Liberec XV - Starý Harcov (Wolkerák, Liberecká výšina)  

26.08.2022
60.léta 20.století
60.léta 20.století
Starý Harcov 1926 – v pozadí je vidět pozdější státní podnik Obnova (archiv T. Majer)
Starý Harcov 1926 – v pozadí je vidět pozdější státní podnik Obnova (archiv T. Majer)
stojíte cca v místě křížku a díváte se směrem těch čar. (autor Honza Keokotah)
stojíte cca v místě křížku a díváte se směrem těch čar. (autor Honza Keokotah)
hasiči r. 1907 (archiv Vlastimír Hájek )
hasiči r. 1907 (archiv Vlastimír Hájek )

Harcov

byl založen někdy v 15. století. Písemně je poprvé připomínán ve frýdlantské městské knize pod jménem "Hartmanstorff bey Reichenbergk" (1522). Stejný název uvádí zápis v nejstarší liberecké městské knize (1550) a urbáři (1560). Později se vyskytovaly také názvy: Harttelstorff (1561-94), Hartsdorff (1563) a Hartzdorff (1575). Německý název Harzdorf se užíval až do roku 1945, český ekvivalent Harcov oficiálně od roku 1918.

Uspořádání obce jakou dvouřadé lesní lánové vsi ukazuje na německé založení. Na pravé letní straně údolí se rozkládalo deset lánů a na opačné zimní straně čtyři, z nichž ale dva náležely rychtáři a ještě jednomu hospodáři z protějšího břehu. Vedle těchto dvanácti sedláků zde dále žilo osm zahradníků a šest domkářů. Rychtář sídlil poblíž rozcestí ulic Na Výběžku a Lukášovské v čp.57. Podle urbáře z roku 1591 zde už bylo 24 usedlostí. Nejvýchodnější lán získal 26. 1. 1586 Kryštof Redern a založil zde panský dvůr pro chov telat a ovcí, který byl později rozšířen i o sousední grunt (9. 8. 1619). Počátkem června 1623 přikoupil panský hejtman ke dvoru část kunratických luk a pastvin a následujícího roku byl rychtáři a dvěma sedlákům odtržen od jejich gruntů kus "volných niv" Protože ani pak panský dvůr nedosahoval očekávaných výnosů, byly na sedmnácti dílech postaveny domy, které panský hejtman začal předávat počátkem roku 1681 novým osídlencům. Ti byli na tři roky osvobozeni od robotních povinností a dědických daní a dostalo se jim i dalších úlev. Parcelování pokračovalo i v následujících šesti letech, a tak vznikla osada s 54 domy a asi 350 obyvateli, jež dostala název Nový Harcov (Neuharzdorf). Toto jméno se poprvé objevuje v kupní smlouvě datované 12. dubna 1682, zatímco označení Starý Harcov (Altharzdorf) je zapsáno v liberecké kostelní matrice až 15. července 1683. Více než dvě století zůstal Harcov po Vratislavicích druhou nejlidnatější obcí na Liberecku.

Obyvatelé byli především zemědělci zabývající se chovem dobytka, dále dřevorubectvím, pálením milířů a domáckým tkalcováním. V Novém Harcově bylo rozšířeno punčochářství. Příznivé podmínky pro hospodářský rozvoj se projevily v přílivu osadníků, takže za sto let (do prvního číslování obou Harcovů v roce 1775) přibylo 61 domů. Nová sídelní skupina vznikla na návrší při staré cestě do Jablonce. Dostala jméno Aloisina výšina, na počest hraběnky Aloisie z Clamu. Do roku 1869 vzniklo 40 novostaveb kolem ulice Svobody a prvních 6 domů u Jizerské ulice.

Kostela se Harcovští dočkali poměrně pozdě. Dlouho jim sloužil jenom zvonek (1784), který připomíná název ulice Na Zvonku. V roce 1841 vznikla při Kadlické cestě kaple, ale základní kámen ke stavbě kostela byl položen až 7. června 1858. Plány i jejich realizace jsou dílem jabloneckého stavitele a harcovského rodáka Josefa Schwarzbacha. Dne 25. listopadu 1860 vikář Franz Moysel kostel vysvětil. Nad hlavním vchodem je umístěna socha Immaculaty od libereckého sochaře Josefa Gahlera, který je i autorem dnes téměř zničené kalvárie na lesním návrší opodál (1861). Hlavní oltář pozdně empírového svatostánku s obrazem Navštívení P. Marie libereckého rodáka Eduarda Appelta sem byl přenesen ze zrušené špitální kaple v Liberci. Obraz Narození Páně (1861) od libereckého profesora Rudolfa Müllera věnoval J. Liebieg. Původní varhany dovezené ze Závidova poprvé rozezvučel Anton Proksch (1862). Později byly vyměněny za nástroj z krnovské dílny bratří Riegrů (1890). Dvakrát zavěšené zvony (1887, 1922) padly pokaždé za oběť válce. Instalace věžních hodin (1898) si vyžádala zvýšení věže o půldruhého metru. Filiální kostel donedávna sloužil jako archiv správy liberecké nemocnice.

Hřbitov vznikl po cholerové epidemii na strání mezi kostelem a hasičskou zbrojnicí (1835). V roce 1881 byl nad kostelem zřízen nový hřbitov, u něhož byl později založen urnový háj (1939). Z religiózních památek připomeňme kříže v ulicích Lukášovské (u čp. 46 -snad 1790, a u čp. 27-1871), Kadlické (u čp. 70-1864), Kunratické (u čp. 233) a ulici Svobody (u čp. 423 - kolem 1890).

V roce 1850 se Starý a Nový Harcov sloučil v jednu obec. Tehdy k němu byly přičleněny pozemky mezi dnešní Riegrovou a Fibi chovou ulicí, zvané Sedmidomky, které mají zajímavou histori. Roku 1700 je prodal liberecký měšťan Kneschke vrchnosti a od ní si je začali v říjnu 1791 kupovat ruprechtičtí občané, kteří zde vystavěli první dřevěné boudy. Brzy jich bylo sedm a odlehlá kolonie dostala přechodně i jméno Nové Ruprechtice. Tehdy ji ještě Liberec odmítl připojit k městu, protože měla lepší spojení s Harcovem a od srpna 1876 dostala také harcovská čísla. Po druhé světové válce byla tato část připojena k Liberci.

Rekreačním a ozdravným účelům slouží již celé století západní část Harcova, zasahující do Lidových sadů . Za první republiky vyrostla pod Wolkerovým sanatoriem během deseti let ucelená skupina asi čtyřiceti vilek zámožných Liberečanů . Také na Aloisině výšině se počet domů do druhé světové války zvýšil na padesát. Výstavbu nezastavila ani hospodářská krize. Vždyť v třicátých letech přibylo v Harcově 55 domů.

Harcov míval kdysi také rašelinné lázně se zajímavou historií. Jednu z budov bývalého panského dvora (čp. 1) přestavěl Georg Pilz na mlýn (1705), který pozdější majitel Josef Wóhl přeměnil na prosperující pletárnu punčoch a přibudoval valchu. Roku 1906 mlýn vyhořel a za dva roky lehly popelem i nádvorní budovy. Na spáleništi pak vyrostla brusírna skla Brosche - Schóller - Simm. Protože podnik nepřinášel užitek, byl roku 1928 přeměněn na vanové, sprchové a teplovzdušné lázně, doplněné od léta následujícího roku rašelinnými koupelemi. August Moller je později dále rozšířil a vylepšil a léčil zde revmatismus, dnu a různá neuralgická onemocnění. Po druhé světové válce byly bývalé lázně pronajaty sportovnímu klubu (1948). Později byla budova součástí Lesostaveb a bývalé využití připomíná jen jméno ulice Ve Slatinách. Za první republiky byly nad Jizerskou ulicí také sluneční lázně (čp. 127).

Výletníkům hledajícím osvěžení na překrásných jižních svazích Jizerských hor sloužilo celkem 23 hostinců (1936). Nejznámějším zůstala dodnes oblíbená vyhlídková restaurace Liberecká výšina a nedávno zavřená studentská hospoda Březová alej (čp. 192) na konci Husovy ulice. Největší hostinec Nový svět s prostorným sálem v Cidlinské ulici (čp. 208) převzala po smrti majitele (1925) firma Franz J. Schmitzer, výroba pestrobarevných papírů a stínidel na lampy. Podobný osud čekal po druhé světové válce i další velkou restauraci Deutsches Haus (čp.57) pod kostelem, která byla přeměněna v provozovnu 03, opravy chladicích zařízení, Montážních závodů.

Hlavní dopravní tepnu sledující tok Harcovského potoka tvořila Harcovská třída, dnes ulice Svobody, a na ní směrem k Jablonci navazující Lukášovská ulice, upravená na okresní silnici v letech 1873-74 resp. 1888-89. Původní a dlouho jediná tzv. Stará cesta do Jablonce vedla po hřebeni přes Aloisinu výšinu a dnešní sídliště Kunratická. Později se od ní oddělila odbočka spadající do středu Harcova (Na Nivách), uvedená v městské knize roku 1550. Jizerská silnice do Rudolfova na opačné straně údolí byla vybudována v letech 1910-11. O jejím rozšíření na pět metrů a opatření chodníky se dlouho uvažovalo, ale záměr realizovali až francouzští zajatci v roce 1940. Po válce byly všechny silnice několikrát rekonstruovány a mnoho nezpevněných lesních cest dostalo živičný povrch (např. kolem bývalého penzionu Radium - 1986). Největší změnou bylo vybudování nové rychlostní komunikace, odbočující u sběrny léčivých bylin na sídliště Kunratická (1984).

Pravidelnou autobusovou dopravu z Liberce do Jablonce přes Harcov zahájil 25. května 1926 Ladislav Grund. Ve třicátých letech tudy projížděly soukromé linky do Jablonce a Rudolfova, třetí měla konečnou stanici u kostela. V polovině roku 1995 vedly Harcovem čtyři linky (č. 15, 19,27, 29). Společná pošta pro Starý i Nový Harcov byla otevřena 1. listopadu 1892 a po pěti letech byla rozšířena o telegrafní úřad. Stále sídlí na hlavní ulici v domě čp. 178. (rok 1996)

Prvních dvě stě metrů kanalizace začalo být budováno v roce 1926 a s výstavbou se pokračovalo v roce 1933 a po válce. Na liberecký vodovod, prodloužený roku 1934 od restaurace Březová alej asi o dvě stovky metrů do ulice Na Hrázi, bylo napojeno jen pár okolních vil. Další zájemci se dočkali přípojek až po válce a v nejvzdálenějších místech Nového Harcova jsou obyvatelé dodnes odkázáni na vodu ze studní, Čtyři povodně během roku 1926 přiměly zastupitelstvo k rozhodnutí regulovat Harcovský potok. Technická příprava a dohadování o vodním právu mezí majiteli pozemků odsunulo zahájení prací až na červen 1930. Mezi novoharcovskými sousedy k dohodě vůbec nedošlo, a tak se regulace zastavila na hranici Starého Harcova. Zároveň byl přesunut starý most, jehož kameny nesly letopočty 1754 a 1838. Naposledy se rozsáhlé úpravy koryta potoka prováděly v druhé polovině osmdesátých let. Tehdy byl také přebudován most na začátku Rýnovické ulice (1987).

Vyučování probíhalo zpočátku po domech a až roku 1793 postavila obec pod hraběcí patronací u hlavní cesty školní budovu s jedinou třídou a bytem pro učitele. Ta brzy nestačila a musely se pronajmout jestě dvě místnosti v domě čp. 142, jemuž se dodnes říká stará škola. Dalších deset let trvalo, než se podařilo sehnat prostředky na novou školu (čp. 118), otevřenou v září 1886. Protože v důsledku války klesl počet dětí a také harcovští Češi se přihlásili o své právo na vzdělání v mateřském jazyce, počet tříd se za první republiky zmenšil. Pro české děti byla zřízena ve Franklinově ulici čp.5 státní obecná jednotřídka (1925) a brzy po ní mateřská škola. V letech 1929-31 si německý Turnverein (zal. 1885) postavil vedle hřiště tělocvičnu s restaurací (čp. 58). Ta se do paměti dnešních Liberečanů zapsala nezapomenutelnými mysliveckými bály.

Obecní úřad, který původně sídlil v čp. 219, se roku 1933 přesunul do budovy poštovního úřadu. V Harcově si dlouho udržovali silné pozice sociální demokraté a teprve ve zvláštních obecních volbách 1936 i zde zvítězila Henleinova SdP. Dne 1. května 1939 byly oba Harcovy připojeny k Liberci jako XV. a XVI. městská čtvrť.

K nejdynamičtějšímu rozvoji Starého Harcova došlo v sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech v souvislosti s výstavbou sídlišť Aloisina výšina , Kunratická a velkoryse pojatého vysokoškolského areálu . Pozadu nezůstala ani individuální výstavba. Za Aloisinou výšinou a na Březovém vrchu vznikla příjemná sídliště rodinných domků. Stavební firma Syner připravuje výstavbu pěti bloků terasovitých domů. (1996)

Harcov s více než osmi tisíci obyvateli se znovu stal po Rochlici druhou nejlidnatější městskou čtvrtí. Opačná je situace v Novém Harcově, kde počet obyvatel od poloviny 19. století neustále klesá. Dá se předpokládat, že zde ani v dohledné době k větší výstavbě nedojde, a tak budoucnost tohoto romantického koutu přírody na okraji CHKO Jizerské hory náleží spíše rekreaci.

(zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


Harcov kolem roku 1920 (archiv J.Zahurancové)
Harcov kolem roku 1920 (archiv J.Zahurancové)
autor příspěvku Pav Karel
autor příspěvku Pav Karel
Starý Harcov (zdroj: pastvu.com)
Starý Harcov (zdroj: pastvu.com)
Harcov v roce 1939 a 11.7.2000
Harcov v roce 1939 a 11.7.2000
Harcov v roce 1915 a 11.7.2000
Harcov v roce 1915 a 11.7.2000

Harcov v roce 1939 a 11.7.2000

První doložená zmínka o Harcově je datovaná rokem 1522, dá se však předpokládat, že počátky obce sahají ještě o několik desetiletí zpět. Nejprve byla uváděna pod názvem Hartmannsdorff, z čehož lze usuzovat, že byla pojmenvána podle nekterých z prvních osadníků. Byli jimi nejspíš uhlíři hledající obživu ve zdejších lesích. Harcov se rozložil v chráněném údolí a jeho obydlí se pomalu šířila vzhůru protu toku Harcovského potoka. Dnes už je součástí Liberce a jeho dominantním prvkem se stalo akademické městečko, vybudované v letech 1977 až 1992.

(zdroj :Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurti)


Harcov / kostel (M.Gergelčík)
Harcov / kostel (M.Gergelčík)

Harcov v roce 1915 a 11.7.2000

V Harcově, nad údolím stejnojmenného potoka, vyniká stavba pozdně empírového filiálního kostela Navštívení Panny Marie z let 1858 až 1860. Dne 25. listopadu 1860 byl slavnostně vysvěcen za přítomnosti hraběte Eduarda Clam-Gallase a jeho choti Klotildy. Rudolfovský kameník Josef Gahler zhotovil mariánskou sochu umístěnou nad vchodem a byl také tvůrcem figurálního sousoší na blízkém návrší, zvaném Kalvárie.

(zdroj :Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurti)

Harcov 1932 (Jiří Peterka)
Harcov 1932 (Jiří Peterka)
archiv K.Krenk
archiv K.Krenk
archv Jaroslav Hůlka
archv Jaroslav Hůlka
Harcov kolem roku 1938 (archiv J.Hůlka)
Harcov kolem roku 1938 (archiv J.Hůlka)
archiv Jakub Bartoš
archiv Jakub Bartoš
Harcov v roce 1911 (zdroj: https://deutschboehmen.de )
Harcov v roce 1911 (zdroj: https://deutschboehmen.de )
Pohled na Harcov z místa, kde dnes stojí sídliště Kunratická. (archiv L.Mencl)
Pohled na Harcov z místa, kde dnes stojí sídliště Kunratická. (archiv L.Mencl)
V těchto místech dnes stojí sídliště Kunratická,bývalá Stará cesta, jako děti jsme tam jezdili na lyžích. (archiv L.Mencl)
V těchto místech dnes stojí sídliště Kunratická,bývalá Stará cesta, jako děti jsme tam jezdili na lyžích. (archiv L.Mencl)
Výstavba Kunratické (archiv L.Mencl)
Výstavba Kunratické (archiv L.Mencl)
Sídliště Kunratická v roce 1994  (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Sídliště Kunratická v roce 1994 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Obchodní centrum Luna v roce 1992

Pohled z budovy 15.ZŠ na víceúčelový komplex provozoven poskytujících základní služby při ulici Aloisina výšina. Před ním je umístěna kovová plastika Pocta kosmu, dílo jabloneckého sochaře Jiřího Dostála.  (Zdroj Kniha o Liberci, 1996)
Pohled z budovy 15.ZŠ na víceúčelový komplex provozoven poskytujících základní služby při ulici Aloisina výšina. Před ním je umístěna kovová plastika Pocta kosmu, dílo jabloneckého sochaře Jiřího Dostála. (Zdroj Kniha o Liberci, 1996)
Luna 96 a dnes (archiv P.Kolín)
Luna 96 a dnes (archiv P.Kolín)
Rodinné domy na Aloisině výšině podle projektu Svatopluka Technika z roku 1974. (archiv Pavel Fejfar)
Rodinné domy na Aloisině výšině podle projektu Svatopluka Technika z roku 1974. (archiv Pavel Fejfar)
Franklinova ulice v roce 1979 (archiv L.Mencl)
Franklinova ulice v roce 1979 (archiv L.Mencl)
Franklinova ulice v roce 1979 (archiv L.Mencl)
Franklinova ulice v roce 1979 (archiv L.Mencl)

Králův Háj a Aloisina výšina (1994, 1992, 1992)

V návaznosti na sídliště Králův Háj byla ve Franklinově ulici v sedmdesátých letech vybudována Svépomocným stavebním bytovým družstvem Sever skupina čtyř dvanáctipodlažních domů se zajímavou dispozicí i architekturou, dohromady se 147 byty, doplněná o prodejnu. Projektovali ji liberečtí architekti Vladimír Syrovátko a Jiří Hubka. Poslední snímek zachycuje tři objekty: čp. 571, 575 a 579 - XV.

(zdroj Kniha o Liberci)

Cesta od dnešní Franklinky ke Kunratické - archiv L. Mencl
Cesta od dnešní Franklinky ke Kunratické - archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl

Völkeltova strojírna

(litografie 1858)


V roce 1835 založili Friedrich Völkelt a Williams opravářskou dílnu, ve které později vyráběli i menší textilní stroje. Roku 1852 přesídlili do bývalé Thomasovy strojírny v Harcově (Cidlinská ulice čp.4 - XV). Za čtyři roky tu už zaměstnávali na 90 pracovníků, jejichž počet se po dalších čtyřech letech zvýšil na 280 osob. Firma Völkel a Strezig vyráběla vedle parních strojů také bavlnářské a vlnařské stavy (1858). Vodní kolo na svrchní vodu (7HP) a vertikální vysokotlaký parní stroj (12 HP) poháněly tato zařízení: dmychadla pro 7 kovářských výhní, 30 soustruhů, 7 vrtaček, 1 velkou samostatnou a 1 dlouhou děrovačku, 4 hoblice, frézu, 2 kovářské stroje na výrobu šroubů a jeden na výrobu matek, pásovku, v dílně na výrobu parních strojů velkou děrovačku s nůžkami na plech a ohýbačkou, ve slévárně, produkující ročně na 100 tun různých litinových odlitků, jeřáb a 2 lopatkovité ventilátory v kopuli a konečně v brusírně dvě kamenné brusky. Obsazení bylo v roce 1858 následující: ředitel, 2 dílovedoucí, 3 kreslíři, 2 účetní, 2 skladníci, 1 mistr slévač, 1 slévárenský písař, 7 kovářů s 8 pomocníky, 50 zámečníků, 26 soustružníků, 24 formířů, 12 truhlářů, 16 učňů a 56 pomocníků - dohromady 211 nepřetržitě zaměstnaných mužů nad 14 let. Podnik toho roku vyrobil 4 parní stroje, parní kotle, 3 hydraulické lisy, různá vodní kola, transmise, 15 mlýnských složení nového druhu, kalandry, dekatovací, mykací, spřádací stroje, dále bavlnářské a vlnařské stavy v celkové váze 6500 celních centů (325 t). Ve strojírně byla založena i podpůrná nemocenská pokladna. V letech 1871 - 1874 byl majitelem Moritz Vogelsang, kterého donutila krize vyhlásit počátkem roku 1874 úpadek, neboť pasiva firmy dosáhla výše 155 000 zlatých. Vogelsang ale byl při projednávání úpadku před soudem osvobozen a zahájil na krátký čas výrobu. Potom sloužily budovy jiným účelům. Majitel Andreas Frank je pronajal Otto Müllerovi, který zde vyráběl především tkalcovské stroje. Další majitel Wilhelm Hoese tu zřídil barvírnu a úpravnu látek a po něm převzala opuštěné budovy firma Liebieg & Comp. Dlouholetým nájemcem a pak i majitelem byl od jara 1908 Heinrich Scholze, který obnovil slévárnu železa a strojirnu. Přechodně se zde vyráběly i hlazené papíry. V září 1925 musel Scholze část budovy ubourat. Slévárna železa a hliníku byla přenesena do vedlejší budovy a změnila několikrát majitele. Od roku 1925 zde pracovala firma Gustava Wegnera (založena 1910), která se specializovala na výrobu razidel, řezných nástrojů a provozovala také pilu. Koncem třicátých let zaměstnávala 50 pracovníků, k pohonu sloužil dieselův motor (10 HP). Po válce byl podnik zahrnut do komplexu sousedního n.p. Obnova. V devadesátých letech se stal objekt součástí První regionální stavební s.r.o., jako ohýbárna betonářské oceli, prodeje stavebního materiálu a půjčovna lešení. Ze tří budov na snímku se zachovala zčásti jen prostřední, vedle níž se roku 1994 začal stavět nový objekt. .......(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

historie liberce, kolorováno umělou inteligencí (Deoldify A.I) + pár drobných vylepšení. (Jaroslav Honzík)
historie liberce, kolorováno umělou inteligencí (Deoldify A.I) + pár drobných vylepšení. (Jaroslav Honzík)

Starý Harcov, kostel Navštívení Panny Marie

1940-1945

V rekonstrukci; mimo věž a přístavek má novou střechu, , dokončuje se ještě pokládky krytiny na levé straně presbytáře. Pravá část průčelí, pravá strana lodi a presbytář mají opravenou fasádu. Opravuje se fasáda levé strany lodi. Zbytek průčelí a věž mají omítku mírně poškozenou. Má opravená okna. Zavřený. Uvnitř je vestavěno umělé poschodí (po roce 1948 sloužil kostel jako archiv a poté jako sklad stavební firmy). Opravují se i vnitřní omítky. Poškozeno dřevěné schodiště do věže. Zničeny vnitřní rozvody elektřiny. - Kostel není prohlášen kulturní památkou. - Největším zastáncem stavby kostela ve Starém Harcově byl liberecký kaplan a katecheta harcovské školy Anton Henke. Společně s místním učitelem Antonem Neumannem sehnali peníze a 7.6.1858 položil základní kámen. Plány kostela pocházejí od harcovského rodáka a jabloneckého stavitele Josefa Schwarzbacha, který rovněž prováděl hlavní stavební práce. Již 1. 8.1858 ale došlo po dlouhotrvajících deštích k povodni a staveniště bylo značně poškozeno. Další překážkou výstavby kostela byla válka (1859). K vysvěcení kostela došlo 25. listopadu 1860. Vysvětil jej liberecký vikář Franz Moysel. Balkón s varhanami je podepřen štíhlými jónskými železnými sloupy. Původní varhany postavil v roce 1862 Karl Fröhlich ze Zawidówa. Prvním, kdo na tyto varhany hrál, byl liberecký varhaník Anton Proksch, bratr slepého učitele Bedřicha Smetany Josefa Proksche. Varhany, které jsou v kostele dnes, pocházejí z roku 1890 z dílny bratří Riegrů v Krnově. - Město Liberec prodalo kostel v roce 2009 do soukromého vlastnictví; podmínkou prodeje bylo zachování vnějšího vzhledu budovy kostela. - Kostel i pozemek pod ním jsou v soukromém vlastnictví (Robert Hes z Liberce); majitel chce kostel postupně opravit. (zdroj Zničené kostely)

(zdroj: pastvu.com)
(zdroj: pastvu.com)
foto Simona Lucyna 2021
foto Simona Lucyna 2021
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Harcov v roce 1943 (archiv M.Gergelčík) Vpředu je sodovkárna Mittig, vpravo část hospody s tanečním sálem Deutsche Haus, vprostřed snímku Turnhalle s hospodou v přízemí a vysoká dřevěná věž na sušení hasičských hadic. (komentář Libor Mičan)foceno od lomu ( tam co se otáčí autobus) na budovu sokolovny a “ledničkárnu”( ta budova v pravo nahoře ) takže škola tam nemůže být vidět ! Ale na jiném snímku a ze starší doby už tam škola stojí ! (kometář Gabi Dousek) Škola je v pravo...za rohem. Z místa focení u lomu u otočky konečné Harcov kostel se dá jít přes les a vyšlo se i na hřiště u školy, nebo nahoru na kopec ke křížku... Co jsem se tam nachodil...(kometář Jakub Bartoš)
Harcov v roce 1943 (archiv M.Gergelčík) Vpředu je sodovkárna Mittig, vpravo část hospody s tanečním sálem Deutsche Haus, vprostřed snímku Turnhalle s hospodou v přízemí a vysoká dřevěná věž na sušení hasičských hadic. (komentář Libor Mičan)foceno od lomu ( tam co se otáčí autobus) na budovu sokolovny a “ledničkárnu”( ta budova v pravo nahoře ) takže škola tam nemůže být vidět ! Ale na jiném snímku a ze starší doby už tam škola stojí ! (kometář Gabi Dousek) Škola je v pravo...za rohem. Z místa focení u lomu u otočky konečné Harcov kostel se dá jít přes les a vyšlo se i na hřiště u školy, nebo nahoru na kopec ke křížku... Co jsem se tam nachodil...(kometář Jakub Bartoš)
archiv Jakub Bartoš
archiv Jakub Bartoš
jižní stráň nad Potůčkem čp. 62
jižní stráň nad Potůčkem čp. 62
foto Ilona Chválová 2020
foto Ilona Chválová 2020
někde mezi roky 1908 - 1910 (archiv Jan Mocňák)
někde mezi roky 1908 - 1910 (archiv Jan Mocňák)
restaurace Krakonoš (archiv Jan Mocňák)
restaurace Krakonoš (archiv Jan Mocňák)
1993 (archiv Petr Kolín)
1993 (archiv Petr Kolín)
1993 (archiv Petr Kolín)
1993 (archiv Petr Kolín)
rok 2020
rok 2020
interier restaurace Krakonoš v roce 2020
interier restaurace Krakonoš v roce 2020
Harcov nad kostelem (M.Gergelčík)
Harcov nad kostelem (M.Gergelčík)
Starý Společenský dům 1930 až 32 Liberec Harcov (archiv Jan Myslivec)
Starý Společenský dům 1930 až 32 Liberec Harcov (archiv Jan Myslivec)
Jizerská ulice č.p. 237 (archiv M.Gergelčík)
Jizerská ulice č.p. 237 (archiv M.Gergelčík)
kdesi v Harcově
kdesi v Harcově
Ak Böhmen Harzdorf Bei Reichenberg Gasthaus Zum Deutschen Rhein Um 1910 (archiv M.Gergelčík)
Ak Böhmen Harzdorf Bei Reichenberg Gasthaus Zum Deutschen Rhein Um 1910 (archiv M.Gergelčík)
Harcov v roce 1901 (zdroj Historické fotografie)
Harcov v roce 1901 (zdroj Historické fotografie)

Harcovská střelnice (archiv Vítek Kvítek)


Nám důvěrně známý čurbes u harcovské školy :-)
Hřiště, fotbal. branky, věčné kaluže, trámy na kterých se u hřiště sedělo, válec na úpravu povrchu hřiště, foliovníky a ve svahu u transformátoru dlouhodobě parkující stará Praga S5T. I školníkův Zetor Major opatrně vykukuje ze svého přístřešku


Vozová skříň motorového vozu typu 6MT, výrobce vagonka Česká Lípa 1952-53. (foto achiv Boveraclubu, text Liberec Starý Harcov- Reichenberg Alt Harzdorf)

Na hřišti se připravuje focení. Vpravo na dvoře je stará tramvaj, která sloužila jako šatna nebo uložiště nářadí na "pozemky" (archiv Liberec Starý Harcov- Reichenberg Alt Harzdorf )
Na hřišti se připravuje focení. Vpravo na dvoře je stará tramvaj, která sloužila jako šatna nebo uložiště nářadí na "pozemky" (archiv Liberec Starý Harcov- Reichenberg Alt Harzdorf )
Boveraclub mi zaslal ještě jednu krásnou fotku, která je z období poloviny 50.let 20.stol. na které je sám autor části skvělého archivu libereckých tramvají Erwin Cetineo. Harcov - U Terstu. (archiv Liberec Starý Harcov- Reichenberg Alt Harzdorf)
Boveraclub mi zaslal ještě jednu krásnou fotku, která je z období poloviny 50.let 20.stol. na které je sám autor části skvělého archivu libereckých tramvají Erwin Cetineo. Harcov - U Terstu. (archiv Liberec Starý Harcov- Reichenberg Alt Harzdorf)
Pózování v ulici Svobody
Pózování v ulici Svobody
Erwin Cettineo sedící poblíž ulice Svobody. Ani jeden z objektů již nestojí. Dva spodní byly zbourány před stavbou tělocvičny TUL, horní řada vilek zase ustoupila kolejím D,E,F. Roubená chaloupka č.p. 77 zasahuje do půdorysu dnešní tělocvičny. Viz dále mapky z roku 1938. Před osobami není ulice Svobody, je to cestička výše v louce.
Erwin Cettineo sedící poblíž ulice Svobody. Ani jeden z objektů již nestojí. Dva spodní byly zbourány před stavbou tělocvičny TUL, horní řada vilek zase ustoupila kolejím D,E,F. Roubená chaloupka č.p. 77 zasahuje do půdorysu dnešní tělocvičny. Viz dále mapky z roku 1938. Před osobami není ulice Svobody, je to cestička výše v louce.
Letecké foto z roku 1938 1/ místo focení osob na chodníku ul. Svobody 2/ místo kde osoby sedí na trávníku 3/ Roubená chalupa č.p. 77 / před válkou patřila Adolfu Hübnerovi 4/ Zbořené vilky č.p. 300,301,314,315. Dnes jsou na místě koleje D,E,F
Letecké foto z roku 1938 1/ místo focení osob na chodníku ul. Svobody 2/ místo kde osoby sedí na trávníku 3/ Roubená chalupa č.p. 77 / před válkou patřila Adolfu Hübnerovi 4/ Zbořené vilky č.p. 300,301,314,315. Dnes jsou na místě koleje D,E,F
Vyznačený půdorys tělocvičny při ul. Svobody Červené body- neexistující budovy v oblasti Žluté body- existující budovy v oblasti
Vyznačený půdorys tělocvičny při ul. Svobody Červené body- neexistující budovy v oblasti Žluté body- existující budovy v oblasti
Konec 70.let. Vlevo za potokem je ještě zahradnctví, které vedl p. Schejbal, naproti s červenou střechou bývalá cukrárna a vpravo místo kde mělo původně být fotbalové hřiště ale zřejmě kvůli skalám a tehdejším omezeným možnostem nebylo nedokočeno. Někteří z nás tam pamatují pálení čarodějnic s předchozím lampionovým průvodem od sokolovny 🙂 Dnes je v tom místě ulice Březový vrch.
Konec 70.let. Vlevo za potokem je ještě zahradnctví, které vedl p. Schejbal, naproti s červenou střechou bývalá cukrárna a vpravo místo kde mělo původně být fotbalové hřiště ale zřejmě kvůli skalám a tehdejším omezeným možnostem nebylo nedokočeno. Někteří z nás tam pamatují pálení čarodějnic s předchozím lampionovým průvodem od sokolovny 🙂 Dnes je v tom místě ulice Březový vrch.
Harcovská sokolovna (archiv M.Gergelčík)
Harcovská sokolovna (archiv M.Gergelčík)
harcovská sokolovna cca 1970 (archiv Liberec Starý Harcov- Reichenberg Alt Harzdorf )
harcovská sokolovna cca 1970 (archiv Liberec Starý Harcov- Reichenberg Alt Harzdorf )
Prázdninové stanování v Harcově, Na Skřivanech cca v roce 1960 (archiv Liberec Starý Harcov- Reichenberg Alt Harzdorf )
Prázdninové stanování v Harcově, Na Skřivanech cca v roce 1960 (archiv Liberec Starý Harcov- Reichenberg Alt Harzdorf )
Dalši unikátní pohlednice mám z “Radiumhotelu “ z Kunratic - Liberec .  Dříve zemědělská usedlost , pak hotel nabízející léčbu radioaktivní vodou , nakonec zařízení pro učně . (Karel Krenk)
Dalši unikátní pohlednice mám z “Radiumhotelu “ z Kunratic - Liberec . Dříve zemědělská usedlost , pak hotel nabízející léčbu radioaktivní vodou , nakonec zařízení pro učně . (Karel Krenk)
 1979 (archiv L.Mencl)
1979 (archiv L.Mencl)
1979 (archiv L.Mencl)
1979 (archiv L.Mencl)
Pohled na harcovské vysokoškolské koleje v roce 1991
Pohled na harcovské vysokoškolské koleje v roce 1991

Budování harcovských VŠ kolejí

1992

Dokončení hlavní části areálu VŠ kolejí technické univerzity, budovaných od roku 1977. Moderní městečko,postavené návrhu Pavla Švancera, tvoří šest obytných bloků, menza, dvě tělocvičny (včetně umělé horolezecké stěny), a další nezbytné hospodářské budovy. (zdroj Kniha o Liberci)

archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv K.Odrážkové (V roce 1980 se dokončoval blok C. Měli jsme tam povinnou LA po přijetí do školy. V létech 83 a84 už byly všechny 3 budovy hotové myslím, že se stavěla tělocvična. Tipují rok 82.(komentář Josef Janeček)
archiv K.Odrážkové (V roce 1980 se dokončoval blok C. Měli jsme tam povinnou LA po přijetí do školy. V létech 83 a84 už byly všechny 3 budovy hotové myslím, že se stavěla tělocvična. Tipují rok 82.(komentář Josef Janeček)
kolem roku 2000 (archiv p.Šípek)
kolem roku 2000 (archiv p.Šípek)
Harcov - Jizerská ulice č.p. 237 (1940) - (zdroj: Historické fotografie)
Harcov - Jizerská ulice č.p. 237 (1940) - (zdroj: Historické fotografie)
Jizerská ulice čp. 237 v roce 1940 a 2022 (archiv M.Gergelčík)
Jizerská ulice čp. 237 v roce 1940 a 2022 (archiv M.Gergelčík)
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
Buttleischänke Kaffe v roce 1938  (zdroj: https://www.portafontium.eu)
Buttleischänke Kaffe v roce 1938 (zdroj: https://www.portafontium.eu)
Harcov, penzion Buttleischänke Kaffe (archiv Jaroslav Hůlka)
Harcov, penzion Buttleischänke Kaffe (archiv Jaroslav Hůlka)

Restaurace Březová alej - otevřeno od r. 1874 do 28. 3. 2021

(foto Zdena Ina Bergger)
(foto Zdena Ina Bergger)
(foto Zdena Ina Bergger)
(foto Zdena Ina Bergger)
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
okolí Březové aleje (zdroj: ebay.de)
okolí Březové aleje (zdroj: ebay.de)
Bedřich Kopejska
Bedřich Kopejska
pohled na dům Slezská 226/16 z ulice Jizerská, Harcov (M.Gergelčík)
pohled na dům Slezská 226/16 z ulice Jizerská, Harcov (M.Gergelčík)
Březová álej
Březová álej
Někdy stačí říct nebo vidět "foto Madlé", a pak už se jen kochat... (Petr Ruprecht)
Někdy stačí říct nebo vidět "foto Madlé", a pak už se jen kochat... (Petr Ruprecht)
Bedřich Kopejska
Bedřich Kopejska
Alšova a Jizerská ulice před sto lety a 11.4.2020
Alšova a Jizerská ulice před sto lety a 11.4.2020

Elgerova vila -

dobře utajené a neobjevené místo vysílání Československého rozhlasu v srpnu 1968

(foto Zdena Ina Bergger )

Soňa Vavrušková: Já tam chodila za mámou,  bylo tam také nakladelství. Vydalo prezidentův vězeň a také tam byl Václav Havel po roce 68. Pak nakladalstvi zrušili. 

archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
(zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
(zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv ing. R.Kittler
archiv ing. R.Kittler

Wolkerák

(kolem roku 1970)

Bytový dům při Wolkerově a Sosnové ulici od Jaromíra Vacka a statika Václava Vody patří mezi nejúspěšnější projekty tohoto typu. Územní plán lokality kolem Wolkerovy ulice vypracoval Karel Hubáček. Tato jedinečná lokalita zalesněného svahu na konečné stanici tramvaje, v rekreační části Liberce, v místech nad starší vilovou zástavbou z období první republiky a s kvalitní veřejnou obslužností, byla místem pro situování Wolkeráku. Díky segmentovému půdorysu a kónickému tvaru Wolkerova domu a plastickému řešení průčelí se podařilo citlivě zasadit do krajiny mohutný desetipodlažní monoblok. Kvalitou bydlení dům dosahoval úrovně moderní skandinávské bytové architektury, která byla Vackovi velice blízká. Příčný konstrukční systém člení dům do identických sekcí se schodištěm a se třemi byty v patře. Většinou jde o byty třípokojové a garsoniéry. Dispoziční řešení bytů Vacek navrhl tak, že střed vždy tvoří kuchyňský kout spojený půllodžií. Na opačnou stranu, směrem do svahu, jsou situované ložnice. Některé sekce měli vlastní krb v bytech a pochozí terasy. Jaromír Vacek se dokončení realizace nedočkal, předčasně zemřel ve Švýcarsku. Dokončení stavby převzal Bohuslav Lisal. (Stavba 1964 - 1972)

pohlednice Orbis 1975 (archiv Milan Ban)
pohlednice Orbis 1975 (archiv Milan Ban)
Retro foto kniha Severní Čechy 80 (archiv Milan Péč)
Retro foto kniha Severní Čechy 80 (archiv Milan Péč)
Wolkeráček na dohled (foto Radek Teope Drbohlav)
Wolkeráček na dohled (foto Radek Teope Drbohlav)
18.6.2022 (foto Zdena Ina Bergger)
18.6.2022 (foto Zdena Ina Bergger)
Zadní strana Wolkeráku v 70.letech (archiv Všichni Čermáci)
Zadní strana Wolkeráku v 70.letech (archiv Všichni Čermáci)

Domy v Lidových sadech (polovina 80.let, 70.léta)

Do svažitého terénu pod Libereckou výšinou se podařilo znamenitě umístit osmipodlažní objekt s 283 byty, jehož segmentovitě zahnutý půdorys sleduje vrstevníci. Stavebníkem bylo bytové družstvo Nisa, realizace je dílem Pozemních staveb (1967 - 69, stavbyvedoucí Antonín Urban) podle plánů Stavoprojektu (Jaromír Vacek).
Dům stojí v krátké odbočce z Wolkerovy ulice, podle níž dostal pracovní a nakonec i lidové označení Wolkerák. Pod rozsáhlou terasu, z níž je nádherný výhled na město, se nachází domovní vybavení a garáže. Objekt je vytápěn lehkými topnými oleji, nádrže jsou umístěny na severní straně domu. Vchod na terasu zdobí žulová plastika Sluneční hodiny libereckého sochaře Oldřicha Novotného.
Současně vznikla v sousedství zajímavá skupina terasivitých domů využívajících příkrého terénu a projektovaná stejným architektem. Jsou řazeny stupňovitě za sebou, takže část střechy níže položených objektů slouží za zahrádku před obývacím pokojem hořejšího bytu.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

fotky z roku 1974.

Bude to pomalu 50 let, kdy jsme zvědavě prohlíželi Liberec.(archiv Jaroslav Dostál)

1981 (archiv Jaroslav Dostál)
1981 (archiv Jaroslav Dostál)
Stavební experiment - atriové domky v Liberci. (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
Stavební experiment - atriové domky v Liberci. (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
Stavební experiment - atriové domky v Liberci. (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
Stavební experiment - atriové domky v Liberci. (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
1973 - nové bydlení bytového družstva Nisa- ulice Na čekané

(archiv T.Majer)

Pohled na Alšovu ulici z věže restaurace Lidové Sady před rokem 1904

Na začátku 20 . století se začalo se stavbou výstavních patrových vil , jakýchsi lázeňských soukromých penzionů. Pět z nich (čp.265-267, 272, 280) věnoval roku 1922 při příležitosti padesátých narozenin Theodor Liebieg Německé zemské komisi péče o dítě (Deutsche Landeskommission for Kinderschutz und Jugendfürsorge) k vytvoření tzv. Kleinkinderlandu pro německé sirotky. Budovy, napodobující architekturou lidové stavby, obklopoval přírodní park s hřišti. Od září 1946 zde byl otevřen Domov pracující mládeže a potom objekty sloužily různým účelům: Stanici mladých techniků, mateřské škole, lesní správě aj. (zdroj Kniha o Liberci)

Starý Harcov

Pohled z Králova háje směrem k Žulovému vrchu (743 m.n.m.). Na konci před ním vystupuje věž Liberecké výšiny s Wolkerovým sanatoriem. V popředí dnešní ulice Na Bohdanci.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

Lesní vila ("Wolkerák") v roce 1920 (zdroj: Historické fotografie)
Lesní vila ("Wolkerák") v roce 1920 (zdroj: Historické fotografie)

Dnes majetek společnosti Iberus, která skrývá své skutečné vlastníky v daňových rájích, ale je spojená se členy liberecké ODS. Např i těmi, kteří figurují v kauze kostela sv.Máří Magdalény ( i ten firmě Iberus patří), za který ve prospěch Metrostavu loboval hejtman Půta, který také stojí před soudem. (komentář 2021 Jaroslav Tauchman )

Lesní vila (1926)


Pod Libereckou výšinou si Heinrich Liebieg postavil v letech 1901 - 1903 Waldvillu (čp. 253 - XV). Už v roce 1904 ji předal městu na sociální účely. Projekt secesní stavby vypracoval norimberský architekt Jakob Schmeissner. Do roku 1935 tu sídlila ozdravovna okresní nemocenské pojišťovny, pak Liberecký léčebný ústav a od roku 1938 župní školící středisko NSDAP. Po osvobození zde nemocnice zřídila Wolkerovo plicní sanatorium (28.8.1945) přeměněné od října 1964 na dětskou psychiatrickou léčebnu. Ta se v září 1993 přestěhovala na Králův háj.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Školící středisko NSDAP a později Plicní sanatorium (archiv Frankie Micko)
Školící středisko NSDAP a později Plicní sanatorium (archiv Frankie Micko)
Liberec - Starý Harcov - léčebna Jiřího Wolkera, odeslaná 1954. Pohlednice je z archivu Jaroslava Smoly.
Liberec - Starý Harcov - léčebna Jiřího Wolkera, odeslaná 1954. Pohlednice je z archivu Jaroslava Smoly.
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Stejné schody a stejný dům. asi r. 1972 (archiv J.Cvrček)
Stejné schody a stejný dům. asi r. 1972 (archiv J.Cvrček)
1949 (archiv T.Majer).
1949 (archiv T.Majer).
archiv T.Majer
archiv T.Majer

fotografie z archivu Pav Karla

Rekreační středisko Harcov💦 Orion rok 1972 ofrankováno (archiv Milan Ban)
Rekreační středisko Harcov💦 Orion rok 1972 ofrankováno (archiv Milan Ban)
archiv Jitka Horušická
archiv Jitka Horušická

Chata ORION, ulice Bedřichovská čp.65


hotel, restaurace. Po válce Poštovní dům.

archiv Jitka Horušická
archiv Jitka Horušická
archiv Vítek Kvítek
archiv Vítek Kvítek
archiv Starý Liberec
archiv Starý Liberec
Mirek Endrle 1964
Mirek Endrle 1964
1897 Gruss aus Reichenberg i. B., Panorama mit Jeschken (Verlag v. Josef Hoffmann, Reichenberg i. B.)
1897 Gruss aus Reichenberg i. B., Panorama mit Jeschken (Verlag v. Josef Hoffmann, Reichenberg i. B.)
Liberec a Ještěd v roce 1905 - tehdy na Ještědu nestála žádná rozhledna  (zdroj: https://www.ebay.com )
Liberec a Ještěd v roce 1905 - tehdy na Ještědu nestála žádná rozhledna (zdroj: https://www.ebay.com )
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv Ondra Musil
archiv Ondra Musil
archiv Martin Forster
archiv Martin Forster
1935 (archiv J.Peterka)
1935 (archiv J.Peterka)
archiv Martin Forster
archiv Martin Forster
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
archiv O. Musil
archiv O. Musil
archiv Martin Forster
archiv Martin Forster
1936 (archiv M.Gergelčík)
1936 (archiv M.Gergelčík)
pohled na Liberec v roce 1940 ( zdroj: https://www.ebay.com )
pohled na Liberec v roce 1940 ( zdroj: https://www.ebay.com )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
1934 (archiv J.Peterka)
1934 (archiv J.Peterka)
Celkový pohled na město z počátku 50. let. Z pohlednice nakladatelství Orbis. #liberec #jested #textilana
Celkový pohled na město z počátku 50. let. Z pohlednice nakladatelství Orbis. #liberec #jested #textilana
eBay
eBay
Pohled na Liberec z Liberecké výšiny v roce 1970 (zdroj: Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
Pohled na Liberec z Liberecké výšiny v roce 1970 (zdroj: Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
LIBEREC v roce 1965 takto vyfotil tatínek Kateřiny Odrážkové.
LIBEREC v roce 1965 takto vyfotil tatínek Kateřiny Odrážkové.
1910 (archiv O.Musil)
1910 (archiv O.Musil)
„Hohenhabsburg“ postavil Heinrich Liebig v letech 1900-1901. Po roce 1918 se jmenovala „Stráž lásky“ a po roce 1945 byla budova přejmenována na „Liberecká“ výška. Tato fotka je z roku 1908. (archiv O.Musil)
„Hohenhabsburg“ postavil Heinrich Liebig v letech 1900-1901. Po roce 1918 se jmenovala „Stráž lásky“ a po roce 1945 byla budova přejmenována na „Liberecká“ výška. Tato fotka je z roku 1908. (archiv O.Musil)
Liberecká výšina z roku 1901 (zdroj Marek Řeháček / Jan Pikous / Petr Kurtin - Příběhy Jizerskohorských rozhleden)
Liberecká výšina z roku 1901 (zdroj Marek Řeháček / Jan Pikous / Petr Kurtin - Příběhy Jizerskohorských rozhleden)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1927 (archiv Jany Zahurancové)
1927 (archiv Jany Zahurancové)
Liberecká výšina z roku 1933 (archiv B.Kopejska)
Liberecká výšina z roku 1933 (archiv B.Kopejska)
Liberec sítotiskem (archiv Luboše  Janků)
Liberec sítotiskem (archiv Luboše Janků)
archiv Jiří Jan Kolner
archiv Jiří Jan Kolner
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
Pohlednice z kalendáře nakladatelství Buk - "Rok 2016 s dobovými pohlednicemi".
Pohlednice z kalendáře nakladatelství Buk - "Rok 2016 s dobovými pohlednicemi".
1909 (archiv Jany Zemanové)
1909 (archiv Jany Zemanové)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
Liberec s Ještědem v roce 1940 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Liberec s Ještědem v roce 1940 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
1912 (archiv Jany Zahurancové)
1912 (archiv Jany Zahurancové)
archiv j.Hůlka
archiv j.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Danča Zerzánová
archiv Danča Zerzánová
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
archiv M.Ban
archiv M.Ban
1921 (archiv Jany Zahurancové)
1921 (archiv Jany Zahurancové)
1921 (archiv Jany Zahurancové)
1921 (archiv Jany Zahurancové)
Liberec, (Reichenberg), Heinrichswarte Hohenhabsburg, 1908 (archiv Evžen Šimek)
Liberec, (Reichenberg), Heinrichswarte Hohenhabsburg, 1908 (archiv Evžen Šimek)
Pohled s libereckou Výšinou prošlý poštou v roce 1904. A co se ten rok událo v Liberci ?  Byl zahájen provoz na třetí Liberecké tramvajové trati do Růžodolu ( zrušena 1960) . Zemřel Heinrich Liebig - odkázal sbîrky a penîze městu a muzeu .začala se napouštět Liberecká přehrada . Rochlice dostaly znak městyse. (autor příspěvku Karel Krenk)
Pohled s libereckou Výšinou prošlý poštou v roce 1904. A co se ten rok událo v Liberci ? Byl zahájen provoz na třetí Liberecké tramvajové trati do Růžodolu ( zrušena 1960) . Zemřel Heinrich Liebig - odkázal sbîrky a penîze městu a muzeu .začala se napouštět Liberecká přehrada . Rochlice dostaly znak městyse. (autor příspěvku Karel Krenk)
archiv T.Majer
archiv T.Majer
(zdroj: https://www.ebay.com )
(zdroj: https://www.ebay.com )
Liberecká výšina z roku 1933 (archiv B.Kopejska)
Liberecká výšina z roku 1933 (archiv B.Kopejska)
Liberecká výšina z výšky (Zdroj: Flyfoto) (archiv Všichni Čermáci)
Liberecká výšina z výšky (Zdroj: Flyfoto) (archiv Všichni Čermáci)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Radek Ptáček, 2015
Radek Ptáček, 2015
2021, Radka Caltová
2021, Radka Caltová

Liberecká výšina v roce 1906 a 13.1.2001

Na svahu Kovářova kamene (557 m.n.m), dříve zvaného Hradní vrch dal v letech 1900 a 1901 liberecký velkoprůmyslník baron Heinrich von Liebieg jen kousek za městem postavit romantickou Libereckou výšinu. Představy zámožného muže dokázal realizovat norimberský architekt Josef Schmitz, který vyprojektoval bránu, hrady se střílnami i hradní věž v tradiční formě německých romantických hradů. Stylové restaurační zařízení s rozhlednou bylo nazváno na počest panovnického domu Hohenhabsburg. Úpravy provedené v letech 1960 až 1969 však značně narušily původní koncepci. Žalostný stav na fotografii z roku 2001 je naštěstí minulostí, neboť Liberecká Výšina prošla rekonstrukcí.
Výhled si můžete vychutnat z 25 metrů vysoké pětiboké věže, která je zhotovena podle hlásné strážní věže starého hradu v Norimberku. Jako u starého rytířského hradu přichází se při návštěvě Liebiegovy věže přes hradní most, skrze hradní věž do hradního nádvoří. Hradní dvůr je samozřejmě obklopen zdmi, ve kterých jsou pozorovatelny a střílny. Rovněž zde nechybí 13m hluboká studna s rumpálem a hradní zvonek.
V přízemí se nalézá klenbová předsíň s kuchyní a pod ní ve věži sklep na zásoby. V prvním patře naleznete Věžový pokoj, chodbu se zbrojí a lovecký pokoj, vše tak jak to bývalo dříve ve středověkých rytířských hradech. Existuje ještě horní věžní patro, z něhož lze v létě i v zimě získat úchvatný panoramatický výhled do dálky. K budově připomínající středověký hrad přiléhá umělý vodní příkop, most i obnovené jezírko.
Občerstvit se můžete v restauraci, která nabízí také pořádání firemních akcí, večírků, školení, svateb, rodinných oslav v malé lovecké restauraci, velkém sálu i Liebigově salónku. Nově lze využít také nabídky ubytování s celkovou kapacitou 16 osob a wellness služby v 1. nadzemním podlaží s výhledem do lesa směrem na kámen "Kovadlina", v nabídce nechybí ani sauna nebo masáž.
(zdroj: Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, František Mrva a Petr Kutin - Jizerské hory včera a dnes, Kudy z nudy)
Dasa Augustinová, 2019
Dasa Augustinová, 2019
2021, Radka Caltová
2021, Radka Caltová

Přírodovědné pozorování z kamene Kovadlina (střelecký terč, olej na dřevě 1852)

Kovadlina (někdy též Kovářský kámen) je vrcholová skála stejnojmenného vrchu (547 m.n.m), vzdálená asi 250 m severovýchodně od Liberecké výšiny. Je přístupná tesanými schůdky a kdysi byla opatřena i železným zábradlím. Dokud nebyl okolní terén zalesněn, poskytovala překrásnou vyhlídku do údolí Harcovského potoka a celé liberecké kotliny. V lidových pověstech bývá spojována s Jezdcem: Tamní loupežník Jíra prý chodíval pro nečisté rady k čarodějnici, která zde přebývala. Dnes obě lokality spojuje žlutě značená turistická cesta. (zdroj Kniha o Liberci)