Liberec VII - Horní Růžodol

19.07.2020
1994
1994

Liberec-Horní Růžodol

 je nádraží, které se nachází v liberecké čtvrti Horní Růžodol. Prochází tudy trať 086 z Liberce do České Lípy. V provozu je již od 17. září 1900.

Červená cihlová nádražní budova je vystavěna ve shodném stylu jako další nádražní budovy na trati - např. v Jablonném v Podještědí či v Mimoni. Budova je dnes v havarijním stavu a nutným řešením je rekonstrukce. Vlastník budovy, České dráhy, ji chce nabídnout k prodeji.[2] Uvnitř budovy jsou vybudovány byty pro zaměstnance Českých drah. Čekárna i osobní pokladna jsou již uzavřeny, ve stanici se nachází dopravní kancelář s výpravčím. Výpravčí obsluhuje i jedno ze stavědel, druhé má na starost signalista. Z nádraží vychází vlečka vedená do areálu podniku Magna, dříve z něj vycházela i vlečka do areálu místních jatek, ta je však dnes již zrušena a snesena. Nedaleko se nachází stanice libereckých tramvají Janův Důl a stanice libereckých autobusů MHD Husitská. V současné době zde staví jen osobní a spěšné vlaky Liberec - Česká Lípa - Děčín. Rychlíky Liberec - Ústí nad Labem, které zde dříve stavěly, nyní stanicí projíždějí. (zdroj: Wikipedia)

Liberec-Horní Růžodol 4.4.1987. T334.0941 přivezla vozy z Plastimatu  a betonárky PS Liberec. (archiv Jiří Holeček)
Liberec-Horní Růžodol 4.4.1987. T334.0941 přivezla vozy z Plastimatu a betonárky PS Liberec. (archiv Jiří Holeček)
"Slavnostní výzdoba" nádraží Liberec - Horní Růžodol pro natáčení filmu Tenkrát v ráji  9.12.2015. (foto Jiří Holeček)
"Slavnostní výzdoba" nádraží Liberec - Horní Růžodol pro natáčení filmu Tenkrát v ráji 9.12.2015. (foto Jiří Holeček)
foto Petr Kapeš
foto Petr Kapeš
1907 (www.fotohistorie.cz)
1907 (www.fotohistorie.cz)

více o ZŠ U školy na odkazu:

https://www.liberecvminulostiasoucasnosti.cz/l/kopie-z-liberec-vii-horni-ruzodol2/

1929
1929

Stará růžodolská vápenka 30.léta 20.století


Na počátku 20.století pracovaly vápenky firem Eduard Münzel a Heinrich Lange v Pilínkově, Wenzel Wittig v Dolním Hanychově a Adolf Bürger a Karl Michler v Horním Růžodole. Posledně jmenovaná se zachovala nejdéle. Jejími prvními majiteli byli Buchelt a Blösche, od roku 1895 Josef Michler, který vlastnil i hanychovský vápencový lom. Poněvadž se nacházela v údolí, byl kouř zamořující okolí častou příčinou stížností obyvatel.

Ve třicátých letech již nepracovala, ale roku 1936 podává městská rada Horního Růžodolu protest proti obnovení provozu novým majitelem Weberem. Okresní úřad však oznámil, že se jedná jen o pokus, jestli by se pálení vápna vyplácelo, což se mělo zjistit během 14 dní. V kladném případě by byly komíny dle nařízení zvýšeny, jinak bude provoz zastaven úplně. Zkoušky zřejmě nedopadly dobře, protože v roce 1939 je vápenka mimo provoz. Odstřelena byla 4.3.1948 a zůstalo po ní jen místní označení stanice tramvaji a koupaliště Vápenka  (zdroj Kniha o Liberci)
Výhybna Vápenka dne 29.8.1929 s motorovým vozem č. 25 z roku 1912.
Výhybna Vápenka dne 29.8.1929 s motorovým vozem č. 25 z roku 1912.
Vápenka při oslavách 90 let libereckých tramvají dne 29.8.1987 a vozy T2 č. 31 a "Bovera" ještě s číslem 88.
Vápenka při oslavách 90 let libereckých tramvají dne 29.8.1987 a vozy T2 č. 31 a "Bovera" ještě s číslem 88.

Vápenka 3 x jinak, ale vždycky 29. srpna. 1929 - 1987 - 1998.

(archiv Boveraclubu)

Vápenka dne 29.8.1998 při zkušebních jízdách ještě v podobě provizorní výhybny na rozchodu 1435 mm a soupravy č. 41+35 a 67+68.
Vápenka dne 29.8.1998 při zkušebních jízdách ještě v podobě provizorní výhybny na rozchodu 1435 mm a soupravy č. 41+35 a 67+68.
Fousatá T2 přijíždějící do stanice Vápenka dne 27.8.1972 v době zdvojkolejňování úseku od Pekáren. foto GJ (archiv Boveraclubu)
Fousatá T2 přijíždějící do stanice Vápenka dne 27.8.1972 v době zdvojkolejňování úseku od Pekáren. foto GJ (archiv Boveraclubu)
archiv Ladka Puntschuh‎
archiv Ladka Puntschuh‎

Restaurace U Votočků (před 100 lety)

Restaurace U Votočků byla významným střediskem českých obyvatel z celého okolí, jelikož se tam konaly spolkové schůze, cvičili zde sokolové a pořádala se tam ochotnická představení. Dokud nebylo postaveno kino Lípa v Šlikově ulici, promítaly se tam také filmy. V suterénu budovy přístupném z Tylovy ulice provozoval pan Dojč holičství, vedle sídlila redakce národně socialistického týdeníku Naše hory, vedená Antonínem Rejhou a pak Josefem Deylem. V přízemí byl výčep malý sál a v podkroví obytné místnosti. Velký sál, jehož čelo vidíme vystupovat napravo za budovou, byl k budově přistavěn až v roce 1918. Na severní straně přiléhala k domu zahradní restaurace ,do níž byl vstup i z výčepu.
Po Josefově smrti provozovala jeho žena živnost nadále až do roku 1939 ,kdy pro paní Votočkovou přijela policie, která ji bez jakéhokoliv vysvětlení nařídila restauraci opustit. A vyvezla ji bez jediného zavazadla za hranice bývalého protektorátu. Za okupace se restaurace U Votočků změnila na tábor pro ruské, italské a francouzské zajatce. A její stav se zhoršil natolik, že se uvažovalo o jejím zbourání. Místní sokolové v čele s bratrem Vozábem se ale ujali jeho záchrany, a tak byl nakonec stržen jen velký sál a hlavní vchod se přesunul na severní stranu a restaurace se časem změnila na místní osvětovou besedu. Paní Růžena Votočková bydlela až do svého onemocnění v podkrovní světnici, zemřela v roce 1957. Na pohlednici je zachyceba u vchodu v bílé zástěře vedle svého manžela, za ní stojí Anča od výčepu.

pozn.
Josef Votoček se narodil 18. 6. 1875 v Jilemnici jako syn Josefa a Antonie Votočkových. Do Liberce přišel jako účetní v roce 1889 kde se zapojil do menšinové práce, hlavně v dramatickém oboru České besedy. Roku 1900 koupil hostinec Wilhemshöhe na rohu ulic Hradební a Tylovy (č. p. 196), který pojmenoval restaurace U Votočků. Vedl o něj, ale několikaletý spor s německou obecní správou. Po vzniku ČSR se stal Josef Votoček členem správní komise a od prvních voleb náměstkem starosty po jehož rezignaci získal místo prvního českého starosty Horního Růžodolu, kde se zasloužil o výstavu budovy, ve které se nachází nynější Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická v Jeronýmově ulici. Josef Votoček zemřel 1. listopadu roku 1932 a jeho urna byla pochována na hřbitově v Horním Růžodole, který nechal zřídit za svého starostování. Na návrh národních socialistů, jejíchž členem byl, nese od 20.listopadu 1935 jeho jméno jedna z ulic poblíž obou českých škol, o jejichž založení se významnou měrou zasloužil. (zdroj Wikipedie)

Vápenka v 30.letech
Vápenka v 30.letech
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
Vilém Boháč 1964
Vilém Boháč 1964

Koupaliště Vápenka v 50 - 60.letech

V sousedství Michlerovy vápenky při Ještědské ulici postavil řezník a hostinský Franz Richter koupaliště, které otevřel 21.5.1933. Voda do něj byla přiváděnas potrubím z Janovodolského potoka. Po válce zde bylo sídlo Libereckého plaveckého klubu. V letech 1972 - 1973 bylo koupaliště přestavěno a napájení se z libereckého vodovodu. (zdroj Kniha o Liberci)

Vilém Boháč 1964
Vilém Boháč 1964
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek

První porevoluční Open Air Metal Storm na koupališti Vápenka, srpen 1990.

(foto Petr Šimr)

Zastávka Janův Důl-Liberec a ostrá zatáčka

pod most po levé straně. Za tím účelem postavená signalizace, aby protijedoucí vozidla se tramvaji mohly vyhnout. Od HH (od Ještědu) musely počkat, až se tramvaj dostatečně vzdálí. (archiv František Zikmund)

Souprava T2 č. 25 (ex 155 Unl) + 26 (ex 158 UnL) se rozjíždí 9.11.1984 ze zastávky Janův Důl směr Horní Hanychov. Foto Jiří Holeček
Souprava T2 č. 25 (ex 155 Unl) + 26 (ex 158 UnL) se rozjíždí 9.11.1984 ze zastávky Janův Důl směr Horní Hanychov. Foto Jiří Holeček
Ještědská 9.11.1984 a 9.11.2021
Ještědská 9.11.1984 a 9.11.2021
Leoš Kobr
Leoš Kobr

Rekonstrukce tramvajové trati v okolí zastávky Janův Důl v 90.letech

(Zdroj: P.Dvorský, I.Grisa a G.Jäkl - Úzkorozchodné tramvajové provozy - Liberec)

V sobotu 16.4.1988 zachytil Jirka Holeček soupravu tramvají T3SUCS č. 72 a 73 v zastávce Janův Důl ve směru do centra Liberce.
V sobotu 16.4.1988 zachytil Jirka Holeček soupravu tramvají T3SUCS č. 72 a 73 v zastávce Janův Důl ve směru do centra Liberce.
Zastávka Janův Důl v Liberci 17.3.1984 a T2 č. 14. (archiv Bovderaclubu)
Zastávka Janův Důl v Liberci 17.3.1984 a T2 č. 14. (archiv Bovderaclubu)
Pod železniční viadukt v Janově Dole míří po původní jednokolejce vůz T2 č.21. Tramvaj tu jela v protisměru ve špatně přehledném oblouku a připravovala tak motoristům nejedno nemilé překvapení... (6.6.1976, foto Jiří Holeček)
Pod železniční viadukt v Janově Dole míří po původní jednokolejce vůz T2 č.21. Tramvaj tu jela v protisměru ve špatně přehledném oblouku a připravovala tak motoristům nejedno nemilé překvapení... (6.6.1976, foto Jiří Holeček)
Viadukt v Janově Dole v roce 1995 ještě před rozšířením. Dům vpravo musel být z důvodu rekonstrukce tramvajové tratě zbourán. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Viadukt v Janově Dole v roce 1995 ještě před rozšířením. Dům vpravo musel být z důvodu rekonstrukce tramvajové tratě zbourán. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
V zastávce Janův Důl směrem do centra byla 19.5.1996 zachycena souprava vozů T3 SUCS 81 + 82 ještě v tradičním červeno-krémovém nátěru (foto Jiří Holeček)
V zastávce Janův Důl směrem do centra byla 19.5.1996 zachycena souprava vozů T3 SUCS 81 + 82 ještě v tradičním červeno-krémovém nátěru (foto Jiří Holeček)
Souprava vozů T2R24 + 25 sune po dočasné koleji u viaduktu v Janově Dole vadný vůz T3 SUCS č.69 směrem do centra. Vpravo již leží budoucí pravá kolej rozchodu 1435 mm (18.7.1998, foto Jiří Holeček)
Souprava vozů T2R24 + 25 sune po dočasné koleji u viaduktu v Janově Dole vadný vůz T3 SUCS č.69 směrem do centra. Vpravo již leží budoucí pravá kolej rozchodu 1435 mm (18.7.1998, foto Jiří Holeček)
Úsek Vápenka - Janův Důl získal počátkem 90.let svršek z panelů BKV (patrné v pozadí na rovném úseku) původně osazených na přeložce v centru města. Pod původním přemostěním tramvajové tratě dne 2.7.1995 projíždí vůz T3 č.52 ve slušivém reklamním nátěru (foto Jiří Holeček)
Úsek Vápenka - Janův Důl získal počátkem 90.let svršek z panelů BKV (patrné v pozadí na rovném úseku) původně osazených na přeložce v centru města. Pod původním přemostěním tramvajové tratě dne 2.7.1995 projíždí vůz T3 č.52 ve slušivém reklamním nátěru (foto Jiří Holeček)
Běží poslední dny původního viaduktu v Janově Dole. Motorový vůz ČD 830.090 jede jako vlak MOs 6123, za viaduktem stojí v dočasné zastávce souprava vozů T2 R 26 + 27 řazených záděmi k sobě. Tato souprava jezdila v čase výstavby nového viaduktu mezi Janovým Dolem a viaduktem v Hanychovské ulici. Cestující byli přepravovány vždy v prvním voze ve směru jízdy (11.7.1997, foto Jan Roženský)
Běží poslední dny původního viaduktu v Janově Dole. Motorový vůz ČD 830.090 jede jako vlak MOs 6123, za viaduktem stojí v dočasné zastávce souprava vozů T2 R 26 + 27 řazených záděmi k sobě. Tato souprava jezdila v čase výstavby nového viaduktu mezi Janovým Dolem a viaduktem v Hanychovské ulici. Cestující byli přepravovány vždy v prvním voze ve směru jízdy (11.7.1997, foto Jan Roženský)
Souprava vozů T2 R 22 + 23 v řazení "PX" v dočasné zastávce pod neprůjezdným viaduktem v Janově Dole (léto 1997 , foto Jiří Holeček)
Souprava vozů T2 R 22 + 23 v řazení "PX" v dočasné zastávce pod neprůjezdným viaduktem v Janově Dole (léto 1997 , foto Jiří Holeček)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Horní Růžodol a stavba a rozšíření železničního mostu kvůli zdvoukolejnění tramvajové trati pod ním. (archiv Luboš Janků)
Horní Růžodol a stavba a rozšíření železničního mostu kvůli zdvoukolejnění tramvajové trati pod ním. (archiv Luboš Janků)
V roce 1997 došlo v souvislosti s rekonstrukcí a zdvoukolejněním tratě k rozšíření podjezdu v Horním Růžodole. Na snímku je vůz T3 č. 36, za ním je patrná ochranná dřevěná konstrukce chránící trať během stavebních práci na novém mostě. (text. Zdeněk Mazánek, foto archiv Boveraclubu)
V roce 1997 došlo v souvislosti s rekonstrukcí a zdvoukolejněním tratě k rozšíření podjezdu v Horním Růžodole. Na snímku je vůz T3 č. 36, za ním je patrná ochranná dřevěná konstrukce chránící trať během stavebních práci na novém mostě. (text. Zdeněk Mazánek, foto archiv Boveraclubu)
Vůz T3 SUCS č.61 projíždí pod ochrannou konstrukcí při snímání mostu. (10.8.1997, foto Jiří Holeček)
Vůz T3 SUCS č.61 projíždí pod ochrannou konstrukcí při snímání mostu. (10.8.1997, foto Jiří Holeček)
Vůz T3 SUCS č.59 vede soupravu po provizorní trati pod novým nadjezdem u nádraží Liberec - Horní Růžodol. U opačného okraje silnice už leží kolej rozchodu 1435 mm. (léto 1998, foto Miroslav Grisa ml.)
Vůz T3 SUCS č.59 vede soupravu po provizorní trati pod novým nadjezdem u nádraží Liberec - Horní Růžodol. U opačného okraje silnice už leží kolej rozchodu 1435 mm. (léto 1998, foto Miroslav Grisa ml.)
Ulice Karolíny Světlé - foto Jaromír Průšek
Ulice Karolíny Světlé - foto Jaromír Průšek
původní podoba domu
původní podoba domu
Před třemi lety jsme s manželkou koupili dům v ulici Karolíny Světlé 411/2. Dům byl postaven roku 1931. (archiv Ládíček Haberland )
Před třemi lety jsme s manželkou koupili dům v ulici Karolíny Světlé 411/2. Dům byl postaven roku 1931. (archiv Ládíček Haberland )
archiv Milana Šíra st.
archiv Milana Šíra st.
ulice 28.října, vlevo za žlutým domem ZŠ (foto M.Gergelčík)
ulice 28.října, vlevo za žlutým domem ZŠ (foto M.Gergelčík)
Ulice 28.října 91/25 - bývalá OBUV (archiv J.Hůlka)
Ulice 28.října 91/25 - bývalá OBUV (archiv J.Hůlka)
Horní Růžodol - křižovatka dnešních ulic 28.října a Karolíny Světlé v roce 1928 (Kniha Kouzlo starých pohlednic Liberecka) (budova není vidět) restaurace V Ráji
Horní Růžodol - křižovatka dnešních ulic 28.října a Karolíny Světlé v roce 1928 (Kniha Kouzlo starých pohlednic Liberecka) (budova není vidět) restaurace V Ráji
Horní Růžodol (M.Gergelčík)
Horní Růžodol (M.Gergelčík)
křižovatka ulic Karolíny Světlé a 28.října v 20.letech minulého století a 3.7.2021
křižovatka ulic Karolíny Světlé a 28.října v 20.letech minulého století a 3.7.2021
Ještědská třída - směr Vápenka (M.Gergelčík)
Ještědská třída - směr Vápenka (M.Gergelčík)
archiv Jus Jusl
archiv Jus Jusl
točna Vápenka (archiv Vlastimír Hájek )
točna Vápenka (archiv Vlastimír Hájek )
Ještědská ulice, Vápenka (archiv Boveraclubu)
Ještědská ulice, Vápenka (archiv Boveraclubu)
Jeronýmova 232/15 (M.Gergelčík)
Jeronýmova 232/15 (M.Gergelčík)
ulice 28.října v roce 1942 a 2020
ulice 28.října v roce 1942 a 2020
křižovatka ulic Karolíny Světlé a 28.října v 30.letech minulého století a 3.7.2021
křižovatka ulic Karolíny Světlé a 28.října v 30.letech minulého století a 3.7.2021
Ulice 28.října v roce 1925 a 31.5.2020
Ulice 28.října v roce 1925 a 31.5.2020
Neděle 22.4.1962 a výhybna Vápenka s motorovým vozem č. 37 (1940 - 1966).
Neděle 22.4.1962 a výhybna Vápenka s motorovým vozem č. 37 (1940 - 1966).
V polovině osmdesátých let byli liberečtí tramvajáci hubenější, protože měli dostatek pohybu při odstraňování závad. (archiv Boveraclubu)
V polovině osmdesátých let byli liberečtí tramvajáci hubenější, protože měli dostatek pohybu při odstraňování závad. (archiv Boveraclubu)
Ještědská - Na Vápence - v pozadí pekárny 1.5.1930 a 8.3.2020
Ještědská - Na Vápence - v pozadí pekárny 1.5.1930 a 8.3.2020
21.6.1996. Vápenka - konečná! S ukončením provozu na metrovém rozchodu zanikla i smyčka Vápenka. (archiv Jíří Holeček)
21.6.1996. Vápenka - konečná! S ukončením provozu na metrovém rozchodu zanikla i smyčka Vápenka. (archiv Jíří Holeček)
Vápenka 10.2.1993 a T3SU č. 53.(Boveraclub)
Vápenka 10.2.1993 a T3SU č. 53.(Boveraclub)
Souprava tramvají 2 x T3M.04 přijíždí na Vápenku dne 30.5.2005, vůz č. 83 (ex Pha 6241) a 82 (ex Pha 6238).
Souprava tramvají 2 x T3M.04 přijíždí na Vápenku dne 30.5.2005, vůz č. 83 (ex Pha 6241) a 82 (ex Pha 6238).
Snímek vozu T2R č. 21 (ex Ova 594, ex UnL 152) pořízený 12.10.1996 před stanicí Vápenka. (archiv Boverclubu)
Snímek vozu T2R č. 21 (ex Ova 594, ex UnL 152) pořízený 12.10.1996 před stanicí Vápenka. (archiv Boverclubu)
výhybna Vápenka dne 22.4.1962. (archiv Boveraclubu)
výhybna Vápenka dne 22.4.1962. (archiv Boveraclubu)
Tak nějak vzpomínám, jak se jezdilo "na městě" v zimě před třiceti léty. Od Vápenky nahoru jednokolejka, výhybky nevytápěné, jen solené. Na obou koncích 4 minuty pauza, o vozech raději nemluvě. Výhybky musel řidič často čistit, což bylo příčinou zpoždění. A tak při jízdě z Lidáků bylo třeba sledovat, s kým se kde potkávám. Když jsem měl soupravu, tak protijedoucí soupravu jsem míjel u "Průmky" a u Viaduktu. Když to bylo později, bylo třeba zvolnit, jinak se tramvaje štosovaly před křižováním na Vápence. Jo, to byly tenkrát šichty! (autor příspěvku Tomáš Krebs) Komentář Petra Šimra: S čištěním výhybek od zmrzlého sněhu mám osobní zážítek. Za chumelenice a kolem nuly jsem musel výhybky před projetím vyčistit, a že jich na Jedenáctce bylo. A bylo taky zpoždění, kolegové za mnou nic čistit nemuseli, ale čekali na vykřižování a zpoždění jsme za nějaký čas měli všichni. Nakonec jsem dostal od dispečera Jirků čočku, co že tam vyvádím, tak jsem ho tenkrát s chutí poslal do prdele... , komentář: František Zikmund ...taky je vidět na troleji kontakt signalizace pro jednokolejku, kde další výhybna byla Kubelíkova a dál signalizováno až do Dolního Hanychova. Návěstidlo bylo na rohu u restaurace Na vápence. To už jsem věděl. Jiří Halíř: To se nechala doprava u Vápenky i o 10 min. zrychlit, když se přebíhalo ze zadních tramvají do těch co tam čekali na křížení. Běžné bylo 4řkou dohonit trojku a přestoupit. Nebylo potřeba ani jízdních řádů a nebo hodně jednoduchých. Tramvaj jezdila každých 10 min., takže z konečné v Ha nychově to bylo vždy v celou, pak 10,20,30,40,50. No a ze stanice U dubu kam jsem jezdil do školy to bylo vždy na sedmičku ( 07,17,27,37,47,57) Na jízdním řádu byly uvedeny první jízdy - myslím, že tenkrát 04.20, 04.50, 5.00 a pak napsáno "dále každých 10 min až do 20.00 kdy byla vždy jedna linka vynechána a jezdilo se po 20 ti minutách - jo a to taky za 60 haléřů / poloviční za 30. A Na spáleništi se čekalo na přepojení vlečňáků.)
Tak nějak vzpomínám, jak se jezdilo "na městě" v zimě před třiceti léty. Od Vápenky nahoru jednokolejka, výhybky nevytápěné, jen solené. Na obou koncích 4 minuty pauza, o vozech raději nemluvě. Výhybky musel řidič často čistit, což bylo příčinou zpoždění. A tak při jízdě z Lidáků bylo třeba sledovat, s kým se kde potkávám. Když jsem měl soupravu, tak protijedoucí soupravu jsem míjel u "Průmky" a u Viaduktu. Když to bylo později, bylo třeba zvolnit, jinak se tramvaje štosovaly před křižováním na Vápence. Jo, to byly tenkrát šichty! (autor příspěvku Tomáš Krebs) Komentář Petra Šimra: S čištěním výhybek od zmrzlého sněhu mám osobní zážítek. Za chumelenice a kolem nuly jsem musel výhybky před projetím vyčistit, a že jich na Jedenáctce bylo. A bylo taky zpoždění, kolegové za mnou nic čistit nemuseli, ale čekali na vykřižování a zpoždění jsme za nějaký čas měli všichni. Nakonec jsem dostal od dispečera Jirků čočku, co že tam vyvádím, tak jsem ho tenkrát s chutí poslal do prdele... , komentář: František Zikmund ...taky je vidět na troleji kontakt signalizace pro jednokolejku, kde další výhybna byla Kubelíkova a dál signalizováno až do Dolního Hanychova. Návěstidlo bylo na rohu u restaurace Na vápence. To už jsem věděl. Jiří Halíř: To se nechala doprava u Vápenky i o 10 min. zrychlit, když se přebíhalo ze zadních tramvají do těch co tam čekali na křížení. Běžné bylo 4řkou dohonit trojku a přestoupit. Nebylo potřeba ani jízdních řádů a nebo hodně jednoduchých. Tramvaj jezdila každých 10 min., takže z konečné v Ha nychově to bylo vždy v celou, pak 10,20,30,40,50. No a ze stanice U dubu kam jsem jezdil do školy to bylo vždy na sedmičku ( 07,17,27,37,47,57) Na jízdním řádu byly uvedeny první jízdy - myslím, že tenkrát 04.20, 04.50, 5.00 a pak napsáno "dále každých 10 min až do 20.00 kdy byla vždy jedna linka vynechána a jezdilo se po 20 ti minutách - jo a to taky za 60 haléřů / poloviční za 30. A Na spáleništi se čekalo na přepojení vlečňáků.)
Nedělní procházka 6.3.1983 v rámci okresu a křižování tramvaje T3 č.44 a soupravy T3SU 53+54 na Vápence. (archiv Boveraclubu)
Nedělní procházka 6.3.1983 v rámci okresu a křižování tramvaje T3 č.44 a soupravy T3SU 53+54 na Vápence. (archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec
Ještědská ulice od Vápenky k Pekárnům, 15.6.1997 a souprava T3SUCS č. 70+71 na provizorní tramvajové trati. 25 let (archiv Boveraclubu)
Ještědská ulice od Vápenky k Pekárnům, 15.6.1997 a souprava T3SUCS č. 70+71 na provizorní tramvajové trati. 25 let (archiv Boveraclubu)
Docela pestrý autopark liberečáků se řítí z kopce k Vápence, 1996 (archiv Miroslaf Fogl)
Docela pestrý autopark liberečáků se řítí z kopce k Vápence, 1996 (archiv Miroslaf Fogl)
Záběr vozu T2 č. 21 u Pekáren pořídil 5.7.1987 fotograf Martin Majner.
Záběr vozu T2 č. 21 u Pekáren pořídil 5.7.1987 fotograf Martin Majner.
Snímek ze svátečních jízd s historickou tramvají T2R č. 17 ze dne 5.7.2022 nám poslal František Golis
Snímek ze svátečních jízd s historickou tramvají T2R č. 17 ze dne 5.7.2022 nám poslal František Golis
foto Leoš Kobr
foto Leoš Kobr
15.10.1998 (foto Jiří Holeček)
15.10.1998 (foto Jiří Holeček)
3.6.1972 a začátek zdvojkolejňování úseku mezi zastávkami Pekárny a Vápenka s tramvají T2 č. 16.  (archiv Boveraclubu)
3.6.1972 a začátek zdvojkolejňování úseku mezi zastávkami Pekárny a Vápenka s tramvají T2 č. 16. (archiv Boveraclubu)
Cechovní ulice - Gasthaus zur Stadt Berlin - naposledy hostinec U Ducháčů (archiv Josef Kutílek)
Cechovní ulice - Gasthaus zur Stadt Berlin - naposledy hostinec U Ducháčů (archiv Josef Kutílek)

Vápenka 1996. Natáčení filmu o Maigretovi...

(Václav Medek)

Průčelí "kostela" z dřevotřísky přehradilo Jetelovou ulici na Vápence v říjnu 1996. Kulisy posloužily pro natáčení detektivky "Maigret a ministrant" (archiv Miroslav Fogl)
Průčelí "kostela" z dřevotřísky přehradilo Jetelovou ulici na Vápence v říjnu 1996. Kulisy posloužily pro natáčení detektivky "Maigret a ministrant" (archiv Miroslav Fogl)
Natáčení záběrů pro film "Maigret a ministrant" museli filmaři stihnout v pauzách mezi průjezdy trojky do Hanychova. Docházelo přitom i k podobným setkáním; mám za to, že se četnictvo právě chystá zatknout vraha - ale jistý si nejsem. (Vápenka, říjen 1996) (archiv Miroslav Fogl)
Natáčení záběrů pro film "Maigret a ministrant" museli filmaři stihnout v pauzách mezi průjezdy trojky do Hanychova. Docházelo přitom i k podobným setkáním; mám za to, že se četnictvo právě chystá zatknout vraha - ale jistý si nejsem. (Vápenka, říjen 1996) (archiv Miroslav Fogl)
Dnes večer budeme mít možnost vidět na ČT1 komisaře Maigreta natáčeného v Liberci (Maigret a ministrant). Po dobu natáčení museli štamgasti hospody Na Vápence chodit do "bižutérie" (typický hospodský ventilátor filmaři nechali).
Dnes večer budeme mít možnost vidět na ČT1 komisaře Maigreta natáčeného v Liberci (Maigret a ministrant). Po dobu natáčení museli štamgasti hospody Na Vápence chodit do "bižutérie" (typický hospodský ventilátor filmaři nechali).
 Ještědská ulice s kostelem v Jetelové dne 20.10.1996. V popředí po listí smýkající se T3SU č. 52. Foto Gisbert Jäkl
Ještědská ulice s kostelem v Jetelové dne 20.10.1996. V popředí po listí smýkající se T3SU č. 52. Foto Gisbert Jäkl
Vrcholí léto 1998 a zelený lak liberecké té-dvojky zvolna oprýskává... Svůj netradiční nátěr získala při natáčení filmu Maigret a ministrant v říjnu 1996 a v této podobě jezdila až do roku 1999. Na snímku vjíždí souprava vozů 21 + 20 do výhybny Staré Pekárny zřízené na provizorní "metrové" trati. Ta byla používaná během budování normálněrozchodných kolejí v Hanychovské ulici. (archiv Miroslav Fogl)
Vrcholí léto 1998 a zelený lak liberecké té-dvojky zvolna oprýskává... Svůj netradiční nátěr získala při natáčení filmu Maigret a ministrant v říjnu 1996 a v této podobě jezdila až do roku 1999. Na snímku vjíždí souprava vozů 21 + 20 do výhybny Staré Pekárny zřízené na provizorní "metrové" trati. Ta byla používaná během budování normálněrozchodných kolejí v Hanychovské ulici. (archiv Miroslav Fogl)
17.8.1988. Jeronýmova ulice. Vpravo vykukuje pokladna zimního stadionu. Tramvaj má zase výluku, tak poslali autobus, proč ale tudy si už nepamatuji (dělala se Kovrovská, dnes Hanychovská), ale asi těch uzavírek bylo víc najednou. I když je srpen, tak má autobus ,,dečku na chladiči". Bývala asi chladná léta. Asi svatá Anna ještě fungovala. (foto Jiří Holeček)
17.8.1988. Jeronýmova ulice. Vpravo vykukuje pokladna zimního stadionu. Tramvaj má zase výluku, tak poslali autobus, proč ale tudy si už nepamatuji (dělala se Kovrovská, dnes Hanychovská), ale asi těch uzavírek bylo víc najednou. I když je srpen, tak má autobus ,,dečku na chladiči". Bývala asi chladná léta. Asi svatá Anna ještě fungovala. (foto Jiří Holeček)
Brigádníci budují městský stadion 1948 - 1949 (zdroj Kniha o Liberci)
Na novém městském stadionu v Liberci Horním Růžodolu se konaly 2.8.1957 první lehkoatletické závody. Do roku 1969 na něm bylo překonáno 8 čs. rekordů, zahraniční borci zde osmkrát dosáhli výkonu, který nebyl do té doby na území republiky předveden. Sportovní akce bývaly také tradiční součástí oslav různých politických výročí. 

(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

Jedenáctka českého SK Liberec (Ia tř.) s prvním předsedou F.Sedmidubským v roce 1919 (zdroj: Libuše Horáková - Ze starého Liberce 1352 - 1945)
Jedenáctka českého SK Liberec (Ia tř.) s prvním předsedou F.Sedmidubským v roce 1919 (zdroj: Libuše Horáková - Ze starého Liberce 1352 - 1945)
všesokolský slet - Horní Růžodol
všesokolský slet - Horní Růžodol

Výstavbu zimního stadionu,

který městu palčivě chyběl, projednala rada Městského národního výboru již 10. září 1954. Následně bylo rozhodnuto, že zimní stadion s uměle vyráběným ledem bude postaven v Topolově ulici poblíž koupaliště na Vápence a bude napojen na mrazírny nedalekých jatek. KNV v Liberci projekt schválil a v roce 1954 se začalo se zemními úpravami. Nakonec však bylo s ohledem na celou řadu problémů upuštěno od vybrané lokality a byl zvolen nový pozemek v Jeronýmově ulici v Horním Růžodole. S projekčními pracemi na základě projektu ing. Bohuslava Lisala se začalo 1955 a o rok později byl stadion, ještě jako otevřený, tzn. bez zastřešení dokončen. Kapacita byla cca 9000 diváků, z toho 1800 sedících a rozměr kluziště byl 30 × 60 m. Poměrně záhy však bylo konstatováno, že stávající podoba zimního stadionu je zcela nedostatečná a je tedy třeba přistoupit k jeho zastřešení. Návrh vypracovala projekční skupina Krajského projektového ústavu v Liberci vedená Ing. Vlastimilem Šedem, CSc., který mj. pracoval i na proslulém televizním vysílači a horském hotelu Ještěd. Ocelové prvky dodaly Válcovny trub a ocelárny Chomutov n. p., subdodavatelem byly Pozemní stavby Liberec a montáž ocelové střešní klenby provedl Průmstav Pardubice. Šedo přišel s pozoruhodným systémem betonáže, který do síťových forem opírá ocelovou klenbovou konstrukci do železobetonových prostorových sloupů s volným rozpětím 90 m, tedy bez jakékoliv vnitřní podpory, kdy veškerá tíha konstrukce spočívá jen na postranních sloupech. (autor příspěvku Luboš Mencl)

Rudé právo 14.srpen 1955 (archiv ing. R.Kittler)
Rudé právo 14.srpen 1955 (archiv ing. R.Kittler)
Týdeník Cesta míru, 1958
Týdeník Cesta míru, 1958

Liberecký zimní stadion v Horním Růžodolu byl vybudován v letech 1965 - 1967.

Odvážnou síťovou klenbu o rozpětí 90 metrů na mohutných betonových patkách ve tvaru písmene ypsilon navrhl Vlastimil Šeda z libereckého Stavoprojektu. Tribuny pojmou 7000 diváků. Ledovou plochu využívají hlavně členové hokejového klubu Bílí tygři. Dříve jako Stadion Liberec ještě v druhé nejvyšší soutěži, od sezóny 2002/2003 už extraligový klub. Od roku 2005 používají tuto halu jen k tréninku, neboť v roce 2003 - 2005 byla vybudována nová hala v dnešní době Home Credit aréna .

Pozn. Ta má délku 107 m, šířku 97 m a výšku 26 m, celkem zabírá plochu 27 069 m². Uvnitř haly jsou čtyři patra, má celkovou kapacitu až 9000 míst při koncertě a 7500 míst při hokejovém zápase. Hala má čtyři patra, ve třetím patře je 48 skyboxů. Dále zde je 35 míst pro handicapované a 106 pro média. Nad herní plochou o rozměrech 29×60 m je zavěšena multimediální kostka se čtyřmi obrazovkami o úhlopříčce 4,6 m. Multimediální pás z LED je vysoký 72 cm a 256 m dlouhý.

Na prvním snímku nástup sportovců před dojezdem etapy Závodu míru v roce 1978 (zdroj Kniha o Liberci)

Starý zimní stadion v Liberci rok 1975 foto kniha Severní Čechy 70
Starý zimní stadion v Liberci rok 1975 foto kniha Severní Čechy 70
Dukla Liberec 1983
Dukla Liberec 1983
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
Tohle jsem já a zdravím vás všechny. Ale odkud (Vladimír Medek) Na stadionu- Jeronýmova ulice!
Tohle jsem já a zdravím vás všechny. Ale odkud (Vladimír Medek) Na stadionu- Jeronýmova ulice!
archiv Vladimír Medek
archiv Vladimír Medek
Kniha Liberec minulosti a současnosti, autor fotek Jan Kabíček.
Kniha Liberec minulosti a současnosti, autor fotek Jan Kabíček.

Stadion Liberec - hokejový klub našeho mládí

(archiv Jaroslav Reichenberg Karel)

Sportovní hala Dukla v Jeronýmově ulici počátkem 80. let (archiv Všichni Čermáci)
Sportovní hala Dukla v Jeronýmově ulici počátkem 80. let (archiv Všichni Čermáci)
Sportovní hala v Jeronýmově ulici z roku 1977 (archiv Všichni Čermáci)
Sportovní hala v Jeronýmově ulici z roku 1977 (archiv Všichni Čermáci)
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
Hana Chocholoušková, Markéta Lhotová - Zmizelé Čechy, ISBN 978-80-7432-031-6
Hana Chocholoušková, Markéta Lhotová - Zmizelé Čechy, ISBN 978-80-7432-031-6
60.léta
60.léta
Libe🏒 Libe🏒 Liberec foto kniha LB a okolí 80.léta🏒🥅1 Národní hokejová liga (archiv Milan Ban)
Libe🏒 Libe🏒 Liberec foto kniha LB a okolí 80.léta🏒🥅1 Národní hokejová liga (archiv Milan Ban)
foto z 1.1. 2007
foto z 1.1. 2007
foto z roku 2016
foto z roku 2016

MĚSTSKÝ STADION


Letní sporty, zejména lehká atletika, neměly dlouho potřebné podmínky pro rozvoj. V roce 1945 totiž neměl Liberec ani jedno hřiště s regulérní dráhou a skokanskými či vrhačskými sektory, na němž němž by se daly pěstovat lehkoatletické disciplíny. Předválečný pavlovický stadion, založený v místech bývalé dostihové dráhy, nebyl dokončen a také jeho poloha byla předmětem mnoha diskusí. Jednotlivé sportovní kluby si začaly většinou svépomocně stavět svá vlastní hřiště. Pod bývalým chudobincem vzniklo hřiště U Nisy s přírodní tribunou (dnes Slovan), jiné bylo upraveno v místech dnešní teplárny a další v Růžodole I při Partyzánské ulici. V opuštěné cihelně v Horním Růžodole vybudovala sportovní středisko Kolora. To se stalo po opuštění záměru na dobudování pavlovického areálu základem pro vybudování nového městského stadionu, který vyrostl od roku 1952 do dnešních dnů v mohutný sportovní komplex, sloužící nejen kopané a atletice.

Plánovitá přestavba ústředního městského stadionu započala roku 1952 . Podle návrhu Bohuslava Lisala bylo upraveno hřiště s travnatou hrací plochou pro kopanou, běžeckými tratěmi a dalšími plochami pro lehkou atletiku. Ochoz pro 30 000 diváků byl později doplněn krytou tribunou. Roku 1956 převzalo stadion do správy město. Postupně byly vybudovány další objekty: zimní stadion, kotelna, sauna a kuželna, přetlaková hala (1975), tenisové kurty a druhá ledová plocha, jejíž zastřešení bylo dokončeno v roce 1993.

Do areálu Městského stadionu byl přemístěn i zimní stadion s umělým kluzištěm, otevřený 25. 12. 1956. Stalo se tak bo delším rozvažování, jehož pbomníčkem Je obuštěná jáma vyhloubená v Topolové ulici nad koupalištěm Vápenka, kde měl původně stát. Prvním velkým hokejovým zápasem bylo střetnutí Lokomotivy Liberec s Lokomotivou Moskva (2:8, 28. 2. 1959). Utkání mělo slavnostní ráz, ale, jak napsal kronikář, Liberečtí ještě hokej hrát nedovedou. V letech 1965-67 byla ledová plocha zastřešena odvážnou ocelovou konstrukcí navrženou Vlastimilem Šedou z libereckého Stavoprojektu. Nad půdorysem 100 x 70 m byla vytvořena síťová klenba o rozpětí 90 m z ocelových vzájemně se křížících vazníků, podepřená 18 mohutnými železobetonovými kloubovitě uloženými patkami ve tvaru písmene ypsilon. Tribuny pojmou 7000 diváků, R dispozici je restaurace, ubytovna a další příslušenství. Ledová plocha měla premiéru ještě před zastřešením za účasti 6 000 diváků při utkání hokejistů jihlavské a liberecké Dukly (8:2, 27. 9.1966). Každoročně se pořádala krasobruslařská soutěž o Ještědskou brusli.

A v únoru 1975 tu proběhlo mistrovství ČSR., První hokejovou ligu zde hraje HC Stadion Liberec. Dříve v našem městě hrála i Dukla Jihlava B.

zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Historie libereckého hokeje

Lední hokej má ve městě pod Ještědem velkou tradici. Po II. světové válce existovaly v Liberci 3 hokejové oddíly, Rapid, Slávia a SNB, ze kterých byly v roce 1953 vytvořeny Jiskra Kolora a Tatran. Oba kluby hrály divizní soutěž. Díky výstavbě Zimního stadionu v roce 1956 se vytvořil sloučením obou klubů jeden - Lokomotiva Liberec. V roce 1961 došlo ke změně názvu na HC Stadion Liberec, který poté hrával převážně I.NHL a 2. ligu.

Náš klub patřil v 70. letech k předním družstvům I.NHL a v jeho mládežnických mužstvech byl vychován nejeden výborný hokejista. Tito hráči šířili slávu libereckého hokeje i v jiných klubech. Od roku 1985 do roku 1995 se liberecký hokej dostal vinou finanční nejistoty na nižší úroveň především u dospělého hokeje. "A" mužstvo působilo v ryze amatérských podmínkách ve 2. lize a pouze úroveň a výsledky mládežese podařilo udržet na vyšší úrovni. Celé toto období způsobilo ztrátu divácké přízně a prestiže v hokejovém hnutí.

Díky vstupu firmy Syner do hokejového klubu motivovaném zájmem pozvednout liberecký hokej opět výše s využitím dobře fungující práce s mládeží, začalo od roku 1994 vzestupné období hokeje v Liberci. Klub získal generálního sponzora, který nejen finančními prostředky ale i změnami v organizaci a řízení klubu klubu postupnými kroky budoval klub, který se měl dostat znovu do povědomí hokejové veřejnosti. Prvním krokem byl postup do 1. ligy v roce 1995, na který navazovaly další mimořádné úspěchy v následujících letech, zejména 2. místo v sezóně 1997/98 a účast ve finále play-off 1. ligy v ročníku 2000/01. Spolu s těmito úspěchy "A" mužstva úspěšně pokračovala i práce s mládeží ve sportovních třídách a Sportovním centru mládeže, kde obě družstva - dorost a junioři - nyní působí v extraligových soutěžích.

Po skončení sezóny 1999/2000 byla v klubu vyhlášena široká diskuse pro získání nových podnětů k práci. Jedním z výsledků této debaty bylo rozhodnutí o celkové změně image klubu, a tak 21. srpna 2000 bylo představeno nové logo a nový název Bílí Tygři Liberec.

Spolu s těmito změnami se práce v klubu zaměřila nejen na sportovní stránku své činnosti, ale i na propagaci klubu a především získávání diváků a dalších příznivců a partnerů pro zajištění kvalitních sportovních výsledků, ale i přitažlivé zábavy s účastí velkého množství diváků. I tato práce se v průběhu sezóny 2000/01 rozběhla postupnými kroky a vyvrcholením této činnosti byla účast libereckého celku v play-off 1. ligy, ve kterém postupně nacházelo cestu do Svijanské Arény až 5 000 diváků.

V první sezóně pod novým názvem obsadili Tygři v základní části první ligy 2. místo a následně ve finále play-off I. ligy ČR podlehli Chomutovu. V sezóně 2001/2002 dokázali Bílí Tygři zvítězit v základní části prvoligové soutěže. Ve finále play-off pak přehráli Jihlavu a postoupili tak do baráže o extraligu. Barážovým soupeřem bylo Kladno, mužstvo s bohatou hokejovou tradicí. Tygři zahájili tuto sérii dvěma vítězstvími na ledě svého soupeře, což bylo optimistickým signálem do dalších bojů. V nich Tygři dokázali Kladno porazit a vstoupit tak mezi elitu českého hokeje.

V úvodním ročníku mezi extraligovou elitou se Tygři rozkoukávali a hlavní cíl, nehrát baráž o sestup, se 12. místem naplnil. O stupínek výše postoupili hráči s Tygrem na prsou hned v následující sezóně, nicméně management klubu již pomýšlel na vyšší patra tabulky, jež zaručují postup do play-off.

Třetí extraligová sezóna byla zahájena "výbuchem přestupové bomby", když se podařilo do branky Tygrů ulovit olympijského vítěze a mistra světa - Milana Hniličku. Během léta přicházeli další hráči, ale opravdovou lahůdku připravilo vedení klubu na srpen. To již bylo jasné, že v zámoří NHL nezačne. Do města pod Ještědem se tak podařilo angažovat hráče z NHL, v té době mladé a perspektivní, kteří ve svých klubech v zámoří bojovali o svá místa. Dres Tygrů tak oblékly současné hvězdy Jiří Fischer, Radim Vrbata, Václav Nedorost a Aleš Kotalík.

Dravé mládí pak doplňovala zkušenost obránce Jaroslava Modrého. Společně se stávajícím libereckým kádrem utvořili výbornou partu, která předváděla vynikající hru. To byl dobrý základ pro premiérový postup do play-off , v němž ve čtvrtfinále Tygři překvapivě vyřadili favorizovanou pražskou Slavii. V semifinálovém souboji byly úspěšnější Pardubice, jež nakonec získaly mistrovský titul. Liberec tak skončil třetí a ziskem bronzových medailí si připsal do té doby největší historický úspěch klubu.

Názvy klubu:

1956 - Lokomotiva (sloučení mužstev Jiskra Kolora a Tatran),

1961 - HC Stadion,

2000 - Bílí Tygři

Home Kredit Arena

V roce 2003 se zastupitelstvo města Liberce muselo rozhodnout, zda bude lepší nejstarší stavby areálu pouze rekonstruovat, nebo kompletně přestavět celý areál. Protože projekt přestavby měl podpořit rozvoj města a oživit turistický ruch a v průzkumu, který pro město provedla agentura Analysis & Consulting, se pro stavbu haly vyjádřilo cca 82 % Liberečanů, 2. září 2003 zastupitelstvo rozhodlo o výstavbě nové multifunkční haly. Hned 5. září se konalo poklepání na základní kámen. Podle projektu měla hala stát 750 milionů Kč, které mělo město splácet po dobu 25 let.

K zahájení stavby došlo 8. září 2003, v prosinci již bylo dokončeno všech 580 pilotů, na kterých stavba stojí a v únoru roku 2004 se začalo se stavbou vnějšího prstence stavby. Střecha byla dokončena 16. července, do 30. července byly dokončeny tribuny a zapojeno chladicí zařízení. K navýšení rozpočtu stavby došlo 31. března 2005, kdy bylo rozhodnuto investovat do rekonstrukce stávajících sportovišť a doplnění vybavení sportovišť dalších necelých 140 milionů Kč. 28. června 2005 byl v aréně uspořádán první koncert, sloužící jako zkouška systémů a zařízení haly, koncertu se zúčastnilo necelých 8000 diváků. Název hala dostala po sázkové společnosti Tipsport.

8. září 2005 byla stavba úspěšně zkolaudována, pokřtěna a slavnostně otevřena, této události se zúčastnilo asi 5 tisíc návštěvníků.

Dne 31. října 2014 získala multifunkční hala nový název - Home Credit Arena.

V sezóně 2015/2016 se náš klub dočkal historicky prvního mistrovského titulu.

(zdroj: Wikipedia, www. hokej.cz )

Zimní stadion - únor 1999. Lunetic

(foto Petr Šimr)

2004-2005

souběžná výstavba odbočky na "dálnici" na Jablonec a Tipsport arény. (archiv Ing. Rudolf Kittler)

Kresba Liberce Josefa Nastoupila z roku 1935
Kresba Liberce Josefa Nastoupila z roku 1935
archiv P.Ruprecht
archiv P.Ruprecht
1929
1929
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
foteno od Krematoria (archiv Tomáš Stracke)
foteno od Krematoria (archiv Tomáš Stracke)
„Jedinečný přírodní rámec lesnatých horských hřebenů a mohutný Ještěd propůjčují obrazu města půvabnou osobitost.“ Foto A. Kříž, z pohlednice nakladatelství Orbis - Praha. #liberec #ještěd
„Jedinečný přírodní rámec lesnatých horských hřebenů a mohutný Ještěd propůjčují obrazu města půvabnou osobitost.“ Foto A. Kříž, z pohlednice nakladatelství Orbis - Praha. #liberec #ještěd
ulice napravo směřující nahoru je Košická, uprostřed drážní skladiště a ta velká budova je ZŠ v ulici U školy. Pohled zřejmě od  krematoria, přímo u nohou bývala stráň ,kde se vyvažely věnce po obřadu a tam se pálily cca roku 1958 , nejlépe hořely voskovky - umělé kytky. Kdesi pod pohlednicí je ulice Dr. Milady Horákové (archiv Tomáš Stracke, komentáře R.Vejražka, M.Vojáček, L.D.Šesták)
ulice napravo směřující nahoru je Košická, uprostřed drážní skladiště a ta velká budova je ZŠ v ulici U školy. Pohled zřejmě od krematoria, přímo u nohou bývala stráň ,kde se vyvažely věnce po obřadu a tam se pálily cca roku 1958 , nejlépe hořely voskovky - umělé kytky. Kdesi pod pohlednicí je ulice Dr. Milady Horákové (archiv Tomáš Stracke, komentáře R.Vejražka, M.Vojáček, L.D.Šesták)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík

Český kopec

(20.léta, poč. 20.století, před rokem 1904)

Na prvním snímku je pohled přes Mosteckou ulici směrem ke hřbitovu. Na druhém okolí Šlikovy ulice spolu se záběrem na české školy. A na třetím snímku nároží ulic Melantrichovy a M.Horákové. V rohovém domě čp. 116 bývala tiskárna Bohumila Kobra, významného českého kulturního pracovníka. Narodil se 26.4.1896 v Cerhenicích u Kolína, odkud se jeho rodiče přestěhovali do Lomnice nad Popelkou. Jeho přání být učitelem nemohlo být pro nedostatek prostředků splněno, a tak se vyučil typografem a nastoupil u lomnické firmy Kosař, kde se vypracoval na vedoucího tiskárny. Na Liberecko ho přivedla snaha pomoci českým hraničářům založením knihtiskárny. Skutečně pak z jeho podniku vycházel široký sortiment nejrůznějších tiskovin od pozvánek až po noviny a knihy pro většinu českých spolků. Tiskly se zde týdeníky Naše hory, Český sever, Severočeský živnostník a obchodník, dále Severočeský deník (28.10.1932 - 2.10.1938) a firma stála u vzniku Severočeského družstva nakladatelského a vydavatelského v Liberci (koncese 1937 ), které vydávalo Deník českého severu. Kobr byl jedním z prvních Čechů, kteří byli po příchodu nacistů žalářováni. Po válce se sem vrátil a působil jako národní správce dvou libereckých tiskáren (Josef Seibt a Johann Jäckel) a po znárodnění jako odborník v Severografii až do tragické smrti 21.8.1968. Od roku 1990 nese jeho jméno jedna z hornorůžodolských ulic.

(zdroj Kniha o Liberci)

1924
1924
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Horní Růžodol v roce 1931  (zdroj: Historické fotografie)
Horní Růžodol v roce 1931 (zdroj: Historické fotografie)
v pravém dolním rohu je křižovatka Melantrichovy ulice a ulice Dr.Milady Horákové
v pravém dolním rohu je křižovatka Melantrichovy ulice a ulice Dr.Milady Horákové
Tato reklamní vyobrazení byla zpravidla idealizovaná a i menší provozy ukazovala jako nekonečné areály. Tento konkrétně se dochoval dodnes v podstatě v původní podobě a z nadhledu (třída Milady Horákové )(Post Rash komentář, archiv L.Mencl  
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

...když se stavěla betonová silnice cca v roce 1964

.....  dnešní Milady Horákové (u Stavokombinátu)  (archiv František Zikmund)
ulice Dr. Milady Horákové (Zd.Nejedlého - archiv Fr. Zikmund) v roce 1964 a 19.9.2021
ulice Dr. Milady Horákové (Zd.Nejedlého - archiv Fr. Zikmund) v roce 1964 a 19.9.2021
ulice Dr. Milady Horákové (Zd.Nejedlého - archiv Fr. Zikmund) v roce 1964 a 19.9.2021
ulice Dr. Milady Horákové (Zd.Nejedlého - archiv Fr. Zikmund) v roce 1964 a 19.9.2021
Motorový vůz č. 26 zastavil 5.7.1926 na cestě do Rochlice ve výhybně Čechova a čeká na křižování.  komentář Františka Zikmunda: Výhybnu Čechova pamatuji, ale za mých let byly otevřeny dveře na opačné straně a vystupovalo a nastupovalo se z chodníku, jak při cestě do Rochlic tak i do města. (1956-59).
Motorový vůz č. 26 zastavil 5.7.1926 na cestě do Rochlice ve výhybně Čechova a čeká na křižování. komentář Františka Zikmunda: Výhybnu Čechova pamatuji, ale za mých let byly otevřeny dveře na opačné straně a vystupovalo a nastupovalo se z chodníku, jak při cestě do Rochlic tak i do města. (1956-59).
Nad Teplárnou (M.Gergelčík)
Nad Teplárnou (M.Gergelčík)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Sloup stál na louce u krematoria. Před časem jsem narazil na dokument o historii sloupu. V dětství jsme si na této louce často hráli a pouštěli draky. Říkalo se tomu morový sloup, ale z dokumentu jsem se dozvěděl, že to byla monstrance, do které udeřil blesk. Dnes sloup stojí na zahradě u plotu. (autor článku Jan Bartoš)
Sloup stál na louce u krematoria. Před časem jsem narazil na dokument o historii sloupu. V dětství jsme si na této louce často hráli a pouštěli draky. Říkalo se tomu morový sloup, ale z dokumentu jsem se dozvěděl, že to byla monstrance, do které udeřil blesk. Dnes sloup stojí na zahradě u plotu. (autor článku Jan Bartoš)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Sirény Babíček Jiří, beton, 1974, Perštýn. Plastika byla zlikvidována někdy v letech 1998/1999. Foto: idnes.cz.
Sirény Babíček Jiří, beton, 1974, Perštýn. Plastika byla zlikvidována někdy v letech 1998/1999. Foto: idnes.cz.
Stavba teplárny – pohled ze střechy domu ve Šlikově ulici
Stavba teplárny – pohled ze střechy domu ve Šlikově ulici

Se svolením Teplárna Liberec se mi podařilo podívat se na naše krásné město z výšky 135,5 metru. Neuvěřitelný zážitek. Cesta nahoru s přestávkami přibližně 60 minut. (Marek Charvát)

Rovná dlouhá ulice Milady Horákové. Na křižovatce odbočíme na levou stranu a dojdeme na pivko k Vávrům. Dole na křižovatce je na pravé straně teď spalovna (archiv J.Hůlka)
Rovná dlouhá ulice Milady Horákové. Na křižovatce odbočíme na levou stranu a dojdeme na pivko k Vávrům. Dole na křižovatce je na pravé straně teď spalovna (archiv J.Hůlka)
ulice Milady Horákové (Archiv Michal Bárta)
ulice Milady Horákové (Archiv Michal Bárta)
archiv Michal Bárta
archiv Michal Bárta
interier restaurace Zum Schmiede, která byla v Horním Růžodolu (archiv J.Hůlka)
interier restaurace Zum Schmiede, která byla v Horním Růžodolu (archiv J.Hůlka)
Šlikova čp.23 - tehdy Horní Růžodol (zdroj: deutschboehmen.de)
Šlikova čp.23 - tehdy Horní Růžodol (zdroj: deutschboehmen.de)
u Vávrů
u Vávrů
Šlikova ulice (M.Gergelčík)
Šlikova ulice (M.Gergelčík)
Šlikova ulice (archiv Jaroslav Hůlka)
Šlikova ulice (archiv Jaroslav Hůlka)
Nahoře v prostředku je kousek domu, čp 217,  ve kterém jsem bydlela, nahoře bydlel pan Kunc- zahradník (Ladka Puntschuh)
Nahoře v prostředku je kousek domu, čp 217, ve kterém jsem bydlela, nahoře bydlel pan Kunc- zahradník (Ladka Puntschuh)

Tylova ulice

Ve městě bývalo více ploch s trávou. Někde byla nejen na těch pro ni určených, ale i na chodníku a třeba i na silnici. (Michal Bárta)

Hradebni x Tylová - Horní Růžodol 🙃 napravo vzadu hřbitov (archiv M.Gergelčík)
Hradebni x Tylová - Horní Růžodol 🙃 napravo vzadu hřbitov (archiv M.Gergelčík)

Proměny domu  čp 217 - VII v Hradební ulici

(archiv Ladka Puntschuh)

Hradební čp. 217 - VII
Hradební čp. 217 - VII