Náměstí Pod branou a okolí











Bývalá mateřská škola Textilany v Klicperově ulici











Liebiegovo městečko
Půvabné liberecké sídliště vzniklo pro potřeby největší textilky v severních Čechách Johann Liebieg a Co. v Liberci. Podle návrhu architekta Jacoba Schmeissnera bylo vybudováno v údolí za továrnou v letech 1911 - 1912 celkem 80 zaměstnaneckých domků a během let 1922 - 1923 dalších třicet. Prostředkem se vine dnešní Klicperova ulice, zakončená na horizontu náměstím Pod Branou, kde se soustřeďovaly služby. Romanticky pojatý komplex je dodnes nepřekonaným příkladem hromadné bytové výstavby.
Ústředním prostorem celé čtvrti se stalo Theodorovo náměstí (dnes náměstí Pod Branou), pojmenované po stavebníkovi Theodoru Liebiegovi. Název hostince U Města Broumova má zase vztah k zakladateli firmy Johannu Liebiegovi, který odtud pocházel.
Většina domů v nové čtvrti byla koncipovaná jako činžovní vily o
několika bytech. Architekt Schmrißner využil člennitého terénu k
vytvoření intimity jednotlivých domů a komunikace se též přizpůsobily
prostředí v duchu koncepce územního plánu Liberce zpracované vídeňským
architektem C.Sittem.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)















Horní část Liebiegova městečka
(pohlednice 20.léta 20.století)
Když odbočíme z Mlýnské ulice před Textilanou (v současné době jen zbytky Textilany) doprava, jako bychom se rázem ocitli v jiném světě. Stoupáme Klicperovou ulicí, vinoucí se údolím a tvořící páteř romantického vilového sídliště, které dodnes patří k nejkrásnějším koutům Liberce. Bohužel při další výstavbě v sedmdesátých letech, kdy v bezprostředním sousedství vznikalo sídliště Broumovská, se mezi nimi nepodařilo vytvořit vyhovující urbanistický přechod, takže příliš blízko situovaný panelový dům necitelně narušil panorama Liebiegova městečka. Nepříznivý dojem ještě zvyšují roury parovodu, vedené naprosto bez ohledu ke kultivovanému prostředí. Dojem z této novodobé výstavby je v kontrastu s romantickým Bitzanovým pojetím opravdu zdrcující. Náměstí, zvané původně Theodorovo - po zakladateli městečka Theodoru Liebiegovi (český Bohdanovo) - uzavírá na nejvyšší straně zajímavý rozložitý dům s branou (čp. 440 - IV), po jejíž pravé straně je umístěn pískovcový reliéf zobrazující sv. Jiří. Nad střechou se zvedá secesně tvarovaná věžička, vytvářející v dálkových pohledech dominantu celého sídliště. Na náměstí se nacházely různé obchody a hostinec U města Broumova. K intimnosti prostoru přispívají dílčí loubí po obou stranách.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Pozn. Liebiegové pocházeli z města Broumova a tak vznikl název hostince, brány a nakonec i sídliště





Liebiegovo městečko podruhé...
Dnes tu fotku
ještě doplňuji o pár dalších z téhož sousedství z ročenky německých
horalů (též z roku 1913). Ke dvěma jsem přidal screenshoty z Googlemaps
pro lepší orientaci (i když regulérní srovnávačku to bohužel nenahradí). (autor článku Tomáš Cvrček)







Liebiegovo městečko potřetí
archiv Emila Karkoše






Náměstí Pod bránou
- dodnes představuje centrum Liebiegova městečka -✳Liebiegovo městečko leží na severním svahu Skřivánčího kamene a je nejvýraznější ukázkou secesní bytové výstavby v Liberci. V letech 1911 až 1912 zde nechal Theodor Liebieg postavit 80 zaměstnaneckých domků. Je to jedno z nejpůvabnějších libereckých míst.
✳ zdroj -
kniha Liberec - město| the city of | stadt (archiv Jitky Horušické)





"Ivaňák" z druhé strany... Foceno z Plátenické ulice kolem r. 2010
(archiv Martin Seidel)



Pamatuje někdo? 90' Star Club,
nám. Pod branou 455/8
(archiv Vladimír Kraemer)







U Domoviny - Energetiků - U Černého dolu
Výstavba sídliště nazvaného Domovina, určeného pro válečné vysloužilce a invalidy z Liebiegovy továrny, prvního svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku začalo v roce 1916. Iniciátorem stavby byl Theodor Liebieg, jenž vypracováním plánů a celkové koncepce pověřil stejně jako v případě Liebiegova městečka architekta Jakoba Schmeissnera. Realizaci kolonie provedl stavitel Richard Wojatschek. Původní Schmeissnerův plán počítal s 30 objekty, realizováno jich bylo jen 27. S plány jednotlivých domů pomáhal Jakobu Schmeissnerovi architekt Heinz Schmeissner, zřejmě Schmeissnerův syn a na realizaci dohlížel vedoucí stavebního odboru magistrátu, Rudolf Simon. Po dokončení v roce 1921 předal Thedor Liebieg kolonii městu a to ji následně převzalo do své správy. Sídliště je situováno na jižním svahu Monstrančního vrchu a je ohraničeno dnešními ulicemi U Domoviny, U Černého dolu a Energetiků, které jím prochází. Urbanistická osnova kolonie je zpracována ve stylu Liebiegova městečka, kdy jsou objekty seskupeny podél křivolakých komunikací sledujících průběh vrstevnic. Širší obvodová komunikace obepíná celé sídliště, užší uličky zajišťují přístup k jednotlivým domkům. V některých partiích kolonie domy svou štítovou orientací ke komunikaci evokují téměř vesnicky rostlou zástavbu. Oproti Liebiegovu městečku obsahuje typizované rodinné domky, buď izolované, nebo sdružené do dvojdomů či trojdomů. Jednotlivé domy jsou přízemní, podsklepené a s využitým podkrovím. Kryté jsou sedlovou střechou s taškovou krytinou, ve štítech se uplatňuje falešné hrázdění, bednění, ba dokonce lomenice. Každý dům byl vybaven zahradou, kůlnou a chlévem. Ve vnitřní dispozici byla typizace ještě markantnější. V každém domě se v přízemí nacházela hlavní obytná místnost, kuchyně a prádelna s koupelnou, v patře pak ložnice a malá půda. Formální řešení většiny domů vychází z regionální lidové architektury, ta se projevuje u lomenic, okenic s kvazilidovou ornamentikou a v dispozičním uspořádání některých objektů s vchodem situovaným na podélné straně domu, příp. v přistavěné dřevěné předsíňce. Patrný je ale i vliv liberecké klasicistní architektury. Každý z nájemníků měl domek zprvu poskytnut na rok, přičemž se musel zavázat, že se ve vlastní režii postará o nutné opravy a údržbu. Pakliže tuto podmínku splnil, mohl zde zůstat natrvalo. Zázemí kolonie obstarával objekt čp. 491-IV v ulici U Domoviny, určený k poskytování nezbytných služeb a jenž sloužil k ubytování vysloužilců, kteří tyto služby provozovali. V přízemí byly umístěny lázně, holičství, dále pak prodejny tabáku a smíšeného zboží. V patře se nacházely byty holiče, lazebníka a krejčího se ševcem, kteří zde měli také své dílny.





Pavlina McTiernan hledá rodiště své babičky - má jen tyto 2 fotografie - pravděpodobně z Horního Růžodolu


podle mě jsou to domky dva a jsou vedle sebe. Ulice Energetiku a čp. 485 a 486. Zejména ten jeden štit je 100% identický. Druhy dům má již novou fasadu. (autor příspěvku Vojtěch Šesták)






Fotka
s "dědečkem" je Energetiků 486/9. Je tam ještě původní plot a přesně
sedí i ta podezdívka. Dům na druhé fotce se mi zdá jiný? Nebo focený
jindy, Každopádně nemá to č.p. a konzoli s přípojkou, či co to je nad
ním. Zdá se mi, jako by ten dům, kde jsou focené ženy a děti byl
sousední 485 .(komentář Zdenka Lišková)
