Völkeltova strojírna

Völkeltova strojírna

(litografie 1858)

V roce 1835 založili Friedrich Völkelt a Williams opravářskou dílnu, ve které později vyráběli i menší textilní stroje. Roku 1852 přesídlili do bývalé Thomasovy strojírny v Harcově (Cidlinská ulice čp.4 - XV). Za čtyři roky tu už zaměstnávali na 90 pracovníků, jejichž počet se po dalších čtyřech letech zvýšil na 280 osob. Firma Völkel a Strezig vyráběla vedle parních strojů také bavlnářské a vlnařské stavy (1858). Vodní kolo na svrchní vodu (7HP) a vertikální vysokotlaký parní stroj (12 HP) poháněly tato zařízení: dmychadla pro 7 kovářských výhní, 30 soustruhů, 7 vrtaček, 1 velkou samostatnou a 1 dlouhou děrovačku, 4 hoblice, frézu, 2 kovářské stroje na výrobu šroubů a jeden na výrobu matek, pásovku, v dílně na výrobu parních strojů velkou děrovačku s nůžkami na plech a ohýbačkou, ve slévárně, produkující ročně na 100 tun různých litinových odlitků, jeřáb a 2 lopatkovité ventilátory v kopuli a konečně v brusírně dvě kamenné brusky. Obsazení bylo v roce 1858 následující: ředitel, 2 dílovedoucí, 3 kreslíři, 2 účetní, 2 skladníci, 1 mistr slévač, 1 slévárenský písař, 7 kovářů s 8 pomocníky, 50 zámečníků, 26 soustružníků, 24 formířů, 12 truhlářů, 16 učňů a 56 pomocníků - dohromady 211 nepřetržitě zaměstnaných mužů nad 14 let. Podnik toho roku vyrobil 4 parní stroje, parní kotle, 3 hydraulické lisy, různá vodní kola, transmise, 15 mlýnských složení nového druhu, kalandry, dekatovací, mykací, spřádací stroje, dále bavlnářské a vlnařské stavy v celkové váze 6500 celních centů (325 t). Ve strojírně byla založena i podpůrná nemocenská pokladna. V letech 1871 - 1874 byl majitelem Moritz Vogelsang, kterého donutila krize vyhlásit počátkem roku 1874 úpadek, neboť pasiva firmy dosáhla výše 155 000 zlatých. Vogelsang ale byl při projednávání úpadku před soudem osvobozen a zahájil na krátký čas výrobu. Potom sloužily budovy jiným účelům. Majitel Andreas Frank je pronajal Otto Müllerovi, který zde vyráběl především tkalcovské stroje. Další majitel Wilhelm Hoese tu zřídil barvírnu a úpravnu látek a po něm převzala opuštěné budovy firma Liebieg & Comp. Dlouholetým nájemcem a pak i majitelem byl od jara 1908 Heinrich Scholze, který obnovil slévárnu železa a strojirnu. Přechodně se zde vyráběly i hlazené papíry. V září 1925 musel Scholze část budovy ubourat. Slévárna železa a hliníku byla přenesena do vedlejší budovy a změnila několikrát majitele. Od roku 1925 zde pracovala firma Gustava Wegnera (založena 1910), která se specializovala na výrobu razidel, řezných nástrojů a provozovala také pilu. Koncem třicátých let zaměstnávala 50 pracovníků, k pohonu sloužil dieselův motor (10 HP). Po válce byl podnik zahrnut do komplexu sousedního n.p. Obnova. V devadesátých letech se stal objekt součástí První regionální stavební s.r.o., jako ohýbárna betonářské oceli, prodeje stavebního materiálu a půjčovna lešení. Ze tří budov na snímku se zachovala zčásti jen prostřední, vedle níž se roku 1994 začal stavět nový objekt. .......(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)