Liberec III - Jeřáb - část 1. (Náměstí Dr.E.Beneše, Pražská ulice a Soukenné náměstí + Široká, Barvířská, Orlí ulice)



Náměstí Dr. Edvarda Beneše
Náměstí Dr. Edvarda Beneše je jedním z nejvýznamnějších náměstí v Liberci, na pomezí částí Staré Město, Nové Město, Perštýn a Jeřáb.
Přestože se náměstí v minulosti jmenovalo Staroměstské, tak do čtvrti Liberec I - Staré město patří pouze část od radnice na sever, východní strana náměstí patří do čtvrti Liberec IV - Perštýn, západní strana náměstí s hotelem Praha patří do čtvrti Liberec II - Nové Město, a plocha náměstí a jižní strana do čtvrti Liberec III - Jeřáb.
Náměstí se nachází v horní části libereckého centra. Do jeho hlavní části (takzvaně před radnicí) ústí ulice Moskevská, Pražská, Kostelní, Frýdlantská, Železná a 5. května. Náměstí ovšem pokračuje i směrem dále za radnicí, kde do něj ústí ulice Mariánská, Rumjancevova a Sokolská.
Na náměstí se nachází významné městské objekty, především zdejší radnice a divadlo F. X. Šaldy. V jeho hlavní části je umístěna Neptunova kašna a také vydlážděný půdorys původní radnice zbourané v roce 1894. V části za radnicí se nachází stejnojmenné zastávky autobusů městské hromadné dopravy. Do roku 1984 přes náměstí vedla také tramvajová trať, ta však byla přeložena do Rumunské ulice.
Náměstí v minulosti neslo různé pojmenování, jako byla Margktt (podle dřívější tržnice), Ring, Altstädter Platz, Alte Markt, Radniční náměstí nebo Staroměstské náměstí. Pro část za radnicí se používal název Divadelní náměstí, pro ulici vedenou po severozápadní straně náměstí pak název Kronen Gasse.
- Dr. Ed. Beneš Platz / náměstí Dr. Edvarda Beneše (1937-1938) - podle československého prezidenta Edvarda Beneše
- Adolf Hitler Platz (1938-1945) - podle německého nacistického vůdce Adolfa Hitlera
- náměstí Presidenta Dr. Edvarda Beneše (1945-1952)
- náměstí Bojovníků za mír (1952-1991)
- náměstí Dr. E. Beneše (od roku 1991)
(zdroj Wikipedie)

















.jpg)










 a 30.8.2020.jpg)

















Metznerova kašna skončila po válce v drti. Češi ji použili pod chodníky
Velkou diskusi vyvolal nedávný návrh na navrácení Metznerovy kašny s rytířem Rüdigerem do Jablonce nad Nisou. Obdobné umělecké dílo od téhož sochaře v minulosti stávalo i v Liberci na náměstí před radnicí. Od slavnostního odhalení uplynulo přesně devadesát let (v roce 2016).
S myšlenkou podobné výzdoby města přišli liberečtí stavitelé a výtvarníci již v roce 1904.
"V roce 1906 se v Liberci Metzner, tehdy nejrenomovanější českoněmecký
sochař, představil. Pro zdejší výstavu českých Němců v Liberci navrhl
figurální kašnu. Zároveň se s představiteli města dohodl, že toto dílo
se stane novým výtvarným doplňkem náměstí před radnicí," popsal Jan Mohr
ze Severočeského muzea, odborník na Metznerovo dílo.
K umístění kašny na náměstí ale nedošlo pro odpor místních architektů i nedostatku peněz.
Teprve v roce 1922 obnovilo město objednávku, jejíhož vyřízení se ujala
Metznerova manželka Else. Metzner totiž v roce 1919 zemřel.
Odhalení fontány se konalo počátkem dubna 1926. Dílo vytvořili berlínský
sochař, někdejší Metznerův spolupracovník Roman Schletterer s
kovolitcem Martinem Piltzingem. Architektonické části z travertinu
zpracoval kameník Andreas Hartner z dolnofranského Markbreitu.
Po válce dílo Češi odstranili jako symbol němectví
Na počátku války byl osud kašny ohrožen sbírkou barevných kovů, ale
starosta ji s památkáři uhájil. Aniž to tušil, jen na pár let. V létě
1945 ji totiž Češi jako symbol němectví odstranili.
"Jako u mnoha
jiných symbolů poraženého Německa nebyl brán zřetel na její skutečný
umělecký i lidský smysl, byla naprosto mylně označena za Siegfrieda,
symbol germánské rozpínavosti, a záhy po osvobození stržena," doplnil
Jan Mohr.
Kamenné články byly rozebrány a uskladněny v technických
službách města. Po roce 1948 spolu s jinými sochařskými díly byly
rozbity a zavezeny jako podklad nově dlážděných ulic.
Kašnu z Jablonce odkoupili Němci, stojí ve městě Kaufbeuren
Metznerovo dílo však poznamenalo i jiná města v Čechách, Německu a
Rakousku. Obdobná kašna jako v Liberci stávala i v Jablonci nad Nisou.
Na dnešní Horní náměstí byla umístěna v roce 1930. Po válce ji postihl
stejný osud jako tu libereckou.
Socha byla v květnu roku 1945 českými vlastenci stržena, opatřena nápisem "Rüdiger se hlásí jako antifašista Národnímu výboru" a jako symbol tehdy nenáviděného Německa tažena za nákladním autem.
Socha naštěstí přežila a je v současnosti umístěna ve čtvrti Neugablonz v německém Kaufbeurenu. Nový domov tam nalezlo několik tisíc Němců vysídlených po válce z Jablonce nad Nisou a okolí. Město kašnu a sochu odkoupilo v šedesátých letech minulého století.
Autor článku Jan Mikulička, 2016

















Neptunova kašna
Kašna byla poprvé umístěna na liberecké náměstí v roce 1826, kde nahradila starší dřevěnou kašnu. V roce 1896 došlo k přesunu kašny blíže do středu a přidání kovového zábradlí. V roce 1925 byla zhotovena kašna podle návrhu Franze Metznera, která nahradila Neptunovu kašnu. Ta musela poté být přemístěna na Nerudovo náměstí. V roce 1964 byla vyhlášena za nemovitou kulturní památku.
Z Nerudova náměstí byla odebrána v roce 1994 socha Neptuna se soklem a zábradlí. V následujících letech došlo k restaurátorským pracím na zábradlí a soklu a zároveň byla vytvořena kopie plastiky Neptuna. V roce 2004 byla odstraněna poničená vana kašny.
V roce 2009 bylo získáno povolení pro navrácení kašny na náměstí Dr. E. Beneše a začalo se s využitím dotace Ministerstva kultury ČR s restaurátorskými pracemi na samotné kašně. Kašna byla sesazena na náměstí v červenci 2010 a do provozu byla uvedena 31. července 2010
(zdroj Wikipedie)
.jpg)





Hlasivcův dům (2.polovina 19.století)
jížní průčelí náměstí tvoří od založení šest domů. Odlišným vzhledem je dodnes nápadný dům čp. 1 - III na nároží Moskevské ulice, zvaný Hlasivcův. Na jeho místě stával dřevěný právovárečný dům. Roku 1528 je jako majitel uváděn Valentin Tutschek. V roce 1781 přišel z Jičína Josef Kittel, který dostal od vrchnosti povolení provozovatel v Liberci bez omezení "umění chirurgie" a lékárnictví, v němž získal potřebné znalosti od svého otce, lékárníka v Jičíně. Kittel po delších tahanících koupil roku 1786 od Franze X.Meissnera neprosperující lékárnu U Zlaté koruny a přeložit ji do Pražské ulice (čp 15 - II). Byla založena za doby panování Albrechta z Valdštejna, písemně je však doložena až roku 1769 spolu s prvním nám známým lékárníkem jménem Ferdinand Alexius. Nacházela se v Pražské ulici, odkud byla roku 1721 přemístěna do domu čp. 10 - IV v dnešní Moskevské ulici. Roku 1792 ji se všemy právy loupil Ignaz Kittel ze Šumburku, další příbuzný rodiny široko daleko proslulého léčitele, "severočeského Fausta", J.J.A.E.Kittela. Toho roku koupil Kittel i starý dřevěný dům na náměstí, na jehož místě postavil o deset let později zděný dvoupatrový dům, kam přemístil i lékárnu, která zde přečkala dvě světové války a pak byla přenesena o dva domy vedle. Jeho dceru Johanku si vzal zaměstnanec Filip Hlasiwetz, pocházející z Příbrami. Po Kittelově smrti (1831) vlastnil rod Hlasiwců (1826 - 1875), dvorní rada a profesor vídeňské techniky, známý badatel v oboru chemie léčivých rostlin. Dům dostal v padesátých letech 19.století přístavbu podél moskevské ulice, jeho průčelí se změnilo z klasicistního na novogotické a loubí bylo zrušeno. Obraz zachycuje stav ještě před touto úpravou, kdy stály v jeho sousedství dva právovárečné dřevěné domy (čp. 2 a 3 - III). Majitelem prvního z nich, uváděným poprvé v roce 1568, byl krejčí Bartl Beyer. Další z majitelů, řezník Franz Hofmann, si zde počátkem 19.století otevřel hospodu U Bažanta (Zum Fasan). Po přestavbě na zděný dvoupatrový dům (1863) v něm zahájil prodej místního zboží Josef Trenkler. Jako majitel sousedního domu je roku 1568 uveden v knize majitelů domu, uložené ve Státním okresním archivu, Hans Henisch, v letech 1576 - 84 starosta Liberce. Svého času v něm bydlel i lékárník Josef Ehrlich, otec dalšího ze starostů. Na zděný dvoupatrový dům ho přestavěl obchodník se smíšeným zbožím Franz Schubert (1859). Obraz znázorňuje pohřeb řeznického mistra Franze Hoffmanna, otce arciděkana pátera Antona Hoffmanna, který zemřel roku 1852.
(zdroj Kniha o Liberci)



Staroměstské náměstí (dnes náměstí Dr .Edvarda Beneše) na dobové pohlednici z roku 1917.
- z knihy Liberec/město/the city of/stadt (archiv Jitka Horušická)






, 1939 (Evžen Šimek) 1.jpg)



Náměstí Dr.E.Beneše v proudu času
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)












Pražská ulice




-6.jpg)




















.jpg)












.jpg)


.jpg)



Výstavní síň Metznerbundu
Hrázděný pavilon v Pražské ulici, otevřený členskou výstavou v rámci
veletrhů 15.8.1920. Pod ním se právě bourá stará hospoda Zur Sandwirt,
na jejímž místě později vyrostl obchodní dům Brouk & Babka. V
místech výstavní síně byl vjezd do Naivního divadla, nyní je M-Bank (zdroj Kniha o Liberci)






Pražská ulice a Brouk a Babka
Pohled do míst, kde se Pražská ulice mírně lomí a odbořuje z ní Jezdecká ulička. Nad secesním domem z roku 1909 vystupuje do ulice hospoda Zum Sandwirt, postavena roku 1697. Za ní vyčníva část poutače výstavní síně uměleckého spolku Metznerbund, který zde až do poloviny třicátých let pořádal četné výstavy. Na místě roubené hospody byl v roce 1936 postaven obchodní dům pražské společnosti Brouk a Babka, projektovaný architektem Janem Gillarem, který se o tři roky později podílel na vybavení interiéru Bílé Labutě v Praze. Podobnost obou staveb je zřejmá a byla by určitě ještě výraznější, kdyby se investorům podařilo získat i vedlejší pozemek.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)





Obchodní dům Brouk a Babka (30.léta)
Původně na jeho místě stávala starobylá hospoda Zur Sandschenke. tento poslení roubený dům, připomínající nejstarší zastavění Pražské ulice, přečkal až do roku 1936, kdy zde byl vybudován šestipodlažní obchodní dům pražské firmy B + B. Záměr využít také sousední volné parcely se pro odpor německýc obchodníků nepodařilo prosadit. Obchodní dům, který nesl od 5.11.1950 jméno Jiskra, je skvělou ukázkou funkcionalistického slohu z meziválečného období. Projektoval ho pražský architekt Jan Gillar, prováděcí plány dodala liberecká firma Peukert a Henke a postaven byl pražskou firmou B. Nekvasil.
Otevření obchodního domu B+B (5.7.1936)
Zahájení prodeje v nově postaveném obchodním domě bylo opravdovou událostí.
Před budovou připomínající poněkud zmenšenou pražskou Bílou labuť se už
od časného rána shromažďovaly stovky zvědavců. K všeobecnému zmatku
ještě přispělo vypuštění balónků s poukázkami na zboží. Přesně i půl
deváté se otevřely dveře a nedočkaví nakupující c několika minutách
zaplavili všechna oddělení. Na první z nich čekaly jako pozornost malé
dárky. Sortiment nabízeného zboží
zahrnoval prakticky veškeré druhy látek a oblečení včetně obuvi, dále
potřeby pro domácnost, nábytek, elektrické přístroje a širokou paletu
sportovního vybavení. Letáček vydaný k otevření propagoval nákupní
systém B+B, který by se dal vyjádřit hesly: prodáváme jen kvalitní
zboží, rychlé vyúčtování při bohatém výběru, záruka měsíčních splátek,
žádné zálohy ani platové záznamy, poskytování úvěru pouze do výše
znemožňující předlužení, úslužné vyřízení žádostí o poshovění při
prokazatelné a nezáviněné platební neschopnosti.
(zdroj Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci)





Staré domy v Pražské ulici
(Část oleje na plátně, autor Josef Pohl, počátek 20.století , kresba ze 70.let 19.století)
Kašna s pitnou vodou byla původně na pravé straně ulice ve směru od radnice u domu čp. 249 - II, ale při jeho přestavbě roku 1826 musela být přesunuta naproti, vedle starobylé dřevěné hospody Zur Sandschenke, postavené v roce 1697. Po zřízení vodovodu počátkem 20.století byla odstraněna a na jejím místě vznikl později obchodní dům Brouk a Babka.
Jinou ukázkou ještě napůl dřevěné zástavby je dům čp.8 - III (orientační číslo 7). Na jeho špatný stavební stav bylo poukazováno už v roce 1861, novorenesanční přestavby se ale dočkal až za 30 let.
(zdroj Kniha o Liberci)




Neony v Pražské ulici (polovina 60.let)
Neonové reklamy se začaly objevovat počátkem šedesátých let. V roce 1961 zřídily komunální služby zvláštní oddělení pro jejich výrobu a údržbu. O tom, že jejich zavádění nebylo bezproblémové, svědčí jeden z výroků: "Ještě nedávno jsme se domnívali, že socialistické město nebude mít světelnou reklamu, poněvadž tu nebude kapitalistická obchodní konkurence. Není sporu o tom, že světelnou reklamu skutečně nepotřebujeme, a přece ji máme, prostě proto, že chceme mít ulice veselé. " Koncem šedesátých let už Pražská ulice večer svítila skoro jako některá západní města. Během normalizace opět potemněla a ještě v době vzniku tohoto článku (1996) měla k dřívějšímu lesku daleko.
(Zdroj Kniha o Liberci)








.jpg)




















PROMĚNY SOUKENNÉHO NÁMĚSTÍ
Na počátku století tu převládala značně chaotická zástavba menších domů a na místě pozdějšího parčíku stál blok renesančních budov, doplněný roku 1905 secesním obchodním domem bratří Bayerů, dvoupatrovou stavbou, jejíž část vyčnívá na levé straně snímku.
Jen o málo mladší druhá pohlednice zachycuje stavby na kraji dnešní Revoluční ulice. Nízký domek s Mrazovým železářstvím, zužující výjezd z Pražské ulice, ustoupil i se svým sousedem až při výstavbě obchodního domu Baťa.
Mezi nejhodnotnější doklady stavitelství konce 18.a počátku 19.století, známé jako liberecký kamenný měšťanský dům, patřil klasicistní hostinec Německý dům. Postavil ho roku 1802 stavitel J.J.Kunz, nejplodnější liberecký architekt své doby. Mansardový dům se štukami zdobenou fasádou nakonec podlehl i s vedlejším neméně hodnotným domem stavbě paláce pojišťovny Dunaj. Z vyobrazených objektů dnes osaměle stojí vedle obchodního domu už jen jediný svědek: Novorenesanční dům továrníka Adolfa Jakoba, který vidíme v pozadí Náchodské ulice.
Jednou z prvních výškových budov se v Liberci stal palác Dunaj, který zaplnil celou východní stranu Soukenného náměstí a dal mu tak nový rozměr. Malebné klacicistní domky nahradila strohost monumentalizující architektury. Město dostalo první polyfunkční dům s množstvím obchodů v přízemí a úřadů a bytů ve vyšších patrech. Náročná stavba byla realizována podle plánů architekta Adolfa Foehra ve velmi krátkém čase v letech 1926 - 1928.
Liberec se může chlubit pouze dvěmi stavbami českého funkcionalismu. V obou případech se jedná o obchodní domy. Mladší Brouk +Babka a starší, který vyrostl na nároží Pražské a Revoluční ulice. Podle plánů architekta Vladimíra Karfíka z roku 1930 ho v následujících dvou letech nachala postavit firma Baťa. Půdorys vymezený malým pozemkem, zmenšeným navíc o část, jež padla na rozšíření Pražské ulice, předurčil projekt výškové stavby, kterou se dosud nepodařilo zharmonizovat s okolní zástavbou.
Na počátku
třicátých let byly definitivně odstraněny zbytky staré zástavby v ploše
náměstí, střed dostal parkovou opravu a u tramvajové zastávky vznikly
podzemní toalety. Podle původních plánů předložených v říjnu 1931 měly
koleje elektrické dráhy křižovat plochu náměstí úhlopříčně. Tento záměr
byl korigován a po sedmi měsících vznikl nový plán, který se již dočkal
realizace.
Zcela vpravo zasahuje do snímku neorenesancní dům,
pojmenovaný Liberečany podle známé drogerie sídlící v přízemí: U Černého
psa. Dům ustoupil po válce rozšiřujícímu se náměstí, stejně jako hřiště
YMCA, které vidíme v přehledu podél Dunaje.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)












Soukenné náměstí a okolí
Vybudování železnice mělo nesporný
vliv i na vznik a utváření dnešního Soukenného náměstí (v roce 1883
nazvaného "Tuchplatz"), kam se postupně přesouval i obchodní život. V
letech 1854 - 1856 byla tato stále spíše rozšířená ulice s okolím
vyměřena do roviny a regulována. V roce 1887 byl při jejím okraji
postaven obchodní dům firmy Brüder Bayer (čp. 129 - III), v roce 1903
byl přestavěný b secesním slohu. Výjezd z budoucího náměstí směrem
nádraží byl postupně do roku 1890
rozšířen zbouráním tří nízkých stavení čp. 35, 36, 37 - III. Po roce
1891 došlo částečně k zakrytí Harcovského potoka a překlenutí mlýnského
náhonu. Jeho nezakrytá část obtékala až do roku 1929 dům firmy Brüder
Bayer. Dopravní význam prostoru se zvýšil zavedením tramvajové trati na
lince Nadraží - Lidové sady (1897) a později dalších tras. V roce 1912
byla na náměstí postavena tramvajová čekárna s provozní místností a
veřejnými záchodky.
I v okolí náměstí se nacházela textilní
průmyslová zatížení. Stavebními úpravami prošel bývalý městský mlýn (čp
26 - III), který v roce 1870 získala firma Franz Josef Jacob,
produkující jemná vojenská sukna, a vlastnila ho do roku 1927. V dnes
již neexistující ulici U splavu, která zanikla stavbou obchodního domu
Ještěd a vyúsťovala na Soukenném náměstí podél náhonu, stály tři drobné
průmyslové objekty. V čp. 40 - III měl od roku 1850 Josef Illchmann
tkalcovnu, kterou po něm do sedmdesátých let provozovala jeho vdova.
Barvírnu v čp. 42 - III provozoval již v roce 1863 Anton Jantsch a jeho
potomci zřejmě do konce první světové války. V čp. 136 - III měl
barvírnu od roku 1894 Gustav Anton Jantsch. Několik barvíren a jiných
průmyslových provozoven využívalo starého náhonu za mlýnem. Protékal
otevřeným kanálem mezi ulicemi Barvířskou a Širokou, pokračoval podél
ulice Myslivecké a dále za ní se náhon vléval do Nisy. Spolu s
přilehlými trakty domů, můstky a schodišti i s okolím Harcovského
potoka, který se zde vlévá do Nisy, se tento celý komplex od konce
19.století nazývá Liberecké Benátky ("Reichenberger Venedig).
(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)







Soukenné náměstí
Zaklenutí Harcovského potoka a ústup staré zástavby
Staré městské jádro se stávalo na mnoha místech překážkou silně se
rozvíjející dopravě, která přesunula své těžiště do nového středu města -
Soukenného náměstí. Ve zprávě k novému územnímu plánu z roku 1927 se
stala jedním z hlavních úkolů přestavba dolního centra. Stavba
rozložitého paláce pojišťovny Dunaj v roce 1928 položila základ k
vytvoření náměstí po celé dnešní ploše. V letech 1928 - 1929 byl regulován
a zakryt zbytek Harcovského potoka na Soukenném náměstí a pro případ
povodně postaven obchvatný kanál. V roce 1929 byl zbořen mlýn a vypuštěn
kanál bývalého dolního a horního mlýnského náhonu vedoucího od jezu až k
vyústění do Nisy, který byl využit pro vedení dešťové kanalizace a
následně zásypán. Z obrazu starého Liberce tím definitivně zmizel
zabarvený a páchnoucí mlýnský náhon s libereckými Benátkami. V roce 1929
byly po zboření mlýna nejprve postaveny nové pětipodlažní budovy čp. 33
- III v ulici Barvířské a čp. 35 - III v Široké. V letech 1930 - 1931
pak uprostřed náměstí zlikvidovány budovy čp. 25 - III, čp. 24 - III a
čp. 129 - III ( obchod bratří Bayerů) a tramvajová čekárna. Vznikla zde
zelená plocha a na jejím okraji u nové tramvajové stanice podzemní
veřejné záchodky. Na nároží Pražské a dnešní Revoluční ulice si firma
Baťa postavila v letech 1931 - 1932 na místě starší budovy (železářství
Mráz) svůj největší obchodní dům (čp. 23 - III) v republice. V místech
bývalého mlýna si pojišťovna Asicurazioni Generali a Moldavia Generali z
Terstu vystavěla v letech 1936 - 1937 desetipodlažní dům a v prvních
dvou podlažích vznikla jedna z nejznámějších libereckých kaváren - Grand
Café Generali a vinárna Winkler. K vytvoření moderního vzhledu náměstí
příspěl pětipodlažní dům s lékárnou U orla (čp. 114 - III), který
nahradil původní secesní dvoupodlažní objekt.
V dolní části Pražské
ulice si firma Brouk & Babka postavila v letech 1935 - 1936 v
místech starobylého hostince "Zum Sandwirt" obchodní dům (čp. 15 - III).
Výraznou přestavbou v Pražské ulici je obchodní dům čp. 11 - III. V
přízemí byl obchod Aloise Weisskopfa s punčochovým zbožím a patra byla
využívána k bydlení. V Pražské ulici stál od roku 1920 výstavní pavilón
liberecké pobočky uměleckého spolku Metznerbund (čp. 14 - III), zbořený
zřejmě krátce po roce 1943. (dnes je v tomto místě budova M - Bank)
(zdroj Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb - Městská čtvrť v proměnách doby, 2016)







.jpg)


Proměny dolního centra od 30.let 20.století po současnost
V prostoru mezi Soukenným náměstím a řekou Nisou docházelo postupně k odstraňování staré zástavby. Na prvním snímku vidíme ještě nároží ulice U Splavu a Jánské trojboký dům s drogerií U Černého psa (čp. 34 - III), zbouraný z dopravních důvodů jako první už v roce 1948.
Jak můžeme pozorovat na dalším snímku, brzy vzaly za své i dožívající domy na nároží ulic Náchodské a U Splavu, kde vznikl malý parčík. V té době už byla zbouráním domu čp. 120 - IV (1955) uvolněna nově vzniklá Fügnerova ulice. Koleje vedoucí Náchodskou ulicí, po nichž jezdila linka číslo 2 z Růžodolu I do Rochlice, sloužily od 31.10.1960 už jen ke spojení s vozovnou.Jánskou ulicí vede po jejím rozšíření na 21 metrů (1958) tramvajová doprava oběma směry.
Před kinem Lípa byl po zbouraném domě (čp.57 - III) upraven trojúhelníkovitý parčík a do budovy kina proražen v šedesátých letech nový hlavní vchod, obrácený směrem do Soukenného náměstí.
Na třetím snímku vidíme staveniště nového obchodního domu. Zemní práce byly značně ztížené menší únosností základové půdy, tvořené náplavy Nisy a podmáčené spodní vody. Není divu, vždyť zde po několik století vedl zrušenou ulicí U Splavu náhon ke mlýnu stávajícímu na nároží Barvířské a Široké ulice. Náchodskou a Švédskou ulicí vede pomocná spojovací kolej mezi vozovnou a meziměstskou tratí do Jablonce, která byla v roce 1971 během stavby obchodního domu nahrazena novou kolejí z Fügnerovy ulice na Soukenné náměstí. Úplně vlevo je část domu bývalé firmy Jakob (čp.116 - IV), který se jako jediný zachoval v dnes již neexistující Náchodské ulici, v jejichž místech bylo parkoviště (dnes OC Forum).
Čtvrtý snímek pochází ze začátku 70.let s již rozestavěným budoucím obchodním domem.
Na dalším snímku vidíme dolní centrum po všech hlavních úpravách ve 20 století. Větší část ploch mezi Jánskou ulicí zabíral tehdy nový obchodní dům Ještěd.
Generálním projektantem stavby i jejich interiérů byl Stavoprojekt Liberec (vedoucí projektant architekt Karel Hubáček), hlavním dodavatelem byly Severočeské konstrukce Ústí nad Labem.
Na žulové pamětní desce umístěné v průchodu byl uveden jako hlavní investor Textilana Liberec. Kromě ní se však na vzniku obchodního domu a pak provozu podílelo ještě devět dalších libereckých podniků.
(zdroj: R. Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Poslední fotografie od Oty Bartovského z roku 2019 ukazuje, jak moc se změnil výhled z obchodního domu Baťa ve 21. století. OD Ještěd nahradilo obchodní centrum Forum



Hotel Německý dům kolem roku 1900
Jeden z nejhezčích libereckých klasicistních domů (čp.122 - IV) na
nároží Soukenného náměstí a dnešní Revoluční ulice musel přes protesty
památkářů ustoupit stavbě pojišťovny Dunaj (1928). Snímek dokumentuje i
zvýšení nivelity Revoluční ulice, po níž se okna na rohu dostala téměř
na úroveň chodníku. (zdroj Kniha o Liberci)






Staveniště Pojišťovny Dunaj (rok 1927)
Na snímku pořízeném z budovy YMCA je velmi dobře patrný blok domů uprostřed budoucího náměstí - obchodní dům Bayer, přízemní obchod proslulé firmy na cukrovinky Körber a dům na rohu Mostecké ulice, se známou drogerií U Černého psa (čp.24 - III), která se po zboření přestěhovala do domu, který vidíme zcela vlevo. Budování hlubokých a rozsáhlých základů se neobešlo bez problémů, neboť celá jižní strana stavby spočívá na nánosech, promáčených ještě navíc Harcovským potokem, probíhajícím těsně vedle levého okraje snímku, který byl už předtím sveden do betonového koryta. Část paláce Dunaj bylo proto nutno založit na pilotách Se všemi těmito nástrahami se úspěšně vypořádaly stavební firmy E.A. Stroner a spol. z Liberce a Mok z Ostravy a během dvou let postavily podle návrhu pražského architekta profesora Adolfa Foehra konstrukčně náročnou budovu s rozlehlou dvoranou uprostřed.
(zdroj Kniha o Liberci)




Palác Dunaj
byl postaven podle projektu Adolfa Foehra v roce 1928. Stavební práce provedla liberecká filiálka prestižní vídeňské firmy Ed. Ast, Stroner & Co. Část budovy byla kvůli problematickému podloží a svedení Harcovského potoka do podzemí postavena na 820 čtyřmetrových pilotech. V přízemí se nacházelo 14 obchodů, v 1. patře pojišťovna a v dalších patrech obytné prostory. Centrální prostor domu, do kterého vedly 4 pasáže, byl krytý nadsvětlíkem. Po roce 1948 sídlily v budově Energetické rozvodné závody, v roce 1958 byla v přízemí otevřena samoobsluha. Centrální prostor sloužil k výstavám, ale v letech 1962 - 1964 byl přestavěn na velkoprodejnu potravin. V roce 2013 proběhla rekonstrukce podle projektu Petra Stolína.







Samoobsluha potravin (1958)
Samoobsluhy se v Liberci objevily roku 1958. Třetí potravinářská prodejna tohoto druhu byla v přízemí Dunaje (otevřená 3.11.1958). Už v září 1962 byla za nemalé kritiky veřejnosti uzavřena a po důkladné rekonstrukci se změnila na první libereckou velkoprodejnu s názvem Dunaj. Zabírá celé přízemí včetně bývalé dvorany (celková plocha 2300 m², prodejní plocha 1000 m²), sklady byly také v bývalém sále YMCA. Mléčný bar s cukrárnou byl v části prvního patra. V otevírací den (18.7.1964) praskal Dunaj ve švech a tržba dosáhla čtvrť milionu korun. V září 1982 prošla prodejna rekonstrukcí. Od roku 1993 ji provozuje firma Akexandr Kendik Junior, která v září 1996 dokončila úplnou přestavbu na moderní supermarket.
potn. V roce 2013 byla rekonstruována celá stavba paláce Dunaj podle návrhu architekta Petra Stolína a dostala zpět svou noblesu.





rok 1931 - staví se dům obuvi Baťa - funkcionalistická výšková budova.
Devítipodlažní budova s železobetonovou nosnou konstrukcí byla postavena na místě původní klasicistní zástavby,ve které původně bylo železářství Jana Mráze.
Podle projektů Baťovy projekční kanceláře
pod vedením Vladimíra Karfíka stavbu realizovala místní firma Fanda a
spol. Budova je považována za nejčistší a nejelegantnější příklad
funkcionalistické architektury v Liberci. Obchodní dům je od roku 1958
zapsán v seznamu kulturních památek. (zdroj Wikipedie) pozn. stavba dokončena 8.12.1931








Pátek 19. února
představoval poslední den, kdy mohli zákazníci nakoupit u Bati na libereckém Soukenném náměstí. Současný majitel budovy neprodloužil firmě nájemní smlouvu. Baťa nezmizel z města úplně, jeho obchod sídlí i v OC Nisa Liberec.
Obchodní dům Baťa v Pražské ulici vyrostl v roce 1932 a je tou nejčistší ukázkou funkcionalisté architektury v krajském městě. Provozy doplňkových služeb souvisejících s prodejem obuvi, mimo jiné manikúra, pedikúra, správka obuvi či masáže, byly situovány v horních podlažích, nebo zadním traktu domu. Původní záměr firmy Baťa koupit také sousední domy čp. 19, 20, 21 a 22-III se nezdařil.
Projekt vypracovala projekční kancelář firmy Baťa pod vedením Vladimíra Karfíka a výsledkem byla devítipodlažní stavba se železobetonovou konstrukcí s proskleným pláštěm členěným bílými betonovými pásy. Samotnu budovu postavila stavební firma ing. Fanta a spol. Na podobě se podepsal i vliv francouzského architekta Le Corbusiera, který patřil k odborným poradcům firmy Baťa. Jedno z poznávacích znamení baťovských obchodů představuje oblé nároží.
Druhým zástupcem čistě funkcionalistického stylu v Liberci je bývalý obchodním dům Brouk&Babka postavený o dva roky později.
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/dum-obuvi-bata-soukenne-liberec-20210221.html?fbclid=IwAR2CanEv9pCDvS1UJ9BtMnDZm2SHDJHTjEue6nlYWq4DVDC60M_YKzj_YOk
Baťa ho postavil, teď z něj firma už podruhé odchází. Střípky z historie paláce v centru Liberce
Obuvní firma Baťa opouští budovu v centru města, kterou firma v
minulosti postavila. V prvorepublikové budově by místo ní měla být
kavárna.
Z devítipatrového domu v dolním centru krajského města, kterému nikdo
neřekne jinak než Baťa, odchází stejnojmenná prodejna obuvi. Světoznámou
značku tam prodávali desítky let. Proč obchod končí a co prázdné místo
zaplní, zjišťovala Jana Pšeničková.
Od 30. let 20. století sloužila devítipatrová budova v centru Liberce
účelu, kvůli kterému byla postavena; prodejně obuvi. Na její fasádě i na
střeše se vyjímá červený nápis Baťa a právě obchod se stejnojmennou
značkou tam fungoval i posledních 28 let. V únoru 2021 firma Baťa
funkcionalistickou budovu opouští.
Důvod je jednoduchý. Developerská společnost Heritage Real Estate se sídlem ve Zlíně, která dům vlastní, už firmě Baťa neprodloužila nájemní smlouvu. Jednatel developera Viktor Šimeček důvod prozradit nechtěl. Společnost prý plánuje rekonstrukci budovy a v přízemí by místo prodejny mohla být kavárna. Firma Baťa obývala tři patra; toho, že by po jejím odchodu zůstala prázdná, se Šimeček neobává.
Protože firma Baťa z budovy odchází, zmizí z ní do budoucna zřejmě i její logo, které je umístěné na střeše a také na průčelí domu. Podle Denisy Jandové z marketingového oddělení je rozhodnutí majitele domu nájem nadále neprodloužit mrzí. A to především s ohledem na tradici prodeje bot, která je s budovou spjatá. Zatím tak značkovou prodejnu najdou lidé v obchodním centru Nisa a firma jedná také o otevření nové prodejny v centru Liberce, pravděpodobně ji přesune do obchodního centra Forum.
Historie výjimečného domu
Devítipodlažní dům na Soukenném náměstí byl postaven v letech 1931 až 1932, poté, co blok domů v této části Liberce zakoupil Tomáš Baťa. Právě podle projektů Baťovy projekční kanceláře pod vedením Vladimíra Karfíka dostal palác svou podobu. Šlo opravdu o unikátní a výjimečnou stavbu, podle libereckého spisovatele Marka Řeháčka působil tehdy jako zjevení. Mezi nízkými domy postavenými v německé architektuře meziválečného stylu najednou stál mrakodrap. Na stavební plány budovy se můžete podívat zde.
Celá budova tehdy sloužila firmě Baťa a kromě obuvi byly v horních patrech i služby související s obchodní strategií, například manikúra, pedikúra, oprava obuvi, masáže. Po znárodnění firmy zůstala v domě prodejna bot, obuv značky Baťa se tam ale neprodávala. Zpátky se vrátila až v roce 1993 poté, co se palác v restituci vrátil původním majitelům.
autoři: Jana Pšeničková , reČRoL
Po vydání článku jsme získali i vyjádření samotné akciové společnosti Baťa:
„Rozhodnutí majitele objektu Bata Heritage nám neprodloužit nájem nás mrzí s ohledem na tradici prodeje bot, která je s domem spjatá. Nicméně rozhodnutí plně respektujeme a obyvatelům Liberce zůstává plně k dispozici naše značková prodejna Baťa v obchodním centru Nisa. Intenzivně nyní jednáme o otevření nové prodejny v centru města, která bude odpovídat naším vysokým standardům na pohodlné a komfortní nakupování. Našim zákazníkům chceme nabídnout pohodlnější a moderní nakupování. Vyjednáváme o relokaci prodejny v rámci centra města do nedalekého nákupního centra. Komplikace spojené s koronavirem tuto aktivitu pouze pozdržely, ale určitě neukončily."
„V současnosti měl Baťa obsazená tři patra. Ta ostatní patra už byla v pronájmu jiným nájemcům. Takže my tam máme právní kancelář, máme tam online obchod s outdoorovým oblečením, máme tam realitku, zubní laborantku…,“ přiblížil zástupce majitele obchodního domu Viktor Šimeček a zároveň prozradil, že v přízemí by mohla být v budoucnu kavárna. Prodejna obuvi zůstane v obchodním domě do konce února.
autoři: Jana Pšeničková , reČRoL




Dnes v dopoledních hodinách s Libercem něco umřelo. (24.2.2021)
To když z libereckého obchodního domu Baťa byly odvezeny reklamy a proběhlo definitivní vyklizení prostor... Letos by měl Baťa na Soukenném náměstí 90 let...Fotky byly pořízeny bohužel pozdě, pár hodin po demontáži reklam. Přesto míří mé poděkování za přístup na střechu na sekretariát Dunaje, a k dalším lidičkám, kteří byli nápomocni.
Moje poslední návštěva:https://photos.app.goo.gl/VDerKWeJN1QeUtc4ADodatek:
Podle zjištění měl Baťa svou prodejnu v Liberci již dříve (první zmínka je z roku 1917). Byl kousek vedle v Pražské ulici a našel jsem také pár řádek o krámku v Železné ulici. Velmi často je také prodej bot zmiňován v Nádražní ulici č. 24 u paní Kovanicové, jejíž manžel byl obchodním vedoucím firmy Baťa. A jinak ano, v Liberci jako takovém Baťa nekončí. Nadále by měl být v OC Nisa, kam se stěhují podle všeho i prodavačky. Další později.(Petr Ruprecht)





Moderní podoba Soukenného náměstí
Na nároží, kde měl železářství Jan Mráz, byla jedna z mála tabulí psaných jak německy, tak česky. Dvojjazyčné nápisy dodržovala i firma Baťa, která si v těchto místech postavila moderní obchodní dům (1932).Reklama v prvním a druhém patře hlásá: "Naše nízké ceny dovolují ke každým šátečkům nové střevíčky" a "Navštivte naše oddělení pro ošetření nohou".Německé firmy češtinu téměř všechny ignorovaly. Provoz na křižovatce Pražské a Revoluční ulice byl tehdy tak silný, že ho musel řídit strážník, pro něhož bylo vybudováno vyvýšené stanoviště. Na druhém snímku vidíme v Grand Café Generali probíhat poslední stavební úpravy před otevřením.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Jak se měnilo Soukenné náměstí zachytil Prof. Franz Klinger
(archiv Fandíme Liberci)






Soukenné náměstí
Ústí do něj sedm ulic
(Fügnerova, Revoluční, Pražská, Široká, Barvířská, 1. máje a Jánská).
Na náměstí se nachází několik významných objektů, jako je palác Dunaj,
dům obuvi Baťa, palác Nisa, či obchodní centrum Forum, které v roce 2010
nahradilo zbouraný obchodní dům Ještěd architekta Karla Hubáčka. V
podzemí jsou zde umístěny dnes již nevyužívané veřejné toalety, kterým
se přezdívalo "Liberecké metro".Zajímavostí je také ikonická kruhová
trafika, která přestala své služby poskytovat v roce 2018 a místo ní zde
začala sloužit prodejna kebabu.
Na začátku druhé dekády jednadvacátého století prošlo náměstí velkou
kontroverzní rekonstrukcí, při které bylo mimo jiné osazeno
pětasedmdesáti lavičkami.
Od roku 1897 vede skrz náměstí tramvajová trať z nádraží do Lidových
sadů. Tehdy se na obou stranách náměstí větvila, v jižním směru vedly
koleje dnešními ulicemi Jánská i 1. máje, ze severního směru pak
tramvaje přijížděly na náměstí dnešní ulicí Pražskou, zatímco z něj
vyjížděly do ulice Revoluční. V roce 1899 zde vznikla odbočka do
Rochlice a v roce 1910 i odbočka do Horního Hanychova (dnešní ulicí
Barvířská). Provoz na odbočce do Hanychova skončil ve třicátých letech,
provoz na trati do Rochlice pak v roce 1960. V roce 1955 sem naopak byla
zaústěna trať z Jablonce nad Nisou.
Zastávky tramvaje se nacházely ve středu náměstí až do devadesátých let
dvacátého století, kdy nedaleko vznikl přestupní terminál Fügnerova a
tramvajová trať byla přetrasována právě tam. Od té doby tak trať vede po
obvodu náměstí, stejnojmenná zastávka byla přesunuta do ulice Jánská a v
roce 2009 zrušena bez náhrady. Kolejový oblouk na Soukenném náměstí
prošel postupnou rekonstrukcí v letech 2016 a 2019.
Pojmenování
Náměstí v minulosti neslo různé pojmenování, jako byla Neuplatz,
Tuchplatz či Stuff Platz.
Konrad Henlein Platz (1938-1945) - podle předsedy Sudetoněmecké
strany Konrada Henleina
, Soukenné náměstí (1945-1948),
Gottwaldovo náměstí (1948-1990) - podle československého prezidenta
Klementa Gottwalda
, Soukenné náměstí (od roku 1990) (zdroj Wikipedie)
 1.jpg)

























.jpg)















4.png)















































.jpg)
.jpg)
















.jpg)








Na procházku po pasáži OC Forum s Boveraclubem
krásná prezentace od Boveraclubu z roku 2011, dnes už vypadá i OC Forum zase trošku jinak





















Kruhová trafika na Soukenném náměstí
, která v těchto dnech (8.11.2020) mizí, byla podle fotografií postavena v závěru roku 1992. Nahradila nejen klasickou trafiku PNS mezi vstupy (dámským a pánským) do libereckého metra, ale i kovový přístřešek na zastávce tramvaje na Hanychov. Ten byl zde postaven v roce 1965 a postupně doplněn o tabuli s linkovým vedením městské dopravy, telefonní budkou, automatem na jízdenky a zasklenou vitrínou na jízdní řády. S tím, jak zmizela tramvajová zastávka, snížila se i návštěvnost trafiky, což vedlo nakonec k jejímu zániku. (archiv Boveraclubu)






















.jpg)


.jpg)

















.jpg)


.jpg)




.jpg)











.jpg)




 a kavárna Nisa (rok 2001).jpg)





Průhled Mosteckou ulicí (20.léta)
Dva pohledy z jednoho místa. Na druhém snímku je bývalý městský mlýn tvořící nároží Barvířské a Široké ulice. Na prvním fotu je pohled opačným směrem od dnešní kavárny Nisa do Revoluční ulice. Dlouhá fronta patří domům uprostřed náměstí. Proti nim měla v přízemí reprezentační prodejnu známá liberecká firma na výrobu pian Koch a Korselt.
(zdroj Kniha o Liberci)





Stavba pojišťovny v místě městského mlýna (1928 - 29)
První z pásu tři snímku zachycuje bourání mlýna. V době pořízení fotografie na protější straně se ještě nevědělo, jaká budova zde bude stát. Nápis na ohradě oznamuje, že stavební místa jsou na prodej. Další foto zachycuje budování těžkopádné stavby v německém duchu, kterou dokončily roku 1929 sdružené liberecké firmy Pittel a Brausewetter spolu s G. Sachersem (návrh prof. Franz Lehmann). Tradičně se pro ni používal název podle kavárny v přízemí. Tak se v průběhu padesáti let vystřídala jména Cafe Generali, kavárna Nisa, Winkler, Procházka a Nisa.
(zdroj Kniha o Liberci, 1996)
pozn. V současné době Sber bank.




Když se stavěla kavárna Nisa
Na první fotografií z roku 1910 je ještě městský mlýn , který se ve
třicátých letech zboural ,na druhém snímků je již vidět prázdné místo
určené pro stavbu nové výškové budovy pojišťovny Moldavia Generali.
Tento objekt postavený podle plánů architekta Fritze Lehmanna v roce
1936 zachycuje třetí snímek. Tento polyfunkční dům proslul především
kavárnou zabírající celé přízemí v průčelí traktu, jejíž interiér
vytvořený za zaoblených linií a vylehčený navíc průhledy mezi
nízkoúrovňovými prostorami kontrastoval s vnější strohostí bosovaného
zdiva, připomínající říšskou pompézní architekturu třicátých let.
Na
posledním snímku je zachycen výhled z budovy obchodního domu Baťa na
jihozápadní část Soukenného náměstí, kde později stál obchodní dům
Ještěd a dnes OC Forum v pravo je vidět lešení na stavbě kavárny Nisa
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)






Kavárna Nisa
byl postaven v roce 1936 na místě zbořeného renesančního mlýna, adaptovaného roku 1854 na továrnu pro výrobu vojenských suken Franzem Josefem Jakobem a znovu přestavěného v roce 1889. Jádrem budovy s výraznou korunní římsou a nízkou valbovou střechou je železobetonový skelet, obložený nahrubo otesanými kvádry liberecké žuly. Vyznačuje se klidným výrazem fasád, členěných pravidelným rastrem oken. Konkávně prohnuté průčelí odlehčil Lehmann provzdušněným parterem, osvětleným velkými okny, v němž se nacházela oblíbená kavárna Grandcafé Generali, později Winkler, nejmodernější podnik svého druhu v meziválečném Liberci, vybudovaný po vzoru pařížských kaváren. Jejím nájemcem byl Hermann Winkler, mj. provozovatel neméně proslulé kavárny Savoy v Ústí nad Labem. Dominantou netradičně řešené kavárny, do které se vstupovalo karuselovými dveřmi, byla tribuna pro orchestr mezi dvěma nosnými sloupy z granitu. Motiv hlavního vstupu Lehmann nápaditě zopakoval na mohutné kryté lodžii pod korunní římsou, zabírající výšku dvou pater. Po dokončení stavby, provedené místní firmou Gustav Sachers Söhne a pobočkou společnosti Pittel & Brausewetter, byly v domě kanceláře, 48 bytů, podkrovní ateliéry a kavárna. Vstup do obytné a administrativní části domu umožňovala elegantní zaoblená pasáž, spojující Barvířskou a Širokou ulici. Z ní se vcházelo do prostoru s trojramenným schodištěm a dvojicí výtahů. Pojišťovna, sousedící s kavárnou, zde měla pro svůj provoz vyhrazenou část přízemí a mezaninu. Zbylá patra byla obytná, přičemž první, druhé, třetí a čtvrté podlaží mělo identickou dispozici. Na každém se nacházelo šest mimořádně luxusních, kompletně elektrifikovaných velkých bytů s halou a kabinetem, vybavených tekoucí teplou vodou a centrálním topením. Stejně tak mělo identický půdorys i páté, šesté, sedmé a osmé patro v užší, vyšší partii domu, obrácené do náměstí. U čelní části se nacházely vždy dva větší třípokojové byty a zadním traktu podél ulic Barvířská a Široká čtyři garsoniéry. Z bytů v osmém podlaží pak byl navíc i přístup na velkou lodžii. V podkroví byly situovány ateliéry, podél trojúhelníkové chodby obíhající střední světlík. Vzhledem ke kvalitě bytů lze usuzovat, že nájemci se rekrutovali především z řad výše postavených zaměstnanců pojišťovny. Vytápění rozsáhlého objektu obstarávaly tři automatické nízkotlakové parní kotle od firmy ČKD Praha, situované v suterénu. Dům byl později poškozen řadou utilitárních přestaveb, největší ztrátou je pak znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi. O nedochovanou sochařskou výzdobu se postaral Willhelm Srb-Schlossbauer.









Vyzvaná urbanistická soutěž na regulaci dolního centra, projekt Svatopluka Technika z roku 1948...
. Mezi dalšími účastníky byl i Alois Mikuskovic a Antonín Engel. Jedná se o sídlo krajského úřadu, které mělo tvořit pendant dnešního paláce Nisa a opticky uzavřít vzniklý velkoměstský prospekt. (foto archiv Luboš Janků, text Jaroslav Zeman)
Takových
plánů bylo v 50.letech mnoho a kdyby byly peníze na jejích uskutečnění,
tak by v Liberci kromě centra nezůstal kámen na kameni, jak je popsáno v
knize Liberec minulosti a budoucnosti z roku 1961.(Všichni Čermáci)



Začátek Nádražní ulice
(dnes třída 1.máje) kolem roku 1900
Ústí ulice do Soukenného náměstí, jež bylo v devadesátých letech 19.století rozšířeno zbouráním tři nízkých stavení, vévodí vlevo trohúhelníkovitý dům čp. 34 - III. Na místě bývalé hospody Zur Plumbe si ho roku 1892 zbudoval stavitel Horn. V přízemí vidíme firmu v pořadí třetí liberecké lékárny U Říšského orla. Ta byla založena roku 1871 Josefem Leopoldem Kittelem, synovcem vyhlášeného léčitele, tzv. šumburského Fausta. Sídlila původně v Široké ulici (čp.177 - II), a když ji počátkem roku 1894 koupil Adolf R. Schmidt, přenesl ji po sedmi měsících do Hornova domu. Ve třicátých letech se lékárna přestěhovala naproti do nového domu (čp. 114 - III), kde je dodnes. Na její místo se přestěhovala známá drogerie U Černého psa, jejíž jméno se přeneslo na celý dům. Ten se mezitím stal velkou překážkou pro rozšíření náměstí, ale zbořen byl až po druhé světové válce. Vzadu uprostřed vidíme domek čp. 37 - III (stojící před budovou, ve které bylo kino Lípa), napravo od něj je štít Demuthovy továrny, navazující na západní frontu náměstí. Úplně vpravo zasahuje do záběru novorenesanční dům na nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí, c němž od roku 1911 úřadovala Všeobecná dělnická nemocenská pojišťovna (dnes Potrefená husa). V popředí je most přes Harcovský potok
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


Jižní část Soukenného náměstí
(dnes tu stojí "Forum" vlevo s domem čp.40, ulicí U Splavu a vpravo čp. 34. Podél nich protékala část ještě nezaklenutého Harcovského potoka, oddělená zábradlím

Zakrývání Harcovského potoka v ulici U Splavu v roce 1928
Československý občan Walter Mikulec z Liberce byl zaměstnán před válkou jako inženýr v petrohradské odbočce firmy Arnstein & Koppel. Na počátku války byl jako tisíce jiných internován a vrátil se do vlasti teprve v září minulého roku, když se mu podařilo opatřiti si soukromými výpůjčkami na cestu, při čemž zanechal celé své jmění v Petrohradě. Přes opětovné zakročení u ministerstva zahraničních záležitostí, jež si od něho vyžádalo již zodpovědění dotazníku (čís. 30274), nepodařilo se mu doposud docílit žádného odškodnění (Interpelace na ministra zahraničních záležitostí, podaná v zasedání senátu dne 16. června 1920). (komentář Petr Ruprecht)








 a 28.1.2021.png)


















Liberecké Benátky (22.11.1906, 9.2.1909)
(zdroj Kniha o Liberci )











Linserova továrna
Významný průmyslový komplex vznikl na konci 19.století v Resslově ulici. Christian Linser (1834 - 1915), který před rokem 1863 poskytoval měděnářské a mosaznické práce v čp. 122 v Barvířské ulici, koupil krátce před rokem 1894 domy čp. 110 - III, 111 - III, 263 - III, kolem roku 1900 čp. 271 - III a před rokem 1911 čp. 270 - III. Z původně klempíŕské dílny se rozrostl na strojírenský závod, v němž se od roku 1902 vyráběly motocykly. V letech 1906 - 1907 se Linser pokoušel rovněž o výrobu automobilů, kterou pak přenechal nově založené automobilce RAF. Poté zde pokračovala kovodělná výroba, od roku 1910 odlévání železa, hliníku a výroba měděného zboží. V roce 1926 byl tovární komplex prodán městu.
(zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby)





Linserův podnik
v Resselově ulici po roce 1913
Pohled na vjezd do slévarny a kovárny firmy Linser. Vlevo na okraji
část již zbořeného domu čp.169-III. Dům čp.271-III uprostřed postavil
roku 1700 soukeník Gottfried Tanner. V roce 1763 zde bydlel krejčí
Anton Ressel a po něm syn stejného jména i povolání. Tomu se 28.9.1809
narodil syn Wenzel Zacharias, později vynikající profesor dějepisu.
Vystudoval gymnázium v Litoměřicích, filozofii v Praze a teologii ve
Vídni. Roku 1831 byl u pražských piaristů vysvěcen na kněze. Působil pak
jako učitel na reálce v Liberci až do roku 1843, kdy přešel na vyšší
reálku do Rakovníka. Po krátkém působení ve Vídni se v roce 1846 opět
vrátil do Rakovníka, odkud později odešel na gymnázium v Mostě, kde učil
až do důchodu (1872). Zemřel zcela slepý 9.9.1876 klášteře piaristů v
Mostě. Je autorem několika dějepisných publikací. Jeho rodný dům prošel v
roce 1845 přestavbou získal podobu zachycenou na snímku. Roku 1900 ho
koupil Christian Linser a začlenil do svého podniku. V září 1912 vyrostl
na jeho místě nový tovární objekt. (později zde byl např. již zaniklý
Elitron ).
Na místě vpravo stojícího domu čp.274-III z roku 1784 je dnes parčík.
Na dalších snímcích jsou dvouválcový motocykl a auto značky Linser (1906) (zdroj Kniha o Liberci)



Náměstí mezi Barvířskou a Širokou ulicí
(lavírované kresby tuží, zesvětlované bělobou a modře kolorované, v dobových paspartách s ražbou na papíru, autor Josef König, bytem Na Můstku (čp.274 - III)
Osudy prostranství, které mělo vzniknout v místech dnešního parčíku při
Široké ulici, pojmenované do roku 1945 Demuthovo náměstí, dokumentují
snad nejlépe nápisy na zadních stranách obou kreseb: Stará cechovní
barvírna, která byla koupena firmou Anton Demuth a po letech chátrání nově
vybudována. Vlevo tiskárna šátků Franze Schütze před rekonstrukcí,
vpravo městská vínopalna vedle cechovní hasičské zbrojnice. Před
barvírnou se nachází prádelna vln. V místech barvírny, kterou cech
nabidl městu ke koupi, bylo - po jejím zbourání - projektováno náměstí.
Harcovský potok měl být překlenut, zřízena studna a městská vinopalna
přestavěna na národní školu. Projekt ztroskotal na nezájmu městské
správy, načež cech prodal barvírnu za 17 000 zlatých firmě Anton Demuth a
synové, jež ji dala dnešní podobu".
Cechovní barvírna stála v
těchto místech už v roce 1657. Historii novější budovy dodnes připomíná
deska od kamenického mistra Johanna Wewerky průčelí levého křídla
objektu. Německý nápis uvádí, že dům byl postaven 2.července 1814 za
starších soukenického cechu Ignatze Sallomona, Josepha Röhna, Friedricha
Tschörnera a Franze Müllera. Roku 1909 byla barvírna přestavěna na
požární zbrojnici.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Otevření nové požární zbrojnice v bývalé Demulthově barvírně (čp.29 a 30) v 17.10. 1909
Bývalou cechovní barvírnu v Barvířské ulici prodal soukenický cech roku 1856 firmě Anton Demuth & Söhne, která ji vlastnila do roku 1908. V roce 1909 byla přestavěna na hasičskou zbrojnici.(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)











Hasiči v Liberci mají online kroniku od roku 1945
Nová kronika zachycuje největší požáry v Liberci od konce druhé světové války. Od roku 1990 až do současnosti je možné podívat se na požáry i v dalších částech Libereckého kraje.
Za minulého režimu patřil k největším zásahům požár státní knihovny v únoru 1954. Byla tehdy v ulici U Věže, v místech, kde je dnes areál výrobní společnosti, bývalé Energomontáže. Oheň v roce 1954 zničil většinu ze zpracovaných 250 000 svazků knihovny. Nová online kronika obsahuje i autentické vyprávění strůjce úspěšného pokusu o nezvyklém zdolání dominanty krajského města z roku 1989, kdy osmičlenné družstvo požárníků z libereckého požárního útvaru natáhlo nepřetržitého vedení požárních hadic z liberecké radnice na Ještěd, tedy vzdálenost 13 300 metrů s převýšením 660 metrů, a to v čase 3 hodiny 40 minut 23 sekund.
Hasičská online kronika vznikla k 75. výročí vzniku českého Požárního sboru v Liberci.
autor: Eva Malá | zdroj: Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje






Budova čp.118 v Barvířské ulici,
kde byl v letech 1850 - 1877 umístěn okresní soud
(foto před rokem 1933 a v roce 2020)
(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)












.jpg)
.jpgaa.jpg)
















.jpg)


.jpg)



