Liberec XXI - Rudolfov (Česká chalupa)

27.08.2022
60.léta
60.léta

Historie Rudolfova

Začínat je vhodné na začátku, ale o začátcích a zvláště těch vzdálených toho většinou víme pramálo. Začněme tedy v dobách, kdy Rudolfov ještě neexistoval a místo na kterém dneska stojí, si lidé označili pouze pro svoji orientaci a jen proto aby se lépe domluvili a také proto, že pojmenovávat místa patřilo od dávného dávna k dobrému zvyku. Pojmenování místa vyjadřovalo vztah k území a vytvářelo mezi lidmi pocit sounáležitosti a příslušnosti k určitému místu kde se rodili, pracovali a žili.

Tak právě tenkrát, v době kdy místa dostávala svá jména, nazvali lidé toto široce rozevřené údolí prostě Buschdorf. (Pan Ing. arch.S.Technik přeložil tento název krásným českým slovem Lesná nebo Lesov). Už z doby, kdy Kateřina z Redernu založila osadu Kateřinky, je v libereckých gruntovních knihách zaznamenána první zmínka o místu,které leží v horách a ke kterému vedla cesta řečená "Buschdorfweg". Cesta směřovala z libereckého náměstí, v trase dnešní ulice 5.května, směrem do hor. Byl-li "buschdorfská" cesta, muselo být i místo Buschdorf a tak je tato první zmínka v pozemkových knihách z roku 1609, jakousi předzvěstí, že na místě dnešního Rudolfova vesnice či seskupení obydlí existovalo již před oficiálním založením osady. Místo bylo pravděpodobně vyhledáváno lidmi pracujícími v lese.
První, byť sezónní osídlenci si v tomto tvrdém a pro život člověka nepříliš přívětivém prostředí opatřovali živobytí poměrně těžko. Drsné klimatické podmínky a chudá půda určovali způsob obživy, kterým se stala práce v lese, práce na chudých polích a pálení dřevěného uhlí v milířích. V širokém údolí si dřevorubci postavili několik dřevěných srubů a v nich přebývali pouze v čase dřevařské sezóny, kdy s nabroušenými sekerami a pilami vycházeli každé ráno do panenských lesů a v lese stojícím po staletí, káceli stromy, pro potřebu staveb pod horami, pro potřebu začínající manufakturní výroby, pro obchod a pro potřebu svoji vlastní.
Letopisec František Ressel usuzuje, že v tomto období mohla být v Rudolfově založena i sklářská huť. Bylo-li to skutečně tak, pak je jisté, že vesnice i huť v době třicetileté války zanikla. Více pravděpodobné však je, že Buschdorf byl osídlen jen sezóně a příležitostně, a obyvateli byli dělníci pracující v lese a uhlíři.

Přišla zlá doba. Evropou se přehnala třicetiletá válka, která začala bitvou na Bílé hoře a trvalo dlouhých třcet let než přišel mír.
Toto období míru charakterizoval letopisec Hora - Hořejš takto : "Zdecimované české obyvatelstvo se po třiceti letech dočkalo míru uprostřed ruin, hladu a zoufalství. Období bylo uhněteno z amalgámu prolévané krve, vybíraných peněz a také z přibývající roboty".
Zem byla zpustošená, nízký stav obyvatelstva, vypálené vesnice a neobdělaná pole. Hlad, strach a nemoci. Krajinou se potulovaly malé skupinky, ale i celé tlupy hladových a otrhaných lidí bez domova. Byli to nejen zbytky žoldáků, rozpadlých armád evropských válečníků, ale i vyhnanců ze svých vypálených a vydrancovaných domovů. Ti všichni hledali obživu všude kde se dalo. V lesích, potocích, v opuštěných i obydlených staveních a také v kapsách a vacích slabších protivníků. Finanční prostředky potřbovala také panská pokladna, která byla válkou značně zdecimována. Majitel panství pronajímal vesnici pozemky a vybíral nájemné z pronajaté plochy. A tak se zakládaly vesnice.

17.století

Podnět k založení nové obce dali poručníci nezletilých Gallasů Antonína Pankráce a Františka Ferdinanda (Gallasové byli syny generála Matyáše Gallase de Campo). Poručníci, hraběcí regent Stephan Rathmüller z Rathmülu a hrabě Wenzel z Weizenhofenu, vybrali pro novou obec místo kterému se mezi lidmi říkalo Buschdorf a na tom místě založili v roce 1657 vesnici. Na počest nezletilého Antonína Pankráce Gallase, narozeného v r. 1638, ji dali jméno Rudolfov (Rudolfstal). Lidé ale na starý název nezapomněli a dlouhá léta vesnici nazývali Busch-Neudorf.
K založení Rudolfova vedla zakladatele ryze ekonomická potřeba. Panská pokladna byla válkou vyčerpána a v horách byl dostatek dřeva které se dalo využít. Na nové stavby a výrobu dřevěného uhlí se spotřebovalo dřeva velké množství. Dřevo se pálilo i na popel, který byl potřena při výrobě skla. Nejlepší popel s největším obsahem drasla dával javor klen, pak buk a bříza. Tyto stromy byly k tomu cíli zvláště vyhledávány. Pálení popele se provádělo tak, že se stojící, nejraději suchý nebo polosuchý, strom obložil klestem a zapálil. Po shoření byl popel sebrán do pytle. (Zužitkovali se i stromy ve velmi špatně přístupných místech). Uvědomíme-li si, co asi následovalo když se zvedl vítr nebo při jiných nepředvídaných událostech, tak se nelze divit, že popeláři byli v různých nařízeních a instrukcích vrchnosti označováni jako největší škůdci lesa.
První trvalí obyvatelé se v roce 1657 do Rudolfova sháněli jen těžko. Pro svoji odlehlost, ze strachu před lidmi, strašidli a divou zvěří i pro nepříliš přívětivé prostředí dané polohou údolí, nemohla vrchnost dlouho najít nikoho, kdo by se v nově založené vesnici dobrovolně natrvalo usadil. Liberecký panský hejtman Fridrich Sauther, který si jako zástupce vrchnosti namohl dovolit nechat místo neosídlené,*1 musel použít své neomezené moci a sáhnout k donucovacím prostředkům. V Kateřinkách byli vybráni dva mladí osadníci. Ti byli spoutáni a drábem dovlečeni do Rudolfova v řetězech. Tam museli drábovi pod přísným trestem slíbit, že místo neopustí a že na něm budou žít a řádně hospodařit. Byli to čerstvě ženatí mladíci Christoph Tallowitz a Christoph Seibt.
Časem se ke dvěma prvním osídlencům, dobrovolně přidali další osadníci.První dítě se v Rudolfově narodilo 25.11.1657 a v roce 1659 se slavila první svatba. Deset let po založení měla obec ve 13-ti chalupách 21 osídlenců i s rodinami.
Území obce má "přijatý" *2 povrch (84 jiter) *3 651 čtvečních-sáhů. První osadníci si v tomto tvrdém a pro život člověka nepříliš přívětivém prostředí určili jako způsob obživy práci v lese a na chudých polích.

Historicky prvním, vrchností dosazeným, Rudolfovským rychtářem *4 (Scholze) byl Adam Pietsch. V roce 1663 převzal funkci jeho syn Jiří a toho vystřídal v roce 1667 jeho potomek Adam Pietsh. Ten vykonával funkci rychtáře až do roku 1694. Toho roku přešla rychta (šolcovna), která byla v č. 3 i funkce rychtáře na Františka Hanische.
V roce 1676 byla dolní část Rudolfova zasažena velkou povodní. V té době, stál již na Černé Nise panský mlýn - Buschmühle. Mlýn byl touto povodní poškozen a trvalo až do podzimu než byl přívodní žlab a mlýnské kolo opraveno.
V období let 1679 a 1680 bylo velké selské povstání, které zasáhlo především západ a sever Čech. Povstání vzniklo jako protest proti novým feudálním břemenům zaváděným po třicetileté válce. Nevolníci byli vedeni řasnickým kovářem Ondřejem Stelzigem a povstání se brzy rozšířilo i na panství Liberec, Lemberk, Grabštejn, Zákupy. Dne 22.11.1679 byla velká petiční akce nevolníků frýdlantského panství v Boleslavské gubernii. Celé povstání bylo tvrdě potlačeno oddíly hraběte Piccolominiho. *5
V srpnu až prosinci 1680 se šířil krajem Hlízový mor (také se mu říkalo Černá smrt). Pro jeho oběti byl v Liberci zřízen nový hřbitov a u něho postaven tehdy dřevěný Křížový kostel. Mor si v obcích kolem Liberce vyžádal mnoho životů. Rudolfov byl však jako zázrakem obětí ušetřen.
Koncem 17.století nechal správce Libereckého panství Kristián Platz z Ehrentalu postavit na loukách v Rudolfově teletník. Chtěl, aby se obyvatelé Rudolfova zabývali pastevectvím. K teletníku patřilo pět domů (č. 23 až 26 a 31). Stodola stála na místě dnešního domu č. 22. Hospodářství se ale nevyplácelo a bylo brzy bylo zrušeno. *6

18.století v dějinách Rudolfova

Před rokem 1700 se začalo rozmáhat tkalcovství. Na přelomu století již bylo v plném rozkvětu a tkaním se živilo mnoho pilných rukou ve městě i na vesnici. Také v Rudolfově se naučilo několik lidí tkát kvalitní plátno a touto činností se také živilo. Ještě v první polovině 19. století byly v domech č.5, 7, 10, 13, 18, 20 a 23 "plátenické židle".

V letech 1712 a 1717 byly po silných vichrech velké polomy které měly na lesy zhoubný vliv. Padlo 50.000 plm dřeva. Jen pro představu, hutě na Nové Louce a v Kristiánově spotřebovaly asi 7.000 plm dřeva ročně.

Od roku 1694 byl Rudolfovským rychtářem a současně i soudcem František Hanisch. V roce 1715 přešla funkce rychtáře na Hanuše Tallowitze, který úřadoval ještě v roce 1724. Bohužel v tomto roce se historická posloupnost ztrácí, ale v polovině 18.století (1750) byl pravděpodobně rychtářem v Rudolfově Antonín Tallowitz, potomek Hanuše Tallowitze. V té době byla rychta i krčma v domě č.3, ale v roce 1772 byl dům č.3 pro svoje velké zadlužení vrchností prodán a rychtář Tallowitz skončil. Až do ustanovení nového rychtáře, vykonával prozatímně tuto funkci Josef Hauser do té doby rudolfovský soudce. Obec ale bez řádně jmenovaného rychtáře dlouho nezůstala. Josef König, prodal v roce 1775 svůj dům č.1, který byl také krčmou, panu Janu Pavlu Streitovi z Hraničné a Streitové se stali na dlouhou dobu nejvyššími osobami v obci. Streit zastával rychtářský i soudcovský úřad. V roce 1782 přešla nejvyšší obecní funkce na Jana Antonína Streita, syna Jana Pavla a v roce 1789 na jeho vnuka. Jan Antonín Streit pak vykonával funkci rychtáře až do roku 1820.

Dne 15. dubna 1736 byl ve Fojteckém revíru zastřelen poslední medvěd Jizerských hor a dne 6. června 1766 byl také ve fojteckém revíru chycen do jámy poslední vlk.

Z první poloviny 18. století jsou dochovány první podrobnější popisy území a obcí. Tereziánský katastr - (třetí berní rula), evidovala nejen rustikální půdu, ale i měšťanské domy, řemesla a Židy. Katastr přihlížel i k bonitě půdy. Z tohoto katastru pochází také první podrobný popis Rudolfova. Základní měnovou jednotkou té doby se stal jeden zlatý ve stříbře, který měl hodnotu polovinu tolaru nebo 30 krejcarů. Tedy jeden tolar byl 60 krejcarů. Revize katastru z roku 1757 evidovala i půdu dominikální (církevní). Na dalším katastru - Josefinském, byly práce zahájeny v roce 1785. Na základě přesných měření byla evidována veškerá zemědělská půda. Patentem ze dne 1.11.1789 vstoupila v platnost berní a urbariální reforma.

V letech 1756-1763 zuřila sedmiletá válka. Na našem území začala jako v pořadí již třetí válka mezi Rakouskem a Pruskem o rakouské dědictví. Pruský král Fridrich II - Veliký vpadl roku 1756 na území Saska a postupoval dále do severních Čech. 21. dubna 1757 prohrálo Rakousko bitvu u Liberce a prusové začali rabovat. Část obyvatel Liberce se ze strachu před vojáky rozhodla hledat útulek v rozlehlých harcovských lesích. Vyhledávaným místem uprchlíků se stal Mešní kámen schovaný v hlubokém lese. Nalézá se na svazízh Maliníku. Je to asi 4 m vysoký žulový balvan, na kterém jsou vytesána znamení, písmena a číslice od nuly do desíti. Na tomto místě ve volné přírodě pořádali duchovní mše a přednášeli svá kázání. Na tyto zlé časy se podle pamětníků vzpomínalo ještě na konci 19.století.

V Rudolfově a jeho okolí není mnoho církevních památek. Největší a nejstarší památkou byla kaple, kterou postavil v roce 1760 pan Kristián Weber (pradědeček pozdějšího hostinského z Wébrovy restaurace v Rudolfově č.3). Kaplička stála při cestě do Bedřichova vedle Weberova hostince. V roce 1889 ji na svůj náklad nechal opravit pravnuk stavitele kapličky pan Kristián Weber - hostinský v Rudolfově.

Někdy kolem roku 1780 se v kraji rozšířilo soukenictví. Z tohoto důvodu se mnoho vesnických obyvatel vyučilo této živnosti a začalo se jí zabývat. Také v Rudolfově se našli soukeníci. U soukeníků byly na pomocné práce často zaměstnány také ženy z blízkých stavení.
Tkalcovství, soukenictví a práce v lese, to byla v průběhu 18. století hlavní zaměstnání Rudolfovských. Ke konci 18. století se stala významná změna v hospodářských i sociálních poměrech celého Rakouska. Kronikář Rudolfova ji zaznamenal asi takto:
15. ledna 1782 byl za velké radosti a jásotu nevolníků, po celém městě a okolních vesnicích zveřejněn patent císaře Josefa II, který zrušil nevolnictví.
Před koncem 18. století (v roce 1786) se začalo z vrchů nad Rudolfovem do Stráže nad Nisou znovu splavovat dřevo.
Patenty postupně zaváděné Josefem II se Vrchnostem na celém území Rakouska nelíbily. Vrchnost se cítila berním a urbárním patentem poškozena ve svých právech. Ubíral jim z jejich stoupajících nároků (berní patent například převáděl určitým způsobem robotu na peníze).
Když Josef II zemřel, nutilo panstvo jeho bratra Leopolda II k odvolání reforem a císař reformu dne 9.května 1790 obvolal.

Rudolfov v 19. století.

V průběhu 19. století se Rudolfov rychle rozrůstal a na jeho konci to byla hustě obydlená obec.
Na začátku století bylo v Rudolfově celkem 37 domů. V roce 1803 byl ze starého dřeva domu č.1 postaven dům č. 38 a domy postupně přibývaly. V roce 1834 Rudolfov stručně popisuje Josef Sommer. "Obec se nazývá Rudolphsthal [Rudelsthal], ale také Buschdorf. V 38 domech tam žije 346 obyvatel. Je tam jeden mlýn."
O deset let později bylo v údolí již 44 domů a v nich žilo 417 obyvatel. V mnoha domech tehdy přebývalo 10 až 20 osob a v domě č. 30 žilo ve třech světnicích dokonce 8 rodin se 46 osobami. V roce 1869 měl Rudolfov 53 domů s 508 obyvateli a při sčítání lidu v roce 1880 vykazoval již 54 domů. Počet obyvatel poklesl na 408. Další sčítání lidu v roce 1890 zjistilo 56 domů a 428 obyvatel. Od roku 1890 do roku 1902 byly postaveny ještě dva domy. V roce 1895 byl Josefem Eichlerem postaven taneční sál spojený s hostincem. Měl číslo 57. Další nový dům postavený v roce 1902 Bohumilem Henrichem měl číslo 58. Za celé 19. století tak v Rudolfovském údolí přibylo dvacet jedna domů.
Řemeslníci a živnostníci nebyli v Rudolfově dlouho žádní. Prvním řemeslníkem který v Rudolfově a okolí podnikal, byl ve druhé čtvrtině 19. století tesař Tadeáš Jahn z č.1. Prvním vyučeným truhlářem byl Ferdinand Hauser a krejčovskou živnost vykonával jako první Antonín Jahn z č.1. Na konci 19 století bylo v Rudolfově 5 hostinců z toho jeden z tanečním sálem, dva pekaři, tři obchodníci se dřevem, jeden kovář, jeden sochař, jeden švec, dva obchodníci a jedenáct kamenických dělníků.
Jan Antonín Streit byl místním rychtářem (scholze,soudce) od roku 1789. V roce 1820, byl novou hlavou obce jmenován Antonín Weber. Po něm následoval v roce 1836 jeho syn Kristián a posledním, vrchností jmenovaným rychtářem, byl v roce 1840 Josef Jahn.
Konec samostatnosti Rudolfova. Podle prozatímního obecního zákona z roku 1849, který vycházel ze zásady "svobodná obec ve svobodné zemi" byly obce vyvázány s pravomoci feudální vrchnosti. Rudolfov se tak stal od roku 1850 součástí Ruprechtic. Od toho roku také zastával jeden zvolený občan Rudolfova místo v obecní radě - v Ruprechticích.
Jako zástupci Rudolfova byli postupně v obecní radě obsazeni : v letech 1850 až 1860 Josef Appelt č.12, 1860 až 1871 Bohumil Rieger č.14 a 1871 až 1879 Josef Hauser č.16.
Samostatná obec Rudolfov.
V roce 1879 se Rudolfov osamostatnil a zvolil první obecní radu. Josef Hauser zůstal starostou obce a zastával tento úřad až do roku 1883. Druhým starostou samostatné obce byl zvolen v roce 1883 pan Kristián Weber z č.3 a třetím v roce 1889 pan Josef Simon z č.25.Z hlediska počasí nezačalo 19. století nijak dobře. 30. ledna 1801 se přehnal nad Jizerskými horami prudký vichr, který polámal velké plochy lesa. Pro obec to ale tak velké neštěstí nebylo, obyvatelům to zajistilo dostatek práce v lese a tím se zvýšila možnost obživy. V roce 1806 byla v Kateřinském údolí vybudována první soukenická továrna s valchou. Nechal ji přestavět z tzv. Horního horského mlýna František Ullbrich. Tato skutečnost poskytla místním obyvatelům novou možnost výdělku. Počátkem 19. století provozovalo v Rudolfově několik vlastníků pozemků cihelnu. Většinou se cihly sušily na slunci. Pouze Ambrosius Keil, vlastník domu č.23, měl cihlářskou pec, ale ani jemu se mnoho nevedlo a v roce 1850 výrobu ukončil. Uprostřed 19. století byl v mimořádném rozkvětu kamenický průmysl. Počátkem 70-tých let 19. století bylo v Rudolfově 20 střelmistrů a kameníků. V šedesátých a sedmdesátých letech si ženy a děti často našly výhodný vedlejší výdělek v sousední brusírně skla. Připínaly skleněné knoflíky na lepenku. V roce 1871 byla v Kateřinkách otevřena poštovní stanice. V roce 1872 vypukla v Kateřinkách velká dělnická stávka. Po jejím potlačení byla v Kateřinkách zřízena četnická stanice do jejíhož obvodu patřil i Rudolfov. Příležitostí k výdělku dala lidem z Rudolfova také stavba silnice z Kateřinek do Rudolfova a Bedřichova, která se stavěla v letech 1893 - 94.
Prusko-rakouská válka.
Válka v roce 1866 nezpůsobila obyvatelům Rudolfova žádné velké škody. Dílem to byla náhoda a dílem štěstí. Od 23.června operoval v prostoru kolem Chrastavy, Liberce a Frýdlantu II.,III. a IV. armádní sbor I.pruské armády. Dne 24. června 1866 k večeru táhla jedna hlídka o 3 mužích (dragouni) Kateřinkami přes Rudolfov dál do Bedřichova. Tutéž noc přišli do Rudolfova k místostarostovi obce Bohumilu Riegerovi tři hlídky s páskami, oděni do různobarevných stejnokrojů, aby se doptali na rakouské vojáky. Dne 25.června časně ráno přišlo do Rudolfova 5 dragounů z Ruprechtic a opět se dotazovali na rakouské vojáky. V té době vydává 3. pěchotní správa infanterie č. 64, která ležela v Harcově, opakovaně vojenský "rozkaz" k zabavování ve vesnici. Dne 26.června přišla jedna celá rota téže správy do Rudolfova. Dne 27. června měla obec ubytovat 360 mužů kyrysníků. Ubytovatelé (13 mužů) byli již v obci. Kyrysníci postupovali z Ruprechtic. Když dojeli k závodu Antonína Ullricha v Kateřinkách potkali na cestě zaměstnance přádelny a zeptali se ho je-li ještě daleko do Rudolfova. Odpověděl jim, že ano a tak se naštěstí kyrysníci otočili a jeli zpět. Dne 3.července 1866 se u Hradce Králové rozhodlo o výsledku prusko - rakouské války. Rakousko prohrálo a na konci července 1866 bylo podepsáno příměří. Prusové odcházeli z Čech. Při jejich odchodu je měla ale vesnička přece jenom na ubytování. Majitel domu č. 19 - Buschmülle (Ant. Knauer) dostal nařízení ubytovat dne 7. září 1866 2 muže se 6 koňmi a dne 8. září 3 muže s 5 koňmi. V době pruského vpádu bylo mnoho lidí z okolních obcí kteří přišli do tohoto lesnatého kraje a v lesích od Rudolfova až na Novou louku hledali skrýš. Z lesa pak, když byl čistý vzduch, přicházeli, do vesnice aby se zásobily.
Rudolfovské spolky.
Na vznik a činnost různých spolků bylo 19. století plodné. V Rudolfově existovaly místní spolky od poloviny 19. století.
- Prvním spolkem v Rudolfově bylo 22. března 1840 založené "Bratrstvo" (německy Saatgangerverein) nazývané od roku 1847 "Velikonoční spolek" (potvrzený byl 10. dubna 1853. První spolkový prapor byl vysvěcen 10. dubna 1841, ale shořel 3. září 1854 při požáru domu č.12. Druhý spolkový prapor byl vysvěcen 15. dubna 1855.
- Druhým spolkem založeným v Rudolfově bylo "Bukové družstvo". Přeložil bych to asi jako "Tvrdé jádro" Založili ho živnostníci v roce 1844. Jeho členy byli pekař Karel Hauser z č.1 (nar.1805), obuvník Josef Krauze z č. 10 (nar.1796), punčochář Ignác Breuer z č. 28 (nar. 1812) a švec František Wünsch z č.38 (nar. 1780).
- Další byl spolek zpěváků "Pěvecký spolek" založen 20. listopadu 1875, ustavující schůze měl 21. května 1876.
- Dobrovolní hasiči byli v Rudolfově založeni 6. února 1886 (v Liberci od r. 1863).
- Vojenský spolek veteránů byl založen 21. listopadu 1889 a potvrzen 1. února 1890. Spolek měl prapor s rakouskou Říšskou orlicí a byl vysvěcen 21. června 1896.
- 9. ledna 1898 byl v Rudolfově založen spolek Školního kříže, potvrzen 26. dubna 1898.
Kromě toho měla obec Rudolfov od roku 1871 v jednom domě platební místo a v roce 1873 jako "obec v příměstské oblasti" byla v obci založena "všeobecná nemocenská pokladna" statut z 15. června 1870.

Rudolfov v první polovině 20. století.

Největší rozkvět zaznamenal Rudolfov na přelomu 19. a 20. století, brzy po vybudování silnice z Kateřinek do Rudolfova a Bedřichova. V roce 1900 mě Rudolfov 60 domů a 460 obyvatel. To bylo víc než Šimonovice, Minkovice, Kunratice, Pilinkov, Javorník a téměř stejně jako Ostašov a Karlinky. Daně které Rudolfov platil ale byly pouhých 907,-K ročně a menší daně platila již jenom Hluboká a Javorník. Tou dobou provozovalo v obci živnost pět hostinských.
Významnou událostí roku 1900 bylo zřízení obecního hřbitova. Byl umístěn v horní části obce a první na něm nalezl místo svého posledního odpočinku Adolf Jahn z č.54. O hřbitov se zasloužil vrchovatou měrou. Daroval na něj pozemek.
Velmi významnou událostí pro Rudolfov kterou nemohu vynechat, bylo založení Vodního družstva. Po několika velkých povodních na konci 19. století bylo 25.září 1899 založeno v Liberci "Vodní družstvo pro regulaci vodních toků a stavbu vodních přehrad v povodí Zhořelecké Nisy pro město Liberec a zemské okresy Jablonec nad Nisou, Chrastavu a Frýdlant." V prosinci 1899 byly potvrzeny stanovy družstva a 7. ledna 1900 se konalo ustavující shromáždění. Jedním z řady zakládajících členů družstva se stala i obec Rudolfov.
Zásluhou Vodního družstva byla v letech 1903-05 vybudována na Černé Nise klenutá přehrada.
V roce 1906 se v sousedním Liberci konala velká výstava nazvaná "Němci v Čechách" a v roce 1907 byl nedaleko studánky nad Ruprechticemi postaven malý poutní kostelík nazvaný "U obrázku". Dílo profesora Kühna. Kostelík vysvětil dne 20. 6.1909 pražský biskup Dr. Václav Frind. Ke studánce, která je od nepaměti nedaleko kostela a kolem které vedla Nová poutní stezka do Hejnice, se vztahuje několik pověstí o zázračném uzdravení. Ale čas běžel dál. V Rudolfově probíhalo vše podle vžitých regulí a rituálů a nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží pohroma. Psal se rok 1914, zastřelili Ferdinanda a vypukla první světová válka.1)
Pro obyvatele celých světadílů nepřinesla válka nic dobrého a nic dobrého nepřinesla ani obyvatelům Rudolfova. Do obce samé válka sice přímo nezasáhla, neodehrála se zde žádná bitva, ani přestřelka a také bombardování se vyhnulo, ale z Rudolfova postupně narukovalo 106 mužů narozených mezi léty 1874 až 1898. Ve válce padlo 16 z nich. Zajato bylo dalších 13, z toho devět na ruské a čtyři na italské frontě. Do konce roku 1920 zemřelo na následky válečných útrap ještě dalších 16 mužů. Toho roku bylo v Rudolfově 14 stavení, ve kterých nežil žádný mužský obyvatel.
Po válce byl v mnoha obcích mladé Československé republiky, postaven památník padlým. V Rudolfově byl památník postaven nedaleko hřbitova na vyvýšeném místě a osazen deskou se jmény padlých.
V Rudolfovské kronice je o první světové válce napsáno :
Světová válka a její vliv na obec.
O působení a následcích války měl každý místní obyvatel jen mizivou představu. Bylo to již hodně let, kdy místní občan prošel válkou a bídou. Nyní to ale trpce pocítí všichni, od nejmladšího dítěte po nejstaršího stařečka. V neděli 26.7.1914 přišel všem na vědomí mobilizační rozkaz a již po několika dalších dnech 17 mužů odešlo k plnění povolávacího rozkazu. Jak často byly přehlídky povolaných a patřících k panství, není na obecním úřadě zapsáno, jelikož nebyla pozvání oznámena. Ale přihodilo se, že i starší věková skupina byla povolána k přehlídce, protože nebylo již schopných mladých mužů. Až do konce války bylo z Rudolfova povoláno celkem 106 mužů. To z celkového počtu 400 obyvatel činí víc než 25% populace.

Rudolfov v Československu.
Válka skončila v roce 1918. Německo spolu s Rakousko-Uherskem a Itálií válku prohrálo a vzniklo Československo. Z tohoto pohledu je nutné vzít jako prioritní v úvahu skutečnost, že svou zeměpisnou polohou patřil Liberec a jeho okolí vždy na území Koruny zemí českých, ale česky se v Liberci ani jeho okolí mnoho nemluvilo. V tomto smyslu, nebyl výjimkou ani Rudolfov, kde se do roku 1918 k české národnosti nehlásil nikdo. V roce 1921 se k české národnosti hlásilo 10 obyvatel a v roce 1930 jen 5 obyvatel.
Po válce se německá většina žijící na pohraničním území jen těžko smiřovala s tím, že se s rozpadem Rakousko-Uherska změnila i skutečnost při používání jazyka. Písemný a i osobní styk zástupců územně správních celků se začal uskutečňovat v českém jazyce. Nebyla to sice povinnost, ale například smlouvy mohli být sepsány v německém jazyce, ale musely být úředně přeloženy nebo úředník na zemských úřadech musel složit zkoušku z českého jzyka.
Ať to bylo jakkoliv, tento jazykový a posléze i nacionální problém trval až do obsazení naší republiky v říjnu 1938 a zabrání jejího zbytku v březnu 1939. Jinak probíhal život v obci asi stejně jako před válkou.
31. ledna 1923 bylo na Nové louce naměřeno 181 cm sněhu. Za celý rok 1924 napršelo na Nové louce 2623 mm srážek a to je druhé Evropské maximum. V této době přehrada na Černé Nise jistě zabránila další ničivé povodni v jejím údolí. V únoru 1929 byly velké mrazy. 11.února 1929 bylo v Rudolfově naměřeno -31°C. Pro velké mrazy a nedostatek topiva se od 18. do 28.února 1929 v Rudolfovské škole nevyučovalo.
Na počátku roku 1923 zahájilo Vodní družstvo jednání o stavbě vodní elektrárny v Rudolfově. Příprava a později i stavba vyrovnávací nádrže a vodní elektrárny (VE) Rudolfov měla minimálně okresní význam. Bylo navrženo a později se i stala VE Rudolfov součástí Příměstské elektrárny v Andělské hoře, která zásobovala elektrickou energií celou libereckou aglomeraci. Stavba hráze vyrovnávací nádrže byla zahájena v roce 1926 současně s výstavbou vodní elektrárny typu Pelton. Kamenem, jako stavebním materiálem, zásoboval stavbu nově otevřený Houžvičkův lom v sousedství vznikající vodní nádrže. (Dnes zastávka MHD).Od roku 1932 je potrubím o průměru 70 cm přiváděna voda k Peltonově turbíně umístěné v objektu na břehu vyrovnávací nádrže.
Průmysl ale nenašel v Rudolfově vhodné podmínky ani v tomto pro rozvoj příhodném období. To se projevuje na stagnaci a postupném vylidňování obce. V třicátých letech 20.století pracovala z průmyslových podniků v Rudolfově jen pila Karla Webera. Obec se ale neztratila, začal vzrůstat její význam jako rekreační zóny pro obyvatele Liberce. V třicátých letech 20.století vlastnil Busch-schenke pan Antonín Jahn a nabízel pokoje k ubytování. Výstavba dnešní Jizerské chaty paní Růženou Kaiserovou a vhodné umístění restaurace u křižovatky cest, podporovala zájem turistů o tuto lokalitu. Během roku 1937 byla vybudována a dne 21.8.1937 předána nová turistická a lyžařská cesta z Rudolfova do Bedřichova. Na cestě se však hned po jejím otevření začaly objevovat problémy způsobené cyklisty. Liberecké noviny dne 2.10.1937 napsaly: ".. jízda na kole je po této cestě přísně zakázána a cyklisté musí používat okresní silnici".
Ale doba byla již někde jinde. V oblasti pohraničí, zvláště tady v horách, nebyl život nikdy lehký, poměry byly složitější než v jiných částech země. Složitější než jinde byla i otázka sociální navíc komplikovaná otázkou národnostní. Nejdříve pravděpodobně nevadila, ale později, tady na liberecku přibližně od poloviny 19.století, se začala prosazovat do popředí. V Liberci, Rudolfově a všude v okolí se stále mluvilo německy a v roce 1938 byl za humny führer a říše a začalo se hromadně skandovat "Wir wollen Heim ins Reich" - My chceme domů do říše, a vyvrcholení i zakončení známe všichni z dějepisu nebo z vyprávění svých rodičů.
Od 15.9.1938 bylo pro politický okres Liberec vyhlášeno stanné právo, ale o měsíc později 18.10.1938 se na liberecké radnici již sešlo 31 starostů okolních obcí (zúčastnil se i starosta Rudolfova) a rokovali o návrhu tzv.Velkého Liberce. Své "ne", řeklo 7 obcí, kromě jiných i sousední obec Kateřinky. Nakonec do "Velkého Liberce" nepřipadl ani Rudolfov. Podle sčítání lidu v roce 1939 měl Rudolfov 304 obyvatel.

(zdroj:  https://rudolfov.ic.cz )



archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
1905 (archiv K.Krenk)
1905 (archiv K.Krenk)
1916 Rudolfstal b. Reichenberg (nakladatelství Joh. Yantsch, Reichenberg) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1916 Rudolfstal b. Reichenberg (nakladatelství Joh. Yantsch, Reichenberg) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
Rudolfov cca  r. 1900 (archiv M.Gergelčík)
Rudolfov cca r. 1900 (archiv M.Gergelčík)
Rudolfov (archiv Hany Brázdové)
Rudolfov (archiv Hany Brázdové)
Snímek Martina Plačka na Mapy.cz.
Snímek Martina Plačka na Mapy.cz.

Vodní elektrárna v Liberci - Rudolfově

Rudolfovská čp.63

Vodní elektrárnu v Rudolfově v Jizerských horách najdete na okraji Liberce při cestě do Bedřichova. Špičková se jí říká podle její funkce, v odběratelských špičkách vypomáhala uhelné elektrárně v Andělské Hoře.
Soustava začíná na přehradě Černá Nisa, ze které vede tříkilometrový podzemní přivaděč, na kterém jsou další součásti (např. akvadukty, vodní zámek, nádržky na zachycení splavenin).
Vodní dílo je naprosto unikátní tím, že se v původní podobě dochovalo celé (části stavební, mechanické a částečně i elektrické z let 1925-1928) a i nadále je funkční.
Od roku 2014 je areál vodního díla kulturní památkou ČR.



archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Hana Brázdová
archiv Hana Brázdová
Francisova speciální turbína pod hrází vyrovnávací nádrže  Foto: Petr Freiwillig
Francisova speciální turbína pod hrází vyrovnávací nádrže Foto: Petr Freiwillig
Peltonova turbína, detail výrobního štítku
Peltonova turbína, detail výrobního štítku

Rudolfovská vodní elektrárna

vyrábí energii v Jizerských horách už 93 let a turbíny i další stroje jsou stále původní a bez větších oprav. V roce 1972 sice hrozilo, že se elektrárna promění na obří sklad banánů, kvůli špatně přístupnému terénu ale nakonec socialističtí plánovači umístili sklad ovoce jinam.
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/vodni-elektrarna-v-rudolfove-je-narodni-pamatkou-20141111.html

O stavbě

Nedlouho po napouštění přehrady Bedřichov se objevila myšlenka na energetické využití spádu mezi nádrží a Rudolfovem. Záměr byl rozpracováván s přestávkami od roku 1908, ale k realizaci došlo až mezi lety 1925-1928 na základě projektové dokumentace z let 1923 a 1924. Architektonický návrh vlastního objektu elektrárny, rozděleného na strojovnu a obytný trakt se třemi služebními byty, připravil profesor Německé vysoké školy technické v Praze Artur Payr. Autorem vodního díla a celkového projektu se stal Ing. Ludwig Hamburger. Elektrárna je provedena jako cihelná stavba se železobetonovými stropy se zobytněným podkrovím, postavená na obdélném půdorysu o rozměrech 26 × 14 m. Završuje ji valbová střecha, krytá původně bobrovkami, dnes bitumenovým šindelem. Střechu mírně převýšeného obytného traktu, který je pohledově jasně oddělen kolmou orientací na elektrárenskou část s turbínovou halou, prostupují dva polovalbové vikýře. Střecha strojovny byla původně opatřena volskými oky. Objekt charakterizuje sokl obložený žulovými kvádry, břízolitová omítka, vysoká, bohatě členěná okna prostupující severní, jižní a východní průčelí a prosvětlující strojovnu a masivní, plochá korunní římsa nesoucí výrazně předsazenou střechu. Nepřehlédnutelný prvek dodávající stavbě typický výraz představuje zapuštění oken v hlubokých špaletách. Zajímavým detailem jsou konstrukce nasávání a výdechu ventilace generátoru na střeše a v úrovni terénu v jižním a severním průčelí. V turbínové hale se nachází turbosoustrojí, které začalo dodávat proud do rozvodné sítě Přespolní elektrárny v Liberci (Elektrischen Überlands-Werkes reg. Genossenschaft m. b. H. In Reichenberg, EÜW) 1. ledna 1927. Trojfázový synchronní generátor Siemens Schuckert, pracoval při jmenovitých otáčkách 500 ot/min, zdánlivém elektrickém výkonu 1 200 kVA, napětí 5 500 V a účiníku cos 0,5-1. Pohání jej dvojčitá Peltonova turbína J. M. Voith s horizontální hřídelí. Soupis důchodkového kontrolního úřadu z roku 1930 uvádí hltnost 0,650 m³/s, spád 170,6 m (dnes 173,5 m) a normální výkon vodního díla 1 200 hp (nyní 850 kW). Turbína se jmenovitými otáčkami 500 ot/min má oběžná kola ze speciální ocelolitiny s přišroubovanými lopatkami. Vodní paprsek na oběžná kola proudí dvojicí dvou dýz. Je vybavena kombinovanou mechanickohydraulickou dvojitou regulací souosou jehlou a odchylovačem vodního proudu (deflektorem). Regulace byla původně doplněna také brzdicí dýzou působící proti směru točení při brždění turbíny, ta však byla v padesátých letech odstraněna. Turbosoustrojí je po nezbytných modernizacích stále plně funkční. Vlastní vodní dílo sestává z více než 3 km dlouhého přivaděče vedeného lesním terénem od přehrady Bedřichov, tvořeného krytým kanálem profilu písmene U z prostého betonu (v místě dvou akvaduktů ze železobetonu), širokým 1 m a ve středu vysokým 1,23 m. Kromě vlastního kanálu, svrchu krytého betonovými deskami zasypanými zeminou a opatřeného deseti záchytnými objekty, bylo nutné postavit vtokový vzdouvací objekt pod hrází bedřichovské přehrady s hrubými česlemi, dvě nádrže k zachycování splavenin z levostranných přítoků přivaděče - v těchto místech je veden krátkými akvadukty - a konečně vodní zámek s vyrovnávací komorou, odkalovací propustí, jalovým přepadem a jemnými česlemi, ze kterého vede tlakové potrubí k elektrárně. Ocelové nýtované tlakové potrubí o průměru 700 mm v horní části, 675 mm ve středním a 650 mm v dolním úseku je 1 173 m dlouhé s převýšením 170 m. Ačkoliv elektrárna začala pracovat již počátkem roku 1927, jednalo se pouze o první, vysokotlakou část celého vodního díla. Zbývalo postavit vyrovnávací nádrž, ve které se mísí voda z odtokového kanálu od turbíny s vodou Černé Nisy. Nezbytnou součástí je štěrková přehrážka, hradící řeku nad nádrží a bránící jejímu zanášení sedimenty. Vodu ve vyrovnávací nádrži zadržuje oblouková gravitační hráz zděná ze žulových kvádrů o délce 63 m. Je vybavená základovou výpustí o průměru 0,8 m a navazuje na ni bezpečnostní přeliv o šířce 12 m s kaskádou, hrazený automatickým klapkovým uzávěrem s betonovým protizávažím.Objem nádrže činí 25 100 m³. Ke vzdušné straně hráze přistupuje turbínový domek, jednoduchá hranolová stavba z žulového neomítaného zdiva, završená železobetonovým trámovým stropem nesoucím pultovou střechu. Na spádu 8,5 m v něm pracuje dvojčitá spirální rychloběžná turbína typu Francis výrobce J. M. Voith z roku 1927. Na rozdíl od Peltonovy turbíny v elektrárně byla určena nikoliv pro špičkový, ale průběžný provoz. V letech 1961-1996 provozovala elektrárnu Severočeská energetika Děčín, v současné době ji vlastní a spravuje Povodí Labe, s. p., závod Jablonec nad Nisou. V roce 2014 byl celý komplex včetně technologie prohlášen kulturní památkou.
Text Mgr. P. Freiwilliga

archiv Miroslav Hladký
archiv Miroslav Hladký
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Rudolfov v roce 1914 a 20.7.2003


Přibližně uprostřed Rudolfova stojí dodnes budova někdejší školy. Stavba jednotřídky byla zahájena 29. dubna 1869 a již po pěti měsících intenzivní práce mohla být budova vysvěcena a předána do užívání. V nevelké vížce býval zavěšen zvon pojmenovaný po svatém Antonínovi Paduánském, pořízený již v roce 1828 místním mlynářem Antonem Jägerem. Děti ale stále přibývalo, a proto musel být objekt v roce 1898 o jedno úatro zvýšen. Ve škole se nacházely dvě třídy a tělocvična, ale i dva byty pro učitele a další pro školníka. V současné době je bývalá škola přeměněna na penzion Rudolf. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)


Rudolfov v roce 1940 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Rudolfov v roce 1940 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
Vilém Boháč, 1964
Vilém Boháč, 1964
Rudolfov kolem roku 1940 (archiv Všichni Čermáci)
Rudolfov kolem roku 1940 (archiv Všichni Čermáci)
Kaiserbaude (později Jizerská chata) kolem roku 1938 (archiv Všichni Čermáci)
Kaiserbaude (později Jizerská chata) kolem roku 1938 (archiv Všichni Čermáci)
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
2020
2020

Česká chalupa v Rudolfově

v roce 1929

Rudolfov se poprvé připomíná na počátku 17.století pod jménem Buschdorf, což by se dalo přeložit jako křovinatá ves. Tento název se mezi lidmi udržoval i poté, kdy v roce 1657 nově kolonizovaná obec dostala jméno po Rudolfu Gallasovi. Zůstal zachován i v označení nejstarší hospody (Buschchänke), původně domu rychtáře, k jehož funkci patřilo právo čepovat pivo. Za první republiky se stala významným střediskem turistického ruchu a zimních sportů. Pro zlepšení služeb za ní ve třicátých letech vyrostla Císařská bouda (dnes Jizerská chata) a po roce 1960 chatová osada.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
archiv Michal Bárta
archiv Michal Bárta
2002 (archiv Thomas Majer)
2002 (archiv Thomas Majer)
( zdroj: https://deutschboehmen.de )
( zdroj: https://deutschboehmen.de )
Jizerská chata v roce 1954  (foto Vilém Boháč)
Jizerská chata v roce 1954 (foto Vilém Boháč)
Jizerská chata kolem roku 1970
Jizerská chata kolem roku 1970
interier Jizerské chaty kolem roku 1970
interier Jizerské chaty kolem roku 1970
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv O.Musil
archiv O.Musil
v roce 1935 (zdroj: Historické fotografie)
v roce 1935 (zdroj: Historické fotografie)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archv M.Gergelčík
archv M.Gergelčík
cca 1970
cca 1970

Rudolfov a Česká Chalupa (foto cca 1970 a poslední 2020)


Historie Rudolfova sahá až do 17. století, přesněji do roku 1657, kdy byl založen Antonínem Pankrácem Rudolfem atd., hrabětem z Gallasu. Rudolfov nevznikl na panenské půdě, podle dochovaných spisů z roku 1609 se zde už dříve nacházela osada, nejpravděpodobněji uhlířská a sklářká. Ta zanikla zřejmě během třicetileté války, ale nový osadníci alespoň mohli využít již částečně kultivovaný prostor. Roku 1657 zde byly postaveny první dva domy, první dítě se narodilo ve stejném roce a roku 1659 byla v Rudolfově první svatba a po desti letech zde stálo 13 domů. Na konci 17. století byl v Rudolfově zřízen panský dvůr společně s dalšími pěti domy. Panský dvůr v Rudolfově již nenajdete, ale oněch pět domů ano (čp. 23-26 a 31).Budova České chalupy sloužila od nepaměti jako rychta, sídlil v ní místní rychtář a později obecní představentvo včetně starosty. Z tohoto důvodu má Česká chalupa dodnes čp. 1. Roku 1854 budova rychty shořela kvůli ohni na oslavu Velikonoc a později byla postavena nová budova. Stáří budovy České chalupy, tak jak ji známe dnes, sahá tedy až k roku 1854.

(zdroj textu Česká Chalupa)

archiv M.Ban
archiv M.Ban
www.fotohistorie.cz
www.fotohistorie.cz
1914 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1914 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)

Česká Chalupa v roce 1939 a 27.2.2001


První osídlení v místech dnešního Rudolfova je spojováno s počátkem 17.století. Vlastní ves však byla založena až roku 1657, a to na pokyn opatrovníků nezletilých hrabat Rudolfa a Františka z Gallasu. Po prvním z nich byla obec pojmenov ána, leč místní horalé ji neříkali jinak než Buschdorf, tedy Lesní Ves. V nejvyšší části Rudolfova, na křižovatce významných cest, byl již na počátku 19.století postaven hostinec s podobným názvem - Buschschänke. Z oblíbeného Lesního šenku vznikla dnešní neméně navštěvovaná Česká Chalupa.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes)

Malinový vrch

(dříve Weberberg) je hora v Jizerských horách vysoká 826 m n. m. Tyčí se jihozápadně nad Bedřichovem, nedaleko sedla Maliník. Na vrcholu stojí Weberova chata, postavená v roce 1928, která je ale od roku 2014 uzavřena pro veřejnost. Na jižním svahu půl kilometru od vrcholu pramení Harcovský potok, který napájí libereckou přehradu Vodní nádrž Harcov. (zdroj: wikipedia)

1930 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1930 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
 (archiv Karel Krenk) pohled z 30 let  https://jablonecky.denik.cz/.../weberovka-hlas-uzavreno...
(archiv Karel Krenk) pohled z 30 let https://jablonecky.denik.cz/.../weberovka-hlas-uzavreno...

WEBEROVA CHATA (FOTO Z ROKU 1941)

(Archiv B.Kopejska)

"Weberovka" je jednou z nejmladších jizerskohorských chat. V roce 1928 ji nechal postavit pan Zenkner z Janova nad Nisou. Jméno dostala chata podle původního názvu kopce Weberberg. Vzhled chaty v sobě spojoval tradiční i moderní architektonické prvky, klasickou přízemní zděnou budovu s typickou kamennou podezdívkou korunovala strmá sedlová střecha, převzatá z tradičních venkovských chalup, s mohutným sedlovým vikýřem. Nová doba si naopak vyžádala moderní půlkruhovou dvoupatrovou verandu u štítové stěny a plochostřechou přístavbu s terasou na jižní straně. Velká okna byla tehdy již samozřejmostí. Naneštěstí téměř nová chata pět let po dostavbě, 21. ledna 1933, do základů vyhořela. Majitel však ještě v témže roce vystavěl novou boudu, která se od staré v mnohém lišila zůstal jen tvar sedlové střechy, přibylo patro, zmizela půlkruhová veranda, kterou nahradila mohutnější veranda na pilířích s terasou na střeše, místo vikýře se sedlovou střechou zaujal podlouhlý vikýř "lužického" typu. Horskému prostředí se chata přizpůsobila dřevěným obkladem podkroví a horního patra. Dlouho sloužila v původní podobě, až koncem 80. let došlo na větší opravy a stavební úpravy chátrající stavby. Zrekonstruován byl sousední hospodářský objekt, vybudovány nové nádrže na naftu, kterou se chata vytápěla, zřízena nová kanalizace a vodovod z Bedřichova. Začátkem devadesátých let objekt změnil majitele, koupila jej firma Multisys Software z Pardubic, která v něm provedla drobné vnitřní změny a dobudovala dlouhou elektropřípojku z Bedřichova. Chatu provozovala pod jménem Hotel Weber. V roce 1994 přibyla tehdejší novinka ve vytápění nádrž na propan o objemu 2 600 litrů. Bazén se saunou a tělocvičnou nahradil naftové nádrže v suterénu. "Na začátku nového tisíciletí nevyužívanou stavbu získal nový majitel, který provedl celkovou rekonstrukci a chata získala nové dřevěné obklady," popsala historii chaty Jana Mejzrová v časopise Krkonoše. Ačkoliv je v současné době chata uzavřena pro veřejnost, v kuchyni se evidentně stále vaří a okolí je plné německy mluvících turistů. (autor: Petr Fodseďálek, 14.7.2014)


pozn. až do začátku Corona období v posledních letech je chata vázána na cestovní kanceláři z Drážďan a přes tu cestovní kancelář měla jen hosty. Tak to nebylo ′′ veřejné ′′ a ani denní hosté nemohli navštívit restauraci.(komentář Lara Stein)