Liberec III - Jeřáb - část 2.  (Soukenné náměstí + Široká, Barvířská, Orlí ulice)

27.05.2020
27.9.1982 (foto Jiří Holeček)
27.9.1982 (foto Jiří Holeček)

OKOLÍ SOUKENNÉHO NÁMĚSTÍ A ULICE PRVNÍHO MÁJE


Roku 1559 byla v místech dnešní kavárny Nisa postavena jedna z prvních provozoven na území města - panský mlýn na Harcovském potoce. Z tržiště (Benešova náměstí) se k němu přijíždělo vozovou cestou, pozdější Mlýnskou ulicí (Pražskou). Dostatek vody zajišťovala regulační nádrž uprostřed náměstí, kam se vedle Harcovského potoka vléval také náhon od Nisy, vedený od jezu pod dnešním Krajským úřadem podél už neexistující ulice U Splavu. Přebytečná voda byla odváděna nejkratším směrem zpět do Nisy vodotečí pod dnešní lékárnou (čp. 114-III).

Tou dobou se začínají proměňovat manufaktury v dolní části města na větší průmyslové závody. Roku 1832 převzala firma E J. Jakob, produkující jemná vojenská sukna, bývalý městský mlýn, v němž se ovšem začalo s výrobou sukna už dříve. V dnešní Blažkově ulici si firma Demuth postavila kolem prostorného dvora provozovny (čp. 336-IV), stojící donedávna u nádraží MHD. Hned za Německým domem si vedle Harcovského potoka v dnešní Fügnerově ulici postavila továrnu Společnost pro tisk a úpravu látek, pozdější firma Schütze (1872), (bývalá YMCA).

Tovární čtvrť vznikla i na druhém břehu Nisy v místech, kde býval v 17. století rybník napájený vodou z Nisy, po němž zbyly jen místní názvy Starý rybník a ulice Na Rybníčku. Prvním z několika velkých průmyslových podniků, které zde v 19. století vyrostly, byla plynárna (1859).

Soukenné náměstí vznikalo jenom pozvolna. Ještě na mapě z roku 1858, kde je označeno Jako Nové náměstí, vidíme, že to byla jen rozšířená křižovatka císařské silnice a několika dalších ulic.

Nesporný vliv na utváření náměstí mělo vybudování železnice (1859). Bývalá cesta vedoucí mezi loukami a poli od nádraží do středu města se brzy stala jednou z hlavních tepen. Na ni pak navázala Hanychovská ulice založená v roce 1875, jejíž budování bylo obdobně jako v případě ulice Na Skřivanech započato coby nouzová akce pro nezaměstnané. Diky ní se rozvinula také výstavba ve čtvrti Na Jeřábu, nádražím poněkud odloučené od města, kde si stavěli rodinné domky především čeští železničáři. Jak byly do stanice postupně zaúsťovány trati ze Závidova (1875), Jablonce (1888) a Teplic (1903), rostl i proud vozů a chodců odtud přicházejících. Proto musel být původně dřevěný most přes Nisu nejprve zpevněn a potom nahrazen novým. Dopravní význam "Soukenného náměstí se dále zvýšil, když byla dána do provozu tramvaj na lince Nádraží - Lidové sady (1897) a o dva roky později trať Soukenné náměstí - Rochlice . Když K nim přibyla roku 1912 další trať do Horního Hanychova, vedoucí Barvířskou ulicí, bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy si potřeby dopravy vynutí uvolnění celého prostoru náměstí.

Novorenesanční přestavba koncem 19. století probíhala přednostně v horní části města a v dolním centru se uplatnila jen na jednotlivých stavbách.

Severní průčelí Soukenného náměstí dostalo konečnou regulační čáru a dnešní podobu v roce 1887, kdy byl vybudován čtyřpodlažní dům čp. 156-II a provedena stejně vysoká přístavba k sousednímu domu čp. 157-II s menší kopulí na nároží Pražské ulice. Tehdy byly přestavěny i domy uprostřed dnešního náměstí, které se podařilo odstranit teprve v roce 1930 . Dvě významné novorenesanční stavby vznikly poblíž dnešní otočky jablonecké tramvaje. Byl to především tzv. Anenský dvůr, a pak neméně pohledný dům čp. 160-IV při dnešní ulici M. Horákové. Jinou mimořádnou novorenesanční stavbu představoval obchodní dům firmy Müller, postavený na břehu Nisy v místě starých domů čp. 86 a 88-IV. Byl zbourán roku 1978, aby uvolnil místo stavbě Domu kultury. Pamětníci jej určitě znali pod názvem obchodní dům Ještěd.

Ze secesních staveb v okolí připomeňme Národní dům České besedy v ulici Na Rybníčku z roku 1904 a přestavěnou požární zbrojnici. V dolní části ulice 1. máje si roku 1912 vybudovali manželé Slukovi čtyřpodlažní obytný dům s prodejnami v přízemí. jehož průčelí se stalo ozdobou celé ulice. Jedná se o ojedinělý případ secesní bytové výstavby v této části Liberce. Naproti němu vznikla o dva roky později další vynikající stavba - Komorní kino pro 700 osob, postavené na místě několika starších domků Libereckým stavitelem Adolfem Bůrgerem (později Lípa). Jemnou secesní fasádou s lodžií v prvním patře přispěla i tato budova ke zlepšení vzhledu vznikajícího dolního centra.

Přímo uprostřed dnešního náměstí vznikl roku 1903 secesní obchodní dům firmy Bayer. Architektonicky nejvýznamnější je ale modernisticky pojatý bankovní palác, postavený roku 1911 u mostu přes Nisu.

Veřejné budovy (nepočítáme-li školy v ulicích Oblačné - 1870, Orlí - 1873 a Na Svahu - 1884) kolem dolního centra nevznikly. Bylo to způsobeno tím, že za tradiční reprezentační prostor se stále pokládala horní část města kolem obou historických náměstí. Území v údolí Nisy, které bylo vždy považováno za podřadnější, se příliš netýkaly ani urbanistické studie zpracovávané na přelomu století, dokonce ani návrhy vyšlé z mezinárodní urbanistické soutěže roku 1913, jež se omezily pouze na menší korekce stávajících ulic. Přímo na Soukenném náměstí se většinou předpokládalo jen zakrytí náhonů, odstranění domu čp. 34-III a vytyčení nové regulační čáry na jižní straně za Harcovským potokem. Větší urbanistické zásahy do tohoto značně neuspořádaného prostoru, sahajícího od ulice Na Bídě až k patě Keilova vrchu, oddálila první světová válka.

Pro další utváření Soukenného náměstí byla rozhodující dvacátá léta. Na místě továrny firmy Eduard Schütze (čp. 371-IV) postavilo v roce 1923 sdružení YMCA třípodlažní dům s učebnami, ubytovacími prostory, kinosálem pro 370 osob, čítárnou, kancelářemi a menším hřištěm pro lehkou atletiku. Přístup do budovy byl z Revoluční ulice průchodem podél domu čp. 125-IV, který rovněž náležel YMCE .

Roku 1925 si na Soukenném náměstí zřídila pobočku vídeňská pojišťovací společnost Dunaj Concordia. Kanceláře měla nejprve v domě čp. 34-III. Zanedlouho se jí podařilo přes protesty památkárů získat od města souhlas k zbourání dvou památkové chráněných domů a na jejich místě si v letech 1926-28 postavila palác Dunaj, rozložitou osmipodlažní budovu funkcionalistického vzhledu.

Tento "první liberecký mrakodrap" jak ho označovaly místní noviny, znamenal rozhodující počin v další přestavbě Soukenného náměstí. V té době se už připravovala změna mezi ulicemi Barvířskou a Širokou, kde se k zadní části bývalého městského mlýna připojily po obou stranách pětipodlažní budovy čp. 33-III a 35-III, projektované architektem Františkem Pohlem z Prahy a realizované stavitelem Rudolfem Rösslerem z Liberce (1929). Jejich holé boční štíty nečekaly dlouho na dostavbu nároží. Brzy po odstranění starého mlýna, pamatujícího počátky Liberce, na ně navázal desetipodlažní bytový dům (čp. 26-III, původně hotel) italské pojišťovny Assicurationi Generali a Moldavia Generali. V prvních dvou podlažích vznikla jedna z nejznámějších libereckých kaváren - Grand Café Generali. Souběžně se začaly likvidovat budovy uprostřed náměstí, kde vznikla vítaná zelená plocha, na jejímž okraji byl u tramvajové stanice vybudován podzemní veřejný záchod, sloužící po důkladné rekonstrukci v roce 1994 ještě koncem minulého století .

K dotvoření moderního vzhledu Soukenného náměstí přispělo postavení pětipodlažního domu s lékárnou U Orla, který roku 1929 nahradil původní secesní dvoupodlažní objekt (čp. 114-III).

Na nároží Pražské a Revoluční ulice stával dvoupodlažní dům (čp.23-IV), zužující Pražskou ulici, v němž provozoval železářství Jan Mráz. význačný pracovník České besedy. Na jeho místě vybudovala firma Baťa desetipodlažní objekt ze skla, betonu a oceli, nápadný funkcionalistickou architekturou, charakteristickou pro Baťovy obchodní domy po celém světě. V letech 1931-32 ho postavila liberecká firma Fanta a spol., podklady vypracovala Baťova projekční kancelář ve Zlíně pod vedením Vladimíra Karfíka. Původní záměr získat pro výstavbu také sousední domy v Pražské ulici se nepodařilo uskutečnit. Podobně jako u výškové budovy s kavárnou (Nisa), i zde byly naprosto ignorovány jakékoli urbanistické zásady, zejména pokud se týče zapojení do okolní zástavby.

Uvedené tři výškové domy ovládly od třicátých let uvolněný prostor Soukenného náměstí a daly mu zcela jiné měřítko. Pouze jižní strana zůstala dosud stavebně nezasažena.

Poněkud stranou, při odbočení bývalého mlýnského náhonu z Nisy, vznikly počátkem třicátých let jako doklad rozvíjejícího se automobilismu garáže City, poskytující v přední čtvřpodlažní budově služby pro motoristy. Po druhé světové válce byly přebudovány na Výzkumný ústav textilního strojírenství.

PŘESTAVBA DOLNÍHO CENTRA

Neméně naléhavou se stala otázka přestavby prostoru mezi Soukenným náměstím a řekou Nisou, kde se již ve třicátých letech začalo rodit novodobé dolní centrum Liberce, na jehož řešení byla v roce 1948 vypsána užší urbanistická soutěž. I když vycházela z neúplných podkladů, posloužily její výsledky k provádění nezbytných zásahů, které nestrpěly z dopravních důvodů odklad. Pomohla také na minimum zmírnit riziko později těžko napravitelných chybných kroků. Ještě téhož roku byl na Soukenném náměstí, přejmenovaném na Gottwaldovo, pro uvolnění dopravy zbourán dům U Černého psa a zakryta část náhonu. Ze stejných důvodů byl v roce 1953 zbořen hotel National na rohu ulice Na Rybníčku, vystupující silně z regulační čáry..

Velké změny přineslo nahrazení více než půl století starého ocelového mostu přes Nisu železobetonovou konstrukcí širokou 21 metrů, odpovídající největší šířce ulice vedoucí od nádraží do středu města (1958). Inženýr Vlastimil Šedo ho projektoval tak, aby pod ním mohla protékat tzv. stoletá voda, tedy povodňové množství, s nímž se počítá jedenkrát za sto let. Při velkých záplavách v roce 1958 se ukázalo, že zvolená světlost mostu byla správná. Současně byla rozšířena dolní část Stalinovy třídy (1. máje) a domy (čp. 84, 87 a 88-III), zužující její profil na pouhých 11 metrů (včetně chodníků), zbourány, plocha parkově upravena.

Po výstavbě mostu se změnil i příjezd tramvají od Soukenného náměstí. Dosud se trať dělila do dvou větví: do tzv. Malé Nádražní ulice (1. máje) a do ulice Jánské, jejichž šířka nedovolovala vedení dvoukolejné trati. Malou Nádražní projížděla tramvaj ve směru k nádraží, Jánskou opačně. Zbourání málo hodnotných objektů čp. 67, 68, 69, 65 a 61-III na levé straně a čp. 48, 47 a 49-III na pravé straně Jánské ulice umožnilo její rozšíření na přibližně stejný profil, jaký dostala Stalinova třída. Víc než půl století staré úvahy o propojení nádraží s dolním centrem širokou komunikací se tak konečně naplnily. Tramvajová trať vede od té doby Jánskou ulicí dvoukolejně.

Přestavba dolního centra byla a vlastně stále ještě je náročným dílem několika generací. Za posledních padesát let byla z iniciativy města zpracována řada urbanistických studií, upřesňujících dořešení tohoto prostoru podle aktuálních potřeb. Jejich výsledkem bylo potvrzení snahy vytvořit z něj výchozí bod hromadné městské dopravy, spojený se zónou obchodu, služeb, kulturního a společenského vybavení, jehož osou má probíhat hlavní trasa od nádraží do Lidových sadů. Urbanisté předpokládají, že kolem nižší zástavby v samém středu dolního centra vyrostou na jeho okraji vyšší solitérní objekty, ohraničující věžovitě celý prostor.

Konkrétním úkolem při realizaci těchto záměrů se stala stavba obchodního a kulturního domu. Na základě architektonické soutěže, vypsané městem v roce 1961, měl být vypracován konečný projekt na obchodní dům, uzavírající jižní stranu Soukenného náměstí tak, aby zůstala dostatečná plocha pro ostatní předpokládané objektv. Přípravy k této velké akci zahájilo zrušení tramvajové linky Rochlice - Růžodol I, kterou nahradily městské autobusy (1960), a odkanalizování celého prostoru.

Po delších úvahách bylo rozhodnuto i o konkrétní podobě obchodního domu, který se měl stát základním objektem rozšířeného Soukenného náměstí. Podle návrhu libereckého architekta Karla Hubáčka zde vznikl do šířky rozložený objekt, který zabírá většinu nesmírné cenných ploch získaných demolicí (18200 m²). Podle požadavku sdružených investorů se jedná v podstatě o tři obchodní domy vedle sebe, propojené v přízemí průchody a v patře terasami. Mají společnou pouze expedici a sklady v suterénu. Se záludností základové půdy, prosycené spodní vodou se dodavatel vypořádal tak, že ocelový skelet založil na studních. Úprava vnějšku byla provedena neobvyklou technologií s použitím pláště z ocelového plechu opatřeného atmofixovým povrchem. Barevná kombinací tmavohnédého pláště a Žlutých obkladu vytváří vítané barevné oživení v prostoru Soukenného náměstí. Jeho pasáže v přízemí poskytují kupujícím ochranu před nepohodou a jsou jakoust obměnou středověkých loubí, tak postrádaných za deštivého počasí. Prodejní plochou o výméře více než 8000 m² patřil obchodní dům Ještěd k největším podobným zařízením ve státě. Do provozu byl předáván postupně: pavilon A zasahující do Soukenného náměstí 1.12.1978 a zbylé dva další 16. 7. 1979. Po převzetí firmou K-mart v červnu 1992 byly v jeho interiérech provedeny značné změny. Od konce dubna 1996 ho provozovala firma Tesco Stores ČR, a.s.

Rozšíření nádraží městské dopravy musela v roce 1978 ustoupit stará Bienertova továrna v Blažkově ulici (čp. 106 a 107-IV) l domy čp. 126 a 332-IV (533). Posledním objektem v této dnes již neexistující ulici zůstala rozložitá bývalá Demuthova továrna, změněná na víceúčelovou budovu, která zmizela na podzim 1995.

Už zmíněný urbanistický záměr dotváření dolního centra Liberce okolostojícími věžovitými stavbami začala jako první naplňovat budova Výzkumného ústavu textilního, postavená u bývalého jezu na řece Nise (1974). Bývalé City garáže v jeho sousedství převzal Výzkumný ústav textilních strojů, který si je upravil a dostavěl podle svých potřeb. Jinak bylo okolí zbaveno staré zástavby, zůstal však zachován památkově chráněný patrový dřevěný faktorský dům čp. 96-IV z roku 1771. O čtyři roky později přibyl čtrnáctipodlažní objekt koncernového podniku Elitex (1978), rozšířen 1987), v němž má dnes kanceláře několik firem. Také jemu musely ustoupit další staré budovy a z původního zastavění se v těchto místech zachoval pouze pohledný novorenesanční obytný dům čp. 160-IV a dům čp. 335-IV ve Fialkové ulici, důkladně přestavěný pro potřeby Elitexu.

K objektům ohraničujícím dolní centrum se v roce 1983 přiřadila zajímavě členěná budova Pozemních staveb Liberec, připojená k severnímu štítu hotelu Imperial, jíž byla úspěšně završena zástavba východní strany ulice 1. máje.

V té době už bylo připravováno staveniště pro další významný objekt městského centra, Dům kultury. Na místě bývalého obchodního domu, vyrostl v roce 1985 objekt se sálem pro tisíc osob, dosud ve středu města tolik postrádaný. Původní stavební záměr byl daleko rozsáhlejší. Počítal s kolmým křídlem s restauracemi podél ulice 1. máje, na azujícím na sál protažený až do míst, kde stojí kino Lípa. Náhradou za něj měla být na opačném, východním konci Domu kultury přistavěna tři menší kina. Z jednotně řešeného moderního náměstí mezi obchodním domem Ještěd a Domem kulturv měla vzniknout zóna klidu. Tramvajová doprava se měla odklonit z Rvbníčku novým mostem přes Nisu a přes Blažkovu ulici do Malé Moskevské ulice, kde by se napojila na dosavadní trasu. Po zhodnocení zkušeností z měst, která odstranila místní dopravu na úkor živosti svých center, bylo v devadesátých letech rozhodnuto tramvajové koleje nepřekládat a mezi ulicemi Jánskou a 1. máje ponechat ostrůvek domů s kinem Lípa. Ten se v současné době dostavuje a po plánovaném rozšíření Domu kultury zde vznikne ucelený moderní vjezd do dolního centra. Na místě dvou poměrně zachovalých domů čp.77 a 78-III v ulici 1. máje byla roku 1989 postavena budova stranické školy, provozně napojená na sídlo okresního výboru KSČ (čp. 79-III) na nároží u Nisy. Svým strohým plochým průčelím kontrastuje s pseudoklasicistním průčelím banky i sousedním secesním domem. I v tom je však možno spatřovat záměr architekta Pavla Švancera. Revoluční změny roku 1989 se samozřejmě promítly i do využití těchto objektů. Hlavní nárožní budovu převzala po dlouhých letech opět Československá obchodní banka (dočasně zde sídlila také Základní umělecká škola), sousední nový objekt je majetkem města a užívá ho Státní jazyková škola.

Plně uspokojující řešení dopravní otázky v dolním centru je nerozlučně spjato s vyřešením dopravy v celém Liberci. Nesporným pokrokem v tomto směru bylo přeložení tramvajových tratí z ulic Pražské a Moskevské do Palachovy a Rumunské, což si vyžádalo odstranění několika objektů. V Malé Moskevské zůstaly na severní straně pouze tři stavebně vyhovující domy (čp. 146, 147 a 148-IV). Na ně v květnu 1994 navázal nárožní obchodní dům Balon . Na protější straně zůstal osamocen památkově chráněný dům U Zeleného stromu, snad nejstarší pamětník dávné historie našeho města, zatímco ostatní stavby byly odstraněny, mezi nimi bohužel i památkově chráněný Möllerův dům. Dnes těmito místy vedou tramvajové koleje podél rozestavěného terminálu do Fügnerovy ulice. Východní stranu Malé Moskevské a Rumunské ulice až k Adrii zaplnil rozložitý palác Syner. Blok domů za Dunajem měol uzavřít plánované obchodní centrum Amadeus. Na nároží ulice Na Rybníčku si vybudovala v letech 1993-94 sídlo Investiční o poštovní banka. Podle vítězného návrhu architekta Pavla Janouška v soutěži o úpravu celé třídy 1. máje z roku 1990 projekt vypracoval jablonecký architekt Josef Faltejsek . Povolení této stavby dokumentuje definitivní opuštění původní myšlenky na vedení vnitřního dopravního okruhu podél Nisy ulicí Na Rybníčku, který nahradil průtah silnic podél nádraží ČD.

K úplnému dořešení dolního centra Liberce a jeho nejbližšího okolí zbývá vykonat ještě mnoho práce. Na vhodné stavebníky dosud čekají velmi cenné a málo využité plochy mezi Barvířskou a Lucemburskou ulicí, kde úplná a účelná rekonstrukce bývalé tkalcovny v Papírové ulici (čp. 123 - III) na Dům nábytku Rudolfa Hůlky naznačuje i možnosti využití starších budov. (v současné době (2021) Pivovarský dvůr). Největším a současně i nejzodpovědnějším úkolem bylo na konci dvacátého století dořešení prostoru mezi územím Na Bídě a Soukenným náměstím, v němž se soustřeďují hlavní městotvorné a dopravní problémy. Ekonomické a společenské podmínky nedovolily zatím provést konečné jednorázové a rychlé architektonické dořešení celého dolního centra. A tak si generace postupně předávaly svůj osudem jim svěřený dil. Stavby jimi vytvořené jsou současně odrazem doby, v níž vznikaly, a vytvářejí celek, jenž při vší různorodosti sleduje dále základní myšlenku určenou studiemi urbanistů i samotným životem této části Liberce, která se stala druhým srdcem města.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996)

Dostavba uceleného bloku mezi ulicemi Jánskou a třídou 1. máje podle jednotného architektonického záměru začala v roce 1994 budovou dnes již bývalé Universal banky. Patří v Liberci k nejzdařilejším urbanistickým celkům realizovaným během devadesátých let. Mezi novými domy (čp. 863, čp. 864, čp. 868 a čp. 871) vyniká nárožní obchodní dům Centrum (1994-1998), jehož obdobou měla být polyfunkční přístavba kina Lípa v roce 2000.

V polovině devadesátých let došlo k úpravě plochy Soukenného náměstí, při níž byly opět otevřeny veřejné toalety a blízko nich umístěna kruhovitá stavba (čp. 866), nahrazující dřívější novinový stánek.

V roce 1998 se začala stavět na Soukenném náměstí v proluce po zbořeném čp. 330 přístavba k současně rekonstruované novorenesanční budově na rohu Barvířské ulice (čp. 115), které byla snížena střecha. Komplex byl stavěn půpro potřeby Agrobanky a byl dokončen v roce 2000. V přízemí na nároží je od roku 2000 restaurace "Potrefená husa" V přístavbě byl obchodní dům Atlas, dnes je tu GE Money Bank a Armysurplus. V roce 1999 byla zahájena stavba polyfunkčního centra "Rybníček" na uvolněném prostoru mezi ulicemi Na Rybníčku a Na Rejdišti, který dlouho sloužil jako parkoviště a po nějakou dobu i jako provizorní autobusové nádraží. Od roku 2000 uzavírá vstup od třídy 1. máje budova čp. 874, kde je dnes Uniqua pojišťovna a Reiffeisenbank. Zezadu k ní přiléhá v témže roce otevřená prodejna obchodního řetězce Billa (čp. 873). Na zbytku parcely vyrostl v letech 2000-2001 blok tří objektů (čp. 876) s byty a obchody v přízemí. V roce 2002 byl přijat dosud platný územní plán, který vytváří předpoklady pro novou výstavbu.

Návrh na zbourání OD Ještěd a jeho nahrazení moderním obchodním a zábavním centrem rozdělil odbornou i laickou veřejnost. Protože se obráncům stávající stavby nepodařilo prosadit ani jeden z návrhů na její vyhlášení kulturní památkou, získala holandská společnost MultiDevelopment společně s Tescem souhlas s jejím zbouráním a postavením nového obchodního centra Forum Liberec podle plánů architekta Radima Kousala. Nejprve byl v těsném sousedství Ještědu postaven nový komplex budov, do kterého se Tesco během několika málo dní přestěhovalo. Teprve potom byla zahájena demolice starého obchodního domu.

V roce 2012 prošlo novou revitalizací Soukenné náměstí, kde vznikla nová odpočinková zóna s lavičkami a parkem rozděleným na několik částí. Veřejností velmí kritizovaná "rozvyklaná" dlažba byla v roce 2015 vyřešena předlážděním.

Na konci roku 2014 došlo v Liberci k důležité "změně adres rohových domů, zařazených do dvou ulic. Domy mají pouze jednu oficiální adresu, určenou podle toho, ze které ulice je skutečný hlavní vstup do budovy. Pokud má však rohovy dům dva hlavní vchody do dvou ulic, byly ponechány obě adresy s orientačními čísly. V devadesátých letech prošel řadou proměn interiér polyfunkčního domu s bývalou kavárnou Nisa. Po několika pokusech obnovit kdysí vyhlášenou kavárnu byly její prostory v roce 2015 upraveny na obchodní banku Sperbank.

(zdroj: Jiří Bock - Liberec III Jeřáb - Městská čtvrť v proměnách doby, 2016)




70.léta (archiv Jiří J. Horčička)
70.léta (archiv Jiří J. Horčička)
foto z balonu kolem roku 2020  (archiv Viktor Šimeček)
foto z balonu kolem roku 2020 (archiv Viktor Šimeček)
pohlednice z přelomu 19. a 20.století (archiv Boveraclubu)
pohlednice z přelomu 19. a 20.století (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí. Vpravo bude později stát Dunaj a za tramvají Baťa. Vůz č. 2 jede z Pražské do Náchodské ulice a dále do Rochlice. (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí. Vpravo bude později stát Dunaj a za tramvají Baťa. Vůz č. 2 jede z Pražské do Náchodské ulice a dále do Rochlice. (archiv Boveraclubu)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
staví se palác Dunaj
staví se palác Dunaj
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
(archiv Boveraclubu)
(archiv Boveraclubu)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla

PROMĚNY SOUKENNÉHO NÁMĚSTÍ

Na počátku století tu převládala značně chaotická zástavba menších domů a na místě pozdějšího parčíku stál blok renesančních budov, doplněný roku 1905 secesním obchodním domem bratří Bayerů, dvoupatrovou stavbou, jejíž část vyčnívá na levé straně snímku.

Jen o málo mladší druhá pohlednice zachycuje stavby na kraji dnešní Revoluční ulice. Nízký domek s Mrazovým železářstvím, zužující výjezd z Pražské ulice, ustoupil i se svým sousedem až při výstavbě obchodního domu Baťa.

Mezi nejhodnotnější doklady stavitelství konce 18.a počátku 19.století, známé jako liberecký kamenný měšťanský dům, patřil klasicistní hostinec Německý dům. Postavil ho roku 1802 stavitel J.J.Kunz, nejplodnější liberecký architekt své doby. Mansardový dům se štukami zdobenou fasádou nakonec podlehl i s vedlejším neméně hodnotným domem stavbě paláce pojišťovny Dunaj. Z vyobrazených objektů dnes osaměle stojí vedle obchodního domu už jen jediný svědek: Novorenesanční dům továrníka Adolfa Jakoba, který vidíme v pozadí Náchodské ulice.

Jednou z prvních výškových budov se v Liberci stal palác Dunaj, který zaplnil celou východní stranu Soukenného náměstí a dal mu tak nový rozměr. Malebné klacicistní domky nahradila strohost monumentalizující architektury. Město dostalo první polyfunkční dům s množstvím obchodů v přízemí a úřadů a bytů ve vyšších patrech. Náročná stavba byla realizována podle plánů architekta Adolfa Foehra ve velmi krátkém čase v letech 1926 - 1928.

Liberec se může chlubit pouze dvěmi stavbami českého funkcionalismu. V obou případech se jedná o obchodní domy. Mladší Brouk +Babka a starší, který vyrostl na nároží Pražské a Revoluční ulice. Podle plánů architekta Vladimíra Karfíka z roku 1930 ho v následujících dvou letech nachala postavit firma Baťa. Půdorys vymezený malým pozemkem, zmenšeným navíc o část, jež padla na rozšíření Pražské ulice, předurčil projekt výškové stavby, kterou se dosud nepodařilo zharmonizovat s okolní zástavbou.

Na počátku třicátých let byly definitivně odstraněny zbytky staré zástavby v ploše náměstí, střed dostal parkovou opravu a u tramvajové zastávky vznikly podzemní toalety. Podle původních plánů předložených v říjnu 1931 měly koleje elektrické dráhy křižovat plochu náměstí úhlopříčně. Tento záměr byl korigován a po sedmi měsících vznikl nový plán, který se již dočkal realizace.
Zcela vpravo zasahuje do snímku neorenesancní dům, pojmenovaný Liberečany podle známé drogerie sídlící v přízemí: U Černého psa. Dům ustoupil po válce rozšiřujícímu se náměstí, stejně jako hřiště YMCA, které vidíme v přehledu podél Dunaje.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
Soukenné náměstí s pohledem do Pražské ulice, na jejímž rohu ještě stojí Mrázův dům čp. 23 - III (dvacátá léta minulého století)
Soukenné náměstí s pohledem do Pražské ulice, na jejímž rohu ještě stojí Mrázův dům čp. 23 - III (dvacátá léta minulého století)
Existovala tu pouze černobílá, tak jsem ji trošičku vdechl život, jako by to tenkrát Kolorovali (Jan Mocňák)
Existovala tu pouze černobílá, tak jsem ji trošičku vdechl život, jako by to tenkrát Kolorovali (Jan Mocňák)
Soukenné náměstí se secesním obchodním domem " Brüder Bayer" před rokem 1928
Soukenné náměstí se secesním obchodním domem " Brüder Bayer" před rokem 1928
Soukenné náměstí s čekárnou kolem roku 1920 (archiv J.Peterka)
Soukenné náměstí s čekárnou kolem roku 1920 (archiv J.Peterka)
Soukenné náměstí s vyústěním Náchodské ulice, vlevo významný hostinec Německý dům (před rokem 1918)
Soukenné náměstí s vyústěním Náchodské ulice, vlevo významný hostinec Německý dům (před rokem 1918)
Soukenné náměstí v době konání výstavy "Německých Čech" v roce 1906
Soukenné náměstí v době konání výstavy "Německých Čech" v roce 1906

Soukenné náměstí a okolí

Vybudování železnice mělo nesporný vliv i na vznik a utváření dnešního Soukenného náměstí (v roce 1883 nazvaného "Tuchplatz"), kam se postupně přesouval i obchodní život. V letech 1854 - 1856 byla tato stále spíše rozšířená ulice s okolím vyměřena do roviny a regulována. V roce 1887 byl při jejím okraji postaven obchodní dům firmy Brüder Bayer (čp. 129 - III), v roce 1903 byl přestavěný v secesním slohu. Výjezd z budoucího náměstí směrem nádraží byl postupně do roku 1890 rozšířen zbouráním tří nízkých stavení čp. 35, 36, 37 - III. Po roce 1891 došlo částečně k zakrytí Harcovského potoka a překlenutí mlýnského náhonu. Jeho nezakrytá část obtékala až do roku 1929 dům firmy Brüder Bayer. Dopravní význam prostoru se zvýšil zavedením tramvajové trati na lince Nadraží - Lidové sady (1897) a později dalších tras. V roce 1912 byla na náměstí postavena tramvajová čekárna s provozní místností a veřejnými záchodky.
I v okolí náměstí se nacházela textilní průmyslová zatížení. Stavebními úpravami prošel bývalý městský mlýn (čp 26 - III), který v roce 1870 získala firma Franz Josef Jacob, produkující jemná vojenská sukna, a vlastnila ho do roku 1927. V dnes již neexistující ulici U splavu, která zanikla stavbou obchodního domu Ještěd a vyúsťovala na Soukenném náměstí podél náhonu, stály tři drobné průmyslové objekty. V čp. 40 - III měl od roku 1850 Josef Illchmann tkalcovnu, kterou po něm do sedmdesátých let provozovala jeho vdova. Barvírnu v čp. 42 - III provozoval již v roce 1863 Anton Jantsch a jeho potomci zřejmě do konce první světové války. V čp. 136 - III měl barvírnu od roku 1894 Gustav Anton Jantsch. Několik barvíren a jiných průmyslových provozoven využívalo starého náhonu za mlýnem. Protékal otevřeným kanálem mezi ulicemi Barvířskou a Širokou, pokračoval podél ulice Myslivecké a dále za ní se náhon vléval do Nisy. Spolu s přilehlými trakty domů, můstky a schodišti i s okolím Harcovského potoka, který se zde vlévá do Nisy, se tento celý komplex od konce 19.století nazývá Liberecké Benátky ("Reichenberger Venedig).

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Bývalý objekt mlýna tvořící nároží Široké a Barvířské ulice. Vpravo nezakrytá část náhonu se zábradlím i domu čp. 129 (kolem roku 1910)
Bývalý objekt mlýna tvořící nároží Široké a Barvířské ulice. Vpravo nezakrytá část náhonu se zábradlím i domu čp. 129 (kolem roku 1910)
"Liberecké Benátky "mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici (dvacátá léta minulého století)
"Liberecké Benátky "mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici (dvacátá léta minulého století)
Liberecké Soukenné náměstí začátkem minulého století, které by dnes už nikdo tady jen tak nepoznal.😁 (color Fotočas)
Liberecké Soukenné náměstí začátkem minulého století, které by dnes už nikdo tady jen tak nepoznal.😁 (color Fotočas)
Zaklenutí zbylé části Harcovského potoka na Soukenném náměstí (1928)
Zaklenutí zbylé části Harcovského potoka na Soukenném náměstí (1928)
Pohled z opačné strany k čp. 34 - III, kolem něhož zakrytý potok protékal
Pohled z opačné strany k čp. 34 - III, kolem něhož zakrytý potok protékal
Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí před ulici U splavu
Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí před ulici U splavu
V pozadí budova - dnes Equa Bank (čp. 112 - III) na třídě 1.máje
V pozadí budova - dnes Equa Bank (čp. 112 - III) na třídě 1.máje
Soukenné náměstí s pohledem na nový výškový dům s kavárnou Grand Café Generali (kolem roku 1936)
Soukenné náměstí s pohledem na nový výškový dům s kavárnou Grand Café Generali (kolem roku 1936)

Soukenné náměstí

Zaklenutí Harcovského potoka a ústup staré zástavby

Staré městské jádro se stávalo na mnoha místech překážkou silně se rozvíjející dopravě, která přesunula své těžiště do nového středu města - Soukenného náměstí. Ve zprávě k novému územnímu plánu z roku 1927 se stala jedním z hlavních úkolů přestavba dolního centra. Stavba rozložitého paláce pojišťovny Dunaj v roce 1928 položila základ k vytvoření náměstí po celé dnešní ploše. V letech 1928 - 1929 byl regulován a zakryt zbytek Harcovského potoka na Soukenném náměstí a pro případ povodně postaven obchvatný kanál. V roce 1929 byl zbořen mlýn a vypuštěn kanál bývalého dolního a horního mlýnského náhonu vedoucího od jezu až k vyústění do Nisy, který byl využit pro vedení dešťové kanalizace a následně zásypán. Z obrazu starého Liberce tím definitivně zmizel zabarvený a páchnoucí mlýnský náhon s libereckými Benátkami. V roce 1929 byly po zboření mlýna nejprve postaveny nové pětipodlažní budovy čp. 33 - III v ulici Barvířské a čp. 35 - III v Široké. V letech 1930 - 1931 pak uprostřed náměstí zlikvidovány budovy čp. 25 - III, čp. 24 - III a čp. 129 - III ( obchod bratří Bayerů) a tramvajová čekárna. Vznikla zde zelená plocha a na jejím okraji u nové tramvajové stanice podzemní veřejné záchodky. Na nároží Pražské a dnešní Revoluční ulice si firma Baťa postavila v letech 1931 - 1932 na místě starší budovy (železářství Mráz) svůj největší obchodní dům (čp. 23 - III) v republice. V místech bývalého mlýna si pojišťovna Asicurazioni Generali a Moldavia Generali z Terstu vystavěla v letech 1936 - 1937 desetipodlažní dům a v prvních dvou podlažích vznikla jedna z nejznámějších libereckých kaváren - Grand Café Generali a vinárna Winkler. K vytvoření moderního vzhledu náměstí příspěl pětipodlažní dům s lékárnou U orla (čp. 114 - III), který nahradil původní secesní dvoupodlažní objekt.
V dolní části Pražské ulice si firma Brouk & Babka postavila v letech 1935 - 1936 v místech starobylého hostince "Zum Sandwirt" obchodní dům (čp. 15 - III). Výraznou přestavbou v Pražské ulici je obchodní dům čp. 11 - III. V přízemí byl obchod Aloise Weisskopfa s punčochovým zbožím a patra byla využívána k bydlení. V Pražské ulici stál od roku 1920 výstavní pavilón liberecké pobočky uměleckého spolku Metznerbund (čp. 14 - III), zbořený zřejmě krátce po roce 1943. (dnes je v tomto místě budova M - Bank)

(zdroj Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb - Městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí - druhá budova napravo lékárna U orla čp. 114 - III
Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí - druhá budova napravo lékárna U orla čp. 114 - III
Pražská ulice s výstavní síní uměleckého spolku "Metznerbund" a pod ní starobylá hospoda " Zum Sandwirt ", na jejímž místě vyrostl obchodní dům Brouk a Babka (před rokem 1936)
Pražská ulice s výstavní síní uměleckého spolku "Metznerbund" a pod ní starobylá hospoda " Zum Sandwirt ", na jejímž místě vyrostl obchodní dům Brouk a Babka (před rokem 1936)
Počátek 30. let, těsně po zastropení Harcovského potoka, ještě není hotový středový ostrůvek. Přeložka Harcovského potoka začala v roce 1928 a táhla se cca 2, možná 3 roky. Při té příložitosti se zlikvidoval "rybníček", resp. jez a vodní zámek pro městské mlýny. (archiv J.Ducháčkové, komentář Ivan Rous)
Počátek 30. let, těsně po zastropení Harcovského potoka, ještě není hotový středový ostrůvek. Přeložka Harcovského potoka začala v roce 1928 a táhla se cca 2, možná 3 roky. Při té příložitosti se zlikvidoval "rybníček", resp. jez a vodní zámek pro městské mlýny. (archiv J.Ducháčkové, komentář Ivan Rous)
Soukenné náměstí po odstranění staré zástavby a parkové úpravě, uprostřed zasahuje do náměstí dům s drogerií "Zum schwarzen Hund". Druhý dům vlevo od něj v ulici U splavu čp. 136 - III "Tuchplatz - Restaurant" , po válce známý hostinec " U Stalingradu " (kolem roku 1935)
Soukenné náměstí po odstranění staré zástavby a parkové úpravě, uprostřed zasahuje do náměstí dům s drogerií "Zum schwarzen Hund". Druhý dům vlevo od něj v ulici U splavu čp. 136 - III "Tuchplatz - Restaurant" , po válce známý hostinec " U Stalingradu " (kolem roku 1935)
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
30.léta 20.století
30.léta 20.století
60.léta 20.století
60.léta 20.století
 (archiv Petr Přeučil )
(archiv Petr Přeučil )
1970
1970
začátek 70.let 20.století
začátek 70.let 20.století

Proměny dolního centra od 30.let 20.století po současnost

V prostoru mezi Soukenným náměstím a řekou Nisou docházelo postupně k odstraňování staré zástavby. Na prvním snímku vidíme ještě nároží ulice U Splavu a Jánské trojboký dům s drogerií U Černého psa (čp. 34 - III), zbouraný z dopravních důvodů jako první už v roce 1948.

Jak můžeme pozorovat na dalším snímku, brzy vzaly za své i dožívající domy na nároží ulic Náchodské a U Splavu, kde vznikl malý parčík. V té době už byla zbouráním domu čp. 120 - IV (1955) uvolněna nově vzniklá Fügnerova ulice. Koleje vedoucí Náchodskou ulicí, po nichž jezdila linka číslo 2 z Růžodolu I do Rochlice, sloužily od 31.10.1960 už jen ke spojení s vozovnou.Jánskou ulicí vede po jejím rozšíření na 21 metrů (1958) tramvajová doprava oběma směry.

Před kinem Lípa byl po zbouraném domě (čp.57 - III) upraven trojúhelníkovitý parčík a do budovy kina proražen v šedesátých letech nový hlavní vchod, obrácený směrem do Soukenného náměstí.

Na třetím snímku vidíme staveniště nového obchodního domu. Zemní práce byly značně ztížené menší únosností základové půdy, tvořené náplavy Nisy a podmáčené spodní vody. Není divu, vždyť zde po několik století vedl zrušenou ulicí U Splavu náhon ke mlýnu stávajícímu na nároží Barvířské a Široké ulice. Náchodskou a Švédskou ulicí vede pomocná spojovací kolej mezi vozovnou a meziměstskou tratí do Jablonce, která byla v roce 1971 během stavby obchodního domu nahrazena novou kolejí z Fügnerovy ulice na Soukenné náměstí. Úplně vlevo je část domu bývalé firmy Jakob (čp.116 - IV), který se jako jediný zachoval v dnes již neexistující Náchodské ulici, v jejichž místech bylo parkoviště (dnes OC Forum).

Čtvrtý snímek pochází ze začátku 70.let s již rozestavěným budoucím obchodním domem.

Na dalším snímku vidíme dolní centrum po všech hlavních úpravách ve 20 století. Větší část ploch mezi Jánskou ulicí zabíral tehdy nový obchodní dům Ještěd.

Generálním projektantem stavby i jejich interiérů byl Stavoprojekt Liberec (vedoucí projektant architekt Karel Hubáček), hlavním dodavatelem byly Severočeské konstrukce Ústí nad Labem.

Na žulové pamětní desce umístěné v průchodu byl uveden jako hlavní investor Textilana Liberec. Kromě ní se však na vzniku obchodního domu a pak provozu podílelo ještě devět dalších libereckých podniků.

(zdroj: R. Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


Poslední fotografie od Oty Bartovského z roku 2019 ukazuje, jak moc se změnil výhled z obchodního domu Baťa ve 21. století. OD Ještěd nahradilo obchodní centrum Forum

1992
1992
2019 (foto Ota Bartovský)
2019 (foto Ota Bartovský)
první polovina 70.let (archiv Severočeského muzea v Liberci)
první polovina 70.let (archiv Severočeského muzea v Liberci)
2007
2007
2012
2012

Hotel Německý dům kolem roku 1900


Jeden z nejhezčích libereckých klasicistních domů (čp.122 - IV) na nároží Soukenného náměstí a dnešní Revoluční ulice musel přes protesty památkářů ustoupit stavbě pojišťovny Dunaj (1928). Snímek dokumentuje i zvýšení nivelity Revoluční ulice, po níž se okna na rohu dostala téměř na úroveň chodníku. (zdroj Kniha o Liberci)

1900
1900
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
archiv O.Musil
archiv O.Musil
(archiv Boveraclubu)
(archiv Boveraclubu)

Staveniště Pojišťovny Dunaj (rok 1927)

Na snímku pořízeném z budovy YMCA je velmi dobře patrný blok domů uprostřed budoucího náměstí - obchodní dům Bayer, přízemní obchod proslulé firmy na cukrovinky Körber a dům na rohu Mostecké ulice, se známou drogerií U Černého psa (čp.24 - III), která se po zboření přestěhovala do domu, který vidíme zcela vlevo. Budování hlubokých a rozsáhlých základů se neobešlo bez problémů, neboť celá jižní strana stavby spočívá na nánosech, promáčených ještě navíc Harcovským potokem, probíhajícím těsně vedle levého okraje snímku, který byl už předtím sveden do betonového koryta. Část paláce Dunaj bylo proto nutno založit na pilotách Se všemi těmito nástrahami se úspěšně vypořádaly stavební firmy E.A. Stroner a spol. z Liberce a Mok z Ostravy a během dvou let postavily podle návrhu pražského architekta profesora Adolfa Foehra konstrukčně náročnou budovu s rozlehlou dvoranou uprostřed.

(zdroj Kniha o Liberci)

1928 (archiv Severočeského muzea v Liberci)
1928 (archiv Severočeského muzea v Liberci)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban

Palác Dunaj

 byl postaven podle projektu Adolfa Foehra v roce 1928. Stavební práce provedla liberecká filiálka prestižní vídeňské firmy Ed. Ast, Stroner & Co. Část budovy byla kvůli problematickému podloží a svedení Harcovského potoka do podzemí postavena na 820 čtyřmetrových pilotech. V přízemí se nacházelo 14 obchodů, v 1. patře pojišťovna a v dalších patrech obytné prostory. Centrální prostor domu, do kterého vedly 4 pasáže, byl krytý nadsvětlíkem. Po roce 1948 sídlily v budově Energetické rozvodné závody, v roce 1958 byla v přízemí otevřena samoobsluha. Centrální prostor sloužil k výstavám, ale v letech 1962 - 1964 byl přestavěn na velkoprodejnu potravin. V roce 2013 proběhla rekonstrukce podle projektu Petra Stolína.
Dunaj, 1929 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Dunaj, 1929 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Dunaj, prodejna potravin, že zadu se šlo po schodech do Mléčného baru. Ještě dole prodejna sýrů, točená zmrzlina, na druhé straně masna a prodejna dárkového zboží "koše dárkové". Byla to prodejna super (archív J.Hůlka, komentář Radomíra Malá)
Dunaj, prodejna potravin, že zadu se šlo po schodech do Mléčného baru. Ještě dole prodejna sýrů, točená zmrzlina, na druhé straně masna a prodejna dárkového zboží "koše dárkové". Byla to prodejna super (archív J.Hůlka, komentář Radomíra Malá)
A za 20 let Dunaj definitivně do... potraviny. (zdroj: Reichenberg, die Hauptstadt des Sudetenlandes)
A za 20 let Dunaj definitivně do... potraviny. (zdroj: Reichenberg, die Hauptstadt des Sudetenlandes)

Samoobsluha potravin (1958)


Samoobsluhy se v Liberci objevily roku 1958. Třetí potravinářská prodejna tohoto druhu byla v přízemí Dunaje (otevřená 3.11.1958). Už v září 1962 byla za nemalé kritiky veřejnosti uzavřena a po důkladné rekonstrukci se změnila na první libereckou velkoprodejnu s názvem Dunaj. Zabírá celé přízemí včetně bývalé dvorany (celková plocha 2300 m², prodejní plocha 1000 m²), sklady byly také v bývalém sále YMCA. Mléčný bar s cukrárnou byl v části prvního patra. V otevírací den (18.7.1964) praskal Dunaj ve švech a tržba dosáhla čtvrť milionu korun. V září 1982 prošla prodejna rekonstrukcí. Od roku 1993 ji provozuje firma Akexandr Kendik Junior, která v září 1996 dokončila úplnou přestavbu na moderní supermarket.

(zdroj Kniha o Liberci z roku 1996)

potn. V roce 2013 byla rekonstruována celá stavba paláce Dunaj podle návrhu architekta Petra Stolína a dostala zpět svou noblesu.

foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
bourá se železářství Jana Mráze v roce 1931 (archiv SM Liberec)
bourá se železářství Jana Mráze v roce 1931 (archiv SM Liberec)

rok 1931 - staví se dům obuvi Baťa - funkcionalistická výšková budova.

Devítipodlažní budova s železobetonovou nosnou konstrukcí byla postavena na místě původní klasicistní zástavby,ve které původně bylo železářství Jana Mráze.

Podle projektů Baťovy projekční kanceláře pod vedením Vladimíra Karfíka stavbu realizovala místní firma Fanda a spol. Budova je považována za nejčistší a nejelegantnější příklad funkcionalistické architektury v Liberci. Obchodní dům je od roku 1958 zapsán v seznamu kulturních památek. (zdroj Wikipedie)     pozn. stavba dokončena 8.12.1931

železářství Jana Mráze. (archiv Boveraclubu)
železářství Jana Mráze. (archiv Boveraclubu)
železářství Jana Mráze. (archiv Jany Ducháčkové)
železářství Jana Mráze. (archiv Jany Ducháčkové)
archiv Milana Šíra st.
archiv Milana Šíra st.
19.10.1931 (archiv Boveraclubu)
19.10.1931 (archiv Boveraclubu)
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Tak který Baťa svítí líp? (zdroj: Der Monat illustrierte Zeitschrift, Brno, 1933) (archiv Petr Ruprecht)
Tak který Baťa svítí líp? (zdroj: Der Monat illustrierte Zeitschrift, Brno, 1933) (archiv Petr Ruprecht)
archiv J.hůlka
archiv J.hůlka
Dům služeb – Nechte nás pečovat o zdraví vašich nohou! Přijde mi naprosto logické provozovat tuto službu spolu s prodejem obuvi. Baťa navíc nebyl jediný. A dnes? (komentář Petr Ruprecht)
Dům služeb – Nechte nás pečovat o zdraví vašich nohou! Přijde mi naprosto logické provozovat tuto službu spolu s prodejem obuvi. Baťa navíc nebyl jediný. A dnes? (komentář Petr Ruprecht)

Pátek 19. února

představoval poslední den, kdy mohli zákazníci nakoupit u Bati na libereckém Soukenném náměstí. Současný majitel budovy neprodloužil firmě nájemní smlouvu. Baťa nezmizel z města úplně, jeho obchod sídlí i v OC Nisa Liberec.

Obchodní dům Baťa v Pražské ulici vyrostl v roce 1932 a je tou nejčistší ukázkou funkcionalisté architektury v krajském městě. Provozy doplňkových služeb souvisejících s prodejem obuvi, mimo jiné manikúra, pedikúra, správka obuvi či masáže, byly situovány v horních podlažích, nebo zadním traktu domu. Původní záměr firmy Baťa koupit také sousední domy čp. 19, 20, 21 a 22-III se nezdařil.
Projekt vypracovala projekční kancelář firmy Baťa pod vedením Vladimíra Karfíka a výsledkem byla devítipodlažní stavba se železobetonovou konstrukcí s proskleným pláštěm členěným bílými betonovými pásy. Samotnu budovu postavila stavební firma ing. Fanta a spol. Na podobě se podepsal i vliv francouzského architekta Le Corbusiera, který patřil k odborným poradcům firmy Baťa. Jedno z poznávacích znamení baťovských obchodů představuje oblé nároží.
Druhým zástupcem čistě funkcionalistického stylu v Liberci je bývalý obchodním dům Brouk&Babka postavený o dva roky později.

Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/dum-obuvi-bata-soukenne-liberec-20210221.html?fbclid=IwAR2CanEv9pCDvS1UJ9BtMnDZm2SHDJHTjEue6nlYWq4DVDC60M_YKzj_YOk


Baťa ho postavil, teď z něj firma už podruhé odchází. Střípky z historie paláce v centru Liberce

12. únor 2021

Obuvní firma Baťa opouští budovu v centru města, kterou firma v minulosti postavila. V prvorepublikové budově by místo ní měla být kavárna.

Z devítipatrového domu v dolním centru krajského města, kterému nikdo neřekne jinak než Baťa, odchází stejnojmenná prodejna obuvi. Světoznámou značku tam prodávali desítky let. Proč obchod končí a co prázdné místo zaplní, zjišťovala Jana Pšeničková.

Od 30. let 20. století sloužila devítipatrová budova v centru Liberce účelu, kvůli kterému byla postavena; prodejně obuvi. Na její fasádě i na střeše se vyjímá červený nápis Baťa a právě obchod se stejnojmennou značkou tam fungoval i posledních 28 let. V únoru 2021 firma Baťa funkcionalistickou budovu opouští.

Důvod je jednoduchý. Developerská společnost Heritage Real Estate se sídlem ve Zlíně, která dům vlastní, už firmě Baťa neprodloužila nájemní smlouvu. Jednatel developera Viktor Šimeček důvod prozradit nechtěl. Společnost prý plánuje rekonstrukci budovy a v přízemí by místo prodejny mohla být kavárna. Firma Baťa obývala tři patra; toho, že by po jejím odchodu zůstala prázdná, se Šimeček neobává.

Protože firma Baťa z budovy odchází, zmizí z ní do budoucna zřejmě i její logo, které je umístěné na střeše a také na průčelí domu. Podle Denisy Jandové z marketingového oddělení je rozhodnutí majitele domu nájem nadále neprodloužit mrzí. A to především s ohledem na tradici prodeje bot, která je s budovou spjatá. Zatím tak značkovou prodejnu najdou lidé v obchodním centru Nisa a firma jedná také o otevření nové prodejny v centru Liberce, pravděpodobně ji přesune do obchodního centra Forum.

Historie výjimečného domu

Devítipodlažní dům na Soukenném náměstí byl postaven v letech 1931 až 1932, poté, co blok domů v této části Liberce zakoupil Tomáš Baťa. Právě podle projektů Baťovy projekční kanceláře pod vedením Vladimíra Karfíka dostal palác svou podobu. Šlo opravdu o unikátní a výjimečnou stavbu, podle libereckého spisovatele Marka Řeháčka působil tehdy jako zjevení. Mezi nízkými domy postavenými v německé architektuře meziválečného stylu najednou stál mrakodrap. Na stavební plány budovy se můžete podívat zde.

Celá budova tehdy sloužila firmě Baťa a kromě obuvi byly v horních patrech i služby související s obchodní strategií, například manikúra, pedikúra, oprava obuvi, masáže. Po znárodnění firmy zůstala v domě prodejna bot, obuv značky Baťa se tam ale neprodávala. Zpátky se vrátila až v roce 1993 poté, co se palác v restituci vrátil původním majitelům.

autoři: Jana Pšeničková , reČRoL

Po vydání článku jsme získali i vyjádření samotné akciové společnosti Baťa:

Rozhodnutí majitele objektu Bata Heritage nám neprodloužit nájem nás mrzí s ohledem na tradici prodeje bot, která je s domem spjatá. Nicméně rozhodnutí plně respektujeme a obyvatelům Liberce zůstává plně k dispozici naše značková prodejna Baťa v obchodním centru Nisa. Intenzivně nyní jednáme o otevření nové prodejny v centru města, která bude odpovídat naším vysokým standardům na pohodlné a komfortní nakupování. Našim zákazníkům chceme nabídnout pohodlnější a moderní nakupování. Vyjednáváme o relokaci prodejny v rámci centra města do nedalekého nákupního centra. Komplikace spojené s koronavirem tuto aktivitu pouze pozdržely, ale určitě neukončily."

„V současnosti měl Baťa obsazená tři patra. Ta ostatní patra už byla v pronájmu jiným nájemcům. Takže my tam máme právní kancelář, máme tam online obchod s outdoorovým oblečením, máme tam realitku, zubní laborantku…,“ přiblížil zástupce majitele obchodního domu Viktor Šimeček a zároveň prozradil, že v přízemí by mohla být v budoucnu kavárna. Prodejna obuvi zůstane v obchodním domě do konce února.

autoři: Jana Pšeničková , reČRoL

foto Jiří Louda
foto Jiří Louda
A Baťa dnes, když auto odváží zásoby a vybavení a likvidují zavedenou prodejnu, do které jsem rád chodil... Smutný obrázek po tak dlouhé době. Přežilo to první republiku, válku, komunismus, 30 let "demokracie".. Teď z toho bude nějaká přiblblá kavárna. A pak že v gastru je krize a potřebuji dotace z našich daní... 😥 24.2.2021 Martin Trojan
A Baťa dnes, když auto odváží zásoby a vybavení a likvidují zavedenou prodejnu, do které jsem rád chodil... Smutný obrázek po tak dlouhé době. Přežilo to první republiku, válku, komunismus, 30 let "demokracie".. Teď z toho bude nějaká přiblblá kavárna. A pak že v gastru je krize a potřebuji dotace z našich daní... 😥 24.2.2021 Martin Trojan

Dnes v dopoledních hodinách s Libercem něco umřelo. (24.2.2021)


To když z libereckého obchodního domu Baťa byly odvezeny reklamy a proběhlo definitivní vyklizení prostor... Letos by měl Baťa na Soukenném náměstí 90 let...Fotky byly pořízeny bohužel pozdě, pár hodin po demontáži reklam. Přesto míří mé poděkování za přístup na střechu na sekretariát Dunaje, a k dalším lidičkám, kteří byli nápomocni.

Moje poslední návštěva:https://photos.app.goo.gl/VDerKWeJN1QeUtc4ADodatek:

Podle zjištění měl Baťa svou prodejnu v Liberci již dříve (první zmínka je z roku 1917). Byl kousek vedle v Pražské ulici a našel jsem také pár řádek o krámku v Železné ulici. Velmi často je také prodej bot zmiňován v Nádražní ulici č. 24 u paní Kovanicové, jejíž manžel byl obchodním vedoucím firmy Baťa. A jinak ano, v Liberci jako takovém Baťa nekončí. Nadále by měl být v OC Nisa, kam se stěhují podle všeho i prodavačky. Další později.(Petr Ruprecht)

Baťův mrakodrap .

Model je ke stažení jako bonusový obsah na Patreoun: https://www.patreon.com/rawenart

9 patrový funkcionalistický dům Baťa z r.1932..   je opraven.

Od r.1958 je na seznamu kulturních památek... (autor Josefina Dana )

Moderní podoba Soukenného náměstí


Na nároží, kde měl železářství Jan Mráz, byla jedna z mála tabulí psaných jak německy, tak česky. Dvojjazyčné nápisy dodržovala i firma Baťa, která si v těchto místech postavila moderní obchodní dům (1932).Reklama v prvním a druhém patře hlásá: "Naše nízké ceny dovolují ke každým šátečkům nové střevíčky" a "Navštivte naše oddělení pro ošetření nohou".Německé firmy češtinu téměř všechny ignorovaly. Provoz na křižovatce Pražské a Revoluční ulice byl tehdy tak silný, že ho musel řídit strážník, pro něhož bylo vybudováno vyvýšené stanoviště. Na druhém snímku vidíme v Grand Café Generali probíhat poslední stavební úpravy před otevřením.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.

Jak se měnilo Soukenné náměstí  zachytil Prof. Franz Klinger

(archiv Fandíme Liberci)


    Tak by mohly jednou vypadat uzavřené veřejné záchodky. | foto: Jan Mach
Tak by mohly jednou vypadat uzavřené veřejné záchodky. | foto: Jan Mach
    Záchodky ve funkcionalistickém stylu sloužily od roku 1933. Nabízely 12 pisoárů a 3 klozety pro muže a 4 toalety pro ženy. | foto: Ota Bartovský, MAFRA
Záchodky ve funkcionalistickém stylu sloužily od roku 1933. Nabízely 12 pisoárů a 3 klozety pro muže a 4 toalety pro ženy. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Z ošklivého káčátka může být labuť. Liberec chce udělat z WC kavárnu


22. března 2013 7:00

Proslulé podzemní toalety na Soukenném náměstí v Liberci, jimž se říkalo Metro, dosloužily v roce 2002. Zanedlouho by se však mohly proměnit v kavárnu s tanečním parketem, dětským koutkem a knihovnou. V rolích personálu by tam vystupovali klienti Domova pro postižené v Harcově.

S myšlenkou na rekonstrukci betonového podzemního bunkru z místa úlevy na prostory pro společenská setkávání obyvatel města přišel architektonický ateliér Mjölk.

"Chtěli bychom si bývalé toalety dlouhodobě pronajmout. Teprve pak necháme vypracovat projekt a odhadneme, kolik by jejich přestavba na kavárnu stála," řekla ředitelka harcovského Domova pro postižené Vladimíra Řáhová.

"Náš projekt by přinesl práci lidem s handicapem a náměstí by ožilo. Kdybychom nevěřili, že se kavárna uživí, s nápadem na ni bychom vůbec nepřišli," dodala Řáhová.

Na proměnu bývalých záchodků by se dala získat dotace

Libereckému magistrátu se plány s kavárnou na Soukenném náměstí líbí. "Bylo by to smysluplné využití tohoto až legendárního prostoru. Navíc by se na přeměnu bývalých toalet v kavárnu dala získat z dotace," upozornil ekonomický náměstek primátorky Jiří Šolc.

Kavárna by sloužila asi pro třicet hostů. A byly by v ní samozřejmě i toalety - navíc úplně nové. Hlavní zázemí by sice kavárna měla v betonovém bunkru pod zemí, ale káva by se servírovala nahoře.

Záchodky ve funkcionalistickém stylu využívali Liberečané na Soukenném náměstí od roku 1933. Nabízely 12 pisoárů a tři klozety pro muže a čtyři toalety pro ženy. Vchody do uzavřených veřejných WC zakrývají nyní betonové desky. Autor: Martin Trdla

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/z-verejnych-wc-muze-byt-v-liberci-kavarna.A130321_173134_liberec-zpravy_ddt

Metro na Soukenném náměstí

"...A tam je moje spása, můj chrám - podzemní veřejné záchodky, kterým v Liberci málokdo řekne jinak než Metro. Metro, které má jedinou stanici a žádný vlak. Metro bez eskalátorů, kolejí, jízdenek a kapesních zlodějů. Je to skutečný svatostánek tělesné očisty: vůně mýdla, pach dezinfekce; lesklé dlaždičky a nablyštěné kohoutky, ticho rušené jenom šploucháním vody a hukotem ventilátorů. Prudivou hajzlbábu zde pohledat, v prosklené kukani sedí ušlechtilá madame coby dispečerka této podzemní dráhy - bere od lidí drobné a přeje hezký den. A pro každého, kdo Metro opouští a vychází z podzemí na světlo libereckého dne, je všechno najednou nějak hezčí, protože už vylil ten protivný čaj a může zase myslet na něco jiného. Liberečané sice Metro příliš nevnímají, je běžnou součástí jejich každodenního života, ale dopustit na ně nedají. Když bylo svého času předválečné Metro pro celkovou zchátralost a zasmrádlost uzavřeno, vzbudilo to velké pohoršení, přestože v těch letech bylo toto zařízení skutečně symbolem čistého hnusu. Oba dva schodišťové vchody zakryly desky a okresní noviny Vpřed pak několikrát v duchu tehdejší glasnosti kritizovaly nedostatek veřejných záchodků ve městě pod Ještědem. Když později zašlou slávu Metru vrátila celková rekonstrukce, oddechli si Liberečané, že už nemusí v zoufalství odbíhat do houští na bídné dvorečky u dnes již zbořených domků za kavárnou Nisa. Chrám byl znovu vysvěcen, zavonělo mýdlo, zašplouchala voda. Metro je dnes dokonalou sociální laboratoří, jednou z nejdemokratičtějších místností v tomto městě. Před majestátem vykonání tělesných potřeb se zde pán mění v kmána. Tam by se pořádaly schůze, politické meetingy a diskuse nejpravdivější ze všech, protože s kalhotami na půl žerdi málokdo dokáže lhát. Metro je vedle krematoria snad jediným lokálem, kde jsou si všichni absolutně rovni. Potkal jsem zde onehdy jistého vlivného libereckého občana, mezi leskem kachliček přestala zářit jeho důstojná aureola. Pozdravil jsem jej. Odpověděl sice, ale dodal nikoliv bez jisté graciéznosti: 'To vás neučili na vojně, že na záchodě se nesalutuje?' Na tak těžkou otázku jsem odpovědět nedokázal, a tak jsem pouze v duchu zasalutoval Metru, které snímá ze tváří všelijaké masky a šminky." Tato slova jsem o jedné z nejúžasnějších libereckých zajímavostí napsal v říjnu 2000, krátce předtím, než byly v roce 2002 podzemní toalety na Soukenném náměstí uzavřeny kvůli novým a v tomto ojedinělém prostředí těžko splnitelným hygienickým předpisům. Od té doby jsou opět na vstupech do podzemí prkenné dekly, které brání nejen vstupu, ale především vhazování odpadků. Pod nimi tiše čeká Metro na nějakou novou příležitost. Nikoliv náměstí u radnice, ale živoucí "Soukeňák" s přilehlou "Fýgnerkou" dnes tvoří srdce Liberce, místo, kterým každodenně procházejí či tramvajemi a autobusy projíždějí desetitisíce lidí. Toto místo je příkladem jisté amerikánské dravosti a prosperity liberecké minulosti i současnosti. Zatímco Benešovo náměstí před radnicí si stále drží původní velikost a tvar středověkého tržiště, tady dole se během dvou století převrátilo vše naruby. Zmizel starý náhon, který se odpojoval od toku Nisy u jezu v místě dnešní výškové budovy Libereckého kraje v ulici U Jezu a tekl skrze náměstí a dále pak Libereckými Benátkami mezi ulicemi Barvířská a Široká a do řeky vodu vracel až pod kostelem v Jungmannově ulici. Zmizel i tok Harcovského potoka a rybníček, který byl zhruba uprostřed dnešního náměstí a kde se zadržovala voda sloužící pohonu velkého mlýna, jenž stával na místě dnešní kavárny Nisa. Zmizel dokonce i krásný klasicistní dům s oblíbenou hospodou Německý dům, který byl po veliké bitvě města Liberec s Památkovým ústavem v Praze na konci 20. let zbořen a na jeho parcele pak byl roku 1928 dokončen podle projektu pražského architekta Franze Foehra "liberecký mrakodrap" - palác pojišťovny Donau, dodnes nazývaný Dunaj. Právě v něm projektanti navrhovali již za první republiky zřídit první liberecké velkokino. Pro 500 lidí! Velkoměsto Liberec se mělo dotknout hvězd filmového plátna ve velkorysém stylu. Nic na tom, že na místě současného terminálu MHD bývaly na pravém břehu Harcovského potoka pouze úzké zahrady domů v ulici zvané Hablau, dnešní Revoluční, a na břehu opačném pak tovární objekty a louky. Když se náměstí říkalo Gottwaldovo či hovorově Gottwalďák, padly na jeho jihozápadní straně celé dvě ulice plné klasicistních domů, na jejichž místě byl v roce 1979 dokončen obchodní dům Ještěd. Ten byl zbořen v roce 2009 a na jeho místě vyrůstá moderní soubor staveb, v nichž by nemělo chybět vedle obchodů i multikino. Moderna tu ale již mnohem dříve slavila triumf v podobě na Liberec veskrze revolučních staveb Dunaje, Nisy a obchodního domu Baťa, vzniklého na úzké parcele starého domu obchodníka Mráze. Náměstí bylo navíc na přelomu 19. a 20. století postupně značně rozšířeno až na čtyřnásobek původní plochy. Na starých mapách je dobře vidět, že původní Tuchplatz, náměstí pojmenované na oslavu vlněného sukna, tvořilo pouze jakési široké prostranství při ústí dnešní Pražské ulice. Když padl úzký blok domů na západě náměstí a následně byl Harcovský potok převeden do štol z dusaného betonu, celý prostor se otevřel do dnešní podoby. Ale o fenoménu Soukenného náměstí snad někdy jindy, soustřeďme se nyní jen na jeho srdce - podzemní záchodky nazývané Metro. Uprostřed zvětšeného Soukenného náměstí, mezi všemi třemi výškovými objekty meziválečné architektury, byla na okraji oválného trávníku v roce 1933 zahájena stavba veřejných záchodků podle projektu liberecké pobočky pražské firmy Pittel&Brausewetter, která se sama na razítku označovala jako Betonbaubauunternehmung čili Podnik betonových staveb. A skutečně: celý podzemní objekt byl konstruován jako moderní stavba odlitá z betonu. K uspokojování potřeb Liberečanů zde mělo sloužit dvanáct pisoárů, tehdy ještě po francouzsku moderně označovaných jako Pissoir, dále pak tři klozetové mísy pro muže a čtyři pro ženy. Odpady byly sváděny do velké jímky pod hlavním prostorem a odtud pak čerpány pumpou do kanalizace napojené do potoka. Objekt měl moderní vytápění, zásobování horkou vodou i sušáky na umyté ruce. V objektu jako zázemí pro průvodčí libereckých tramvají, jejichž zastávka byla uprostřed Soukenného náměstí. Celkem dvacet jedna schodů spojovalo hygienický chrám každodenních potřeb s povrchem náměstí. Vstup do této krásné stavby, vybudované v tehdy populárním funkcionalistickém stylu, ohraničovalo stroze ozdobné zábradlí z ocelových trubek, které se dochovalo dodnes a slouží jako jedna z mála ukázek meziválečné architektonické moderny v centru Liberce. Stavba záchodků byla zahájena výkopy a betonáží základů na podzim 1932, další práce musely počkat až do polevení mrazů, a pokračovalo se tak až 1. března 1933. Betonování zdí bylo prováděno od poloviny března do konce dubna, zakrytí střech a světlíků pak v prvních čtrnácti dnech května. Původní cena stavby vzešlá z nabídky, kterou zaslala společnost městu, měla činit 181 543 korun československých, postupně byla kvůli zlepšení izolací a betonových konstrukcí zvýšena na 230 742,98 Kč v květnu 1933 a dále až na konečných 253 120 korun a 23 haléřů, podle konečného vyúčtování předaného 17. června 1933. Zajímavé je, že v srpnu 1933 rozhodli liberečtí radní, že záchodky budou v provozu také v nočních hodinách, rozšířený provoz měl být zahájen v noci mezi 26. a 27. srpnem 1933. Již 30. srpna 1933 ale píše stavební úřad městské radě, že hned druhý den po tomto rozšíření provozu si všimla správcová záchodků, že někdo neznámý poškodil uzávěry plynového vedení. Od dalšího dne byl tedy noční provoz, který probíhal - zdá se - úplně bez obsluhy, na chvíli přerušen. Úřad konstatuje: "Je bezpodmínečně nutné, aby s ohledem na provoz na Soukenném náměstí zůstaly záchodky otevřené až do pozdních nočních hodin. K předejití znečišťování pisoárů by měla zůstat otevřena také jedna kabinka. A doporučuje se občasné střežení objektu, aby se překazilo zlovolným jeho poškozením. Plynové kohoutky musí být opatřeny bezpečnostními pouzdry. K dozoru se přivolávají průvodčí tramvají posledních spojů, pracovníci čistící ulice či státní policie. V denících by bylo dobře upozorniti na zmíněný nešvar a veřejnost vyzvati, aby město v jeho úsilí podpořila, tzn. pachatele rychle určila nebo na něj upozornila. Další možností je také ustanoviti v noci do služby druhou správcovou." Nakonec úředníci dopis radním uzavřeli lakonickým konstatováním: "Úplně nejlepší by bylo, kdyby veřejné záchodky byly pronajaty a nájemce byl učiněn odpovědným za všechny škody." A bylo to. Toalety pak s většími či menšími škodami a po drobných opravách sloužily ještě několik poválečných desetiletí. Uprostřed obou vchodů byla na náměstí postavena nejprve věžovitá trafika ve tvaru osmiúhelníku, později, snad někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byl na její místo umístěn typový stánek. Mezitím ovšem hajzlíky tak sešly, že muselo být v 80. letech Metro uzavřeno. Vzpomínám, jak obě šachty se schodišti začaly být jedním velkým odpadkovým košem pro čekající na blízké tramvajové zastávce. Nakonec byly vstupy překryty betonovými deskami a na Metro se na dlouhá léta zapomnělo. Po roce 1990 měly být nejprve zničené záchodky prodány, ale i od toho se nakonec upustilo. Až v roce 1992 se jim začalo blýskat na lepší časy. V červnu byly městem pronajaty s tím, že budou opraveny a znovu uvedeny do provozu. To se také stalo a podzemní chrám očisty s přezdívkou Metro fungoval až do prvních let nového tisíciletí, kdy byl kvůli předpisům uzavřen. Nezbývá než věřit, že při chystané přeměně vzhledu středu Soukenného náměstí bude Metro - ona jedinečná liberecká zajímavost a funkcionalistická památka - oživeno a důstojně využito. (autor příspěvku Marek Řeháček)

Soukenné náměstí s ulicí Jánskou, kde před kinem Lípa ještě stojí dům čp, 57. Naproti němu domy v ulici U Splavu. Uprostřed nich čp. 136 hostinec "U Splavu" nazývaný "U Stalingradu" před rokem 1960  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Soukenné náměstí s ulicí Jánskou, kde před kinem Lípa ještě stojí dům čp, 57. Naproti němu domy v ulici U Splavu. Uprostřed nich čp. 136 hostinec "U Splavu" nazývaný "U Stalingradu" před rokem 1960 (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Vilém Boháč 1964
Vilém Boháč 1964

Soukenné náměstí

Ústí do něj sedm ulic (Fügnerova, Revoluční, Pražská, Široká, Barvířská, 1. máje a Jánská). Na náměstí se nachází několik významných objektů, jako je palác Dunaj, dům obuvi Baťa, palác Nisa, či obchodní centrum Forum, které v roce 2010 nahradilo zbouraný obchodní dům Ještěd architekta Karla Hubáčka. V podzemí jsou zde umístěny dnes již nevyužívané veřejné toalety, kterým se přezdívalo "Liberecké metro".Zajímavostí je také ikonická kruhová trafika, která přestala své služby poskytovat v roce 2018 a místo ní zde začala sloužit prodejna kebabu. Na začátku druhé dekády jednadvacátého století prošlo náměstí velkou kontroverzní rekonstrukcí, při které bylo mimo jiné osazeno pětasedmdesáti lavičkami. Od roku 1897 vede skrz náměstí tramvajová trať z nádraží do Lidových sadů. Tehdy se na obou stranách náměstí větvila, v jižním směru vedly koleje dnešními ulicemi Jánská i 1. máje, ze severního směru pak tramvaje přijížděly na náměstí dnešní ulicí Pražskou, zatímco z něj vyjížděly do ulice Revoluční. V roce 1899 zde vznikla odbočka do Rochlice a v roce 1910 i odbočka do Horního Hanychova (dnešní ulicí Barvířská). Provoz na odbočce do Hanychova skončil ve třicátých letech, provoz na trati do Rochlice pak v roce 1960. V roce 1955 sem naopak byla zaústěna trať z Jablonce nad Nisou. Zastávky tramvaje se nacházely ve středu náměstí až do devadesátých let dvacátého století, kdy nedaleko vznikl přestupní terminál Fügnerova a tramvajová trať byla přetrasována právě tam. Od té doby tak trať vede po obvodu náměstí, stejnojmenná zastávka byla přesunuta do ulice Jánská a v roce 2009 zrušena bez náhrady. Kolejový oblouk na Soukenném náměstí prošel postupnou rekonstrukcí v letech 2016 a 2019. Pojmenování Náměstí v minulosti neslo různé pojmenování, jako byla Neuplatz, Tuchplatz či Stuff Platz. Konrad Henlein Platz (1938-1945) - podle předsedy Sudetoněmecké strany Konrada Henleina , Soukenné náměstí (1945-1948),  Gottwaldovo náměstí (1948-1990) - podle československého prezidenta Klementa Gottwalda , Soukenné náměstí (od roku 1990) (zdroj Wikipedie)

Soukenné náměstí v roce 1913 (archiv J.Peterka)
Soukenné náměstí v roce 1913 (archiv J.Peterka)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Motorový vůz č. 27 na Soukenném náměstí 3.1.1919. (archiv Boveraclubu)
Motorový vůz č. 27 na Soukenném náměstí 3.1.1919. (archiv Boveraclubu)
Palác Dunaj v roce 1927 a 28.6.2020
Palác Dunaj v roce 1927 a 28.6.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1932 a 29.12.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1932 a 29.12.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1920 a 28.2.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1920 a 28.2.2020
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Někdy stačí ke štěstí, když se fotograf otočí o pár stupňů jedním či druhým směrem než ostatní... Soukenné náměstí v roce 1942. (zdroj: ebay.com)
Někdy stačí ke štěstí, když se fotograf otočí o pár stupňů jedním či druhým směrem než ostatní... Soukenné náměstí v roce 1942. (zdroj: ebay.com)
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí a pohled do Pražské ulice v roce 1916 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí a pohled do Pražské ulice v roce 1916 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
archiv Milda Domino
archiv Milda Domino
foto Milda Domino
foto Milda Domino
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
archiv Vlasta Novotný
archiv Vlasta Novotný
Soukenné náměstí - hotel Německý dům a palác Dunaj
Soukenné náměstí - hotel Německý dům a palác Dunaj
Křižovatka Revoluční a Pražské uluce (foto M.Gergelčík)
Křižovatka Revoluční a Pražské uluce (foto M.Gergelčík)
archiv Jiří Jan Kolner
archiv Jiří Jan Kolner
1964 Vilém Boháč
1964 Vilém Boháč
Soukenné náměstí - 40.léta 20.století  Zdroj: SOkA Liberec
Soukenné náměstí - 40.léta 20.století Zdroj: SOkA Liberec
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
Gottwaldovo náměstí (dnes Soukenné) 23.5.1954 a 26.5.2022
Gottwaldovo náměstí (dnes Soukenné) 23.5.1954 a 26.5.2022
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1940 archiv Milan Ban
1940 archiv Milan Ban
archiv Jan Mikulička
archiv Jan Mikulička
Soukenné náměstí 1906 a 8.3.2020
Soukenné náměstí 1906 a 8.3.2020
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí - hotel Německý dům a palác Dunaj
Soukenné náměstí - hotel Německý dům a palác Dunaj
Palác Dunaj
Palác Dunaj
archiv J-.Peterka
archiv J-.Peterka
železářství Mráz a obchodní dům Baťa
železářství Mráz a obchodní dům Baťa
Podle čilého ruchu a autobusů 706 RTO jsme sice už na počátku 60. let, ale na „městské trati“ to stále nejde bez předválečných vozů. Hned dva se sešly na zastávce Gottwaldovo náměstí. (pohlednice, foto Pavel Šebek, sbírka Jan Vaněk)
Podle čilého ruchu a autobusů 706 RTO jsme sice už na počátku 60. let, ale na „městské trati“ to stále nejde bez předválečných vozů. Hned dva se sešly na zastávce Gottwaldovo náměstí. (pohlednice, foto Pavel Šebek, sbírka Jan Vaněk)
Nároží Pražské a Revoluční ulice kolem roku 1920 a 18.4.2021
Nároží Pražské a Revoluční ulice kolem roku 1920 a 18.4.2021
začátek 60.let (archiv Ondra Vacek)
začátek 60.let (archiv Ondra Vacek)
Popis pohledu: Liberec - náměstí Klementa Gottwalda S přilehlými ulicemi je charakteristické pro obchodní tvář Liberce a soustřeďuje tu obchodní jednotky zejména ve velkých moderních budovách.60.léta) (archiv Milan Ban)
Popis pohledu: Liberec - náměstí Klementa Gottwalda S přilehlými ulicemi je charakteristické pro obchodní tvář Liberce a soustřeďuje tu obchodní jednotky zejména ve velkých moderních budovách.60.léta) (archiv Milan Ban)
1942 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1942 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
1939 (archiv Marcela Holubářová)
1939 (archiv Marcela Holubářová)
1936 (archiv J.Peterka)
1936 (archiv J.Peterka)
1942 (archiv J.Peterka)
1942 (archiv J.Peterka)
archiv Pavel Šubrt
archiv Pavel Šubrt
Soukenné náměstí v roce 1938 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí v roce 1938 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí (tehdy Heinleinplatz) v roce 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
Soukenné náměstí (tehdy Heinleinplatz) v roce 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
Přečtete reklamu na Baťovi? "Navštivte naše oddělení pro ošetření nohou."
Přečtete reklamu na Baťovi? "Navštivte naše oddělení pro ošetření nohou."
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí v čase 1938 až 2019
Soukenné náměstí v čase 1938 až 2019
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archív J.Hůlka
archív J.Hůlka
Pátek 23. září 1983, Gottwaldovo náměstí, souprava tramvají T3SU č. 55 a 56 vyjíždí z Pražské ulice.
Pátek 23. září 1983, Gottwaldovo náměstí, souprava tramvají T3SU č. 55 a 56 vyjíždí z Pražské ulice.
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
Soukenné náměstí (Zdroj: seznam-autobusu.cz) (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí (Zdroj: seznam-autobusu.cz) (archiv Všichni Čermáci)
Pohled z kavárny Nisa v první polovině padesátých let minulého století přes Soukenné (tehdy Gottwaldovo) náměstí na palác Dunaj, před kterým zastavil tramvajový vůz z roku 1921 linky č. 2 z Rochlice do Růžodolu. Na Lidové sady se rozjela souprava složená z motorovéhp vozu z třicátých let a vlečného vozu, který byl přestavěn z motorových tramvají z roku 1897. (archiv Boveraclubu
Pohled z kavárny Nisa v první polovině padesátých let minulého století přes Soukenné (tehdy Gottwaldovo) náměstí na palác Dunaj, před kterým zastavil tramvajový vůz z roku 1921 linky č. 2 z Rochlice do Růžodolu. Na Lidové sady se rozjela souprava složená z motorovéhp vozu z třicátých let a vlečného vozu, který byl přestavěn z motorových tramvají z roku 1897. (archiv Boveraclubu
Gottwaldovo náměstí - Jas a Liberecké energetické závody se podle mě prostě nevidí na fotkách tak často.  (zdroj: hippostcard.com) Petr Ruprecht
Gottwaldovo náměstí - Jas a Liberecké energetické závody se podle mě prostě nevidí na fotkách tak často. (zdroj: hippostcard.com) Petr Ruprecht
Gottwaldovo náměstí 1951 (archiv J.Peterka)
Gottwaldovo náměstí 1951 (archiv J.Peterka)
eBay
eBay
Tenkrát v Liberci pohlednice Orbis😉 (archiv Milan Péč)
Tenkrát v Liberci pohlednice Orbis😉 (archiv Milan Péč)
Soukenné náměstí v 30-letech a 6.1.2021
Soukenné náměstí v 30-letech a 6.1.2021
https://picclick.de/
https://picclick.de/
archiv Jaroslav Vondra
archiv Jaroslav Vondra
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Opravený oblouk na Gottwaldově náměstí projíždí v červnu 1982 vůz T2 č.7 (foto Tomáš Krebs)
Opravený oblouk na Gottwaldově náměstí projíždí v červnu 1982 vůz T2 č.7 (foto Tomáš Krebs)
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban
LVT 1967 fotoaparátem Kurta Heineho (zdroj: https://www.deutschefotothek.de/)
LVT 1967 fotoaparátem Kurta Heineho (zdroj: https://www.deutschefotothek.de/)
Pátek 23. září 1983, Gottwaldovo náměstí, sólo T2 č. 9 (ex. Ústí nad Labem č. 168).
Pátek 23. září 1983, Gottwaldovo náměstí, sólo T2 č. 9 (ex. Ústí nad Labem č. 168).
1983 (foto Ivo Kapl)
1983 (foto Ivo Kapl)
Soukenné náměstí 5.9.1995 - tedy z doby, kdy přes tuto zastávku jezdily úplně všechny liberecké linky (2. 3, 5 a 11).
Soukenné náměstí 5.9.1995 - tedy z doby, kdy přes tuto zastávku jezdily úplně všechny liberecké linky (2. 3, 5 a 11).
2012 (archiv Boveraclubu)
2012 (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí  v roce 1932 (archiv Jany Ducháčkové) a 20.4.2021
Soukenné náměstí v roce 1932 (archiv Jany Ducháčkové) a 20.4.2021
Soukenné náměstí a květinová výzdoba
Soukenné náměstí a květinová výzdoba
Soukenné náměstí cca v roce 1933 (archiv Jany Ducháčkové) a 18.4.2021
Soukenné náměstí cca v roce 1933 (archiv Jany Ducháčkové) a 18.4.2021
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
23.9.1983 a 6.1.2021
23.9.1983 a 6.1.2021
Mirek Endrle 1964
Mirek Endrle 1964
Konrad Henlein Platz (Tuchplatz) 1940 (archiv O.Musil)
Konrad Henlein Platz (Tuchplatz) 1940 (archiv O.Musil)
1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
1940
1940
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
archiv M.Ban
archiv M.Ban
1981 (archiv Jaroslav Dostál)
1981 (archiv Jaroslav Dostál)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
archv L.Mencl
archv L.Mencl
1975
1975
Výborný nápad dostal fotograf Jiří Holeček dne 27.9.1982, když pořídil hned dva snímky tehdejšího Gottwalďáku s průhledem do Fügnerky z ředitelny dopravního podniku v domě, kde je dnes Potrefená husa. A oba snímky jdou pěkně spojit.
Výborný nápad dostal fotograf Jiří Holeček dne 27.9.1982, když pořídil hned dva snímky tehdejšího Gottwalďáku s průhledem do Fügnerky z ředitelny dopravního podniku v domě, kde je dnes Potrefená husa. A oba snímky jdou pěkně spojit.
leden 2010 (Jaroslav Eliasek)
leden 2010 (Jaroslav Eliasek)
leden 2010 (Jaroslav Eliasek)
leden 2010 (Jaroslav Eliasek)
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
1970
1970
Soukenné náměstí a provizorní tramvajová dvojzastávka v roce 1995 (K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí a provizorní tramvajová dvojzastávka v roce 1995 (K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
1929 (archiv J.Pešek)
1929 (archiv J.Pešek)
Soukenné náměstí cca v roce 1931 (archiv Jany Ducháčkové) a 18.4.2021
Soukenné náměstí cca v roce 1931 (archiv Jany Ducháčkové) a 18.4.2021
60.léta 20.století a bourá se stará zástavba v Jánské ulici pro výstavbu OD Ještěd
60.léta 20.století a bourá se stará zástavba v Jánské ulici pro výstavbu OD Ještěd
Autobus linky do Františkova na Soukenném náměstí v roce 1932 (zdroj: 90 let tramvají a 60 let autobusů městské hromadné dopravy (1987))
Autobus linky do Františkova na Soukenném náměstí v roce 1932 (zdroj: 90 let tramvají a 60 let autobusů městské hromadné dopravy (1987))
60.léta (archiv Boveraclubu)
60.léta (archiv Boveraclubu)
kolorováno Fotočas Mirek
kolorováno Fotočas Mirek
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
1933
1933
Obchodní dům Baťa v roce 1934. (Liberec:Reichenberg -architektura na severu Čech)(archiv Všichni Čermáci)
Obchodní dům Baťa v roce 1934. (Liberec:Reichenberg -architektura na severu Čech)(archiv Všichni Čermáci)
30.léta (archiv J.Hůlka)
30.léta (archiv J.Hůlka)
koloroval Milan Péč
koloroval Milan Péč
70.léta (archiv Zdeněk Mazánek)
70.léta (archiv Zdeněk Mazánek)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
srpen 1936 (Archiv Luboše Mencla)
srpen 1936 (Archiv Luboše Mencla)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
foto Zdeněk Mazánek 2021
foto Zdeněk Mazánek 2021
50.léta (archiv Boveraclubu)
50.léta (archiv Boveraclubu)
listopad 1989 (archiv L.Mencl)
listopad 1989 (archiv L.Mencl)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
(Zdroj: kalendář Liberec na dobových pohlednicích 2020)
(Zdroj: kalendář Liberec na dobových pohlednicích 2020)
(archiv Jiřího Jana Kolnera)
(archiv Jiřího Jana Kolnera)
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
elegance z centra v podání dědečka a babičky květen/červen 1960 (archiv Kristýna Týnuša Javůrková )
elegance z centra v podání dědečka a babičky květen/červen 1960 (archiv Kristýna Týnuša Javůrková )
(kolorování Fotočas Mirek)
(kolorování Fotočas Mirek)
koloroval Fotočas Mirek
koloroval Fotočas Mirek
(archiv Boveraclubu)
(archiv Boveraclubu)
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
archiv Marcela Andresová
archiv Marcela Andresová
Gottwaldovo náměstí 27.9.1982 (archiv Boveraclubu)
Gottwaldovo náměstí 27.9.1982 (archiv Boveraclubu)
tehdy Gottwaldovo, dnes Soukenné náměstí (cca 1974)  (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
tehdy Gottwaldovo, dnes Soukenné náměstí (cca 1974) (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
Ulice U Splavu (archiv Jany Ducháčkové) v roce 1928 a 15.4.2021
Ulice U Splavu (archiv Jany Ducháčkové) v roce 1928 a 15.4.2021
Něco se bourá a něco staví (archiv Boveraclubu)
Něco se bourá a něco staví (archiv Boveraclubu)
Takže "domeček" byl zbourán někdy mezi 17 červencem a 17 srpnem 1933,... Zase jsem o něco chytřejší! (Hans Oldskull)
Takže "domeček" byl zbourán někdy mezi 17 červencem a 17 srpnem 1933,... Zase jsem o něco chytřejší! (Hans Oldskull)
Restaurace U splavu (archiv Boveraclubu)
Restaurace U splavu (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí kolem roku 1931 a 28.5.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1931 a 28.5.2021
Gottwaldovo (Soukenné) náměstí  v roce 1987 a 5.6.2022
Gottwaldovo (Soukenné) náměstí v roce 1987 a 5.6.2022
Pobočka významné rakouské banky, Creditanstaltu - stála na Soukenném náměstí (Tuchplatz Nr. 3)  (zdroj Heimatskunde des Reichenberger Bezirkes z roku 1904 , archiv Tomáš Cvrček)
Pobočka významné rakouské banky, Creditanstaltu - stála na Soukenném náměstí (Tuchplatz Nr. 3) (zdroj Heimatskunde des Reichenberger Bezirkes z roku 1904 , archiv Tomáš Cvrček)
v roce 1904 pobočka významné rakouské banky, 30.12.2020 OC Forum
v roce 1904 pobočka významné rakouské banky, 30.12.2020 OC Forum
2010 (archiv Fandíme Liberci)
2010 (archiv Fandíme Liberci)
Pro zajímavost: Otto Epstein - český žid z Turnova, zemřel v roce 1937, obchod ještě rok provozovala jeho dcera Marta Weissová. V roce 1938 utekla před nacisty do Prahy a emigrovala do Brazílie s manželem a 2 dětmi, zemřela v roce 1993 v israelské Haifě. (komentář Mantin Dostál, fotoarchiv Jany Ducháčkové)
Pro zajímavost: Otto Epstein - český žid z Turnova, zemřel v roce 1937, obchod ještě rok provozovala jeho dcera Marta Weissová. V roce 1938 utekla před nacisty do Prahy a emigrovala do Brazílie s manželem a 2 dětmi, zemřela v roce 1993 v israelské Haifě. (komentář Mantin Dostál, fotoarchiv Jany Ducháčkové)
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
Gottwaldovo náměstí v Liberci a dopravní šrumec 13.3.1955. Tramvaj 6MT na lince č. 2 do Rochlice nebo Růžodolu a autobusy Škoda 706 RO. (archiv Boveraclubu)
Gottwaldovo náměstí v Liberci a dopravní šrumec 13.3.1955. Tramvaj 6MT na lince č. 2 do Rochlice nebo Růžodolu a autobusy Škoda 706 RO. (archiv Boveraclubu)
Dnešní Soukenné náměstí v Liberci tenkrát, když bylo ještě hezčí... (color Fotočas)
Dnešní Soukenné náměstí v Liberci tenkrát, když bylo ještě hezčí... (color Fotočas)
Budova v popředí byla čekárna a veřejné toalety, byla zbořena v roce 1932 (archiv Boveraclubu)
Budova v popředí byla čekárna a veřejné toalety, byla zbořena v roce 1932 (archiv Boveraclubu)
Pohled ze Soukenného náměstí směr Fügnerova ulice (archiv Jana Ducháčková)
Pohled ze Soukenného náměstí směr Fügnerova ulice (archiv Jana Ducháčková)
Gottwaldovo náměstí 27.9.1982 (archiv Boveraclubu)
Gottwaldovo náměstí 27.9.1982 (archiv Boveraclubu)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Soukenné náměstí v 80.letech a 22.11.2020
Soukenné náměstí v 80.letech a 22.11.2020
Na pravé straně asi restaurace Stalingrad. Všechno zbouráno rok .nevím asi 60tá léta (archiv Jana Ducháčková)
Na pravé straně asi restaurace Stalingrad. Všechno zbouráno rok .nevím asi 60tá léta (archiv Jana Ducháčková)
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Jany Ducháčkové) a 11.4.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Jany Ducháčkové) a 11.4.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
1987 (archiv Boveraclubu)
1987 (archiv Boveraclubu)
1931 (Soukenné náměstí (archiv Milana Šíra st.)
1931 (Soukenné náměstí (archiv Milana Šíra st.)
Soukenné náměstí kolem roku 1970 a 3.10.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1970 a 3.10.2020
Soukenné náměstí v roce 1965. (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí v roce 1965. (archiv Všichni Čermáci)
OD Ještěd v 80.letech a OC Forum 30.12.2020
OD Ještěd v 80.letech a OC Forum 30.12.2020
Soukenné náměstí v roce 1966 a 23.1.2022
Soukenné náměstí v roce 1966 a 23.1.2022
Soukenné náměstí (Gergelčík)
Soukenné náměstí (Gergelčík)
Soukenné náměstí před cca 20ti lety (OD Ještěd - Tesco) a 15.9.2021 (OC Forum)
Soukenné náměstí před cca 20ti lety (OD Ještěd - Tesco) a 15.9.2021 (OC Forum)
Nové vozy T3 29 - 34 čekala hned po dodání prověrka libereckou kolegou v zastávce na Gottwaldově (dnes Soukenném) náměstí. V ulici U Splavu stojí kromě domu s dispečinkem i dům, ve kterém bývala legendární hospoda Stalingrad. (zima 1966, sbírka Gisbert Jäkl)
Nové vozy T3 29 - 34 čekala hned po dodání prověrka libereckou kolegou v zastávce na Gottwaldově (dnes Soukenném) náměstí. V ulici U Splavu stojí kromě domu s dispečinkem i dům, ve kterém bývala legendární hospoda Stalingrad. (zima 1966, sbírka Gisbert Jäkl)
Před 55 lety navštívil L. Řezníček Liberec a pořídil mnoho zajímavých záběrů. Odkud je tento snímek s necelých půl roku starým vozem T3? Bylo to ve středu 20.4.1966
Před 55 lety navštívil L. Řezníček Liberec a pořídil mnoho zajímavých záběrů. Odkud je tento snímek s necelých půl roku starým vozem T3? Bylo to ve středu 20.4.1966
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
2009 (Mike Bike)
2009 (Mike Bike)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
1958 (archiv Boveraclubu)
1958 (archiv Boveraclubu)
Liberec 1958 – Náchodská ulice  (archiv T.Majer)
Liberec 1958 – Náchodská ulice (archiv T.Majer)
Fügnerova ulice a vůz T3 č. 30 dne 17.5.1971. Stavba OD Ještěd si vynutila nejen demolici řady neudržovaných domů, ale také zánik dvou ulic (U splavu, Švédská) a zkrácení Náchodské. Současně bylo potřeba postavit nové napojení meziměstské tratě, a to přímo na městskou trať na Gottwaldově náměstí.
Fügnerova ulice a vůz T3 č. 30 dne 17.5.1971. Stavba OD Ještěd si vynutila nejen demolici řady neudržovaných domů, ale také zánik dvou ulic (U splavu, Švédská) a zkrácení Náchodské. Současně bylo potřeba postavit nové napojení meziměstské tratě, a to přímo na městskou trať na Gottwaldově náměstí.
Fügnerova ulice 17.5.1971 a 6.5. 2022
Fügnerova ulice 17.5.1971 a 6.5. 2022
1972
1972
Soukenné náměstí v roce 1972 a 23.2.2022
Soukenné náměstí v roce 1972 a 23.2.2022
1966 (archiv Boveraclubu)
1966 (archiv Boveraclubu)
60.léta tehdejší Gottwaldovo náměstí a zaniklá ulice U Splavu  (zdroj: Jiří Jiroutek -  Už nejdu do Ještědu)
60.léta tehdejší Gottwaldovo náměstí a zaniklá ulice U Splavu (zdroj: Jiří Jiroutek - Už nejdu do Ještědu)
28..12.2020
28..12.2020
Ulice U splavu a dům čp.12 před demolicí 4.3.1969. V letech 1938 až 1942 zde sídlila Stika Reichenberg a následné likvidační společnosti (foto Milan Mazánek)
Ulice U splavu a dům čp.12 před demolicí 4.3.1969. V letech 1938 až 1942 zde sídlila Stika Reichenberg a následné likvidační společnosti (foto Milan Mazánek)
(archiv Boveraclubu)
(archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
pohled z ulice 1.máje na Soukenné náměstí
pohled z ulice 1.máje na Soukenné náměstí
Soukenné náměstí cca 1933 a 6.7.2021
Soukenné náměstí cca 1933 a 6.7.2021
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
Petr Šimr 1982
Petr Šimr 1982
Soukenné náměstí a pohled na Fügnerovu ulici
Soukenné náměstí a pohled na Fügnerovu ulici
Soukenné náměstí (tehdy Gottwaldovo) v 50.letech (archiv Jany Ducháčkové) a 22.4.2021
Soukenné náměstí (tehdy Gottwaldovo) v 50.letech (archiv Jany Ducháčkové) a 22.4.2021
(M.Gergelčík)
(M.Gergelčík)
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Soukenné náměstí v roce 1960
Soukenné náměstí v roce 1960
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
tehdejší Gottwaldovo (Soukenné) náměstí v roce 1964 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
tehdejší Gottwaldovo (Soukenné) náměstí v roce 1964 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
https://www.delcampe.net
https://www.delcampe.net
foto Otto Vávra starší
foto Otto Vávra starší
Archiv Jana Zahurancová
Archiv Jana Zahurancová
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
(zdroj: Milan Drahoňovský, Roman Karpaš: Liberec – město v klínu hor)
(zdroj: Milan Drahoňovský, Roman Karpaš: Liberec – město v klínu hor)
Malé porovnání. Gottwaldovo náměstí s vozem 6MT č. 117 objektivem Erwina Cettinea v roce 1956 a Soukenné náměstí s vozem 6MT č. 117 objektivem Zdeňka Mazánka v roce 2022. (archiv Boveraclubu)
Malé porovnání. Gottwaldovo náměstí s vozem 6MT č. 117 objektivem Erwina Cettinea v roce 1956 a Soukenné náměstí s vozem 6MT č. 117 objektivem Zdeňka Mazánka v roce 2022. (archiv Boveraclubu)

Na procházku po pasáži OC Forum s Boveraclubem


krásná prezentace od Boveraclubu z roku 2011, dnes už vypadá i OC Forum zase trošku jinak

Soukenné náměstí v roce 1994 (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí v roce 1994 (archiv Všichni Čermáci)

Kruhová trafika na Soukenném náměstí


, která v těchto dnech (8.11.2020) mizí, byla podle fotografií postavena v závěru roku 1992. Nahradila nejen klasickou trafiku PNS mezi vstupy (dámským a pánským) do libereckého metra, ale i kovový přístřešek na zastávce tramvaje na Hanychov. Ten byl zde postaven v roce 1965 a postupně doplněn o tabuli s linkovým vedením městské dopravy, telefonní budkou, automatem na jízdenky a zasklenou vitrínou na jízdní řády. S tím, jak zmizela tramvajová zastávka, snížila se i návštěvnost trafiky, což vedlo nakonec k jejímu zániku. (archiv Boveraclubu)

Soukenné náměstí (Zdroj: seznamautobusu.cz) (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí (Zdroj: seznamautobusu.cz) (archiv Všichni Čermáci)
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Soukenné náměstí a konečná tramvajové linky do Hanychova v pondělí 16.5.1921
Soukenné náměstí a konečná tramvajové linky do Hanychova v pondělí 16.5.1921
v pátek 2.5.1930 a rok starý motorový vůz č. 34. Ještě dva roky bude na Soukenném náměstí v provozu zvláštní kolejiště konečné linky č. 3 do Horního Hanychova.
v pátek 2.5.1930 a rok starý motorový vůz č. 34. Ještě dva roky bude na Soukenném náměstí v provozu zvláštní kolejiště konečné linky č. 3 do Horního Hanychova.
Nejvyšší rezidenční budovu v Liberci ve své době navrhl pražský německý architekt Fritz Lehmann. Byl postaven v letech 1936-1937. Stavbu realizovala místní firma Gustava Sachera synové a pobočka Pittel & Brausewetter. V budově byly kanceláře, 48 bytů, střešní studia a kavárna. O sochařskou výzdobu se postaral Wilhelm Srb-schlossbauer - bohužel se nedochovala. Fotografie pochází z roku 1937 (archiv O.Musil)
Nejvyšší rezidenční budovu v Liberci ve své době navrhl pražský německý architekt Fritz Lehmann. Byl postaven v letech 1936-1937. Stavbu realizovala místní firma Gustava Sachera synové a pobočka Pittel & Brausewetter. V budově byly kanceláře, 48 bytů, střešní studia a kavárna. O sochařskou výzdobu se postaral Wilhelm Srb-schlossbauer - bohužel se nedochovala. Fotografie pochází z roku 1937 (archiv O.Musil)
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
Soukenné náměstí  asi v červnu 1933 - mlýn je zbouraný, ale ještě nestojí Kavárna Nisa (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí asi v červnu 1933 - mlýn je zbouraný, ale ještě nestojí Kavárna Nisa (archiv Boveraclubu)
archiv L.Mencl)
archiv L.Mencl)
Šrumec před kavárnou Generali 1940 (archiv Jiří Peterka)
Šrumec před kavárnou Generali 1940 (archiv Jiří Peterka)
1938 (archiv Tomáš Polman)
1938 (archiv Tomáš Polman)
1944 (archiv O.Musil)
1944 (archiv O.Musil)
1944 (archiv M.Ban)
1944 (archiv M.Ban)
1942 (archiv Jiří Peterka)
1942 (archiv Jiří Peterka)
archiv Boverclubu
archiv Boverclubu
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
(zdroj https://gallery.hungaricana.hu )
(zdroj https://gallery.hungaricana.hu )
Gottwaldovo (dnešní Soukenné) náměstí kolem roku 1950. (archiv Všichni Čermáci)
Gottwaldovo (dnešní Soukenné) náměstí kolem roku 1950. (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí kolem roku 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
Soukenné náměstí kolem roku 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
ANO od 1. května snižuje jízdné na trati Liberec Jablonec. Bude líp (1954) (archiv Boveraclubu)
ANO od 1. května snižuje jízdné na trati Liberec Jablonec. Bude líp (1954) (archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Rok 1965 LVT pohlednice (archiv M.Ban)
Rok 1965 LVT pohlednice (archiv M.Ban)
eBay
eBay
T2 č. 21 ve středu 1.12.1982 na Gottwaldově náměstí z tehdejší ředitelny v paláci Dunaj objektivem Jirky Holečka.
T2 č. 21 ve středu 1.12.1982 na Gottwaldově náměstí z tehdejší ředitelny v paláci Dunaj objektivem Jirky Holečka.
Předsilvestrovské Soukenné náměstí 29.12.1993 v Liberci s půjčenou "tyristorkou" č. 8106. (archiv Boveraclubu)
Předsilvestrovské Soukenné náměstí 29.12.1993 v Liberci s půjčenou "tyristorkou" č. 8106. (archiv Boveraclubu)
2019 (Leoš Kobr)
2019 (Leoš Kobr)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Soukenné náměstí v 60.letech a 9.1.2021
Soukenné náměstí v 60.letech a 9.1.2021
Soukenné náměstí v 60.letech  a 2.2.2021
Soukenné náměstí v 60.letech a 2.2.2021
Soukenné náměstí v roce 1928 a 2.2.2021
Soukenné náměstí v roce 1928 a 2.2.2021
Soukenné náměstí a konečná tramvajové linky do Hanychova v pondělí 16.5.1921 - tedy přesně před 100 lety a dnes 16.5.2021
Soukenné náměstí a konečná tramvajové linky do Hanychova v pondělí 16.5.1921 - tedy přesně před 100 lety a dnes 16.5.2021
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
Soukenné náměstí v 60.letech  a 2.2.2021
Soukenné náměstí v 60.letech a 2.2.2021
1928
1928
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
1966 (zdroj:https://hanakzhor.rajce.idnes.cz)
1966 (zdroj:https://hanakzhor.rajce.idnes.cz)
1963 (archiv J.Hůlka)
1963 (archiv J.Hůlka)
kolem roku 1975 (archiv J.Peterka)
kolem roku 1975 (archiv J.Peterka)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
1950 (archiv Hana Ulrichová)
1950 (archiv Hana Ulrichová)
Každodenní tlačenice na Gottwaldově náměstí, kdy se do už tak přeplněného vozu T2 č.27 snaží dostat další jízdy chtiví zájemci. "Sólo" je prostě málo. (1.12.1982 fotil Jiří Holeček)
Každodenní tlačenice na Gottwaldově náměstí, kdy se do už tak přeplněného vozu T2 č.27 snaží dostat další jízdy chtiví zájemci. "Sólo" je prostě málo. (1.12.1982 fotil Jiří Holeček)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Pohled z dispečinku (KFC) (archiv Boveraclubu)
Pohled z dispečinku (KFC) (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí v 80.letech 20.století a  29.11.2020
Soukenné náměstí v 80.letech 20.století a 29.11.2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban
Jeden z mnoha pohledů na kavárnu Nisa. Tento je z konce 50.let z knihy Liberec minulosti a budoucnosti. (archiv Všichni Čermáci)
Jeden z mnoha pohledů na kavárnu Nisa. Tento je z konce 50.let z knihy Liberec minulosti a budoucnosti. (archiv Všichni Čermáci)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
Soukenné náměstí - Náchodská ulice
Soukenné náměstí - Náchodská ulice
cca 1974 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
cca 1974 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
30.léta foto archiv Petr Karlíček a Kaiser
30.léta foto archiv Petr Karlíček a Kaiser
Soukenné náměstí v 80.letech a 8.3.2020
Soukenné náměstí v 80.letech a 8.3.2020
31.7. 1961, (archiv Jířího Jana Kolnera)
31.7. 1961, (archiv Jířího Jana Kolnera)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí kolem roku 1925 a 28.5.2021
nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí kolem roku 1925 a 28.5.2021
horní foto z archivu Boveraclubu, dolní 28.6.2020
horní foto z archivu Boveraclubu, dolní 28.6.2020
Nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí před sto lety a v roce 2020
Nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí před sto lety a v roce 2020
Soukenné náměstí 1.6.1924 a 1.3. 2020
Soukenné náměstí 1.6.1924 a 1.3. 2020
Soukenné náměstí 30.9.1995 (archiv J.Holeček) a 6.7.2021
Soukenné náměstí 30.9.1995 (archiv J.Holeček) a 6.7.2021
pohled z Revoluční ulice na Soukenné náměstí
pohled z Revoluční ulice na Soukenné náměstí
Dům bratří Bayerů (archiv Boveraclubu)
Dům bratří Bayerů (archiv Boveraclubu)
archiv Petr Bláha
archiv Petr Bláha
Soukenné  náměstí v roce 1992 a 2020
Soukenné náměstí v roce 1992 a 2020
Soukenné náměstí v roce 1920 a 2001 - v roce 1920 sál uprostřed dnešního náměstí obchodní dům bratří Bayerů (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí v roce 1920 a 2001 - v roce 1920 sál uprostřed dnešního náměstí obchodní dům bratří Bayerů (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
(archiv Jana Jiřího Kolnera)
(archiv Jana Jiřího Kolnera)
Kavárna Nisa, staré pekařské auto a stánek PNS mezi vchody do podzemních toalet. (archiv Všichni Čermáci)
Kavárna Nisa, staré pekařské auto a stánek PNS mezi vchody do podzemních toalet. (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí kolem roku 1970 a 3.10.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1970 a 3.10.2020
Fügnerova ulice v roce 1958 , a motorové vozy č.18 a 19 z roku 1907 na okraji Náchodské ulice a Soukenného náměstí 15.3.2020
Fügnerova ulice v roce 1958 , a motorové vozy č.18 a 19 z roku 1907 na okraji Náchodské ulice a Soukenného náměstí 15.3.2020
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
archiv Jířího Jana Kolnera
archiv Jířího Jana Kolnera
Soukenné náměstí 1981 a 2020
Soukenné náměstí 1981 a 2020
srchiv Milan Páč
srchiv Milan Páč
Archiv Tomáše Macháčka
Archiv Tomáše Macháčka
Kavárna Nisa. (Leporelo Liberecko) (archiv Všichni Čermáci)
Kavárna Nisa. (Leporelo Liberecko) (archiv Všichni Čermáci)
cca 1940
cca 1940
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv M.Ban
archiv M.Ban
1969 (archiv Mike Bike)
1969 (archiv Mike Bike)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
archiv Tomáš Polman
archiv Tomáš Polman
2020 (foto Kája Karlos Hrníčko)
2020 (foto Kája Karlos Hrníčko)
Soukenné náměstí - kavárna Nisa (v současné době Sberbank) v roce 1946 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí - kavárna Nisa (v současné době Sberbank) v roce 1946 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí v roce 1900 a 29.3.2020
Soukenné náměstí v roce 1900 a 29.3.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1927 a 11.4.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1927 a 11.4.2021
28.5.1928 před Potrefenou husou (archiv Boveraclubu)
28.5.1928 před Potrefenou husou (archiv Boveraclubu)
Starý mlýn na nároží Široké ulice (na fotografii z roku 1910) a kavárna Nisa (rok 2001) (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Starý mlýn na nároží Široké ulice (na fotografii z roku 1910) a kavárna Nisa (rok 2001) (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Po provizorní trati okolo kavárny NISA projíždí vůz linky 11; za druhým oknem je s trochou fantazie možno vytušit průvodčího 😉 (1995) (archiv Miroslav Fogl)
Po provizorní trati okolo kavárny NISA projíždí vůz linky 11; za druhým oknem je s trochou fantazie možno vytušit průvodčího 😉 (1995) (archiv Miroslav Fogl)
archiv Jiří Peterka
archiv Jiří Peterka
Soukenné náměstí kolem roku 1938 a 15.9.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1938 a 15.9.2021
Soukenné náměstí a provizorní přeložka tramvajové trati v roce 1995. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí a provizorní přeložka tramvajové trati v roce 1995. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Škoda 706 RTO právě najíždí do Fügnerovi ulice k nástupišti linky 15 směr Starý a Nový Harcov. Rok 1966 (všiměte si že skutečně má za předním sklem ceduli s č. linky 15 )
Škoda 706 RTO právě najíždí do Fügnerovi ulice k nástupišti linky 15 směr Starý a Nový Harcov. Rok 1966 (všiměte si že skutečně má za předním sklem ceduli s č. linky 15 )
Jan Šebelka : Dnešní Soukenné náměstí neslo již od roku 1946 jméno Klementa Gottwalda. ... kniha Liberec/město/the city of/stadt
Jan Šebelka : Dnešní Soukenné náměstí neslo již od roku 1946 jméno Klementa Gottwalda. ... kniha Liberec/město/the city of/stadt
1938 (archiv Zuzana Kudrnová)
1938 (archiv Zuzana Kudrnová)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Petra Ruprechta
archiv Petra Ruprechta

Průhled Mosteckou ulicí (20.léta)

Dva pohledy z jednoho místa. Na druhém snímku je bývalý městský mlýn tvořící nároží Barvířské a Široké ulice. Na prvním fotu je pohled opačným směrem od dnešní kavárny Nisa do Revoluční ulice. Dlouhá fronta patří domům uprostřed náměstí. Proti nim měla v přízemí reprezentační prodejnu známá liberecká firma na výrobu pian Koch a Korselt.

(zdroj Kniha o Liberci)

archiv Milana Šíra st
archiv Milana Šíra st
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

Stavba pojišťovny v místě městského mlýna (1928 - 29)

První z pásu tři snímku zachycuje bourání mlýna. V době pořízení fotografie na protější straně se ještě nevědělo, jaká budova zde bude stát. Nápis na ohradě oznamuje, že stavební místa jsou na prodej. Další foto zachycuje budování těžkopádné stavby v německém duchu, kterou dokončily roku 1929 sdružené liberecké firmy Pittel a Brausewetter spolu s G. Sachersem (návrh prof. Franz Lehmann). Tradičně se pro ni používal název podle kavárny v přízemí. Tak se v průběhu padesáti let vystřídala jména Cafe Generali, kavárna Nisa, Winkler, Procházka a Nisa.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

pozn. V současné době Sber bank.

Když se stavěla kavárna Nisa

Na první fotografií z roku 1910 je ještě městský mlýn , který se ve třicátých letech zboural ,na druhém snímků je již vidět prázdné místo určené pro stavbu nové výškové budovy pojišťovny Moldavia Generali.
Tento objekt postavený podle plánů architekta Fritze Lehmanna v roce 1936 zachycuje třetí snímek. Tento polyfunkční dům proslul především kavárnou zabírající celé přízemí v průčelí traktu, jejíž interiér vytvořený za zaoblených linií a vylehčený navíc průhledy mezi nízkoúrovňovými prostorami kontrastoval s vnější strohostí bosovaného zdiva, připomínající říšskou pompézní architekturu třicátých let.
Na posledním snímku je zachycen výhled z budovy obchodního domu Baťa na jihozápadní část Soukenného náměstí, kde později stál obchodní dům Ještěd a dnes OC Forum v pravo je vidět lešení na stavbě kavárny Nisa

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Soukenné náměstí v černu 1933 a 11.4.2021
Soukenné náměstí v černu 1933 a 11.4.2021
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
1940 -  delcampe.net...
1940 - delcampe.net...
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč

Kavárna Nisa 

byl postaven v roce 1936 na místě zbořeného renesančního mlýna, adaptovaného roku 1854 na továrnu pro výrobu vojenských suken Franzem Josefem Jakobem a znovu přestavěného v roce 1889. Jádrem budovy s výraznou korunní římsou a nízkou valbovou střechou je železobetonový skelet, obložený nahrubo otesanými kvádry liberecké žuly. Vyznačuje se klidným výrazem fasád, členěných pravidelným rastrem oken. Konkávně prohnuté průčelí odlehčil Lehmann provzdušněným parterem, osvětleným velkými okny, v němž se nacházela oblíbená kavárna Grandcafé Generali, později Winkler, nejmodernější podnik svého druhu v meziválečném Liberci, vybudovaný po vzoru pařížských kaváren. Jejím nájemcem byl Hermann Winkler, mj. provozovatel neméně proslulé kavárny Savoy v Ústí nad Labem. Dominantou netradičně řešené kavárny, do které se vstupovalo karuselovými dveřmi, byla tribuna pro orchestr mezi dvěma nosnými sloupy z granitu. Motiv hlavního vstupu Lehmann nápaditě zopakoval na mohutné kryté lodžii pod korunní římsou, zabírající výšku dvou pater. Po dokončení stavby, provedené místní firmou Gustav Sachers Söhne a pobočkou společnosti Pittel & Brausewetter, byly v domě kanceláře, 48 bytů, podkrovní ateliéry a kavárna. Vstup do obytné a administrativní části domu umožňovala elegantní zaoblená pasáž, spojující Barvířskou a Širokou ulici. Z ní se vcházelo do prostoru s trojramenným schodištěm a dvojicí výtahů. Pojišťovna, sousedící s kavárnou, zde měla pro svůj provoz vyhrazenou část přízemí a mezaninu. Zbylá patra byla obytná, přičemž první, druhé, třetí a čtvrté podlaží mělo identickou dispozici. Na každém se nacházelo šest mimořádně luxusních, kompletně elektrifikovaných velkých bytů s halou a kabinetem, vybavených tekoucí teplou vodou a centrálním topením. Stejně tak mělo identický půdorys i páté, šesté, sedmé a osmé patro v užší, vyšší partii domu, obrácené do náměstí. U čelní části se nacházely vždy dva větší třípokojové byty a zadním traktu podél ulic Barvířská a Široká čtyři garsoniéry. Z bytů v osmém podlaží pak byl navíc i přístup na velkou lodžii. V podkroví byly situovány ateliéry, podél trojúhelníkové chodby obíhající střední světlík. Vzhledem ke kvalitě bytů lze usuzovat, že nájemci se rekrutovali především z řad výše postavených zaměstnanců pojišťovny. Vytápění rozsáhlého objektu obstarávaly tři automatické nízkotlakové parní kotle od firmy ČKD Praha, situované v suterénu. Dům byl později poškozen řadou utilitárních přestaveb, největší ztrátou je pak znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi. O nedochovanou sochařskou výzdobu se postaral Willhelm Srb-Schlossbauer.
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
1947 (https://www.ebay.com)
1947 (https://www.ebay.com)
Palác Nisa stojí na místě, kde již v roce 1559 stál panský mlýn a pila. V roce 1929 byl na stejném místě postaven desetipodlažní dům ( v té době nejvyšší stavba ve městě) pro italskou pojišťovnu Assicurationi Generali a Moldaia Generali. Náročnou stavbu navrhl pražský architekt Franz Lehmann, postavena byla libereckými stavebními firmami Pittel a Brausewetter spolu s Gustavem SachremPůvodně měl být dům hotelem. V prvních dvou patrech nakonec byla umístěna velmi oblíbená kavárna Grandcafé Generali, vyšší patra byla obytná a v nejvyšším patře vznikly ateliéry.Dům byl po druhé světové válce znám jako kavárna Procházka po národním správci. (archiv Luboš Mencl)
Palác Nisa stojí na místě, kde již v roce 1559 stál panský mlýn a pila. V roce 1929 byl na stejném místě postaven desetipodlažní dům ( v té době nejvyšší stavba ve městě) pro italskou pojišťovnu Assicurationi Generali a Moldaia Generali. Náročnou stavbu navrhl pražský architekt Franz Lehmann, postavena byla libereckými stavebními firmami Pittel a Brausewetter spolu s Gustavem SachremPůvodně měl být dům hotelem. V prvních dvou patrech nakonec byla umístěna velmi oblíbená kavárna Grandcafé Generali, vyšší patra byla obytná a v nejvyšším patře vznikly ateliéry.Dům byl po druhé světové válce znám jako kavárna Procházka po národním správci. (archiv Luboš Mencl)
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
archiv Milana Šíra st.
archiv Milana Šíra st.
1938 (archiv Marcela Holubářová)
1938 (archiv Marcela Holubářová)
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
archiv Marcel Körner
archiv Marcel Körner
Pan Gottfried Wurbs z Frýdlantu v roce 1938 pořídil zase trochu jiný pohled na kavárnu Nisa a hlavně svůj objektiv zaostřil dál za ní. (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de) (archiv P.Ruprecht)
Pan Gottfried Wurbs z Frýdlantu v roce 1938 pořídil zase trochu jiný pohled na kavárnu Nisa a hlavně svůj objektiv zaostřil dál za ní. (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de) (archiv P.Ruprecht)
pohled z budovy bývalého Elitexu (dnes S - tower) na dolní centrum
pohled z budovy bývalého Elitexu (dnes S - tower) na dolní centrum
Na snímku vidíme v Grand Café Generali probíhat poslední stavební práce před otevřením
Na snímku vidíme v Grand Café Generali probíhat poslední stavební práce před otevřením

Interiér kavárny Winkler

(Část pohlednice před rokem 1937)

V dolní části výškové budovy na Soukenném náměstí (1936), zřídil Hermann Winkler reprezentační kavárnu Grand Café Generali. Po osvobození ji získal do národní správy se společníkem Josefem Pleštilem Leopold Procházka, který vedl také hotel v Malé Skále. Podobně jako před válkou se podniku říkalo podle jména šéfa, tentokrát Kavárna Procházka.

Když byly po roce 1948 likvidovány národní správy, dostala se do majetku Komunálního podniku okresu Liberec a její označení se změnilo na Kavárnu Pol. Zatím poslední jméno - Nisa - dostala v roce 1953 Po vytvoření podniku Restaurace Liberec, který ji v sedmdesátých letech modernizoval a využíval až do svého zániku po roce 1990. Pak sloužila přechodné různým firmám jako prodejna příležitostný výstavní prostor. Kavárna Nisa, zrestaurovaná firmou Triga Plus, byla znovu uvedena do provozu 21.července 1994. V přízemí je středisko rychlého občerstvení, v patře klasická restaurace a z bývalého baru Balkán v suterénu je zřízena hospůdka s pivovarem. Exponovanému dolnímu centru Liberce tak byl navrácen reprezentativní restaurační podnik.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Vstup jen v patřičném oblečení

V knize Marka Řeháčka Liberecké zajímavosti se objevila vzpomínka pamětníka Roberta Poláčka na dobu krátce po jejím otevření.

"Kavárna Winkler aspirovala svým zařízením na nejmodernější kavárnu té doby. Měla nádherné schodiště, spoustu zrcadel, překrásné nosné efektní sloupy se třpytivými odrazovými skly pro světelné efekty. V roce 1937 tam hrál perfektní orchestr pod taktovkou chorvatského dirigenta jménem Lipšakov a zpíval tam černý tenorista Rigoletto. Taktéž v té době vystupovali na doplnění kavárenského programu různí umělci a artisté. Například duo s excentrickými tanci, dále havajští umělci s kytarami a úžasný artista Robert Kellner. Do tohoto luxusního podniku se smělo jen v patřičném oblečení," zavzpomínal pamětník.

Tancovalo se nahoře v prvním patře i dole v přízemí, v šedesátých a sedmdesátých letech v kavárně hrály špičkové barové kapely, mládež dováděla na hojně navštěvovaných diskotékách či odpoledních čajích, vystupovaly tu i orchestry Gustava Broma nebo Ladislava Bareše, hrával zde populární diskžokej Oscar Gottlieb.

Od bufetu k bance

Po pádu socialismu už kdysi slavná kavárna spíše jen skomírala, později se změnila v bufet s vývařovnou a definitivní ránu pohostinskému provozu zasadil rok 2015, kdy v Nise otevřela svou pobočku banka Sberbank.Dům byl během desetiletí bohužel poškozen řadou přestaveb. "Největší ztrátou je znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi," posteskl si památkář Jaroslav Zeman.

Památkáři ale v tomto případě mnoho nezmohou. Nisa totiž není v seznamu kulturních památek.

Jan Mikulička

(zdroj: https://www.idnes.cz/.../palac-nisa-v-liberci-slavi-80... )

Vyzvaná urbanistická soutěž na regulaci dolního centra, projekt Svatopluka Technika z roku 1948...

. Mezi dalšími účastníky byl i Alois Mikuskovic a Antonín Engel. Jedná se o sídlo krajského úřadu, které mělo tvořit pendant dnešního paláce Nisa a opticky uzavřít vzniklý velkoměstský prospekt.  (foto  archiv Luboš Janků, text Jaroslav Zeman)

Takových plánů bylo v 50.letech mnoho a kdyby byly peníze na jejích uskutečnění, tak by v Liberci kromě centra nezůstal kámen na kameni, jak je popsáno v knize Liberec minulosti a budoucnosti z roku 1961.(Všichni Čermáci)

Na této fotografií, kdy v domě sídlila již zmíněná drogerie, je vidět, jak dům silně zasahoval do náměstí.
Na této fotografií, kdy v domě sídlila již zmíněná drogerie, je vidět, jak dům silně zasahoval do náměstí.
1981 (archiv Jaroslav Dostál)
1981 (archiv Jaroslav Dostál)

Začátek Nádražní ulice

(dnes třída 1.máje) kolem roku 1900


Ústí ulice do Soukenného náměstí, jež bylo v devadesátých letech 19.století rozšířeno zbouráním tři nízkých stavení, vévodí vlevo trohúhelníkovitý dům čp. 34 - III. Na místě bývalé hospody Zur Plumbe si ho roku 1892 zbudoval stavitel Horn. V přízemí vidíme firmu v pořadí třetí liberecké lékárny U Říšského orla. Ta byla založena roku 1871 Josefem Leopoldem Kittelem, synovcem vyhlášeného léčitele, tzv. šumburského Fausta. Sídlila původně v Široké ulici (čp.177 - II), a když ji počátkem roku 1894 koupil Adolf R. Schmidt, přenesl ji po sedmi měsících do Hornova domu. Ve třicátých letech se lékárna přestěhovala naproti do nového domu (čp. 114 - III), kde je dodnes. Na její místo se přestěhovala známá drogerie U Černého psa, jejíž jméno se přeneslo na celý dům. Ten se mezitím stal velkou překážkou pro rozšíření náměstí, ale zbořen byl až po druhé světové válce. Vzadu uprostřed vidíme domek čp. 37 - III (stojící před budovou, ve které bylo kino Lípa), napravo od něj je štít Demuthovy továrny, navazující na západní frontu náměstí. Úplně vpravo zasahuje do záběru novorenesanční dům na nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí, c němž od roku 1911 úřadovala Všeobecná dělnická nemocenská pojišťovna (dnes Potrefená husa). V popředí je most přes Harcovský potok

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Kolem roku 1900 a 3.4.2020
Kolem roku 1900 a 3.4.2020

Jižní část Soukenného náměstí

(dnes tu stojí "Forum" vlevo s domem čp.40, ulicí U Splavu a vpravo čp. 34. Podél nich protékala část ještě nezaklenutého Harcovského potoka, oddělená zábradlím

(foto před rokem 1922)


Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
rok 1930
rok 1930

Zakrývání Harcovského potoka v ulici U Splavu v roce 1928

Československý občan Walter Mikulec z Liberce byl zaměstnán před válkou jako inženýr v petrohradské odbočce firmy Arnstein & Koppel. Na počátku války byl jako tisíce jiných internován a vrátil se do vlasti teprve v září minulého roku, když se mu podařilo opatřiti si soukromými výpůjčkami na cestu, při čemž zanechal celé své jmění v Petrohradě. Přes opětovné zakročení u ministerstva zahraničních záležitostí, jež si od něho vyžádalo již zodpovědění dotazníku (čís. 30274), nepodařilo se mu doposud docílit žádného odškodnění (Interpelace na ministra zahraničních záležitostí, podaná v zasedání senátu dne 16. června 1920). (komentář Petr Ruprecht)
1930 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
1930 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
pohled z paláce Dunaj na ulici U splavu a okolí. V těchto místech je dnes OC Forum  (foto z knihy Už nejdu do Ještědu)
pohled z paláce Dunaj na ulici U splavu a okolí. V těchto místech je dnes OC Forum (foto z knihy Už nejdu do Ještědu)
Secesní obchodní dům bratří Bayerů v průběhu demolice v roce 1931 (Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb)
Secesní obchodní dům bratří Bayerů v průběhu demolice v roce 1931 (Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb)
Demolice městského mlýna v roce 1929 - na jeho místě byl později vystaven palác Nisa
Demolice městského mlýna v roce 1929 - na jeho místě byl později vystaven palác Nisa
Soukenné náměstí v roce 1931 a 11.4.2021
Soukenné náměstí v roce 1931 a 11.4.2021
pohled z kavárny Nisa dozadu směr Papírové náměstí
pohled z kavárny Nisa dozadu směr Papírové náměstí
bourání městského mlýna - prostor na stavbu kavárny NISA (archiv Jana Ducháčková)
bourání městského mlýna - prostor na stavbu kavárny NISA (archiv Jana Ducháčková)
pohled ze Soukenného náměstí přes Papírové náměstí na kostel sv. Antonína,vlevo by měla stát kavárna Nisa (archiv Jana Ducháčková)
pohled ze Soukenného náměstí přes Papírové náměstí na kostel sv. Antonína,vlevo by měla stát kavárna Nisa (archiv Jana Ducháčková)
Soukenné náměstí v roce 1931 a 11.4.2021
Soukenné náměstí v roce 1931 a 11.4.2021
pohled z kavárny Nisa dozadu Širokou ulicí
pohled z kavárny Nisa dozadu Širokou ulicí
V archivu Kateřiny Odrážkové se nachází i tato zajímavá fotografie. - Široká ulice x Papírová v druhé polovině 70.let
V archivu Kateřiny Odrážkové se nachází i tato zajímavá fotografie. - Široká ulice x Papírová v druhé polovině 70.let
křižovatka Papírové a Široké ulice v druhé polovině 70.let (archiv K.Odrážkové) a 28.1.2021
křižovatka Papírové a Široké ulice v druhé polovině 70.let (archiv K.Odrážkové) a 28.1.2021
V Široké ulici, v dnešní prodejně krútího masa, bývala kdysi dávno rybárna, kde prodávala nezapomenutelná, nesmírně milá Růženka. Má babička tam chodívala nakupovat léta letoucí. Myslim, ze krátce po Sametové revoluci, vyhlášenou libereckou rybárnu zavřeli. Na Růženku mám krásné vzpomínky, babička mě brala jako malé dítě do rybárny na nákup a i když je to už skoro 40 let, co jsme tam chodili, pamatuji si na vše, jako by to bylo včera...(Patrick Sébastien)
V Široké ulici, v dnešní prodejně krútího masa, bývala kdysi dávno rybárna, kde prodávala nezapomenutelná, nesmírně milá Růženka. Má babička tam chodívala nakupovat léta letoucí. Myslim, ze krátce po Sametové revoluci, vyhlášenou libereckou rybárnu zavřeli. Na Růženku mám krásné vzpomínky, babička mě brala jako malé dítě do rybárny na nákup a i když je to už skoro 40 let, co jsme tam chodili, pamatuji si na vše, jako by to bylo včera...(Patrick Sébastien)
Široká 279/7 (archiv O.Musil)
Široká 279/7 (archiv O.Musil)
Široká ulice (archiv Jany Ducháčkové)
Široká ulice (archiv Jany Ducháčkové)
Široká ulice (archiv Jana Ducháčková)
Široká ulice (archiv Jana Ducháčková)
e-Bay
e-Bay
restaurace Žitava na konci Široké ulice U schůdků vedoucích do Jungmannovy ulice začátkem 20.století a rok 2020
restaurace Žitava na konci Široké ulice U schůdků vedoucích do Jungmannovy ulice začátkem 20.století a rok 2020
Restaurace Žitava (Archiv Tomáše Macháčka)
Restaurace Žitava (Archiv Tomáše Macháčka)
Široká ulice (M.Gergelčík)
Široká ulice (M.Gergelčík)
Široká ulice - vpopředí křižovatka s ulicí Na svahu (archiv Petr Ruprecht)
Široká ulice - vpopředí křižovatka s ulicí Na svahu (archiv Petr Ruprecht)
Křižovatka Široké a Mysliveckého ulice (M.Gergelčík)
Křižovatka Široké a Mysliveckého ulice (M.Gergelčík)

U nás v Reichenbergu - Dole v části města "Ejlchen" v hostinci "Zur Stadt Zittau" ("U města Žitavy" ) sedávali soukeníci u piva. Tento název čtvrti znamenal "Äulchen" (Loučka), která se táhla od " Steinbruch ("U lomu ") až po zadní uličku Jägergasse ("Myslivecká ").- (Text a foto Ondřej Musil)

U nás v Reichenbergu - Dole v části města "Ejlchen" v hostinci "Zur Stadt Zittau" ("U města Žitavy" ) sedávali soukeníci u piva. Tento název čtvrti znamenal "Äulchen" (Loučka), která se táhla od " Steinbruch ("U lomu ") až po zadní uličku Jägergasse ("Myslivecká ").- (Text a foto Ondřej Musil)
U nás v Reichenbergu - Dole v části města "Ejlchen" v hostinci "Zur Stadt Zittau" ("U města Žitavy" ) sedávali soukeníci u piva. Tento název čtvrti znamenal "Äulchen" (Loučka), která se táhla od " Steinbruch ("U lomu ") až po zadní uličku Jägergasse ("Myslivecká ").- (Text a foto Ondřej Musil)
již zbouraný dům čp.66 stál v ul. Široké směrem od ul. U Lomu k Azylovému domu v dnešní proluce na pravé straně. Na fotce v pravém horním rohu je dům v ul. Na Ladech který stále stojí. (archiv Josef Malec)
již zbouraný dům čp.66 stál v ul. Široké směrem od ul. U Lomu k Azylovému domu v dnešní proluce na pravé straně. Na fotce v pravém horním rohu je dům v ul. Na Ladech který stále stojí. (archiv Josef Malec)
Široká ulice a schody do Jungmannovy ulice cca před 100 lety a 8.11.2020
Široká ulice a schody do Jungmannovy ulice cca před 100 lety a 8.11.2020
Pátek 23. září 1983, ulice Hrazená, a neb parkoviště za "Kokosem".
Pátek 23. září 1983, ulice Hrazená, a neb parkoviště za "Kokosem".
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
tzv.Liberecké Benátky, Široká ulice, r.1907 (foto Rudolf Ginzel - archiv Severočeského muzea)
tzv.Liberecké Benátky, Široká ulice, r.1907 (foto Rudolf Ginzel - archiv Severočeského muzea)
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
archiv R.Cerman
archiv R.Cerman
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
Jan Líný 2020
Jan Líný 2020

Liberecké Benátky (22.11.1906, 9.2.1909)


Tímto názvem bylo označováno nábřeží Nisy mezi mosty v Orlí ulici a 1.máje a část Harcovského potoka za kavárnou Nisa. Na druhém snímku, pořízeném z jedné z několika lávek, je část náhonu u bývalé barevny (čp.296 - III, zbořeno 1991), za níž stála další o patro vyšší barevna (čp.298 - III, rekonstruovaná pro tiskárnu Ruch). Vzdálenější komín patří trhárně na konci Myslivecké ulice (bývalý Retex). První snímek je pořízen ze stejného místa, ale na opačnou stranu, směrem k Soukenného náměstí. V pozadí je ukončen lávkou v Resslově ulici.
(zdroj Kniha o Liberci )
"Liberecké Benátky " mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici ve dvacátých letech 20.století  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
"Liberecké Benátky " mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici ve dvacátých letech 20.století (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
Vpravo v té zdi je otvor a kolem jsou vidět důlky od kulek po střílení. (Outsider Art)
Vpravo v té zdi je otvor a kolem jsou vidět důlky od kulek po střílení. (Outsider Art)
archiv Outsider Art
archiv Outsider Art
foto Jan Pešek
foto Jan Pešek
23.11.2020
23.11.2020
Pohled z věže kostela sv. Antonína na dolní průmyslovou čtvrť kolem Široké a barvířské ulice v roce 1959. Mnoho domů dnes již neexistuje
Pohled z věže kostela sv. Antonína na dolní průmyslovou čtvrť kolem Široké a barvířské ulice v roce 1959. Mnoho domů dnes již neexistuje
Pohled podél Široké, vlevo roh starého soudu, dvě věže kostela nalezní svatého kříže atd. (archiv Luboš Mencl)
Pohled podél Široké, vlevo roh starého soudu, dvě věže kostela nalezní svatého kříže atd. (archiv Luboš Mencl)
současný stav (archiv J.Cvrček)
současný stav (archiv J.Cvrček)
historický Liberec - město komínů (archiv Miroslav Robikon)
historický Liberec - město komínů (archiv Miroslav Robikon)
Idealizovaná podoba Linserova továrního komplexu v Resslově, Široké a Proboštské ulici (konec 19.století)
Idealizovaná podoba Linserova továrního komplexu v Resslově, Široké a Proboštské ulici (konec 19.století)

Linserova továrna


Významný průmyslový komplex vznikl na konci 19.století v Resslově ulici. Christian Linser (1834 - 1915), který před rokem 1863 poskytoval měděnářské a mosaznické práce v čp. 122 v Barvířské ulici, koupil krátce před rokem 1894 domy čp. 110 - III, 111 - III, 263 - III, kolem roku 1900 čp. 271 - III a před rokem 1911 čp. 270 - III. Z původně klempíŕské dílny se rozrostl na strojírenský závod, v němž se od roku 1902 vyráběly motocykly. V letech 1906 - 1907 se Linser pokoušel rovněž o výrobu automobilů, kterou pak přenechal nově založené automobilce RAF. Poté zde pokračovala kovodělná výroba, od roku 1910 odlévání železa, hliníku a výroba měděného zboží. V roce 1926 byl tovární komplex prodán městu.

(zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby)

Linserův podnik na odlévání železa a výrobu měděného zboží
Linserův podnik na odlévání železa a výrobu měděného zboží
Než Linser přenechal výrobu automobilů liberecké firmě RAF... (archiv Petr Ruprecht)
Než Linser přenechal výrobu automobilů liberecké firmě RAF... (archiv Petr Ruprecht)

Linserův podnik

 v Resselově ulici po roce 1913

Pohled na vjezd do slévarny a kovárny firmy Linser. Vlevo na okraji část již zbořeného domu čp.169-III. Dům čp.271-III uprostřed postavil roku 1700 soukeník Gottfried Tanner. V roce 1763 zde bydlel krejčí Anton Ressel a po něm syn stejného jména i povolání. Tomu se 28.9.1809 narodil syn Wenzel Zacharias, později vynikající profesor dějepisu. Vystudoval gymnázium v Litoměřicích, filozofii v Praze a teologii ve Vídni. Roku 1831 byl u pražských piaristů vysvěcen na kněze. Působil pak jako učitel na reálce v Liberci až do roku 1843, kdy přešel na vyšší reálku do Rakovníka. Po krátkém působení ve Vídni se v roce 1846 opět vrátil do Rakovníka, odkud později odešel na gymnázium v Mostě, kde učil až do důchodu (1872). Zemřel zcela slepý 9.9.1876 klášteře piaristů v Mostě. Je autorem několika dějepisných publikací. Jeho rodný dům prošel v roce 1845 přestavbou získal podobu zachycenou na snímku. Roku 1900 ho koupil Christian Linser a začlenil do svého podniku. V září 1912 vyrostl na jeho místě nový tovární objekt. (později zde byl např. již zaniklý Elitron ).
Na místě vpravo stojícího domu čp.274-III z roku 1784 je dnes parčík.
Na dalších snímcích jsou dvouválcový motocykl a auto značky Linser (1906) (zdroj Kniha o Liberci)

Město Liberec získalo do svého majetku společně s pozemky v lokalitě takzvaného Papírového náměstí také rohový dům mezi Orlí a Resslovou ulicí. Věděli jste, že právě tady sídlila první továrna Christiana Linsera, který na přelomu let 1905 a 1906 zkonstruoval první automobil v Liberci? Linser patřil ve druhé polovině 19. století ke skupině továrníků, kteří se zasloužili o průmyslový rozmach Liberce. Výrobu aut potom převzala automobilka R. A. F. - Reichenberger Automobil Fabrik, kterou v roce 1907 založil Theodor von Liebieg. Třípodlažní dům, který je dnes (27.5.2021) převážně prázdný (jen v přízemí funguje nástrojárna), si prohlédlo vedení města a uvažuje o jeho budoucím využití.

Náměstí mezi Barvířskou a Širokou ulicí

(lavírované kresby tuží, zesvětlované bělobou a modře kolorované, v dobových paspartách s ražbou na papíru, autor Josef König, bytem Na Můstku (čp.274 - III)

Osudy prostranství, které mělo vzniknout v místech dnešního parčíku při Široké ulici, pojmenované do roku 1945 Demuthovo náměstí, dokumentují snad nejlépe nápisy na zadních stranách obou kreseb: Stará cechovní barvírna, která byla koupena firmou Anton Demuth a po letech chátrání nově vybudována. Vlevo tiskárna šátků Franze Schütze před rekonstrukcí, vpravo městská vínopalna vedle cechovní hasičské zbrojnice. Před barvírnou se nachází prádelna vln. V místech barvírny, kterou cech nabidl městu ke koupi, bylo - po jejím zbourání - projektováno náměstí. Harcovský potok měl být překlenut, zřízena studna a městská vinopalna přestavěna na národní školu. Projekt ztroskotal na nezájmu městské správy, načež cech prodal barvírnu za 17 000 zlatých firmě Anton Demuth a synové, jež ji dala dnešní podobu".
Cechovní barvírna stála v těchto místech už v roce 1657. Historii novější budovy dodnes připomíná deska od kamenického mistra Johanna Wewerky průčelí levého křídla objektu. Německý nápis uvádí, že dům byl postaven 2.července 1814 za starších soukenického cechu Ignatze Sallomona, Josepha Röhna, Friedricha Tschörnera a Franze Müllera. Roku 1909 byla barvírna přestavěna na požární zbrojnici.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Dobová fotografie, na které je zachyceno slavnostní otevření a předání hasičské zbrojnice hasičskému sboru v Liberci dne 17. října 1909.
Dobová fotografie, na které je zachyceno slavnostní otevření a předání hasičské zbrojnice hasičskému sboru v Liberci dne 17. října 1909.

Otevření nové požární zbrojnice v bývalé Demulthově barvírně (čp.29 a 30) v 17.10. 1909


Bývalou cechovní barvírnu v Barvířské ulici prodal soukenický cech roku 1856 firmě Anton Demuth & Söhne, která ji vlastnila do roku 1908. V roce 1909 byla přestavěna na hasičskou zbrojnici.(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

archiv Marek Řeháček)
archiv Marek Řeháček)
Soukenická barevna, Liberec (budova stávala v Barvířské ulici zřejmě v místě dnešní požární zbrojnice) (archiv SM Liberec)
Soukenická barevna, Liberec (budova stávala v Barvířské ulici zřejmě v místě dnešní požární zbrojnice) (archiv SM Liberec)
Pravá a levá polovina objektu hasičské zbrojnice v Barvířské ulici po přestavbě provedené ve dvacátých letech 20. století, kdy došlo k odstranění nádvorní stěny, která již nevyhovovala tehdejším požadavků na rozměry požární techniky v souvislosti se zakoupením prvních benzínových automobilů.
Pravá a levá polovina objektu hasičské zbrojnice v Barvířské ulici po přestavbě provedené ve dvacátých letech 20. století, kdy došlo k odstranění nádvorní stěny, která již nevyhovovala tehdejším požadavků na rozměry požární techniky v souvislosti se zakoupením prvních benzínových automobilů.
Cvičení libereckých hasičů za použití záchranné plachty, kterou vynalezl liberecký velitel čety lezců František Pilze | foto: Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje
Cvičení libereckých hasičů za použití záchranné plachty, kterou vynalezl liberecký velitel čety lezců František Pilze | foto: Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje
První český požární sbor v Liberci byl založen 12. června 1945
První český požární sbor v Liberci byl založen 12. června 1945
Hromadná fotografie členů hasičského sboru v Liberci v nádvorní části budovy hasičské zbrojnice v Barvířské ulici ve třicátých letech 20. století.
Hromadná fotografie členů hasičského sboru v Liberci v nádvorní části budovy hasičské zbrojnice v Barvířské ulici ve třicátých letech 20. století.
V polovině dvacátých let 20. století disponoval hasičský sbor kromě jiného také benzínovým nákladním automobilem.
V polovině dvacátých let 20. století disponoval hasičský sbor kromě jiného také benzínovým nákladním automobilem.
Pohled na hasičskou zbrojnici z ulice Barvířská ve směru od Soukenného náměstí – počátek 20. Století.
Pohled na hasičskou zbrojnici z ulice Barvířská ve směru od Soukenného náměstí – počátek 20. Století.
Garážová stání dobové výjezdové zásahové techniky – hasičská zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci.
Garážová stání dobové výjezdové zásahové techniky – hasičská zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci.
Fotografie z doby přestavby zastaralého objektu hasičské zbrojnice v roce 1989.
Fotografie z doby přestavby zastaralého objektu hasičské zbrojnice v roce 1989.
Fotografie pamětních desek umístěných na průčelí levé části budovy. Starší z desek je připomínkou založení původní budovy v roce 1814. Novější deska instalovaná v roce 2019 nám připomíná založení hasičského záchranného sboru v Liberci v roce 1863. Na budovu byla umístěna u příležitosti oslav 110. výročí otevření hasičské zbrojnice v Barvířské ulici.
Fotografie pamětních desek umístěných na průčelí levé části budovy. Starší z desek je připomínkou založení původní budovy v roce 1814. Novější deska instalovaná v roce 2019 nám připomíná založení hasičského záchranného sboru v Liberci v roce 1863. Na budovu byla umístěna u příležitosti oslav 110. výročí otevření hasičské zbrojnice v Barvířské ulici.

Hasiči v Liberci mají online kroniku od roku 1945

Nová kronika zachycuje největší požáry v Liberci od konce druhé světové války. Od roku 1990 až do současnosti je možné podívat se na požáry i v dalších částech Libereckého kraje.

Za minulého režimu patřil k největším zásahům požár státní knihovny v únoru 1954. Byla tehdy v ulici U Věže, v místech, kde je dnes areál výrobní společnosti, bývalé Energomontáže. Oheň v roce 1954 zničil většinu ze zpracovaných 250 000 svazků knihovny. Nová online kronika obsahuje i autentické vyprávění strůjce úspěšného pokusu o nezvyklém zdolání dominanty krajského města z roku 1989, kdy osmičlenné družstvo požárníků z libereckého požárního útvaru natáhlo nepřetržitého vedení požárních hadic z liberecké radnice na Ještěd, tedy vzdálenost 13 300 metrů s převýšením 660 metrů, a to v čase 3 hodiny 40 minut 23 sekund.

Hasičská online kronika vznikla k 75. výročí vzniku českého Požárního sboru v Liberci.

autor: Eva Malá | zdroj: Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje

Liberečtí hasiči s výjezdovou technikou na dvoře hasičské zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci. Fotografie pochází z období let 1909 – 1910.
Liberečtí hasiči s výjezdovou technikou na dvoře hasičské zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci. Fotografie pochází z období let 1909 – 1910.
Fotografie členů hasičského sboru v Liberci v nádvorní části budovy hasičské zbrojnice v Barvířské ulici ve třicátých letech 20. století.
Fotografie členů hasičského sboru v Liberci v nádvorní části budovy hasičské zbrojnice v Barvířské ulici ve třicátých letech 20. století.
Nádvoří hasičské zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci v roce 1910.
Nádvoří hasičské zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci v roce 1910.
Garážová stání dobové výjezdové zásahové techniky – hasičská zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci.
Garážová stání dobové výjezdové zásahové techniky – hasičská zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci.
Fotografie z doby přestavby zastaralého objektu hasičské zbrojnice v roce 1989.
Fotografie z doby přestavby zastaralého objektu hasičské zbrojnice v roce 1989.
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci

Nároží Barvířské ulice (70.léta 19.století)


Z budov zachycených na snímku rohu Barvířské ulice a Soukenného náměstí se do dnešních dnů zachoval jen bývalý krajský soud vyčnívající v pozadí napravo nad původní dřevěnou zástavbu. Na místě nárožního domu (čp.115 - III) stála počátkem 17.století koželužna zámožné obuvnické rodiny Zimmermannů. Roku 1639 ji koupil švec Eliáš Hübner za 85 kop grošů, ale příliš si ji neužil, neboť už po dvou letech považoval za nutné z náboženských důvodů opustit město a dům převzala vrchnost. Od ní ho roku 1652 koupil švec Knesche, dále se jako majitelé vystřídali řezník Hoffmann a barvíř Aktmann, až dům v roce 1700 získal soukeník Theodor Tugemann a postavil si na jeho místě patrovou obytnou stavbu, z větší části ještě dřevěnou, kterou v poněkud už pozměněné podobě zachycuje snímek. V roce 1832 si na přilehlém pozemku, patřícím původně k čp.115 - III, postavil jirchář Josef Rohn zděný patrový dům klasicistního vzhledu. Na snímku je dobře vidět, že pro jeho stavbu mu přenechal tehdejší majitel nárožního domu podkovář Ignaz Reichmann nejen pozemek, ale obětoval také kus svého obydlí. Už tehdy bylo asi zřejmé, že bude nutno nároží úplně přebudovat. K tomu však došlo až v rámci celkové přestavby okolí v osmdesátých letech. Tehdy zde majitel objektu Rudolf Schreyer, provozující železářství, postavil dnešní čtyřpodlažní dům s novorenesanční, štukami bohatě zdobenou fasádou. Roku 1996 proběhla rozsáhlá rekonstrukce pro účely Agrobanky, při níž byl zbořen i vedlejší domek čp.330 - III, zasahující malou částí do snímku zcela vlevo.

(zdroj Kniha o Liberci)

U Zbrojnice v roce 1978 a 4.7.2022
U Zbrojnice v roce 1978 a 4.7.2022
plakátovací plocha v ulici U Zbrojnice (kolorováno Starý Liberec)
plakátovací plocha v ulici U Zbrojnice (kolorováno Starý Liberec)
1978 (archiv Boveracliubu)
1978 (archiv Boveracliubu)

Budova čp.118 v Barvířské ulici,

kde byl v letech 1850 - 1877 umístěn okresní soud
(foto před rokem 1933 a v roce 2020)

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Bývalý soud v Barvířské ulici počátkem 20.století

Pohled na část jižní fronty v Barvířské ulici, které dominuje rozložitá třípodlažní budova čp.118-III. Na tomto místě si v roce 1610 postavil dřevěné stavení tkadlec Michael Rudolf, od roku 1752 zde stával dům cechu punčochářů. Ten koupil počátkem 19.století majitel továrny na sukna Franz Ulbrich, jenž tu v roce 1820 postavil třípodlažní budovu s klacisistní fasádou. V letech 1850-77 zde byl umístěn krajský a okresní soud, který pak přesídlil do nového objektu pod Keilovým vrchem. Pro soudní účely byla ve dvoře přistavěna věznice, změněná později na byty. Zcela vlevo vidíme novotou zářící novorenesanční nárožní dům (čp.115-III).Mezi ním a bývalým soudem vystupuje do ulice domek čp.117-III, krytý ještě šindelem. Už v roce 1932 byl určen k demolici, k níž došlo teprve po druhé světové válce.

(zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

60.léta (foto Otto Vávra starší)
60.léta (foto Otto Vávra starší)
Nároží Soukenného náměstí a Barvířské ulice 70.léte 19.století a 2.4.2020
Nároží Soukenného náměstí a Barvířské ulice 70.léte 19.století a 2.4.2020
archiv Věra Donátová
archiv Věra Donátová
Barvířská ulice cca 60.léta a 18.6.2022
Barvířská ulice cca 60.léta a 18.6.2022
Barvířská ulice kolem roku 1935 a 19.4.2020
Barvířská ulice kolem roku 1935 a 19.4.2020
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Hostinec U města Salzburku v Barvířské ulici  v druhé polovině 19.století a 27.3.2020
Hostinec U města Salzburku v Barvířské ulici v druhé polovině 19.století a 27.3.2020
Hurá na prázdniny ZŠ Barvířská - 1964 (foto Vilém Boháč)
Hurá na prázdniny ZŠ Barvířská - 1964 (foto Vilém Boháč)
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Barvířská čp 120/11 (1920)
Barvířská čp 120/11 (1920)
klasicistní "Soykův" dům v Barvířské ulici v 30.letech 20.století  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
klasicistní "Soykův" dům v Barvířské ulici v 30.letech 20.století (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Chátrající objekty bývalé Linserovy továrny v Barvířské (čp.269) a Resslově ulici (čp.270) v 70. letech 20.století a 19.4.2020
Chátrající objekty bývalé Linserovy továrny v Barvířské (čp.269) a Resslově ulici (čp.270) v 70. letech 20.století a 19.4.2020
objekty bývalé Linserovy továrny v Barvířské (čp.269) a Resslově ulici (čp.270)
objekty bývalé Linserovy továrny v Barvířské (čp.269) a Resslově ulici (čp.270)
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
křižovatka ulic Reslova - Barvířská - Orlí
křižovatka ulic Reslova - Barvířská - Orlí
Široká a Resslova ulice v březnu 1992 (archiv K.Odrážkové) a 28.8.2021
Široká a Resslova ulice v březnu 1992 (archiv K.Odrážkové) a 28.8.2021
foto od Kateřiny Odrážkové. Poznáte, kde její tatínek fotil v březnu 1992 (Široká a Resslova ulice)
foto od Kateřiny Odrážkové. Poznáte, kde její tatínek fotil v březnu 1992 (Široká a Resslova ulice)
Stavokombinát,  Barvířská ulice (1979, foto Petr Šimr)
Stavokombinát, Barvířská ulice (1979, foto Petr Šimr)
foto Petr Šimr 1995 (To je někdejší Linser v pohledu od Široké/Resslovy ulice)
foto Petr Šimr 1995 (To je někdejší Linser v pohledu od Široké/Resslovy ulice)
2020
2020
Vozy č. 32 a 33 na výhybně v Orlí ulici dne 29.9.1928 jako funglofky. Oba vozy byly objednány u českolipské vagónky 8.6.1927, dodány byly 11.9.1928 a po instalaci elektrické výzbroje byly 14. (32), resp. 16.8.1928 (33) poprvé nasazeny do provozu. Oba vozy byly zlikvidovány v roce 1966. Do Hanychova se ze Soukenného náměstí se jezdilo Barvířskou, Orlí a Františkovskou už jen do října 1932.
Vozy č. 32 a 33 na výhybně v Orlí ulici dne 29.9.1928 jako funglofky. Oba vozy byly objednány u českolipské vagónky 8.6.1927, dodány byly 11.9.1928 a po instalaci elektrické výzbroje byly 14. (32), resp. 16.8.1928 (33) poprvé nasazeny do provozu. Oba vozy byly zlikvidovány v roce 1966. Do Hanychova se ze Soukenného náměstí se jezdilo Barvířskou, Orlí a Františkovskou už jen do října 1932.
Orlí ulice přímo před školou (kolorováno Starý Liberec)
Orlí ulice přímo před školou (kolorováno Starý Liberec)
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec

07.08.2021

Přes 250 let starý a v mnoha ohledech unikátní dům zachránilo díky náročné rekonstrukci zhruba za 40 milionů korun město Liberec.

Stavbě v Orlí ulici, která přesně za měsíc (6. září) začne znovu sloužit k bydlení pro občany, v minulosti opakovaně hrozilo zbourání. Radnice se ale rozhodla historicky významnou ukázku architektury a stavitelství z období pozdního klasicismu zachránit a místo demolice získat evropskou dotaci na její záchranu.

Příběh domu s číslem popisným 139/5 v ulici Orlí čili Adlergasse začal podle dobových pramenů už před rokem 1771, kdy měl ale objekt číslo 519. To se však při přečíslování domů v roce 1789, zahájeného už za vlády Marie Terezie, změnilo na č. 107. Ovšem pouze do roku 1826, od kdy objekt nese číselné označení 139, které platí dodnes.

Z archivů lze doložit, že v témže roce patřil Josefě Apollonii Kasper. Dobové záznamy ukazují, že šlo o jeden z velmi starých libereckých soukenických domů v tzv. Třetí čtvrti, které se říkalo Viertel. Od tohoto názvu bylo odvozeno i české jméno Na Čtvrti. Podle sčítání lidu z roku 1921 už stavba patřila Otto Stadlerovi a žilo v ní dvacet lidí v pěti rodinách.

Budova v Orlí je zajímavá a jedinečná mimo jiné tím, že historicky nerespektuje uliční čáru, tedy místo, kde přesně měla být ve své době postavena. Tím je originální podobně, jako například známý měšťanský dům Na Panské zvůli v nedalekém Frýdlantu.

Jednou z mnoha zajímavostí, které historii objektu v Orlí doprovázejí, je například záznam o tom, že jedním z jeho dlouholetých nájemníků byl vlastník cenného pozemku v centru Liberce, na němž později vyrostl legendární Baťův dům.

Dům v Orlí ulici čp. 139 - III je z mnoha důvodů hodnotnou ukázkou pozdně klasicistní zástavby v dolním centru Liberce. Ve své stávající poloze a hmotě figuruje na mapě stabilního katastru už od roku 1843. I přes závažná narušení četnými demolicemi v předcházejících desetiletích je tato část města považována za velmi unikátní místo.

Několik měsíců trvající rekonstrukce, na níž Liberec uvolnil ze své rozpočtu cca 20 milionů korun, přičemž polovinu z této částky ještě v budoucnu získá zpět jako vyrovnávací platbu za nájemné a udržitelnost, má skončit během srpna. Ode dneška přesně za měsíc (6. září 2021) pak bude předána k užívání a postupně zabydlena novými nájemníky. Celkem náročná renovace stála cca 40 milionů, zhruba polovinu město získalo z evropských dotací.

zdroj:  https://www.liberec.cz/cz/mesto-zachranilo-unikatni-dum-orli.html?fbclid=IwAR0BhQKVqWgg3W8tPgnkK7CR6GOPfYlZeFDvUhKvvTtyq0P3z0T09L2d_68

Orlí ulice
Orlí ulice
Orlí ulice, dům č.p. 139. (J.Zámečník) ..dům po rekonstrukci: Největší radost mám z krásně opraveného městského objektu v historické části města. Vlastní náklad z městého rozpočtu je necelých 20 mil.Kč, z toho ještě město dostane zpět 10 mil.Kč jakožto vyrovnávací platbu v průběhu udržitelnosti a také nájemné. Takže se nám vše bohatě vrátí a brzy začne dokonce město kromě hezké budovy vydělávat. A navrch jsme získali dotaci od EU ve výši 20 mil.Kč, proto jsme si mohli dovolit takto citlivý a architektonicky kvalitní přístup. Navíc jsme v soutěži na stavební firmu měli 15 nabídek a vybrali tu nejlevnější. A vyplatilo se to (komentář: J.Zámečník)
Orlí ulice, dům č.p. 139. (J.Zámečník) ..dům po rekonstrukci: Největší radost mám z krásně opraveného městského objektu v historické části města. Vlastní náklad z městého rozpočtu je necelých 20 mil.Kč, z toho ještě město dostane zpět 10 mil.Kč jakožto vyrovnávací platbu v průběhu udržitelnosti a také nájemné. Takže se nám vše bohatě vrátí a brzy začne dokonce město kromě hezké budovy vydělávat. A navrch jsme získali dotaci od EU ve výši 20 mil.Kč, proto jsme si mohli dovolit takto citlivý a architektonicky kvalitní přístup. Navíc jsme v soutěži na stavební firmu měli 15 nabídek a vybrali tu nejlevnější. A vyplatilo se to (komentář: J.Zámečník)
Již neexistující domy na rohu Orlí a Františkovské ulice. Napravo čp.234, do roku 1905/1906 bývalá hospoda "Zur Schmiede" Foto před rokem 1932  (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Již neexistující domy na rohu Orlí a Františkovské ulice. Napravo čp.234, do roku 1905/1906 bývalá hospoda "Zur Schmiede" Foto před rokem 1932 (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Pohled na Františkovskou ulici s tratí tramvaje před sto lety. Zmizely jak koleje, tak i všechny domy v popředí (archiv Boveraclubu)
Pohled na Františkovskou ulici s tratí tramvaje před sto lety. Zmizely jak koleje, tak i všechny domy v popředí (archiv Boveraclubu)
Františkovská ulice - pokus spojit staré s novým (Jaroslav Reichenberg Karel)
Františkovská ulice - pokus spojit staré s novým (Jaroslav Reichenberg Karel)
ul. Františkovská křižovatka u Besedy (M.Gergelčík)
ul. Františkovská křižovatka u Besedy (M.Gergelčík)
Orlí ulice (M.Gergelčík)
Orlí ulice (M.Gergelčík)
Dobrá práce. Tak teď už jenom tu tramvaj. 🙂 (29.9.1932, foto Erwin Cettineo) (archiv T.Krebs)
Dobrá práce. Tak teď už jenom tu tramvaj. 🙂 (29.9.1932, foto Erwin Cettineo) (archiv T.Krebs)
Orlí ulice (archiv Jaroslav Hůlka)
Orlí ulice (archiv Jaroslav Hůlka)
Orlí 183/3 (foto P.Ruprecht)
Orlí 183/3 (foto P.Ruprecht)
Prodejna nuceneho vyseku v liberecke Orli ulici. Pamatuji si, ze tam dost casto nakupovala ma babicka, nekolikrat me vzala i s sebou. Vzpominam si, ze zbozi privazeli nekolikrat tydne a fronty byly dost dlouhe... V tech frontach se tvorila pratelstvi, alespon v pripade me babicky, ktera se tam seznamila s nekolika lidmi... ( domnivam se, ze vyber masa v teto prodejne, byl podstatne rozmanitejsi, nez v beznem reznictvi ) (archiv Patrick Sébastien )
Prodejna nuceneho vyseku v liberecke Orli ulici. Pamatuji si, ze tam dost casto nakupovala ma babicka, nekolikrat me vzala i s sebou. Vzpominam si, ze zbozi privazeli nekolikrat tydne a fronty byly dost dlouhe... V tech frontach se tvorila pratelstvi, alespon v pripade me babicky, ktera se tam seznamila s nekolika lidmi... ( domnivam se, ze vyber masa v teto prodejne, byl podstatne rozmanitejsi, nez v beznem reznictvi ) (archiv Patrick Sébastien )
Františkovská a Orlí ulice s tramvají z Horního Hanychova
Františkovská a Orlí ulice s tramvají z Horního Hanychova
křižovatka Františkovská - Orlí (archív Vlastimíra Hájka)
křižovatka Františkovská - Orlí (archív Vlastimíra Hájka)
Na Zápraží ..........Na prvním snímku povodeň z července 1897.Po této katastrofě se 27.6.1903 začala stavět Liberecká přehrada a stavba trvala jen něco málo přes půl roku.
Na Zápraží ..........Na prvním snímku povodeň z července 1897.Po této katastrofě se 27.6.1903 začala stavět Liberecká přehrada a stavba trvala jen něco málo přes půl roku.
Obytný dům na rohu Františkovské a Metelkovy ulice. (Kniha Liberec minulosti a budoucnosti) (archiv Všichni Čermáci)
Obytný dům na rohu Františkovské a Metelkovy ulice. (Kniha Liberec minulosti a budoucnosti) (archiv Všichni Čermáci)
Nad tkalcovským domkem v Franzendorfer Straße (dnes Františkovská) se snášela oblaka kouře z továrních komínů…… (archiv O.Musil)
Nad tkalcovským domkem v Franzendorfer Straße (dnes Františkovská) se snášela oblaka kouře z továrních komínů…… (archiv O.Musil)
Tkalcovský dům - Františkovská ulice (archiv J.Hůlka)
Tkalcovský dům - Františkovská ulice (archiv J.Hůlka)
Roh Františkovské a ul.Na rybníčku , vlevo hotel Česká beseda
Roh Františkovské a ul.Na rybníčku , vlevo hotel Česká beseda
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
únor 1982 - velmi zajímavé foto. (archiv Kateřiny Odrážkové)rekonstrukce mostu v Orlí. Stavěl jako hlavní stavbyvedoucí můj kamarád Břeťa z TSML. Tím zmizelo i jedno pole, kde původně jezdila tramvaj.(komentář František Zikmund)
únor 1982 - velmi zajímavé foto. (archiv Kateřiny Odrážkové)rekonstrukce mostu v Orlí. Stavěl jako hlavní stavbyvedoucí můj kamarád Břeťa z TSML. Tím zmizelo i jedno pole, kde původně jezdila tramvaj.(komentář František Zikmund)
Most se vyznačoval traverzou, která v letech 1912 - 1932 oddělovala vozovku od tramvajového pruhu. Byla to taková pěkná past na neznalé řidiče. (archiv Tomáš Krebs)
Most se vyznačoval traverzou, která v letech 1912 - 1932 oddělovala vozovku od tramvajového pruhu. Byla to taková pěkná past na neznalé řidiče. (archiv Tomáš Krebs)
Pohled do Proboštské ulice a most do Orlí ulice. Uprostře dům čp. 265, kde sídlilo od roku 1893 první vojenské velitelství v Liberci (rok 1904)(zdroj Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb)
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka