Bedřichov (+Královka, Prezidentská chata, Přehrada Bedřichov

23.08.2022

Bedřichov

archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
Bedřichov v Jizerských horách. Pohlednice z 50.let 20.století. (archiv Danča Zerzánová)
Bedřichov v Jizerských horách. Pohlednice z 50.let 20.století. (archiv Danča Zerzánová)
Bedřichov - chata Zátiší
Bedřichov - chata Zátiší
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Bedřichov v roce 1957 a 12.5.2016


Malá přehrada v současném středu Bedřichova byla na toku Bílé Nisy postavena vodním družstvem v letech 1908 - 1909. Ve stejnou dobu zřídilo družstvo ještě nádržku pod školou. Účel obou menších vodních děl nebyl předně protipovodňový, jako tomu bylo u velkých jizerskohorských přehrad, měly řídit přítok k jednotlivým provozům využívajícím sílu vody k pohonu nejrůznějších zařízení, Vždyť v Bedřichově bylo v té době 12 brusíren, v nichž se zhotovovaly skleněné kroužky, knoflíky a další drobné zboží. Dnes je kdysi osamělá nádržka ze všech stran obklopena ruchem turistické civilizace. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)

z knihy Z mého života, autobiografie Karla Štědrého.
z knihy Z mého života, autobiografie Karla Štědrého.

Na lyžích (archiv Michal Bárta)

Bedřichov na přelomu 70. a 80. let (Edice Má vlast - Jizerské hory, vydáno r.1981) (archiv Všichni Čermáci)
Bedřichov na přelomu 70. a 80. let (Edice Má vlast - Jizerské hory, vydáno r.1981) (archiv Všichni Čermáci)

Fotím, s velkou radostí, pro obec Bedřichov...

(foto Matyáš Gál 3.5.2022)

výstavba kostela (zdroj:https://deutschboehmen.de)
výstavba kostela (zdroj:https://deutschboehmen.de)
Pohled na průčelí a bok kostela v Bedřichově
Pohled na průčelí a bok kostela v Bedřichově

Kostel svatého Antonína Paduánského (Bedřichov)

Římskokatolický filiální kostel svatého Antonína Paduánského v Bedřichově je sakrální stavba stojící na stráni na hřbitově.Kostel je betonová a cihlová parafráze gotiky postavená v letech 1930-1932. Kolem přelomu druhého tisíciletí byl kostel opraven a v roce 2005 získal nové zvony.

Zařízení

Zařízení pochází ze zrušené kaple z nedaleké sklářské usedlosti Kristiánova. Hlavní oltář je barokní z 1. poloviny 18. století. Je trojkřídlý s umělecky méně hodnotným obrazem Čtrnácti svatých pomocníků, sv. Václava a sv. Prokopa. Na zdi za hlavním oltářem je obraz sv. Antonína z počátku 19. století. Na nové kazatelně je barokní soška sv. Michaela z 18. století. Ostatní zařízení pochází z období výstavby kostela.

(zdroj: Wikipedia)

Kostel sv. Antonína Paduánského v Bedřichově
Kostel sv. Antonína Paduánského v Bedřichově
Rozhledna na Králově výšině v roce 1887 (zdroj: https://fotohistorie.cz)
Rozhledna na Králově výšině v roce 1887 (zdroj: https://fotohistorie.cz)
Královka (Edice Má vlast - Jizerské hory, vydáno r.1981)
Královka (Edice Má vlast - Jizerské hory, vydáno r.1981)

Pohled z Královky v roce 1923 a 26..2003


Už v roce 1887 dal janovský odbor Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory postavit na návrší patřícím územně k Janovu nad Nisou prostou vyhlídkovou plošinu, dostupnou zájemcům dalekých výhledů po žebříku. Vyhlídka zhotovená ze tří kmenů mírně převyšovala okolní stromy. Ale již o rok později byl realizován odvážnější plán. Smržovský stavitel Appelt navrhl devatenáct metrů vysokou dřevěnou věž se třemi podlažími, kterou pak na základech vyzděných zednickým mistrem Pilzem sroubil tesař Ignaz Horn. Tuto rozhlednu vyvrátila vichřice, která zde řádila 2.listopadu 1906.Brzy po zničení dřevěné rozhledny bylo jabloneckému architektovi Arnoldovi zadáno vypracování plánů na výstavbu zděné vyhlídkové věže. Její základní kámen byl položen 26.května 1907 a vlastní stavbu dokončil stavitel Scholze ze Mšena za necelé čtyři měsíce. Už dávno předtím, v roce 1890, postavil na Královce z popudu stejného spolku Stefan Streit pohostinství. Návštěvnost atraktivního výletního místa byla vysoká, a po třinácti letech bylo proto nutné kapacitu restaurace zvětšit. Provoz v ní skončil 10. března 1933, kdy v pozdních nočních hodinách shořela.

(zdroj Jizerské hory včera a dnes - J. a Š. Pikousové, O.Simm a P.Kurtin )

Královka 1939
Královka 1939
Bedřichov, Královka (V.Víšek)
Bedřichov, Královka (V.Víšek)
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
1912 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1912 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
J.Hůlka
J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv O.Musil
archiv O.Musil

BEDŘICHOV/KRÁLOVKA

(Color Fotočas)

Rozhledně a návrší se dříve říkalo Königova vyhlídka či Nekras. Byla postavena roku 1907, celková výška je 23,5 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 20,5 metrů a vede na ni 102 schodů. Nahradila původní, dřevěnou věž, které stála na vrcholku v letech 1888 až 1906. Vedle věže byla roku 1934 postavena horská chata s restaurací a ubytováním. V dalších letech bylo k hlavní budově přistavěno několik nevzhledných nádorů a celý areál včetně věže pod vedením různých nájemců začal brzy chátrat. V roce 2013 získala celý areál do vlastnictví společnost KISSES s.r.o., která započala jeho celkovou revitalizaci. Proběhla demolice nevyhovujících budov, započala rekonstrukce hlavní( původní) budovy , kde již vznikla nová , moderní samoobslužná restaurace s terasou. Samotná rozhledna se dočkala zcela nového kabátu, byl opraven kamenný plášť věže, byla provedena instalace nového ochozu spojující tři strany, rekonstrukce střechy a demontáž a nové citlivější umístění antén. Dále pak bylo opraveno schodiště a vnitřní prostory. Zatím posledním počinem je otevření velkého dětského hřiště.

1967 (archiv Thomas Mayer)
1967 (archiv Thomas Mayer)
vlevo moje sestra, pak já, pak sestřenice. A kdopak stojí 27. dubna 1968 nad námi ? Je to focené u jeho chalupy. (tehdejší prezident Ludvík Svoboda - archiv Jaroslav Vondra)
vlevo moje sestra, pak já, pak sestřenice. A kdopak stojí 27. dubna 1968 nad námi ? Je to focené u jeho chalupy. (tehdejší prezident Ludvík Svoboda - archiv Jaroslav Vondra)

KRÁLOVKA v padesátých letech minulého století
(Color Fotočas)

..............................
Rozhledně a návrší se dříve říkalo Königova vyhlídka či Nekras. Byla postavena roku 1907, celková výška je 23,5 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 20,5 metrů a vede na ni 102 schodů. Nahradila původní, dřevěnou věž, které stála na vrcholku v letech 1888 až 1906. Vedle věže byla roku 1934 postavena horská chata s restaurací a ubytováním. V dalších letech bylo k hlavní budově přistavěno několik nevzhledných nádorů a celý areál včetně věže pod vedením různých nájemců začal brzy chátrat. V roce 2013 získala celý areál do vlastnictví společnost KISSES s.r.o., která započala jeho celkovou revitalizaci. Proběhla demolice nevyhovujících budov, započala rekonstrukce hlavní( původní) budovy , kde již vznikla nová , moderní samoobslužná restaurace s terasou. Samotná rozhledna se dočkala zcela nového kabátu, byl opraven kamenný plášť věže, byla provedena instalace nového ochozu spojující tři strany, rekonstrukce střechy a demontáž a nové citlivější umístění antén. Dále pak bylo opraveno schodiště a vnitřní prostory. Zatím posledním počinem je otevření velkého dětského hřiště.
zdroj Wikkipedia

archiv Fotočas Mirek
archiv Fotočas Mirek
leden 2022 Dnešní Královka pohledem od Severáku. (foto Šelma Honza)
leden 2022 Dnešní Královka pohledem od Severáku. (foto Šelma Honza)
1908
1908
1908
1908
1910
1910
červenec 1934
červenec 1934

Královka


Kořeny Královky sahají až do roku 1907. Tehdy byla na kopci Nekras postavena rozhledna, které se říkalo "Königova vyhlídka". Nahradila původní dřevěnou věž, která stála na vrcholku v letech 1888 až 1906, kdy shořela. Na 24 metrů vysokou věž tehdy vedlo 102 schodů a brzy se stala jednou z nejznámějších rozhleden v Jizerských horách. Roku 1934 byla v její těsné blízkosti postavena horská chata s restaurací a ubytováním, v letech normalizace pak přibývaly další ubytovací budovy a garáže.

(autor článku Protržená přehrada)

pohled prošlý poštou 21.8.1936
pohled prošlý poštou 21.8.1936
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
5.7.2014
5.7.2014
25.9.2021
25.9.2021
1936 (archiv O.Musil)
1936 (archiv O.Musil)
archiv Radek 'habendorf' Kudela
archiv Radek 'habendorf' Kudela
Bedřichov, Prezidentská chata (V.Víšek)
Bedřichov, Prezidentská chata (V.Víšek)

Prezidentská chata

Prezidentská chata má působivou minulost. Dnes je jí více jak 90 let a i s historiky si myslíme, že je nejstarší dochovanou chatou v Jizerkách, která slouží svému původnímu účelu.

ČERVEN 1928

Položení základního kamene

Na neděli 24.6.1928 připadla slavná událost položení základního kamene spolkového domu Přátel přírody (Naturfreundehaus). Členové spolku po vlastním domě už dlouho toužili a stavbu ze dřeva a kamene pod hřebenem Královky připravovali několik let.

PROSINEC 1928

Průběh stavby

Na stavbě samotné odpracovali lidé ze spolku stovky brigádnických hodin a honosný dům dokončili v rekordně krátkém čase. Koncem listopadu téhož roku, kdy byla stavba zahájena (1928), se na místě sešla stavební komise, která povolila k 1. prosinci 1928 provoz domu. O týden později byla chata oficiálně otevřena.

ČERVEN 1929

Otevření veřejnosti

Velká slavnost, při níž byl spolkový dům oficiálně předán veřejnosti, se konala 23. června 1929, tedy přesně rok po položení základního kamene. Tím také vyvrcholilo pětileté úsilí Přátel přírody o stavbu vlastního spolkového domu. V době otevření disponovala chata jedenácti pokoji, ve kterých se nacházelo celkem 44 lůžek.

LEDEN 1939

Přerušení činnosti

Původně dům Přátel přírody vyvlastňují na začátku války nacisté, oblíbená chata se návštěvníkům hor uzavírá. Nikdo v tu dobu netuší, že pro veřejnost se chata otevře až za 52 let.

LEDEN 1956

Další osud

Chata přechází pod Kancelář prezidenta republiky a v následujících letech funguje jako rekreační zařízení pro zaměstnance Hradu. Pro veřejnost je chata nepřístupná, dokonce není vyznačena na turistických mapách a příjezdová cesta k ní je zavřená na závoru.

KVĚTEN 1989

Nová naděje

Na jaře roku 1989 nastupují na Prezidentskou chatu jako správcovský pár manželé Šmausovi z Bedřichova. Chata je před turisty stále trochu utajená, turistické trasy se jí vyhýbají.

LEDEN 1991

Obnovení provozu pro turisty

Pro Prezidentskou chatu nastává zlomový rok - po více jak 50 letech se opět otevírá veřejnosti a všem kolemjdoucím. Původní správci si chatu berou od státu do nájmu, od roku 1996 pod hlavičkou společnosti Ještěd spol. s r.o., a tím začíná působení naší firmy zde na Prezidentské.

SRPEN 2011

Prodej Prezidentské

Posledních deset let zvažovala Kancelář prezidenta, že se chaty zbaví a prodá ji. Nájemní smlouvy proto s námi uzavírala vždy jen na jeden rok. Nakonec se stát rozhodl chatu prodat zájemci s nejvyšší nabídkou bez ohledu na její budoucí využití. V srpnu 2011 jsme museli chatu během jednoho měsíce vyklidit, personál propustit a vybavení rozprodat. Nový majitel chatu zavřel.

ŘÍJEN 2011

Nákup Prezidentské

Přesto se zanedlouho blýsklo na lepší časy. Uzavřenou chatu od soukromého majitele odkoupili velmi záhy manželé Dědkovi z Jablonce nad Nisou a nabídli nám vrátit se na Prezidentskou jako nájemci a provozovatelé. Prezidentská chata měla sloužit turistům jako dřív a ještě před tím měla projít kompletní avšak velmi šetrnou rekonstrukcí.

LISTOPAD 2011

Ve znamení rekonstrukce

"Po dvaceti letech provozu jsem měl jasnou představu o tom, co by chata potřebovala," říká Petr Šmaus, který rekonstrukci Prezidentské chaty řídil. Jeho hlavní myšlenkou bylo zachovat co nejvíce z původního rázu poctivé stavby a přitom lidem nabídnout současný komfort. Schody proto stále vržou a dřevěné stěny jsou stále křivé. Večer však ulehnete do pohodlných postelí a ještě před tím si klidně můžete dopřát saunu.
FOTO MAFRA, Ota Bartovský

PROSINEC 2012

Otevření po rekonstrukci

Jedeme dál! V sobotu 1.12. 2012 jsme Prezidentskou opět otevřeli veřejnosti. Během uzavření chaty, které trvalo něco málo přes rok, proběhla první větší rekonstrukce od postavení domu v roce 1928. Na Prezidentskou se vracíme jen s málo pozměněným týmem a s roční pauzou zahajujeme již 21. sezónu na Prezidentské chatě. Naši stálí hosté se vracejí a my se těšíme na další léta a zimy tady v Jizerských horách. (zdroj historie Prezidentské chaty)

Prezidentská chata (1938) (zdroj: Historické fotografie)
Prezidentská chata (1938) (zdroj: Historické fotografie)
Prezidentská chata v roce 1930 (zdroj: https://www.ebay.com )
Prezidentská chata v roce 1930 (zdroj: https://www.ebay.com )

Lovecký zámeček Nová louka

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
12.8.2022
12.8.2022

Nová Louka (německy Neuwiese nebo Neue Wiese) je samota blízko Bedřichova v okrese Jablonec nad Nisou ležící na Blatném potoce v Jizerských horách. Jedinou stavbou zde dnes je Šámalova chata, ve které se nachází restaurace. Lokalita je významnou křižovatkou jizerskohorských letních i zimních turistických cest. Tato samota je nedaleko přírodní rezervace Nová louka, chránící zdejší rašeliniště. Dalším dnes užívaným názvem je Šámalova louka na památku období, kdy zdejší chatu užíval prvorepublikový kancléř Přemysl Šámal.

V roce 1630 vznikla na tomto místě nad rašeliništěm paseka, odkud bylo vytěženo dřevo na výstavbu Jičína a Liberce. Vzniklá louka se nejprve používala pro pastvu dobytka, roku 1756 na ní byla postavena sklářská huť, kterou provozoval sklář Riedel. Tato huť byla uzavřena roku 1817 a o dvacet let později byla její budova stržena.

Panský dům majitele bývalé sklárny odkoupili roku 1844 Clam-Gallasové a přestavěli jej na lovecký zámeček. V období mezi světovými válkami jej užíval tehdejší kancléř Přemysl Šámal, v této době byl "Zámeček" rekonstruován, většina jeho místností byla obložena modřínem a před očekávanou návštěvou prezidenta Beneše do něj byl zaveden elektrický proud od vodní turbíny instalované na asi 800 m vzdáleném Blatném rybníce. Zařízení apartmánu a koupelny bylo shodné se zařízením koupelny ministra Jana Masaryka v Černínském paláci.

Zámeček se dostal roku 1929 do majetku státních lesů a byl po dlouhou dobu sídlem správy bedřichovského polesí. Sloužil také jako vládní rekreační objekt. V roce 1958 byl prohlášen kulturní památkou. Dnes je zde restaurace s možností ubytování.

Na památku dr. Přemysla Šámala, který byl vláčen řadou nacistických věznic a nakonec utýrán zemřel v berlínské věznici Moabit, byl na okraji louky vztyčen pamětní kámen s medailonem.

Dne 29. července 1897 bylo na meteorologické stanici naměřeno 345,1 mm srážek za 24 hodin, což je dodnes nepřekonaný středoevropský rekord.

(zdroj:Wikipedia)

Přehrada na Černé Nise v roce 1904 a 21.10.2000
Přehrada na Černé Nise v roce 1904 a 21.10.2000
Západ slunce nad zamrzlou přehradou Černá Nisa - zapadající paprsky dokáží vždy úžasně nasvítit místo, které dokonale znáte a ukázat Vám ho zase úplně v jiném pohledu  (foto Jiří Fejkl)
Západ slunce nad zamrzlou přehradou Černá Nisa - zapadající paprsky dokáží vždy úžasně nasvítit místo, které dokonale znáte a ukázat Vám ho zase úplně v jiném pohledu (foto Jiří Fejkl)

Bedřichovská přehrada


V důsledku ničivých záplav v povodí řeky Nisy, které koncem 19.století sužovaly oblast Jizerských hor, bylo rozhodnuto o výstavbě soustavy údolních přehrad, do níž patřilo také vodní dílo vybudované v letech 1902 - 1905 na Černé Nise vídeňskou formou F.Ackermann.
Na stavbě 342 m dlouhé a 23 m vysoké hráze pracovali italští kameníci, zvaní pro svou odbornost i na další obdobné stavby v regionu.
Bedřichovská přehrada byla předána do užívání 21.12. Hrdě se o ní psalo jako o nejvýše položené přehradě na kontinentu, dnes jí patří už jen český primát.
Zadržuje 2 miliony kubíků vody a je výraznou krajinnou dominantou. Připomínala tak trochu kanadská jezera, a tak není divu, že vždy přitahovala trempy a zálesáky.
Je jedinou jizerskohorskou přehradou sloužící k výrobě elektrické energie. V roce 1932 byla v údolní části Rudolfova spuštěna elektrárna, k níž přivádí vodu více než 2,5 km dlouhá podzemní štola

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Jan Polák
archiv Jan Polák

Přehrada na Černé Nise v roce 1904 a 21.10.2000


Dne 29.července 1897 spadlo během čtyřiadvaceti hodin v okolí Bedřichova a Nové louky neuvěřitelných 345 mm srážek. V následujících dvou dnech bylo podhůří Jizerských hor zasaženo největší povodní, jakou zdejší obyvatelé poznali. Proto bylo v letech 1902 až 1905 přistoupeno ke stavbě bedřichovské přehrady na Černé Nise. Práce byly dokončeny 21.prosince 1905, úřední prohlídka a uvedení do provozu však mohly proběhnout kvůli nepříznivému počasí až 28.června následujícího roku. Uprostřed lesů vzniklo umělé jezero, jehož severský půvab obdivuje již šestá generace návštěvníků.


( zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin)

foto Jan Pešek
foto Jan Pešek
Stammelova smrt Kříž
Stammelova smrt Kříž

Anna Zenknerová, manželka Augustina Zenknera (pytlák Stammel), žila v Čechách na úpatí vysokých hor. Když viděla děti sousedů, jak začínají navlékat korálky, jakmile jsou schopné udržet jehlu ve svých rukou, rozhodla se odejít do Ameriky, kde by její tři děti, Austin, Anton a Annie, měly lepší možnosti. Její rozhodnutí se prohlubovalo, když se na horách nad jejich domovem kupily mraky a údery hromu otřásaly domem. Její ustrašená dcerka Annie zalézalapod peřinu. O málo starší syn Anton vybíhal před dům a pěstičkou hrozil bouři: "Ty jeden hrome, strašíš moji Annie."Anna Zenknerová učinila veškeré přípravy na cestu do Ameriky, když tu byl zabit její muž. Na nějaký čas musely jít její plány stranou. O tři roky později si vzala Josepha Schimka a po narození dvou dětí, Antonie a Adolpha, zvaného Oddie, opět doufala v možný odchod do Ameriky.

Zdroj: Ročenka 2007Jizersko-ještědský horský spolek

Smrt nejslavnějšího pytláka Jizerských hor

Kousek pod patou hráze údolní přehrady na Černé Nise se v lese skrývá asi nejslavnější jizerskohorský pomníček, nazývaný "Stammelův kříž", nebo také "Stammelova smrt." Stammel byl slavný jizerský pytlák, který po mnoho let lovil v panských lesích a nikdy nebyl dopaden. Byl zdejší legendou.
Augustin Zenkner, narozený 12. září 1825 v Janově n. N. čp. 13, byl známý spíše pod přezdívkou "Stammel" - to prý proto, že jeden z jeho předků koktal. Již před nástupem vojenské služby byl známý svojí posedlostí - pytlačením v panských lesích. Lidé ho měli velmi rádi, byl dobrosrdečný a laskavý a mimoto spolehlivý, neboť vždy dokázal opatřit zvěřinu na stůl. Mnoho "bohatších" rodin v oblasti Luhu, Hejnic a Bílého Potoka tenkrát prý objednávalo zvěřinu pro oslavy narozenin, křtů a svateb právě tímto způsobem. Lesnický personál ho proto stíhal, kde se dalo a zároveň se jej obával. Na vojně údajně sloužil v Uhrách u císařských kyrysníků a jeho velitelem byl Eduard hrabě Clam-Gallas, majitel revíru v Jizerských horách, v nichž Stammel před vojnou pytlačil. Clam-Gallas, který prý o této skutečnosti věděl, nabídl po vojně Stammelovi místo hajného v Jizerských horách. Stammel prý tehdy laskavou nabídku odmítl. Po návratu z osmileté vojenské služby v roce 1860 se usadil v Hejnicích, v domku, který si koupil. Začal hospodařit, ale také intenzivně pytlačit. Ženu si přivedl z ciziny - snad z Maďarska
Stammel byl člověk statné postavy a neobyčejné tělesné síly. Stokrát na něj naléhala žena a přátele ho varovali, že to nemůže dobře dopadnout. Sám Stammel byl natolik chytrý, že si uvědomoval skutečnost, že dojde-li někdy ke střetu mezi ním a lesníky - vrátí se z lesa jako vrah, nebo tam zůstane jako oběť. Dodnes se traduje věta pronesená jím prý vůči lesníkovi z Nové louky:
"Ty, Václave, máš přece doma vosum zdravejch dětí, nedělej žádný hlouposti, kdybys mě náhodou někdy zahlíd v lese. Pro jednoho srnce se to nezblázní - běhá jich tam přece dost."
Nakonec se i s rodinou rozhodl odjet podobně jako řada dalších lidí z Jizerských hor do Ameriky Před odjezdem ale přichází se svým posledním osudovým přáním: ještě jednou, naposledy si zapytlačit ve svých milovaných jizerskohorských lesích. Všem bylo jasné, že se chystá ze svého posledního jelena vystrojit hostinu na rozloučenou s přáteli - než odjede za moře.
V úterý 6. října 1863, okolo sedmé hodiny ranní, na sebe narazili hajní Anton Mieth a adjunkt Franz Neuwinger z Nové louky a Stammel, který se ve svahu nad Nisou skláněl nad uloveným jelenem. Pytlák bleskurychle zvedl pušku, zalícil a vystřelil. Hajný Anton Mieth, který se nestihl ukrýt za stromem, vykřikl a zhroutil se, zasažen do stehna. Neuwinger střelbu opětoval. Přestože byl Stammel adjunktem Neuwingerem zasažen, dokázal z místa zmizet.
Teprve po dvou dnech, tedy 8. října 1863, když se Stammel nevrátil z lesa, vydali se jej do místa přestřelky hledat: Byl nalezen mrtvý zhruba čtvrt hodiny od místa střetu. Zemřel na vykrvácení z ran, které utržil. Bylo mu osmatřicet let. Ležel v hustém lese tak, jak jej lidé občas vídali chodit na lov. Měl na sobě vestu ze světlešedého cvilinku, vysloužileckou čepici omotanou červeným šátkem a vysoké boty z červené juchty. Jeho hlava, s nezbytným falešným plnovousem z koňských žíní, spočívala na mechovém polštáři, který si umírající pytlák z posledních sil natrhal
Všeobecně se říkalo, že pytlák mířil schválně nízko, aby se nestal vrahem. Jinak by totiž (při jeho střeleckém umění) hajný Mieth již nežil. Stammel byl převezen na soudní pitvu do Liberce a 12. října 1863 se konal na starém hřbitově v Hejnicích za účasti příbuzných, široké veřejnosti i lesnického personálu pohřeb
Dochovala se slova pronesená nad jeho rakví jedním z přítomných hajných: "Jemu je blaze a nám je lépe."
Zpráva o tom, že Stammel je mrtev, vzrušila celé Jizerské hory. Vdova po Stammelovi, Anna Zenknerová se odstěhovala i s jeho třemi dětmi do Ameriky. Ovšem až v roce 1873, protože ještě předtím se vdala v Janově za pekaře Josefa Šimka, s nímž měla další dvě dětí. Oba Stammelovi synové byli i v Americe vášnivými lovci.
Franz Neuwinger byl přeložen na Moravu, aby snad náhodou nedošel v lesích Jizerských hor újmy na zdraví.
Paroží posledního Stammelova jelena viselo dlouhá léta v hájovně na Nové Louce. Hajný Anton Mieth se uzdravil a dožil se věku třiasedmdesáti let. Jeho rodina postavila na místě neštěstí kamenný pomníček s křížem a nápisem Miethova rodina. Přestože kříž nese název "Stammelova smrt," není lokalizace pomníčku identická s místem, kde Stammel skonal.
Kniha o Jizerských horách, Miloslav Nevrlý

Miloslav Nevrlý (přezdívkou Náčelník)

je český zoolog, spisovatel, publicista, skaut, turista a milovník přírody. Narodil se 29. října 1933 v Praze, kde vystudoval reálné gymnázium (1944-1952) a Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity Karlovy (obor zoologie, promoce roku 1957, rigorózní zkouška a titul RNDr. roku 1969). Ještě před promocí získal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do odchodu do penze v roce 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. V Liberci také pomáhal vést Miloši Zapletalovi skautský oddíl, po zákazu skautingu v roce 1970 vedený jako turistický oddíl mládeže. Sám i se členy oddílu mnohokrát putoval po českých i zahraničních pohořích. Již od svých studentských let také psal a vydával odborné i populární články. Postupně vydal celou řadu knih, z nichž většina byla inspirována právě jeho putováními a láskou k přírodě a skromnosti.

Krop-Seffův kříž
Krop-Seffův kříž

Krop - Seffův kříž
Pytlák Volatej Pepek

Nedělního podvečera 5. května 1878 tudy procházel syn majitele frýdlantského panství a velké části Jizerských hor, hrabě František Clam-Gallas s doprovodem lesníků. Vyšli si z loveckého zámečku na Nové louce na příslech tetřeva. Bylo kolem půl osmé a mladý hrabě kráčel s lesníkem Kluchem. Náhle se v lesní samotě objevil pes a v zápětí za ním neznámý muž s puškou připravenou k výstřelu. Kluch se vzpamatoval: Pytláci, pan hrabě nechť se kryje! (Tak skutečně zazněla ta věta.) Hrabě uskočil za mladý dvojitý buk. Strom jej nekryl úplně a pobuda cosi volal a při tom na hraběte stále mířil. Odmítl složit zbraň a Kluchovi nezbývalo než do pytláka vypálit obě hlavně tetřevími broky naládované pušky. Pytlák se bez hlesu zhroutil. Společnost se seběhla. Muž byl raněn do obličeje, a přestože jej křísili, nepromluvil ani slovo. Jeden z pánů se vrátil na Novou louku: bylo nutno přivést pomoc a dopravit raněného do liberecké nemocnice.

Pokračovala-li společnost v cestě za tetřevem, není známo. Jisté je jen, že lidé, kteří přispěchali z Nové louky, pytláka již nenašli. Na hory se snesla noc a po postřeleném muži jako by se země slehla. Vše nasvědčovalo tomu, že jej odtáhli jeho pomocníci ukrytí v lesích. Dosud nikdo a nikdy nemířil puškou na frýdlantské pány v jejich vlastních lesích, a tak byl opovážlivý případ předán četnictvu. Těm nedalo velkou práci vypátrat v jizerskohorských vesnicích a samotách, kde se všichni lidé navzájem znali, postřeleného pytláka. Byl jím Josef Pörner z Desné. Pytlák Pörner byl znám v Jizerských horách široko daleko pod přezdívkou Volatej Pepek, čili ve zdejším německém nářečí Krop-Seff. Vedl tehdy pětičlennou pytláckou bandu a liberecký soud jej odsoudil k patnácti měsícům těžké káznice. Pod dvojitým bukem, za kterým hledal onoho květnového večera ochranu, nechal hrabě Clam-Gallas postavit kříž.

Citace z knihy M. Nevrlého:
Kniha o Jizerských horách