Stiepelova tiskárna

01.10.2021

dnešní ulice 8.března před rokem 1914

a stavba nakladatelství bratří Stiepelů Reichenberger Zeitung

Předchůdcem tiskárny byl podnik H. T. Stiepela z roku 1857, který byl na dnešním Benešově náměstí. Stiepel později zakoupil dům v ulici 8. března a s pomocí bratra a následně syna rozjel tiskařské impérium, které patřilo svého času k největším v Rakousku-Uhersku a následně Československu. V době největší slávy tam pracovalo přes 700 lidí. V období mezi válkami vyráběl podnik i úřední knihy a kufry, za nacistů produkoval potravinové lístky. Ještě 28. 4. 1945 se tu tiskly dvacetimarkovky pro německou armádu. Po únoru 1948 vznikl národní podnik Severočeské tiskárny s učilištěm. Mimo knih a učebnic produkovala tiskárna i umělecké tisky nebo formuláře řidičských průkazů. Konec jí přivodila nepodařená privatizace.

Liberecké tiskárny jsou od 90. let nevyužívaný areál bývalé Severografie. Budovy jsou ve stylu art - deco z let 1925 - 1928. Do 90. let se v podniku vyrábělo. Areál původních prvorepublikových průmyslových objektů leží v jižní části historického jádra Liberce. Kvalita je tedy na 1. pohled jasná. Areál má výbornou obslužnost ve všech směrech a přitom leží v klidné lokalitě zástavby rodinných domů a parku, který se stal důležitým spojovacím bodem. (zdroj Kniha o Liberci)

Tiskárna bratří Stiepelů (30.léta) Za řadou klasicistních domků v ulici 8.března vyrostla roku 1925 moderní pětipodlažní budova (čp. 160 - V), postavená Libereckým stavitelem Ferdinandem Scholzem. (zdroj Kniha o Liberci)

NOVOSTAVBA STIEPELOVÝCH ZÁVODŮ

kolem roku 1930

Pohled ze svahů Hrnčířského vrchu přes Bídu k centru města. Snímku dominuje pětipodlažní přístavba tiskárny z roku 1925 ,kterou začalo významné rozšiřování Stiepelova podniku, završené o čtyři roky později na opačné straně komplexu podobnou stavbou pro nové rotačky na tisk místních novin Reichenberger Zeitung.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Zlomax Maxík Zlomaxov

Už skoro padají.

Majitel chce liberecké tiskárny proměnit na byty a obchody

Desítky let chátraly. Klenby se propadaly, přes netěsnící okna vanul vítr, konstrukce narušovala voda. To vše bude brzy minulostí. Areál libereckých tiskáren má nového majitele, který tu chystá byty a obchody. Počítá i s částečnou demolicí, ale především s výstavbou. A nápad se líbí i památkářům. Celý areál, který se skládá z domů i výrobních hal, nově získala společnost Konhefr Liberec developera Jana Konhefra. "

Koupili jsme to a budeme tam stavět větší developerský projekt. Areál v průběhu několika let změní pozitivním způsobem podobu. Zachováme staré domy, ale zároveň budeme částečně demolovat a stavět něco nového. Do pěti let tam vznikne nádherný areál," řekl redakci MF DNES Konhefr a upřesnil, že půjde především o byty.

Částku, kterou za areál zaplatil, neprozradil. "Máme územní rozhodnutí a stavební povolení. V tuto chvíli ověřujeme koncepci a seznamujeme se s tím, co lze a co nelze."

Areál bývalých tiskáren, který se nachází mezi ulicemi 8. března, Boženy Němcové a Oblačná, má podle developera samé plusy. "Je to nádherný areál. Má historii a bude mít skvělou architekturu. Navíc je tři minuty od centra a je skvěle dostupný. To v Liberci nemá nikdo. Všichni mají klasiku, tohle nebude klasika," upozornil.

O novou tvář areálu, jehož historie sahá do 18. století, se postará architektonické studio ov-a, tedy stejní architekti, kteří navrhli sídlo firmy Lasvit v Novém Boru. Připomeňme, že za něj získali Hlavní cenu České ceny za architekturu.

Myšleno je i na parkovací místa, kterých by podle Konhofera mělo být víc než dost. "Budeme mít o 40 procent víc parkovacích míst, než bude bytů," uvedl developer.

Památkářům se nápad zamlouvá

Se svými plány stihl už seznámit i památkáře. "Je to studie, která je na jednu stranu moderní, současná a trendová, na druhou stranu zachovává celou řadu historických prvků a komponuje je do nového areálu. Po první prohlídce považujeme novou studii za velmi zdařilou oproti té, která byla vydána před několika lety. Je to výrazný posun k lepšímu," řekl ředitel Národního památkového ústavu v Liberci Miloš Krčmář.

Památkáři tak měli dle jeho slov jen menší připomínky. Jedna se týkala například toho, aby se kolem areálu znovu otevřela ulice U Tiskárny. Dnes ji z obou stran uzavírají plechová vrata. "

Zároveň také zatím neznáme materiálové složení a podobně. Ale co se týče zakomponování do historického jádra a hmot, tak považujeme studii za zdařilou," dodal Krčmář.

Nápad vítá i památkářka Alena Řičánková. "Mnoho let dovnitř prší, sněží, chybí tam izolace proti vlhkosti a konstrukce hodně trpí. Byli bychom jenom rádi, kdyby se do toho nějakým způsobem začalo zasahovat a celý areál znovu ožil," vysvětlila památkářka a přiblížila, jaké stavební úpravy by měly v areálu proběhnout. "

Zůstává vše, co je vidět z ulic 8. března, Boženy Němcové a Oblačné, tedy pět klasicistních domů a výrazné věžové stavby z 20. let. Bourat se má uvnitř areálu, kde jsou historické průmyslové výrobní objekty, jako je například nejstarší část ze závěru 18. století. Pravdou je, že je to ale ve špatném technickém stavu. Propadají se klenby a záchrana není v naší moci, neboť nejde o kulturní památku."

Velká fabrika utopená za klasicistními domy

Památkáři by proto byli rádi, aby se historické části, které půjdou k zemi, alespoň řádně popsali pro další generace. "Požadujeme, aby na to byly zpracované stavebně historické průzkumy a bylo zdokumentováno to historické, co je tam teď. Tedy aby to bylo nafocené, popsané a zakreslené v plánech. Aby nám zůstala aspoň tato stopa."

Plánovaná proměna areálu vyvolala nadšení v Kanceláři architektury města. "Po roce a půl, co jsem v úřadu, jsem neviděl lepší projekt. Po dlouhé době jsem opravdu nadšený," uvedl vedoucí kanceláře Jiří Janďourek.

A rekonstrukci vítá i spisovatel, badatel a liberecký patriot Marek Řeháček. "Tiskárny v Liberci, to bylo opravdu něco! Dělali se tu veliké a luxusní tisky, a to i za socialismu. Byla to veliká fabrika, i když je na první pohled utopená za klasicistními domy. O tom, že by se tam měly stavět byty, se mluví už dlouho, ale myslím, že by to mohlo být parádní."

Autor: Jan Pešek

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/tiskarny-liberec-rekonstrukce-novy-majitel-byty-ochody.A210216_140249_liberec-zpravy_tm

(fotografie současný stav - Petr Ruprecht)

Jsem rád, že po letech se konečně oživí areál bývalé Stiepelovy tiskárny v ulici 8. Března . Nedávno jsem si oživil znalosti o této tiskárně, když jsem získal do své sbírky výroční publikaci k 75 letům existence Reichenberger Zeitung , který byl tištěn v této tiskárně . ( Areál vznikal od konce 18. století jako přirozeně rostlý konglomerát. Jeho nejstarší objekty představuje pětice domů v ulici 8. března, a to pozdně barokní, klasicistní a novoklasicistní čísla popisná 13, 14, 15 (Bergerův dům) , 16 a 17. V zadním traktu Bergerová domu pak od roku 1798 fungovala první liberecká textilní manufaktura. Roku 1866 koupili objekt bratři Stiepelové (Heinrich Tugenhold a Julius Robert, kteří předtím vlastnili tiskárnu v Rumburku) a ve zmíněné zadní části, půdorysně řešené jako tři křídla ve tvaru písmene U, zřídili tiskárnu. Postupným nákupem okolních pozemků a domů vznikal uzavřený areál tak, jak ho známe ve stávajícím půdorysu. S rostoucím významem a vlivem tiskárny se zaplňoval také areál podniku. Během 19. století vznikaly výrobní prostory s konstrukcemi typickými pro průmyslové objekty tohoto období. V areálu najdeme segmentové klenby do traverz, trámové stropy s průvlaky vynášenými litinovými sloupy a pozdější železobetonové stropní konstrukce (dnešní čp. 52 a část čp. 64). Raketový vzestup podniku přinesla 20. léta 20. století. Z let 1925 až 1928 pochází dvě nárožní budovy ve stylu art-déco navržené firmou E. A. Stoner a realizované stavební společností Eisbetonbaugeselschaft für Hoch-und Tiefbauten (nároží ul. Oblačné a U Tiskárny a nároží ul. Boženy Němcové a U Tiskárny). Jejich železobetonové skelety s cihlovými výplněmi a elegantním, geometrizujícím dekorem fasád představují výrazné dominanty areálu a dokládají dobový význam největšího německého tiskařského závodu v Čechách v období mezi světovými válkami. Během druhé poloviny 20. století docházelo k dalším, často dílčím utilitárním stavebním úpravám a od 90. let 20. století stojí areál bez využití. Dlouhodobá neúdržba se podepsala na jednotlivých objektech, které jsou narušeny především vzlínající vlhkostí a zatékáním. Ve smyslu stylovém a materiálovém se zde setkáváme s rozpětím od zděných, klenutých konstrukcí a zdobných plastických ornamentů pozdního baroka až po železobetonové sloupy a překlady art-décových staveb s jejich decentním, elegantním dekorem. Technologická rozmanitost je pak patrná například v řešení nosných konstrukcí průmyslových budov v různých obdobích. Ojedinělost industriálního areálu spočívá také v jeho přímé vazbě na počátky manufakturní výroby textilu u nás, stejně jako na produkci tiskařského podniku dvou generací rodiny Stiepelů, která byla mimo jiné prezentována v samostatném pavilonu "Reichenberger Zeitung" na slavné výstavě českých Němců u harcovské přehrady v roce 1906. Architektonické pojetí objektů tiskárny z různých časových etap je navíc dílem řady znělých jmen libereckého stavitelství. (autor článku Karel Krenk)

Kuchyňský personál v Severografii Liberec v r.1969 (archiv Václav Exner)

tiskárny únor 2021

Podařilo se mi získat fotografie aktuálního stavu areálu bývalých libereckých tiskáren. Demolice budov ve vnitrobloku je téměř dokončena. (archiv Marek Charvát)

Liberecké tiskárny se mění. Ze zchátralého areálu bude výstavní čtvrť

Zatím jsou schované před zraky veřejnosti, málokdo tak ví, co přesně se na staveništi děje. Řeč je o bývalých libereckých tiskárnách. Rozlehlý areál poblíž centra města koupil pražský developer Jan Konhefr, který ho chce přeměnit na moderní čtvrť s byty a kancelářemi. Některé budovy bude muset strhnout, 200 let staré vily zachová a opraví, stejně jako bývalé tovární bloky. Do prvních bytů by se jejich noví majitelé mohli začít stěhovat už na konci příštího roku.

Součástí výstavby má být i tovární komín, na jehož designu by se měla podílet sklářská firma Lasvit. Komín by tak měl být jakýmsi majákem a bude mít na sobě nápis Tiskárny Kristiánov. Ostatně právě Lasvit plánuje otevřít v jedné z budov svou galerii, a také kavárnu. V areálu bude 163 bytů a půjde jak o menší, tedy 2+kk, tak i větší, apartmánové byty. Celý komplex bude průchozí, ulice U tiskárny, kterou teď lidé používat nemohou, se pro veřejnost otevře. Projekt by měl být dokončen do čtyř let.

Areál libereckých tiskáren vznikal od konce 18. století a rozšiřoval se v návaznosti na konkrétní potřeby průmyslu. Nejstaršími domy je pětice vil v ulici 8. března v pozdně barokním, klasicistním a novoklasicistním stylu. Zvláště reprezentativní byl Bergerův dům, který v roce 1791 postavil Johann Josef Kunze pro zakladatele a průkopníka textilní tovární výroby Georga Bergera. Z 20. let 20. století pochází nárožní budovy postavené ve stylu art deco.

V meziválečné doby patřily tiskárny v Liberci k největším a nejmodernějším v zemi. Od 90. let minulého století ale zůstaly opuštěné.

autoři: Jana Pšeničková , reČRoL 20.4.2021,

Vizualizace objektu od ov-a architekti|foto:archiv Konhefr Liberec s.r.o.

interier tiskárny v době největší slávy (archiv Jany Ducháčkové)

Známá Zapomenutá

Bergerova manufaktura. Není publikace o dějinách Liberce, aby se nepsalo o "první liberecké továrně". Stále se však o mluví a píše o domu, továrna je jaksi upozaděna. Jak to tedy bylo? Dům čp. 15/V stojí na ulici 8. března a v roce 1791 ho postavil Johann Josef Kunze pro Georga Bergera. Dům byl postaven na tehdejší Panské ulici, honosné třídě plné klasicistních staveb. Reliéf s bohyní vítězství ve vysoko položené atice byl předzvěstí vítězství Bergera nad cechy, konkrétně nad cechem barvířů, fakticky pak nad cechovním systémem. V roce 1793 zakázal cech barvířů barvit cizí sukna bez výslovného souhlasu v cechovních barvírnách. Později dokonce odmítli barvit sukna prvním podnikatelům - Bergerovi a Römheldovi. Berger podal na postup cechu stížnost a nakonec bylo nařízeno, že může za poplatek používat s Römheldem i cechovní barvírnu. Berger se však nespokojil pouze s touto výhrou a prosadil si stavbu vlastní barvírny. To gubernium potvrdilo listem z června 1796. Podnikatel a továrník tak spustil lavinový efekt, který změnil na další století vzhled Liberce. To je symbolika Bergerova domu. Tovární realitu představuje zadní trakt domu. Na konci 18. století bylo prostě příliš brzy, aby se továrna v malém Liberci obracela do ulice a ukazovala na odiv technologie a stroje, jako tomu bylo v dalších desetiletích. Téměř nenápadně se tak v zadním traktu Bergerova domu rozjela v roce 1798 první liberecká továrna. Dnes bychom o dostavbě a jejím rozsahu mluvili s největší pravděpodobností jako o dílně, ale významem převýšila Bergerova továrna vše, co bylo tehdy v Liberci k vidění. Dům se však opravdovou továrnou stal až o mnoho později, v roce 1866, kdy bratři Stiepelové koupili dům od Josefa Herziga a v zadním traktu vybudovali tiskárnu. To však už Berger dávno podnikal v údolí Černé Nisy, kde z bělidla a plátenické valchy vyrostla továrna čp. 1 známá později jako Zimmermannova. Například v roce 1808 staví v údolí Černé Nisy strojní přádelnu. Revoluce v technice způsobila revoluci v úředním světě. Tedy Bergrův dům - továrnu koupili v roce 1866 bratři Stiepelové. Instalovali do budovy tiskařské stroje. Plány mírných úprav, ale i vestavby parního stroje zpracoval Gustav Sachers. Stiepelové dále koupili jeden dům za druhým až jim patřila celá řada s čísly popisnými 13 až 17. Ve 20. století, v roce 1925 dostávají tiskárny současnou podobu. V roce 1925 firma E. A. Stroner staví šestipodlažní železobetonovou budovu ve stylu art deco. Celý blok slouží výrobě, ze strany ulice 8. března se ale pořád jedná o řadu klasicistních domů a v bývalých dvorech je situace stejná. První liberecká továrna je dodnes schovaná v bloku objektu tiskáren i s pozdější přístavbou kotelny a strojovny. To podstatné však je, že část první liberecké továrny stále stojí. Na jihovýchodní roh Bergerova domu dodnes navazuje část továrny v původní mase. Úzký trakt s mansardovou střechou. Továrna Známá a Zapomenutá. (autor Ivan Rous 2013)