Zemědělství ve Vratislavicích 

Vratislavice byly zemědělskou obcí již od počátku svého osídlení a úče od 15. století. Úzké pruhy polí a pastvin se rozkládaly na levém břehu až po okraje panských lesů. Vpravo od řeky byla pole obdělávána tep o dvě stě let později. Například první zjištěný údaj z roku 1764 uvádí, že v obci hospodařilo 42 zemědělců a 65 chalupníků, kteří k obživě vlastní rodiny obdělávali jen malý pozemek kolem své chalupy. Půda dávala místnímu obyvatelstvu jen skrovnou úrodu. Drobní a střední hospodáři chovali skot, ovce, kozy, vepře a drůbež. Na polích pěstovali obilí, len a pícniny, brambory začali pěstovat až v 19. století. Zcela zemědělský charakter obce setrval do druhé poloviny 19. století, rozvojem průmyslové výroby přešel v průmyslově-zemědělský a zůstal jím do devadesátých let minulého století. V současné době se zemědělská výroba zcela vytratila a většina opuštěných ploch polí a pastvin zarůstá plevelem.

Ke konci 2. světové války bylo v obci 178 zemědělských usedlostí drobných a středních malorolníků s výměrou nad 50 arů a několik velkostatků, z nichž největším byl velkostatek rodiny Ginzkeyových se 60 hektary polí.

Po revoluci zemědělskou půdu postupně obsadilo padesát příchozích českých zemědělců převážně z Turnovska, Semilska a Jičínska. Na konci roku 1945 provedl místní národní výbor soupis veškerého zvířectva a překvapivě bylo zjištěno, že v obci je 53 koní, 331 kusů krav, 19 vepřů, 503 koz a 17 tisíc slepic. Sotva se noví osadníci sžili s půdou, začali hospodařit a hradit úvěr od státu, nastal historický zlom vyhlášením tzv. kolektivizace vesnice. Ve snaze vytlačit soukromý sektor a zavést státem řízené a kon. trolované zemědělství byla zakládána jednotná zemědělská družstvy (JZD). Přesvědčováním, někdy i nátlakem byli zemědělci nuceni vstupovat do družstva. K vysvětlení mladším čtenářům: kolektivizace znamena spojit pozemky v jeden celek, ustájit skot do společného kravína, rozorat meze a společně hospodařit. JZD ve Vratislavicích bylo založeno v říjn 1949 a mělo 16 členů, o rok později 37 družstevníků, kteří obhospodařovah 250 ha půdy. Zbývající pozemky zabral Státní statek (hospodářství řízené státem), který později pro výrobní neschopnost byl zrušen a pozemky přičleněny družstvu. Soukromí zemědělci, kteří do družstva odmítli vstoupit, byli dále kontrolováni, sledováni a dodávky jim byly zvyšovány. Tak s stalo, že někteří z nich opustili neutěšenou práci na svých polích a ze ze mědělství odešli. Ve vratislavické kronice zapsal tehdejší kronikář Josel Hrstka:

"Hlavním nedostatkem při zakládání JZD byla skutečnost, že se nepo dařilo přesvědčit pro družstevní myšlenku všechny drobné zeměděle Proto družstvo mělo od svého začátku nedostatek pracovních sil. Tato situace se ještě zhoršila po převzetí hospodářství státního statku. Družstvo bylo závislé na brigádnické pomoci. Za této situace nedokázalo provést polní práce jako senoseč, žně a bezztrátovou sklizeň okopanín. Velký vliv na situaci v družstvu měla špatná pracovní morálka a nepravidelné odměňování."

Aby většina ploch byla udržována v chodu, družstvu pomáhaly brigády školní mládeže na trhání Inu, sběru mandelinky bramborové a při sběru brambor. Pamětníci padesátých let v té době navštěvující základní školu si upamatují, jak sbírali brambory místo vyučování, bylo-li potřeba, i odpoledne. Za svačinu (kousek točeného salámu a housky) pobíhali s kbelíkem voranou brázdou a sebrané brambory odnášeli do valníků. To se dařilo dosvačiny. Pak je to přestalo bavit a brigáda končívala bramborou válkou.

Družstvo vyžadovalo pomoc i od dospělých, zvláště při žních a mlácení obilí. Soutěže O zlatou kosu byly pravidelnou nutností, jak vůbec sklidit zrozsáhlých pastvin alespoň jednou za rok seno. Sešlo se několik desítek sekáčů, každý s vlastní kosou. Kdo posekal nejvíc, byl vyhodnocen jako vítěz. K jarní sadbě brambor se nedostávalo sadby. Složitou práci v JZD uvádí kronika na jiném místě:

Noví družstevníci (náborem získaní dělníci z továrny) říkají, že nemají před výplatou ani na chleba, a naši družstevníci (původní členové z bývalých soukromých zemědělců) mají ještě na kořalku, dělníci na polích dřou, a družstevnící sedí v hospodě."

Ke konci 2. světové války bylo v obci 178 zemědělských usedlostí drobných a středních malorolníků s výměrou nad 50 arů a několik velkostatků, z nichž největším byl velkostatek rodiny Ginzkeyových se 60 hektary polí.

Sousední kunratické JZD pro nedostatek pracovníků bylo přičleněno i s pozemky k zdejšímu zemědělskému družstvu. Stálý nedostatek pracov. níků v družstvu vytvářel paradoxní situace. Vedení JZD slíbilo každému novému družstevníku půjčit domů jednu dojnici na dobu tří let a vydat zálohu v naturáliích do příští sklizně. Neměl li družstevník možnost doma chovat dojnici, dostával pravidelně mléko z kravína. Družstevníci byl; hodnoceni tzv. pracovními jednotkami. Jedna jednotka nebyla mzda za 1 hodinu, ale hodnota určité vykonané práce. Družstevníci byli hodnoceni dvakrát do roka. První výplatu dostali v naturáliích, druhou zpravidla po novém roce v penězích.

Částečné oživení práce v JZD nastalo v létech 1958-1961 příchodem 34 drobných, dosud samostatně hospodařících zemědělců. Na 891 ha půdy, z toho 334 ha orné, vyprodukovali 214 tisíc litrů mléka, 115 tisíc kusů vajec, 479 g masa, 602 g obilí a 1 300 g brambor. Druhá krize v JZD nastala po roce 1963. Většina členů důchodového věku družstvo opustila, když dále nedokázala zajistit další provoz. V roce 1965 veškerý majetek po rozpuštění JZD přešel do správy Státního statku se sídlem v Chrastavě s detašovaným pracovištěm ve Vratislavicích. Toto příměstské hospodářství se orientovalo na masomléčnou výrobu. V roce 1976 mělo ustájeno ve dvou kravínech (ve svahu pod Domovem důchodců a vpravo za koupalištěm) 380 kusů skotu, z toho 264 dojnic s produkcí 616 tisíc litrů mléka. Zaměstnanci placeni hodinovou či prémiovou mzdou odmítali pracovat přesčas a o nedělích. Docházelo k fluktuaci pracovníků, ani výměna vedoucích kádrů k zlepšení stavu nepomohla. Tak poslední sklizní brambor na polích mezi hřbitovem a koupalištěm v roce 1993 činnost státního statku skončila. Část pozemků byla vrácena v rámci restituce bývalým majitelům, část přešla do správy pozemkového fondu.

Od roku 1993 hospodaří na 900 ha převážně pronajaté zemědělské půdy soukromý rolník Ing. Bohuslav Škoda. Z nařízení ministerstva zemědělství dochází v druhé polovině 90. let k útlumu živočišné výroby s přechodem na pastevní hospodářství. Po roce 2001 je upuštěno od chovu masného plemena hovězího dobytka a je znovu chováno plemeno českých červenostrakatých krav.

Změnou územního plánování je přes 800 ha zemědělské půdy převedeno na jiné využití, zejména na rozvoj bydlení. V roce 2006 hospodaří firma již jen na 60 ha. Chová cca 50 ks hovězího dobytka, stádečko 150 koz a jako doplněk několik koní a prasat.

(zdroj: František Jelínek - Obrázková kronika Vratislavice nad Nisou dříve a dnes, 2006. Fotografie: Vratislavice-Maffersdorf'' )