Palác Adria
Stavba Paláce Adria,
1927 - 1928
Pojišťovací společnost Riunione Adriatica di Sicurta se s tím evidentně nemazala. Jak to vypadá, koupili tři nebo čtyři sousedící parcely a, strom nestrom, za rok tam stála reprezentativní budova hodná přední finanční instituce.
To bylo určitě řevu, jak zase jedna betonová krabice vytlačila již tak vzácnou a tolik, tolik potřebnou městskou zeleň! Kam ten svět spěje! Jak ten Reichenberg bude vypadat! O tempora, o mores!
A vida, když to dnes vidíme, hned si řekneme: zaplaťpámbu, že to postavili, dyk tenhle kout už fakt potřeboval pořádnej upgrade!
Zdroj: Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1932 (autor článku Tomáš Cvrček)
Vnitřek kina Adria, "přední kinoscény", v reklamě z roku 1932
Všechno ještě vonělo novotou, neboť palác Adria byl dokončen akorát roku 1928.
Telefonní číslo 1849 je pravděpodobně již nefunkční...
(Za kvalitu fotky může zdroj, ne já. :-) )
(autor příspěvku Tomáš Cvrček)
Kdo to chtěl juknout do Adrie?
Z knihy Maxe Kühna - 25 Jahre künstlerischen Bauschaffens. (archiv Petr Ruprecht)
Kino
Adria či Moskva (a Malé kino), jak chcete. Bylo tu od roku 1929, stojí
tu stále, ovšem chátrá. V posledním zářijovém týdnu roku 1980 se tu hrál
Poplach v oblacích (Pan Tau). Dne 3. října se kino Moskva odmlčelo z
technických důvodů - spodní voda tu pomalu ale jistě napáchala své (s
tímto problémem se potýkala a potýká řada libereckých staveb, užil si
své i Liebieg). Budova se veřejnosti znovu otevřela až po jedenácti
letech, v roce 1991. To už ale nebylo ono - divoké devadesátky,
privatizace, diskotéky... A dnes? Kdo ví, jestli se v přízemí neprohání
nějaká liberecká lochneska pod vodní hladinou. Vraťme se ale do 30. let
minulého století... (autor příspěvku Petr Ruprecht)
Kino Moskva
se dvěma kinosály, bylo vlastně takové menší multikino, přesto stejně nepřežilo. Podle situace na snímcích, nic nenasvědčuje tomu, že tu za tři měsíce budou jezdit tramvaje.(Jiří Holeček)
Dáme jedno , už asi ne (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Kino Adria jen zářilo, pak přišla Moskva a chátrání
Palác Adria v Liberci je obytný palác stojící na nároží dnešních ulic Rumunské a Boženy Němcové. Budova postavená ve stylu klasicizujícího akademismu je od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek. Přes ulici Boženy Němcové sousedí s Palácem Syner.
V roce 1921 odkoupila italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà z Terstu původní patrový dům, postavený kolem roku 1880 penzionovaným lékařem Christofem Stenerem. Pojišťovna tak získala urbanisticky velmi cenné nároží, které hodlala využít k postavení obytného paláce s kinem v suterénu. Technicky náročné stavby podle projektu slavného libereckého architekta Maxe Kühna se zhostila roku 1927 liberecká firma E. A. Stroner. Ještě před výstavbou šestipatrového kubusu paláce byl o jedno patro zvýšen sousední dům v ulici Boženy Němcové, který byl následně s palácem provozně propojen.
Původní kino Adria, zabírající dvě
suterénní patra a mající vchod přímo z nároží, bylo nejmodernější
meziválečné kino v Liberci. Kromě hlavního sálu se hrálo i v tzv. Malém
kině.
V době, kdy se ozvučený film objevil, bylo samozřejmě ambicí
každého města, aby ho mělo také. První hrálo v ústeckém Střekově, ale
Liberec se svým potenciálem samozřejmě toužil ho dohnat," popsal
historik Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu. Název získalo
kino podle italské pojišťovny Adriatica, která nechala funkcionalistický
palác s prvky art deco vystavět.
Pozdější název Moskva získalo po osvobození v roce 1945.
Roku 1964 došlo ke generálce elektroinstalace a snížení stropu v přední části o 3 m, čímž se zlepšila akustika v sále.
Spodní voda, kvůli níž byla konstrukčně náročná stavba částečně
zbudována na pilotech, ale brzy vykonala své a město vyhlásilo havarijní
stav.
1980, kdy se kino uzavřelo. Znovu se otevřelo v roce 1991. Po další rozsáhlé rekonstrukci dosáhla kapacita kina 108 míst v přízemí a 55 na balkóně."Spíš se to ale všelijak "pytlíkovalo", popsal historik a připomněl, že na místě Malého kina vznikla diskotéka.(videoklub pro 60 diváků).
Pak prošla budova, kterou
architekti považují dosud za jednu z nejhodnotnějších staveb první
republiky, divokou privatizací, jejíž následky řeší dosud konkurzní
správce.
V současné době se ani jeden ze sálů nevyužívá soustavně.
"Po někdejším slavném kinu tam zůstaly snad jen věšáky," Autor: Jana Švecová Liberecký deník
