Liberec XVII - Kateřinky 

23.08.2022
Pohled z Horské, budovy jsou tam do dnešního dne! (archiv M.Gergelčík, komentář: Zdenka Prokopová)
Pohled z Horské, budovy jsou tam do dnešního dne! (archiv M.Gergelčík, komentář: Zdenka Prokopová)

Krátce z historie

Severně od centra Liberce leží­ za Ruprechticemi v Údolí­ Černé Nisy a na přilehlém kopci dří­ve samostatná obec, dnes XVII. čtvrť Kateřinky. Řeka Černá Nisa pramení­ nedaleko Olivetské hory a tvoří­ jeden z pří­toků Bedřichovské přehrady. Dál teče misty skryta v lesí­ch mezi kameny a vtéká do nádrže před vodní­ elektrárnou v Rudolfově. Od tohoto mí­sta již protéká Kateřinkami a dří­ve byla maximálně využita pro pohon strojů v továrnách až do Stráže nad Nisou. Dávno už její­ sí­la není­ využita, celé rozsáhlé vodní­ dí­lo, náhony, propusti a zámky chátrají­ a zarůstají­ nálety. V celém Údolí­ bylo celkem 25 továren, mezi největší­ patřily přádelny Augusta Ehrlicha, textilka Josefa Ignáce Salomona, továrna Ferdinanda Seidela a další­. Ještě o nich bude řeč. Právě nad areálem bývalé továrny Josefa I. Salomona je po levé straně zbytek zaniklého hrádku zvaného Jezdec a naproti je vysoký skalní­ Útvar zvaný Martinská stěna, kde bývalo lesní­ divadlo. Dnes je zde opravená vyhlí­dka. Odtud dále tvoří­ řeka přirozenou hranici mezi Kateřinkami a Ruprechticemi. Další­ přirozenou hranici, tentokrát s Radčicemi tvoří­ potok protékají­cí­ pří­rodní­m koupalištěm a pramení­cí­ pár metrů od Dračí­ho kamene. Zde je ve výšce asi 690 m.n.m. nejvyšší­ kateřinská vyhlí­dka, která vždy byla a je oblí­beným turistickým cí­lem. V době vzniku obce se tomuto mí­stu ří­kalo "na Kateřinské hoře". Majitelka panství­ Kateřina z Redernu nechala začátkem 17.století­ zalesněné Úbočí­ pod Dračí­m kamenem vymýtit a vyměřit pozemky první­m 24 osadní­kům, tkalcům a domkářům, kteří­ ji o to žádali. Kromě peněz za půdu se zavázali každý rok platit v naturálií­ch a odvádět 15 dní­ roboty pro vrchnost. Pří­slib dostali 20. ří­jna 1608 a v následují­cí­m roce, přesně 6. ledna 1609 byla v lokační­ listině uvedena jejich jména. První­m šoltysem, neboli rychtářem, byl Martin Kretschmer. V Údolí­ byl stále hustý les, takže pří­stupová cesta vedla přes Radčice. Nicméně u řeky už stály dva mlýny a pila. Téměř 200 následují­cí­ch let byly Kateřinky chudou tkalcovskou vesničkou s polí­čky v těžko obdělávatelném svažitém terénu. Když za třicetileté války převzal Albrecht z Valdštejna liberecké a frýdlantské panství­, skupovali vojenští­ zásobovači všechny produkty mí­stní­ch tkalců. Obec začala bohatnout a růst; v roce 1624 zde stálo kromě rychty celkem 25 domů a 7 chalup. V roce 1630 tu byl rychtář, 25 zahrádkářů, 4 domkáři, 15 tkalců a 1 pekař, celkem ve 45 domech. Když však po smrti Valdštejna v roce 1634 přešlo panství­ do rukou hraběte Matyáše Gallase, propuklo v kraji loupení­, vraždění­ a válečné hrůzy. Mnoho obyvatel uteklo, domy a pole zpustly. Naví­c kvůli probí­hají­cí­mu protireformační­mu hnutí­ odešli další­ lidé a jen 21 domů zůstalo obydlených. Mor v roce 1680 si vyžádal 25 obětí­. Také za Napoleonova tažení­ do Čech a za prusko-rakouské války lidé trpěli. Od roku 1658 se kateřinské děti učily čí­st, psát a počí­tat v nově zří­zené škole ve Stráži nad Nisou. V zimě, když byla cesta do školy neschůdná, učil děti někdo z obyvatel, a tak až do roku 1814, kdy obec nechala postavit dřevěný domek - první­ kateřinskou jednotří­dku. Druhá tří­da byla vytvořena v jedné z tovární­ch budov v roce 1871 a o sedm let později byl pro vyučování­ dětí­ pronajat dům č.p. 103. Konečně 24.4.1888 byl položen základní­ kámen nové školy a již 27.září­ téhož roku se začalo s výukou ve třech tří­dách. V budově byla také jí­delna a byty pro učitele a školní­ka. Budova, na kterou přispěli mí­stní­ tovární­ci, stála 37.000 zlatých a později byla rozší­řena o tělocvičnu a hřiště. Po protireformační­ch změnách byli téměř všichni obyvatelé katolí­ky. Chodili na bohoslužby do Stráže, patřili mezi tamní­ farní­ky a bývali tam také pohřbí­váni. S pří­chodem nových textilní­ch strojů na trh v roce 1825 nastal po dvou století­ch v mí­stní­m přádelnictví­ a tkalcovství­ významný obrat. Silný tok Černé Nisy nabí­zel množství­ energie pro pohon strojů, Údolí­ bylo dí­ky pile z větší­ části vykácené. Kvalifikovaná pracovní­ sí­la byla k dispozici. Lepší­ konstelace pro rozvoj průmyslu snad nemohla nastat. Zlaté období­ textilní­ch fabrik Ještě téhož roku, tedy roku 1825, postavil Ferdinand Seidel první­ přádelnu mykané pří­ze. Tuto továrnu později propachtoval a nakonec roku 1843 prodal jinému tovární­kovi Ignáci Salomonovi. Roku 1883 ji koupil Franz Anton Posselt a jeho následovní­k Ernst Posselt ji přebudoval na továrnu na sukno a zí­skal privilegium c.k. dvorní­ho dodavatele sukna. Ještě v roce 1945 ji vlastnil stejný majitel. Dnes ji vlastní­ firma Biston s.r.o., která budovu zachránila před zboření­m a kompletně ji zrenovovala. Další­ továrnou postavenou již v roce 1830 byla přádelna bavlny Antona Kittela. Po pěti letech ji převzal Anton Beckert a připojil k ní­ pilu. Anton Jäger z Rudolfova provoz koupil roku 1843 a budovy zrenovoval. Po jeho smrti v roce 1864 je vystří­dalo několik vlastní­ků, aby ji nakonec zí­skal August Ehrlich. Firma Augusta Ehrlicha později koupila i obě fabriky na hranici s Rudolfovem. Jednalo se o valchu Josefa Hoffmanna z roku 1844, která byla Gustavem Hoffmannem přebudována na vigoňovou přádelnu. Druhou fabrikou byla přádelna ovčí­ vlny Ferdinanda Leubnera. Až do konce druhé světové války oba závody provozovala firma Ehrlich. Starou hraběcí­ hájovnu a nedalekou pilu koupil v roce 1843 Anton Thum z Pavlovic a přebudoval ji na první­ přádelnu česané pří­ze v kraji. Dědicové převedli přádelnu na Konrada Blaschka, později od roku 1871 ji vlastnil Josef J. Salomon, za nějž se vyrábělo předevší­m sukno. Komplex budov značně utrpěl při povodni roku 1891, roku 1901 pak shořela hlavní­ budova. Po rekonstrukci byla továrna vybavena nejmodernější­mi stroji. Firma se stala privilegovaným c.k. dvorní­m dodavatelem vybraných látek pro rakousko-uherskou šlechtu, dodávala látky v největší­m sortimentu materiálů a barev. Josef J. Salomon nechal vystavět kostel sv. Marie zvaný "U Obrázku" , za což byl v roce 1910 povýšen do šlechtického stavu jako Salomon von Hohenweeb. Pro zaměstnance zbudoval lázně, pro hasičský spolek postavil hasičskou zbrojnici. Jako největší­ a vlastně nejstarší­ zaměstnavatel dával práci asi 500 lidem. Přádelna ovčí­ vlny Andrease Millera byla původně mlýnem. Josef Kliner ji ale nechal přebudovat v roce 1840 na valchu. Později ji koupil August Hiebel a použí­val jako přádelnu mykané pří­ze. Roku 1877 kompletně vyhořela a po rekonstrukci ji Andreas Miller vlastnil až do roku 1945. Další­ přádelnu mykané pří­ze vystavěl Anton Tlum v roce 1845, po jeho smrti ji převzal jeho zeť Eduard J. Trenkler, pak několikrát změnila majitele až ji nakonec do roku 1945 vlastnila firma Jí¤ger. Vigoňovou přádelnu Ferdinanda Seidela z roku 1843 převzal Adolf Hochmann, roku 1882 pak nový majitel Anton Horn přidal přádelnu. Johann Rösler rozší­řil svou strojní­ zámečnickou dí­lnu z roku 1888 o novou tkalcovnu. Ve výčtu továren by se dalo pokračovat, v celém Údolí­ bylo 25 fabrik a několik malých dí­len. Byli to jejich majitelé, kdo nechal roku 1842 vybudovat kvalitní­ silnici ze Stráže do Kateřinek. Později v roce 1872 ji převzal do správy Boleslavský okres, který nechal silnici vylepšit, prodloužit až do Rudolfova. Ve své době platila za nejlepší­ silnici v okrese! V roce 1871 byl otevřen c.k. poštovní­ Úřad s telefonní­m spojení­m, později měla pošta vlastní­ povoz. První­m poštmistrem byl Eduard Stieglitz, zároveň člen obecní­ rady a majitel hostince "Zum Stieglitz". Rok po zří­zení­ pošty byla otevřena také policejní­ stanice. Později obcí­ dokonce projí­žděla pravidelná linka autobusu z Rudolfova směrem do Stráže a dál do Liberce. Industrializace znamenala rychlý růst obce. Pro srovnání­ - v roce 1834 zde bylo 66 domů s 617 obyvateli, v roce 1902 už to bylo 106 domů a 935 obyvatel. Před vysí­dlení­m po druhé světové válce zde žilo ještě 742 lidí­. Ve druhé polovině 19.století­ došlo k několika povodní­m, zvláště povodně v letech 1858 a 1888 způsobily podnikům velké škody. Nejhorší­ povodeň ale byla 30. a 31. července 1897 , kdy voda napáchala ohromné škody nejenom na Černé Nise, ale i v Liberci, Stráži nad Nisou, Chrastavě a další­ch obcí­ch. V Kateřinkách řeka podemlela silnici, masa vody s sebou valila stromy a velké balvany, které poničily mosty a k řece přilehlé budovy továren. Tři týdny trvalo odstranění­ nejvážnější­ch škod za pomoci hasičů a armády. Až stavba bedřichovské přehrady ochránila Údolí­ před podobnými neštěstí­mi, přesto se menší­ povodeň v roce 1957 opakovala a dodnes jsou patrné škody, které napáchala, zejména rozvalené hráze a zanesené koryto řeky. Snad se tyto škody podaří­ někdy odstranit. Poslední­m rychtářem byl v roce 1850 Anton Becker, od té doby již bylo voleno obecní­ zastupitelstvo složené z předsedy, třech radní­ch a osmi členů výboru. Anton Becker se stal první­m předsedou zastupitelstva. Kulturní­ Úroveň obce se odrážela v činnosti spolků. Mezi nejstarší­ patřil tzv. Velikonoční­ spolek založený roku 1822. Z celkem 12 spolků, které v obci vznikly, můžeme jmenovat napří­klad pěvecký spolek "Liederkranz", dobrovolný spolek hasičů, spolek válečných veteránů , sportovní­ "Turnverein" a další­. Zmí­nit bychom měli i obchodní­ spolek "Gleichheit", později "Vorwärts", a také divadelní­ spolek "Knechtel", jehož domovskou scénou bylo samozřejmě lesní­ divadlo pod Martinskou stěnou. Dvě světové války přinesly i do Kateřinek velké utrpení­. Celkem 37 rodáků padlo v druhé světové válce a 3 si vzali život na její­m konci. Rozloha obce s přilehlými lesy a oborou byla před válkou asi 480 ha, dnes po rozší­ření­ katastru v roce 1949 a 1980 o část Ruprechtic a Radčic má katastr městské části Kateřinky něco kolem 500 hektarů. Nové osí­dlení­ po druhé světové válce Ráz obce i její­ fungování­ se dramaticky změnilo po odsunu německého obyvatelstva ze Sudet v letech 1945 - 1947. V Kateřinkách zůstalo jen několik tzv. potřebných. Nově pří­chozí­ obyvatelé si začali vytvářet vlastní­ vazby a začali pracovat na zajištění­ fungování­ obce.

Pokračování­ se připravuje, zatí­m jen v bodech:
1947 - dokončení­ odsunu Němců
1949 - rozší­ření­ katastru na Úkor Ruprechtic a Radčic
22.května 1954 - Kateřinky přičleněny k Liberci jako XVII. čtvrť
1957 - povodeň na Černé Nise poničila koryto řeky
1974 - poslední­ zvonění­ v Kateřinské škole, krátce tu byla mateřská školka
1979-1984 - dostavba textilky pro potřeby SOU nábytkářského 1980 - další­ změny katastru
1997 - zrušena pobočka pošty v Kateřinkách
2009 - zřejmě definitivní­ konec vily Josefa J. Salomona

volně podle knihy Reichenberg, Stadt und Land im Neissethal
(zdroj:https://www.katerinky.cz/wp/kratce-z-historie/
 )
1947 (archiv Zuzana Kudrnová)
1947 (archiv Zuzana Kudrnová)
pohled z Dračího kamene na Kateřinky (archiv Robert Hanuš)
pohled z Dračího kamene na Kateřinky (archiv Robert Hanuš)
Kateřinky - Zastávka pod "Záložnou" a bývalá hospoda.(1930)  (zdroj: Historické fotografie)
Kateřinky - Zastávka pod "Záložnou" a bývalá hospoda.(1930) (zdroj: Historické fotografie)

Müllerův hostinec

Stačí sjet zákrutami semmeringu z náměstí Míru dolů a jsme v Kateřinkách, jejich část ostatně spadala až do roku 1980 do ruprechtického katastru. Na toku Černé Nisy tu vznikla první liberecká průmyslová zóna a tovární dělníci mohli po šichtě spláchnout prach v řadě hospod, po nichž dnes už není ani památky. Ze světa tak mimo jiné dávno zmizel například Müllerův hostinec (a řeznictví) v zatáčce nedaleko centra Kateřinek.

(zdroj: Ruprechtice / Ruppersdorf )

detailnější fotka Müllerova podniku
detailnější fotka Müllerova podniku
1.1. 1976 - Kateřinky, v dáli Hokejka. (archiv Petr Funda)
1.1. 1976 - Kateřinky, v dáli Hokejka. (archiv Petr Funda)
Za kateřinským hřbitovem Ruprechtice - 50. léta. (archiv Petr Funda)
Za kateřinským hřbitovem Ruprechtice - 50. léta. (archiv Petr Funda)
Kateřinky - 1. polovina 50. let. (archiv Petr Funda)
Kateřinky - 1. polovina 50. let. (archiv Petr Funda)
Přivázat jehlice na pletení a jde se do rybníka na žáby - 1960 (archiv Petr Funda)
Přivázat jehlice na pletení a jde se do rybníka na žáby - 1960 (archiv Petr Funda)
Zima v Kateřinkách - 2. polovina 50. let. (archiv Petr Funda)
Zima v Kateřinkách - 2. polovina 50. let. (archiv Petr Funda)
Nad kateřinským koupalištěm - cca 1975 (archiv Petr Funda)
Nad kateřinským koupalištěm - cca 1975 (archiv Petr Funda)
 z alba pana Adolfa Odrážky st. (dědeček Kat. Odrážkové) pod fotkou: "u hřbitova" VII.1937
z alba pana Adolfa Odrážky st. (dědeček Kat. Odrážkové) pod fotkou: "u hřbitova" VII.1937
Hřbitov v Kateřinkách - přelom 50. a 60. let. (archiv  Petr Funda)
Hřbitov v Kateřinkách - přelom 50. a 60. let. (archiv Petr Funda)
Budovatelé lepších zítřků ve chvíli zaslouženého odpočinku - 1960 (archiv Petr Funda)
Budovatelé lepších zítřků ve chvíli zaslouženého odpočinku - 1960 (archiv Petr Funda)
Předjaří 1960 - horní Kateřinky, vpravo nahoře pod lesem dnes zvonička. (archiv Petr Funda)
Předjaří 1960 - horní Kateřinky, vpravo nahoře pod lesem dnes zvonička. (archiv Petr Funda)
Kateřinky v roce 1910 (zdroj: Historické fotografie)
Kateřinky v roce 1910 (zdroj: Historické fotografie)
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht

3. července 1844 vypukla na Liberecku ve strojních přádelnách vlny v Kateřinském údolí vzpoura proti zavádění strojů do výroby a za zvýšení mezd. Vzpouru dělníků rozbíjejících textilní stroje potlačil oddíl vojáků, kteří pak v Liberci zůstali, aby dohlíželi na pořádek.

(zdroj: Války, bitvy a šarvátky v datech.)

Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Kateřinky v roce 1930  (zdroj: Historické fotografie)
Kateřinky v roce 1930 (zdroj: Historické fotografie)
Uprostřed snímku vede vzhůru zkratka směrem ke kateřinskému hřbitovu. Tudy proudily davy dělníků do továren kolem Nisy. Vlevo nahoře vykukují horní Radčice. Fotografie názorně ukazuje mohutnost masivu Dračího kamene, od úpatí po vrchol. (komentář Petr Funda)
Uprostřed snímku vede vzhůru zkratka směrem ke kateřinskému hřbitovu. Tudy proudily davy dělníků do továren kolem Nisy. Vlevo nahoře vykukují horní Radčice. Fotografie názorně ukazuje mohutnost masivu Dračího kamene, od úpatí po vrchol. (komentář Petr Funda)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Salomonova vila

Symbol slávy Kateřinek už to má za sebou úplně. Roky chátrající objekt poslal k zemi bagr.

Takhle vila vypadala  v roce 2011. Zbouraná byla v roce 2013
Takhle vila vypadala v roce 2011. Zbouraná byla v roce 2013
A takhle, když v ní sídlil Jedličkův ústav. Foto: katerinky.cz
A takhle, když v ní sídlil Jedličkův ústav. Foto: katerinky.cz

srovnávačka přes 3 století z Kateřinek (Tomáš Cvrček)

Kateřinky v roce 1914 a 8.5.2000

Počátkem 17.století vznikly Kateřinky, pojmenované na počest jejich zakladatelky, svobodné paní Kateřiny z Redernu. V 18.století se v obci rychle rozvinula textilní výroba. v roce 1903 kronikář Anton Ressel o vsi napsal: "Ve vzdálenosti jedné hodiny od Liberce leží v divoce romantickém údolí Jizwerských hor tovární obec Kateřinky. Údolím, které bývá nazýváno též ´Libereckým Švýcarskem´, protéká Černá |Nisa....." Stará pohlednice zachycuje budovy školy a přádelny A.Horna a F. Posselta. V soušasnosti se Kateřinky, označované jako Liberec XVII, ztácejí v moři neudržované zeleně.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes)

Kateřinky v roce 1913 a 2016


Fotograf zachytil dva lovce se psem, klidně putující vzhůru k hájovně v nejvrchnější části Kateřinek. Je to scenérie nepochybně zrežírovaná, téměř jako na romantických vedutách z 19. století. Znázorňuje klid a pohodu, svědčící zadumaným duším v divokosti okolní přírody. Pod Dračím kamenem ve stráních nad Kateřinkami je velebný kraj. Ubylo tu sice chalup a zcela zmizely krásné střechy ze štípaného jedlového šindele, ale přesto je tu stále jaksi starokrásně. Trochu se to pokouší narušit ona všeobecná zadrátovanost, ale tady nahoře však nemá porazit malebnost krajiny. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)

v Kateřinkách u Dobráka to je poslední funkční hospoda (archiv K.Krenk)
v Kateřinkách u Dobráka to je poslední funkční hospoda (archiv K.Krenk)

Kateřinky v roce 1902 a 20.7.2003 Kateřinky, původně samostatná obec, se rychle rozvíjely, což bylo dáno zejména rozmachem průmyslu v 19.století. při sčítání obyvatel v roce 1900 zde žilo ve 106 domech 985 lidí. zajímavý údaj uvádí, že přes dvě stě dospělých osob z tohoto počtu neumělo číst ani psát. Tehdy v obci pracovalo devět výrobních podniků zabývajících se především spřádáním ovčí vlny a tkaním látek. V souvislosti s tím tady vznikla dělnická kolonie i řada domů městského charakteru. Obec se stala další částí Liberce v roce 1954. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)

Martinská stěna v Kateřinkách
Martinská stěna v Kateřinkách
Kalendář Jizerské hospody 2014 s texty Kláry Hofmannové, pohlednice zapůjčil Josef Kurtin, výběr a příprava tisku Jan Balda, vydává a prodává Buk, tisk a knihařské zpracování tiskárna Glos Semily
Kalendář Jizerské hospody 2014 s texty Kláry Hofmannové, pohlednice zapůjčil Josef Kurtin, výběr a příprava tisku Jan Balda, vydává a prodává Buk, tisk a knihařské zpracování tiskárna Glos Semily
achiv Tomáš Gomba
achiv Tomáš Gomba

tady stojí doposud dům, kde byla manufaktura prý na nitě a asi látky... ještě dnes k domku vede stará lesní nepoužívaná cesta (komentář Tomáš Gomba)

Koupaliště v Kateřinkách

Součástí Liberce jsou i kdysi samostatné Kateřinky. Bývala to bohatá obec plná textilních továren - a právě zdejší průmyslníci tu v roce 1930 nechali vybudovat koupaliště. O jeho obnově se teď rozhoduje.
Koupaliště v Kateřinkách bylo do začátku druhé světové války velmi populární - ostatně podívejte se na historické fotografie. Na břehu stála budova s občerstvením a šatnami, samotné koupaliště bylo rozdělené na mělkou část pro děti a "hloubku" pro dospělé.

Po válce, tj. po odsunutí zdejšího německého obyvatelstva, začalo koupaliště upadat. Oživení se tato část obce dočkala v šedesátých letech, ale po revoluci zájem zase opadl. Letos v létě to vypadalo, že celé koupaliště bude prodáno soukromému investorovi. Zvedl se však nebývalý zájem ze strany veřejnosti, konkrétně se ozval osadní výbor Kateřinky, občanské sdružení Radost a ZO ČSOP Kateřinky, kterým se podařilo zastupitelstvo města Liberce přesvědčit, že se o koupaliště budou starat. Koupaliště tak zůstává veřejným prostranstvím a časem pravděpodobně dojde i k jeho zvelebení. Zatím se podívejte, jak vypadá dnes, po skoro 80 letech od založení. (autor článku Hana Kubíková)

Koupák v Kateřinkách, tam jsme se vyblbli. 😃 Mám rekord, jednou jsem se tak koupala už 30.dubna při plus 15°C , i když kámoška se tam, nedobrovolně, koupala jednou i v zimě. (archiv Robert Hanuš, Komentář Jana Hutařová)
Koupák v Kateřinkách, tam jsme se vyblbli. 😃 Mám rekord, jednou jsem se tak koupala už 30.dubna při plus 15°C , i když kámoška se tam, nedobrovolně, koupala jednou i v zimě. (archiv Robert Hanuš, Komentář Jana Hutařová)
Na bezejmenném potůčku, tvořícím hranici mezi Kateřinkami a Radčicemi. V popředí jezírko soukromé, za ním veřejné, tedy původně přírodní koupaliště. (archiv Petr Funda)
Na bezejmenném potůčku, tvořícím hranici mezi Kateřinkami a Radčicemi. V popředí jezírko soukromé, za ním veřejné, tedy původně přírodní koupaliště. (archiv Petr Funda)

Záplava v roce 1897

Tato záplava v roce 1897,tuším že v červenci,měla hned několik smutných rekordů.Například počet mrtvých,úhrn srážek-345 litrů/m.2 apd..Záplava postihla i dolní části Liberce. (komentář Milan Koudelka, foto archiv M.Gergelčík)

Horní obr. - Interier a odbočka na Dračí sluj - vlevo odbočka na Ruprechtice.  (Luboš Lederer)