Liberec IV -Perštýn - část 1. (Moskevská, Rumunská, Revoluční, Fügnerova)

20.05.2020
Od roku 1781 se tato část jmenovala Töpferberg (Hrnčířský vrch) podle zde pracujících hrnčířů. Teprve poté dostala název podle kamenitého terénu – Bergstein
Od roku 1781 se tato část jmenovala Töpferberg (Hrnčířský vrch) podle zde pracujících hrnčířů. Teprve poté dostala název podle kamenitého terénu – Bergstein

Východní strana náměstí Dr. Edvarda Beneše

tvoří okraj liberecké čtvrti Perštýn

Proměny východní části náměstí Dr.E.Beneše .

Největší změna je ve vyústění náměstí do ulice 5.května ( dříve Schutzen Gasse). Ulice se musela rozšířit a tak v roce 1946 byly zbořeny domy 4,5 a 524. Ve zbylem byl průchod a pak na jeho místě byla postavena Komerční banka . Dva domy sousedící s Komerční bankou je tkzv. Fouskův dům ( řezník, vinárník ) v novorenezančním duchu přestavěny v roce 1889 , aby ladily s radnici. V roce 1927 tam byly Spořitelna . V novodobé historii třeba Dílo a Svatka. V roce 1994 proběhla generální rekonstrukce .(autor článku Karel Krenk)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Zdeněk Šimek
archiv Zdeněk Šimek
https://picclick.de/
https://picclick.de/
archiv O.Musil
archiv O.Musil
(zdroj fotografie: eBay.de)
(zdroj fotografie: eBay.de)
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
1964 (Vilém Boháč)
1964 (Vilém Boháč)
nám.Dr. Beneše hotel Radnice (M.Gergelčík)
nám.Dr. Beneše hotel Radnice (M.Gergelčík)

Rok 1939 .....v baru restaurace Urstoffhalle

Tento "rodinný bar" byl součástí restaurace Urstoffhalle na Benešově náměstí, známější pod novějším názvem hotel Radnice.
Bohatou historii tohoto domu, kde měly své sídlo významné úřady a instituce (obchodní a živnostenská komora, c.k.telegrafní a berní úřad, c.k. okresní hejtmanství aj.) a dlouhá léta také tiskárna Karla Thera, ukončil požár v noci 10.listopadu 1971.
V současnosti nese jméno Radnice nedaleký hotel na rohu Moskevské a Felberova ulice

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Václava Exnera
archiv Václava Exnera
archiv Jitky Horušické
archiv Jitky Horušické
archiv Václav Exner
archiv Václav Exner
Na přelomu 19. a 20. století pracovalo v Liberci několik desítek právníků. Jen na staroměstském náměstí (nám.Dr. E.Beneše) bylo 12 židovských advokátních kanceláří (pohlednice z roku 1904) (archiv Petra Ruprechta)
rok 1954 (foto Vilém Boháč)
rok 1954 (foto Vilém Boháč)
archiv Calvin West
archiv Calvin West
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
zdroj: beta.lot-tissimo.com/de
zdroj: beta.lot-tissimo.com/de
Jaroslav A. Pivrnec
Jaroslav A. Pivrnec
archiv Peter Flögel
archiv Peter Flögel
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1962 (zdroj: https://www.ebay.com)
1962 (zdroj: https://www.ebay.com)
1962 (archiv Fotočas Mirek)
1962 (archiv Fotočas Mirek)
Východní strana náměstí v roce 1921. Zdroj: Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1922 (archiv Tomáše Cvrčka)
Východní strana náměstí v roce 1921. Zdroj: Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1922 (archiv Tomáše Cvrčka)
rok 1915 (zdroj https://gallery.hungaricana.hu )
rok 1915 (zdroj https://gallery.hungaricana.hu )
zdroj Liberec 77 (archiv Jiří Jan Kolner)
zdroj Liberec 77 (archiv Jiří Jan Kolner)
archiv FL
archiv FL
archiv B.Jankura
archiv B.Jankura
archiv Josef Šorm
archiv Josef Šorm
archiv Petr Šimr
archiv Petr Šimr
Na tehdejším náměstí Bojovníků za mír byla zastávka ve směru do Lidových Sadů přímo pod podloubím
Na tehdejším náměstí Bojovníků za mír byla zastávka ve směru do Lidových Sadů přímo pod podloubím
Z Moskevské ulice na náměstí Bojovníků za Mír vjíždí 4.4.1981 na snímku Gisberta Jäkla tramvaj T3 z roku 1965. (archiv Boveraclub) (Tam v tom podloubí, byly 2 bufety. V jednom dělali bramboráky a párek v rohlíku. A v tom druhém konína, pivo a cigarety rok 1974 až 1978. Vtom druhém jsem měla brigádu. Tak to vím přesně ❤️❤️❤️( komentář Radomíra Malá)
Z Moskevské ulice na náměstí Bojovníků za Mír vjíždí 4.4.1981 na snímku Gisberta Jäkla tramvaj T3 z roku 1965. (archiv Boveraclub) (Tam v tom podloubí, byly 2 bufety. V jednom dělali bramboráky a párek v rohlíku. A v tom druhém konína, pivo a cigarety rok 1974 až 1978. Vtom druhém jsem měla brigádu. Tak to vím přesně ❤️❤️❤️( komentář Radomíra Malá)
14.10. 1984 (archiv K.Odrážkové)
14.10. 1984 (archiv K.Odrážkové)
Ještě jedna fotografie - vskutku docela hororová... září 1985 (archiv Jitky Horušické)
Ještě jedna fotografie - vskutku docela hororová... září 1985 (archiv Jitky Horušické)
1985 (archiv Boveraclubu)
1985 (archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
9. 4. 1986 (archiv K.Odrážkové)
9. 4. 1986 (archiv K.Odrážkové)
Archiv Michal Bárta
Archiv Michal Bárta
10.4.1986 (archiv p.Odrážková)
10.4.1986 (archiv p.Odrážková)
archiv Karel Pav
archiv Karel Pav
Náměstí Dr.E.Beneše
Náměstí Dr.E.Beneše
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 8.11.2020
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 8.11.2020
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 22.11.2020
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 22.11.2020
2020
2020

Přestavba Benešova náměstí

Původně se počítalo se zachováním průčelních stěn domů čp.2 - 5 IV, nakonec ale musely být přestavěny úplně. Od března 1981 projížděla tramvaj kolem jen rychlostí 5 km/hod. A bez cestujících, kteří museli vystoupit v Moskevské ulici a dojít pěšky do náhradní zastávky v ulici 5.května, odkud pokračovali v cestě. Až na podzim byla kolej odkloněna od podloubí a zastávka v Moskevské ulici zrušena. Koncem února 1988 bylo v nových domech otevřena restaurace Expresso, od roku 1996 sídlí na rohu Felberovy ulice hotel Radnice. (zdroj Kniha o Liberci)

Náměstí Dr. Edvarda Beneše, srpen 1968
Náměstí Dr. Edvarda Beneše, srpen 1968
archiv Petr Šimr
archiv Petr Šimr
archiv Petr Šimr
archiv Petr Šimr
Moskevská ulice 4.4.1981 (archiv Boveraclubu)
Moskevská ulice 4.4.1981 (archiv Boveraclubu)
1. 11. 1981 (archiv K.Odrážkové)
1. 11. 1981 (archiv K.Odrážkové)
Nám. Bojovníků za mír (Dr. E. Beneše), 1983
Nám. Bojovníků za mír (Dr. E. Beneše), 1983
1984
1984
19.3.1984 (archiv K.Odrážkové)
19.3.1984 (archiv K.Odrážkové)
25.7. 1985 (archiv K.Odrážkové)
25.7. 1985 (archiv K.Odrážkové)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
1985 (archiv Jitky Horušické)
1985 (archiv Jitky Horušické)
1985, Moskevská (archiv Boveraclubu)
1985, Moskevská (archiv Boveraclubu)
10.4.1986 (archiv p.Odrážková)
10.4.1986 (archiv p.Odrážková)
1986
1986
2. 3. 1988 (archiv K.Odrážkové)
2. 3. 1988 (archiv K.Odrážkové)
2007 (ještě bez kašny) (archiv Frankie Micko)
2007 (ještě bez kašny) (archiv Frankie Micko)
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 8.11.2020
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 8.11.2020
náměstí Dr.E.Beneše 15.9.1986 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
náměstí Dr.E.Beneše 15.9.1986 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
náměstí 28. 11. 1989 od pana Odrážky (archiv Kateřiny Odrážkové)
náměstí 28. 11. 1989 od pana Odrážky (archiv Kateřiny Odrážkové)
Náměstí Dr.E.Beneše 28. 11. 1989 a 28.1.2021
Náměstí Dr.E.Beneše 28. 11. 1989 a 28.1.2021
náměstí Dr.E.Beneše (M.Gergelčík)
náměstí Dr.E.Beneše (M.Gergelčík)
Al Ma Původní
Al Ma Původní
 Náměstí Dr.E.Beneše v 60.letech a 14.3.2021 pozn. na rubu fotografie  komentář : " Ich, tante Elsa, tante Mootl und Jana", (mamka).. ☺️ (archiv Martin Seidel)
Náměstí Dr.E.Beneše v 60.letech a 14.3.2021 pozn. na rubu fotografie komentář : " Ich, tante Elsa, tante Mootl und Jana", (mamka).. ☺️ (archiv Martin Seidel)

Rok 1986

Takovýto unikátní pohled na radnici se načas naskytl během roku 1986. Havarijní stav domů na dnešním náměstí Dr.E.Beneše si už během roku 1981 vyžádal odklonění dopravy. Úžasným stavebním tempem se pak v průběhu 6 let (!) podařilo tuto stranu náměstí postavit znovu takovým způsobem, že nepovedené kopie staré zástavby trknou do očí každého na první pohled.

(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

Tajemná Schlaraffia 1926

Schlaraffie, bájná země bezpracného blahobytu, se objevuje v evropské literatuře od středověku. Pod tímto jménem byl 13.listopadu 1884 založen v Liberci spolek, který si oficiálně kladl za cíl bavit a obveselovat své členy prostřednictvím nevinných žertů s vyloučením jakékoliv politické tendence a vzdělávat a poučovat je schůzkami s učenci a umělci. Tolik aspoň oficiální zpráva z roku 1887. Měsíční příspěvky byly vysoké - celé dva zlaté - a majetek organizace byl vyčíslen na 3000 zlatých. O tom , že se jednalo o uzavřenou společnost, svědčí minimální přírůstek členů (1886:26, 1900:28). Byli to především továrníci, advokáti a příslušníci inteligence z majetných kruhů. Spolky Schlaraffie byly koncem minulého století rozšířeny po všech oblastech Čech s převážně německým osídlením. Jednotlivé organizace nesly vlastní názvy, zdejší se jmenoval Jeschkenburg Reichenbergia. Členové se scházeli zprvu v kavárně U Korunního prince Rudolfa v přízemí Mistrovského domu soukeníků na Sokolovském náměstí (čp.312-II). Později se přesunuli do prvního patra domu čp. 86 - IV, někdejšího obchodního domu Ještěd, stávajícího u mostu přes Mísu v místech Domu kultury. Tyto prostory zachycuje první pohlednice. Po roce 1923, kdy byla dostavěna budova pojišťovny Union v Moskevské ulici (čp.27-IV), přenesla liberecká Schlaraffia působnost do sálu ve dvorním traktu této budovy, jehož vzhled přibližuje spodní pohlednice. Celá zadní stěna za předsednickým stolem byla pokryta erby jednotlivých členů. Na počátku devadesátých členů. Na počátku devadesátých let začalo jejich restaurování i obnova celého prostoru. Bohužel se změnou vlastníka byl celý sál v roce 1995 zcela vybourán a původní vybavení odvezen do Prahy. Uvolněné prostory obsadila velkoprodejna drogerie, která se neudržela ani dva roky. Nenávratně tak zanikla pozoruhodná památka na předválečný spolkový život v Liberci. 

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

severní strana náměstí a dům z vedlejší fotografie čp. 2- IV je zde vidět zcela vpravo
severní strana náměstí a dům z vedlejší fotografie čp. 2- IV je zde vidět zcela vpravo

Domy na východní straně náměstí (rok 1865)

Jakou událostí byla tehdy přítomnost fotografa, jednoho z prvních v Liberci (starší snímek nemáme), vidíme podle množství pózujících zvědavců. Za nimi jsou staré domy 1 a 2 - IV a napravo od nich část domu čp. 3 - IV, v němž byl začátkem století otevřen hostinec U Císaře rakouského. Pseudoklasicistní podobu mu dal při přestavbě ve čtyřicátých letech liberecký stavitel Antonín Holub. Dům čp. 2 - IV přestavěl na čtyřpodlažní neoklasický Heinrich Sachers v roce 1865.

(zdroj Kniha o Liberci )

Dům čp. 2-IV
Dům čp. 2-IV
U podloubí na náměstí Bojovníků za mír (dnešní Benešovo) 13.8.1961 posilový spoj směrem k Lázním.  (Foto Erwin Cettineo)
U podloubí na náměstí Bojovníků za mír (dnešní Benešovo) 13.8.1961 posilový spoj směrem k Lázním. (Foto Erwin Cettineo)

Moskevská ulice

Dnešní Moskevská, původně zvaná Česká, od poloviny 19. století Vídeňská ulice je nesporně nejstarší v Liberci, neboť právě tudy procházela obchodní zemská stezka z nitra Čech do Lužice. Rekonstrukce zastavění v roce 1560, vypracovaná podle údajů panského archivu, dokazuje, že v té době bvl obestavěn pouze horní konec ulice v bezprostřední blízkosu bývalého tržiště. a to čtyřmi právovárečnými domy na místě dnešních čp. 11, 13, 14 a I5-IV a sedmi domy bez tohoto práva. V dolní části a při ulici zvané Hablau (Revoluční) stála už tehdy rovněž řada domů, tvořící zřejmě součást dolní osady. Žádný z nich ale neměl právo várečné, což se dá vysvětlit tehdejším způsobem osídlování kraje, kdy pozdější převážně němečtí kolonizátoři dostávali od vrchnosti různé výsady

Už koncem 16. a v průběhu I7. století se obestavění v horní části zahušťovalo především na východní straně a při odbočce vedoucí k zámku, tedy kolem pozdější Zámecké (Felberovy) ulice.

Domy na východní straně České ulice byly opatřeny loubím protaženým podobně jako v Pražské ulici až na Staroměstské náměstí. O občerstvení a ubytování pocestných se staraly hostince, restaurace a hotely. Nejstarší zařízení tohoto typu stálo v dolní osadě - hospoda. později hotel U Zeleného stromu. Proti odbočce k zámku stála další starobylá hospoda, dnešní Plzeňská restaurace. K občerstvení obyvatel sloužily také právovárečné domy, především čp. II, 15 a 18-IV, jež měly možnost své produkty i prodávat. K nim se během doby připojily další domy obdařené stejným právem (čp. 8,9 a 10-IV), dále hotel U Dubu (Zur Eiche, čp. 27-IV) stojící uprostřed západní části ulice, hostinec U Města Pardubic (čp. 36-IV) hned naprou němu, hospoda Zur deutschen Einheit (U Německé jednoty) a hlavné reprezentační Reichenberger Hof i hotel Ressource (čp. 50-IV), postavený roku 1856 na rohu Jezdecké uličky a vybavený tanečním sálem a několika klubovnami. Mezi pohostinské podniky je možno počítat také různé kořalny a vinárny (např. čp. 29-IV nebo vinárna Alfonse Namary v Zámečnické ulici. Ostatní domy obývali ponejvíce řemeslníci (obuvníci, krejčí, truhláři) a obchodníci, hlavně železáři a vetešníci.

Na dolním konci ulice vytvořila živelná zástavba takovou překážku dopravě, že pro průtah císařské silnice z Prahy (1826) byla vybrána volnější Pražská ulice, přestože měla větší spád a bylo zde nutné upravit niveletu a odstranit mostky spojující chodníky na obou stranách. Velké regulační úpravy, prováděné od poloviny 19. století, zasáhly nejdříve roh s Revoluční ulicí, kde bylo nutno vykoupit a zbourat dva domy nepřijatelně vystupující do vozovky. Mnohem obtížnější situace nastala v dolní části samotné Moskevské ulice, neboť tam přímo uprostřed stál protáhlý ostrůvek sedmi domů (čp. 53, 54, 56, 59, 60, 61, 62-IV), vyplňujících téměř celou šířku vozovky. Tuto dnes těžko představitelnou situaci nám dobře přibližuje plán Liberce z roku 1858 nebo jeden z marginálních obrázků na vedutě ze sedmdesátých let, na němž je zachyceno nároží Jezdecké uličky a nejvýše stojící dům z této skupiny (čp. 53-IV). Všech sedm uvedených domů bylo třeba postupně vykoupit, zbourat a uvolnit tak prostor kolem křižovatky s Revoluční a nově zřízenou Pivovarskou (Rumunskou) ulicí. A tak teprve v roce 1886 dostala Moskevská ulice dnešní šířku po celé délce. Novou překážku jejího průběhu vytvořilo město povolením stavby Perzinova domu, kterým se zúžil průjezd do Malé Moskevské ulice. Tuto závadu se podařilo odstranit až v osmdesátých letech 20. století, před přeložením tramvajové trati do Rumunské ulice.

Malá Moskevská ulice se původně nazývala Špitálská, protože na jejím konci dali roku 1607 postavit Redernové špitál (útulek pro staré a nemocné liberecké občany). K němu byla přistavěna i kaple. do níž byl v polovině 18. století přenesen oltář ze starého kostela sv. Kříže. Špitál byl zrušen až po zřízení nového na Malém náměstí. Zbytky jeho základů byly odkryty při výstavbě Anenského dvora. Na místě dnes zbouraného domu čp. 145-IV, se nacházela šatlava, zrušená v roce 1604, kdy bylo postaveno nové městské vězení na Lazebnickém vrchu (čp. 131-III).

K propojení zástavby podél Moskevské ulice došlo prakticky až koncem 19. století, kdy byla v novorenesančním duchu přestavěna většina objektů. Loubí zůstalo zachováno jen u čtyř domů navazujících na východní stranu Staroměstského náměstí. Felberova ulice byla rozšířena zbouráním domu čp. 14-IV, uzavírajícího její vyústění do Moskevské ulice. Z klasicistních domů se zachovala pouze Plzeňská restaurace a pak hotel U Zeleného stromu.

Pozoruhodné osudy měl dům čp. 27-IV. Po několikeré přestavbě z něj vznikl počátkem 19. století znamenitý hotel U Dubu, k němuž byla postupně přistavěna ještě dvorní křídla. Tato místa jsou spojena s počátky libereckého biografu, lóži zde měla liberecká sekce svobodných zednářů. V roce 1922 se dům změnil na pojišťovnu Union.

Už v polovině 19. století dostala část ulice dlažbu z žulových kostek, její konečnou úpravu ale umožnilo až odstranění překážejících objektů. V dolní čásu bylo nutno při výstavbě Anenského dvora nahradit starý kamenný most přes Harcovský potok, který byl zároveň zčásti zaklenut. V šedesátých letech se v Moskevské ulici rozzářily plynové lampy. Celková úprava byla nadlouho stabilizována položením kolejí tramvaje, která projížděla směrem vzhůru k Staroměstskému náměstí (1897), V období první republiky byly provedeny pouze některé změny ve využití budov, při nichž se jejich vzhled příliš nezměnil.

Brzy po přeložení tramvaje dostala vozovka panelový povrch. Další ruch přinesla stavba polyfunkčního domu.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)Více na odkazu:





Roh Felberovy a Moskevské ulice (zdroj: kalendář Rok 2017 s dobovými pohlednicemi)
Roh Felberovy a Moskevské ulice (zdroj: kalendář Rok 2017 s dobovými pohlednicemi)
10.9.1983, zřejmě poslední svatební jízda tramvaje až před libereckou radnici. T2 č. 24 v Moskevské ulici (archiv Boveraclubu)
10.9.1983, zřejmě poslední svatební jízda tramvaje až před libereckou radnici. T2 č. 24 v Moskevské ulici (archiv Boveraclubu)
Moskevská ulice 4.4.1981 (archiv Boveraclubu)
Moskevská ulice 4.4.1981 (archiv Boveraclubu)
Moskevská 1984 (foto Tomáš Krebs)
Moskevská 1984 (foto Tomáš Krebs)
1898 (archiv M.|Gergelčík)
1898 (archiv M.|Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(archiv Tomáše Macháčka)
(archiv Tomáše Macháčka)
foto Leoš Kobr
foto Leoš Kobr
Interier Plzeňské restaurace v roce 1909 (Kniha o Liberci)
Interier Plzeňské restaurace v roce 1909 (Kniha o Liberci)

Plzeňská restaurace

Podobně jako Havlov, nejstarší liberecká osada vzniklá u přechodu přes Harcovský potok, měla i hoření německá osada, kdysi zvaná Rychemberk, s tržištem v místě dnešního Benešova náměstí, svoje vlastní, tehdy běžné občanské vybavení. Patřily k němu v první řadě kovárny, ale i hostince, především ty, jež se nacházely při staré obchodní cestě procházející Libercem z Čech do Lužice a dále na sever. Tato důležitá komunikace přicházela do Liberce dnešní ulicí Na Perštýně, překračovala Harcovský potok, procházela dolení osadou (Havlovem) a šla dále v trase dnešní Moskevské, kdysi České ulice přes tržiště hoření osady dnešní Frýdlantskou ulicí směrem k Frýdlantu v Čechách.

Jedním z hostinců poskytujícím pocestným občerstvení, byl starý právovárečný dům čp. 13-IV, dnešní Plzeňská restaurace. O něm je písemná zpráva z roku 1592. V té době se nepochybně jednalo o stavbu dřevěnou, podobně jako byly ostatní domy v Liberci. Stál nedaleko tržiště, naproti cestě odbočující ze zemské cesty východním směrem k panskému domu, pozdějšímu zámku. Jeho proměna na zděný dvoupodlažní se uskutečnila v roce 1800 v období bouřlivé klasicistní výstavby. Přestavbu prováděl liberecký stavitel Josef Arnold, majitelem domu byl tehdy liberecký výrobce plátna Ambrož Worf. Dodnes ho připomínají iniciály A. W. umístěné v kartuši pod římsou nad druhým podlažím. Iniciály jsou doplněny kotvou, symbolem Naděje, jedné z křesťanských ctností. Zděný dům už byl situován podélně s ulicí. Má symetrickou dispozici, hlavní vstup se nachází uprostřed mírně vystupujícího rizalitu ukončeného barokním profilovaným štítem.

Ozdobou domu je kamenný portál elipsovitě ukončený, ve vrcholu s klenákem v podobě stylizovaného akantového listu s festony z vavřínu po stranách. Místnost po pravé straně vstupu sloužila původně za řeznický krám a měla vlastní vstup opatřený rovněž kamenným profilovaným portálem, který byl při pozdějších opravách zrušen. V druhé polovině 19. století dostal hostinec pojmenování U Města Vídně. Jeho nájemce Jan Svěcený, zástupce plzeňského pivovaru, nabízel v roce 1912 hostům znamenitou kuchyň, snídani na vidličku, obědy a večeře, pravá rakouská vína přímo ze sudu, nově upravené hostinské pokoje a pochopitelně i vynikající plzeňské pivo. Hostinec byl přejmenován na Plzeňskou boudu (Pilsner Hütte) a toto pojmenování poněkud pozměněné zůstalo dodnes.

Po skončení války převzala hostinec paní Zdeňka Pešanová, pak se stal součástí podniku Restaurace a jídelny. Od roku 1990 je jeho majitelem Ivan Duleba, který při celkové rekonstrukci provedl patrovou přístavbu s vinárnou a terasou pro letní posezení.

Text: Liberecké domy hovoří III. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1995

Moskevská , restaurace Plzeňka (M.Gergelčík)
Moskevská , restaurace Plzeňka (M.Gergelčík)
10.5.1983 (archiv p.Odrážkové)
10.5.1983 (archiv p.Odrážkové)

zadní trakty domů v Moskevské ulici

Zadní trakty domů na Benešáku, dnes zde začíná Plaza, v pozadí ul. 5. května - dům, co stojí hned u radnice. (Jaromír Špetla)
Srovnání. Většina domů byla zbourána a postavena znova, tak je to dnes k nepoznání. (Jaromír Špetla)
Srovnání. Většina domů byla zbourána a postavena znova, tak je to dnes k nepoznání. (Jaromír Špetla)

Nároží Felberovy a Moskevské ulice

(autor příspěvku Hans Oldskull)

1978 (archiv Boveraclub)
1978 (archiv Boveraclub)
10.5.1983 po částečném vybourání (archiv p.Odrážková)
10.5.1983 po částečném vybourání (archiv p.Odrážková)
10.4.1986 po úplném zbourání (archiv p.Odrážkové)
10.4.1986 po úplném zbourání (archiv p.Odrážkové)
Ulice Felberova v roce 1978 a 18.10.2020
Ulice Felberova v roce 1978 a 18.10.2020
2020 Hotel Praha ve Felberově ul.nově postaveno po zbourání celého podloubí
2020 Hotel Praha ve Felberově ul.nově postaveno po zbourání celého podloubí
Polyfunkční dům v Moskevské ulici (1996)
Polyfunkční dům v Moskevské ulici (1996)
Dnes jsem objevil další fotografii z roku 1938 (foto 1) kde je i uvedena přesná adresa - Wiener Straße 35. Jedná se tedy nade vší pochybnost o jeden ze tří domků které kdysi stály v dnešní Moskevské ulici(foto 2 a 3).A ještě přidáno aktuální foto pro názornou představu (4). (Hans Oldskull)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2,  Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2, Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2,  Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2, Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2,  Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2, Published on Mar 12, 2018)
Moskevská ulice. Vlevo Plzeňka (M.Gergelčík)
Moskevská ulice. Vlevo Plzeňka (M.Gergelčík)
Moskevská ulice (foto V. Víšek)
Moskevská ulice (foto V. Víšek)
Moskevská ulice v roce 1985 a 8.11.2020
Moskevská ulice v roce 1985 a 8.11.2020
Moskevská kolem roku 1920 a 4.4.2020
Moskevská kolem roku 1920 a 4.4.2020
pohled z moskevské ulice do Rumunské
pohled z moskevské ulice do Rumunské
Moskevská ulice
Moskevská ulice
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001  ..........Krátký úsek Moskevské ulice v horní části původně tvořil spojnici mezi náměstím a zámkem, když odbočka do dnešní Felberovy ulice vyúsťovala do brány zámku (dodnes i část komunikace podél zámku patří do Felberovy ulice). Zde si ulice zachovlala původní šíři, když klasicistní zástavba se zachovala a novostavba Hlasiwetzovy lékárny si musela uchovat již beztak úzkou parcelu.  Rekonstrukce východní části horního konce Moskevské ulice v druhé polovině osmdesátých let 20.století se snažila více nebo méně o věrný obraz zbouraných domů, ale vrstvení mnohaletého úsilí, které zde vytvářelo genia loci, se pochopitelně zachovat nepodařilo. Sjednocení jednotlivých polí podloubí odstranilo ráz osobnosti jednotlivých domů (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001 ..........Krátký úsek Moskevské ulice v horní části původně tvořil spojnici mezi náměstím a zámkem, když odbočka do dnešní Felberovy ulice vyúsťovala do brány zámku (dodnes i část komunikace podél zámku patří do Felberovy ulice). Zde si ulice zachovlala původní šíři, když klasicistní zástavba se zachovala a novostavba Hlasiwetzovy lékárny si musela uchovat již beztak úzkou parcelu. Rekonstrukce východní části horního konce Moskevské ulice v druhé polovině osmdesátých let 20.století se snažila více nebo méně o věrný obraz zbouraných domů, ale vrstvení mnohaletého úsilí, které zde vytvářelo genia loci, se pochopitelně zachovat nepodařilo. Sjednocení jednotlivých polí podloubí odstranilo ráz osobnosti jednotlivých domů (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2020
Moskevská ulice v roce 1906 a 2020
prosinec 1984 (archiv Boveraclubu)
prosinec 1984 (archiv Boveraclubu)
Moskevská ulice
Moskevská ulice

2001

(archiv Pav Karel)

Hotel Union (počátek 19.století)

Dům čp. 32 - IV, připomínaný poprvé roku 1620, byl několikrát přestavován, zejména na počátku 19.století, kdy v něm byla zřízena hospoda Reichenberger Hof (Liberecký dvůr).
V roce 1863 ho získalo několik "vážených měšťanů, jak uvádí kronikář, a na jeho místě vyrostl třípodlažní reprezentační hotel Union. Podle průvodce z roku 1902 měl 44 pokojů, velký sál, restauraci, café-salon, letní verandu a kuželník, který tehdy nechyběl u žádné lepší restaurace. V roce 1900 odkoupilo hotel město a po devíti letech sem z radnice přestěhovalo knihovnu a přírodovědné muzeum. Z bývalého hotelu se tak stal jakýsi osvětový dům.
Zůstal jím, s příslušnou proměnou, i po druhé světové válce, kdy tu byla nejprve otevřena česká veřejná knihovna, po roce 1948 přejmenovaná na Ústřední městskou knihovnu V. Kopeckého. Přízemí využívalo Divadlo hudby a poezie. Od roku 1965 zde působilo Severočeské loutkové divadlo a Studio Ypsilon. Divadelní provoz si vyžádal různé stavební úpravy hlavně sálku pro 180 návštěvníků, jeviště a přízemí. Když se nepodařilo uskutečnit velkolepý záměr dostavby, zadaptovaly se pro pomocné provozy sousední domy čp.56 a 59 - IV a využít byl také prostor mezi divadlem a Pražskou ulicí.

(zdroj Kniha o Liberci )

Trochu poničený model dostavby je uložen v Naivním divadle. Pohled na nároží Moskevské a Jezdecké (viz dál). Architektura měla být dost podobná obchodnímu domu Ještěd (i zde měl být použit atmofix a copilit).
Trochu poničený model dostavby je uložen v Naivním divadle. Pohled na nároží Moskevské a Jezdecké (viz dál). Architektura měla být dost podobná obchodnímu domu Ještěd (i zde měl být použit atmofix a copilit).
Situace z projektu. K existujícím stavbám měl přibýt druhý sál s foyerem a hlavním vchodem z Pražské a na parcele do Jezdecké sklady a technické zázemí
Situace z projektu. K existujícím stavbám měl přibýt druhý sál s foyerem a hlavním vchodem z Pražské a na parcele do Jezdecké sklady a technické zázemí
Červeně dnešní divadlo s novým jevištěm, růžově existující dům č. 18 s dnešním zázemím, který měl ustoupit Hubáčkově novostavbě.
Červeně dnešní divadlo s novým jevištěm, růžově existující dům č. 18 s dnešním zázemím, který měl ustoupit Hubáčkově novostavbě.
Ještě celkový pohled na model, vpředu vlevo Pražská (Brouk a Babka, nad tím průčelí nového sálu s hlavním vstupem pod ním - dnes je zde dům s červenými lamelami).
Ještě celkový pohled na model, vpředu vlevo Pražská (Brouk a Babka, nad tím průčelí nového sálu s hlavním vstupem pod ním - dnes je zde dům s červenými lamelami).

Hubáčkův nerealizovaný projekt dostavby Naivního divadla


Když mělo to Naivní výročí a když jsme to tu nedávno zmínili v komentáři k proluce v Pražské... Z Hubáčkova nerealizovaného projektu dostavby Naivního divadla se uskutečnila jen první etapa - oprava domu v Moskevské (původní hotel Union se sálem ve dvoře a s verandou na úzké parcele do Pražské) a stavba nového jeviště (při té hrálo divadlo dvě sezóny v České besedě a na zájezdech). Po odchodu Ypsilonky do Prahy už nebyl důvod pokračovat, v Pražské zůstaly nějakou dobu jen sklady a parcela do Jezdecké je prázdná dodnes... (další popisky u fotografií) (autor příspěvku Jiří Bláha)

Model, pohled vzhůru Moskevskou, vlevo průčelí do Jezdecké ulice.
Model, pohled vzhůru Moskevskou, vlevo průčelí do Jezdecké ulice.
Podobný pohled z nedávné doby - parcela na rohu Moskevské a Jezdecké je pořád prázdná.
Podobný pohled z nedávné doby - parcela na rohu Moskevské a Jezdecké je pořád prázdná.
Řez modelem. K existujícímu sálu (vlevo) s jevištěm (uprostřed) měl přibýt sál pro dospělé s foyerem v přízemí, kudy měl být do divadla hlavní vstup (z Pražské). Oba sály mělo být možné propojit a příležitostně hrát z jeviště na obě strany najednou. Vstup do sálů a východ měl být přes atrium uprostřed bloku.
Řez modelem. K existujícímu sálu (vlevo) s jevištěm (uprostřed) měl přibýt sál pro dospělé s foyerem v přízemí, kudy měl být do divadla hlavní vstup (z Pražské). Oba sály mělo být možné propojit a příležitostně hrát z jeviště na obě strany najednou. Vstup do sálů a východ měl být přes atrium uprostřed bloku.
Projekt - průčelí do Moskevské.
Projekt - průčelí do Moskevské.
Projekt - průčelí do Pražské (vpravo Brouk a Babka).
Projekt - průčelí do Pražské (vpravo Brouk a Babka).
inscenace divadla Ypsilon (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
inscenace divadla Ypsilon (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
Projekt - průčelí do Moskevské.
Projekt - průčelí do Moskevské.
interier Naivního divadla (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
interier Naivního divadla (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)

Rumunská ulice

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
červenec 2021 (foto Petr Ruprecht)
červenec 2021 (foto Petr Ruprecht)

Restaurace Pub

Rumunská ulice (archiv Pav Karel)
Moje teta Stefanie a strejda Walter Kiesewetter měli malou cukrárnu a kavárnu v Bräuhofgasse 12 (Rumunská 12).(autor příspěvku Mario Fejkl)
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
Moskevská ulice v roce 1983 - Průjezd s výhledem na botu je parádní! Skoro prvorepubliková reklama a festival zanedbanosti (komentář Jana Havránková, foto Petr Šimr
Moskevská ulice v roce 1983 - Průjezd s výhledem na botu je parádní! Skoro prvorepubliková reklama a festival zanedbanosti (komentář Jana Havránková, foto Petr Šimr
2002 archiv Karel Pav
2002 archiv Karel Pav
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.

Stavba Paláce Adria,

1927 - 1928


Pojišťovací společnost Riunione Adriatica di Sicurta se s tím evidentně nemazala. Jak to vypadá, koupili tři nebo čtyři sousedící parcely a, strom nestrom, za rok tam stála reprezentativní budova hodná přední finanční instituce.

To bylo určitě řevu, jak zase jedna betonová krabice vytlačila již tak vzácnou a tolik, tolik potřebnou městskou zeleň! Kam ten svět spěje! Jak ten Reichenberg bude vypadat! O tempora, o mores!

A vida, když to dnes vidíme, hned si řekneme: zaplaťpámbu, že to postavili, dyk tenhle kout už fakt potřeboval pořádnej upgrade!

Zdroj: Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1932 (autor článku Tomáš Cvrček)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1940 (zdroj ansichtskarten-markt.com)
1940 (zdroj ansichtskarten-markt.com)

Vnitřek kina Adria, "přední kinoscény", v reklamě z roku 1932

Všechno ještě vonělo novotou, neboť palác Adria byl dokončen akorát roku 1928.

Telefonní číslo 1849 je pravděpodobně již nefunkční...

(Za kvalitu fotky může zdroj, ne já. :-) )

(autor příspěvku Tomáš Cvrček)

Kino Adria jen zářilo, pak přišla Moskva a chátrání

Palác Adria v Liberci je obytný palác stojící na nároží dnešních ulic Rumunské a Boženy Němcové. Budova postavená ve stylu klasicizujícího akademismu je od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek. Přes ulici Boženy Němcové sousedí s Palácem Syner.

V roce 1921 odkoupila italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà z Terstu původní patrový dům, postavený kolem roku 1880 penzionovaným lékařem Christofem Stenerem. Pojišťovna tak získala urbanisticky velmi cenné nároží, které hodlala využít k postavení obytného paláce s kinem v suterénu. Technicky náročné stavby podle projektu slavného libereckého architekta Maxe Kühna se zhostila roku 1927 liberecká firma E. A. Stroner. Ještě před výstavbou šestipatrového kubusu paláce byl o jedno patro zvýšen sousední dům v ulici Boženy Němcové, který byl následně s palácem provozně propojen.

Původní kino Adria, zabírající dvě suterénní patra a mající vchod přímo z nároží, bylo nejmodernější meziválečné kino v Liberci. Kromě hlavního sálu se hrálo i v tzv. Malém kině.
V době, kdy se ozvučený film objevil, bylo samozřejmě ambicí každého města, aby ho mělo také. První hrálo v ústeckém Střekově, ale Liberec se svým potenciálem samozřejmě toužil ho dohnat," popsal historik Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu. Název získalo kino podle italské pojišťovny Adriatica, která nechala funkcionalistický palác s prvky art deco vystavět.
Pozdější název Moskva získalo po osvobození v roce 1945.

Roku 1964 došlo ke generálce elektroinstalace a snížení stropu v přední části o 3 m, čímž se zlepšila akustika v sále.
Spodní voda, kvůli níž byla konstrukčně náročná stavba částečně zbudována na pilotech, ale brzy vykonala své a město vyhlásilo havarijní stav.

1980, kdy se kino uzavřelo. Znovu se otevřelo v roce 1991. Po další rozsáhlé rekonstrukci dosáhla kapacita kina 108 míst v přízemí a 55 na balkóně."Spíš se to ale všelijak "pytlíkovalo", popsal historik a připomněl, že na místě Malého kina vznikla diskotéka.(videoklub pro 60 diváků).

Pak prošla budova, kterou architekti považují dosud za jednu z nejhodnotnějších staveb první republiky, divokou privatizací, jejíž následky řeší dosud konkurzní správce.
V současné době se ani jeden ze sálů nevyužívá soustavně.

"Po někdejším slavném kinu tam zůstaly snad jen věšáky," Autor: Jana Švecová Liberecký deník

Můj krásný dědeček (archiv Kristýna Týnuša Javůrková)
Můj krásný dědeček (archiv Kristýna Týnuša Javůrková)

Dáme jedno , už asi ne (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)

Kino Moskva

se dvěma kinosály, bylo vlastně takové menší multikino, přesto stejně nepřežilo. Podle situace na snímcích, nic nenasvědčuje tomu, že tu za tři měsíce budou jezdit tramvaje.(Jiří Holeček)

Rumunská ulice 16.9.1984 a 8.11.2020
Rumunská ulice 16.9.1984 a 8.11.2020

Zámečnická ulička

1974
1974
Zámečnická ulička v 50.letech 20.století a 2.4.2020
Zámečnická ulička v 50.letech 20.století a 2.4.2020
Zámečnická ulička cca 60.léta a 24.2.2021
Zámečnická ulička cca 60.léta a 24.2.2021
Zámečnická ulice v roce 1993
Zámečnická ulice v roce 1993
Zámečnická ulička v roce 1978 a 18.10.2020
Zámečnická ulička v roce 1978 a 18.10.2020
Nároží Rumunské a Zámečnické ulice v 30.letech 20.století a 13.3.2020
Nároží Rumunské a Zámečnické ulice v 30.letech 20.století a 13.3.2020
Obytný dům v Zámečnické ulici před dokončením v roce 1960. Zdroj: Kniha Liberec v minulosti a budoucnosti (archiv Všichni Čermáci)
Obytný dům v Zámečnické ulici před dokončením v roce 1960. Zdroj: Kniha Liberec v minulosti a budoucnosti (archiv Všichni Čermáci)
Zámečnická ulička kolem roku 1970 a 28.9.2020
Zámečnická ulička kolem roku 1970 a 28.9.2020
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
1979 (zdroj Svatopluk Technik – Vladimír Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980, Severočeské nakladatelství)
1979 (zdroj Svatopluk Technik – Vladimír Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980, Severočeské nakladatelství)
Zámečnická ulička v 70.letech a 11.4.2020
Zámečnická ulička v 70.letech a 11.4.2020
Zámečnická ulička ve 30.letech 20.století a 11.4.2020
Zámečnická ulička ve 30.letech 20.století a 11.4.2020
Zámečnická ulice
Zámečnická ulice
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
 Zámečnická ulička v roce 1978. A ještě tenkrát s uměleckou plastikou! (archiv Boveraclubu)
Zámečnická ulička v roce 1978. A ještě tenkrát s uměleckou plastikou! (archiv Boveraclubu)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
2002 (archiv Pav Karel)
2002 (archiv Pav Karel)
2002 (archiv Pav Karel)
2002 (archiv Pav Karel)
2002 (archiv Pav Karel)
2002 (archiv Pav Karel)

Rumunská ulice

Rumunská ulice kolem roku 1980 a 10.3.2020
Rumunská ulice kolem roku 1980 a 10.3.2020
Rumunská ulice (archiv Boveraclubu)
Rumunská ulice (archiv Boveraclubu)
Rumunská ulice
Rumunská ulice
Rumunská ulice 90.léta a 24.2.2021
Rumunská ulice 90.léta a 24.2.2021
Rumunská ulice v 80.letech a dnes
Rumunská ulice v 80.letech a dnes
Rumunská (archiv Boveraclubu)
Rumunská (archiv Boveraclubu)
Rumunská ulice
Rumunská ulice
archiv František Zikmund
archiv František Zikmund
Dnes si dáme kvízovou otázku. Kdo je silnější? A) bagr B) tramvaj Odpovědět hledejte na obrázku od Adrie (1997). Jen pro jistotu. Otázka je míněna jako nadsázka. 😉 (archiv Petr Kolín)
Dnes si dáme kvízovou otázku. Kdo je silnější? A) bagr B) tramvaj Odpovědět hledejte na obrázku od Adrie (1997). Jen pro jistotu. Otázka je míněna jako nadsázka. 😉 (archiv Petr Kolín)
archiv František Zikmund
archiv František Zikmund
archiv František Zikmund
archiv František Zikmund
Ulice Rumunská a palác Adria v roce 1930 a 2020  - dřívější název Pivovarská byl podle panského pivovaru, stojícího nedaleko pod zámkem a uzavřeného roku 1870. (foto M.Gergelčík)
Ulice Rumunská a palác Adria v roce 1930 a 2020 - dřívější název Pivovarská byl podle panského pivovaru, stojícího nedaleko pod zámkem a uzavřeného roku 1870. (foto M.Gergelčík)
Ulice Rumunská a palác Adria v roce 1930 a 2001  - dřívější název Pivovarská byl podle panského pivovaru, stojícího nedaleko pod zámkem a uzavřeného roku 1870. (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Ulice Rumunská a palác Adria v roce 1930 a 2001 - dřívější název Pivovarská byl podle panského pivovaru, stojícího nedaleko pod zámkem a uzavřeného roku 1870. (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunksá ulice 17.3.1983 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunksá ulice 17.3.1983 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
archiv Milda Domino
archiv Milda Domino
Rumunská ulice
Rumunská ulice
křižovatka Rumunské a Moskevské a Revoluční ulice 25.12.1984 a 28.2.2021
křižovatka Rumunské a Moskevské a Revoluční ulice 25.12.1984 a 28.2.2021
Rumunská ulice
Rumunská ulice
foto Milda Domino 2020
foto Milda Domino 2020
Rumunská a Revoluční ulice v 80.letech a 22.11.2020
Rumunská a Revoluční ulice v 80.letech a 22.11.2020
roh Moskevská x Revoluční x Rumunská (M.Gergelčík)
roh Moskevská x Revoluční x Rumunská (M.Gergelčík)
křižovatka Rumunská x Moskevská a Revoluční v cca 70.letech a 2.4.2020
křižovatka Rumunská x Moskevská a Revoluční v cca 70.letech a 2.4.2020
Rumunská x Moskevská 90.léta a 4.4.2020
Rumunská x Moskevská 90.léta a 4.4.2020
A je dokonáno. Jirka Holeček při sváteční procházce 25.12.1984 nafotil odpojené koleje do horního centra Liberce, kam přestaly tramvaje zajíždět po 87 letech. Křižovatka ulic Rumunská, Moskevská, Revoluční a Malá Moskevská.
A je dokonáno. Jirka Holeček při sváteční procházce 25.12.1984 nafotil odpojené koleje do horního centra Liberce, kam přestaly tramvaje zajíždět po 87 letech. Křižovatka ulic Rumunská, Moskevská, Revoluční a Malá Moskevská.
cca 1990 (archiv Kateřiny Odrážkové)
cca 1990 (archiv Kateřiny Odrážkové)

Pivovarská (později Rumunská) ulice

počátkem 20.století

Průhled do Rumunské ulice od jihu. Na snímku vidíme zcela nahoře zadní stranu Komerční banky v dnešní ulici 8.března a pod ní domy v místech nynějšího paláce Adria. Úplně vpředu stojí přízemní dům čp. 358-IV, který byl spolu s okolními objekty ve třicátých letech z dopravních důvodů zbourán.

Palác Syner

Rumunská čp.9/ IV

Spoluautor: Jiří Suchomel - (SIAL)

Spoluautor: Martin Šaml - (SIAL)

Účel stavby: Polyfunkční dům

Výstavba: 1996 - 1998

Sloh: stavba s postmoderními rysy


Realizace víceúčelové budovy v dolním centru Liberce byla odvozena z přepracované předchozí studie Jiřího Suchomela. Komerční projekt se snažil dotvořit městský prostor na pozemku s výraznými výškovými rozdíly. Objekt hmotově a materiálově reaguje na okolní různorodou zástavbu, urbanisticky ji doplňuje. Je řešen jako průnik ležatého hranolu a válce, obloženého umělým pískovcem. Tato základní kompozice je doplněna o řadu menších tvarových prvků.

V interiérech jsou kombinovány provozy hotelové, obchodní, kancelářské a restaurační. Pod budovou jsou čtyřpatrové podzemní garáže. Předpokládaný hlavní vstup se nachází v prosklené části a je zdůrazněn šikmou skleněnou stěnou a červenou markýzou (dílo J. Suchomela a M. Šamla, podobně jako vodopád z černého opakního skla ve vstupní hale). Palác tvoří velmi výraznou dominantu v okolí a je často kritizován pro svou předimenzovanost a nevyrovnanost.

Stavba se bohužel stala symbolem nenaplnění autorova záměru a jeho nerespektování uživatelem. Realizace probíhala v rychlém tempu za neustálých změn požadavků na využítí komplexu. Už od počátku provozu objekt silně trpí nešťastnými zásahy, které autoři nemohou nijak ovlivnit. Především se nerealizoval původní záměr s využitím střešních krabicových nástaveb jako rezidenční části, investor opakovaně zaměňuje provozy kancelářské a obchodní a upravuje k tomu dispoziční řešení. Hlavní vstup byl také přesunut do válcové části budovy, ačkoliv se do budovy mělo podle původního konceptu vstupovat právě z hranolové části.

I proto nebyla stavba nikdy kladně přijata veřejností. Do kritiky se spíš promítá vztah k majiteli než názor na stavbu jako takovou. Rozporuplnost názorů ilustruje také fakt, že Palác Syner byl odborníky navržen na Stavbu roku 1999 a obdržel diplom za nominaci.

Autorský tým

J. Suchomel, J. Syrovátko, M. Šaml, J. Franc, V. Schneider, J. Prskavec

Revoluční ulice (1993)

Při pokusu o rekonstrukci několika přestárlých domů na severovýchodní straně Revoluční ulice se ukázalo, že většina objektů je zde vlivem stáří i vlivem snížení nivelity ulice o jedno podlaží proti původnímu terénu natolik narušena, že se jevilo výhodnější nahradit je novým objektem. Sedmipodlažní obytný dům s malými byty (garsonierami) a službami v nejnižších dvou podlažích vyplnil celý prostor mezi obchodním domem Baťa a Moskevskou ulicí. Posunutím přízemí novostavby od vozovky se zároveň dosáhlo vítaného rozšíření Revoluční ulice. Méně zdařilé je napojení na okolní zástavbu. Projekt vypracoval Stavoprojekt (Eduard Adamíra), stavbu provedly v letech 1967 - 68 liberecké Pozemní stavby.

(zdroj Kniha o Liberci)

cca rok 1994 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
cca rok 1994 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Revoluční ulice

Revoluční ulice kolem roku 1920 a 2020
Revoluční ulice kolem roku 1920 a 2020
Revoluční ulice - říjen 1938 (fotograf Willy Pragher)
Revoluční ulice - říjen 1938 (fotograf Willy Pragher)
Revoluční ulice po roce 1945 a 26.3.2020
Revoluční ulice po roce 1945 a 26.3.2020
Revoluční ulice v 50.letech  (zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Revoluční ulice v 50.letech (zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
Revoluční ulice (M.Gergelčík)
Revoluční ulice (M.Gergelčík)
Revoluční ulice
Revoluční ulice
Revoluční ulice
Revoluční ulice
Revoluční a Moskevské ulice (M.Gergelčík)
Revoluční a Moskevské ulice (M.Gergelčík)
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
Revoluční ulice v roce 1995. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Revoluční ulice v roce 1995. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
jednokolejka v Revoluční byl provizoriem trvajícím od roku 1984 do roku 1996. (archiv Boveraclubu)
jednokolejka v Revoluční byl provizoriem trvajícím od roku 1984 do roku 1996. (archiv Boveraclubu)
zdroj Pinterest
zdroj Pinterest
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
archiv Johana Pokorná
archiv Johana Pokorná
archiv Johana Pokorná
archiv Johana Pokorná
v roce 1975 byl nad akronym "Čedok" umístěn vertikální reliéf od Miloše Košky. Dnes samozřejmě odstraněný. (autor příspěvku Jindřich Gubiš)
v roce 1975 byl nad akronym "Čedok" umístěn vertikální reliéf od Miloše Košky. Dnes samozřejmě odstraněný. (autor příspěvku Jindřich Gubiš)
Revoluční ulice 10.11.1963 a 8.11.2020
Revoluční ulice 10.11.1963 a 8.11.2020
nároží Revoluční a Moskevské ulice 10.11.1963 a 8.11.2020
nároží Revoluční a Moskevské ulice 10.11.1963 a 8.11.2020
Sobota 26.5.1984 a liberecká Revoluční ulice se soupravou 2 x T2 č. 19 + 23.
Sobota 26.5.1984 a liberecká Revoluční ulice se soupravou 2 x T2 č. 19 + 23.
Sobota 26.5.1984 a liberecká Revoluční ulice s "motorkou" T2 č. 33 (ex 13).
Sobota 26.5.1984 a liberecká Revoluční ulice s "motorkou" T2 č. 33 (ex 13).
Hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice v roce 1926
Hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice v roce 1926
Revoluční ulice ve 20.letech 20.století a 16.9.2020
Revoluční ulice ve 20.letech 20.století a 16.9.2020

YMCA

(20.léta)


Osud přízemního domku čp. 125 - IV je spojen s činností organizace YMCA (Young Men's Christian Association - Sdružení mladých křesťanských můžů). Ta byla založena roku 1855 jako mezinárodní sdružení usilující o formování charakteru dospívajících chlapců na základě křesťanských idejí pomocí přednášek, kurzů, besed apod.Poskytovala mládeži možnosti ušlechtilé zábavy a tělovýchovy a k tomu účelu zřizovala společenské místnosti, kina, kluby, hřiště a tělocvičny, mnohde zajišťovala i možnosti levného stravování a ubytování (svobodárny). Sídlem ústředí je Ženeva.

Liberecká pobočka byla založena 17.2.1922. Její představenstvo se skládalo z 9 německých a 3 českých zástupců, činnost však byla rozdělena podle národností. Ředitelem byl Alfred Klein, českou část vedl nezapomenutelný Josef Novotný, úzce spolupracující i s místními skauty, jimž umožňoval využívat některá zařízení, zejména hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice. Liberecká YMCA získala hlavní budovu přebudováním bývalé továrny (čp. 171 - IV) podle projektu Ferdinanda Worfa. V ní byla zřízena svobodárna, klubové místnosti, učebny, restaurace (i vegetariánská), kino a lázně.

Vcházelo se sem přes dvůr podél hořejšího boku domku na prvním snímku. Ten byl majetkem YMCY od jejího založení, ale pro svou zchátralost a to, že vystupoval do vozovky, se stal koncem dvacátých let předmětem veřejné kritiky. Po téměř tříletém dohadování s magistrátem bylo roku 1933 vydáno šalamounské rozhodnutí, že dům bude zbořen na náklady města a na jeho místě si obchodník Franz Müller postaví přízemní objekt s prodejnami a uprostřed zřídí průchod se schodištěm k hlavní budově YMCY. Stavbu město povolilo s podmínkou, že konstrukce přízemního objektu bude dimenzována tak, aby snesla pozdější zatížení třípodlažní nástavbou ve výši sousedních domů, plánovanou po deseti letech. Stavbu podle zadaných podmínek provedla v roce 1934 firma N.Rella a Neffe z Liberce. V přízemí se nacházela prodejna s textilem F. Müllera a provozní místnosti cestovní kanceláře Čedok. Když byla roku 1940 liberecká YMCA zlikvidována, převzal dům čp. 125 - IV obchodník Müller, ostatní majetek si přivlastnilo město.

Po válce obnovila YMCA v Liberci nakrátko činnost. Sál v přízemí složil k promítání filmů a jiným kulturním podnikům. V padesátých letech převzalo objekty Odborné železniční učiliště. Sál a některé další místnosti využívala Krajská loutková scéna i začínající Ypsilonka až do roku 1965, kdy se přestěhovala do Moskevské ulice. Učiliště s internátem zde bylo i v době vzniku tohoto článku (1996). Přízemní objekt (čp. 125 - IV) slouží jako prodejny a stále čeká na plánovanou dostavbu.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice kolem roku 1950
Hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice kolem roku 1950

Rok 1899 ,1942 a dnes

Křížovatka Moskevské, Revoluční a Rumunské ulice


(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Malá Moskevská
Malá Moskevská
historický snímek (poč. 20. století)
historický snímek (poč. 20. století)

Stavební historie bývalé restaurace a hotelu "Zelený strom" čp.131-IV

Objekt byl přestavěn do dnešní podoby v roce 1797, za majitele Franze Salomona, který přestavbu objednal u libereckého stavitele Jana Karla Kunze, syna známého stavitele Jana Josefa Kuntze, budovatele chrámu sv.Kříže v Liberci. Jan Karel Kunze postavil na místě původního hostince "Zelený strom" novou, výstavní patrovou klasicistní budovu.

Místo, na kterém je tento objekt postaven, sloužilo pro umístění hostince od nepaměti. Jeho historie je úzce spjatá se samými začátky prvního osídlení krajiny. Tomu napovídá i údaj z panského urbáře. kde u domu čp.131, k roku 1560, který tehdy vlastnil Adam Reger, je označení "uralt". Předchůdce domu čp.131 byl nejprve dřevěný objekt, roubený, umístěný při přechodu nedalekého Harcovského potoka. Tento vzhled objektu vydržel až do poloviny 17.století. Nejspíše v té době, kdy ve druhé polovině 17.stol. nastává zvýšená stavební činnost v Liberci, je i předchůdce domu čp.131 upravován. Dá se předpokládat, že roubené přízemí domu bylo postupně nahrazeno kamenným zdivem. Celý dům byl pak zvýšen o patro. Z tohoto období máme k dispozici první vyobrazení starého Liberce, tak, jak je zaznamenán na rytině J.Arnolda v Rohnově kronice z roku 1763. Toto období je o poslední etapou domu před vlastním vybudováním dnešní podoby v roce 1797. Na rytině je patrný patrový dům se sedlovou střechou a vývěsním štítem s chmelovou šiškou označující hostinec. Vstup uprostřed průčelí je orámován ostěním. Po obou stranách vstupu je po jednom okně. Patro je na rozdíl od tříosého přízemí pětiosé. Tato nesouměrnost dává tušit, že patro bylo hrázděné, bez osové návaznosti na kamenné přízemí. Dům byl obdélného půdorysu, kratší o jedno pole na jihozápadní straně. Do období na přelomu 16. a 17. století se dá datovat i vybudování zděného sklepa pod severovýchodním štítem, se vstupem z chodby domu. Sklep byl vytesán ve skále a obezděn kvalitnějším, nepropustným kamenným zdivem, které odvádělo vodu pod základy. Na jihozápadní straně byl dům ukončen ve svahu s odhaleným zdivem pod úrovní základů.

Stav k roku 1797 se dá pouze předpokládat, neboť stavební plány nového objektu se nedochovaly. S určitostí se dá tvrdit, že původní dům byl úplně zbořen, neboť nový objekt čp.131 působí zcela jednotným dojmem novostavby, typově již klasicistní, s barokní dispozicí. Využity nejspíše byly pouze podzemí části původní stavby, které se místy po provedených úpravách objevují. Nový dům byl prodloužen po svahu na jihozápadní straně. Vstup do stávajícího sklepa byl zazděn a se zhora zasypán a zaslepen. V přízemí nového domu bylo vybudováno nové centrální schodiště na levé straně chodby, s přístupem do sklepů. Suteren, kde bývalo řeznictví, v té době úzce spjaté s provozem hostince, byl přístupný pouze z vnější jihovýchodní strany. Při budování domu byly také provedeny tesané sklepy ve skále. Měly půlobloukově vyklenutý kamenicky opracovaný strop s poměrně nízkým nasazením. Původní dispozice přístupu ke sklepům se nezachovala, ze zbytků se však dá usuzovat, že přístupové chodby byly také tesané ve skále. Při tesání sklepů byla snížena původní podlaha ponechaného sklepa ze starší stavby vytěžením skály a proražen v boku klenby nový vstup ze sklepů.
V přízemí naproti schodišti byla klenutá kuchyň, zasahující částečně do chodby a do lokálu. Na klenbě v rohu u obvodové severozápadní zdi byl postaven mohutný komín. Druhý komín byl umístěn ve střední zdi vedle schodiště. Hlavní sál byl plochostropý, snad trámový. V přízemí jihovýchodní fasády. na levé straně vstupu bylo umístěno pouze jedno okno při jihozápadním štítu, nad dveřmi do řeznictví v suterénu. Jihozápadní fasáda byla souměrná ke střední ose se třemi okny, pouze v suterenu se dvěma. Na jihozápadní straně domu směrem k čp.130-IV byla tři okna v části od střední chodby k ulici Revoluční. První dvě od rohu domu osově vázaná na okna (v jihovýchodní protilehlé fasádě. Třetí, menší vedlo do prostoru bývalé kuchyně. V patře byly osazeny u této fasády tři okna osově vázaná na okna v přízemí. Z chodby byl zadní vstup do přístavku záchodů. Teprve od roku 1837 lze sledovat stavební vývoj domu podle záznamů a plánů ve stavebním archivu města. První zpráva o domě čp.131-IV, hostinci "Zelený strom" je od policejního komisaře Václava Tugemanna, v níž oznamuje magistrátu, že Ignatz Salomon postavil ve dvoře bez dovolení dřevěnou kůlnu. Dalších třicet let je bez jakéhokoliv záznamu. Teprve v roce 1867 je podána žádost Josefa Kalbase o povolení přístavby obchodu řeznictví. Ten byl dle dochovaných plánů, situován na severovýchodní fasádě domu, na levé straně vstupu, se vchodem z dnešní ul. Malá Moskevská. Přístavba krámu měla dvě fáze, v prvé nesahala až k domu čp.139-IV. Krám byl přízemní, bez podsklepení s pultovou střechou. Průčelí do ulice bylo protaženo až na roh sousedního domu čp.139-IV, S průjezdem podél o tohoto domu a novou přístavbou krámu. V indikační skizze z roku 1843 je u našeho objektu zachycena na tomto místě již dřevěná stavba. O jejím vzhledu však nemáme žádné doklady. To konečně potvrzuje i absence okna po levé straně vstupu, které zde původně má svoji logiku.
V roce 1872 žádá Josef Kalbas o souhlas ke zbourání dřevěné kolny a stájí ve dvoře. 0 této stavbě se nezachovaly žádné doklady. Je však zřejmé, že u hostince, zláště pak u hostince tohoto významu musely stáje být. V indikační skitzze z roku 1843 je na tomto místě obdélná dřevěná stavba, s osou delší strany kolmou k delší ose domu čp.131-IV. V dokumentu je současně žádost a povolení výstavby nové zděné budovy na jejich místě. V plánové dokumentaci se tato stavba nezachovala. Její umístění je zmiňováno až v roce 1889, kdy k ní byla provedena přístavba.
Tentýž rok žádá Josef Kalbas o povolení přístavby k domu čp.131-IV v proluce mezi domem čp.130-IV. Do této doby zde byl záchodový přístavek, patrný v indikační skizze, s přístupem z chodby domu. Tato žádost je podložena dvojí dokumentací. První řeší zástavbu celé proluky k domu čp.130-IV až do poloviny hloubky domu. Je rozdělena na dvě části. Přední, větší, na jihozápadní straně má klenutý strop do traverz se zvýšenou pultovou střechou. Za ní se vypíná dvoupatrový zděný blok záchodů se sedlovým zastřešením.
Na tutéž přístavbu je tentýž rok vypracována další dokumentace. která ji řeší v jediné úrovni se sedlovým zastřešením a průčelím, jaké se nám s menšími úpravami, dochovalo dodnes. Je navrženo na celou šířku proluky a končí v úrovni středu chodby domu. V suterénu se nacházela porážka, v patrech po jedné obytné místnosti. Na fasádě je okolo všech oken a dveří z vnější strany orámování.
Dle dalšího dokladu ze stavebního archivu lze usuzovat, že objekt měl až do roku 1878 šindelovou krytinu. Teprve v tomto roce žádá Josef Kalbas o položení nové břidlové krytiny.
V roce 1883 došlo i na úpravy uvnitř domu čp.131-IV. Dle dochovaných plánů byla snesena klenba a komín stávající kuchyně, obvodová zeď byla v šířce 2,5m vybořena v místě původního okna a prostor byl rozšířen o přízemní přístavbu v proluce, vedle stávajícího patrového přístavku.
Také kůlny umístěné na jihozápadní straně mimo vlastní dům doznaly změny. V letech 1889 a 1892 je doložena plánová dokumentace o jejich rozšiřování.
Na konci roku 1894 žádá Franz Rummler o provedení stavebních úprav v hotelu "Zelený strom", především o vybourání otvoru 3.5m širokého v přízemí, aby byly navzájem lépe propojeny obě hostinské místnosti. Jednalo se s největší pravděpodobností o původní obvodovou zeď v jihozápadní části domu, předělující prostory domu a patrové přístavby v proluce. V tomto roce došlo, v rámci těchto úprav i k zrušení stávajícího schodiště, prostoru kuchyně a vybudování nového schodiště v chodbě domu, tak, jak je známe dnes. Tím doznaly úpravu i prostory suterenu. Řeznictví bylo rozšířeno až k nosné zdi chodby a tím došlo k odhalení obvodové kamenné zdi původního objektu. Vstup do sklepů ze zrušeného schodiště byl zazděn. Konstrukce nového schodiště si vyžádala ve sklepě prohloubení základů s následkem odhalení původních základů na skále. Přístup k jednotlivým sklepům tesaný ve skále byl v prostoru nového schodiště vylámán a obezděn dnešní kamennou zdí se vchody do jednotlivých prostor. V této době také dochází k podezdění dvou sklepů novou cihelnou klenbou. Již v té době byla zvětralá žula natolik rozrušena, že docházelo k jejímu uvolňování a odpadávání. Tímto radikálním řešením doznal objekt zásadní změnu v dispozici a hodnotná architektura objektu byla narušena.
Na místě dnešní přistavěné garáže u patrové přístavby v proluce, na jihozápadní straně, byla v roce 1896 vybudována žumpa.
Prodejna, stojící podél ulice Malé Moskevské, byla dle dokumentace z roku 1909 rozšířena až k líci jihozápadní zdi domu a podsklepena, s ponecháním průchodu podél sousedního domu čp.139-IV do dvorní části. K těmto úpravám se váže propojení chodby sklepa pod schody s podsklepením této přístavby. Další úprava krámu je z roku 1921, kdy jsou sklepní prostory rozšířeny a průchod podél domu čp.139-IV je uzavřen dvoukřídlými dveřmi. K tomuto datu je v plánech vyznačen boční vstup z Revoluční ulice, přes přístavek v proluce sloužící jako zádveří, do lokálu.
Od těchto úprav doznal objekt jen drobné úpravy týkající se převážně obnovy. V roce 1936 provádí stavební firma Miksch opravu fasády a restaurování plastik. Jak byly práce provedeny svědčí do jísté míry i okolnost, že je fasáda znovu opravována v roce 1943  a v zápětí v roce 1946. Od této doby nejsou k dispozici žádné doklady. Není ani doklad o provedené vnitřní úpravě v roce 1959, kdy byly zřízeny v patře a v podkroví malometrážní byty a přízemí bylo přiděleno jako klub důchodců. V polovině 80.let byly zbořeny sousední domy v Moskevské ulici, spolu s přístavbou krámu u vchodu našeho domu pro plánovanou přeložku tramvaje. Spolu s nimi byl zbořen i památkově chráněný Möllerův dům čp.141-IV z roku 1808.
(zdroj: Ing.Jiří Technik, červenec 1995)

1928
1928
90. léta
90. léta
90. léta
90. léta
po zbourání sousedních domů
po zbourání sousedních domů
90. léta
90. léta
2002 (archiv Pav Karel)
2002 (archiv Pav Karel)

Dům u Zeleného stromu

Dnešní budova čp. 131-IV stojí při souběhu ulic Revoluční a Rumunské, v dolní části ulice Moskevské, blízko někdejšího brodu přes Harcovský potok. Dům dostal své pojmenování podle kamenného domovního znamení se zeleným stromem, umístěného nad vstupním portálem. Situování objektu odpovídá původní orientaci a sahá hluboko do historie Liberce, zřejmě do 16. století.
Původně dřevěný dům sloužil jako zájezdní hostinec na obchodní stezce (dnešní ul. Moskevská). První písemná zmínka o něm je v panském urbáři z r. 1560. V r. 1787 zdědil hospodu Franz Salomon, který nechal namísto dřevěné krčmy zbudovat výstavní restauraci a hotel. Patrový klasicistní dům postavil mladičký Jan Karel Kuntze (snad za přispění jeho otce Josefa, jenž postavil v Liberci např. kostel sv. Kříže). Tato podoba budovy zůstala dodnes skoro stejná kromě klínovité přístavby v proluce, která byla později nahrazena záchodovým přístavkem.
Jedinečná ukázka klasicistní architektury v Liberci je cenná nejen svým typickým tvarem domu s mansardovou sedlovou střechou se štíty, ale především svými zdobnými fasádami obrácenými do ulice Revoluční a Malé Moskevské. Hlavní vstup na straně do Malé Moskevské je zvýrazněn vystupujícím rizalitem, ukončeným profilovaným štítem v podobě trojlistu. Nároží jsou opatřena v přízemí kvádrováním, v patře a mansardové nástavbě pilastry se štukovými hlavicemi. Vstup s předloženým schodištěm má kamenný portál a pozdně barokně až rokokově tvarované dvoukřídlé dveře se segmentovým nadsvětlíkem. Nade dveřmi je umístěno důležité domovní znamení, orámované profilovanou stuhou s volutami. Na jeho vnitřní eliptické ploše je znázorněn zelený strom vyrůstající z tmavé země na světlém pozadí. Hlavní profilovaná fabionová římsa patra pod střechou se nad vstupem vlnovitě prohýbá a tvoří tím orámování pro štukovou kartuš pod ní. V úrovni podkroví je pod vyklenutou římsou umístěn reliéf znázorňující Marii - Královnu nebes, stojící na zeměkouli ovíjené hadem. Vrchol štítu zdobila ještě v r. 1996 měděná váza. Severovýchodní průčelí do ulice Revoluční má obdobnou architektonickou kompozici jako hlavní průčelí. Je zde dokonce snaha o vytvoření dojmu třípodlažního domu. Plocha je členěna vodorovnými profilovanými fabionovými římsami, které navazují na římsy vstupního průčelí. Profilovaný štít v podobě trojlistu byl rovněž ozdoben tvarovanou měděnou vázou. Hlavní římsa, která zde vzbuzuje dojem římsy patrové, je uprostřed přerušena oválným medailonem s profilovanou obrubou. Římsa atiky pod štítem je, stejně jako u vstupního průčelí, uprostřed vlnovitě prohnutá.
Klasicistní dům byl prodloužen a dispozičně upraven jako trojtraktový s klenutou střední průchozí vstupní chodbou. V zadní části chodby se vstupovalo do čtvercové zaklenuté místnosti tělesa černé kuchyně, odstraněné v roce 1883, která zasahovala částečně do chodby a do lokálu. V celé šířce domu byl na severovýchodní straně směrem k ulici Revoluční umístěn lokál s dřevěným trámovým stropem. Na opačné straně chodby byly situovány dvě místnosti a schodiště. Ze stejné doby pochází i první úroveň ve skále tesaných sklepů. R. 1867 vybudoval majitel domu, hostinský Josef Kalas, vedle průčelí hlavního vstupu přízemní podsklepenou přístavbu obchodu řeznictví, propojenou se suterénem domu. Její existenci dokládala před rekonstrukcí absence oken po levé straně vstupu. Následně r. 1872 provedl stavitel Gustav Miksch pro stejného investora k zadnímu průčelí domu patrovou přístavbu, půdorysně ve tvaru klínu. Tím dostal klasicistní objekt dnešní siluetu. R. 1887 získává dům Franz Rumler. Za jeho působení došlo v r. 1892 k vybudování přístavby podélného půdorysu ve dvoře (na projektu se podílel známý místní stavitel A. Bürger) a v r. 1894 k vybourání původního schodiště, které nahradilo nově umístěné schodiště ve vstupní chodbě, jak je známe dnes. Došlo tak k zásadní změně dispozice suterénu a podkroví, do té doby nevyužívaného. V roce 1906 byl Franz Rumler nucen prodat hotel a hostinec "Zelený strom" manželům Janu a Emě Görlichovým. V jejich rodině vydržela pak nemovitost až do konce druhé světové války.
Po válce byl dům čp. 131-IV zkonfiskován a v roce 1949 převeden na Jednotný národní výbor Liberec. Až do roku 1959 zde působil národní správce, pak objekt převzala domovní správa a upravila ho pro malometrážní byty. Přízemí domu později sloužilo jako klub důchodců. Od r. 1995 památkově chráněný dům kvůli nevyjasněným vlastnickým poměrům chátral. V roce 2005 navíc jeho sousední objekty ustoupily nepatřičné hmotě nově budovaného obchodního centra Delta. Souběžně s Deltou měla být dokončena i rekonstrukce Domu U Zeleného stromu, kterou ale provázela řada problémů. Kolaudace nově zrekonstruovaného objektu tak byla kvůli problémům se statikou i námitkám památkářů odložena a dům, nyní využívaný výhradně pro komerční účely, byl otevřen až v roce 2010.

(zdroj Liberec: Reichenberg - architektura severních Čech)

2005
2005
2020
2020
80.léta  (archiv Jiří Technik)
80.léta (archiv Jiří Technik)
90.léta  (archiv Jiří Technik)
90.léta (archiv Jiří Technik)
dům u Zeleného stromu cca 1950 a 19.4.2020
dům u Zeleného stromu cca 1950 a 19.4.2020

Dům U Zeleného stromu

cca 1900

Při bývalém tržišti dolní části původního Liberce stávala prastará zájezdní hospoda. Jeden z řady majitelů, Franz Salomon, byl natolik úspěšným hostinským, že se už po pěti letech rozhodl zděděnou hospodu přestavět. Stavitel Johann Karl Kunze mu roku 1787 vybudoval na místě původního stavení klasicistní zděný dům (čp. 131 - IV), jehož ozdobou je hlavní vstup s jedním nejhezčích portálů v Liberci. Nad vchodem je v medailonu neobvyklého tvaru umístěno domovní znamení. Ještě výše je pod římsou kartuše s nápisem a nad ní reliéf zpodobňující královnu nebes vznášející se nad zeměkoulí.

Po válce byl dům zkonfiskován a v roce 1949 převeden na Jednotný národní výbor Liberec. Až do roku 1959 zde působil národní správce, pak objekt převzala domovní správa a upravila původní hotel s restaurací na malometrážní byty. Přízemí domu později sloužilo jako klub důchodců.

Na druhém snímku je portál téměř rokokového tvarosloví a uprostřed i barokní dvoukřídlové dveře s prominutým poutcem a paprskovitě děleným nadsvětlíkem z roku 1800.(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996,

Detail domovního znamení
Detail domovního znamení

Dům U Zeleného stromu

je jeden z nejstarších stále stojících domů v Liberci ("erbaut 1787"). Jak je vidět na přiložené reklamě z roku 1894, sloužil jako hotel. Tenkrát ještě nestál ani Hotel Praha (Schienhof), ani budova Hotelu Zlatý Lev v dnešní Gutenbergově, ani Hotel Imperial. Franz Rummler, tehdejší majitel Zeleného stromu, tu hostům slibuje ubytování za mírné ceny, vybraná rakouská a uherská vína a vratislavické a žatecké pivo. V horním pravém rohu se dokonce chlubí, že hotel je "připojen na státní telefonní síť". (To tenkrát byla relativní novinka: telefonní spojení se v Liberci objevilo teprve v roce 1884).

Druhá fotka je z libereckého adresáře roku 1921. A ta třetí, to je screenshot z Googlemaps roku 2020.
Časy se mění; dům U zeleného stromu zůstává... (autor článku Tomáš Cvrček)
Dům měl štestí, je opraven,je tam vinoteka,zlatnictví.Ten přístavek byl odstraněn již dávno mám fotku v lepším stavu i s okolními domy na jednom je pod oknem mužská plastika muže__že by vzpomínka na milence co šplhal za milou ??? (komentář Jany Ducháčkové)
Dům měl štestí, je opraven,je tam vinoteka,zlatnictví.Ten přístavek byl odstraněn již dávno mám fotku v lepším stavu i s okolními domy na jednom je pod oknem mužská plastika muže__že by vzpomínka na milence co šplhal za milou ??? (komentář Jany Ducháčkové)
Přistavek u Zeleného stromu,později zbourán bylo tam řeznictví :"Johann Gorlach.. (archiv Jany Ducháčkové)
Přistavek u Zeleného stromu,později zbourán bylo tam řeznictví :"Johann Gorlach.. (archiv Jany Ducháčkové)
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec
Revoluční ulice (M.Gergelčík)
Revoluční ulice (M.Gergelčík)
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 19.3.1984 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 19.3.1984 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
dům U Zeleného stromu 20.7.1982 a 25.3.2020
dům U Zeleného stromu 20.7.1982 a 25.3.2020
Křižovatka Moskevská x Revoluční x Rumunská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Křižovatka Moskevská x Revoluční x Rumunská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Rumunská ulice (archiv Boveraclubu)
Rumunská ulice (archiv Boveraclubu)
dům U Zeleného stromu v 80. letech 20.století a 25.3.2020
dům U Zeleného stromu v 80. letech 20.století a 25.3.2020
Revoluční ulice po roce 1984 a 7.4.2020
Revoluční ulice po roce 1984 a 7.4.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 15.1.1982 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 15.1.1982 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
Křižovatka Revoluční x Moskevské a Rumunské ulice v roce 1978 a 8.10.2020
Křižovatka Revoluční x Moskevské a Rumunské ulice v roce 1978 a 8.10.2020
dům U Zeleného stromu v roce 1995 a 24.2.2021
dům U Zeleného stromu v roce 1995 a 24.2.2021
Dům U Zeleného stromu (M.Gergelčík)
Dům U Zeleného stromu (M.Gergelčík)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)

Malá Moskevská

 v roce 1906

Vjezd do ulice ohraničuje po pravé straně klasicistní hotel U Zeleného stromu a po levé novorenesanční dům obchodníka Josefa Perziny. Ten byl zbudován na místě starého chorobince v roce 1834 a později upraven na ředitelství okresního finančního úřadu. Jeho výstavbou se opět zůžil průjezd do Špitálské (Malé Moskevské) ulice. Před jeho odstřelem 27.listopadu 1976 sloužil jako ubytovna. Vzadu vpravo vidíme vystupovat Möllerův dům a proti němu po levé straně několik dodnes zachovaných domů. Ulice nesla za první republiky jméno Lisse Gasse, česky Lešenská. (zdroj Kniha o Liberci)

archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Malá Moskevská
Malá Moskevská

Möllerův dům

(počátek 20.století)

Obytný dům (čp.141 - IV) ve Špitálské ulici (Malá Moskevská) byl postaven roku 1803 pro výrobce suken a obchodníka Gottfrieda Möllera podle návrhu stavitele Johanna Josefa Kunze. Hlavním barokně tvarovaným štítem zdobeným sochami znázorňujícími křesťanské ctnosti Víru, Naději, Lásku a Věrnost byl orientován do ulice, podobné štíty měl i na dalších třech stranách. Průčelí zdobily četné štuky, vstup byl zdůrazněn kamenným portálem. Dům byl zbourán 1.března 1987 při provádění přeložky tramvajové trati.
Na severním průčelí se nacházela naivně pojatá reliéfní plastika, provedená pouze v omitce. O jejím vzniku kolovaly dvě verze.
Podle jedné se jedná o milence paní domu, jenž se zachránil před manželem skokem z okna, přičemž se mu zázračným způsobem podařilo zachytil se na římse.
Dodatečně, asi až po smrti svého soka v lásce, dal tuto příhodu zvěčnit na fasádě. Podle druhé verze zpodobňuje plastiku zednického tovaryše, který při stavbě domu spadl z lešení a od smrti jej zachránila římsa.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

1978 (archiv Boveraclubu)
1978 (archiv Boveraclubu)
Křižovatka Moskevská x Revoluční x Rumunská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Křižovatka Moskevská x Revoluční x Rumunská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Křižovatka Moskevská x Revoluční x Rumunská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Křižovatka Moskevská x Revoluční x Rumunská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Möllerův dům 17.3.1983 (archiv paní Odrážkové)
Möllerův dům 17.3.1983 (archiv paní Odrážkové)
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 17.3.1983 a 30.8.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 17.3.1983 a 30.8.2020
Hans Oldskull (1968)
Hans Oldskull (1968)
Křižovatka (Malá) Moskevská a Lipová ulice 70.léta a 21.2.2021
Křižovatka (Malá) Moskevská a Lipová ulice 70.léta a 21.2.2021
křižovatka Moskevská a Lipová ulice (M.Gergelčík)
křižovatka Moskevská a Lipová ulice (M.Gergelčík)
Roh Fügnerovy a Malé Moskevské. Foceno směrem od Annahofu. (archiv Fotočas Mirek)
Roh Fügnerovy a Malé Moskevské. Foceno směrem od Annahofu. (archiv Fotočas Mirek)
archiv Broněk Kettner
archiv Broněk Kettner
křižovatka Lipová (Malá ) Moskevská a Fugnerova ulice 21.8.1968 a 8.11.2020
křižovatka Lipová (Malá ) Moskevská a Fugnerova ulice 21.8.1968 a 8.11.2020
Fügnerova ulice 3.3.1973 a 2.4.2021
Fügnerova ulice 3.3.1973 a 2.4.2021
(Malá) Moskevská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
(Malá) Moskevská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
O pár desítek metrů dál směrem k Jablonci nad Nisou: jednoho slunečného dne v první polovině 80.let byla zachycena té-trojka č.39 při    sunutí vadné T2 č.9. Stav obou tramvají není z nejlepších.  Oba vozy zajíždějí do smyčky Fügnerova.   (foto Tomáš Krebs)
O pár desítek metrů dál směrem k Jablonci nad Nisou: jednoho slunečného dne v první polovině 80.let byla zachycena té-trojka č.39 při sunutí vadné T2 č.9. Stav obou tramvají není z nejlepších. Oba vozy zajíždějí do smyčky Fügnerova. (foto Tomáš Krebs)

Pár obrázků ze stavby Delty /2005

(archiv Pav Karel)
Pohled na Fügnerovu ulici v roce 2005. (Michal Mike)
Pohled na Fügnerovu ulici v roce 2005. (Michal Mike)
Pohled na Fügnerovu ulici v roce 2005. (Michal Mike)
Pohled na Fügnerovu ulici v roce 2005. (Michal Mike)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel

Fügnerova ulice

1964 (Vilém Boháč)
1964 (Vilém Boháč)
foto p.Duška z archivu Boveraclubu
foto p.Duška z archivu Boveraclubu
Tiskárna - Fügnerova ulice v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Tiskárna - Fügnerova ulice v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
kolorováno (Starý Liberec)
kolorováno (Starý Liberec)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fotočas Mirek
Fotočas Mirek
Poslední měsíce provozu dvounápravových tramvají v Liberci se dožily většinou vozy původně odjinud. V tomto případě je jím motorový vůz 6MT č.57. Na odstavnou kolej se v sedle odstavovaly vleky. V popředí je dobře patrná odbočná výhybka do trojúhelníku (sbírka Gisbert Jäkl)
Poslední měsíce provozu dvounápravových tramvají v Liberci se dožily většinou vozy původně odjinud. V tomto případě je jím motorový vůz 6MT č.57. Na odstavnou kolej se v sedle odstavovaly vleky. V popředí je dobře patrná odbočná výhybka do trojúhelníku (sbírka Gisbert Jäkl)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Fügnerova ulice cca 60.léta a 24.2.2021
Fügnerova ulice cca 60.léta a 24.2.2021
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice 18.8.2002 (foto Petr Dvorský)
Fügnerova ulice 18.8.2002 (foto Petr Dvorský)
Fügnerova ulice v roce 26.1.1999 a 28.1.2021
Fügnerova ulice v roce 26.1.1999 a 28.1.2021
pohled z Lipové ulice na Fügnerovu ulici 27.4.1990
pohled z Lipové ulice na Fügnerovu ulici 27.4.1990
Původní smyčka Fügnerova z roku 1975 na záběru z 19.4.1995. Již za 3 dny začne celková přestavba terminálu, během které budou po provizorní koleji v dolní části snímku projíždět i vlaky linek č.5 a 11. (foto Tomáš Krebs)
Původní smyčka Fügnerova z roku 1975 na záběru z 19.4.1995. Již za 3 dny začne celková přestavba terminálu, během které budou po provizorní koleji v dolní části snímku projíždět i vlaky linek č.5 a 11. (foto Tomáš Krebs)
Blažkova ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Blažkova ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
23.3.1997 (foto Gisbert Jäkl)
23.3.1997 (foto Gisbert Jäkl)
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice v 80.letech a 8.11.2020
Fügnerova ulice v 80.letech a 8.11.2020
Fügnerova ulice (foto archiv Boveraclub)
Fügnerova ulice (foto archiv Boveraclub)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Fügnerova ulice v 2.polovině 80.let a 24.2.2021
Fügnerova ulice v 2.polovině 80.let a 24.2.2021
Fügnerova ulice v roce 1958 , a motorové vozy č.18 a 19 z roku 1907 na okraji Náchodské ulice a Soukenného náměstí 15.3.2020
Fügnerova ulice v roce 1958 , a motorové vozy č.18 a 19 z roku 1907 na okraji Náchodské ulice a Soukenného náměstí 15.3.2020
ugnerova ulice v Liberci s voem E.Č.436 v roce 1986 foto Ivo Kapl
ugnerova ulice v Liberci s voem E.Č.436 v roce 1986 foto Ivo Kapl
Blažkova ul. 1978 (foto Petr Šimr)
Blažkova ul. 1978 (foto Petr Šimr)
archiv Michal Bárta
archiv Michal Bárta
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice v lednu 1981 a 2.2.2021
Fügnerova ulice v lednu 1981 a 2.2.2021
leden 1981 (Petr Šimr)
leden 1981 (Petr Šimr)
archiv Zlatka Mizerová
archiv Zlatka Mizerová
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
archiv Jan Folprecht
archiv Jan Folprecht
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
T3 č. 37 z roku 1973 dne 28.6.1976 v tehdejší Fügnerce. (archiv Boveraclubu)
T3 č. 37 z roku 1973 dne 28.6.1976 v tehdejší Fügnerce. (archiv Boveraclubu)
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
29.4.2001 zastávka Fügnerova (foto Petr Dvorský)
29.4.2001 zastávka Fügnerova (foto Petr Dvorský)
17. 9. 2002 (foto Petr Dvorský)
17. 9. 2002 (foto Petr Dvorský)
7.10.2001 (foto Petr Dvorský)
7.10.2001 (foto Petr Dvorský)
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
23. 3. 2008 Fügnerova ulice (foto Petr Dvorský)
23. 3. 2008 Fügnerova ulice (foto Petr Dvorský)
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
foto z roku 1928
foto z roku 1928
foto kolem roku 1950
foto kolem roku 1950
upravil Pav Karel
upravil Pav Karel
foto kolem roku 1980
foto kolem roku 1980
foto Luboš Mencl
foto Luboš Mencl
Fügnerova směrem k Soukennému náměstí v roce 1957 a dnes
Fügnerova směrem k Soukennému náměstí v roce 1957 a dnes
Fügnerova ulice (foto Boveraclub)
Fügnerova ulice (foto Boveraclub)
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
 v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
Fügnerova ulice v roce 1988 (foto Ivo Kapl)
Fügnerova ulice v roce 1988 (foto Ivo Kapl)
 v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
Foto Kája Karlos Hrníčko (2020)
Foto Kája Karlos Hrníčko (2020)
Blažkova ul. - Fügnerova ul. 1978 (foto Petr Šimr)
Blažkova ul. - Fügnerova ul. 1978 (foto Petr Šimr)
archiv Jiřina Štěchová
archiv Jiřina Štěchová
Fügnerova ulice v 11.3.1996 a 12.2.2021
Fügnerova ulice v 11.3.1996 a 12.2.2021
Fügnerova ulice v roce 1978 a 18.10.2020
Fügnerova ulice v roce 1978 a 18.10.2020
leden 1981 (Petr Šimr)
leden 1981 (Petr Šimr)
Fügnerova ulice v 2.polovině 80.let a 21.2.2021
Fügnerova ulice v 2.polovině 80.let a 21.2.2021
 v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
Zdroj: Liberecké centrum
Zdroj: Liberecké centrum
1983 (archiv Ivo Kapl)
1983 (archiv Ivo Kapl)
1983 (foto Ivo Kapl)
1983 (foto Ivo Kapl)
Fügnerova ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Fügnerova ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Fügnerova ulice v 2.polovině 80.let a 21.2.2021
Fügnerova ulice v 2.polovině 80.let a 21.2.2021
Tiskárna na Fügnerově ulici v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Tiskárna na Fügnerově ulici v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
archiv Fügnerka
archiv Fügnerka
Fügnerova v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Fügnerova v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Liberec 1979 (foto Petr Šimr)
Liberec 1979 (foto Petr Šimr)
27.9.1982 (foto Jiří Holeček)
27.9.1982 (foto Jiří Holeček)

15.5.1995

(archiv František Zikmund)
Fügnerova ulice 15.5.1995 a 1.7.2021
Fügnerova ulice 15.5.1995 a 1.7.2021
Fügnerova ulice 15.5.1995 a 1.7.2021
Fügnerova ulice 15.5.1995 a 1.7.2021
Fügnerova ulice v roce 1995 a 1997
Fügnerova ulice v roce 1995 a 1997
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci

Fügnerova ulice v roce 1995 a 1997

Do roku 1995 zde stavěly jen autobusy a vedla sem pouze tramvajová trať do Jablonce. 15. listopadu 1995 byla ovšem v rámci rekonstrukce městské tramvajové trati otevřena nová kolejová přeložka Soukenné náměstí - Fügnerova ulice - Rumunská ulice. Zastávka se ale stala nepřehlednou a začalo uvažovat o novém centru liberecké MHD. Terminál vyprojektovala společnost ANTA s.r.o. Liberec podle návrhu Ing. arch. Patrika Kotase, autora mnoha projektů mezi které patří např. stanice pražského metra Střížkov nebo liberecká vozovna. Terminál byl otevřen 1. září 1996. (zdroj Kniha o Liberci)

Fügnerova ulice a stavba terminálu v roce 1996
Fügnerova ulice a stavba terminálu v roce 1996
1992 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
1992 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
1996 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
1996 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
11.2.1996, foto Jirka Holeček
11.2.1996, foto Jirka Holeček

2001

(archiv Karel Pav)

Ulice Dr. Milady Horákové v roce 2001 a 2.4.2021
Ulice Dr. Milady Horákové v roce 2001 a 2.4.2021
Ulice Dr. Milady Horákové v roce 2001 a 2.4.2021
Ulice Dr. Milady Horákové v roce 2001 a 2.4.2021

2002

(foto Karel Pav)

19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
Koloroval Fotočas Mirek
Koloroval Fotočas Mirek
archiv O.Musil
archiv O.Musil

Císařská (Náchodská) ulice

(20.léta 20.století, 1897)


Náchodská ulice, z níž po stavbě obchodního domu Ještěd zachoval jenom kousek, vedla po pravém břehu náhonu od Nisy, zatímco podle levého probíhala ulice U Splavu. Před Soukenným náměstím je rozděloval blok domů, který vidíme uprostřed prvního snímku. Na druhém záběru je pohled do Náchodské ulice opačným směrem, od náměstí při povodni. V popředí vyčuhuje u vody zábradlí mostku přes Harcovský potok. Z vyobrazených staveb se zachoval jen obchodní a obytný novorenesanční dům firmy F.J.Jakob (čp. 116 - IV), stojící vedle obchodního domu Ještěd (později včleněný do nově vzniklého OC Forum). Postavil ho na místě čtyř starších domků v roce 1882 Gustav Miksch. Domy zachycené úplně vlevo uzavírají prostor budoucí Fügnerovy ulice.

(pozn. Od roku 1825 procházela nově upravená tzv. císařská silnice z Prahy přes Liberec na Frýdlant v Čechách právě bývalou Náchodskou ulicí, mostkem překračovala Harcovský potok a dál stoupala Pražskou ulicí.)

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Liberec, Náchodská ulice dne 18.5.1921. Stan Lauer a Oliver Hardy.
Liberec, Náchodská ulice dne 18.5.1921. Stan Lauer a Oliver Hardy.
21.6.1962 foto H. Lehnhart
21.6.1962 foto H. Lehnhart
Konečná / odjezdy jablonecké tramvaje ze stanice v Liberci. Tři roky 65/68 každý den jsem tady postával, kouřil a čekal na tramvaj do Jablonce..! (color Fotočas)
Konečná / odjezdy jablonecké tramvaje ze stanice v Liberci. Tři roky 65/68 každý den jsem tady postával, kouřil a čekal na tramvaj do Jablonce..! (color Fotočas)
Pozůstatek Švédské ulice.
Pozůstatek Švédské ulice.

Zapomenuté kousky Liberce,

aneb centrum okresního města v roce 1978. Děkujeme za půjčení vašich negativů, o kterých si mnohokrát myslíte, že obsahují nezajímavé záběry. (Boveraclub)

Lukáš Hanzlík -  Byvalá továrna. Snad Demutovka. Za první republiky tam bylo také policejní ředitelství
Lukáš Hanzlík - Byvalá továrna. Snad Demutovka. Za první republiky tam bylo také policejní ředitelství
Malá Moskevská - vlevo dům U Zeleného stromu v pozadí křižovatka Revoluční x Moskevská x Rumunská ulice
Malá Moskevská - vlevo dům U Zeleného stromu v pozadí křižovatka Revoluční x Moskevská x Rumunská ulice

Plastika "Rodina" od Jana Kodeta

je ve sbírce Oblastní galerie Liberec. V roce 1962 byla galerií zapůjčena a umístěna v parčíku ve Fügnerově ulici, na místě současného terminálu MHD. Díky bezednému archivu Boveraclubu si můžeme z dobových fotografií udělat představu, jak soše slušela její venkovní etapa. Foto: Archiv Boveraclubu a © Oblastní galerie Liberec.

proměny Fügnerovy ulice (archiv Boveraclubu)
proměny Fügnerovy ulice (archiv Boveraclubu)
Panorama dolního centra z budovy bývalého Elitexu v roce 1991 (S -TOWER) (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Panorama dolního centra z budovy bývalého Elitexu v roce 1991 (S -TOWER) (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Dolní centrum (1996)  Okolí terminálu MHD. Nároží Lípové ulice dominuje obchodní dům Balon jablonecké firmy Cyklon (otevřen 4.8.1994), postavený firmou Eurostav podle návrhu Josefa Faltejska z Jablonce nad Nisou. Liberec získal jednu největších specializovaných prodejen sportovních potřeb. (Zdroj foto i text: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Dolní centrum (1996) Okolí terminálu MHD. Nároží Lípové ulice dominuje obchodní dům Balon jablonecké firmy Cyklon (otevřen 4.8.1994), postavený firmou Eurostav podle návrhu Josefa Faltejska z Jablonce nad Nisou. Liberec získal jednu největších specializovaných prodejen sportovních potřeb. (Zdroj foto i text: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
fotografie z roku 2001 (zdroj Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
fotografie z roku 2001 (zdroj Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Fügnerova ulice v 50.letech a 26.7.2020
Fügnerova ulice v 50.letech a 26.7.2020
archiv Jiří Jan Kolner (část pohlednice)
archiv Jiří Jan Kolner (část pohlednice)
archiv P.Bláha
archiv P.Bláha
Park u Fügnerovy ulice, v pozadí křižovatka ulic Lipové a Na Bídě
Park u Fügnerovy ulice, v pozadí křižovatka ulic Lipové a Na Bídě
Začátkem 80. let.... čekání na autobus (archiv Katka Tanaka Procházková) komentář:Jestli si dobře vybavujeme, tak to byla zastávka autobusu č.23 Dělnická. Byl tam stánek Ovoce-zelenina. Z druhé strany nástupiště je pak nástupní zastávka tramvaje č.5 a 11. (Všichni Čermáci) Bude to asi rok 82 nebo 83 protože už nestojí domy v Lipovce. Pamatuju se jak je odstřelovali.(Helena Bulířová)
Začátkem 80. let.... čekání na autobus (archiv Katka Tanaka Procházková) komentář:Jestli si dobře vybavujeme, tak to byla zastávka autobusu č.23 Dělnická. Byl tam stánek Ovoce-zelenina. Z druhé strany nástupiště je pak nástupní zastávka tramvaje č.5 a 11. (Všichni Čermáci) Bude to asi rok 82 nebo 83 protože už nestojí domy v Lipovce. Pamatuju se jak je odstřelovali.(Helena Bulířová)
pohled z Lipové ulice
pohled z Lipové ulice
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec
2020
2020
Pohled z Lipové ulice v roce 1977
Pohled z Lipové ulice v roce 1977
Lipová ulice v roce 1977 a 21.2.2021
Lipová ulice v roce 1977 a 21.2.2021
pohled z Lipové ulice na Fügnerovu ulici 27.4.1990 a 24.2.2021
pohled z Lipové ulice na Fügnerovu ulici 27.4.1990 a 24.2.2021
Pokládka nového asfaltu na původní dlážděnou ulici Lipovou (archiv L.Janků) ......Celý úsek průtahu silnic prvních tříd byl od Košické ulice až po dopravní hřiště na tř. Generála Svobody a ulicí Novou Chrastavskou (Londýnskou) s dlážděným povrchem nevalné rovinatosti. Rovněž solení mělo vliv na únosnost a stav podkladních vrstev. Celý úsek, včetně části ulice Na Bídě až po Jabloneckou ulici, se povedlo během 2 měsíců v roce 1975 opravit formou položení vyrovnávek, zesílením a novým krytem z asfaltového betonu. K tomu byly provedeny veškerá doplnění a opravy obrub. Tato oprava je citelná i v současnosti, byť na některých úsecích již proběhla po 20 letech další oprava nebo změna řešení.
Pokládka nového asfaltu na původní dlážděnou ulici Lipovou (archiv L.Janků) ......Celý úsek průtahu silnic prvních tříd byl od Košické ulice až po dopravní hřiště na tř. Generála Svobody a ulicí Novou Chrastavskou (Londýnskou) s dlážděným povrchem nevalné rovinatosti. Rovněž solení mělo vliv na únosnost a stav podkladních vrstev. Celý úsek, včetně části ulice Na Bídě až po Jabloneckou ulici, se povedlo během 2 měsíců v roce 1975 opravit formou položení vyrovnávek, zesílením a novým krytem z asfaltového betonu. K tomu byly provedeny veškerá doplnění a opravy obrub. Tato oprava je citelná i v současnosti, byť na některých úsecích již proběhla po 20 letech další oprava nebo změna řešení.
Křižovatka ulic Křižovatka Na pláni, Mlýnská, Na Bídě v 70.letech (archiv Boveraclubu)
Křižovatka ulic Křižovatka Na pláni, Mlýnská, Na Bídě v 70.letech (archiv Boveraclubu)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice
Lipová ulice
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
nároží Lipové ulice a (Malé) Moskevské ulice v roce 1978 a 18.10.2020
nároží Lipové ulice a (Malé) Moskevské ulice v roce 1978 a 18.10.2020
Lipová v 70.letech a 11.10.2020
Lipová v 70.letech a 11.10.2020
Lipová x Malá Moskevská v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Lipová x Malá Moskevská v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Lipová x Malá Moskevská x Na Bídě v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Lipová x Malá Moskevská x Na Bídě v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Ulice Na Bídě v roce 1978 a 18.10.2020
Ulice Na Bídě v roce 1978 a 18.10.2020
1980 (archiv Hans Oldskull)
1980 (archiv Hans Oldskull)
pohled z rozhraní ulic Na Bídě a Na Pláni na nároží ulic Moskevská a Lipová kolem roku 1930 (archiv Jany Ducháčkové) a 25.4.2021
pohled z rozhraní ulic Na Bídě a Na Pláni na nároží ulic Moskevská a Lipová kolem roku 1930 (archiv Jany Ducháčkové) a 25.4.2021
 Díky panu Krebsovi je záhada definitivně vyřešena - je to křížení ulic Malá Moskevská / Lipová. Tak jsem se nemýlil, byl to i můj odhad - zde srovnávací foto:
Díky panu Krebsovi je záhada definitivně vyřešena - je to křížení ulic Malá Moskevská / Lipová. Tak jsem se nemýlil, byl to i můj odhad - zde srovnávací foto:

Malá Moskevská x Lipová ulice

(archiv Hans Oldskull)
A zde foto od pana Krebse, jsou tam vidět stejné domy vpravo, dům vlevo byl zbourán před rokem 1956: (archiv Boveraclubu)
A zde foto od pana Krebse, jsou tam vidět stejné domy vpravo, dům vlevo byl zbourán před rokem 1956: (archiv Boveraclubu)

Anenský dvůr (1995)

Historie čtyřpodlažního domu nezvyklého trohúhelníkovitého půdorysu, stojícího u přechodu prastaré zemské cesty přes Harcovský potok, je úzce spjata se známou muzikantskou rodinou Prokschů.
Z ní se nejvíc proslavil učitel hudby Josef Proksch, jenž si s bratrem Antonem otevřel hudební školu. Po Josefově odchodu do Prahy (1830) ji vedl dál samotný Anton, který se zároveň zabýval výrobou klavíru a pianin. Dílnu měl v Lipové ulici, od roku 1877 měla firma Proksch továrnu na klavíry opodál v domě čp.165 - IV. Podnik ale proslavil teprve jeho syn Josef, kterému se podařilo získat pozemek po starém špitálu a postavit zde roku 1890 opravdový palác s reprezentační výstavní a prodejní síní hudebních nástrojů v přízemí. Pojmenoval ho Annhof (Anenský dvůr) na počest své tety Anny Finkové, znamenité klavíristky působící ve Vídni. Dům postavil liberecký stavitel Ferdinand Scholze, sochařská výzdoba je dílem Josefa Elstnera z Liberce. Na návrhu spolupracoval autor projektu radnice vídeňský architekt Franz Neumann. Vynikající novorenesanční stavba, která zakončuje průhled údolím Harcovského potoka, má vstup z dnešní ulice M.Horákové, architektonicky je však více zdůrazněn bývalý vchod do prodejny klavírů na nároží, zdobený dvěma atlanty podpírajícími vysunutý arkýř.
Při opravě střechy v 70.letech 20.století byla necitlivě odstraněna charakteristická věžička na nároží. Po další důkladné rekonstrukci v devadesátých letech zde byla umístěna Česká pojišťovna, Pragobanka a několik dalších podniků.
Od té doby se zde vystřídalo několik nájemců.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci,1996)

Křižovatka ulic Lipová, Moskevská a Na Bídě v 50.letech (archiv Boveraclubu)
Křižovatka ulic Lipová, Moskevská a Na Bídě v 50.letech (archiv Boveraclubu)
Malá Moskevská - Liberec - 1955 - 2020 (M.Gergelčík)
Malá Moskevská - Liberec - 1955 - 2020 (M.Gergelčík)
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020

Procházka po Anenhofu někdy 1994......

(archiv František Zikmund)

Inspektor Clouseau

Na Fügnerce ještě bez kruháče (křižovatka ulic M. Horákové, Blažkova, Na Pláni, Lipová atd.) 1994 (archiv Petr Kolín)

1995 (foto Petr Šimr)
1995 (foto Petr Šimr)

Liberecký jírovec, též zvaný Jírovec stěhovavý,


je zhruba 150 let starý památný strom, v městské části Perštýn blízko Krajského úřadu Libereckého kraje. Do obecného povědomí se dostal především v souvislosti s přesazením roku 2007 z důvodu výstavby obchodního centra Fórum. Tehdy byl chráněný jako registrovaný významný krajinný prvek. Dne 5. března 2014 byla registrace zrušena a s platností k tomuto datu byl vyhlášen památným stromem ze zákona.

Strom rostl ve dvoře objektu KORD Liberec, který od roku 1867 sloužil jako vojenská a později policejní kasárna. Tomuto datu odpovídá i výsadba stromu. Roku 1995 byl objekt odstraněn, jírovec se stal dominantou otevřeného prostoru uprostřed parkoviště, čímž zaujal tehdejší pracovníky odboru životního prostředí. Strom byl registrovaný jako významný krajinný prvek z důvodu svého stáří, vzrůstů, a hlavně proto, že šlo o solitérní strom uprostřed městské zástavby.

Výstavba komplexu Fórum a možnosti řešení

Pozemek bývalých kasáren od města koupil investor s úmyslem výstavby obchodně společenského centra - Fórum Liberec. S chráněným stromem ale projekt nového komplexu nepočítal, a tak bylo nutné začít hledat řešení. Pro město bylo poražení stromu, jehož hodnota byla vyčíslena na částku přesahující 1,3 milionu Kč, neakceptovatelné. Magistrát ale vydal souhlasné stanovisko k přesazení stromu zhruba o 350 metrů směrem k budově správy CHKO Jizerské hory.

Náklady na přesazení byly vyčíslené na 7 miliónů korun, s jejichž úhradou investor souhlasil. Rovněž složil městu kauci ve výši ceny stromu (1,3 milionu Kč) pro případ, že by strom nepřežil. Poté začaly přípravy. Do čela akce byl vybrán Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. ze společnosti Safe Trees, s.r.o., přípravné práce měla na starost firma Baobab - péče o zeleň, s.r.o., samotný přesun realizovala společnost APB Plzeň, a.s. a přípravu transportní konstrukce dostala k realizaci společnost Zakládání staveb, a. s.

Přesazení

Přípravné práce začaly v roce 2006, kdy firma Baobab vytvořila kořenovou clonu kolem budoucího kořenového balu. Koruna byla upravena prosvětlovacím a symetrizačním řezem.

Přípravy na samotné přesazení započaly 20. února 2007. Původní návrh realizovat přesun po kolejích se ukázal jako nevhodný, a tak bylo rozhodnuto dopravit strom na nové stanoviště vzduchem - na jeřábu. Vyjmutí stromu začalo výkopem startovací jámy pro vytvoření manipulačního prostoru. Vytěžením obvodové rýhy a obedněním vznikl kořenový bal o rozměrech 8 × 8 × 2 metry. Manipulační prostor byl využit k podsunutí trubkové transportní konstrukce pod bal a následně strom podříznut. Následovala montáž nosníků na vyčnívající části trubkové konstrukce, ke kterým byl následně strom zafixován.

Protože trasu přesunu dělila komunikace a nebylo možné na nezbytně nutnou dobu přerušit provoz, byl přesun rozdělen na dvě fáze. V první došlo na přípravu dráhy z písku a panelů, montáž jednoho z největších jeřábů, který je v České republice k dispozici, a vyzvednutí 247 tun těžkého stromu s balem (uváděn je i údaj 320 tun[5]). Ten byl následně pomocí jeřábu převezen až ke komunikaci, kde pracovníci zajistili kořenový bal geotextilií před vysycháním.

Během týdne došlo k demontáži jeřábu, jeho opětovnému sestavení na druhé straně komunikace a přípravě jámy o rozměrech 10 × 10 metrů v cílovém stanovišti. Dno vyplnilo lože z propustného materiálu, na které po odstranění konstrukce dosedl kořenový bal stromu, zbytek byl doplněn vhodnou zeminou.

Následná péče

Po přesazení došlo k ukotvení stromu a instalaci automatického zavlažovacího zařízení, které mělo kompenzovat ztrátu asimilačních kořenů zodpovědných za přísun vody. Závěrem akce, dne 29. března 2007, provedli pracovníci opravný řez koruny a úpravu okolí. Následnou péči k adaptaci stromu na nové stanoviště měla na starost firma EKOFLORA LIBEREC s.r.o.

Stavební práce v těsné blízkosti stromu vedly k poškozování kotvícího systému. Aby ocelová lana nepoškozovala větve a nezarůstala, bylo rozhodnuto o jejich odstranění. Poškozeno bylo i automatické zavlažovací zařízení, jehož úlohu dočasně převzala hadice pro povrchovou závlahu. Na opravu došlo až na konci července 2008.

Adaptaci stromu narušovaly pokračující stavební práce (navážky, chemické znečištění ze stavebního náčiní, zhutňování okolní půdy), a tak bylo na základě posudku Ing. Jaroslava Kolaříka, Ph.D. rozšířeno ochranné pásmo stromu z původního rozsahu, který odpovídal obvodu kořenového balu, na průmět koruny rozšíření o 1,5 metru a oploceno.

Kritika

Před, během i po akci se zvedlo několik vln kritiky z řad laické i odborné veřejnosti. Laiky zaujala především první fáze přesunu a její přípravy, během nichž se rozdělili na několik táborů: Někteří nevěřili, že strom bude možné vůbec přestěhovat, další kritizovali využití finančních prostředků jako neúčelné a pravděpodobně nejpočetnější skupina nevěřila, že strom může takový zásah přežít.

Podobný názor sdílela i řada odborníků, kteří se však lišili názorem na čas, po který strom po zásahu bude žít. Dále byly kritizovány konkrétní body jako:

  • ústup investorovi (významný krajinný prvek byl vyhlášen s ohledem na původní stanoviště stromu)
  • neekonomické využití prostředků (částka 7 milionů stačí k výsadbě 700 vzrostlých stromů)
  • krátkodobé přípravy stromu k přesazení na poslední chvíli (půl roku namísto několika let)

Nakonec bylo kritizováno i srovnávání akce s přesazením 120 let starého dubu na Floridě, protože pro dub je s ohledem na délku jeho života tento věk mládí, zatímco pro jírovec relativně vysoké stáří.

(zdroj Wikipedie, foto archiv Mike Bike a Petr Bláha)

Kaštan 2020 (foto Libuše Horáková)
Kaštan 2020 (foto Libuše Horáková)
rok 1979
rok 1979
Srovnání. Bohužel je to sítotisk. Je to z doby Československé federativní republiky (ČSFR) z roku 1990. (Luboš Janků)
Srovnání. Bohužel je to sítotisk. Je to z doby Československé federativní republiky (ČSFR) z roku 1990. (Luboš Janků)

Budova koncernu Elitex


V roce 1958 vzniklo Sdružení podniků textilního strojírenství v Chrastavě, zahrnující i liberecké textilní strojírny. Po sedmi letech (22.6.1965) byla organizace změněna na výrobní a hospodářskou jednotku (VHJ) Elitex se sídlem v Liberci, sdružující výrobce textilních strojů z celé republiky, tj. 14 hospodářských organizací s téměř 20 000 pracovníky. V Liberci patřil Elitexu závod na výrobu snovacích strojů a fulárů (dříve Billig) ve Františkově, VÚTS a od roku 1963 inženýrsko - dodavatelská organizace Strojintex. Od 1.1. 1976 byla VHJ přeměněna na koncern. Čtrnáctipodlažní budovu Elitexu na ulici Horákové postavili polští stavbaři z Opole (1978). Vedle generálního ředitelství v ní sídlila koncernová inženýrská organizace (původně Strojintex), hlavní čsl dodavatel investičních celků v tuzemsku i zahraničí. Přilehlé zalomené třípodlažní křídlo bylo dokončeno ve druhé etapě (1988). Sídlí v něm Elitron, a.s., který vznikl z Elitexu 06 Chrastava jako speciální závod na vývoj a výrobu elektroniky pro textilní stroje. V posledních letech minulého století se výrobní program zaměřil na kabelovou televizi, speciální řídící systémy a desky plošných spojů. K 30.6.1990 se koncern rozpadl na 13 samostatných akciových společností. V Liberci zůstal Elitex, Elitron, Strojintex a Výzkumný ústav textilních strojů.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pozn. Bývalý Elitex v Liberci skončil v roce 2008

15.2.2008

Liberec - Konec výroby oznámil v uplynulých dnech liberecký závod firmy Oerlikon. Bývalý Elitex tak v nejbližší době propustí přes padesát lidí."Švýcarský vlastník rozhodl o ukončení produktových řad, které se vyráběly právě v libereckém závodě. Jedná se obecně o výrobu speciálních soukacích strojů," vysvětlil Deníku důvody ředitel firmy Oerlikon Daniel Švrčina.Všech čtyřiapadesát zaměstnanců libereckého závodu se tak ocitne na dlažbě. Propouštění bude sice postupné, třicet dva lidí však dostane výpověď již v průběhu tohoto měsíce."Mezi propuštěnými jsou vesměs technici, konstruktéři či zásobovači," informoval Jan Kutílek z personálního útvaru firmy. Podle mluvčího libereckého úřadu práce Ladislava Dvořáka by však tito propuštění zaměstnanci neměli zůstat dlouho bez práce."Jedná se vesměs o kvalitní profese ve strojírenském oboru. Tito zaměstnanci mají dlouhodobě velmi dobré uplatnění, a tak předpokládáme, že se o ně liberecké firmy doslova poperou," uvedl Ladislav Dvořák, podle něhož tak ukončení výroby nebude mít na liberecký trh práce žádný výrazný dopad."Ať už se jedná o vyučeného, středoškoláka či vysokoškoláka, o pracovníky z oblasti strojírenství je neustále velký zájem," dodal Dvořák.Liberecký závod firmy, která vyrábí zařízení pro textilní průmysl, neukončí výrobu ze dne na den, ale postupně. Definitivní konec nastane podle vedení firmy během několika měsíců."Nové zakázky již sjednávat nebudeme, ty staré se však ještě musí dokončit. Předpokládáme, že k úplnému ukončení výroby v libereckém závodě dojde někdy v průběhu letošního roku," řekl ředitel firmy Oerlikon Červený Kostelec, pod kterou liberecký závod patří, Daniel Švrčina.Oerlikon není první firmou, která letos na Liberecku propouští své zaměstnance. V průběhu ledna propustila přes 160 svých zaměstnanců v bývalém libereckém okrese také sklářská firma Preciosa.Ani v tomto případě však podle Ladislava Dvořáka z libereckého úřadu práce výpovědi nijak zásadně neovlivní zdejší pracovní trh. "Jde o zapracované zkušené zaměstnance kvalitních profesí, kterých je na libereckém trhu práce nedostatek," uvedl Ladislav Dvořák. Společnost Preciosa propustila 130 zaměstnanců liberecké pobočky a osmatřicet pracovníků závodu v Jablonném v Podještědí.

15.2.2008  AUTOR: ALEŠ VÁVRA

Pohled od Anenského dvoru na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020
Pohled od Anenského dvoru na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020
Pohled od Anenského domu na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020
Pohled od Anenského domu na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020

Panorama údolí Harcovského potoka v roce 1928

Několik pohledů z míst točny tramvaje na Fügnerově ulici před regulací Harcovského potoka a po ní. Na prvním snimku je původní stav, kdy plochy po obou březích zabíralo zahradnictví, za nímž vidíme zadní trakty domů v Malé Moskevské a Revoluční ulici, zcela vpravo pak část Anenského dvora. Za zahradnickým domkem je patrový objekt vedlejšího provozu Bienertovy továrny, upravený v šedesátých letech pro potřeby tiskárny Ruch. Za ním vyniká klasicistní Möllerův dům, nalevo vystupují dva domy postavené v Revoluční ulici (čp.130-IV z roku 1895 a 126-IV z roku 1900) a za křovím se rýsují objekty YMCY.
Další dva pohledy jsou ze stejného místa u Anenského dvora - z bývalého mostu přes potok. Ten je už, jak vidno v pravé polovině panorámatu, zaklenut ve vyvýšeném břehu, jenž oddělil budovu YMCY od hřiště umístěného v původním údolí. Po hřebeni probíhal chodník, základ pozdější Fügnerovy ulice. Potok byl napřímen a po bývalém meandru zůstala prohlubeň s vyzděným levým břehem, označená na starých mapách jako Tiefgrund (proláklina), která je patrná před čtyřpodlažním objektem Bienertovy tkakcovny, postavené v roce 1900). Po druhé světové válce v ní sídlilo Krajkářské a prýmkařské družstvo a roku 1960 objekt ustoupil nádraží městské hromadné dopravy. Tehdy zmizely také oba domy zachycené nalevo (čp. 166-IV a 164-IV), mezi nimiž probíhala Laufrova (Blažkova) ulice. Při úpravách byl terén srovnán do úrovně dnešní ulice M.Horákové, kterou vidíme zcela vlevo a jež v době pořízení snímku nesla jméno Rochlická. Představu původní úrovni terénu dodnes poskytuje dvorek za bývalou YMCOU. V těch místech dnes stojí obchodni centrum Delta (LBC), jež uzavřelo blok za Dunajem.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, nakladatel Dialog)

Regulace Harcovského potoka

 v roce 1926

Harcovský potok v místech dnešní Fügnerovy ulice byl zaklenut až v roce 1928. Jeho tok původně obcházel Anenský dvůr, ale při regulaci byl, jak je patrno z posledního snímku, odkloněn a Anenský dvůr se tak ocitl na opačném břehu. V průhledu je původní nároží ulic Lipové a Malé Moskevské, kde dnes stojí obchodní dům Balon. Vpravo vystupuje roh Altmannovy barvírny. Prostřednímu záběru dominuje vyvýšené zaklenutí potoka, vedle něhož vzniklo hřiště YMCA. Při budování Fügnerovy ulice v padesátých letech bylo celé okolí zavezeno natolik, že se betonové koryto ocitlo pod úrovní terénu.

(zdroj Kniha o Liberci)

.
Fügnerova v roce 1926 a 16.8.2020
Fügnerova v roce 1926 a 16.8.2020
archiv Ivan Rous
archiv Ivan Rous
archiv Ivan Rous
archiv Ivan Rous
Fügnerova ulice cca před 100 lety a 6.7.2021
Fügnerova ulice cca před 100 lety a 6.7.2021
Fügnerova ulice cca před 100 lety a 6.7.2021
Fügnerova ulice cca před 100 lety a 6.7.2021
1925
1925
1928
1928

Liberecká YMCA ... aneb když Fügnerka byla hřištěm

Je to jeden z těch domů, které jsem mnohokrát minul, a pro jeho současnou nevzhlednost jsem mu nikdy nevěnoval pozornost, a teď zjišťuju, že za tou šedivou fasádou se možná skrývá docela zajímavá historie. Impulsem pro spekulace o ní jsou přiložené obrázky, které jsem posbíral buď tady nebo různě po internetu.

První je reklama z libereckého adresáře, vydaného v roce 1925, a liberecká YMCA, která, soudě podle nápisu na fasádě, přišla do Liberce akorát předchozí rok, se tu představuje. Upoutávkou je sice jen kresba, nikoli fotka, ale dost možná je to jediné dochované vyobrazení vnitřního dvora toho domu z dané doby. A ono to tam tenkrát bylo docela hezký! Zvlášť když tam ještě nezacláněl od západu Dunaj. Potenciálním hostům tu YMCA slibuje ústřední topení, hernu, studovnu, společenskou místnost i divadelní sál - to vše s plnou penzí za 400 až 550 korun měsíčně.

Samozřejmě, žádná YMCA se neobejde bez hřiště: sport po křesťansku byl součástí podstaty její mise. (Jak možná víte, YMCA vynalezla basketbal i volejbal - obojí jako pokus dát mladým mužům příležitost se fyzicky vybít, ale bez násilí. Proto v kontrastu k rugby a fotbalu, které se hrajou po zemi a je při nich spousta rvaní a strkání, v basketbalu i volejbalu je těžiště hry ve vzduchu a hráči nemají sebemenší důvod se jakkoli dotýkat, natož násilně - inu, vskutku křesťanské hry! Právě díky YMCA se tyhle sporty rozšířily do světa, včetně Česka). Na reklamě z roku 1928, kdy už si YMCA mohla dovolit fotku místo kresby, i na leteckém snímku z roku 1938 je to hřiště vidět, hlavně ten běžecký ovál, i když tu detekuji určitý rozdíl v prostorové dispozici. Následuje jedna fotka hřiště trochu víc z nadhledu, u níž tu ve skupině byly pochybnosti o dataci, ale v kontextu ostatních fotek se mi teď zdá, že to pravděpodobně bude ze zhruba stejné doby jako ta reklama, tedy z přelomu 20. a 30. let.

Po válce, jak ukazuje další letecký snímek z let 1952-54, už byla po běžeckém oválu veta a vedla tudy ulice. V roce 1957 byl dům zrovna pod lešením a možná právě to byl ten moment, kdy přišel o většinu svých dekorativních prvků. Jak to nakonec po té estetické stránce dopadlo, je vidět ze dvou současných satelitních fotek.

A co se s tím domem a v něm dělo od 50. let dále, to ponechávám k doplnění pamětníkům... (autor článku Tomáš Cvrček)

Asi konec 20./ zacatek 30. let
Asi konec 20./ zacatek 30. let
archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu)
V tehdejších novinách psali, že se jednalo o turecké vojáky, kteří během první balkánské války ustoupili před postupujícím černohorským útokem na (neutrálni) rakouské uzemí a podle tehdejšího válečného práva byli odzbrojeni a internováni až do skončení konfliktu. Do Liberce bylo posláno asi 200 z nich, zůstali tady asi 8 měsíců (během nichž někteří onemocněli a tady zemřeli) a Liberec nakonec opustili 3. cervence 1913.


Zdroj: Reichenberger Zeitung 1.11. 1912, autor příspěvku Tomáš Cvrček, foto archiv Luboš Mencl

Stará Soukenická valcha

Místo staré dřevěné valchy, postavené vrchností brzy po příchodu prvních vyučených mistrů do Liberce (1580), byla roku 1632 vybudována zděná patrová budova s novým vybavením, jež pak po dlouhou dobu sloužila libereckému soukenickému cechu (čp.99-IV). Výše položený rybníček poskytoval dostatek vody i za suchých období. Pro vrchnost, která ji postavila, představovala valcha nový zdroj příjmů: soukeníci platili nejprve od kusu (4 - 8 grošů), od roku 1625 odváděl cech pravidelný roční úrok 120 kop grošů, který byl po postavení kamenné valchy zvyšován , až dosáhl koncem 17.století 1000 zlatých. Stála na levém břehu Nisy a přijíždělo se k ní Rochlickou ulicí, pozdější císařskou silnicí (Dr.M.Horákové), kterou vidíme probíhat za ní. Vzadu na obzoru vystupuje střecha Střelnice. Původní valcha byla 22.3.1764 stržena a do 5.dubna téhož roku vybudována znovu, tentokrát z kamenného zdiva. Roku 1857 byl přistaven třetí sál a o tři toky později proběhla další přestavba. Když se vedle ní zastavily koleje dolního nákladového nádraží, prodal ji roku 1899 soukenický cech ředitelství ústecko - teplické dráhy. Z výnosu tohoto výhodného prodeje byly uhrazeny nejen všechny cechovní dluhy, ale v roce 1901 mohla být oprávněným členům vyplacena dividenda 20 K. Mistrovská slavnost na počest prodeje se konala také následujícího roku. Číslo popisné 99-IV sice dodnes existuje, ale jedná se o novodobou stavbu, takže jedinou upomínkou zůstalo jméno uličky U Valchy. (zdroj Kniha o Liberci)

Průtrž v Liberci 26.4.2014

archiv Jan Cichý

Třída Milady Horákové v roce 1947 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Třída Milady Horákové v roce 1947 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Třída Milady Horákové v současnosti
Třída Milady Horákové v současnosti
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
leden 1981 (Petr Šimr)
leden 1981 (Petr Šimr)
Křižovatka ulic Dr. M. Horákové a Melantrichova 2.10.1960 (archiv Boveraclubu)
Křižovatka ulic Dr. M. Horákové a Melantrichova 2.10.1960 (archiv Boveraclubu)

V sobotu 12.5.1951

to vzal Erwin Cettineo procházkou z centra na Rochlice. Na křižovatce ulic M. Horákové a Náchodské zachytil rozpracovanou přeložku tramvajové tratě, poblíž Košické pak i motorový vůz č. 15 (1904) na lince č. 2.

Hostinec u města Norimberka.

(Pohlednice, poč. 20.století)

Hostinec (čp.103 - IV) stával na rohu ulic Fialkové a Horákové v místech Elitexu (S - Tower). Od roku 1875 se tu večer scházeli důvěrníci z okolí, tvořící severočeský výbor sociální demokracie. Liberec měl čtyři zástupce, po dvou náleželo Stráži, Pavlovicím, Ruprechticím, Doubí, Kateřinkám, Ostašovu, Janovu Dolu, Františkovu, Karlovu a Chrastavě. Liberec jako sídlo časopisu Albeiterfreund, dvou odborových sdružení a dělnického pěveckého spolku, byl početně zvýhodněn. Prvním důvěrníkem za Liberec byl zvolen příslušník starší generace soukenických tovaryšů Anton Fledl. Každý člen přispíval týdně dvěma krejcary. Jeden byl pro místní agitaci a druhý se odváděl ústředí.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pohled z míst, kudy dnes vede ulice U Sirotčince v 70.letech 19.století. Uprostřed je rozložitá budova Demuthovy továrny v dnešní Blažkově ulici (čp. 336 - IV). Střecha označená šipkou patří hostinci U města Norimberka
Pohled z míst, kudy dnes vede ulice U Sirotčince v 70.letech 19.století. Uprostřed je rozložitá budova Demuthovy továrny v dnešní Blažkově ulici (čp. 336 - IV). Střecha označená šipkou patří hostinci U města Norimberka
Pohled v té době ještě rozestavěné budovy SVÚT, v současné době Krajský úřad (rok 1970)  (zdroj: Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
Pohled v té době ještě rozestavěné budovy SVÚT, v současné době Krajský úřad (rok 1970) (zdroj: Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
Pohled z budovy Krajského úřadu (tehdy SVÚT) v roce 1974
Pohled z budovy Krajského úřadu (tehdy SVÚT) v roce 1974
Foto z roku 2018 od Miroslava Gergelčíka
Foto z roku 2018 od Miroslava Gergelčíka
archiv Věra Donátová
archiv Věra Donátová
Ulice Dr. M.Horákové kolem roku 1980 a  26.4.2020
Ulice Dr. M.Horákové kolem roku 1980 a 26.4.2020
Blažkova ulice kolem roku 1980 a 2.4.2020
Blažkova ulice kolem roku 1980 a 2.4.2020
nároží Třídy Zdeňka Nejedlého (dnes Třída Dr.Milady Horákové) a Blažkovy ulice v roce 1978 a 18.10.2020
nároží Třídy Zdeňka Nejedlého (dnes Třída Dr.Milady Horákové) a Blažkovy ulice v roce 1978 a 18.10.2020
V místě domu dnes stojí OC Forum (archiv Vlastimír Hájek )
V místě domu dnes stojí OC Forum (archiv Vlastimír Hájek )
Lipová a Blažková ulice kolem roku 1980 a 7.4.2020
Lipová a Blažková ulice kolem roku 1980 a 7.4.2020
archiv Karel Pav
archiv Karel Pav
archiv Karel Pav
archiv Karel Pav
Blažkárna v roce 1978
Blažkárna v roce 1978
Z archivu Helmuta Guschla
Z archivu Helmuta Guschla
Z archivu Helmuta Guschla
Z archivu Helmuta Guschla
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
kolem roku 1980 (archiv Fandíme Liberci)
kolem roku 1980 (archiv Fandíme Liberci)
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Náchodská ulice v 70.letech (archiv Petra Šimra) a 22.11.2020
Náchodská ulice v 70.letech (archiv Petra Šimra) a 22.11.2020
21.10.1940 Do Rochlice míří motorový vůz č. 19 s vlekem a za ním na spoji ještě posila jako násled, vše křížuje řádně označené na výhybně Krematorium (archiv Boveraclubu)
21.10.1940 Do Rochlice míří motorový vůz č. 19 s vlekem a za ním na spoji ještě posila jako násled, vše křížuje řádně označené na výhybně Krematorium (archiv Boveraclubu)
Náchodská ulice před rokem 1980(archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Náchodská ulice před rokem 1980(archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Náchodská ulice (archiv Kateřiny Odrážkové)
Náchodská ulice (archiv Kateřiny Odrážkové)
(zdroj: kalendář Z Liberce všemi směry na dobových pohlednicích, 2014)
(zdroj: kalendář Z Liberce všemi směry na dobových pohlednicích, 2014)
Křižovatka ulic M. Horákové a Košické dne 19.6.1960 ještě s tramvají a bez aut objektivem EC.
Křižovatka ulic M. Horákové a Košické dne 19.6.1960 ještě s tramvají a bez aut objektivem EC.