Severočeské muzeum

27.08.2022

Bruslení na Skopkově rybníku

(rok 1865 - fotografická reprodukce kresby)

Skupinový portrét nejvýznamějších místních osobností včetně hraběte Clam-Gallase. Rybník se nacházel v místech dnešního muzea.

(zdroj Kniha o Liberci)

foto 2021 - Architektonické prvky na fasádě vily rozhodně stojí za pozornost.
foto 2021 - Architektonické prvky na fasádě vily rozhodně stojí za pozornost.
Lodžie je řešena velmi dekorativně.
Lodžie je řešena velmi dekorativně.

Vila Eleonore Priebschové

Masarykova čp 459/20


Vilu pro paní ředitelovou Eleonore Priebschovou navrhl známý liberecký architekt Gustav Miksch, který se podílel na stavbách mnoha libereckých historizujících staveb. Tato vila byla postavena v letech 1882 - 1883 u tehdejší Třídy Františka Josefa a patří tedy k nejstarším objektům nově vznikající vilové kolonie, jejíž urbanistický vývoj byl uzavřen až v meziválečném období.

Přesto, nebo právě proto se svojí novorenesanční čistotou vymyká ze souboru okolních staveb. K uliční frontě se obrací lodžií, nad kterou stojí z hlediska jižních, resp. antických inspirací ještě významnější prvky. Dvojice karyatid vychází přímo ze vzorů, které zdobí též athénský Erechtheion. Gustav Miksch studoval pravděpodobně i ve Vídni, kde v té době působil slavný architekt dánského původu Theophil Hansen. Ten v Řecku několik let pobýval a řeckými vzory je jeho tvarosloví prosyceno. Jeho stavby nenalezneme pouze v bývalém hlavním městě podunajské monarchie, ale např. i v Brně na tzv. Okružní třídě.

Vila nezapře inspiraci padalismem a antikou

Vila je též ovlivněna palladianismem, o čemž svědčí právě předsunutá jónská lodžie a symetrická dispozice. Liší se nepatrně hmotou bočních rizalitů, z nichž jeden je schodišťový a v druhém se nalézá drobná lodžie, zarámovaná však římským triumfálním obloukem. V interiéru je nejdůležitějším prostorem jídelna, přiléhající k lodžii. S jídelnou sousedí na jedné straně salon a na druhé pokoj. Uprostřed vily umožňuje přístup do všech místností chodba, která přímo navazuje na schodiště. Směrem do zahrady jsou umístěny převážně obslužné místnosti. Stavbu bychom mohli stylově dokonce srovnat s podobnými čistě antikizujícími neorenesančními vilami v Praze, které si pro sebe stavěla nejvyšší podnikatelská třída. V meziválečném období vila patřila továrníkovi Richardu Neumannovi, ale poté změnila několikrát majitele. V poválečném období pochopitelně již jako sídlo podnikatelské elity nesloužila. Bohužel byla vnitřní dispozice objektu změněna přestavbami na byty, čímž ztratila část své autenticity. I fasáda byla v době přípravy výstavy ve velice špatném stavu a stav některých detailů, zvláště karyatid lze označit za katastrofální. Vila není památkově chráněná, ale nachází se v památkové zóně města Liberec.

Nákres prozrazuje interiérové řešení, kterému dominovala centrální hala.
Nákres prozrazuje interiérové řešení, kterému dominovala centrální hala.
2007
2007
Z okna vily, ve které Erwin Cettineo bydlel, pořídil v pondělí 6.5.1929 snímek tramvajové soupravy v zastávce u křižovatky ulic Masarykova a Dvořákova. Tramvaj byla tehdy nasazena na linku č. 1 (archiv Boveraclubu)
Z okna vily, ve které Erwin Cettineo bydlel, pořídil v pondělí 6.5.1929 snímek tramvajové soupravy v zastávce u křižovatky ulic Masarykova a Dvořákova. Tramvaj byla tehdy nasazena na linku č. 1 (archiv Boveraclubu)
Perspektivní kresba
Perspektivní kresba
Zadní průčelí
Zadní průčelí

Soutěžní návrh na Severočeské muzeum "Stella"

Přestože se Liberec mohl pyšnit prvním uměleckohistorickým muzeem v Čechách, palčivě mu chyběla nová, reprezentativní budova, schopná obsáhnout neustále se rozšiřující a sídlilo provizorně v různých objektech. Proto se v roce 1893 začalo uvažovat o stavbě nové budovy. Svou roli zde nepochybně hrála i skutečnost, že zemský sněm nedlouho předtím finančně podpořil výstavbu mladšího uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Na sněm se tedy obrátilo i kuratorium libereckého muzea a finanční prostředky pro stavbu budovy se mu podařilo získat. Vypracováním projektu byl pověřen tvůrčí tandem Miksch & Niedzielski, ale jejich návrh nakonec nebyl realizován. Další aktivity týkající se novostavby muzejní budovy se objevily až v roce 1895, kdy se magistrát rozhodl na stavbu věnovat pozemky někdejší botanické zahrady a plovárny. Téhož roku byla vypsána veřejná architektonická soutěž, ze které se do užšího výběru dostalo šest návrhů, vesměs od architektů zvučných jmen, přičemž jednotlivým návrhům byl dokonce věnován značný prostor v prestižním časopise Der Architekt. Olbrich se pod heslem "Stella" prezentoval s návrhem monumentální neorenesanční budovy. Ta již anticipuje jeho pozdější secesní tvorbu a svým hmotovým řešením se částečně blíží proslulému pavilonu Secese ve Vídni. Střed symetrické budovy tvoří mohutná centrální část s předsazeným portikem, završená značně převýšenou, monumentální kupolí. Rizality bočních křídel vrcholí atikou se sochařskou výzdobou a po stranách citují motiv portiku centrální části, zde však završený frontonem. Poměrně prosté fasády jsou pokryty uměřeným, téměř filigránským protosecesním dekorem. Protipól střízlivých fasád tvoří bohatě zdobená kopule se sochařskou výzdobou.


ZEMAN, Jaroslav. Architektonický a urbanistický vývoj Liberce 1352-2006. Praha, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění.

cca 1885 (zdroj Severočeské muzeum)
cca 1885 (zdroj Severočeské muzeum)
Belvederestrasse podle zahradní restaurace Belvedere stojící na místě dnešní budovy Lidových sadů. Následně získává ulice pojmenování podle císaře Josefa II. a v roce 1920 byste zde našli Siebenhäuser Strasse (Sedmidomky). Od roku 1929 se ulice jmenovala podle 8. libereckého starosty Bayer Strasse a v roce 1945 Šamánkova ulice podle českého lékaře Václava Šamánka. V roce 1960 byste se procházeli po Leninově ulici a v roce 1991 se z ulice stává Masarykova. (autor příspěvku Tomáš Polman)
Belvederestrasse podle zahradní restaurace Belvedere stojící na místě dnešní budovy Lidových sadů. Následně získává ulice pojmenování podle císaře Josefa II. a v roce 1920 byste zde našli Siebenhäuser Strasse (Sedmidomky). Od roku 1929 se ulice jmenovala podle 8. libereckého starosty Bayer Strasse a v roce 1945 Šamánkova ulice podle českého lékaře Václava Šamánka. V roce 1960 byste se procházeli po Leninově ulici a v roce 1991 se z ulice stává Masarykova. (autor příspěvku Tomáš Polman)
1911 (archiv O.Musil)
1911 (archiv O.Musil)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
Budova Severočeského muzea po dostavbě. 1898 (archiv muzea)
Budova Severočeského muzea po dostavbě. 1898 (archiv muzea)
2021 (archiv Severočeského muzea)
2021 (archiv Severočeského muzea)
1913 (archiv M.Ban)
1913 (archiv M.Ban)
1928
1928
archiv O.Musil
archiv O.Musil
(archiv Tomáše Macháčka)
(archiv Tomáše Macháčka)
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv Karel Vlach
archiv Karel Vlach
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
Muzeum - boční pohled (50.léta) (archiv Všihni Čermáci)
Muzeum - boční pohled (50.léta) (archiv Všihni Čermáci)

Severočeské muzeum 

Severočeské muzeum v Liberci patří mezi největší muzea v České republice. Založeno bylo v roce 1873 jako uměleckoprůmyslové muzeum a v českých zemích je nejstarším muzeem tohoto typu. Již v prvních letech své existence se podařilo shromáždit mimořádně bohaté sbírky prakticky ze všech zájmových oborů z vyspělých evropských zemí a zčásti také z Předního a Dálného východu. S ohledem na místní tradice severních Čech však největší pozornost patřila sklu a textilu. Zásluhou četných darů a pravidelných nákupů v aukčních domech a u významných starožitníků v celé Evropě se sbírkové fondy rozrůstaly natolik rychle, že si ještě v závěru 19. století vyžádaly po několikerém stěhování vlastní budovu. Ta byla postavena v letech 1897-1898 podle návrhu prof. Ohmanna z Prahy v romanticko-historizujícím stylu. Po stavební stránce propojuje typy sakrální a palácové architektury. Monumentální komplex doplňují replika renesanční věže liberecké radnice a přístavba tzv. měšťanského domu, připomínajícího původní měšťanskou zástavbu z konce 18. století. K dalšímu významnému rozšíření sbírek došlo v roce 1904, kdy muzeum získalo okolo 2 500 uměleckých děl z pozůstalosti čestného kurátora a štědrého mecenáše barona Heinricha Liebiega, významného libereckého průmyslníka. Od vzniku samostatného státu v roce 1918 až do II. světové války mělo muzeum stejný charakter. Po II. světové válce byly v rámci reorganizace   k muzeu přičleněny regionální sbírky ze zrušeného Vlastivědného muzea a Přírodovědného muzea v Liberci.

V přízemí budovy je umístěna expozice přírodovědy Liberecka, která přibližuje živou i neživou přírodu Libereckého kraje. Největší část je věnována Jizerským horám, další sekce seznamuje návštěvníky s přírodou Ještědského hřbetu, Frýdlantska a Českého ráje; opomenuta zde není ani příroda silně ovlivněná člověkem. Textové a fotografické výstavní panely jsou doplněny řadou malých dioramat s množstvím rostlin i živočichů. Expozici dominují dvě unikátní dioramata věrně zobrazující prostředí bučiny a rybníku i s jejich typickými obyvateli. Stálá expozice v prvním patře budovy zahrnuje evropský vývoj uměleckých řemesel od antiky do současnosti (tapiserie, sklo, keramika, porcelán, textil, knižní vazby, obecné a ušlechtilé kovy, cín, hodiny, šperky, nábytek, dřevořezby a fotografie). Přestože je v tomto přehledu zastoupeno více než 1 200 sbírkových předmětů, je to pouze nepatrná část celkového bohatství depozitárně uložených sbírek.

Bohaté sbírkové fondy obsahují špičkové kolekce především v uměleckých řemeslech - sbírka orientálních koberců je druhá největší v ČR, rovněž tak sbírka současné autorské tapiserie. Mimořádně cenné a početné jsou soubory koptských tkanin, historických gobelínů (v expozici SM visí i nejstarší vystavený gobelín v ČR), vyšívaných liturgických textilií, krajek, skla, porcelánu, uměleckého kování, cínu, plakátů, starých tisků atd. Bohatě jsou zastoupené i sbírky historické, etnografické a přírodovědecké. Významný je i soubor více než 160 tisíc negativů, z nichž nejstarší jsou datovány kolem roku 1860. Celkový počet uchovávaných sbírkových předmětů přesahuje 700 tisíc kusů. Nejzajímavejší předměty postupně zpřístupňujeme prostřednictvím portálu esbirky.cz. Ve třech výstavních sálech a venkovním atriu (tzv. rajské zahrádce) bývá ročně realizováno okolo 10 výstav, většina z nich právě ze sbírek uložených v muzeu.

Součástí budovy Severočeského muzea je také rekonstruovaná renesanční věž bývalé liberecké radnice (ta byla postavena v letech 1599 -1603 podle plánů italského stavitele působícího ve Zhořelci, Marca Antonia de Lancio, zvaného též Spazi). Základní kámen budovy Severočeského muzea pochází ze základů uvedené renesanční věže zbořené spolu s radnicí roku 1893 po dostavbě nové, tedy nynější radnice.

Výška: 41 m                                                                                                         Ochoz ve výšce (horní hrana zábradlí): 30,43 m                                              Počet schodů: 174

(zdroj: Severočeské muzeum Liberec https://www.muzeumlb.cz/?page=omuzeu )

archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
Pohlednice prošlá poštou v roce 1898  (archiv J.Peterka)
Pohlednice prošlá poštou v roce 1898 (archiv J.Peterka)
Severočeské muzeum zdobí naše město od roku 1898 a naštěstí se exteriér nemění. Uvidíme, co pro nás připraví modernizace interiéru (foto z roku 1900 a 2001)(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)
Severočeské muzeum zdobí naše město od roku 1898 a naštěstí se exteriér nemění. Uvidíme, co pro nás připraví modernizace interiéru (foto z roku 1900 a 2001)(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)
archiv SM Liberec
archiv SM Liberec
muzeum v roce 1908 ( zdroj: https://www.ebay.com )
muzeum v roce 1908 ( zdroj: https://www.ebay.com )
J.Hůlka
J.Hůlka
Muzeum (1954) (foto Vilém Boháč)
Muzeum (1954) (foto Vilém Boháč)
Muzeum- 60. léta (archiv J.Peterka)
Muzeum- 60. léta (archiv J.Peterka)
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
(archiv Milana Šíra st.)
(archiv Milana Šíra st.)

V roce 2023 oslaví Severočeské muzeum 150 let od svého založení a při této příležitosti chystáme vydání reprezentativní publikace. Jednu z jejích kapitol věnujeme muzejnímu parku, který tvoří nedílnou součást našich expozic. Věděli jste například, že se park nachází na místě původní botanické zahrady nebo že podle projektu z 20. let 20. století měla místo parku stát budova galerie? (autor příspěvku Severočeské muzeum Liberec)

1912 Gewerbemuseum Reichenberg. (Ferd. Stracke, Kammerphotograph, Reichenberg)  (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1912 Gewerbemuseum Reichenberg. (Ferd. Stracke, Kammerphotograph, Reichenberg) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1907 (archiv K.Krenk)
1907 (archiv K.Krenk)
cca 1918 (https://www.ebay.com/
cca 1918 (https://www.ebay.com/
Naše krásné muzeum na kouzelné litografii. Pohlednice prošla poštou před 104 lety r. 1917. (archiv Jana Zahurancová)
Naše krásné muzeum na kouzelné litografii. Pohlednice prošla poštou před 104 lety r. 1917. (archiv Jana Zahurancová)
60. léta (archiv J.Peterka)
60. léta (archiv J.Peterka)
archiv František Ošťádal - Maneo
archiv František Ošťádal - Maneo
Severočeské muzeum v 60.letech a 14.01.2021
Severočeské muzeum v 60.letech a 14.01.2021
Severočeské muzeum v 60.letech a 14.01.2021
Severočeské muzeum v 60.letech a 14.01.2021
archiv Jiří Peterka
archiv Jiří Peterka
archiv M.Ban
archiv M.Ban
Tramvaj T2 č. 18 dne 4.6.1976 vyjíždí ze zastávky Lázně. Přední nárazník upravený parkováním vůz na vůz ve vozovně, na čele nesměla chybět normalizační hvězda.
Tramvaj T2 č. 18 dne 4.6.1976 vyjíždí ze zastávky Lázně. Přední nárazník upravený parkováním vůz na vůz ve vozovně, na čele nesměla chybět normalizační hvězda.

Výstava Liberec 1960.

Před muzejní budovou tehdy stál obrovský poutač v podobě stylizované vázy, na trávníku kolem poutače ležely volně rozhozené barevné skleněné koule a rozměrná reklamní tabule mezi nimi nesla nepřehlédnutelný nápis ČESKOSLOVENSKÉ SKLO, MOSKVA 1959 (autor příspěvku Jiří Peterka)

Liberec sítotiskem (archiv Luboše  Janků)
Liberec sítotiskem (archiv Luboše Janků)
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
Usmívající se T2 č. 18 opouští dne 4.6.1976 zastávku Lázně.
Usmívající se T2 č. 18 opouští dne 4.6.1976 zastávku Lázně.
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
Leninova (Masarykova) třída 4.6.1976 a 5.6.2022
Leninova (Masarykova) třída 4.6.1976 a 5.6.2022
T3SU č. 52 dne 31.1.1993 na "metru" v zastávce Muzeum. Foto GJ
T3SU č. 52 dne 31.1.1993 na "metru" v zastávce Muzeum. Foto GJ
muzeum je právem chloubou Liberce (foto z roku 1936)  (zdroj: https://www.ebay.com/ )
muzeum je právem chloubou Liberce (foto z roku 1936) (zdroj: https://www.ebay.com/ )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Reichenberg 1899. Pohlednice prošlá poštou v roce 1899. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg 1899. Pohlednice prošlá poštou v roce 1899. (archiv Kamil Syrovátka)
https://i.ebayimg.com
https://i.ebayimg.com
1901 (archiv J.Hůlka)
1901 (archiv J.Hůlka)
1907 (archiv J.Peterka)
1907 (archiv J.Peterka)
Byly časy, kdy ul. Vítězná ještě nebyla Vítězná. Přesněji, kdy nebyla vůbec. (zdroj  Fotosbírka SOkA Liberec)
Byly časy, kdy ul. Vítězná ještě nebyla Vítězná. Přesněji, kdy nebyla vůbec. (zdroj Fotosbírka SOkA Liberec)
muzeum - vilová čtvrť - 1899 (archiv M.Gergelčík)
muzeum - vilová čtvrť - 1899 (archiv M.Gergelčík)
kolem roku 1900 - změny názvu: Radetzky Straße -  Radeckého ulice - Realschulstraße - Gehart Hauptmann Straße - Rooseveltova ulice - ulice 1. máje a od 1.9.1962 Vítězná ulice (archiv J. A. Pivrnec‎)
kolem roku 1900 - změny názvu: Radetzky Straße - Radeckého ulice - Realschulstraße - Gehart Hauptmann Straße - Rooseveltova ulice - ulice 1. máje a od 1.9.1962 Vítězná ulice (archiv J. A. Pivrnec‎)

Proměny třídy císaře Josefa (Masarykova třída) mezi roky 1895 a 1905

Od svého vzniku představovala dnešní Masarykova třída důležitou součást městské osy, probíhající od nádraží přes střed města do Lidových sadů. Ještě v šedesátých letech 19.století však vedla směrem k Jizerským horám přes Sedmidomky pouze úzká neupravená polní cesta. Název Sedmidomky se odvozuje od toho, že zde stálo zpočátku jen sedm obydlí pro dělníky panské lesní správy. Jeden domek (čp. 1275-I) v zatáčce tramvaje na konci Riegrovy ulice existuje dodnes. Liberečtí občané sem velice rádi chodili na procházky a v neporušených lesích okolo malebného údolí Jizerského potoka hledali klid a osvěžení. Oblíbenost Sedmidomků se ještě zvýšila, když zde byl zřízen park s výletní restaurací a přístupová polní cesta nově upravena na šířku 7,6 m a osázena stromořadím. V této podobě zůstala až do roku 1879, kdy byla po výstavbě rozšířena na 16 metrů a opatřena chodníkem s dvojitou alejí lip a javorů. Současně byla přejmenovaná na třídu Císaře Josefa.
Těžištěm vilové Zástavby v Sedmidomcích i okolí se stala urbanisticky neobyčejně důležitá křižovatka dnešní Masarykovy třídy a Vítězné ulice. Podle velkorysého záměru vídeňského urbanisty zde během let 1890-1902 vyrostly výstavné budovy uměleckoprůmyslového muzea, obchodní a živnostenské komory a městských lázní, tři vynikající stavební díla, řemeslně dokonale zpracovaná libereckými firmami. Velkorysou urbanistickou myšlenku ještě umocnily dvě dominanty uzavírající po obou stranách průhled Vítěznou ulicí: věž kasáren a budova školy na dnešní Husově třídě (z roku 1914).
Souběžně s významnými budovami na křižovatce Masarykovy a Vítězné ulice byla zahájena výstavba nové čtvrti na plochách za muzeem směrem k Sedmidomkům. Mírně svažité území o rozloze více než 60 hektarů, ohraničené dnešními ulicemi Dvořákovou, Zborovskou, Lesní a Masarykovou, bylo rozděleno klasicistním způsobem na pravoúhlé bloky s parkovým náměstím uprostřed (dnešní Sukovo). Během let 1885-1901 zde vyrostla zahradní čtvrť rodinných domů pro jednu i více rodin. Za svůj vznik vděčí především stavební společnosti (Gemeinnützige Baugesellschaft) a městu, jež tomuto stavebnímu družstvu poskytlo velmi levné pozemky pod podmínkou, že celé sídliště bude úplně dokončeno v předem určeném termínu. Podle stanov se stavebníci zavázali, že nebudou provádět na domech žádné úpravy ani přístavby bez souhlasu vedení družstva. V celém sídlišti bylo zakázáno provozovat jakékoliv řemeslo narušující klid. Osázení zahrad i parkovou úpravu řídil odborně spolek Přátel přírody (Naturfreunde).

Obzvláštní pozornost byla věnována obestavění hlavní promenádní třídy Císaře Josefa, kde směly vyrůst podle požadavků města jen reprezentativní vily. Pseudorenesanční, pseudobarokní a secesní architektura spolu s pečlivě udržovanou zelení dávala třídě téměř lázeňský vzhled. Z řady víl, které ji lemují, je třeba pro vynikající architekturu vyzvednout čp. 542-I (OHES), 450-I, 625-I (LVT) a některé další (např. čp. 621, 628-I nebo secesní 801-I). Na horním konci naproti Jezírku byla roku 1904 zřízena restaurace Reichenberger Hůtte (Liberecká chata), dnešní hotel U Jezírka.

Poněkud skromnější, zato tvarové mnohem rozmanitější byla výstavba na ostatních plochách sídliště Sedmidomky. Každý dům je zcela odlišný, takže na první pohled vzniká dojem, že se zde stavebníci chtěli záměrně odpoutat od jakékoliv uniformity. Architektonická různorodost byla natolik neobvyklá, že přinesla této Části města hanlivé označení cikánská čtvrť. Odborně vysazená, pečlivě udržovaná zeleň ale brzy sjednotila celé sídliště a zapojila domy do krajiny.

Podíváme-li se blíže na jednotlivé stavby, najdeme i zde znamenité ukázky architektury z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Při budování promenádní cesty (Masarykovy třídy) bylo třeba překonat značné terénní výškové rozdíly, hlavně hluboké koryto Jizerského potoka, jenž ji podtéká v místech dnešního výstaviště. Několik metrů vysoký násep pokračoval až za křížení s dnešní Vítěznou ulicí. Napravo od ní je Skopkův rybník a vedle se rozkládá botanická zahrada. Spolek Přátel přírody plánoval i úpravu strmých svahů po levé straně Jizerského potoka, kde měl vzniknout rozsáhlý park protkaný pohodlnými chodníky s oddychovými koutky, v jehož centru, na pahorku nad dnešním areálem vysoké školy, se počítalo se stavbou galerie. Všechny tyto záměry ovšem přerušila první světová válka.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

návštěva muzea v březnu 2022

(archiv Dáša Augustinová)

v levé části patrná příprava na stavbu muzea  (archiv M.Gergelčík)
v levé části patrná příprava na stavbu muzea (archiv M.Gergelčík)
Stavba muzea v roce 1897 (archiv Severočeského muzea Liberec)
Stavba muzea v roce 1897 (archiv Severočeského muzea Liberec)
1899 (archiv Petr Šašek)
1899 (archiv Petr Šašek)
archiv Ondra Musil
archiv Ondra Musil

Při pátrání v muzejním archivu jsme našli několik dokumentárních fotografií, které jsou pro naši dobu velmi zajímavé a v pravém slova smyslu objevné. Snímky pochází z roku 1960, kdy byla v Severočeském muzeu reprízována rozsáhlá výstava československého skla z roku 1959 v Moskvě. Fotografie vpravo nahoře zachycuje dva monumentální objekty ze společné tvorby Stanislava Libenského (1921-2002) a Jaroslavy Brychtové (1924-2020) instalované tehdy v prvním patře muzejní budovy u točitého schodiště vedoucího na terasu. Instalace těchto exponátů byla nepochybně velmi náročná a vyžádala si osobní účast obou autorů. A to dokládá unikátní fotografie (vlevo nahoře) od tehdejšího muzejního fotografa Jana Kabíčka, která zachycuje osazování vitráže a betonové plastiky v Severočeském muzeu za přítomnosti Jaroslavy Brychtové, Stanislava Libenského s nezbytnou cigaretou a sehnutého spolupracovníka Josefa Pivrnce.
Další osud těchto monumentálních exponátů po skončení výstavy v Severočeském muzeu je dodnes bohužel nejasný. O to cennější jsou pro nás tyto fotografie

SEVEROČESKÉ PRŮMYSLOVÉ MUZEUM

V roce 1894 došlo k založení Obecně prospěšné stavební společnosti v čele s architektem Ernstem Schäferem, která začala budovat novou vilovou čtvrť na pravoúhle rozpracovaných pozemcích za tehdejší botanickou zahradou, rozkládající se v místech pozdějšího muzea.

I když následující pohlednice zachycuje celkovou zástavbu čtvrti, zaujme především muzejní budova, zakrýtá ještě lešením. Pro komplikace s projektantem Friedrichem Ohmannem musel prováděcí plány dokončit berlínský architekt Hans Griesebach. V letech 1897-98 je realizovala liberecká stavební firma Gustav a Ferdinand Mikschové. K slavnostnímu otevření muzea došlo 18. prosince 1898 .

V nové muzejní budově připadla zadní část, postavená v duchu klasicistního libereckého domu, pro sbírky nově založeného vlastivědného oddělení, jehož součástí se stala světnice libereckého soukeníka. Otevřením vlastivědné expozice se sice muzeum poněkud vzdálilo původnímu poslání, získalo však těsnější vztah k místnímu prostředí a jeho sbírky stály ve vyváženém vztahu ke kmenovému sbírkovému fondu .

Pohled do historických expozic severočeského průmyslového muzea v roce 1898

V prvním poschodí byly prezentovány uměleckoprůmyslové sbírky, rozdělené podle použitých materiálů. V závěrečné osmiboké místnosti se až do roku 1906 nacházela kolekce soudobého secesního umění. Sem i do dalších sálů jižního a západního traktu byla pak nainstalována sbírka z odkazu Heinricha Liebiega. Takto uspořádané muzeum bylo otevřeno v rámci Výstavy českých Němců 1906 a instalace vydržela až do začátku druhé světové války. Přízemní prostory okolo hlavního sálu zaplňovaly sbírky užitého umění uspořádané podle slohových období, v tomto případě baroka a rokoka, a na dolním snímku renesance a gotiky, instalované na chodbě, jejíž okna vedou do vnitřního,       tzv. rajského dvora.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Muzejní expozice před 120 lety.
Muzejní expozice před 120 lety.
Takhle vypadaly muzejní expozice ve 30. letech 20. století. (archiv Severočeského miuzea)
Takhle vypadaly muzejní expozice ve 30. letech 20. století. (archiv Severočeského miuzea)
Autorem fotografie z roku 1979 je Jana Ducháčková
Autorem fotografie z roku 1979 je Jana Ducháčková
1991
1991

MUZEJNÍ KNIHOVNA

Knihovna Severočeského muzea přežila šťastně všechny nástrahy času a má jako jediná v Liberci zachovány veškeré původní fondy. Byla od počátku nedílnou součástí ústavu, který měl přispívat k rozšiřování vzdělání. Byla proto cílevědomě doplňována o odbornou literaturu i časopisy a stala se postupem doby jednou z nejvýznačnějších uměleckoprůmyslových knihoven v Čechách. V roce 1888 byl vydán první tištěný katalog jejích fondů. V nově postavené budově dostala důstojné umístění ve velkém sále, kde sídlí dodnes.

Po roce 1945 se v souvislosti s reorganizací ústavu fondy muzejní knihovny rozrostly také o přírodovědnou literaturu. Podle smlouvy s libereckou Státní studijní knihovnou se měla od roku 1949 stát její pobočkou se zaměřením na publikace související s činností muzea. Tato idea však padla poté, co se Liberec stal krajským městem. Nyní je s více než 30 000 tituly (v roce 1996) třetí největší veřejnou libereckou knihovnou (po státní a vysokoškolské), která slouží badatelům.

K jejímu dalšímu obohacování přispívá vedle nákupů také čilá výměna publikací se sesterskými zařízeními po celém světě.

V souvislosti s knihovnou je třeba se zmínit o bohaté publikační činnosti muzea. Původní měsíčník s názvem Mitteilungen des Nordböhmischen Gewerbemuseums (Zprávy Severočeského průmyslového muzea), jehož první číslo vyšlo 1. 1. 1864 jako příloha Reichenberger Zeitung, se po třiadvaceti číslech osamostatnil.

Po roce 1890 začal vycházet čtvrtletně a jeho náplň se dařilo postupně zkvalitňovat. Od roku 1906 byl vydáván pouze dvakrát do roka, zato však ve velkém formátu s četnými reprodukcemi a cennými odbornými studiemi pod názvem Zeitschrift des Nordböhmischen Gewerbemuseums - Neue Folge (Časopis Severočeského průmyslového muzea). Bohatá byla i další publikační činnost, díky níž se muzeum dostalo do povědomí odborných kruhů v zahraničí. V tomto ohledu zvlášť vynikl kustod Gustav E. Pazaurek, autor řady samostatných prací seznamujících s muzejními sbírkami, dále bohatě ilustrované studie o cínu, skle, keramice, ornamentice, knižních vazbách a také o regionálních dějinách. Za tíživé finanční situace, poté co Zemský výbor přestal ústavu vyplácet podporu (1910), skončilo roku 1913 i vydávání muzejního časopisu.

Teprve v roce 1958 vyšlo první číslo Sborníku Severočeského muzea, který v poslední době vychází každý rok, přičemž se střídají dvě řady: společenskovědná Historia (v roce 1993 vyšlo 11. číslo) a přírodovědná Naturalis (1992 vyšlo 18. číslo). Tyto poměrně rozsáhlé publikace znamenají velký přínos pro regionální bádání. Vedle toho je vydávána Knižnice Jizerských hor (11 svazků), edice katalogů Z pokladů Severočeského muzea, sborníky věnované historické knižní vazbě (3 svazky) a řada příležitostných katalogů i samostatných studií.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Kontinuálně rozvíjející se sbírka knih a periodik neslouží jen pracovníkům muzea, ale umožňuje také unikátní badatelské využití pro všechny další zájemce. V současnosti se knihovní fond skládá z několika částí kopírujících činnost jednotlivých odborných oddělení. K dispozici je cca 70 000 svazků knih a periodik.Muzejní knihovna je od roku 2002 zapsána Ministerstvem kultury ČR do evidence knihoven pod evidenčním číslem 2184 jako základní knihovna se specializovaným knihovním fondem.

Digitalizované rukopisy a staré tisky ze sbírek Severočeského muzea

Digitalizované historické dokumenty Severočeského muzea v Liberci jsou zpřístupněné v evropské digitální knihovně Manuscriptorium. S podporou grantů Ministerstva kultury České republiky se nám daří zpřístupňovat vybrané dokumenty z našich sbírek. Komplexní záchovná digitalizace historických dokumentů dle Definice digitálního dokumentu pro potřeby zpřístupnění a trvalého uložení v podprogramu VISK6 byla provedena v digitalizačním centru AiP Beroun s.r.o.

(zdroj: https://www.muzeumlb.cz/knihovna )

Foto Ivan Rous
Foto Ivan Rous
Zadní strana muzea v roce 1898 (zdroj Das Nordböhmische Gewerbe-Museum 1873-98 : Denk-Schrift zur Eröffnung des neuen Museums-Gebäudes)
Zadní strana muzea v roce 1898 (zdroj Das Nordböhmische Gewerbe-Museum 1873-98 : Denk-Schrift zur Eröffnung des neuen Museums-Gebäudes)

Stavba muzea a jeho zadní strana v roce 1898

Před rozestavěnou budovou vidíme dosud stát boudy původního koupaliště. (Skopkův rybník)

Východní stranu muzejního komplexu uzavírá napodobenina typického libereckého měšťanského domu z 18. století, pro nějž měl údajně tvořit vzor dům čp.36 - I na náměstí Českých bratří, který padl za oběť výstavby secesní budovy banky. (zdroj Kniha o Liberci)

Severočeské muzeum (zdroj: Das Nordböhmische Gewerbe-Museum 1873-98 : Denk-Schrift zur Eröffnung des neuen Museums-Gebäudes
Severočeské muzeum (zdroj: Das Nordböhmische Gewerbe-Museum 1873-98 : Denk-Schrift zur Eröffnung des neuen Museums-Gebäudes

komentář Jiřího Bláhy:

Ono tam těch připomínek starších staveb nebo stylů je víc. J. Zeman píše: "Na zdařilém Ohmannově návrhu měly historizující prvky různých slohových období korespondovat s jednotlivými částmi expozic. Části budovy evokovaly např. středověký klášter včetně rajského dvora, renesanční zámek nebo pro Liberec charakteristický klasicistní měšťanský dům, v němž byla příhodně situována regionální expozice." Doplnění návrhu "replikou věže původní renesanční radnice" je nejspíš možné chápat jako rozšíření téhle celkové myšlenky.

Severočeské muzeum

Rok 1899 - pohled na právě dokončenou stavbu

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)