Výstava českých Němců

v Liberci

Výstava českých Němců v Liberci (17.5. - 30.10. 1906) prezentovala výsledky kulturního a hospodářského úsilí německých firem a organizací v Čechách. Velkoryse a možná až velikášsky pojatá akce měla být jakousi odpovědí na úspěšnou Všeobecnou zemskou výstavu v Praze (1891), na níž nakonec Němci odmítli účast. Při zahájení byl přítomen arcivévoda Ferdinand Karel a ve dnech 21. - 24.6. císař František Josef I. Vystavovalo se ve 25 skupinách, počínaje těžbou nerostů přes řemeslnou produkci až k průmyslovým odvětvím a zemědělství a stavebnictví ,školství, zdravotní péči a sportu.
Před ústředním průmyslovým pavilonem stál model kašny se sochou od Franze Metznera ,realizované později před radnicí (od roku 1926). V domě umění se konala přehlídka německých umělců z Čech a Dům města Liberce nabízel rozsáhlou kulturně historickou expozici. Řada podniků si postavila vlastní pavilony (např. vratislavický pivovar ). Výstavní areál se rozkládal podél dnešní Husovy ulice a zabíral celý pravý břeh přehrady. K branám výstaviště vedla jen pro tento účel vybudovaná a pouze po dobu trvání fungující odbočka tramvajové linky ze Šaldova náměstí. Záměr vybudovat při této příležitosti tramvajové spojení mezi Libercem a Jabloncem zmařili představitelé železnice, kteří v něm pravém spatřovali velkou konkurenci. Návrh byl realizován až o půl století později ,v roce 1954.
Výstava splnila svůj cíl - upevnit sebevědomí českých Němců a dát signál o jejich průmyslovém potenciálu. Po finanční stránce ale skončila deficitem. Zdá se, že při organizaci převládly politické záměry a s vložením prostředků se nehospodařilo s dlouhodobějším výhledem tak, aby přinesly víc i samotnému městu. Vždyť z celé výstavy zbyly pouhé tři domy. Ironií zůstává, že na projekt galerie, plánované nedaleko zhořelého Domu umění, pak už město nikdy nenašlo prostředky. Nepočítalo se dokonce ani s opakováním menších průmyslových výstav. Na ty si Liberec musel počkat do roku 1920. Tehdy však organizátoři neopomněli zdůraznit, že navazují na tradici, která začala rokem 1906.

Ústřední budovu završenou kopulí, k níž se po obou stranách přimykaly haly seskupené do mírného oblouku, navrhl hlavní architekt výstavy, vídeňský profesor Max Fabiani. V nice středového pavilonu našla umístění kruhová kašna sochaře Franze Metznera, v té době profesora vídeňské uměleckoprůmyslové školy a významného představitele německých umělců v Čechách. Metznerův návrh převedl do štuku pražský sochař Jakob Kozourek. Teprve po dvaceti letech byla kašna realizována v kameni a bronzu a osazena na náměstí před radnicí.

Na třetím obrázku je vzorová pekárna Společenstva pekařů. Potravinářský průmysl měl na výstavě nejenom významné zastoupení, ale podílel se také velkou částkou na financování celé akce.

Hned na počátku výstaviště vyrostl Dům města Liberce. Budova navržená architektem Rudolfem Scholzem a postavená na půdorysu ve tvaru písmene "L" s nárožní kupolí poskytla přístřeší expozici představující dějiny Liberce ostatních měst zúčastněných na výstavě. Ze sbírek Vlastněného muzea byla instalována světnice libereckého soukeníka a veřejnost zde také poprvé spatřila mimořádně hodnotnou sbírku obrazů, kterou odkázal městu Heinrich Liebieg.

Pivovary byly na výstavě zastoupeny největším počtem pavilonů. Nejrozsáhlejší a dobře viditelný ze všech stran patřil Plzeňskému pivovaru. Vlevo do snímků č.5 zasahuje podlouhlá budova s kopulí, patřící pavilonu umění. Poskytla přístřeší expozici současných německých malířů, grafiků a sochařů pocházejících z Čech.

Pohled na východní část areálu zachycuje menší pavilony roztroušené kolem ústřední výstavní tepny, dnešní Husovy třídy. Proti Jizerským horám se vypínala vysoká nakašírovaná horská stěna, pod níž se rozkládala malá alpská vesnička. Návštěvníci zde mohli spatřit i kopii Liberecké boudy, kterou zbudoval a provozoval agilní liberecký alpinistický spolek v tyrolských horách nad Cortinou D' Ampezzo.

Výstava nesložila jen prezentaci firem a vzdělávacím účelům . Byla samozřejmě i velkou turistickou atrakcí, k jejímuž věhlasu přispěla řada originálních akcí a zábavních podniků. Jen namátkou připomeňme třeba sudánskou karavanu - divadlo pod širým nebem se šedesáti aktéry na koních. oslech a velbloudech, kteří předváděli několikrát denně scénu přepadení poutníků.
Nemohl samozřejmě chybět ani kulečník, patřící neodmyslitelně vybavení restauračních a spolkových místností té doby. Zvlášť oblíbená byla vodní dráha vedoucí dolů ze svahu nad údolní přehradou, po níž se sjíždělo ve člunech. Promenádni pobřežní cesta ji křížila romanticky pojatým můstkem.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Restaurace jabloneckého pivovaru von Medinger & Co.

Restaurant Na kopci, tak nazval svůj stánek na liberecké výstavě jablonecký pivovar, vedený v té době zámožnou vídeňskou pivovarnickou rodinou Medingerů. Zakoupili jej roku 1903 od Ludwiga von Oppenheimera, a dva roky nato pivovar postihl zničující požár. Stal se impulsem pro stavební a technologický rozvoj; na výstavě se tak již mohl prezentovat moderní podník na výši doby. Odrazilo se to i ve stylovém ztvárnění pavilonu, který navrhli významní architekti Max Kůhn a Heinrich Fanta. Ti jej pojali v duchu geometrické moderny blízké Otto Wagnerovi, která se výrazně projevila také v luxusním a stylově čistém interiéru. Hosté v něm mohli vychutnávat vysoce chmeleného kozla z karamelového sladu, specialitu jabloneckého pivovaru.

Pivovar Arnošta hraběte z Valdštejna v Klášteře Hradiště n. J.

Nedaleko horského dioráma, zhruba v dnešní Boční ulicí, rozbil svůj stánek Valdštejnský pivovar z Kláštera Hradiště. Jeho historie je spjata s cisterciáckým klášterem vypáleným husity, po kterém získalo místo své jméno. Klášter sehrál velkou roli při středověké kolonizaci jihu našeho kraje - Českodubska, Turnovska, ale i Železnobrodska. Na jeho místě vznikl později renesanční zámek. Připomínkou kláštera zůstává brána se vzácným raně gotickým portálem v areálu dnešního pivovaru. Ten se původně nacházel pod klášterním návrším, a teprve v průběhu druhé poloviny 19. století postupně expandoval do někdejšího zámku. Počátkem 20. století byl sedmým největším pivovarem v Čechách a jeho výstav ve druhé polovině století také patřil k solidním. Pivo s mnichem ve znaku dodnes dělá svému jménu čest.

Restaurace Akciového pivovaru Vrchlabí na liberecké výstavě v roce 1906

V neděli 17. května 1906 se otevřely brány ambiciózní Výstavy německých Čech. A výstava bez piva, to je jak pivo bez pěny! Kromě nezbytného Plzeňského Prazdroje nemohly chybět pivovary z Vratislavic a Jablonce, z Kláštera Hradiště, Trutnova, ale také z Vrchlabí. Akciový pivovar z Hohenelbe umístil svou pivnici přímo na břeh přehrady, do míst, kde se dnes rozkládá sluneční louka. Měl se čím chlubit. Zbrusu nový parostrojní pivovar, postavený v letech 1899 -1902, vybavil strojním zařízením pražský Ringhoffer. Nechyběla ani novinka té doby, umělé chlazení. Poslední pivo uvařil roku 1973, dnes je konvertovaná budova součástí bytového resortu.

zdroj: kalendář Za pivem Libereckým krajem na dobových pohlednicích, 2015

Humorné koláže 1905 - 1906

Přehrada poskytla velkolepé Výstavě českých Němců v roce 1906 překrásný přírodní rámec.
Ve vodě končila dlouhá skluzavka, na hladině pluly loďky a dobové zprávy hovoří i o námořní bitvě lodních modelů.
Zda to vypadalo skutečně jako na pohlednici, však nemůžeme zaručit.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)