Rudolfovská elektrárna

Vodní elektrárna v Liberci - Rudolfově

Rudolfovská vodní elektrárna

vyrábí energii v Jizerských horách už 93 let a turbíny i další stroje jsou stále původní a bez větších oprav. V roce 1972 sice hrozilo, že se elektrárna promění na obří sklad banánů, kvůli špatně přístupnému terénu ale nakonec socialističtí plánovači umístili sklad ovoce jinam.
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/vodni-elektrarna-v-rudolfove-je-narodni-pamatkou-20141111.html

O stavbě

Nedlouho po napouštění přehrady Bedřichov se objevila myšlenka na energetické využití spádu mezi nádrží a Rudolfovem. Záměr byl rozpracováván s přestávkami od roku 1908, ale k realizaci došlo až mezi lety 1925-1928 na základě projektové dokumentace z let 1923 a 1924. Architektonický návrh vlastního objektu elektrárny, rozděleného na strojovnu a obytný trakt se třemi služebními byty, připravil profesor Německé vysoké školy technické v Praze Artur Payr. Autorem vodního díla a celkového projektu se stal Ing. Ludwig Hamburger. Elektrárna je provedena jako cihelná stavba se železobetonovými stropy se zobytněným podkrovím, postavená na obdélném půdorysu o rozměrech 26 × 14 m. Završuje ji valbová střecha, krytá původně bobrovkami, dnes bitumenovým šindelem. Střechu mírně převýšeného obytného traktu, který je pohledově jasně oddělen kolmou orientací na elektrárenskou část s turbínovou halou, prostupují dva polovalbové vikýře. Střecha strojovny byla původně opatřena volskými oky. Objekt charakterizuje sokl obložený žulovými kvádry, břízolitová omítka, vysoká, bohatě členěná okna prostupující severní, jižní a východní průčelí a prosvětlující strojovnu a masivní, plochá korunní římsa nesoucí výrazně předsazenou střechu. Nepřehlédnutelný prvek dodávající stavbě typický výraz představuje zapuštění oken v hlubokých špaletách. Zajímavým detailem jsou konstrukce nasávání a výdechu ventilace generátoru na střeše a v úrovni terénu v jižním a severním průčelí. V turbínové hale se nachází turbosoustrojí, které začalo dodávat proud do rozvodné sítě Přespolní elektrárny v Liberci (Elektrischen Überlands-Werkes reg. Genossenschaft m. b. H. In Reichenberg, EÜW) 1. ledna 1927. Trojfázový synchronní generátor Siemens Schuckert, pracoval při jmenovitých otáčkách 500 ot/min, zdánlivém elektrickém výkonu 1 200 kVA, napětí 5 500 V a účiníku cos 0,5-1. Pohání jej dvojčitá Peltonova turbína J. M. Voith s horizontální hřídelí. Soupis důchodkového kontrolního úřadu z roku 1930 uvádí hltnost 0,650 m³/s, spád 170,6 m (dnes 173,5 m) a normální výkon vodního díla 1 200 hp (nyní 850 kW). Turbína se jmenovitými otáčkami 500 ot/min má oběžná kola ze speciální ocelolitiny s přišroubovanými lopatkami. Vodní paprsek na oběžná kola proudí dvojicí dvou dýz. Je vybavena kombinovanou mechanickohydraulickou dvojitou regulací souosou jehlou a odchylovačem vodního proudu (deflektorem). Regulace byla původně doplněna také brzdicí dýzou působící proti směru točení při brždění turbíny, ta však byla v padesátých letech odstraněna. Turbosoustrojí je po nezbytných modernizacích stále plně funkční. Vlastní vodní dílo sestává z více než 3 km dlouhého přivaděče vedeného lesním terénem od přehrady Bedřichov, tvořeného krytým kanálem profilu písmene U z prostého betonu (v místě dvou akvaduktů ze železobetonu), širokým 1 m a ve středu vysokým 1,23 m. Kromě vlastního kanálu, svrchu krytého betonovými deskami zasypanými zeminou a opatřeného deseti záchytnými objekty, bylo nutné postavit vtokový vzdouvací objekt pod hrází bedřichovské přehrady s hrubými česlemi, dvě nádrže k zachycování splavenin z levostranných přítoků přivaděče - v těchto místech je veden krátkými akvadukty - a konečně vodní zámek s vyrovnávací komorou, odkalovací propustí, jalovým přepadem a jemnými česlemi, ze kterého vede tlakové potrubí k elektrárně. Ocelové nýtované tlakové potrubí o průměru 700 mm v horní části, 675 mm ve středním a 650 mm v dolním úseku je 1 173 m dlouhé s převýšením 170 m. Ačkoliv elektrárna začala pracovat již počátkem roku 1927, jednalo se pouze o první, vysokotlakou část celého vodního díla. Zbývalo postavit vyrovnávací nádrž, ve které se mísí voda z odtokového kanálu od turbíny s vodou Černé Nisy. Nezbytnou součástí je štěrková přehrážka, hradící řeku nad nádrží a bránící jejímu zanášení sedimenty. Vodu ve vyrovnávací nádrži zadržuje oblouková gravitační hráz zděná ze žulových kvádrů o délce 63 m. Je vybavená základovou výpustí o průměru 0,8 m a navazuje na ni bezpečnostní přeliv o šířce 12 m s kaskádou, hrazený automatickým klapkovým uzávěrem s betonovým protizávažím.Objem nádrže činí 25 100 m³. Ke vzdušné straně hráze přistupuje turbínový domek, jednoduchá hranolová stavba z žulového neomítaného zdiva, završená železobetonovým trámovým stropem nesoucím pultovou střechu. Na spádu 8,5 m v něm pracuje dvojčitá spirální rychloběžná turbína typu Francis výrobce J. M. Voith z roku 1927. Na rozdíl od Peltonovy turbíny v elektrárně byla určena nikoliv pro špičkový, ale průběžný provoz. V letech 1961-1996 provozovala elektrárnu Severočeská energetika Děčín, v současné době ji vlastní a spravuje Povodí Labe, s. p., závod Jablonec nad Nisou. V roce 2014 byl celý komplex včetně technologie prohlášen kulturní památkou.
Text Mgr. P. Freiwilliga