Hostinec U Řetezu a hotel Praha
Hostinec U Řetězu
v roce 1900
Na nároží Železné ulice stávala odedávna zajezdní hospoda. Její provoz utěšeně vzkvétal také díky pravidelným trhům, při nichž se scházelo tolik lidí, že bylo nutné uzavírat řetězy všech pěti ulic vedoucí na náměstí. Jeden z nich, jímž se přehrazovaly současně Železná i Frýdlantská ulice, byl upevněn na tomto domě, a proto dostala hospoda pojmenování Zur Kette (U řetězu).Roku 1834 bylo dřevěné stavení (čp.1-II) spolu s vedlejším (čp. 2-II) přestavěno na zděné a architektonicky sjednocené v jakýsi dvojdům. Kromě zmíněné hospody a výčepu vina zde bylo v době pořízení snímku několik krámků, výroba čokolády a kandovaného ovoce, prodejna pánských a chlapeckých oděvů a sklad kravat. Na místě obou domů pak vznikl dnešní hotel Praha.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Hotel Praha
Parcely na nároží Železné ulice koupil bohatý majitel mlýna a pekáren
Ignaz Schien z Růžodolu I., aby zde vybudoval moderní hotel. Přes velké
potíže se schvalovacími orgány, které mu vytýkaly především
neproporčnost navrhované stavby vůči sousedním domům, se mu nakonec
přece jen podařilo postavit v roce 1906 výstavný secesní hotel,
pojmenovaný Schienhof (Schienův dvůr). Projekt vypracoval jablonecký
architekt Robert Hemmerich . Po roce 1945 dostal hotel jméno Praha, ale
od roku 1951 v něm byly po velké
adaptaci umístěny kanceláře Stavoprojektu (do roku 1982). Po generální
rekonstrukci, dokončené v roce 1991, poskytuje hotel Praha komplexní
ubytovací služby ve 33 pokojích vybavených sprchovým koutem, WC,
satelitní televizí a telefonem....pozn. psáno v roce 1996. Návštěvníkům
slouží kavárna v přízemí, restaurace v patře, bar, casino a kadeřnický
salon. K dispozici je směnárna, parkoviště, taxislužba a informační
turistické centrum severočeského regionu. V budoucnu se počítá s
přístavbou v Kostelní ulici.
(zdroj. Kniha o Liberci)
Informace roku 2020
Zrekonstruovaný tříhvězdičkový secesní Hotel Praha se nachází v samém
historickém centru Liberce. Pohodlné ubytování je připraveno v
jednolůžkových a dvoulůžkových pokojích typu standard. Vybrat si můžete i
luxusní třílůžkové apartmány Junior Suite, které jsou vybaveny
originálním secesním nábytkem.
V přízemí hotelu můžete posedět v
útulné kavárně s nabídkou různých druhů kávy a zákusků. Recepce je se
svými službami v provozu non stop.
Parkování vozů je řidičům umožněno za poplatek na parkovišti střeženém kamerovým systémem.
• Internet
• Možnosti stravování
• Parkování
• Domácí mazlíčci
Schienhof Liberecký luxus a secesní klenot
Přelom
století byl i v Liberci zlatou epochou. Právě z této doby pocházejí
stavby, které dělají z Liberce Liberec . Jednou z těch staveb byl v roce
1906 hotel s kavárnou a hernou Schienův dvůr - jméno majitele -
podnikatele z Růžodolu Ignáce Schiena. Vznikl na místě původní hospody U
řetězu . ( Staroměstské náměstí se uzavíralo řetězy a jeden byl upevněn
na této hospodě ) . Hotel tvoří od té doby důstojnou protistranu
radnici . Hotel projektoval znàmý jablonecký stavitel Robert Hemmrich.
Víte , že je od něj i Vesecká sokolovna ? Na pohledech hotelu jsou jména
různých nájemců a majitelů - tím prvním byl Josef Krall, pak Josef
Mauder . Po válce národní správce Vítek a přejmenování na hotel Praha .
Pak kanceláře a po roce 1991 opět hotel . Jsem rád, že je tam hotel
zpátky . Rád sedím na zahrádce nebo v kavárně tohoto hotelu - tedy pokud
se to smí .
(autor příspěvku Karel Krenk)
Staroměstské náměstí (dnes náměstí Dr .Edvarda Beneše) na dobové pohlednici z roku 1917.
- z knihy Liberec/město/the city of/stadt (archiv Jitka Horušická)
AUTOBUSOVÁ DOPRAVA
První autobusová linka Liberecké pouliční dráhy zahájila provoz 1. října 1927 na trati Benešovo náměstí - Ruprechtice. Nastala tak nová etapa rozvoje městské hromadné dopravy, která však v následujících desetiletích musela překonat ještě mnoho těžkostí. Pro první linku byly objednány tři autobusy u firmy Fross-Bussig v Praze, později byl dodán další vůz s karoserií z lehkých kovů.
Na přelomu dvacátých a třicátých let začalo také několik soukromých dopravců provozovat autobusové spojení do blízkého 1 vzdálenějšího okolí: do Chrastavy, Hrádku nad Nisou, Stráže nad Nisou, Pavlovic, Kateřinek (přes Ruprechtice), Rudolfova, Bedřichova, Janova nad Nisou, Doubí, Vesce, Dlouhého Mostu, Františkova a Karlinek.
Město však neprojevilo o tento druh dopravy větší zájem. Teprve začátkem třicátých let zahájila Liberecká pouliční dráha provoz na dalších dvou autobusových linkách: č. 5 do Harcova (15.5. 1932) a č.6 do Janova Dolu ke kostelu (10. 6.1932). Číslem 4 byla označena již zavedená linka do Ruprechtic. Všechny tři tratě začínaly na Benešově náměstí. Další rozvoj nepříznivě ovlivnilo rozhodnutí vlády o odvodu 30 % daně z provozu linek, jež vedly za hranice města. Linka č. 6 byla proto ukončena již Na Jeřábu (6.1.1933) a později spojena v jedinou průběžnou trať s linkou č.5 (1.5.1933). Také provoz do Ruprechtic byl omezen a 11. září 1933 byla tato linka spolu s autobusy předána společnosti K.V.G. (Kraftwagenverkehrsgeselischaft), která o několik dní později převzala i linku č.5 (16.9.). Zároveň byla trať č. 6 zrušena. Po zahájení provozu lanové dráhy na Ještěd byla po dobu tří let udržována kyvadlová doprava jedním autobusem od konečné stanice tramvaje v Horním Hanychově ke stanici lanovky (od 8.5. 1933). Policejní příručka z roku 1936 zaznamenává celkem 15 soukromých autobusových linek a dvě státní dálkové linky ČSD do Frýdlantu a Hamru na Jezeře.
K obnovení autobusového provozu Liberecké pouliční dráhy došlo až koncem třicátých let, kdy byly převzaty soukromé linky do Pavlovic, Stráže nad Nisou, Krásné Studánky, Mníšku. Chrastavy, dále do Starých Pavlovic ke stadionu, Nových Pavlovic (I. 5. 1939) a o něco později i do Františkova a Karlinek s prodloužením do Ostašova - 1. 7. 1939). Tyto tratě dosud provozovali dopravci Heinrich Thomas ze Starých Pavlovic a Richard Müller z Liberce.
Začátkem čtyřicátých let zabezpečovala Liberecká pouliční dráha dopravu na autobusových Iinkách do Stráže nad Nisou a Pavlovic (č. 6), do Mníšku a Chrastavy (č.7) a do Františkova, Karlinek a Ostašova (č.. Později k nim pŕibyla i linka č 5 do Ruprechtic, Kateřinek a Rudolfova, převzatá od společnosti K.V.G. (1.1.1942).
Nejdříve byl provoz udržován starými vozidly, v roce 1939 se však podařilo zakoupit pět nových autobusů značek Škoda, Opel-Blitz a Magirus. Ve válečných letech bylo dodano jestě jedenáct nových autobusů značek Gräf a Stift a znovu Magirus. V této době docházelo často pro nedostatek pohonných hmot k omezování či krátkodobému zastavování provozu. V rámci úspor byl zrušen souběžný provoz autobusů a tramvají. Konečná stanice linky do Ostašova byla přesunuta z Benešova náměstí k nádraží (6.11.1941) a konečná linky do Stráže nad Nisou do Růžodolu I (1.1.1942). Jeden autobus upravený na pohon svítiplynem zcela shořel už při zkušební jízdě. Dva další byly předány jako válečná výpomoc do Saarsbrückenu. V roce 1945 byly všechny autobusy použity pro přepravu uprchlíků před rychle se blížící frontou. Počátkem května byl autobusový provoz úplně zastaven a doprava obnovena až v červenci.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996
Náměstí Dr.E.Beneše v proudu času
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
