Panská ulice

 před rokem 1919

Dnešní ulice 8.března, zvaná postupně Nová, Zánecká, Kristiánova a od roku 1796 Panská, vznikla roku 1787 jako součást klasicistního sídliště Kristiánov. Jednalo se vlastně o široké ulicové náměstí s jednotně řešeným oboustranným zsstavěním, orientovaným z větší části panským stavitelem Johannem Josefem Kunzem. Pohled směrem k vjezdu do zámku, z něhož je vidět nosticovské křídlo a čtyřboká Ferstelova věž, ukazuje levou (západní) stranu ulice už po přestavbě provedené převážně během 19.století.
Posledního pamětníka původních klasicistních stavení na této straně ulice, postaveného roku 1796 (čp.18-V), z něhož vidíme úplně vlevo jen roh, nahradil roku 1979 obytný dům družstva Sever.
Jeho souseda (čp.19-V) nechal vystavět panský správce Anton Rücker (1792).Po šesti letech ho koupil průkopník manufakturní textilní výroby na Liberecku Johann Georg Berger a ve dvoře zřídil zimní sušárnu sukna. Roku 1806 objekt získal hostinský Kajetán Špička z Hodkovic, který si tu otevřel restauraci spojenou s ubytovnou a pojmenoval ji Zlatý Lev po zrušené hospodě na Staroměstském náměstí. Po špičkově smrti vedla vdova živnost dál, pak se znovu vdala za Franka. Ten dům roku 1844 úplně přestavěl a rozšířil do dnešní podoby. Nad průjezdem nechal umístit symbol podniku, plastiku lví hlavy. Mezi hosty hotelu byl také Bedřich Smetana (1859) a pravděpodobně i Jan Neruda (1865). Pravidelně se zde ubytovával doprovod císaře pŕi návštěvách Liberce. Provozování hostince bylo zrušeno roku 1905,kdy se jeho tehdejší majitel Raimund Haschka nahospodařil takové jmění, že se rozhodl pro stavbu dnešního grandhotelu stejného jména.

Další dům (čp.20-V) postavil roku 1792 zkušený a přísežný chirurg Franz Franke. Poté co se bohatě oženil, začalo se mu jevit místo městského lékaře málo výnosné, a proto je (1788) opustil .Když byla císařským dekretem zavedena poštovní linka přes Liberec, stal se prvním zdejším poštmistrem (1791). Po jeho smrti převzal úřad Jogann Winzig a od roku 1862 se stal majitelem objektu továrník Filip Schmidt. Ten na jeho místě postavil nový dům, výškově navazující na sousední hotel Zlatý lev, s průčelým, na němž dodnes vyniká bohaté zdobený arkýř a plochý trojůhelníkovitý štít ve střeše. V roce 1881 přešel do vlastnictví Ludwiga Liebiega, od něhož ho získal roku 1921 liberecký spolek stavitelů, který několik let po válce vystřídala Inženýrská organizace pro investiční výstavbu. Od padesátých let zde sídlila v zadním traktu redakce městského vysílání rozhlasu po drátě.

Další dům čp. 21 postavil roku 1793 obchodník Anton Franke a v jeho dvoře zřídil prádelnu (1811). S ním a s pražským Karlem Settlem se spojil majitel panství Kristián Kryštof Clam-Gallas a společně založili firmu zabívající se barvením látek. Roku 1806 si postavili novou barevnu u Harcovského potoka, jež se stala základem budoucí Textilany. Když přišla celá společnost na mizinu, koupil dům v Pánské ulici v dražbě továrník Franz Schmidt a přestavěl ho do dnešní podoby. Přední průčelí, kde je nad vstupem umístěn pod segmentovitě prohnutou římsou reliéf znázorňující páva, připomíná některé pražské paláce. V přední budově byly byty a kancelář, ve dvou nádvorních objektech třídírna vlny, nopovna a další provozy. Za prusko-rakouské války zde přebýval kancléř Otto Bismarck.
Další domy (22, 23-V) vznikly společným úsilím dvou spřátelených rodin Jakoba Hölzela a Johanna Gaspara Brosche. Už při prodeji pozemků požadovala vrchnost, aby vzhledu obou těchto domů, mezi nimiž procházela ulice k Panskému pivovaru, byla věnována zvláštní pozornost. Podle projektu Johanna Josefa Kunze zde skutečně vznikly znamenité stavba. Roku 1899 získala dům čp.22-V Liberecká banka, přikoupila k němu sousední čp.44 a 45-V a na jejich místě vybudovala novorenesanční palác využívaný později Komerčni bankou.
Protější nárožní dům čp. 23-V předali Hölzer a Brosch svým dětem, které uzavřely manželský svazek. Roku 1921 ho koupil továrník Heinrich Karrer ze Stráže nad Nisou, jemuž místo něho postavil stavitel Alfred Hübner o osm let později stávající celkem fádní budovu, kterou ozvláštňuje jen vstup zdobený reliéfy s motivy znamení zvěrokruhu. Sídlila tu pobočka pražské pojišťovací společnosti Securitas.

Dále byl už jenom parčík, kde vyrostl v letech 1883 - 1884 novorenesanční dům obchodníka
Heinricha Wildnera, který vidíme jako poslední budovu vzadu po levé straně.

Z původního poklidného obytného prostoru Pánské ulice, tvořícího důstojný příjezd k zámku, se během doby stala frekventovaná spojka, kterou se dodnes nepodařilo zklidnit.
Již v roce 1864 bylo všech 49 stromů dvouřadé lipové aleje nemilosrdně vykáceno a nové stromořadí bylo vysázeno teprve roku 1909, ovšem v poněkud skromnější podobě, jak je patrné ze snímku.
Po zdařilé rekonstrukci areálu zámku by bylo vhodné provést i úpravu kolem ulice 8. března (zdroj Kniha o Liberci)