Ulice Náchodská, Blažkova, Horákové

03.10.2021
Liberecká T2 č. 21 odstavená 10.11.1963 na křižovatce ulic Náchodská, Švédská a U splavu na zbytku kolejí vedoucích původně na Poštovní náměstí v Rochlici.
Liberecká T2 č. 21 odstavená 10.11.1963 na křižovatce ulic Náchodská, Švédská a U splavu na zbytku kolejí vedoucích původně na Poštovní náměstí v Rochlici.
Koloroval Fotočas Mirek
Koloroval Fotočas Mirek
archiv O.Musil
archiv O.Musil

Císařská (Náchodská) ulice

(20.léta 20.století, 1897)


Náchodská ulice, z níž po stavbě obchodního domu Ještěd zachoval jenom kousek, vedla po pravém břehu náhonu od Nisy, zatímco podle levého probíhala ulice U Splavu. Před Soukenným náměstím je rozděloval blok domů, který vidíme uprostřed prvního snímku. Na druhém záběru je pohled do Náchodské ulice opačným směrem, od náměstí při povodni. V popředí vyčuhuje u vody zábradlí mostku přes Harcovský potok. Z vyobrazených staveb se zachoval jen obchodní a obytný novorenesanční dům firmy F.J.Jakob (čp. 116 - IV), stojící vedle obchodního domu Ještěd (později včleněný do nově vzniklého OC Forum). Postavil ho na místě čtyř starších domků v roce 1882 Gustav Miksch. Domy zachycené úplně vlevo uzavírají prostor budoucí Fügnerovy ulice.

(pozn. Od roku 1825 procházela nově upravená tzv. císařská silnice z Prahy přes Liberec na Frýdlant v Čechách právě bývalou Náchodskou ulicí, mostkem překračovala Harcovský potok a dál stoupala Pražskou ulicí.)

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Liberec, Náchodská ulice dne 18.5.1921. Stan Lauer a Oliver Hardy.
Liberec, Náchodská ulice dne 18.5.1921. Stan Lauer a Oliver Hardy.
roh Blažkovy a Náchodské ulice (zdroj: Aukro)
roh Blažkovy a Náchodské ulice (zdroj: Aukro)
21.6.1962 foto H. Lehnhart
21.6.1962 foto H. Lehnhart
rok 1979
rok 1979
Srovnání. Bohužel je to sítotisk. Je to z doby Československé federativní republiky (ČSFR) z roku 1990. (Luboš Janků)
Srovnání. Bohužel je to sítotisk. Je to z doby Československé federativní republiky (ČSFR) z roku 1990. (Luboš Janků)

Budova koncernu Elitex


V roce 1958 vzniklo Sdružení podniků textilního strojírenství v Chrastavě, zahrnující i liberecké textilní strojírny. Po sedmi letech (22.6.1965) byla organizace změněna na výrobní a hospodářskou jednotku (VHJ) Elitex se sídlem v Liberci, sdružující výrobce textilních strojů z celé republiky, tj. 14 hospodářských organizací s téměř 20 000 pracovníky. V Liberci patřil Elitexu závod na výrobu snovacích strojů a fulárů (dříve Billig) ve Františkově, VÚTS a od roku 1963 inženýrsko - dodavatelská organizace Strojintex. Od 1.1. 1976 byla VHJ přeměněna na koncern. Čtrnáctipodlažní budovu Elitexu na ulici Horákové postavili polští stavbaři z Opole (1978). Vedle generálního ředitelství v ní sídlila koncernová inženýrská organizace (původně Strojintex), hlavní čsl dodavatel investičních celků v tuzemsku i zahraničí. Přilehlé zalomené třípodlažní křídlo bylo dokončeno ve druhé etapě (1988). Sídlí v něm Elitron, a.s., který vznikl z Elitexu 06 Chrastava jako speciální závod na vývoj a výrobu elektroniky pro textilní stroje. V posledních letech minulého století se výrobní program zaměřil na kabelovou televizi, speciální řídící systémy a desky plošných spojů. K 30.6.1990 se koncern rozpadl na 13 samostatných akciových společností. V Liberci zůstal Elitex, Elitron, Strojintex a Výzkumný ústav textilních strojů.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pozn. Bývalý Elitex v Liberci skončil v roce 2008

15.2.2008

Liberec - Konec výroby oznámil v uplynulých dnech liberecký závod firmy Oerlikon. Bývalý Elitex tak v nejbližší době propustí přes padesát lidí."Švýcarský vlastník rozhodl o ukončení produktových řad, které se vyráběly právě v libereckém závodě. Jedná se obecně o výrobu speciálních soukacích strojů," vysvětlil Deníku důvody ředitel firmy Oerlikon Daniel Švrčina.Všech čtyřiapadesát zaměstnanců libereckého závodu se tak ocitne na dlažbě. Propouštění bude sice postupné, třicet dva lidí však dostane výpověď již v průběhu tohoto měsíce."Mezi propuštěnými jsou vesměs technici, konstruktéři či zásobovači," informoval Jan Kutílek z personálního útvaru firmy. Podle mluvčího libereckého úřadu práce Ladislava Dvořáka by však tito propuštění zaměstnanci neměli zůstat dlouho bez práce."Jedná se vesměs o kvalitní profese ve strojírenském oboru. Tito zaměstnanci mají dlouhodobě velmi dobré uplatnění, a tak předpokládáme, že se o ně liberecké firmy doslova poperou," uvedl Ladislav Dvořák, podle něhož tak ukončení výroby nebude mít na liberecký trh práce žádný výrazný dopad."Ať už se jedná o vyučeného, středoškoláka či vysokoškoláka, o pracovníky z oblasti strojírenství je neustále velký zájem," dodal Dvořák.Liberecký závod firmy, která vyrábí zařízení pro textilní průmysl, neukončí výrobu ze dne na den, ale postupně. Definitivní konec nastane podle vedení firmy během několika měsíců."Nové zakázky již sjednávat nebudeme, ty staré se však ještě musí dokončit. Předpokládáme, že k úplnému ukončení výroby v libereckém závodě dojde někdy v průběhu letošního roku," řekl ředitel firmy Oerlikon Červený Kostelec, pod kterou liberecký závod patří, Daniel Švrčina.Oerlikon není první firmou, která letos na Liberecku propouští své zaměstnance. V průběhu ledna propustila přes 160 svých zaměstnanců v bývalém libereckém okrese také sklářská firma Preciosa.Ani v tomto případě však podle Ladislava Dvořáka z libereckého úřadu práce výpovědi nijak zásadně neovlivní zdejší pracovní trh. "Jde o zapracované zkušené zaměstnance kvalitních profesí, kterých je na libereckém trhu práce nedostatek," uvedl Ladislav Dvořák. Společnost Preciosa propustila 130 zaměstnanců liberecké pobočky a osmatřicet pracovníků závodu v Jablonném v Podještědí.

15.2.2008  AUTOR: ALEŠ VÁVRA

V tehdejších novinách psali, že se jednalo o turecké vojáky, kteří během první balkánské války ustoupili před postupujícím černohorským útokem na (neutrálni) rakouské uzemí a podle tehdejšího válečného práva byli odzbrojeni a internováni až do skončení konfliktu. Do Liberce bylo posláno asi 200 z nich, zůstali tady asi 8 měsíců (během nichž někteří onemocněli a tady zemřeli) a Liberec nakonec opustili 3. cervence 1913.


Zdroj: Reichenberger Zeitung 1.11. 1912, autor příspěvku Tomáš Cvrček, foto archiv Luboš Mencl

Liberecké policejní ředitelství

sídlilo v budovách mezi Fügnerovou a

Blažkovou ulicí a mělo dalších devět strážnic v jednotlivých městských
částech. Disponovalo také motorovými vozidly, dokonce i třemi
pancéřovými automobily Škoda PA-II "Želva" s kulometnou výzbrojí,
které v září 1938 účinně zasáhly proti nacistickým vzbouřencům
v Liberci a širokém okolí.

(zdroj: text: https://www.muzeumpolicie.cz a fotografie z archivu Pavla Karmazína)

 

O lovcích nacistů, neobjasněných případech, ale i o začátku policie na severu Čech mluví kriminalista a badatel Pavel Karmazín.

Lovci nacistů v předválečném Liberci, nevyjasněné vraždy, ale i historie moderní policie, tak jak ji známe dnes. Kriminalista Pavel Karmazín pátrá po zločincích nejen v současnosti, ale i v minulosti. Už léta se zabývá dějinami policie v Liberci a jeho okolí.


Četníky díky známému seriálu všichni znají. Jak vznikla policie?

Moc materiálů ke vzniku policejních sborů neexistuje. Policie je poměrně mladá složka, která působila především ve větších městech a relativně krátkou dobu. Například v Liberci to bylo pouhých šestnáct let. Policie, jak ji známe z rady Vacátka, se začala formovat už kolem roku 1870 ve Vídni, při vzniku první republiky, ale působila pouze v Praze. V Brně bylo sice vedení, ale samotná policie zde nefungovala, a existovalo jen několik pohraničních komisariátů. Tam kde nebyla státní policie, působila ale městská, a ta měla srovnatelné pravomoci jako četnictvo, ale podléhala městskému vedení.


Jak to bylo se vznikem policie v Liberci?

V Liberci vznikla novodobá policie kolem roku 1905, zpočátku byla samozřejmě německá. V roce 1912 dostala vlastní sídlo, kasárna. Takto fungovala do roku 1918. Pak se začaly projevovat snahy na zestátňování policie, tedy aby její provoz platil stát. V pohraničních městech, jako byl Liberec, se k tomu přidaly ještě další tlaky. Protože vedení města bylo nacionálně německé a policie byla taky německá, bylo potřeba ji z pohledu státu dostat pod kontrolu. To znamená, že v roce 1918 zde sice fungovala německá městská policie, dohlížel na ni ale státem dosazený český úředník. Na místa policistů začali také nastupovat Češi. Jak se situace vyhrocovala, tak kolem roku 1935-36, začaly vznikat i expozitury v okolí, například v Chrastavě, v Hrádku nad Nisou nebo Novém Městě pod Smrkem. Pod libereckou policii ale patřil i Šluknovský výběžek.

Odkud se vůbec vzali čeští policisté, když většina obyvatel Liberce byla tehdy německá?

Málokdy se jednalo o civily. Vzhledem k tomu, že byly přijaty zákony na podporu legionářů, tak řadu míst obsadili jimi. Když došli legionáři, tak byli nasazeni bývalí armádní poddůstojníci.

Neměli v německém Liberci čeští policisté problémy?

Vztahy zpočátku napjaté zřejmě byly. Už jen proto, že česká menšina dělala německé většině často naschvály. Podmínkou pro české policisty ale byla perfektní znalost německého jazyka. Jeden pamětník vzpomínal, že jeho děda mluvil tak výborně, že ani nebylo poznat, že je Čech. Vztahy se časem urovnaly a daly by se označit jako korektní. Kolem roku 1936, kdy do Liberce přišel jako policejní ředitel doktor Stanislav Benda, se situace začala vyostřovat.

Proč zrovna s jeho příchodem?

Byla to zvláštní osobnost. Do Liberce přišel jako lovec nacistů a komunistů. Tyto dvě strany byly v té době vnímány jako nestátotvorné a byly pronásledovány. Situace se začala pomalu vyhrocovat už před jeho příchodem. Na sever byl poslaný, aby se nějakým způsobem postavil proti nacistům.

Jak se mu dařilo?

Největším úspěchem liberecké policie bylo stíhání a zadržení architekta Heinze Ruthy, který byl dvojkou v sudetoněmecké straně. Byl obviněn ze státně bezpečnostního zločinu homosexuality. To se sice o něm zřejmě vědělo, ale česká policie to využila a dostala se díky tomu ke spoustě materiálu. Nakonec k soudu ale nedošlo, protože spáchal sebevraždu ve vazbě a stal se tak z něj mučedník. Těch úspěchů bylo ale více, například co se týče převaděčů, kterých tady bylo hodně, a podobně. Boj proti nacismu zde probíhal před válkou hodně intenzivně.

Co se stalo po podepsání Mnichovské dohody?

Liberec byl zabraný během několika málo dní. Už kolem 2.-3. října. Přišli Němci a česká policie zde ze dne na den skončila. Krátkou chvíli tady nefungovala žádná, pak se ale rychle obnovila německá.

Co se stalo s těmito policisty?

Řada jich po rozpuštění libereckého ředitelství přešla na jiná místa ve vnitrozemí, někteří se během války přidali k odbojářům a padli.

Jak rychle se podařilo obnovit policii po válce?

Už v roce 1945 vznikl Sbor národní bezpečnosti, který měl vyřešit roztříštěnost, která tady ohledně policejních složek panovala. V rámci tohoto sboru se řada policistů vrátila na svá předválečná působiště. Zpočátku se muselo hodně improvizovat, pak se ale situace stabilizovala.

Jaké zločiny se v té době řešily?

Byla to hodně brutální doba. Řadu viníků se nepodařilo nikdy vypátrat. Například je zadokumentovaný případ vyvraždění obyvatel domu v Matoušově ulici. Zabity byly dvě rodiny včetně dětí, jedna fašistická, jedna antifašistická. Přežil to jen jeden z otců, který byl v té době v internačním táboře. Druhý byl zřejmě odvlečen. Někteří členové rodin byli uškrceni, jiní ubiti. Jednou z oficiálních verzí bylo, že šlo o pomstu werwolfů po prohrané válce. Nahrávalo tomu, že jeden z otců byl odvlečen. Podle druhé verze šlo o čin revolučních gard, protože se jednalo o dost zámožné rodiny. To také nelze zpochybnit, přestože se tělo pohřešovaného muže neúspěšně hledalo při exhumaci lidí, které gardy popravily v Hejnicích. Jak to ale bylo ve skutečnosti, se už nedozvíme.

zdroj: https://www.hradek.eu/page4.aspx?zaz=837-28810

Stará Soukenická valcha

Místo staré dřevěné valchy, postavené vrchností brzy po příchodu prvních vyučených mistrů do Liberce (1580), byla roku 1632 vybudována zděná patrová budova s novým vybavením, jež pak po dlouhou dobu sloužila libereckému soukenickému cechu (čp.99-IV). Výše položený rybníček poskytoval dostatek vody i za suchých období. Pro vrchnost, která ji postavila, představovala valcha nový zdroj příjmů: soukeníci platili nejprve od kusu (4 - 8 grošů), od roku 1625 odváděl cech pravidelný roční úrok 120 kop grošů, který byl po postavení kamenné valchy zvyšován , až dosáhl koncem 17.století 1000 zlatých. Stála na levém břehu Nisy a přijíždělo se k ní Rochlickou ulicí, pozdější císařskou silnicí (Dr.M.Horákové), kterou vidíme probíhat za ní. Vzadu na obzoru vystupuje střecha Střelnice. Původní valcha byla 22.3.1764 stržena a do 5.dubna téhož roku vybudována znovu, tentokrát z kamenného zdiva. Roku 1857 byl přistaven třetí sál a o tři toky později proběhla další přestavba. Když se vedle ní zastavily koleje dolního nákladového nádraží, prodal ji roku 1899 soukenický cech ředitelství ústecko - teplické dráhy. Z výnosu tohoto výhodného prodeje byly uhrazeny nejen všechny cechovní dluhy, ale v roce 1901 mohla být oprávněným členům vyplacena dividenda 20 K. Mistrovská slavnost na počest prodeje se konala také následujícího roku. Číslo popisné 99-IV sice dodnes existuje, ale jedná se o novodobou stavbu, takže jedinou upomínkou zůstalo jméno uličky U Valchy. (zdroj Kniha o Liberci)

Průtrž v Liberci 26.4.2014

archiv Jan Cichý

Třída Milady Horákové v roce 1947 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Třída Milady Horákové v roce 1947 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Třída Milady Horákové v současnosti
Třída Milady Horákové v současnosti
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
leden 1981 (Petr Šimr)
leden 1981 (Petr Šimr)
Křižovatka ulic Dr. M. Horákové a Melantrichova 2.10.1960 (archiv Boveraclubu)
Křižovatka ulic Dr. M. Horákové a Melantrichova 2.10.1960 (archiv Boveraclubu)
Křižovatka ulic Dr. M. Horákové a Melantrichova 2.10.1960 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
Křižovatka ulic Dr. M. Horákové a Melantrichova 2.10.1960 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
Křižovatka ulic Dr. M. Horákové a Melantrichova 2.10.1960 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
Křižovatka ulic Dr. M. Horákové a Melantrichova 2.10.1960 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
Milady Horákové (tehdy Zd.Nejedlého)  15.5.1951 (archiv Boveraclubu) a 19.9.2021
Milady Horákové (tehdy Zd.Nejedlého) 15.5.1951 (archiv Boveraclubu) a 19.9.2021
ulice Milady Horákové na křižovatce s Košickou ulicí (M.Gergelčík)
ulice Milady Horákové na křižovatce s Košickou ulicí (M.Gergelčík)
Křižovatka ulic M. Horákové a Košické dne 19.6.1960 a 30.8.2021
Křižovatka ulic M. Horákové a Košické dne 19.6.1960 a 30.8.2021

V sobotu 12.5.1951

to vzal Erwin Cettineo procházkou z centra na Rochlice. Na křižovatce ulic M. Horákové a Náchodské zachytil rozpracovanou přeložku tramvajové tratě, poblíž Košické pak i motorový vůz č. 15 (1904) na lince č. 2.

Milady Horákové (tehdy Zd.Nejedlého)  15.5.1951 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
Milady Horákové (tehdy Zd.Nejedlého) 15.5.1951 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
Milady Horákové (tehdy Zd.Nejedlého)  15.5.1951 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
Milady Horákové (tehdy Zd.Nejedlého) 15.5.1951 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
ulice Dr.Milady Horákové (tehdy Zd.Nejedlého) v 50.letech a 14.12.2021
ulice Dr.Milady Horákové (tehdy Zd.Nejedlého) v 50.letech a 14.12.2021
Milady Horákové (archiv Boveraclub)
Milady Horákové (archiv Boveraclub)

Hostinec u města Norimberka.

(Pohlednice, poč. 20.století)

Hostinec (čp.103 - IV) stával na rohu ulic Fialkové a Horákové v místech Elitexu (S - Tower). Od roku 1875 se tu večer scházeli důvěrníci z okolí, tvořící severočeský výbor sociální demokracie. Liberec měl čtyři zástupce, po dvou náleželo Stráži, Pavlovicím, Ruprechticím, Doubí, Kateřinkám, Ostašovu, Janovu Dolu, Františkovu, Karlovu a Chrastavě. Liberec jako sídlo časopisu Albeiterfreund, dvou odborových sdružení a dělnického pěveckého spolku, byl početně zvýhodněn. Prvním důvěrníkem za Liberec byl zvolen příslušník starší generace soukenických tovaryšů Anton Fledl. Každý člen přispíval týdně dvěma krejcary. Jeden byl pro místní agitaci a druhý se odváděl ústředí.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pohled z míst, kudy dnes vede ulice U Sirotčince v 70.letech 19.století. Uprostřed je rozložitá budova Demuthovy továrny v dnešní Blažkově ulici (čp. 336 - IV). Střecha označená šipkou patří hostinci U města Norimberka
Pohled z míst, kudy dnes vede ulice U Sirotčince v 70.letech 19.století. Uprostřed je rozložitá budova Demuthovy továrny v dnešní Blažkově ulici (čp. 336 - IV). Střecha označená šipkou patří hostinci U města Norimberka
Pohled v té době ještě rozestavěné budovy SVÚT, v současné době Krajský úřad (rok 1970)  (zdroj: Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
Pohled v té době ještě rozestavěné budovy SVÚT, v současné době Krajský úřad (rok 1970) (zdroj: Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
Pohled z budovy Krajského úřadu (tehdy SVÚT) v roce 1974
Pohled z budovy Krajského úřadu (tehdy SVÚT) v roce 1974
Foto z roku 2018 od Miroslava Gergelčíka
Foto z roku 2018 od Miroslava Gergelčíka
archiv Věra Donátová
archiv Věra Donátová
Ulice Dr. M.Horákové kolem roku 1980 a  26.4.2020
Ulice Dr. M.Horákové kolem roku 1980 a 26.4.2020
Milady Horákové v roce 1980 a 21..9.2022 (foto Ladislav Dáda Šesták)
Milady Horákové v roce 1980 a 21..9.2022 (foto Ladislav Dáda Šesták)
Blažkova ulice kolem roku 1980 a 2.4.2020
Blažkova ulice kolem roku 1980 a 2.4.2020
nároží Třídy Zdeňka Nejedlého (dnes Třída Dr.Milady Horákové) a Blažkovy ulice v roce 1978 a 18.10.2020
nároží Třídy Zdeňka Nejedlého (dnes Třída Dr.Milady Horákové) a Blažkovy ulice v roce 1978 a 18.10.2020
V místě domu dnes stojí OC Forum (archiv Vlastimír Hájek )
V místě domu dnes stojí OC Forum (archiv Vlastimír Hájek )
bourání v Náchodské
bourání v Náchodské
cca zastávka autobusu hospoda Blažkarna (foto Ladislav Dáda Šesták)
cca zastávka autobusu hospoda Blažkarna (foto Ladislav Dáda Šesták)
Lipová a Blažková ulice kolem roku 1980 a 7.4.2020
Lipová a Blažková ulice kolem roku 1980 a 7.4.2020
archiv Karel Pav
archiv Karel Pav
bourání v Náchodské
bourání v Náchodské
archiv Karel Pav
archiv Karel Pav
archiv  altreichenberg
archiv altreichenberg
Křižovatka ulice Dr.Milady Horákové (tehdy Zdeňka Nejedlého) a Blažkovy ulice kolem roku 1980 (archiv Petra Šimra) a   21..9.2022 (foto Ladislav Dáda Šesták)
Křižovatka ulice Dr.Milady Horákové (tehdy Zdeňka Nejedlého) a Blažkovy ulice kolem roku 1980 (archiv Petra Šimra) a 21..9.2022 (foto Ladislav Dáda Šesták)
Křižovatka ulice Dr.Milady Horákové (tehdy Zdeňka Nejedlého) a Blažkovy ulice kolem roku 1980 (archiv Petra Šimra) a 5.5.2022
Křižovatka ulice Dr.Milady Horákové (tehdy Zdeňka Nejedlého) a Blažkovy ulice kolem roku 1980 (archiv Petra Šimra) a 5.5.2022
Blažkárna v roce 1978
Blažkárna v roce 1978
Pohled od bývalé Okr. Vojenské správy. Asi začátek 80tých let. (foto Petr Šimr) A bývalá Okresní voj. správa byla v domě, kde je teď bar Chicago, dříve Plaudit. komentář Petr Šimr: v Blažkárně:od 10 do 13 hodin vynikající jídelna samoska od 14 do 20 hodin špatně větraná 4 pivo 1,20 kč
Pohled od bývalé Okr. Vojenské správy. Asi začátek 80tých let. (foto Petr Šimr) A bývalá Okresní voj. správa byla v domě, kde je teď bar Chicago, dříve Plaudit. komentář Petr Šimr: v Blažkárně:od 10 do 13 hodin vynikající jídelna samoska od 14 do 20 hodin špatně větraná 4 pivo 1,20 kč
 Fotil Erwin Cettineo 8.10.1980 - Točka tramvajové linky 11 na Fügnerce. Tehdá se uvnitř točky odstavovaly pauzírující autobusy (a dnes tam odstavná plocha vyloženě chybí, kolikrát kvůli odstaveným autobusům projet kolem stanicujícího). 341 (jestli dobře luštím číslo) je v Blažkově ulici zleva č. o. 1, 3 a vzadu vyčuhuje ještě 5, strom je přemístěn a dnes stojí za Fórem.(komentář: Leoš Kobr)
Fotil Erwin Cettineo 8.10.1980 - Točka tramvajové linky 11 na Fügnerce. Tehdá se uvnitř točky odstavovaly pauzírující autobusy (a dnes tam odstavná plocha vyloženě chybí, kolikrát kvůli odstaveným autobusům projet kolem stanicujícího). 341 (jestli dobře luštím číslo) je v Blažkově ulici zleva č. o. 1, 3 a vzadu vyčuhuje ještě 5, strom je přemístěn a dnes stojí za Fórem.(komentář: Leoš Kobr)
Z archivu Helmuta Guschla
Z archivu Helmuta Guschla
Z archivu Helmuta Guschla
Z archivu Helmuta Guschla
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
kolem roku 1980 (archiv Fandíme Liberci)
kolem roku 1980 (archiv Fandíme Liberci)
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Náchodská ulice v 70.letech (archiv Petra Šimra) a 22.11.2020
Náchodská ulice v 70.letech (archiv Petra Šimra) a 22.11.2020
21.10.1940 Do Rochlice míří motorový vůz č. 19 s vlekem a za ním na spoji ještě posila jako násled, vše křížuje řádně označené na výhybně Krematorium (archiv Boveraclubu)
21.10.1940 Do Rochlice míří motorový vůz č. 19 s vlekem a za ním na spoji ještě posila jako násled, vše křížuje řádně označené na výhybně Krematorium (archiv Boveraclubu)
Náchodská ulice před rokem 1980(archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Náchodská ulice před rokem 1980(archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Náchodská  16.8.1953 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
Náchodská 16.8.1953 (archiv Boveraclubu) a 30.8.2021
Náchodská ulice (archiv Kateřiny Odrážkové)
Náchodská ulice (archiv Kateřiny Odrážkové)
Liberec, Náchodská ulice 16.8.1953 a motorový vůz 6MT č. 44 ve výhybně Krematorium.
Liberec, Náchodská ulice 16.8.1953 a motorový vůz 6MT č. 44 ve výhybně Krematorium.
(zdroj: kalendář Z Liberce všemi směry na dobových pohlednicích, 2014)
(zdroj: kalendář Z Liberce všemi směry na dobových pohlednicích, 2014)
Křižovatka ulic M. Horákové a Košické dne 19.6.1960 ještě s tramvají a bez aut objektivem EC.
Křižovatka ulic M. Horákové a Košické dne 19.6.1960 ještě s tramvají a bez aut objektivem EC.