Jezdecká hala v Tyršově ulici

Už roku 1878 byl uspořádán klusácký závod v Horním Růžodole, spojený se závodem jednospřežných drožek a tažných psů. Téhož roku byly na silnici z Liberce do Rochlice uspořádány klusácké a cvalové závody, jejichž výtěžek byl věnován vdovám a sirotkům po vojácích padlých za okupace Bosny a Hercegoviny. Jednatřicet milovníků turfu založilo brzy nato v hostinci U Zlatého beránka (2.10. 1879) jezdecký klub, který pak každoročně pořádal překážkové i lovecké a v zimě kliusácké závody a také tradiční hony na lišku. V březnu 1891 byla dána do provozu klubová jezdecká škola s dráhouv ulici Na Zápraží (sklady divadla F.X.Šaldy - v současné době Plaudit). Dráha měřila 32 x 17 m a v objektu byly stáje pro osm koní, byt učitele jízdy, šatny a sedlárny. První nájemce pan Deiss z Prahy s sebou přivezl pět nájemných koní. Později pomohl hrabě Clamm-Gallas opatřit pozemek ve Skalní ulici vedle textilní školy (0,6 ha), kde byl v roce 1922 zahájena výstavba jízdárny s cvičištěm. Členové klubu mezi sebou vybrali 305 000 Kč a dalších 120 000 Kč věnovaly Liberecké veletrhy za podmínky, že jízdárna i cvičiště budou po tři roky sloužit jako výstavní prostory. Základy vyhlubila firma Christoph a Unmack z Černous. Dílo bylo hotovo za necelé tři měsíce (10.12.1922) a společně oslaveno obědem ve Zlatém lvu. K největším událostem patřil První severočeský jezdecký turnaj, jehož se po čtyři červnové dny roku 1925 zůčastnilo 40 jezdců z civilních i vojenských kruhů se 70 koňmi. Předváděly se obtížné drezúry a skoky přes překážky až 180 cm vysoké. Za rok už startovalo 100 koní, mezi nimi i skupina lipicánských hřebců z jezdecké školy ve Vídni. Za krize byl klub nucen prodat závodní dráhuv Pavlovicích městu, které zde začalo budovat stadion. Po druhé světové válce se jezdecký klu přestěhoval do Norské ulice, kde byl vybudován moderní parkur, jízdárna, stáje a výběhy. Ve staré jízdárně se v šedesátých letech konaly aukční trhy dobytka. Po zboření zchátralého objektu koupila v dubnu 1982 pozemky Textilana pro sportovní halu.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)