Liberec VI - Rochlice

17.05.2020

Rochlice

dříve samostatné město , dnes Liberecká čtvrť číslo 6 .

Dva pohledy , které zveřejňuji pro potěchu nejen těch z Rochlice , z roku 1902 jsou z mé sbírky .

Historie Rochlice : Ke skutečnému rozmachu obce došlo až v 19. století během průmyslové revoluce. V tomto období v Liberci vznikly nové silnice: nejprve ta vedoucí podél Nisy dnešní třídou M. Horákové roku 1825, pak i další další vedoucí na Vratislavice (1863) a Dolní Hanychov (1902). Dalším impulsem k rozvoji obce bylo vybudování železničních tratí z Liberce, protože ta vedoucí do Jablonce měla zastávku na dnešním Poštovním náměstí. Na tom stávala pošta již od roku 1892. 14. září 1899 přijela do Rochlice první tramvaj.

Obec byla povýšena na městys 14. 6. 1903 a již po pěti letech se stala městem s vlastním znakem uděleným Rochlici císařem Františkem Josefem I. Koncem 19. století byla Rochlice jedním z nejdůležitějších průmyslových center Liberecka. Tato prosperita skončila se začátkem první světové války. Roku 1918 zde byla dokonce kvůli katastrofálním problémům se zásobováním zaznamenána úmrtí z hladu. Po skončení války a vzniku nového státu obsadilo Rochlici československé vojsko. Protože problémy se zásobováním přetrvávaly, srotil se 29. 5. 1919 dav pěti set nespokojených občanů, kteří se pustili do rabování místních obchodů. Pořádek musela nastolit až místní vojenská posádka.

V prvních obecních volbách vyhráli v Rochlici němečtí sociální demokrati a prvním starostou se stal Karl Scheffel. Následující léta však byla ve znamení neustálých bojů o radnici mezi německými sociálními demokraty s českými stranami a německými nacionály a nacisty, v důsledku čehož docházelo k velmi rychlému střídání starostů. V září roku 1927 se tak poprvé do jejího čela dostal představitel místní DNSAP. Ve volbách 12. 6. 1938 získala SdP 2352 hlasů a obsadila 21 z 36 mandátů (česká menšina získala 11 mandátů, KSČ 3 mandáty a jeden mandát němečtí sociální demokraté).

Po podepsání mnichovské dohody muselo zdejších jeden a půl tisíce Čechů odejít do vnitrozemí a 8. října 1938 přivítala slavnostně ozdobená obec příchod prvních Hitlerovských vojáků. Za německé okupace byla Rochlice přičleněna 1. května 1939 k Velkému Liberci jako jeho čtvrť.Po odsunutí Němců po skončení druhé světové války až do sedmdesátých let se počet obyvatel pohyboval kolem 4000. K prudkému nárůstu počtu obyvatel došlo až během mohutné panelové výstavby. I dnes je Rochlice nejlidnatější Liberecká čtvrť . ( Skoro 20000 obyvatel )

(autor příspěvku Karel Krenk)

foto 2021 Zdeněk Král
foto 2021 Zdeněk Král
Vepřové hody - Rochlice - pohlednice (archiv M.Ban)
Vepřové hody - Rochlice - pohlednice (archiv M.Ban)
Příční ulice v dubnu 1981 (archiv K.Odrážkové) a nebo snad Krymská?
Příční ulice v dubnu 1981 (archiv K.Odrážkové) a nebo snad Krymská?
2021
2021
2021 (archiv J.Hůlka)
2021 (archiv J.Hůlka)
2021
2021
Léto 1984 - Krymská ulice (archiv Marek Stahl)
Léto 1984 - Krymská ulice (archiv Marek Stahl)
Krymská - před rekonstrukcí (archiv Jiří Paleček)
Krymská - před rekonstrukcí (archiv Jiří Paleček)
Krymská - současnost (archiv Jiří Paleček)
Krymská - současnost (archiv Jiří Paleček)
Léto 1984 - pod betonárkou (archiv Marek Stahl)
Léto 1984 - pod betonárkou (archiv Marek Stahl)
z archivu pí. Baumgartnerové
z archivu pí. Baumgartnerové
stavba výrobní haly v roce 1962
stavba výrobní haly v roce 1962
z archivu pí. Baumgartnerové
z archivu pí. Baumgartnerové
archiv Leoš Leko Kožuch
archiv Leoš Leko Kožuch

Když se stavěl Plastimat

Firma Plastimat vznikla v roce 1946 v Jablonci a specializovala na díly pro elektrotechnický průmysl, instalační materiály a také na první součástky pro automobily. Ale už tehdy bylo jasné, že plast je materiálem budoucnosti a jeho možnosti jsou prakticky neomezené.

Spotřební zboží začal podnik chrlit ve velkém až po roce 1963, kdy otevřel nový závod v Liberci-Hanychově, a vedení podniku se přestěhovalo do něj. Měl ještě dalších sedm závodů po celých Čechách a kolem 4000 zaměstnanců.

z archivu pí. Baumgartnerové
z archivu pí. Baumgartnerové
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla

Plastimat

Stanislav Duda, 1968

Liberecký národní podnik Plastimat, který zahrnoval několik závodů po celé republice, byl hlavním českým producentem výrobků z plastických hmot. (Na Moravě to byla Fatra Napajedla.) Díky vlastním designérům měly jeho produkty velmi vysokou estetickou úroveň a svým masovým rozšířením určovaly podobu všedního života socialistického Československa. Podnik byl zřízen v Jablonci nad Nisou v březnu 1948 se zpětnou platností k 1. lednu 1946. Téměř od začátku se však hledalo místo pro hlavní závod. Až v roce 1958 se rozhodlo, že bude vybudován v Liberci; dokončen byl v roce 1965. Jeho vznik vedl ke změně sídla a tudíž i názvu na n. p. Plastimat Liberec. Další velký provoz byl v roce 1967 otevřen v Tachově. V této podobě podnik fungoval téměř celá 80. léta. V roce 1987 se však závody v Tachově, v Plzni a v Horšovském Týně osamostatnily a v roce 1990 je následoval závod v Modré u Děčína. V tomto roce národní podnik zanikl a nahradila jej stejnojmenná akciová společnost. Ta byla v roce 1992 začleněna do německé společnosti Eurotec Systemteile GmbH, v roce 1996 přejmenovaná na Peguform Bohemia.První logo v dobovém "neónovém" písmu navrhl okolo roku 1952 výtvarník Miloslav Typl (1924- ), absolvent jablonecké uměleckoprůmyslové školy (1944). Nápis byl později obohacen kruhem kolem písmena P a znak "P v kruhu" se používal i samostatně. Nejspíš v souvislosti s celkovou modernizací výroby ve dvou nových závodech v Liberci a v Tachově bylo vytvořeno logo nové, mnohem kompaktnější, v podobě dvou trojúhelníků, mezi nimiž je umístěn nápis v bezpatkovém písmu silného řezu celý v minuskách. V roce 1968 ho navrhl výtvarník Stanislav Duda (1921 - 2008). Studoval na pražské UMPRUM (1941 - 1947). Zpočátku pracoval jako propagační výtvarník, od roku 1953 na volné noze. Pracoval zejména na poli ilustrace pro děti dospělé.

(Zdroj: https://www.retromuseum.cz/plastimat-744/

z archivu pí. Baumgartnerové
z archivu pí. Baumgartnerové
1994
1994
Magna v roce 2015 z archivu pí. Baumgartnerové
Magna v roce 2015 z archivu pí. Baumgartnerové

Rok 1963......stavba nového závodu....Plastimatu v Kubelíkově ulici.

Od Plastimatu k Magně aneb S plastem na věčné časy!

Výrobky z libereckého Plastimatu byly české domácnosti před rokem 1989 zaplavené. Podnik chrlil ve velkém dudlíky i rakve, ale také potřeby pro hospodyňky.
Magna Bohemia v roce 2019 slavila 70 let od svého založení v Jablonci nad Nisou, což už je pořádný důvod k velkolepým oslavám. O firmě, která v Liberci zaměstnává přes dva tisíce lidí, bude letos hodně slyšet a rovněž bude hodně vidět. Pro své zaměstnance, ale i pro širokou veřejnost, Magna Bohemia přichystala nabitý program. Nebudou chybět výstavy, koncerty, charitativní akce, billboardová kampaň, ale také třeba vycházejí retro noviny plné zajímavostí a příběhů, a to v nákladu téměř 200 000 výtisků. Obyvatelé Libereckého kraje je během února objevili ve svých schránkách.

archiv FL
archiv FL
rok 1975 foto kniha Severní Čechy 70
rok 1975 foto kniha Severní Čechy 70

Liberec - Od kolébky do stáří, Plastimat tě provází

S úsměvy ve tvářích vzpomínají bývalí zaměstnanci na jedno z budovatelských hesel firmy, kterou už od jejího vzniku nebylo možné přehlédnout. Černý humor vždy patřil a patří do kolektivu, a to nejen do toho z liberecké Kubelíkovy ulice. "Začali jsme vyrábět i rakve. S jednou jsme zamířili na vyhlášené Liberecké výstavní trhy." Pronesl dvaaosmdesátiletý pamětník, bývalý zaměstnanec a tlumočník Boris Jomrich. Jeho vrstevníci se nedají zahanbit a během několikahodinového vzpomínkového sezení sypou z rukávů jednu historku za druhou. Dnes už se jim mohou od srdce zasmát a potěšit jimi i širokou veřejnost.
Píše se rok 1946 a v Jablonci nad Nisou vzniká národní podnik s názvem Plastimat. Soudruzi se poplácavají po ramenou a do města na severu svolávají zaměstnance. Stahují se sem lidé z celé země. Mezi nimi je i Zdeněk Konečný. "Mým hlavním úkolem bylo připravit vše na přesun do chystané fabriky v Liberci včetně norem. Asi si nikdo nedokáže představit, jaké bylo takovou fabriku v roce 1963 do Liberce přestěhovat. Řemeslníci si mimo jiné stěžovali, že mají jít do velké haly. Vytvářeli jsme jim přijatelné podmínky." Svěřil se se svým příběhem pan Konečný.

Do Liberce se firma Plastimat přemístila až v roce 1963. "Podnik neměl žádné těžké stroje, a tak jsme stavbu začínali s jedním vypůjčeným buldozerem Stalinec S 100. Byl až z Hradce Králové. Když nám později byl zapůjčen další Stalinec, mohl jeden tahat z bahna toho druhého. Dnes to vše zní velmi legračně. Taková však byla doba a můžeme se tomu zasmát." Vzpomíná na krušné chvíle stavitel závodu Eduard Anděl.

Přerod v revolučním roce 1989

Než se Plastimat přetransformoval v MAGNA BOHEMIA, prošel rukama několika firem, z nichž některé skončily v insolvenci. Současný ředitel MAGNA BOHEMIA Pavel Neuman už tehdy v podniku pracoval a vzpomíná, jak v roce 1989 dala veškerá nástrojařská elita výpověď. Sto čtyřicet lidí chtělo odejít, aniž by pořádně tušili proč. "Bylo mi třicet tři let, ve funkci generálního ředitele jsem byl teprve pár týdnů a říkal jsem si, co já mám dělat?! S každým jsem chtěl osobně mluvit. Nakonec odešli nástrojaři dva. Ti, kteří to celé vlastně zorganizovali." V té době začal Pavel Neuman chystat privatizační projekt. "Učili jsme se za pochodu. Chtěli jsme to mít rychle za sebou, protože tenkrát se jednalo, že Renault nebo VW koupí Škodovku a pokud tady bude jasný vlastník, tak to je základ k tomu, aby firma získala zakázky. Byli jsme pátá firma u nás, která privatizační projekt dokázala přichystat. Schvalovala nás vláda, která také tápala. Rok poté už to bylo daleko komplikovanější. Měli jsme tedy vlastníka Eurotec a dostali jsme zakázku na nárazníky, dveřní výplně a přístrojovou desku. To byl rozhodující moment pro přechod pouze k automobilovému průmyslu," říká Pavel Neuman.
Dnes je MAGNA BOHEMIA výrobcem a vývojovým dodavatelem plastových výrobků a systémů pro automobilový průmysl se sedmdesátiletou tradicí. Z Liberce se v současné době řídí 13 výrobních závodů v Evropě (Česko, Německo, Rusko, Polsko, Rumunsko, Turecko). MAGNA BOHEMIA zaměstnává přibližně sedm tisíc pracovníků (včetně nástrojárny).
"V roce 1990 byl náš obrat 18 milionů USD, od té doby jsme se vyšplhali až na obrat 400 milionů USD v roce 2015. V tomto období jsme zásadním způsobem nejen rozšířili a modernizovali stávající závody, ale postavili i závody nové v České republice i v zahraničí. A na všechny tyto investice jsme si dokázali sami vydělat. I přes několikanásobnou změnu vlastníka v průběhu let nikdy nedošlo k velkým personálním změnám, které by narušily kontinuitu rozvoje firmy. Myslím, že z pohledu vlastníků a také zákazníků jsme vždy odváděli a stále odvádíme dobrou práci." Uvedl ředitel Magna Bohemia Pavel Neuman. Součástí oslav je i Den otevřených dveří, který se bude konat 10. 9. 2016. Firma se sedmdesátiletou tradicí zve na tuto akci širokou veřejnost!

Současnost

Společnost Magna Exteriors Bohemia se v květnu roku 2009 stala součástí globální společnosti Magna operující ve více než 25 zemích světa. Celkový počet zaměstnanců přesahuje 72 tisíc. Společnost Magna je světově uznávaným výrobcem a dodavatelem komponentů a systémů pro automobilový průmysl. Společnost je významný regionální hráč na poli zaměstnanosti. Jen v Liberci podnik poskytuje práci téměř dvěma tisícům lidí. Společnost se zabývá technologickými procesy zpracování plastů:

vstřikování,

dvoukomponentní vstřikování,

lakování exteriérových a interiérových plastových dílů,

svařování plastů vibrací, ultrazvukem a horkým elementem,

ořez laserem,

vypěňování,

lisování,

slush technologie,

zastřikování textilu a plastových folií.


(zdroj Idnes.cz.,  Magna Bohemia)

1976 (archiv T.Majer) Luboš Maruškevič:  Ten komín vpředu vpravo od lokomotivy patří k LIAZu. Vedle komína je vidět kostel v Hanychově. Dále vpravo od komína je vidět vysoká ,,bílá" budova - administrativní budova LIAZu. Pak jsou vidět v dolní části haly Plastimatu a alej s vysokými stromy - Kubelíkova.. Pokud si najedete na Mapy.cz, uvidíte v místech mezi ulicí České mládeže a Krymskou místo s vyznačenou zatáčkou kolejí vlakové dráhy. Tak tam je to foceno.
1976 (archiv T.Majer) Luboš Maruškevič: Ten komín vpředu vpravo od lokomotivy patří k LIAZu. Vedle komína je vidět kostel v Hanychově. Dále vpravo od komína je vidět vysoká ,,bílá" budova - administrativní budova LIAZu. Pak jsou vidět v dolní části haly Plastimatu a alej s vysokými stromy - Kubelíkova.. Pokud si najedete na Mapy.cz, uvidíte v místech mezi ulicí České mládeže a Krymskou místo s vyznačenou zatáčkou kolejí vlakové dráhy. Tak tam je to foceno.

Liberec, Nákladní ul. - České mádeže 1976

(foto Petr Šimr)
Stavba mostu silnice I/35 nad tratí 036 Liberec - Sklarska Poreba Górna a Doubskou ulicí. (archiv Luboš Janků)
Stavba mostu silnice I/35 nad tratí 036 Liberec - Sklarska Poreba Górna a Doubskou ulicí. (archiv Luboš Janků)
U přejezdu v Doubské ulici 15.10.1978. (Jiří Holeček)
U přejezdu v Doubské ulici 15.10.1978. (Jiří Holeček)

Pár obrázků z drážního stožaru /2004

(archiv Pav Karel)

2004 - foto Petr Šimr
2004 - foto Petr Šimr
2004 - foto Petr Šimr
2004 - foto Petr Šimr

Stopování nebo-li autostop

- i konci let devadesátých nezbytný kolorit na výpadovkách z města. Právě tam stávaly často početné zástupy těch, kteří místo hromadné dopravy sázeli na ochotu a vstřícnost řidičů s volným místem v autě. Někdo mával rukou, jiný držel cedulku s nápisem kam jede...

(archiv Petr Kolín

Takhle jsem se prošel Vratislavickou v roce 1993

(archiv František Zikmund)


Stará a nová Rochlice v roce 1994 (Zdroj Kniha o Liberci)
Stará a nová Rochlice v roce 1994 (Zdroj Kniha o Liberci)
Horní Kopečná (archiv Michal Bárta)
Horní Kopečná (archiv Michal Bárta)
Hostinec dnes na Kyjevském náměstí. Vlevo silnice PHA-LBC
Hostinec dnes na Kyjevském náměstí. Vlevo silnice PHA-LBC
Rochlice, nám. Na Lukách
Rochlice, nám. Na Lukách
Poštovní náměstí - slavnostní zahájení provozu na tramvajové trati do Rochlice 3.6.1899 a 30.8..2021
Poštovní náměstí - slavnostní zahájení provozu na tramvajové trati do Rochlice 3.6.1899 a 30.8..2021
Rochlice v roce 1900 a 2001 ......Rochlice tvořila dlouhou dobu vstupní obec do vnitřního města, přestože do roku 1939 byla samostatná. Továrny podél Lužické Nisy se táhly bez ohledu na hranice obce, takže obdobně jako jiné oizdější čtvrti města vytvářely kontinuální prostor. Historickému jádru obce dominovala stavba kostela sv. Jana Křtitele na svahu nad údolím Nisy, stavba z poloviny 17.století ve formách pozdní saské renesance. Současná Rochlice je úzce spojena s novým sídlištěm na Dobiášově ulici, které zasáhlo i do historického areálu kostela. Hřbitov okolo něho byl v polovině osmdesátých let 20.století asanován. Rozvoj této části města se nevyvíjí vždy správným směrem, když historický střed tvořený Poštovním náměstím byl necitlivě zbořen ve prospěch silničního průtahu.
Rochlice v roce 1900 a 2001 ......Rochlice tvořila dlouhou dobu vstupní obec do vnitřního města, přestože do roku 1939 byla samostatná. Továrny podél Lužické Nisy se táhly bez ohledu na hranice obce, takže obdobně jako jiné oizdější čtvrti města vytvářely kontinuální prostor. Historickému jádru obce dominovala stavba kostela sv. Jana Křtitele na svahu nad údolím Nisy, stavba z poloviny 17.století ve formách pozdní saské renesance. Současná Rochlice je úzce spojena s novým sídlištěm na Dobiášově ulici, které zasáhlo i do historického areálu kostela. Hřbitov okolo něho byl v polovině osmdesátých let 20.století asanován. Rozvoj této části města se nevyvíjí vždy správným směrem, když historický střed tvořený Poštovním náměstím byl necitlivě zbořen ve prospěch silničního průtahu.
Rochlice - Poštovní náměstí (archiv J.Hůlka)
Rochlice - Poštovní náměstí (archiv J.Hůlka)
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci
rok 1939 a vozy 18 a 19 (archiv Petr Bernat)
rok 1939 a vozy 18 a 19 (archiv Petr Bernat)
Poštovní náměstí (archiv Z.Posledníková)
Poštovní náměstí (archiv Z.Posledníková)
Poštovní náměstí cca před 100 lety a 19.9.2021
Poštovní náměstí cca před 100 lety a 19.9.2021
tak to je ten dům podle kterého má název náměstí. Pošta a na rohu lékárna. (archiv Václav Exner)
tak to je ten dům podle kterého má název náměstí. Pošta a na rohu lékárna. (archiv Václav Exner)
archiv Tomáš Foltis
archiv Tomáš Foltis
Rochlice, nám. Na Lukách
Rochlice, nám. Na Lukách
Rochlice - Poštovní náměstí
Rochlice - Poštovní náměstí
Rochlice - Hodkovická ulice. (archiv Jindřich Nosek)
Rochlice - Hodkovická ulice. (archiv Jindřich Nosek)
Poštovní námětí v roce 1939 a 30.8.2021
Poštovní námětí v roce 1939 a 30.8.2021
Hodkovická ulice v roce 1990 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Hodkovická ulice v roce 1990 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Poštovní náměstí cca před 100 lety a 19.9.2021
Poštovní náměstí cca před 100 lety a 19.9.2021
Poštovní náměstí cca před 100 lety a 1.7.2021
Poštovní náměstí cca před 100 lety a 1.7.2021
Hodkovická ulice a Poštovní náměstí (komentář: Dnes je ten pohled víc betonovej. Ale zas kudy jinudy tu spojnici na Jablonec vést? Víc mě mrzí zrušení tramvajové trati. ( Lukáš Pavlíček))
Hodkovická ulice a Poštovní náměstí (komentář: Dnes je ten pohled víc betonovej. Ale zas kudy jinudy tu spojnici na Jablonec vést? Víc mě mrzí zrušení tramvajové trati. ( Lukáš Pavlíček))
cca 1990 (archiv K.Odrážkové)
cca 1990 (archiv K.Odrážkové)
leden 1981 (Petr Šimr)
leden 1981 (Petr Šimr)
leden 1981 (Petr Šimr)
leden 1981 (Petr Šimr)
archiv K.Krenk
archiv K.Krenk
Bývalé koupaliště v Rochlicích, dnes je zasypáno a místo koupaliště jsou tenisové kurty. Budova původního Gasthausu je pořád na svém místě - Jan Vlk
Bývalé koupaliště v Rochlicích, dnes je zasypáno a místo koupaliště jsou tenisové kurty. Budova původního Gasthausu je pořád na svém místě - Jan Vlk
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Rochlice - porovnávačka - vrchní snímek z roku 1935, spodní snímek z roku 2019 👍 Foto zaslal Jindřich Nosek.
Rochlice - porovnávačka - vrchní snímek z roku 1935, spodní snímek z roku 2019 👍 Foto zaslal Jindřich Nosek.
Kyjevské náměstí. Ten dům vlevo - bílá střecha je kino Praha, dnes je tam je proluka. (komentář Pavel Šípek, archiv Jan Sušer)
Kyjevské náměstí. Ten dům vlevo - bílá střecha je kino Praha, dnes je tam je proluka. (komentář Pavel Šípek, archiv Jan Sušer)
léto 2004 - staví se most nad Poštovním náměstím, vlevo Rochlický kostel (foto ing. Rudolf Kittler)
léto 2004 - staví se most nad Poštovním náměstím, vlevo Rochlický kostel (foto ing. Rudolf Kittler)
1938
1938
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Pošta je ta bližší věžička, ta za ní je za kolejemi, na dnešní Hodkovické včetně té aleje. Vlevo v popředí je most přes Nisu. (archiv M.Gergelčík, komentář Leoš Kobr)
Pošta je ta bližší věžička, ta za ní je za kolejemi, na dnešní Hodkovické včetně té aleje. Vlevo v popředí je most přes Nisu. (archiv M.Gergelčík, komentář Leoš Kobr)
ZŠ Na Žižkově (1902 - 2021) (foto Zdena Ina Bergger )
ZŠ Na Žižkově (1902 - 2021) (foto Zdena Ina Bergger )
13.9.2021 (foto Zdena Ina Bergger )
13.9.2021 (foto Zdena Ina Bergger )
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel

Školství v Rochlici


Škola byla jednou z nejstarších v okolí. Dle domněnky již z roku 1360 a byla původně v domě č. 19. Říká se tam Schulfleckl a jelikož Rochlice v té době byla německá, byla též škola pravděpodobně také německá. Škola byla prý za husitských válek zničena projíždějícími husity, kteří válčili s majitelem panství - pány z Bibrštejna a na čas zanikla.
Až v roce 1595 je zmínka, že kupuje obec zahrádku pro školu. Kolem roku 1600 byl vybudován nový dřevěný kostelík a krátce předtím byla založena i školka a později škola. Avšak během třicetileté války se počet obyvatelstva velmi zmenšil a mnoho stavení včetně školy (28 let) zde po dlouhou dobu zelo prázdnotou.
První doložená budova školy zde byla postavena okolo roku 1750. Bylo to v domě č.p. 52. Říkalo se tam na Staré škole a byl to dům krejčího Mareše.
U školy byla v letech 1836 -1837 postavena nová budova č.p. 101 (dnešní dolní budova). Do roku 1869 byla německá škola trojtřídní a bylo k ní přidruženo dalších 8 obcí: Dolní Hanychov, Pilinkov, Hynčice, Hluboký, Minkovice, Víska, Doubí a část Horního Růžodolu. Ale vzhledem ke stoupajícímu počtu dětí byla její kapacita nedostatečná. A to i přesto, že časem do místní školy přestaly již chodit děti z Hanychova, Pilínkova, Doubí a Vesce, kde již byla otevřena vlastní škola.
Z nedostatečné kapacity byla u školy přistavena ještě další škola (dnes horní budova) č.p. 151. To bylo v roce 1885 -1888. Avšak i v tomto případě se jednalo o školu německou. V ní se nacházela od roku 1919 dvoutřídní česká škola. Děti z Růžodolu rochlickou školu navštěvovaly až do roku 1887. Také zde existovala německá dívčí škola, kterou vedla ve školním roce 1924 - 1925 Marie Blaschek. Byla první řídící učitelkou v okrese.

Česká škola v Rochlici


Česká zemská škola obecná v Rochlicích byla zřízena dle § 4, zákona ze dne 3. dubna 1919, číslo 189 sbírky zákonů a nařízením výnosem zemské školní rady v Praze ze dne 31. května 1919 číslo 688/2 ai 1919 č.z.š. rady 51.637 a organizovaná jako škola dvoutřídní.
Správcem školy byl jmenován František Žďárský, definitivní učitel v Oulibicích, okres Jičín a učitelkou Marie Vávrová z Ústí u Staré Paky. Oba jmenovaní nastoupili svůj úřad v Rochlicích dne 16. září 1919, kteréhož dne byla škola otevřena. Školský výbor - výbor důvěrníků se skládal z Josefa Šídy, tkadlce a z Josefa Petříka, obuvníka v Rochlicích.
Soukromým sčítáním bylo zjištěno 1400 Čechů. A tak po dlouhých sporech, byly pro českou školu zabrány v německé škole v Rochlicích č.p. 101 3 místnosti ( 2 učebny a 1 kabinet) ve 2. poschodí. Nájemné 1. rok nebylo požadováno. Pan ředitel píše o prvním dnu v kronice takto:
Dne 16. září 1919 vykonáno otevření školy jejím prvním správcem Františkem Žďárským. Časně ráno toho dne očekávaly české dítky s rodiči, hlavně matkami, své nové české učitele (u budovy č.p. 101). Jako když včelí královna odvádí nový roj, tak vypadalo to dne 16. září 1919 před budovou německých škol obecných v Rochlicích. Před budovou horní (č.p.151) roj dítek německých, před budovou dolní (č.p.101) roj dítek českých. Tyto zavedl pan ředitel do místností určených české škole a promluvil k dítkám i rodičům o významu tohoto památného dne - kdy otvírá se v Rochlicích česká škola. Ku konci zapěny národní hymny.
Zařízení tříd v prvních dnech nebylo žádné, později se za pronájem platí. V letech 1920 - 1923 se například platil pronájem školních místností 1500 Kčs ročně. Až postupem se začaly třídy zařizovat. První den seděli žáci po podlaze. Zařízení tříd bylo postupně vybavováno. Ze školy v Liberci bylo zapůjčeno (později i odkoupeno) 21 lavic dvousedadlových do jedné třídy a 15 lavic pro 4 - 6 žáků do třídy druhé. Obec později zapůjčila dalších 11 lavic různé délky. Občané zapůjčili 1 stůl,1 skříň, 1 židli, 1 teploměr, 1 dětskou tabuli, která sloužila zpočátku v obou třídách. Po zakoupení vybavení věci byly postupně vraceny.
Do školy bylo zapsáno 205 dítek. Žáci byli rozděleni dle věku do 3 tříd.
1. třída (1. a 2. ročník) 37 žáků

2. třída (3. a 4. ročník) 56 žáků

3. třída (5. až 8. ročník) 111 žáků ta byla rozdělena na A + B celkem 199 žáků

5 žáků odešlo do školy v Liberci. Do české školy přešlo z německé 141 žáků a ze školy v Liberci 58 žáků.
Dle národnosti do české školy chodí 190 Čechů a 9 Němců. Dle náboženství tu je 184 katolíků, 6 evangelíků a 9 bez vyznání.
1. a 2. třídu vyučuje Marie Vávrová a 3 třídu A a B vyučuje František Žďárský. Bylo též zapůjčeno 150 čítanek a 25 slabikářů pro všechny třídy. Z důvodu nedostatku učitelů se nevyučovalo náboženství a ženské ruční práce. V lednu 1920 byla redukována německá škola o 4 třídy. 2 třídy připadly české škole. Správce české školy bydlel sám bez rodiny v restauraci U Votočků v Horním Růžodole a byl nucen dojíždět na neděli za rodinou do svého domova v Podůlší u Jičína. Byt, který byl pro něho připraven v domě č.p. 55 ( pod školou), byl ještě obsazen. Byl také ustaven školský výbor.

Bylo také nastudováno první české divadlo - V zajetí skalních mužíků. Hraní divadla se poté stalo tradicí. Založena byla též knihovna, kterou vedl správce školy Žďárský. Pořádány jsou každoroční a pravidelné výlety s žactvem do blízkého i dalekého okolí. Na škole se stávají pravidlem stravovací akce v zimních měsících ( mléko + kakao + houska).
Pravidelně se konají vánoční nadílky. Příklad z roku 1929 - Nejchudším dětem bylo věnováno 29 párů bot, 1 pár bačkůrek, látka na 11 obleků, 15 párů rukavic a punčoch, 3 čepice, 2 páry punčoch, 2 tílka, 3 kabátky a 3 šatičky. Také se konají zdravotnické prohlídky a očkování.
Do 1.1.1921 se jmenovala zdejší škola - Česká zemská obecná škola. Dle nového zákona je nyní název Česká státní obecná škola v Rochlicích. 21.5.1921 byla vyvěšena prvně česká vlajka a instalován nový nápis na školu - Česká státní obecná škola o rozměrech 2 x 0.55 m. Obé zhotovil truhlář Josef skřivánek za 350 Kč.
V roce 1923 dostává správce školy byt v domě č.p. 45 (pod školou) o velikosti 2 pokoje, kuchyň a předsíň. Pořádají se pravidelně školní slavnosti v restauraci U Votočků a na koupališti v Rochlicích. Od školního roku 1923-1924 se vyučují nové předměty - Občanská nauka a výchova (pro žáky, kteří nenavštěvují hodiny náboženství), ruční práce výchovné pro chlapce a místo tělocviku zavedena tělovýchova. 1923 zakoupen pozemek pro novou školu. Nebude - li by postavena nová škola, bude pozemek využit na hřiště.
15.11.1923 byla založena při škole mateřská školka pro děti ve věku 3 - 6 let. 18.10.1824 navštívil rochlickou školu ministr školství Markovič. 18.2. - 1.3.1929 byly na Liberecku zavřeny školy pro kruté mrazy (-36 - -41 st. C).
Od školního roku 1929-30 je škola organizována jako 4 třídní. Pronájem další třídy byl získán od mětského úřadu. Nájem s vybavením a osvětlením za roční částku 900 Kčs. Nastoupilo 118 žáků - 61 chlapců a 57 dívek. Dle národnosti to bylo 116 Čechů a 2 Němci. Dle náboženství to bylo bez vyznání 66, římsko-katolického 39, k církvi československé 5, českobratrské 3, řecko-katolické 2, evangelické 1, pravoslavný 1 a židovské 1. Od 1.10.1929 začala povinná výuka němčiny.
Od 3.8.1931 se zřizuje při zdejší škole 5. třída postupná. 16.9.1933 se započalo se stavbou obecné a měšťanské školy v Hornim Růžodole. O jeho stavbu měl největší zásluhu Josef Votoček, starosta Horního Růžodolu, který 1.11.1932 zemřel a otevření této školy se nedočkal.
V listopadu a prosinci 1934 proběhlo očkování proti záškrtu. Po četných žádostech o ustavení měšťanské školy v Rochlicích, nebylo vyhověno a tak dle nového nařízení byla úprava školních obvodů provedena na schůzi školního výboru a rodičovského sdružení dne 8.5.1937 ve škole v Horním Růžodole. Podle tohoto usnesení bude většina žáků patřit do obvodu měšťanské školy ve Vesci, z části severně za seřaďovacím nádražím do Horního Růžodolu a severně od "Černé louže" do Liberce. Podobně pro žáky zdejší obecné školy nebyla část Horního Růžodolu " Na kopci" přidělena Rochlické obecné škole pro nedostatek místa. Bude o tom rozhodnuto až po stavbě nové školy. Projekty k ní mají být vypracovány v roce 1938 a v roce 1939 má začít stavba.
Ve školním roce 1937 - 1938 byl pořízen školský rozhlas. Radiopřijímač a 5 amplionů bylo pořízeno nákladem 4 273 Kčs + zařizovací náklady 259 Kčs. Městský úřad povolil zdarma užívati elektrický proud a postavení antény.
Delegace obecné školy v Rochlicích se zúčastnila pohřbu T. G. Masaryka, který zemřel 14.9.1937. V delegaci byli František Žďárský, Josef Jireš a Marie Jirešová za Sokol a Antonie Jiroušková. Školní rok končí 121 dětí v 5 třídách.
1. třída 13 chlapců 13 dívek celkem 26 2. třída 20 chlapců 9 dívek celkem 29 3. třída 11 chlapců 12 dívek celkem 23 4. třída 8 chlapců 13 dívek celkem 21 5. třída 14 chlapců 8 dívek celkem 22 všechny třídy celkem 121Školní rok 1938 - 1939 byl poznamenán neblahou Mnichovskou dohodou, která byla podepsána 29.9.1938 a 30.9. 1938 bylo podstoupeno pohraničí Německu. Rochlice samozřejmě patří - jako hlavní město sudetského hnutí na severu Čech Liberec - mezi území, které připadlo Německu. Školní rok začal 1.9.1938 za vzrušených poměrů. Rodiče stěhovali své děti do vnitrozemí k příbuzným, protože v pohraničí se očekávaly bouřlivé válečné údálosti. Nakonec k 30.9.1938 zbylo v 5 třídách asi 15 dětí, jejichž rodiče neměli děti kam poslat. Pan řídící učitel setrval v Rochlici do 7 října 1938, což byl poslední den, kdy měli státní zaměstnanci odjet do vnitrozemí podle určení nadřízených orgánů. František Žďárský byl přikázán do obecné školy Železnice u Jičína jako třídní učitel.
Nařízeno bylo nechat inventář školy na místě, pouze nejdůležitější úřední knihy a razítko bylo odvezeno. Později toto bylo odevzdáno inspektorátu národních škol, který se přestěhoval do Mladé Boleslavi. Klíče od školy a inventář byly předány zastupitelstvu Rochlic, jmenovitě německým zastupitelům Růžičkovi a Kratochvílovi. Takto tedy skončila po 19 letech česká škola na 6 let v Rochlicích. S odchodem Čechů do vnitrozemí a s příchodem říšských Němců stoupl počet žáků v rochlické škole téměř na dvojnásobek. (zdroj ZDŠ Rochlice)

Sám jsem měl problém zjistit, kde se tento hostinec nacházel či nachází, ale nakonec se mi ho podařil najít i díky historickým podkladům, které mám. Zde zasílám srovnávačku. (archiv Jindřich Nosek)
Sám jsem měl problém zjistit, kde se tento hostinec nacházel či nachází, ale nakonec se mi ho podařil najít i díky historickým podkladům, které mám. Zde zasílám srovnávačku. (archiv Jindřich Nosek)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
kostel zezadu (archiv Ed Bacher)
kostel zezadu (archiv Ed Bacher)
1938
1938
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)

Kříž v ulici Kociánova Liberec 6 Rochlice

(foto Martina Škárová)

FARNÍ CHRÁM SV. JANA KŘTITELE V LIBERCI VI - ROCHLICI

Rochlice patří k nejstaršímu osídlení horního údolí Nisy. jako obecní farnost se objevuje již v polovině 14. století. Písemně je doložena r. 1352 v seznamu papežského desátku pod jménem "Rochlicz" (v letech1352, 1369, 1384 a 1399 platily Rochlice 2 kr. papežského desátku). Roku 1363 je obec uváděna pod českým jménem Rokytnice.

Nejstarší kostel stával na bývalé "Kónigsstrasse" (silnice Boleslav -Zhořelec) na pozemku, který se ještě donedávna nazýval mikulášským hřbitovem. Kostel byl totiž zasvěcen sv. Mikuláši. V r. 1384 je uváděn rochlický kostel mezi 33 kostely žitavského děkanátu. Na jeho památku byl zde postaven r. 1699 sloup. Není bez zajímavosti, že v rochlickém kostele konávali bohoslužby kněží českých jmen (Mikuláš, Václav, Hašek, Dušek), což je důkazem českého osídlení obce Rokytnice.

V místech dnešního chrámu vystavěl počátkem 17. století pán 2 Re­dernů dřevěný kostelík. V letech 1600 1624- nalézáme zmínky o lute­ránských duchovních, kteří při něm působili. V r. 1652 se kostel stává farním chrámem katolickým zasvěceným sv. Janu Křtiteli. K rochlické farnosti byly tehdy přidruženy kostely v Rýnovicích a Vratislavicích. Prvním katolickým farářem se stal Matheus Oellerus. Za jeho nástupce Onuphria Hepnera byl r. 1657 dřevěný kostel z velké části zbořen a přestavěn na kamenný. Stará dřevěná věž postavená r. 1609 však zůstala zachována až do r. 1680, kdy po zničení vichřicí byla nahrazena novou a tato po požáru r. 1800 znovu postavena v nynější podobě.

Úsilím faráře Chrysostoma Kretschmera byla r. 1708 zvýšena kostel­ní loď, byl zbudován nový presbytář a sanktusní věžička, takže kostel dostal dnešní vzhled. Stavební práce zajišťovali Christián Hitschmanna Georg Hůbner, stavitelé z Ruprechtic. Když r. 1709 byl vnitřek chrámu zkrášlen novým hlavním oltářem a novou kazatelnou, byl 20. října téhož roku benedikován frýdlantským děkanem FrantiškemGriegrem. Rochlický kostel je prostá barokní stavba orientovaná na vý­chod, věž je na západní straně, oltářní prostor je půlkruhovitý. Loď ješiroká, stropy ploché, sedlová střecha má průběžný hřeben. Nad oltářním prostorem je věžička. Okna jsou uzavřena segmentovými oblouky.Věž stojí ve středu západní strany, má sešikmené přístavky ležící v jedné straně, severní přístavek byl márnicí a jižní sloužil za vstup na chór. Věž má čtvercový půdorys, poschodí jsou nestejně vysoká. Nad poschodím je nepravidelný osmistěn se čtyřmi půlkruhovými okny. Střechu tvoří helmice s dvojitou lucernou.

Hlavní portál na západní straně s půl­­kruhovým obloukem, kamennou zárubní v omítce nese datum 1692 (chybně 1600). Oltářní prostor je rozdělen příčným pruhem na dvě pole, z nichž západní je klenuto plackou, východní úhlopříčnými pásy. Všechny pásy spočívají na pilastrech s hlavicemi a patkou. Triumfální oblouk je kle­nut do půlkruhu s dvojitými pilastry. Směrem k lodi je pravoúhle zarámo­ván. Lod má plochý strop oživený štukovým rámem, v němžje velký ovála kruhové plochy na východ a západ. Strop a zdi jsou světle natřeny.

Hlavní oltář z r. 1709 stojí na místě starého oltáře z r. 1691. Jeho tvůrce není znám. Oltářní obraz z r. 1708 představující křest Ježíšův není označen. Pro vánoční dobu namaloval r. 1829 liberecký malíř jakob Ginzel obraz "Narození Páně", který o vánocích nahrazuje obraz jana Křtitele. Po stranách oltářní architektury jsou sochy sv. jana Evangelisty a sv. Filipa Neri. Nad svatostánkem je pozoruhodná skupina Kalvárie v expresivním baroku, ve slohu sochaře J. Pacáka, kolem r. 1730. Výzdoba oltáře pochází z r. 1750 a 1841. Tvůrce soch sv. Petra a Pavla a sv. Barbory není znám. Dnešní kazatelna pochází z r. 1888. Původní křtitelnice z r. 1709 se nezachovala. Nynější má kamennou nohu zdobe­nou vinnými úponky, je polychromovaná, na dvou kamenných stupních, víko je zdobeno sousoším křtu Páně. Cínová mísa bez nápisu je z 18. sto­letí. Pseudorenesanční varhany pocházejí z r. 1887. Roku 1899 daroval rolník Antonín Ullrich z Rochlice č. 7 kostelu nové věžní hodiny zhoto­vené libereckým hodinářem Leubnerem. Velký kříž v triumfálním oblouku pochází z 18. století. Socha P. Marie pod triumfálním obloukem sem byla přenesena v šedesátých letech našeho století z libereckého kostela "U obrázku". Mramorová socha Krista pod emporou stála pů­vodně na jedné z opuštěných hrobek přilehlého zrušeného hřbitova.

Appeltova kaple byla postavena r. 1746 neznámým stavitelem. Je přistavěna k jižní předsíni a odtud také přístupna. Její půdorys je skoro čtvercový, klenutý do pásů. Původní malby překryty. Oltářní architektura je zaměřena k obrazu, který se nezacho­val. Figurální výzdoba má personifikovat dobré skutky. Na pilastrech se vznášejí andílci,nahoře na vlnách cherubín s atributy rozdílení almužen. Severní stěna je zdobenaprůměrnou nástěnnou malbou sv. Mikoláše Toletánského. Na východní straně velkýkříž z 18. století. Lavice jsou dubové, čelné stěny s třídílnými intarsiemi pocházejíz doby stavby kostela. Mřížované dveřejsou ručně kované z doby stavby kaple. Původní nápis na zdi překryt. Hrobka je přístupna z kaple. Užívalo se jí do r. 1756.

Sakristie na severní straně má klenutí křížové. Na stěnách devětobrazů smrti pochází z doby okolo 1767. jsou to kartuše ze dřeva vyřezá­vané, uprostřed obraz, pod ním průpověd: O moci a síle smrti.

V r. 1971 byl kostel vymalován a upraven podle liturgických před­pisů II. vatikánského koncilu. V r. 1975 byly restaurovány a pozlacenysochy v presbytáři a v chrámové lodi.

(zdroj: JOSEF DOBIÁŠ - LIBERECKÉ CHRÁMY, 1983)

Ta budova naproti kostelu byla družina s jídelnou když jsem chodila do školy 😊 (komentář Ivana Antropiusová, archiv M.Gergelčík)
Ta budova naproti kostelu byla družina s jídelnou když jsem chodila do školy 😊 (komentář Ivana Antropiusová, archiv M.Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Rochlice - pohled přes Poštovní náměstí ke kostelu v roce 1979  (zdroj Liberec minulosti a současnosti)
Rochlice - pohled přes Poštovní náměstí ke kostelu v roce 1979 (zdroj Liberec minulosti a současnosti)
Hodkovická čp. 304 v roce 1914
Hodkovická čp. 304 v roce 1914
2019
2019
Kašparova ulice (archiv J.Hůlka)
Kašparova ulice (archiv J.Hůlka)
v roce 2019
v roce 2019
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

Jedna srovnávačka skoro detektivní: kde to je?

Obrázek (Foto 1) znázorňuje Hermannovu textilní továrnu v roce 1858 a pochází, jako většina podobných ilustrací libereckého průmyslu té doby, z Anschiringerova Alba průmyslu liberecké OŽK. Podle připojené vysvětlivky prý stála v "Röchlitz" - fajn, ale KDE v Röchlitz?

V doprovodnékm textu Anschiringer nabízí jako nápovědu, že prý obytný dům v popředí obrázku patřil katastrálně do Rochlice, zatímco hlavní tovární budova a na ní kolmý anex už spadaly pod Horní Růžodol. Otázka tedy najednou stojí: kudy přesně vedla hranice těchto dvou městských částí? Tu nám přichází na pomoc mapa Liberce z roku 1930 (Foto 2), kde je naštěstí ta katastrální hranice přesně vyznačena a s ní - potenciálně - i inkriminovaná budova (viz modrý oválek). Na mapách dřívějšího data bohužel takhle přesné katastrální rozmezí nenacházím, a tak nezbývá, než doufat, že se s tou hranicí mezi roky 1858 a 1930 moc nehýbalo. Pokud je ovšem člověk ochoten se s takovým předpokladem smířit, tak už je pak následné hledání celkem snadné - a výsledkem je dnešní satelitní snímek téhož místa z Google maps (Foto 3).

No, moc toho z někdejší Hermannovy fabriky nezbylo, ale aspoň ta hlavní budova z kolmým přístavkem se v tom celkovém půdorysu pořád dá poznat.

(autor článku Tomáš Cvrček)

Ulice Na Žižkově

v roce 1919

Ulice se dříve jmenovala Školní vrch. V popředí vpravo hostinec Franzeshöhe. Barokní kostel sv. Jana Křtitele dostal dnešní podobu v roce 1709, kdy byla zvýšena loď a vybudováno nové presbyterium se střechou zakončenou věžižkou sanktusníku. Zároveň byl pořízen nový hlavní oltář a později varhany (1741). Pozoruhodná je expresivní skupina Kalvárie na kredenčním stolku (1730). Věž byla několikrát poškozena bleskem (1747, 1841), v roce 1899 musela být spolu se střechou opravena a dostala nové hodiny. Po jejich stranách vznikly dva pětiboké přístavky - vzdálenější je hrobka Appeltů z roku 1746. Do stěn kostela jsou vsazeny zajímavé náhrobní desky faráře Johanna Franze Dinnebiera (1754) a Ignaze Luny (1763). (zdroj Kniha o Liberci)

25.2. 1989 Na Žižkově čp. 268/28.  (dům již nestojí)(archiv K.Odrážkové)
25.2. 1989 Na Žižkově čp. 268/28. (dům již nestojí)(archiv K.Odrážkové)
Stěhování přikrývkových stavů do Rochlice 25.1. 1962
Stěhování přikrývkových stavů do Rochlice 25.1. 1962
Přikrývky Darling z kolekce n. p. TOKO, foto Ludmila Martínková
Přikrývky Darling z kolekce n. p. TOKO, foto Ludmila Martínková
Přikrývky Darling z kolekce n. p. TOKO, foto Ludmila Martínková
Přikrývky Darling z kolekce n. p. TOKO, foto Ludmila Martínková
Přikrývky Darling z kolekce n. p. TOKO, foto Ludmila Martínková
Přikrývky Darling z kolekce n. p. TOKO, foto Ludmila Martínková
Přikrývky Darling z kolekce n. p. TOKO, foto Ludmila Martínková
Přikrývky Darling z kolekce n. p. TOKO, foto Ludmila Martínková
Etalon vojenských dek dohodnutý mezi Ministerstvem národní obrany a n. p. TOKO v roce 1955
Etalon vojenských dek dohodnutý mezi Ministerstvem národní obrany a n. p. TOKO v roce 1955
Přikrývky Stella, Mona, FN a Jaffa z produkce n. p. TOKO na kolážích od Ludmily Martínkové
Přikrývky Stella, Mona, FN a Jaffa z produkce n. p. TOKO na kolážích od Ludmily Martínkové
Přikrývky Stella, Mona, FN a Jaffa z produkce n. p. TOKO na kolážích od Ludmily Martínkové
Přikrývky Stella, Mona, FN a Jaffa z produkce n. p. TOKO na kolážích od Ludmily Martínkové
Přikrývky Stella, Mona, FN a Jaffa z produkce n. p. TOKO na kolážích od Ludmily Martínkové
Přikrývky Stella, Mona, FN a Jaffa z produkce n. p. TOKO na kolážích od Ludmily Martínkové
Přikrývky Stella, Mona, FN a Jaffa z produkce n. p. TOKO na kolážích od Ludmily Martínkové
Přikrývky Stella, Mona, FN a Jaffa z produkce n. p. TOKO na kolážích od Ludmily Martínkové
BYTEX, n. p., závod 3 Liberec - Rochlice v 70. letech
BYTEX, n. p., závod 3 Liberec - Rochlice v 70. letech
Přikrývky Liba, Lota, Palestina a vzorkovnice n. p. TOKO - přikrývek LIBA
Přikrývky Liba, Lota, Palestina a vzorkovnice n. p. TOKO - přikrývek LIBA
Přikrývky Liba, Lota, Palestina a vzorkovnice n. p. TOKO - přikrývek LIBA
Přikrývky Liba, Lota, Palestina a vzorkovnice n. p. TOKO - přikrývek LIBA
Přikrývky Liba, Lota, Palestina a vzorkovnice n. p. TOKO - přikrývek LIBA
Přikrývky Liba, Lota, Palestina a vzorkovnice n. p. TOKO - přikrývek LIBA
Přikrývky Liba, Lota, Palestina a vzorkovnice n. p. TOKO - přikrývek LIBA
Přikrývky Liba, Lota, Palestina a vzorkovnice n. p. TOKO - přikrývek LIBA
Přádelna Mackie v závodě Rochlice
Přádelna Mackie v závodě Rochlice
Všívací stroje v závodě Rochlice
Všívací stroje v závodě Rochlice
Potiskovací linka v závodě 3 Rochlice
Potiskovací linka v závodě 3 Rochlice

VÝROBA PŘIKRÝVEK PO ROCE 1945 VE VRATISLAVICÍCH A V ROCHLICI

Celé století trvající výroba přikrývek ve Vratislavicích nad Nisou pokračovala i po skončení 2. světové války. S válkou však skončila také výroba vojenských dek pro Wehrmacht a skončila rovněž éra vlády rodin Ginzkeyů a Mallmannů ve vratislavické firmě I. GINZKEY. Dne 7. března 1946 zřídilo Ministerstvo průmyslu Československé republiky s platností od 1. 1. 1946 Továrny koberců a nábytkových látek, národní podnik. Na tento národní podnik, známý jako "TOKO", byla současně převedena majetková podstata podniku Klazar, kobercové továrny a. s. se sídlem v Brně, majetková podstata podniku
I. Ginzkey, se sídlem ve Vratislavicích nad Nisou a majetková podstata podniku Bratří Uebelové, továrna na koberce (Gebrüder Uebel) se sídlem
v Rossbachu u Aše (Hranice).

Vraťme se však od těchto dějinných událostí zpátky k přikrývkám. V roce 1946 přijíždí do Vratislavic švýcarský podnikatel pan Koller, který měl zájem o dodávky exkluzivních přikrývek typu WFFFG, HKFFF, Marlies, Liba a Irena. Přestože měl národní podnik TOKO snahu v roce 1946 zvýšit výrobu ve všech svých výrobcích, byly to právě pouze přikrývky, ve kterých byl zaznamenán pokles a to o cca 80 tisíc kusů.

V srpnu 1946 se v Liberci uskutečnila výstava pod názvem: "Budujeme osvobozené kraje". TOKO, n. p. vystavoval všechny druhy výrobků - přikrývky, vázané koberce, axminsterské koberce, wiltonské, bouclé a velurové koberce i holandské běhouny. Výstava navazovala na tradice Reichenberger Messe před druhou světovou válkou.

Rok 1947 přinesl do výroby přikrývek zahájení produkce exkluzivních dek "Hong Kong" pro firmu Robinson z Hong Kongu. Přikrývky byly vyráběny ze zásob vysoce jakostní vlny (novozélandská 72´S - Super Efekta AAA). Přikrývky barvy pink scarlet (růžová šarlatová) byly lemované stuhou z pravého hedvábí ve smaragdově zeleném odstínu. Půdové barvy přikrývky byly doplněny 11 černými pruhy z budhistické symboliky. První dodávky na export prý tenkrát sklidily velký úspěch.

Ve druhém pololetí roku 1948 dochází k reorganizaci zahraničního obchodu. Pro dovoz a vývoz textilu byl vytvořen podnik zahraničního obchodu (PZO) Centrotex, Praha, kam koncem roku 1948 přešli vratislavičtí pracovníci exportního oddělení n. p. TOKO.

V roce 1949 obdržel n. p. TOKO významnou zakázku od Ministerstva národní obrany na 50.000 ks přikrývek v rozměru 135 x 210 cm. Do této výroby byla poprvé použita východní vlna v podílu 50 % ve směsi.

K událostem roku 1950, které se týkaly přikrývek, podnikový kronikář Fr. Neumann poznamenává, že "se začíná projevovat určitá diskriminace v obchodních vztazích se západními státy. Jsou to především reklamace od firmy Unitex na zašpiněné přikrývky. Firma požaduje vysokou slevu ..." Následkem pak bylo přerušení obchodních vztahů s touto švýcarskou firmou.

Z přikrývek exportoval n. p. TOKO druh Hong Kong do Hong Kongu, druh HKFF do Francie a do zmiňovaného Švýcarska byly vyváženy přikrývky Irena, Liba, Marlies
a KH.

Za bouřky 3. července 1950 zasáhl blesk objekt žakárské tkalcovny přikrývek. Největší škoda byla způsobena na vlněných přízích připravených pro výrobu přikrývek Darling a Tartan. Požár zničil 20 tun příze.

V roce 1952 byla ve Vratislavicích ukončena výroba exkluzivních přikrývek, čímž také skončil jejich export do západních států (ale spíš to bylo naopak). Výroba dek se však v tomto roce přesto výrazně zvýšila a to díky zakázkám pro československou armádu. Dalším zdrojem růstu se stalo také zahájení výroby pro Sovětský svaz, který objednal 60 tisíc kusů přikrývek z velbloudí srsti s termínem dodání do konce roku 1952. Na počest 35. výročí VŘSR se tkalcovna dek zavázala vyřídit čestnou zakázku přikrývek KAMEL pro Sovětský svaz do 15. prosince.

Svoji pokrokovost prokázala tkalcovna přikrývek i v následujícím roce, když jako jeden z prvních provozů zavedla "chozrasčot" coby novou formu socialistické soutěže, kdy se do hospodaření střediska zapojují všichni zaměstnanci pracující na základě hospodářského rozpočtu.

Významnou technologickou změnu do výroby vratislavických přikrývek přinesl rok 1954. Poprvé se totiž začala používat syntetická (silonová) střiž do příze khaki přikrývek pro armádu ve směsi 20 %. Současně byl zaznamená pokles kvality východních vln, který se projevil velkou váhovou ztrátou při technologickém postupu úpravy a současně se začal prodlužovat čas valchování ze 4 na 8 až 10 hodin.

V roce 1955 získal Centrotex zakázky na přikrývky z regenerovaných surovin. Tuto výrobu převzal vratislavický podnik z n. p. Fezko, Strakonice. Přikrývky pod obchodními názvy Corina, Casablanca a Kasuan se exportovaly do Etiopie, Sýrie, Egypta, SRN, Francie a Řecka.

V prvním čtvrtletí roku 1956 došlo k přestěhování výroby přikrývek ze závodu n. p. TOKO v Proseči nad Nisou (do roku 1945 firma Carl Wagner & Co.) do vratislavického závodu. Ministerstvo lehkého průmyslu totiž nařídilo uvolnění prosečského závodu pro potřeby zavedení strojírenské výroby.

V létě 1956 se poprvé, po výstavní a veletržní odmlce, otevřely brány Libereckých výstavních trhů místního hospodářství a výrobních družstev ve 3 pavilonech. Tak začala novodobá historie LVT. TOKO zde vystavovaly kromě koberců také přikrývky v různých pastelových barvách, plédy s třásněmi ve skotském vzorování a pěknou kolekci dětských přikrývek.

V roce 1957 proběhlo i rozsáhlé vzorování levných přikrývek pro Indii v desítkách vzorů. Realizace výroby však byla převedena do n. p. Fezko a n. p. Moravan. Červnový liják roku 1957 způsobil zátopu, kdy v prostoru skladu surového zboží přikrývek a prádelny byla naměřena výška vody 1,27 m.

Úspěch na Expu 58 v Bruselu

V roce 1958 zrušilo ministerstvo spotřebního průmyslu řízení podniků prostřednictvím hlavních správ a nahradilo je vytvořením oborově uzavřených celků, tzv. výrobně hospodářských jednotek (VHJ). A tak od 1. 4. 1958 vzniká VHJ Bytový textil n. p. zahrnující TOKO ve Vratislavicích a přidružené podniky Moravan, n. p., Brno, Plyšan, n. p., Hlinsko v Čechách a Bytex, n. p., Rumburk.

Rok 1958 byl ovšem také rokem světové výstavy EXPO 58 v Bruselu. Vratislavické přikrývky zde dosáhly nečekaného úspěchu - Bytový textil n. p. Vratislavice za ně získal nejvyšší ocenění - GRAND PRIX. Šlo o plédy s třásněmi v rozměru 135 x 175 cm z nejkvalitnějšího vlněného materiálu v manipulaci 70 % novozélandské a 30 % mohérové vlny. Řízením jejich výroby byl pověřen autor firemní kroniky, technik František Neumann. Druhou část bruselské kolekce tvořily dvojité krymrové přikrývky v intenzivních barvách. Ve vlase byla použita 100 % mohérová vlna. Jejich výrobu řídil B. Šourek.

Nejen bruselské Expo 58, ale i domácí liberecká výstava znamenala úspěch vratislavických výrobků. Z přikrývek vedle kostkovaných vzorů pro sportovní účely se poprvé představili i čistě vlněné přikrývky Persefona v pastelových barvách.

V roce 1959 dosahuje výroba přikrývek ve Vratislavicích již 260 tisíc kusů, což je proti předchozímu roku o 60 tisíc více. Tento rok je zároveň prvním rokem po válce, kdy se realizují první investice do nových strojů pro výrobu koberců i přikrývek, pro které bylo pořízeno 24 stavů CFG od firmy Textima z NDR.

V roce 1960 pokračovali investice do kusového barvení zboží a z tuzemska bylo pořízeno 22 šicích strojů na lemování a nitkování přikrývek. Roční plán jejich výroby však byl splněn jen na 94,5 % a pro odběratele se tím nedostávalo 14.000 kusů. V prostorách bývalé napínací půdy se proto instalují staré stavy Schönherr ke zvýšení produkce dek.

Rok 1962 však přinesl konec výroby přikrývek ve Vratislavicích. Jejich kompletní výroba se přemístila do uvolněných prostor rochlického závodu.

Vývoj výroby přikrývek v závodě Rochlice

Stěhování výroby přikrývek z Vratislavic do dvou provozů v Liberci - Rochlici proběhlo v roce 1962. Stěhovala se výroba tkaných přikrývek v té době vyráběných
z mykaných směsových přízí. Od výroby tkaných přehozů bylo upuštěno a v Rochlicích již tato výroba realizována nebyla. Přemísťovaly se vlnařské člunkové stavy
s oboustrannou záměnou a zároveň celé technologie strojního zařízení následných úpravárenských operací jako pařící linka, počesávačky, žehličky, fixační linka
a konfekce. Současně byly v Rochlici instalovány nové linky MACKIE pro předení příze. Výroba se rozjížděla postupně od konce roku 1963.

Poznámka k historii závodu Rochlice: Z MLÝNU TEXTILKA

V dnešní Vratislavické ulici, stával na břehu řeky Lužické Nisy panský mlýn, založený libereckou vrchností v polovině 17. století. Mlýn i se sousedními objekty koupil
v první polovině 19. století továrník Anton Demuth, který jej nechal přestavět zřejmě v roce 1835 na přádelnu a továrnu na sukno.

K další přestavbě původních objektů došlo až v roce 1917, kdy Julius Hersch přistavěl nový železobetonový přízemní tovární objekt. V roce 1927 prodal Hersch svoji fabriku firmě založené podnikateli Paulem Krausem a Vincenzem Hoffmannem. Ti nechali postavit novou čtyřpodlažní tkalcovnu ze železobetonového skeletu, pod kterou protéká vodní náhon. V továrně pak provozovali tkalcovnu s barevnou. Vyráběli vlněné šatovky, samety a dekorační plyše. Po 2. světové válce se firma stala součástí n. p. TOKO, Vratislavice nad Nisou, následně jedním ze závodů Průmyslu bytových textilií n. p. a po další změně podnikového názvu závodem 3 národního podniku BYTEX.

Zavedení výroby všívaných přikrývek

V letech 1963-66 byly v provozu pro výrobu tkaných přikrývek člunkové stavy s oboustrannou záměnou. V letech 1967-68 skřipcové stavy s jednostrannou záměnou. Zásadní technologickou změnu ve výrobě přikrývek rochlického závodu přinesl rok 1969, kdy byly instalovány všívací stroje s roztečí jehel 5/64". Nejdříve byly instalovány na provoze 2 Na Bělidle a později i na provoze 1 U Nisy. Do bavlněné podkladové tkaniny nakupované v n. p. Slezan se všívala PAN příze barvená ve hmotě, předená z akrylové střiže s obchodním názvem Wolpryla nakupované v NDR. Vlas přikrývek a plyšů tvořil 100% akryl (PAN). Výroba tkaných dek byla ukončena.

V roce 1974 byla instalována na provoze 2 Na Bělidle potiskovací linka. Uvádění potiskovací linky do provozu řídil v letech 1974 až 1979 pracovník výzkumného útvaru podnikového ředitelství Bytexu Svatopluk David

Jednobarevné všívané přikrývky pronikly do širokého povědomí veřejnosti pod značkou LARISA, potištěné přikrývky nesly název LEACRA. V roce 1989 závod 3 vyrobil 600 tisíc kusů těchto přikrývek. Společně se všívanými přikrývkami vyráběl rochlický závod i všívané plyše v metráži. Za rok 1989 jich zde bylo vyrobeno 1.304 tis. m. Vedle LETKISU, LOMISU a dalších patřilo k nejpopulárnějším plyšům LESKIMO.

V roce 1990, přesně k 30. 6. zaniká Bytex rozdělením na 10 samostatných státních podniků. Od 1. 7. 1990 se tak ze závodu 3 Rochlice stává státní podnik LARISA, Liberec. Larisa zřejmě doplatila na nevhodný způsob privatizace, na silnou konkurenci levného zboží z Asie a celkový pokles zájmu o textilní zboží. Neustála svoji pozici, přestože dodávala svoje přikrývky armádě a věznicím.

V současné době v bývalém provozu 1 U Nisy vyrábí společnost PRETTL Automotive Czech, s.r.o. výrobky pro automobilový průmysl. Ještě před tím zde vyráběla kabelové svazky pro automobily firma Knobloch.

Pohledávku, za níž Larisa ručila celým areálem, odkoupila od České konsolidační agentury společnost Fabona, která nějaký čas pokračovala ve výrobě všívaných přikrývek. FABONA a.s., se sídlem Na Bělidle v Liberci - Rochlici, zanikla sloučením se společností TRANSPAN, s.r.o. se sídlem v Liberci, která je nástupnickou organizací a zabývá se přepravou a logistikou.

Historie výroby přikrývek se tak v Liberci a Vratislavicích uzavřela.

(zdroj:  https://www.muzeum-libea.cz/z-historie-vratislavic/vyroba-prikryvek-po-roce-1945-ve-vratislavicich-a-dale/ )


Dobová propagace přikrývek
Dobová propagace přikrývek
Dobová propagace přikrývek
Dobová propagace přikrývek
Dobová propagace přikrývek
Dobová propagace přikrývek
Originál diplomu GRAND PRIX, Expo Brusel 1958
Originál diplomu GRAND PRIX, Expo Brusel 1958

Panorama Rochlice II. 2002

(foto Petr Šimr)
je to kousek před rušičkou, na křižovatce kdysi ulic Pionýrů x Pardubická. Dnes snad Dobiášova ulice. Ta 2. fotka je z ulice Pionýrů dolů ke křížku od hřbitova. Vpravo byl domek, za ním márnice a hřiště. (autor příspěvku Karel Vlach)

Kruhový objezd Krejčího, Rochlice (foto Karel Skoczylas)

Haškova ulice v roce 2001-2002

(archiv Mirek Zika)

sídliště Dobiášova

Dobiášova (archiv Luboš Mencl)
Dobiášova (archiv Luboš Mencl)
Dobiášova (archiv Luboš Mencl)
Dobiášova (archiv Luboš Mencl)
Za 9 let zmizelo lešení, telefonní budka, stromy trochu povyrostly, ale přátelé, ten sníh, ten zůstal 😃 (archiv Leoš Kobr)
Za 9 let zmizelo lešení, telefonní budka, stromy trochu povyrostly, ale přátelé, ten sníh, ten zůstal 😃 (archiv Leoš Kobr)
 na hřišti na Kopečné směr Dobiášová.(archivPavel Höfner)
na hřišti na Kopečné směr Dobiášová.(archivPavel Höfner)
sídliště Broumovská
sídliště Broumovská
sídliště Československo-Sovětského přátelství - Broumovská (archiv L. Janků)
sídliště Československo-Sovětského přátelství - Broumovská (archiv L. Janků)
Sídliště Československo - sovětského přátelství . Pohled z Králova háje v roce 1979 (zdroj:  Svatopluk Technik  / Vladimír Ruda - Liberec minulosti a současnosti, 1980)
Sídliště Československo - sovětského přátelství . Pohled z Králova háje v roce 1979 (zdroj: Svatopluk Technik / Vladimír Ruda - Liberec minulosti a současnosti, 1980)
Výstavba sídliště Broumovská - Fotografie z března 1981 z archivu Kateřiny Odrážkové
Výstavba sídliště Broumovská - Fotografie z března 1981 z archivu Kateřiny Odrážkové
Stavba sídliště Broumovská (archiv Michal Bárta)
Stavba sídliště Broumovská (archiv Michal Bárta)
Stavba sídliště Broumovská (archiv Michal Bárta)
Stavba sídliště Broumovská (archiv Michal Bárta)
Pod sadem míru (archiv Michal Bárta)
Pod sadem míru (archiv Michal Bárta)
Broumovská (archiv Michal Bárta)
Broumovská (archiv Michal Bárta)
Sídliště Broumovská v roce 1994  (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Sídliště Broumovská v roce 1994 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
staví se ZŠ Broumovská (archiv Všichni Čermáci)
staví se ZŠ Broumovská (archiv Všichni Čermáci)
Atrium školy Broumovská v roce 1983 (archiv Všichni Čermáci)
Atrium školy Broumovská v roce 1983 (archiv Všichni Čermáci)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv Anna Stolínová - únor 2021
archiv Anna Stolínová - únor 2021
Dobiášova ulice devadesátá léta 20.století (foto Mirek Zika) a 4.3.2022
Dobiášova ulice devadesátá léta 20.století (foto Mirek Zika) a 4.3.2022

Konečná v Zeleném údolí

Připomínka devadesátkových ekologických opatření. Podařilo se neuvěřitelné - přestavět vznětový motor LIAZ na spalování zemního plynu nebo propan-butanu. Pak ale Karosu koupil Renault a veškeré subdodávky nahradil svými zdroji, takže liazácká motorárna přišla o zakázky na jeden až dva tisíce jednotek ročně... (foto Mirek Zika, komentář: Jiří Erben)

Restaurace Zelené údolí

 Do konce II. světové války byla vyhledávanou atrakcí pro návštěvníky ze širokého okolí. U restaurace byl hudební altán a menší rybníček přemostěný lávkou. Hosté se projížděli na lodičkách. V padesátých letech byl v objektu internát pro narušenou mládež a později kartografický ústav. V devadesátých letech přestavěn na hotel.

(zdroj: František Jelínek - Obrázková kronika Vratislavice nad Nisou dříve a dnes)

archiv O.Marčák
archiv O.Marčák
Jezírko v Zeleném údolí.
Jezírko v Zeleném údolí.
Velice vyhledávaným výletnickým podnikem byla hospoda v Zeleném údolí (v Rochlici), proslulá i rozlehlým rybníkem s lodičkami. Původní objekt vlevo proto přílivu turistů brzy nestačil.  Příloha Vratislavického zpravodaje Obrázky z Vratislavic nad Nisou. Archiv Václava Černého. (autor příspěvku Luboš Janků)
Velice vyhledávaným výletnickým podnikem byla hospoda v Zeleném údolí (v Rochlici), proslulá i rozlehlým rybníkem s lodičkami. Původní objekt vlevo proto přílivu turistů brzy nestačil. Příloha Vratislavického zpravodaje Obrázky z Vratislavic nad Nisou. Archiv Václava Černého. (autor příspěvku Luboš Janků)
byla tam politická škola a pak geodézie. Než z toho udělali hotel tak to léta zelo prázdnotou (komentář: Regína Trnková)
byla tam politická škola a pak geodézie. Než z toho udělali hotel tak to léta zelo prázdnotou (komentář: Regína Trnková)

Zelené údolí

rok 1979 (Archiv Kateřiny Odrážkové (fota po tatínkovi) ) a současnost

Je vidět i křížek (na čb fotu nalevo od sloupu): Hans Oldskull
Je vidět i křížek (na čb fotu nalevo od sloupu): Hans Oldskull
V dálce vpravo Rušička, blíž Zelené údolí, vlevo Dobiášova,...(25. února 1989 - archiv Kateřiny Odrážkové)
V dálce vpravo Rušička, blíž Zelené údolí, vlevo Dobiášova,...(25. února 1989 - archiv Kateřiny Odrážkové)
Pohled z Vesce přes Vratislavickou. Pod tím velkým panelákem je vidět Gusto.(archiv Maritn Škrabálek)
Pohled z Vesce přes Vratislavickou. Pod tím velkým panelákem je vidět Gusto.(archiv Maritn Škrabálek)
Osobní vlak do Tanvaldu mezi Rochlicí a Vescem. Přiznám se, že nebýt "zámečku" v Zeleném Údolí v pozadí, tak bych měl problém určit místo. "Dálnice" do Jablonce všechno změnila.(Jiří Holeček)
Osobní vlak do Tanvaldu mezi Rochlicí a Vescem. Přiznám se, že nebýt "zámečku" v Zeleném Údolí v pozadí, tak bych měl problém určit místo. "Dálnice" do Jablonce všechno změnila.(Jiří Holeček)

fota z dubna 1981-archiv Kateřiny Odrážkové

1.foto křižovatka Hodkovická a ul. České mládeže místo domu dnes Benteler 2 foto areál dnešní Auto Enge 3 foto z Hodkovické, doprava ul.Cihlářská
Křižovatka Hodkovická ulice a ulice Čeké Mládeže v dubnu 1981 (archiv K.Odrážkové) a 15.11.2020
Křižovatka Hodkovická ulice a ulice Čeké Mládeže v dubnu 1981 (archiv K.Odrážkové) a 15.11.2020
Hodkovická ulice v dubnu 1981 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Hodkovická ulice v dubnu 1981 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
ulice České mládeže v dubnu 1981 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
ulice České mládeže v dubnu 1981 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Hodkovická ulice v dubnu 1981 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Hodkovická ulice v dubnu 1981 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
duben 1984 (pohled do míst, ve kterých je v současné doébě Benteller na Hodkovické ulici)
duben 1984 (pohled do míst, ve kterých je v současné doébě Benteller na Hodkovické ulici)
Silvestr 1983 byl stejně pošmourný, jako ten dnešní, byla sobota, tak se do práce nemuselo a mohli jsme se jít například podívat na vznikající areál prodejního servisu Mototechny na nám. Na lukách v Rochlici.
Silvestr 1983 byl stejně pošmourný, jako ten dnešní, byla sobota, tak se do práce nemuselo a mohli jsme se jít například podívat na vznikající areál prodejního servisu Mototechny na nám. Na lukách v Rochlici.
Doubská ulice -  duben 1998 (archiv František Zikmund)
Doubská ulice - duben 1998 (archiv František Zikmund)
Jedna dopravní devadesátka. Ul. České mládeže (u ČSAD) ještě bez kruháče. (archiv P.Kolín)
Jedna dopravní devadesátka. Ul. České mládeže (u ČSAD) ještě bez kruháče. (archiv P.Kolín)
pan Odrážka fotil 14.11.1975
pan Odrážka fotil 14.11.1975
Doubská ulice 11.6.1974 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Doubská ulice 11.6.1974 (archiv Kateřiny Odrážkové)
11.6.1974 (archiv Kateřiny Odrážkové)(Příjezd od Dlouhého Mostu na kruhák Hodkovické ulice pod výpadovkou na Prahu. Vlevo krámek s potravinami - neví, zda ještě slouží. Ten žulový rozcestník tam snad pořád je.👀) (komentář Hana Ulrichová)
11.6.1974 (archiv Kateřiny Odrážkové)(Příjezd od Dlouhého Mostu na kruhák Hodkovické ulice pod výpadovkou na Prahu. Vlevo krámek s potravinami - neví, zda ještě slouží. Ten žulový rozcestník tam snad pořád je.👀) (komentář Hana Ulrichová)
archiv Jan Trpkoš
archiv Jan Trpkoš