Liberec III - Jeřáb - část 1.  (Náměstí Dr.E.Beneše, Pražská ulice a Soukenné náměstí + Široká, Barvířská, Orlí ulice)

27.05.2020
27.9.1982 (foto Jiří Holeček)
27.9.1982 (foto Jiří Holeček)

Historie Liberce III do konce redernovského období (1622) s připojením části Růžodolu s pomístním názvem "Kranich" k městu v roce 1612


Vysvětlení historie dnešního Jeřábu se neobejde bez poznání předchozí situace v časových a prostorových souvislostech. Trvalé osídlení užšího Liberecka je spjato až s příchodem šlechtického rodu Biberštejnů na Frýdlantsko v roce 1278, jenž inicioval od osmdesátých let 13. století novou kolonizační aktivitu. Během ní se do poloviny 14. století dotvořila základní sídelní struktura Liberecka. Kolem roku 1300 byla založena ves Liberec o rozloze cca 520 ha, která se stala sídlem malé farnosti. Do jejího obvodu patřila zřejmě již existující ves Růžodol, jejíž hranici s Libercem tvořil tok Nisy. Byla jednou z nejrozsáhlejších vsí Liberecka o rozloze cca 760 ha. Během první poloviny 14. století se staly obě vsi v rámci biberštejnského dominia součástí samosprávného obvodu hamrštejnského hradu pod vrchním dohledem frýdlantského purkrabího. Jejich obyvatelé navštěvovali místní trhy v blízkém Frýdlantu a Chrastavě i výroční trhy ve vzdálenějším Zhořelci. Živili se zemědělstvím, pastevectvím i prací v lese. Ve čtyřicátých letech 15. století obnovili Biberštejnové během husitských válek zpustošený Liberec povýšením na městečko, jehož měšťané získali právo vaření piva. Liberec patřil dlouho mezi tzv. trpasličí městečka se zástavbou pouze kolem vyměřeného tržiště. Během česko-uherských válek byl v roce 1469 vypálen. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 16. století se Liberec stal správním centrem nově vzniklého libereckého panství s vrchnostenským poplužním dvorem. Právovárečné domy na parcelách pozdějších budov s čp.3 a čp. 4 na jižní straně nově vzniklého tržiště spolu s mlýnem, který byl v té době zřejmě postaven v blízkosti dnešního čp. 26, byly prvními stojícími objekty na území dnešního Liberce III. Po příchodů Redernů na liberecké panství se po roce 1558 odehrály změny i na území Růžodolu. Mezi lety 1564 -1566 koupil růžodolské rychtářství s příslušenstvím liberecký hejtman Jáchym Ulrich z Rosenfeldu a založil zde hospodářský dvůr. V roce 1577 k němu přikoupil sousední sedláckou usedlost s pozemky. Po jeho smrti získali tento majetek v roce 1597 Redernové, kteří ke dvoru mezi lety 1602-1610 scelili další půdu dvou sousedních poddanských usedlostí. Růžodolský vrchnostenský dvůr o rozloze 202,5 ha měl však malou výnosnost, proto byl z velké části rozparcelován a Kateřinou z Redernu odprodán devatenácti libereckým měšťanům. Je to významná událost pro dějiny města. Nově získané pozemky jsou dodnes základem katastrálního území Jeřábu a daly mu i pojmenování. Převod majetku byl zapsán do vrchnostenské gruntovní knihy 8. ledna 1612 a objevuje se tu poprvé pomístní název "Kranichsberg" (později psán zkráceně "aufm Kraniche"). Podle ptáka jeřába nebo jména dřívějšího rychtáře se tak nazývalo stoupající návrší v místech dnešního nádraží spolu s loukami a polnostmi z jeho obou stran táhnoucími se až k Nise, které byly původně součástí růžodolského rychtářství. Velká část byla z něho připojena k městu, menší díl luk a pozemků před a za tzv. "Velkým rybníkem" zhruba v místech mezi řekou Nisou, dnešní ulicí Košickou, Nákladní a třídou 1. máje si ponechala vrchnost. Ze zbylých oddělených částí Růžodolu vznikl pozdější Růžodol I a Horní Růžodol, které do roku 1850 tvořily společnou ves.

Povýšení na město a právo konat dva výroční trhy přineslo od roku 1577 další oživení hospodářského života. Znamenalo významnou stavební proměnu Liberce, vyrostly tu první zděné budovy a díky uděleným privilegiím a příhodným podmínkám se rozvinul obchod a řemesla. Důležitým vedlejším zaměstnáním měšťanů bylo pivovarnictví. V roce 1592 byl stanoven konečný počet výsadních právovárečných domů na šedesát tři, z nichž pouze sedm stálo na území pozdějšího Liberce III. V roce 1619 existovalo v Liberci osm cechů, mezi nimiž začal postupně nabývat na významu soukenický cech. Rostl i počet obyvatel města, zatímco v roce 1552 lze odhadovat kolem 35-40 domů s 300 obyvateli, v roce 1622 to bylo již 203 domů s 1 500 obyvateli.

Na konci vlády Redernů v roce 1622 stálo v místech pozdější liberecké třetí čtvrti asi 50 domů. Relativně živelnou výstavbu formoval především členitý terén a soukenická výroba vyžadující dostatek vody. Část zástavby se proto od konce 16. století soustředila také do prostoru v okolí dnešního Soukenného náměstí. Harcovský potok se tu patrně již ve druhé polovině 16. století sléval s mlýnským náhonem vyvedeným z Nisy a jeho rozšířený tok zde tvořil mlýnský rybník. Část vody z něho odtékala jako Harcovský potok do Nisy a část do vrchnostenského mlýna a za ním pokračoval náhon dále. V tomto období na území pozdějšího Liberce III přibyly postupně do roku 1552 v dnešním náměstí Dr. E. Beneše nejprve právovárečné domy v místech dnešních čp. 1 a čp. 6 a mezi lety 1552-1593 pak další výsadní domy (čp. 2 a čp. 5) a v dnešní Pražské ulici čp. 7. Domy na náměstí byly s hrázděným patrem, loubím a štíty obrácenými do prostoru náměstí. V Pražské ulici pak přibyly mezi lety 15921622 další domy (čp. 8, čp. 9, čp. 13, čp. 15, čp. 16, čp. 17, čp. 19, čp. 20, čp. 21, čp. 22 a čp. 23). Na obecní půdě za mlýnem hospodářské objekty: v roce 1576 v dnešní Široké ulici obecní sladovna (čp. 28), v dnešní Myslivecké ulici roku 1605 pazdírna na tření Inu (čp. 297), obecní rasovna (čp. 307) a kolem roku 1590 koželužna ševců (čp. 309) a v dnešní Barvířské ulici v roce 1608 barvírna (čp. 29-30). Do roku 1622 byly v ní postaveny domy čp. 31, čp. 32, čp. 33; z druhé strany - čp. 116, čp. 117, čp. 118, čp. 119, čp. 120, čp. 121 a čp. 122; v dnešní ulici Hrázděné čp. 108, čp.111, čp. 113; v dnešní třídě 1. máje čp. 64, čp. 71 a čp. 76 a Jánské ulici čp. 51, čp. 55, čp. 57, čp. 59 a čp. 60.

S výkonem samosprávy byly spojeny stavební záležitosti, které byly do konce 18. století pod vrchnostenským dohledem. V čele stál nejprve dědičný rychtář, který jako vrchnostenský úředník rozhodoval ve správních záležitostech a zastupoval vrchnost na vesnickém soudu. Po povýšení Liberce na městečko se ve čtyřicátých letech 15. století postavil do čela nově vzniklé městské rady purkmistr, který se stal po zániku funkce dědičného rychtáře na přelomu 15. a 16. století vedoucím orgánem samosprávy. Od konce třicátých let 16. století se v Liberci začala formovat městská kancelář s městským písařem a rozvíjela se městská správa. Dochované písemnosti vzniklé z její úřední činnosti jsou od té doby prvořadým pramenem i pro dějiny později zřízené třetí městské čtvrti.

(zdroj: J.Bock - Liberec III Jeřáb městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Obrazy, hrnky, talířky, hodiny, magnetky a medovina, vše skladem. 🙂 www.porcelan-glass.cz  (Jan Cidrych)
Obrazy, hrnky, talířky, hodiny, magnetky a medovina, vše skladem. 🙂 www.porcelan-glass.cz (Jan Cidrych)

Náměstí Dr. Edvarda Beneše

Náměstí Dr. Edvarda Beneše je jedním z nejvýznamnějších náměstí v Liberci, na pomezí částí Staré Město, Nové Město, Perštýn a Jeřáb.

Přestože se náměstí v minulosti jmenovalo Staroměstské, tak do čtvrti Liberec I - Staré město patří pouze část od radnice na sever, východní strana náměstí patří do čtvrti Liberec IV - Perštýn, západní strana náměstí s hotelem Praha patří do čtvrti Liberec II - Nové Město, a plocha náměstí a jižní strana do čtvrti Liberec III - Jeřáb.

Náměstí se nachází v horní části libereckého centra. Do jeho hlavní části (takzvaně před radnicí) ústí ulice Moskevská, Pražská, Kostelní, Frýdlantská, Železná a 5. května. Náměstí ovšem pokračuje i směrem dále za radnicí, kde do něj ústí ulice Mariánská, Rumjancevova a Sokolská.

Na náměstí se nachází významné městské objekty, především zdejší radnice a divadlo F. X. Šaldy. V jeho hlavní části je umístěna Neptunova kašna a také vydlážděný půdorys původní radnice zbourané v roce 1894. V části za radnicí se nachází stejnojmenné zastávky autobusů městské hromadné dopravy. Do roku 1984 přes náměstí vedla také tramvajová trať, ta však byla přeložena do Rumunské ulice.

Náměstí v minulosti neslo různé pojmenování, jako byla Margktt (podle dřívější tržnice), Ring, Altstädter Platz, Alte Markt, Radniční náměstí nebo Staroměstské náměstí. Pro část za radnicí se používal název Divadelní náměstí, pro ulici vedenou po severozápadní straně náměstí pak název Kronen Gasse.

  • Dr. Ed. Beneš Platz / náměstí Dr. Edvarda Beneše (1937-1938) - podle československého prezidenta Edvarda Beneše
  • Adolf Hitler Platz (1938-1945) - podle německého nacistického vůdce Adolfa Hitlera
  • náměstí Presidenta Dr. Edvarda Beneše (1945-1952)
  • náměstí Bojovníků za mír (1952-1991)
  • náměstí Dr. E. Beneše (od roku 1991)

(zdroj Wikipedie)

Nám. Dr. E. Beneše, 1939. Kvalita nic moc, ale běžně fotky v daném směru nejsou. (zdroj: eBay)(Petr Ruprecht)
Nám. Dr. E. Beneše, 1939. Kvalita nic moc, ale běžně fotky v daném směru nejsou. (zdroj: eBay)(Petr Ruprecht)

STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ PO PŘESTAVBĚ

Na prvním snímku je vjezd do Železné ulice již rozšířen ubouráním nárožní hospody U Řetězu (1902). Zde a na místě jejího dosud stojícího souseda brzy vyroste dnešní hotel Praha. Na protějším nároží Frýdlantské ulice dominuje Seidlův obchodní dům. Manželka zakladatele firmy F. J. Seidel, které v Liberci nikdo neřekl jinak než Titz-Sophie, měla od roku 1855 vyhlášený oděvní obchod v hostinci U Řetězu. Jako první přicházela s módními novinkami, takže se u ní scházela liberecká honorace a bylo téměř nemyslitelné, aby měšťanská dcera neměla svatební šaty právě od ní. Podnikavá majitelka i roku 1870 zřídila také První koncesionovaný liberecký pohřební ústav Concordia, fungující keště za první republiky. Po její smrti (1877) převzal vedení firmy syn Gustav. Jelikož dům s jeho obchodem měl padnout za oběť rozšíření Železné ulice, koupil protější nárožní stavení čp. 244-I), na jehož místě vybudoval po požáru 1891 dnešní novorenesanční obchodní dům. Od roku 1903 ho vedli jeho synové Gustav a Walter, kteří provedli rozsáhlou modernizaci. Dámská oděvní firma Seidel byla první v Liberci, která zavedla elektřinu nejen k osvětlení, ale také k pohonu veškerého strojového zařízení.

Na druhém snímku dominuje uprostřed jižní strany náměstí novorenesanční dům s arkýřem přes dvě patra, zakončený vysokým štítem (čp. 4-III). Na jeho místě stával právovárečný dům přestavěný v roce 1808 na třípodlažní zděný s bohatou klasicistní fasádou. Dnešní podobu mu dal architekt Edmund Trossin (1886). Vynikající stavba je důstojným protějškem liberecké radnici. Mistrovským dílem je také vstupní kovaná mříž. Vedlejší dům čp. 5-III, na snímku uprostřed, vyniká nad ostatní svou šířkou. Je to pravděpodobně proto, že od roku 1555 v něm bydlel sám hejtman Joachim Ulrich z Rosenfeldu, panský správce města. V polovině 17. století byl přestavěn na dřevěný patrový dům s loubím o třech polích a hrázděným průčelím zakončeným dvojitým sdruženým štítem. Ten býl roku 1834 nahrazen zděným třípodlažním domem s klasicistním průčelím zdobeným šesti plochými pilastry s korintskými hlavicemi. V druhé polovině 19. století mu bylo přistavěno ještě jedno patro a v této podobě zůstal dodnes. Roku 1856 tu byl otevřen druhý liberecký peněžní ústav - filiálka Eskomptního ústavu Rakouské národní banky. Není bez zajímavosti, že v roce 1904 zažádal majitel prodejny kávy Gustav Roust, aby směl instalovat první stroj na pražení kávy v Liberci. Prodejna Café Americano pak byla otevřena roku 1909. Firma existovala i za první republiky , prostředí jejího krámku, kde se dodnes prodává váva, připomíná poměrně zachovalý interiér.

Sousední, původně dvoupodlažní nárožní dům (čp. 6-III, dnes informační středisko) byl dlouho majetkem purkmistra Mathese Ginzela (ve funkci 1643-51). Dnešní novoklasicistní podobu dostal v roce 1554. Zároveň bylo přibojeno křídlo v Pražské uhci, kam byl bozději přemístěn vchod. Podle rozhodnutí magistrátu měla být na jeho úkor rozšířena Pražská ulice (1880), ale bo odvolání majitele se ho podařilo zachovat, stejně jako dva domy bod ním, které dodnes přesahují regulační čáru.

Na posledním snímku stojí za kašnou dům čp. 4-IV, druhá liberecká lékárna U Zlatého lva. Založil ji roku 1792 Oktavian Wolf z Litoměřic a po deset letech ji prodal Josefu Ehrlichovi. Ten koupil roku 1809 uvedený dům, po roce ho nechal přestavět na zděný a přenesl do něj z Kostelní uličky lékárnu, která zde pak fungovala téměř půldruhého století.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

křižování tramvaji s nástupnimi ostrůvky ..🤔 (archiv M.Gergelčík)
křižování tramvaji s nástupnimi ostrůvky ..🤔 (archiv M.Gergelčík)
kolem roku 1970 (zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
kolem roku 1970 (zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Putování po náměstí Dr. Eduarda Beneše .....tentokrát jižní část .

Tuto část tvoří od nepaměti 6 domů. Stejně jako ostatních domů na náměstí jednalo se o dřevěné stavby s loubím . Postupně byly domy nahrazeny kamennými a ztratily loubí . Prvním domem zleva je Hlasivcům dům ( nároží s Moskevskou ) . V tomto domě byla lékárna a žila v něm do roku 1894 rodina Hlasivcova. V novodobé historii zde byl podnik Fotografia . Nejvice dominantním je dům čp.4. Tento dům je památkově chráněn . Styl je to novorenezanční.Díkem je architekta Trossina z roku 1886. Skvělá je tepaná mříž. Vedlejší dům ( čp 5 ) Ulrichův - je z roku 1834 - býval tu peněžní ústav a dlouhodobě až do dnešních dnů tu byla prodejna kávy. Narožní dům čp. 6 má také dlouhou historii. Při rozšiřování Pražské mu málem hrozilo zbourání, nakonec se ulice rozšířila na úkor loubí u domů 13 a 14 . V domě byl první Liberecký obchodní dům. Po roce 1989 bylo v přízemí Městské informační středisko .  (autor příspěvku Karel Krenk)

1991
1991
náměstí Dr. E. Beneše v roce 1938 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
náměstí Dr. E. Beneše v roce 1938 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Náměstí Dr.E.Beneše
Náměstí Dr.E.Beneše
Náměstí Dr.E.Beneše (foto M.Gergelčík)
Náměstí Dr.E.Beneše (foto M.Gergelčík)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
kolem roku 1930 (zdroj www.delcampe.net )
kolem roku 1930 (zdroj www.delcampe.net )
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban
archiv j.Hůlka
archiv j.Hůlka
1940
1940
archiv J.Hůlka, úprava Pav Karel
archiv J.Hůlka, úprava Pav Karel
Ještě 23.9.1968, tedy více než měsíc po vpádu bratrů a poboření domů na náměstí Bojovníků za Mír, se tramvaje od Hanychova musely otáčet před radnicí a do Lidových Sadů jezdily autobusy.
Ještě 23.9.1968, tedy více než měsíc po vpádu bratrů a poboření domů na náměstí Bojovníků za Mír, se tramvaje od Hanychova musely otáčet před radnicí a do Lidových Sadů jezdily autobusy.
Jeden z prvních autobusů ŠM11 dne 6.4.1969. (archiv Boveraclubu)
Jeden z prvních autobusů ŠM11 dne 6.4.1969. (archiv Boveraclubu)
a ukončení provozu (zdroj Pinterest Fandíme Liberci)
a ukončení provozu (zdroj Pinterest Fandíme Liberci)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
cca 1970
cca 1970
Benešovo náměstí kolem roku 1970. (Kniha Kouzlo starých pohlednic Liberecka) (archiv Všichni Čermáci)
Benešovo náměstí kolem roku 1970. (Kniha Kouzlo starých pohlednic Liberecka) (archiv Všichni Čermáci)
Pressfoto 1975 (archiov M.Ban)
Pressfoto 1975 (archiov M.Ban)
část pohlednice z archivu p.Odrážkové
část pohlednice z archivu p.Odrážkové
1926 (archiv J.Hůlka)
1926 (archiv J.Hůlka)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
1964 - foto Vilém Boháč
1964 - foto Vilém Boháč
1964 - Vilém Boháč
1964 - Vilém Boháč
1942 (archiv O.Musil)
1942 (archiv O.Musil)
rok 1964 (archiv Kompis Radek)‎
rok 1964 (archiv Kompis Radek)‎
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
1940
1940
archiv Niky Hrdy
archiv Niky Hrdy
1964 - Vilém Boháč
1964 - Vilém Boháč
Náměstí Dr.E.Beneše 28.11.1989 (archiv p.Odrážkové ) a 30.8.2020
Náměstí Dr.E.Beneše 28.11.1989 (archiv p.Odrážkové ) a 30.8.2020
Svatebčani ze vchodu radnice - 1955 (archiv J.Cvrček)
Svatebčani ze vchodu radnice - 1955 (archiv J.Cvrček)
archiv Bernard Jankura
archiv Bernard Jankura
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1920 - archiv Milan Šír st.
1920 - archiv Milan Šír st.
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1940 (zdroj ansichtskarten-markt.com)
1940 (zdroj ansichtskarten-markt.com)
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
  (zdroj : https://gallery.hungaricana.hu )
(zdroj : https://gallery.hungaricana.hu )
1927 (archiv O.Musil)
1927 (archiv O.Musil)
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
"Nikdo nemůže popřít, že Staroměstské náměstí v Liberci s krásnou Metznerovou kašnou působí celistvě. Také Jablonec vlastní vynikající dílo Německo-českého sochaře, které přetvořeno v kašnu, by mělo najít své místo na volném prostranství před radnicí ".Ze zprávy pro zasedání městského zastupitelstva 30.10.1929 (Soka Jablonec n.N.)
"Nikdo nemůže popřít, že Staroměstské náměstí v Liberci s krásnou Metznerovou kašnou působí celistvě. Také Jablonec vlastní vynikající dílo Německo-českého sochaře, které přetvořeno v kašnu, by mělo najít své místo na volném prostranství před radnicí ".Ze zprávy pro zasedání městského zastupitelstva 30.10.1929 (Soka Jablonec n.N.)
Metznerova kašna před radnicí (1926) (zdroj: Libuše Horáková - Ze starého Liberce 1352 - 1945, 1970)
Metznerova kašna před radnicí (1926) (zdroj: Libuše Horáková - Ze starého Liberce 1352 - 1945, 1970)
Metznerova kašna na Liberecké výstavě českých Němců v roce 1906
Metznerova kašna na Liberecké výstavě českých Němců v roce 1906

Metznerova kašna skončila po válce v drti. Češi ji použili pod chodníky

Velkou diskusi vyvolal nedávný návrh na navrácení Metznerovy kašny s rytířem Rüdigerem do Jablonce nad Nisou. Obdobné umělecké dílo od téhož sochaře v minulosti stávalo i v Liberci na náměstí před radnicí. Od slavnostního odhalení uplynulo přesně devadesát let (v roce 2016).

S myšlenkou podobné výzdoby města přišli liberečtí stavitelé a výtvarníci již v roce 1904.
"V roce 1906 se v Liberci Metzner, tehdy nejrenomovanější českoněmecký sochař, představil. Pro zdejší výstavu českých Němců v Liberci navrhl figurální kašnu. Zároveň se s představiteli města dohodl, že toto dílo se stane novým výtvarným doplňkem náměstí před radnicí," popsal Jan Mohr ze Severočeského muzea, odborník na Metznerovo dílo.

K umístění kašny na náměstí ale nedošlo pro odpor místních architektů i nedostatku peněz.
Teprve v roce 1922 obnovilo město objednávku, jejíhož vyřízení se ujala Metznerova manželka Else. Metzner totiž v roce 1919 zemřel.
Odhalení fontány se konalo počátkem dubna 1926. Dílo vytvořili berlínský sochař, někdejší Metznerův spolupracovník Roman Schletterer s kovolitcem Martinem Piltzingem. Architektonické části z travertinu zpracoval kameník Andreas Hartner z dolnofranského Markbreitu.

Po válce dílo Češi odstranili jako symbol němectví

Na počátku války byl osud kašny ohrožen sbírkou barevných kovů, ale starosta ji s památkáři uhájil. Aniž to tušil, jen na pár let. V létě 1945 ji totiž Češi jako symbol němectví odstranili.
"Jako u mnoha jiných symbolů poraženého Německa nebyl brán zřetel na její skutečný umělecký i lidský smysl, byla naprosto mylně označena za Siegfrieda, symbol germánské rozpínavosti, a záhy po osvobození stržena," doplnil Jan Mohr.
Kamenné články byly rozebrány a uskladněny v technických službách města. Po roce 1948 spolu s jinými sochařskými díly byly rozbity a zavezeny jako podklad nově dlážděných ulic.

Kašnu z Jablonce odkoupili Němci, stojí ve městě Kaufbeuren
Metznerovo dílo však poznamenalo i jiná města v Čechách, Německu a Rakousku. Obdobná kašna jako v Liberci stávala i v Jablonci nad Nisou. Na dnešní Horní náměstí byla umístěna v roce 1930. Po válce ji postihl stejný osud jako tu libereckou.

Socha byla v květnu roku 1945 českými vlastenci stržena, opatřena nápisem "Rüdiger se hlásí jako antifašista Národnímu výboru" a jako symbol tehdy nenáviděného Německa tažena za nákladním autem.

Socha naštěstí přežila a je v současnosti umístěna ve čtvrti Neugablonz v německém Kaufbeurenu. Nový domov tam nalezlo několik tisíc Němců vysídlených po válce z Jablonce nad Nisou a okolí. Město kašnu a sochu odkoupilo v šedesátých letech minulého století.

Autor článku Jan Mikulička, 2016

Odhalení tzv.Metzenerovy kašny před radnicí 2.4. 1926 . V létě 1945 byla jako symbol němectví odstraněna. Po sejmutí bronzové sochy byl rozebrán i celý travertinový korpus. (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka  -  Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Odhalení tzv.Metzenerovy kašny před radnicí 2.4. 1926 . V létě 1945 byla jako symbol němectví odstraněna. Po sejmutí bronzové sochy byl rozebrán i celý travertinový korpus. (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Metznerova kašna před libereckou radnicí v 30.letech minulého století.
Metznerova kašna před libereckou radnicí v 30.letech minulého století.
Metznerova kašna před libereckou radnicí v 30.letech minulého století.
Metznerova kašna před libereckou radnicí v 30.letech minulého století.
archiv O.Musil
archiv O.Musil
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
archiv Bob Baloun
archiv Bob Baloun
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Frantz Metzner 1870-1919), rodák ze Všerub u Plzně, Franz Metzner začal jako kameník. Ale brzy se stal učitelem na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po zdejším krátkém působení přesídlil v roce 1906 do Berlína, kde se dočkal velkého uznání za sochařskou výzdobu Rheingoldu a Lidové scény na Bülowově náměstí v Berlíně a za pomník Bitvy národů u Lipska. Daleko osobitěji a niterněji působí jeho volná tvorba (plastiky Trpitel, Matka, Melancholie). Metznerova tvorba je především monumentálního charakteru citlivě korespondující s architekturou. V této souvislosti připomeňme jeho dvě kašny, v Jablonci nad Nisou (Rüdiger) a Liberci (Siegfried), vycházející z příběhu o Niebelunzích (Burgundech), převyprávěného ze starších pramenů někdy okolo roku 1200.Rüdiger von Bechelaren je jednou z klíčových postav druhé části eposu, který se stal národním příběhem německého národa. Kašna byla určena pro náměstí před Votivním kostelem. Ale pro různé peripetie se dílo dostalo do Jablonce až pět let po Metznerově smrti, v roce 1924. Nejprve byl Rüdiger postaven provizorně na fundament po odstraněném pomníku Josefa II., později byl přenesen před moderní kostel Nejsvětějšího srdce Páně postaveného podle německého architekta Josefa Zascheho.V roce 1945 byla plastika rozebrána a v roce 1950 se dostala do Národní galerie. Sochu v roce 1968 odkoupilo od Národní galerie město Kaufbeuren v jižním Bavorsku, kde žije kolonie přesídlenců z Jablonecka nad Nisou. Zde byl pomník 6. července roku 1969 znovu odhalen.Siegfried je ústřední postava první části eposu. Tuto plastiku Metzner navrhl v roce 1906, dílo bylo umístěno před libereckou radnicí až po válce, v roce 1926. Pomník byl v roce 1945 rozebrán a zničen.

eBay
eBay
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
1932 (archiv O.Musil)
1932 (archiv O.Musil)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Kalendář z Liberce všemi směry 2014 s texty Petra Freiwilliga
Kalendář z Liberce všemi směry 2014 s texty Petra Freiwilliga
dnešní náměstí Dr.E.Beneše  (tehdy Adolf Hitler Platz) v roce 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
dnešní náměstí Dr.E.Beneše (tehdy Adolf Hitler Platz) v roce 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1932 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
1932 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)


Neptunova kašna

Kašna byla poprvé umístěna na liberecké náměstí v roce 1826, kde nahradila starší dřevěnou kašnu. V roce 1896 došlo k přesunu kašny blíže do středu a přidání kovového zábradlí. V roce 1925 byla zhotovena kašna podle návrhu Franze Metznera, která nahradila Neptunovu kašnu. Ta musela poté být přemístěna na Nerudovo náměstí. V roce 1964 byla vyhlášena za nemovitou kulturní památku.

Z Nerudova náměstí byla odebrána v roce 1994 socha Neptuna se soklem a zábradlí. V následujících letech došlo k restaurátorským pracím na zábradlí a soklu a zároveň byla vytvořena kopie plastiky Neptuna. V roce 2004 byla odstraněna poničená vana kašny.

V roce 2009 bylo získáno povolení pro navrácení kašny na náměstí Dr. E. Beneše a začalo se s využitím dotace Ministerstva kultury ČR s restaurátorskými pracemi na samotné kašně. Kašna byla sesazena na náměstí v červenci 2010 a do provozu byla uvedena 31. července 2010

(zdroj Wikipedie)

foto Petr Ruprecht
foto Petr Ruprecht
Starý Neptun v muzeu
Starý Neptun v muzeu
Starý Neptun před radnicí (stál zády)
Starý Neptun před radnicí (stál zády)
Nový Neptun před radnicí (stojí čelem) (foto Petr Ruprecht)
Nový Neptun před radnicí (stojí čelem) (foto Petr Ruprecht)
1915 Pro mě fotografie měsíce, nalezená na webových stránkách maďarského antikvariátu. Nejsem si jistý událostí, nicméně soudím, že šlo o odchod na frontu (jestli vidím dobře, vojáci za Neptunem mají plnou polní). (komentář Petr Ruprecht)
1915 Pro mě fotografie měsíce, nalezená na webových stránkách maďarského antikvariátu. Nejsem si jistý událostí, nicméně soudím, že šlo o odchod na frontu (jestli vidím dobře, vojáci za Neptunem mají plnou polní). (komentář Petr Ruprecht)
Staroměstské náměstí (nám. Dr.E.Beneše) v roce 1920  Neptunova kašna zůstala až do roku 1925 jednou z mála pozůstatků architektury klasicismu na náměstí, přestože již roku 1896, po zbourání staré radnice a úpravě náměstí, došlo k jejímu přenesení do středu této plochy. Ve zmíněném roce 1925 byla přenesena na Nerudovo náměstí. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr - LIBEREC mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)
Staroměstské náměstí (nám. Dr.E.Beneše) v roce 1920 Neptunova kašna zůstala až do roku 1925 jednou z mála pozůstatků architektury klasicismu na náměstí, přestože již roku 1896, po zbourání staré radnice a úpravě náměstí, došlo k jejímu přenesení do středu této plochy. Ve zmíněném roce 1925 byla přenesena na Nerudovo náměstí. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr - LIBEREC mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)
1920 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1920 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1852
1852
Náměstí Dr.E.Beneše - jížní strana - Hlasivcův dům 1852 a 2019
Náměstí Dr.E.Beneše - jížní strana - Hlasivcův dům 1852 a 2019
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2,  Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2, Published on Mar 12, 2018)

Hlasivcův dům (2.polovina 19.století)

jížní průčelí náměstí tvoří od založení šest domů. Odlišným vzhledem je dodnes nápadný dům čp. 1 - III na nároží Moskevské ulice, zvaný Hlasivcův. Na jeho místě stával dřevěný právovárečný dům. Roku 1528 je jako majitel uváděn Valentin Tutschek. V roce 1781 přišel z Jičína Josef Kittel, který dostal od vrchnosti povolení provozovatel v Liberci bez omezení "umění chirurgie" a lékárnictví, v němž získal potřebné znalosti od svého otce, lékárníka v Jičíně. Kittel po delších tahanících koupil roku 1786 od Franze X.Meissnera neprosperující lékárnu U Zlaté koruny a přeložit ji do Pražské ulice (čp 15 - II). Byla založena za doby panování Albrechta z Valdštejna, písemně je však doložena až roku 1769 spolu s prvním nám známým lékárníkem jménem Ferdinand Alexius. Nacházela se v Pražské ulici, odkud byla roku 1721 přemístěna do domu čp. 10 - IV v dnešní Moskevské ulici. Roku 1792 ji se všemy právy loupil Ignaz Kittel ze Šumburku, další příbuzný rodiny široko daleko proslulého léčitele, "severočeského Fausta", J.J.A.E.Kittela. Toho roku koupil Kittel i starý dřevěný dům na náměstí, na jehož místě postavil o deset let později zděný dvoupatrový dům, kam přemístil i lékárnu, která zde přečkala dvě světové války a pak byla přenesena o dva domy vedle. Jeho dceru Johanku si vzal zaměstnanec Filip Hlasiwetz, pocházející z Příbrami. Po Kittelově smrti (1831) vlastnil rod Hlasiwců (1826 - 1875), dvorní rada a profesor vídeňské techniky, známý badatel v oboru chemie léčivých rostlin. Dům dostal v padesátých letech 19.století přístavbu podél moskevské ulice, jeho průčelí se změnilo z klasicistního na novogotické a loubí bylo zrušeno. Obraz zachycuje stav ještě před touto úpravou, kdy stály v jeho sousedství dva právovárečné dřevěné domy (čp. 2 a 3 - III). Majitelem prvního z nich, uváděným poprvé v roce 1568, byl krejčí Bartl Beyer. Další z majitelů, řezník Franz Hofmann, si zde počátkem 19.století otevřel hospodu U Bažanta (Zum Fasan). Po přestavbě na zděný dvoupatrový dům (1863) v něm zahájil prodej místního zboží Josef Trenkler. Jako majitel sousedního domu je roku 1568 uveden v knize majitelů domu, uložené ve Státním okresním archivu, Hans Henisch, v letech 1576 - 84 starosta Liberce. Svého času v něm bydlel i lékárník Josef Ehrlich, otec dalšího ze starostů. Na zděný dvoupatrový dům ho přestavěl obchodník se smíšeným zbožím Franz Schubert (1859). Obraz znázorňuje pohřeb řeznického mistra Franze Hoffmanna, otce arciděkana pátera Antona Hoffmanna, který zemřel roku 1852.

(zdroj Kniha o Liberci)

Zde je obrázek, který namaloval můj pra-pra-strýc. Na zadní straně je napsáno „Alt-Reichenberg“. (archiv Jürgen Wegerich)
Zde je obrázek, který namaloval můj pra-pra-strýc. Na zadní straně je napsáno „Alt-Reichenberg“. (archiv Jürgen Wegerich)

Staroměstské náměstí (dnes náměstí Dr .Edvarda Beneše) na dobové pohlednici z roku 1917.


Liberecká elektrická dráha vznikla po Praze a Teplicích třetí v Čechách. Psal se rok 1897. V minulosti byla největším přepravcem cestujících v Liberci. Například roku 1929 přepravila kolem osmi miliónů osob. Před radnicí se tramvaje projely naposledy v roce 1984. V tom roce byla trať odkloněna mimo střed města.
- z knihy Liberec/město/the city of/stadt (archiv Jitka Horušická)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1939 (archiv J.Hůlka)
1939 (archiv J.Hůlka)

AUTOBUSOVÁ DOPRAVA

První autobusová linka Liberecké pouliční dráhy zahájila provoz 1. října 1927 na trati Benešovo náměstí - Ruprechtice. Nastala tak nová etapa rozvoje městské hromadné dopravy, která však v následujících desetiletích musela překonat ještě mnoho těžkostí. Pro první linku byly objednány tři autobusy u firmy Fross-Bussig v Praze, později byl dodán další vůz s karoserií z lehkých kovů.

Na přelomu dvacátých a třicátých let začalo také několik soukromých dopravců provozovat autobusové spojení do blízkého 1 vzdálenějšího okolí: do Chrastavy, Hrádku nad Nisou, Stráže nad Nisou, Pavlovic, Kateřinek (přes Ruprechtice), Rudolfova, Bedřichova, Janova nad Nisou, Doubí, Vesce, Dlouhého Mostu, Františkova a Karlinek.

Město však neprojevilo o tento druh dopravy větší zájem. Teprve začátkem třicátých let zahájila Liberecká pouliční dráha provoz na dalších dvou autobusových linkách: č. 5 do Harcova (15.5. 1932) a č.6 do Janova Dolu ke kostelu (10. 6.1932). Číslem 4 byla označena již zavedená linka do Ruprechtic. Všechny tři tratě začínaly na Benešově náměstí. Další rozvoj nepříznivě ovlivnilo rozhodnutí vlády o odvodu 30 % daně z provozu linek, jež vedly za hranice města. Linka č. 6 byla proto ukončena již Na Jeřábu (6.1.1933) a později spojena v jedinou průběžnou trať s linkou č.5 (1.5.1933). Také provoz do Ruprechtic byl omezen a 11. září 1933 byla tato linka spolu s autobusy předána společnosti K.V.G. (Kraftwagenverkehrsgeselischaft), která o několik dní později převzala i linku č.5 (16.9.). Zároveň byla trať č. 6 zrušena. Po zahájení provozu lanové dráhy na Ještěd byla po dobu tří let udržována kyvadlová doprava jedním autobusem od konečné stanice tramvaje v Horním Hanychově ke stanici lanovky (od 8.5. 1933). Policejní příručka z roku 1936 zaznamenává celkem 15 soukromých autobusových linek a dvě státní dálkové linky ČSD do Frýdlantu a Hamru na Jezeře.

K obnovení autobusového provozu Liberecké pouliční dráhy došlo až koncem třicátých let, kdy byly převzaty soukromé linky do Pavlovic, Stráže nad Nisou, Krásné Studánky, Mníšku. Chrastavy, dále do Starých Pavlovic ke stadionu, Nových Pavlovic (I. 5. 1939) a o něco později i do Františkova a Karlinek s prodloužením do Ostašova - 1. 7. 1939). Tyto tratě dosud provozovali dopravci Heinrich Thomas ze Starých Pavlovic a Richard Müller z Liberce.

Začátkem čtyřicátých let zabezpečovala Liberecká pouliční dráha dopravu na autobusových Iinkách do Stráže nad Nisou a Pavlovic (č. 6), do Mníšku a Chrastavy (č.7) a do Františkova, Karlinek a Ostašova (č.. Později k nim pŕibyla i linka č 5 do Ruprechtic, Kateřinek a Rudolfova, převzatá od společnosti K.V.G. (1.1.1942).

Nejdříve byl provoz udržován starými vozidly, v roce 1939 se však podařilo zakoupit pět nových autobusů značek Škoda, Opel-Blitz a Magirus. Ve válečných letech bylo dodano jestě jedenáct nových autobusů značek Gräf a Stift a znovu Magirus. V této době docházelo často pro nedostatek pohonných hmot k omezování či krátkodobému zastavování provozu. V rámci úspor byl zrušen souběžný provoz autobusů a tramvají. Konečná stanice linky do Ostašova byla přesunuta z Benešova náměstí k nádraží (6.11.1941) a konečná linky do Stráže nad Nisou do Růžodolu I (1.1.1942). Jeden autobus upravený na pohon svítiplynem zcela shořel už při zkušební jízdě. Dva další byly předány jako válečná výpomoc do Saarsbrückenu. V roce 1945 byly všechny autobusy použity pro přepravu uprchlíků před rychle se blížící frontou. Počátkem května byl autobusový provoz úplně zastaven a doprava obnovena až v červenci.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1935 (archiv O.Musil)
1935 (archiv O.Musil)
archiv Václav Honzejk‎
archiv Václav Honzejk‎
30. léta
30. léta
30. léta
30. léta
1926 (archiv O.Musil)
1926 (archiv O.Musil)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
30. léta
30. léta
40.léta
40.léta
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
70.léta
70.léta
90.léta
90.léta

Náměstí Dr.E.Beneše v proudu času

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
40.léta (L.Mencl)
40.léta (L.Mencl)
40.léta
40.léta
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
70.léta
70.léta
archiv p.Odrážkové
archiv p.Odrážkové
náměstí Dr.E.Beneše (archiv P.Ruprecht)
náměstí Dr.E.Beneše (archiv P.Ruprecht)
Podloubí na náměstí Dr.E.Beneše v 60.letech 20.století a 28.6.2020
Podloubí na náměstí Dr.E.Beneše v 60.letech 20.století a 28.6.2020
fotka prapradědy, jak jde kolem podloubí před Pražskou ulicí... (archiv Gabriela Fialová)
fotka prapradědy, jak jde kolem podloubí před Pražskou ulicí... (archiv Gabriela Fialová)

Pražská ulice

Pražská ulice

Po založení horního města okolo centrálního prostoru tržiště, pozdějšího Staroměstského (Benešova) náměstí, vedla z něj do údolí řeky Nisy pouhá bezejmená vozová cesta, která pokračovala močálovitým terénem dále směrem k Ještědu na Českodubsko. Význam této cesty se zvýšil po vybudovaní mlýna a pily na Harcovském potoku v místech dnešního domu Nisa na Soukenném náměstí. Cestě vedoucí k mlýnu se pak říkalo Mlýnská a tento nazev jí zůstal i později, kdy se postupně změnila v městskou ulici, podél níž se začaly stavět první domy směrem od tržiště. Nejprve na straně západní, zatímco plochy na východní straně směrem k dnešní Moskevské ulici zůstávaly dlouho nezastavěné a sloužily jako zahrady patřící k měšťanským domům na jižní straně náměstí.

Tak, jak postupně přibývalo podél ulice domů, prohlubovala se i Mlýnská ulice. Projížděly po ní povozy naložené zbožím a odtékaly tudy veškeré povrchové vody i splašky z tržiště a okolních domů. Proto si občané vybudovali po obou stranách ulice vyvýšené chodníky podél domů. Jejich vzájemné propojení umožňovaly mostky, většinou dřevěné, upravené tak, aby pod nimi mohly projíždět koňské povozy.

Tak je zachytil na rytině mistr J. Arnold ve známé Rohnově kronice z roku 1769. Domy podél Mlýnské ulice byly stavěny na úzkých středověkých parcelách, dřevěné, nejprve přízemní, se štítem do ulice. Mezi jednotlivými domy zůstávaly proluky umožňující přístup do bočních vstupů a poskytující současně i určitou ochranu před ohněm. Svažitý terén byl postupně upraven terasami z kamenných opěrných zdí, které posloužily i jako základ pro domy. Po přestavbě v průběhu 17. stol. vznikly v Mlýnské ulici patrové dřevěné domy, vyplňující již celou parcelu, s hlavním vstupem z ulice. Patrové domy na západní straně Mlýnské ulice měly loubí, navazující na loubí domů Staroměstského náměstí. Probíhalo po celé délce a proto se ulici také říkalo Dlouhé loubí (Lange Laube). Většina domů zde získala také právo várečné.

Do Liberce se do té doby přijíždělo od Prahy po dnešní ulici Na Perštýně, přes most v místě dnešního Anenského dvora a ulicí Českou. dnes Moskevskou, na Staroměstské náměstí. Po přestavbě císařské silnice roku 1826 se trasa od Prahy stočila přes Rochlici po nově vybudované cestě podél řeky Nisy na Soukenné náměstí a ulicí Mlýnskou na Staroměstské náměstí. Touto úpravou vzrostl význam Mlýnské ulice, která v té době byla přejmenována na ulici Pražskou. Dostala i vhodnější úpravu. Nejprve byly odstraněny spojující mostky, úvoz byl zasypán při úpravě nivelity ulice a nakonec, při přestavbách jednotlivých domů, zmizely i vyvýšené přístupy podél nich. K vydláždění Pražské ulice a ke zřízení chodníků došlo až roku 1852.

Podobně jako v okolí Staroměstského náměstí byly dřevěné domky v Pražské ulici přestavovány počátkem 19. století na zděné. U některých z nich zůstalo nejprve ještě loubí, u většiny domů bylo však již zrušeno. Poslední loubí v Pražské ulici zmizelo u domu čp.141-II v roce 1877. Zděné domy, které počátkem 19. století nahradily původní dřevěné, byly dvou -až třípodlažní, klasicistní, ponejvíce s barokně tvarovanými štíty. Teprve koncem 19. a počátkem 20. století je nahradily domy dnešní, čtyř-až pětipodlažní, s novorenesanční a secesní architekturou. Hlavním iniciátorem přestavby dřevěných domů na zděné byl majitel panství. Protože se ve městě množily požáry, nařídil hrabě Clam-Gallas ve svém požárním nařízení z roku 1807, že: " v mém městě Liberci nesmí býti pod žádnou záminkou postavena nová stavba ze dřeva. Proti tomuto zákazu nesmí býti povolena výjimka z důvodů chudoby, protože při novém přecenění dřeva nejsou stavby zděné dražší. Kromě toho zakazuji svým lesníkům dodávati dřevo na stavby. Moji inspektoři se postarají, aby nevznikl nedostatek cihel a vápna i aby na panství byly vyráběny dobré tašky na střechy. Občané se proto vyzývají, aby své domy kryli pouze taškami ".

Zajímavým zbytkem a dokladem původní zástavby byl dlouho dřevěný přízemní domek čp.15-III, na východní straně Pražské ulice. Tato bývalá hospoda Zur Sandschenke, postavená v roce 1697 stála na vysoké podezdívce, vzniklé snižováním nivelity celé ulice. Postranní rampa stoupala ke vchodu umístěnému uprostřed boční, jižní strany budovy. Nedaleko nad touto hospodou bývala veřejná studna, jedna z těch, jež zásobovaly město pitnou vodou až do zřízení veřejmého vodovodu. Tato studna sem byla přemístěna z protější strany ulice, kde stávala u domu čp.149-III až do jeho přestavby v roce 1826. Stará hospoda zmizela teprve roku 1936, aby uvolnila místo obchodnímu domu pražské firmy Brouk a Babka.

Výstavbou čtyř-a pětipodlažních domů s prodejnami v přízemí se prostor ulice sevřel a to i přes to, že nové domy byly posunuty za původní uliční čáru. Toto rozšíření se týkalo zejména západní strany ulice, kde město nařídilo odstoupení celé plochy loubí, což se neobešlo bez protestů majitelů domů. Magistrát se také snažil o rozšíření obou nástupních konců ulice. V hoření části u Staroměstského náměstí na východní straně požadoval zboření nárožního domu čp.6-III a rozšíření ulice na 9,50 m. Tehdejší majitel domu čp. 6-III se však proti tomuto rozhodnutí odvolal až k Zemskému soudu a spor vyhrál. Tím zůstalo nepříjemné zúžení Pražské ulice v jejím zaústění do náměstí Dr.E. Beneše dodnes. Podobná sitmace byla i u dolního konce ulice na téže straně. Původně zde stála sladovna postavená hejtnanem Joachinnem Ulrichem za vlády Redernů. Postupně se stali majiteli domu čp. 23 - III převážně obchodníci a od roku 1857 to byl Jan Mráz, český obchodník se železářským zbožím, který jako jediný v Liberci byl ochoten prodat svůj dům firmě Baťa. Když se původní záměr firmy Baťa, získat pro výstavbu také sousední domy čp.22/III a čp.21/III nepodařil pro nepřátelský postoj magistrátu, dostal obchodní dům z oceli a skla svou převýšenou podobu. Podobně jako u obchodního domu Baťa, i u druhého obchodního domu Brouk a Babka nařídil magistrát značně ustoupit za regulační čáru ostatních staveb na východní straně Pražské ulice, také z toho důvodu, aby co nejvíce ztížil výstavbu tohoto českého podniku.

Během doby se stala Pražská ulice důležitou obchodní tepnou. Přes svou značnou svažitost (téměř 9%) představovala i významnou dopravní komunikaci, zvlášť pro stále vzrůstající počet vozidel zásobujících velký počet obchodů zbožím. Značné dopravní problémy, zejména v zimních měsících, způsobovala tramvaj, projíždějící od roku 1897 ve směru od Staroměstského náměstí na Soukenné náměstí. Hned na počátku Pražské ulice z Benešova náměstí odbočuje na západní straně svažitá, romantická ulička Lazebnický vrch, kde kdysi stávala městská lazebna, po níž dostala svoje pojmenování. Poněkud níže po pravé straně bývala v čp.135-II stará rychta, zrušená až po vybudování nové renesanční radnice na náměstí. Souvislou řadu domů po levé, východní straně Pražské ulice přerušuje v dolní části úzká ulička zvaná Jezdecká. Své jméno dostala snad pro svou svažitost a malou šířku. Představuje důležitou spojnici mezi ulicemi Pražskou a Moskevskou. V minulosti pokračovala dále k pivovaru a k zámku. Od uličky Jezdecké se Pražská ulice mírně lomí jihozápadním směrem. Ještě před vyústěním do Soukenného náměstí se zachoval po pravé straně malebný průchod mezi domy čp.154 a čp.155-II do ulice Široké, který čeká na své architektonické dotvoření, aby se z něj stala další zajímavost Liberce.

Současné zastavění v Pražské ulici je téměř souvislé, domy mají přibližně stejnou výšku čtyř a pěti podlaží. Převážně nesou znaky historizující architektury z konce 19. století a architektury secesní z počátku století 20. Její vhodné doplnění se nabízí pouze v proluce mezi čp.13 a čp.15-III na východní straně, využívané provizorně Naivním divadlem. Svými devíti podlažími vytváří obchodní dům firmy Baťa na dolním konci dominantu nejen ulice, ale i celého prostoru Soukenného náměstí. Jakoby nedopatřením zůstaly za ním stát zmíněné čtyři nižší domy čp.19, čp.80, čp. 21 a čp.22-III, o něž kdvsi v třicátých letech projevila zájem firma Baťa při výstavbě svého domu obuvi. Jedná se o dvoupodlažní obytné domy s obchody v přízemí, jejichž původní klasicistní vzhled značně setřely pozdější stavební úpravy. Také na protější straně ulice zůstaly třía Čtyřpodlažní domy čp.154, čp.155 a čp.156-II, dokumentující dodnes důležité období přestavby dřevěných domů na zděné. Za nimi vysoko ční štít pětipodlažního domu čp.152-II, u něhož skončila přestavba z konce 19. století. Původně byly všechny domy v Pražské ulici stavěny jako obytné s prodejnami v přízemí. Některé se změnily na administrativní, u několika sloužilo obchodním účelům i první patro. První tohoto druhu byl dům čp.6-III z roku 1888 sdružený se sousedním čp.45-III a hned po něm dům čp.158-III postavený roku 1897 na místě starších dvou domů čp.152 a čp.153-III pro obchodníka E. Weiselese.

Koncem 19. století byla Pražská ulice přejmenovaná po starostovi JUDr. Karlu Schůckerovi, za jehož působení se uskutečnila rozsáhlá přestavba historického centra Liberce a střed města dostal novou výstavní dominantu v podobě nové radnice.

Po roce 1945 bylo ulici navráceno tradiční pojmenování Pražská. K velkým změnám v ní došlo v osmdesátých letech. Stala se významnou součástí pěší zóny Liberce a k jejímu dopravnímu zklidnění nesporně přispělo zrušení tramvajové trati a její přemístění do Palachovy a Rumunské ulice. Poslední tramvaj projela Pražskou ulicí v roce 1984. Postupně se prováděla i modernizace vnitřků budov a obnova jejich vnějšího vzhledu. Po roce 1990 zde vznikla řada atraktivních, prodejen jejichž barevné výlohy oživily prostor ulice. V současnosti je Pražská ulice hlavní společenskou tepnou města, spojující vznikající moderní dolní centrum v prostoru Soukenného náměstí s historickým středem na náměstí Dr.E.Beneše.

(zdroj: Historie a proměny paláce SVS - Ing.arch. Svatopluk Technik, Ing. Jiří Technik, 1998)


Pražská po dešti. Tak, abyste nepotřebovali brýle. Rok asi 1908 (archiv P.Ruprecht)
Pražská po dešti. Tak, abyste nepotřebovali brýle. Rok asi 1908 (archiv P.Ruprecht)

Filmová hádanka 1

Kde se nacházíme?

Jaký je rok?

Z jakého filmu je snímek?

Kdo si zahrál v obchodě prodavačku?

Odpovědi:Horní část Pražské ulice vedle Džbánu. Film Pět holek na krku je z roku 1967, běží cca 48. minuta filmu. Prodavačku si zahrála Helena Růžičková a u dveří stojí Leoš Suchařípa. Další fota za původním snímkem.

2021
2021
Zajimavé je, že ta ulice se jmenovala Schückerstrasse po někdejším krátce úřadujícím starostovi Carlu Schückerovi (tuším 1890 - 1892), který byl tak vybičovaný německý nacionalista, že ho musel sám český místodržící hrabě Thun přijet z Prahy sesadit. (Po něm brzo nastoupil Franz Bayer, který byl starostou Liberce přes dvacet let.) Čili pojmenovat tu ulici po něm byl tak trochu takový truc libereckých německých nacionalistů (ze stejného soudku bylo i pojmenování náměstí před radnicí Bismarckplatz). (Tomáš Cvrček)
Zajimavé je, že ta ulice se jmenovala Schückerstrasse po někdejším krátce úřadujícím starostovi Carlu Schückerovi (tuším 1890 - 1892), který byl tak vybičovaný německý nacionalista, že ho musel sám český místodržící hrabě Thun přijet z Prahy sesadit. (Po něm brzo nastoupil Franz Bayer, který byl starostou Liberce přes dvacet let.) Čili pojmenovat tu ulici po něm byl tak trochu takový truc libereckých německých nacionalistů (ze stejného soudku bylo i pojmenování náměstí před radnicí Bismarckplatz). (Tomáš Cvrček)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Pražská ulice v roce 1909 a 2020 (M.Gergelčík)
Pražská ulice v roce 1909 a 2020 (M.Gergelčík)
Pražská ulice
Pražská ulice
30.léta (archiv J.Hůlka)
30.léta (archiv J.Hůlka)
Pražská 70. léta
Pražská 70. léta
Výloha v Pražské ulici čp. 8-III před rokem 1911  (zdroj Kniha o Liberci)
Výloha v Pražské ulici čp. 8-III před rokem 1911 (zdroj Kniha o Liberci)
Libereckou Pražskou ulicí ještě 2.12.1984 sjíždí tramvajová souprava složená ze zánovních vozů T3SU. (archiv Boveraclubu)
Libereckou Pražskou ulicí ještě 2.12.1984 sjíždí tramvajová souprava složená ze zánovních vozů T3SU. (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice v roce 1871  (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Pražská ulice v roce 1871 (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
cca 1996 (archiv FL)
cca 1996 (archiv FL)
30.léta (archiv M.Ban)
30.léta (archiv M.Ban)
Pražská ulice před rokem 1977 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous)
Pražská ulice před rokem 1977 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous)
archiv Fotočas Mirek
archiv Fotočas Mirek
2004 (Petr Šimr)
2004 (Petr Šimr)
kolorováno Fotočas Mirek
kolorováno Fotočas Mirek
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Pražská ulice 20.3.1972 (foto Ivo Mahel)
Pražská ulice 20.3.1972 (foto Ivo Mahel)
archiv Jiří Jan Kolner
archiv Jiří Jan Kolner
1979
1979
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
1918 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
1918 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
Pražská ulice před sto lety a 29.3.2020
Pražská ulice před sto lety a 29.3.2020
Pražská ulice
Pražská ulice
spojka z Pražské ul. do ul.Široká (M. Gergelčík)
spojka z Pražské ul. do ul.Široká (M. Gergelčík)
Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice. (zdroj Kniha o Liberci)
Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice. (zdroj Kniha o Liberci)
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
3.3.1978 svatební tramvaj projíždí Pražskou ulicí (foto Jiří Holeček)
3.3.1978 svatební tramvaj projíždí Pražskou ulicí (foto Jiří Holeček)
Pražská ulice v roce 1973 (kolorováno Starý Liberec)
Pražská ulice v roce 1973 (kolorováno Starý Liberec)
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
Pražská ulice před 100 lety (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Pražská ulice před 100 lety (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Kino v Pražské ulici
Kino v Pražské ulici
Petr Šimr 1982
Petr Šimr 1982
Ukázka vybavění libereckých hostinců v období monarchie. Hostinec v čp. 135/II v Pražské ulici v roce 1906.  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Ukázka vybavění libereckých hostinců v období monarchie. Hostinec v čp. 135/II v Pražské ulici v roce 1906. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
(zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
(zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
archiv Luboše  Mencla
archiv Luboše Mencla
Pražská ulice v roce 1985
Pražská ulice v roce 1985
Pražská ulice před cca sto lety a 25.3.2020
Pražská ulice před cca sto lety a 25.3.2020
Pražská ulice 2.7.1984 (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice 2.7.1984 (archiv Boveraclubu)
Pleštilovi - v levo lahůdky, v pravo pultovka, v poschodí super bufík. (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Pleštilovi - v levo lahůdky, v pravo pultovka, v poschodí super bufík. (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Katka Tanaka Procházková
Katka Tanaka Procházková
16.7.2016 (archiv Tomáš Macháček)
16.7.2016 (archiv Tomáš Macháček)
Katka Tanaka Procházková
Katka Tanaka Procházková
Rekonstrukce Pražské ulice za provozu pěších a obchodní sítě. (archiv L.Janků)
Rekonstrukce Pražské ulice za provozu pěších a obchodní sítě. (archiv L.Janků)
Pražská v roce 1983 - joooo, obří bota - jako malé dítě mě ohromně fascinovala... pořád jsem mudrovala, kdo sakra nosí tak obrovský boty a proč je tam jen pánská a ne i dámská (komentář Jana Pavlíčková, foto Petr Šimr
Pražská v roce 1983 - joooo, obří bota - jako malé dítě mě ohromně fascinovala... pořád jsem mudrovala, kdo sakra nosí tak obrovský boty a proč je tam jen pánská a ne i dámská (komentář Jana Pavlíčková, foto Petr Šimr

Pražská ulice

domy čp. 152-II a 153-II dřevěné

Zmíněnými proměnami zástavby v Pražské ulici prošly i dva domy čp.153 a 153-II, později sloučené pod čp.152-II. Oba patří k nejstarším v této ulici. První zprávy o jejich existenci máme z poloviny 16. století. Dům čp.152-II získal od původního vlastníka roku 1568 Weit (Vít) Schmied. Sousední čp.153-II převzal téhož roku Hans (Jan) Bergmann. Současně získali oba majitelé právo várečné, to znamená, že směli vařit a prodávat pivo, což jim přinášelo nemalé zisky. To jim umožnilo, nejspíše počátkem 17. století, aby uskutečnili přestavbu svých dřevěných přízemních domků na patrové, obrácené vysokými trojúhelnými štíty do ulice a opatřené v přízemí loubím, navazujícím na loubí sousedních domů, kudy procházel veřejný chodník.

Celková dispozice a vzhled domů čp.152 a 153-II odpovídaly nepochybně ostatním libereckým domům z této doby, z nichž se dodnes zčásti zachovaly tři ve Větrné uličce postavené kolem roku 1680. Objekty byly v přízemí částečně zděné a dřevěné roubené, patra měly z hrázděného zdiva, kde výplň dřevěných konstrukcí tvořila hliněná mazanina na tyčovině. Stejnou podobu měly i štíty u nichž však během doby došlo k zjednodušení zakrytím štítu prkny se svislým laťováním. Patro podpíraly dřevěné sloupky loubí. Vstup do objektů byl u původní přízemní zástavby z boku, z proluky mezi jednotlivými domy. Po přestavbě domů na patrové byla již využita celá šířka parcely a vchod do objektů se přesunul do uličního průčelí v loubí. Místnosti v přední části přízemí sloužily jako prodejny, případně šenkovny, v zadní části jako sklady a kuchyně. Prostory v patře byly obytné, bez využití podkroví.

První zděná přestavba

Oba domy čp.152 a 153-II, i celou Pražskou ulici, zasáhly počátkem 19. století dvě události. Předně to bylo zmiňované nařízení vrchnosti z roku 1807 zakazující výstavbu dřevěných domů v Liberci, dále napojení ulice na jednu větev Císařské silnice z Prahy. Tím došlo i k nezbytné výškové úpravě ulice, což urychlilo přestavbu starých dřevěných domů na zděné, patrové, s barokně tvarovanými štíty, většinou ještě s loubím obloukovitě ukončeným. Jak dokazuje plán města z roku 1852, zůstalo v té době loubí nejen u domů čp.152 a 153-II, ale i u sousedních domů čp.150 a 151-II. Přestavba dřevěného objektu čp.152-II na zděný se uskutečnila v roce 1825, za majitele pekaře Aloise Spielmanna, u domu čp.153-II v roce 1826, kdy jej koupil od Franze Neubauera řezník Josef Löffler. Po této první zděné proměně si zachovaly oba domy klasicistní podobu až do roku 1895. V té době už stály u domu čp.158-II ve dvoře nižší pomocné objekty.

Druhá zděná přestavba

Majitelé domů čp.152 a 153-II, většinou zámožní obchodníci a živnostníci se během doby měnili. Roku 1893 koupil dům čp.182-II od Aloise Spielmanna cínař Christian Grunewald za 1685 zlatých. Od něho dům získal roku 1863 Emanuel Hartel, obchodník. Po jeho smrti koupili roku 1892 dům čp.152-II od dědiců obchodníci se suknem Ernst (Arnošt) a Friedrich (Bedřich) Weiselesové, každý z jedné poloviny. Již ale roku 1894 odkoupil Ernst polovinu domu od Friedricha a stal se jeho jediným vlastníkem. V témže roce se mu podařilo získat od dcery zemřelého řezníka a uzenáře Löfflera Marie Jantschové, manželky barvíře, také sousední objekt čp.153-II. I tento dům značně vystupoval do prostoru ulice svým štítem a zděným loubím. V té době již některé domy v Pražské ulici prošly přestavbou v duchu historizujícího slohu a ustoupily na městským magistrátem nově stanovenou regulační čáru ulice. Tím bylo docíleno rozšíření ulice o plochu loubí. Také Ernst Weiseles nový majitel domu čp.153-II se rozhodl, že provede jeho přestavbu. Vypracováním projektu pověřil libereckého stavitele Antonina Worfa.

Podle Worfova návrhu, měl vzniknout v místě klasicistního, dvoupodlažního domu s loubím, na poměrně úzké parcele čp.153-II, čtyřpodlažní dvouosý obytný dům s prodejnou v přízemí. Hlavni vstup byl umístěn excentricky na severní straně domu. Průčelí do Pražské ulice měl zdobit osově umístěný novorenesanční štít, jakási teminiscence na štíty předcházejících staveb. Weiseles současně připravoval výstavbu dvoupodlažního objektu ve dvoře, až na sa" mých hranicích pozemku sousedního objektu čp.154-II. Měl obsa" hovat v přízemí sklad, v patře vzorkovnu, střihárnu a kancelář. No" vostavba přední budovy měla být podle požadavku města situována v nové regulační čáře a bez loubí. V té době již stála v sousedství čtyřpodlažní novostavba na místě čp.150-II a bylo zřejmé, že výstav" bou nového domu čp.153-II by původní nižší objekt čp.152-II, který se nacházel mezi nimi, vytvářel podivný kontrast. Proto Weiseles změnil svůj stavební záměr a rozhodl se vybudovat nový objekt, po" stavený na obou parcelách čp.152-II a 153-II. Nový návrh na novostavbu vypracoval opět stavitel Worf. Situaci mu ztěžoval nejen svažitý terén ulice, ale i skutečnost, že navrhovaným domem zatím končila čtyřpodlažní zástavba na západní straně Pražské ulice. Proto je vjeho návrhu umístěn hlavní vstup asymetricky a na jižním nároží se objevuje jakýsi náznak rizalitu se širokým sdruženým oknem a bohatě zdobeným štítem. Nad hlavním vstupem architektonicky končený cibulovitou stříškou. Při umístění nového objektu ztěžovala dále celou situaci skutečnost, že se regulační uliční čára lomila právě na rozhraní mezi domy čp.152 a 153-II. Na žádost Weiselese byla provedena změna regulační čáry a zlom byl posunut až k sever. nímu nároží domu čp.154-II. Tím ovšem Weiseles přišel nejen a plochu zrušeného loubí, ale ještě i o menší část pozemku čp.152-II, odděleného posunutím regulační čáry. Z neznámého důvodu svěřil pak Weiseles provedení stavby staviteli Josefu Pilzovi. Brzy po jejím zahájení přišel Pilz s návrhy na změnu projektu, podle nichž byl pak Obytný a obchodní dům postaven a dostal přiděleno čp.152-II. Čísla Čp.153-II bylo zrušeno a zmizelo z mapy města. Nový dům čp. 152-II obsahoval v přízemí a I. patře (mezaninu) obchodní místnosti, ve druhém a třetím patře po dvou velkých bytech. Do užívání byl předán na jaře roku 1897.

Když byl v roce 1895 postaven sousední čtyřpodlažní dům čp.150-II, dostal jeho majitel Franz Posselt od města za zrušené loubí náhradu ve výši 400 zlatých. Je proto pochopitelné, že i Wei, Seles po dostavbě svého domu žádal od města za postoupenépozemky pro rozšíření ulice náhradu ve výši 250 zlatých za každý ftvereční sáh. Celkem se jednalo o 8,06 čtverečního sáhu (28.96m²). Město však tento požadavek kategoricky odmítlo. Záležitosti se ujali advokáti a vznikl spor, který se dostal až na Zemské zastupitelství v Praze a nakonec k Ministerstvu vnitra do Vídně. Jak vážně posuzovala tento spor správa města je patrné i z toho, že si vyžádala stanovisko z 18 našich a zahraničních měst o jejich postupu v podobných případech.

S menšími změnami byla stavba podle projektu stavitele Josefa Pilze na jaře roku 1897 dokončena a předána do užívání. Novorenesanční průčelí Weiselesova paláce obohatilo vzhled Pražské ulice, v té době Schückerovy. Weiselesův obchodní a obytný dům využívající pro prodej i druhé nadzemní podlaží (mezanin) patří k prvním svého druhu v Liberci. V jeho uličním průčelí dominovaly velké výkladní skříně, jejichž skleněné tabule dělí pouze konstrukčně nezbytné štíhlé profily ocelových sloupů. Svým vzhledem již ohlašovaly nástup secese, nového stavebního slohu, právě tak jako architektonicky zajímavě ztvárněné obložení průčelí prvního patra dřevem. Nastupující secesi bylo ovlivněno i ukončení arkýře v pátém podlaží, vystupující z roviny mansardové střechy kryté štípanou břidlicí. Místo původně navrženého bohatě členěného novorenesančního štítu, zde vznikl osmiboký kubus, zakrytý jednoduchou stanovou stříškou. U vchodu do budovy zůstal původně uvažovaný, bohatě profilovaný novorenesanční portál, ukončený rozeklaným segmentovým frontonem. Dvoukřídlové vchodové dveře mají půlkruhový záklenek se sklenětou výplní. Střed budovy je zdůrazněn čtyřbokým arkýřem, probíhajícím přes třetí a čtvrté podlaží. Jeho třídílná okna jsou ve třetím bodlaží ukončena rovným nadpražím, ve čtvrtém podlaží elipsovitým záklenkem. Po obou stranách arkýře se nacházejí v každém bodlaží dvě sdružená okna, ve třetím nadzemním podlaží s rovným hadpražím, ve čtvrtém podlaží s půlkruhovým záklenkem. Parapety oken ve třetím podlaží zdobí kuželky, figurální reliéfovou výzdobu mají parapety a plochy nad okny ve čtvrtém podlaží. Na reliéfu mezi okny třetího a čtvrtého podlaží jsou štíty se symboly průmyslu a obchodu podpírané postavami andílků. Pod hlavní římsou arkýře je uprostřed reliéfového pásu s putti medailon s letopočtem roku ukončení stavby. První dvě obchodní nadzemní podlaží odděluje od nořeních obytných podlaží mohutná římsa a celé průčelí ukončuje mačně vysunutá, bohatě profilovaná hlavní římsa, podepřená klasicistním zubořezem. Část zdiva mezi okny je obložena kabřincem okrové barvy. Na spodním konci jsou tyto plochy opatřeny jednoduchou podnoží, na hoření straně mají stylizovanou hlavici složenou ze štukových ozdob a okřídlených hlav. Maskarou ovinutý vavřínovým věncem je umístěn na arkýři mezi okny třetího a čtvrtého podlaží.

Dispozičně je dům řešen osově. Jeho středem probíhá v přízemí průchozí chodba s výstupem na dvůr. Z ní vede uprostřed tříramenné schodiště se segmentovým nástupním ramenem. Schodiště je opatřeno železným kovaným zábradlím se zajímavým ukončením ve tvaru dračí hlavy. Strop průchodu zdobí štuková výzdoba. Schodiště osvětlovaly z obou stran prostorné prosklené světlíky.

Budova čp.158-II je z větší části podsklepená. Do suterénu vedl přístup z hlavního schodiště v chodbě domu a boční vstup ze dvora, jehož úroveň je nižší. Zatímco bývalý dům čp.153-II byl celý podsklepený, u sousedního domu čp.152-II byla podsklepena pouze jeho přední část přiléhající k Pražské ulici. U hlavního schodiště se v suterénu bývalého domu čp.153-II nacházela kruhová studna, ponechaná zde z první dřevěné zástavby.

Prostory přízemí sloužily původně výlučně obchodním účelům. Ve druhém podlaží, mezaninu, se kromě prodejen na straně do Pražské ulice, nacházel čtyřpokojový byt na nádvorní straně. Třetí a čtvrté podlaží s byty mělo stejné dispoziční řešení. V části do ulice vznikly pětipokojové byty s arkýřem ve středním pokoji, na nádvorní straně byty čtyřpokojové. Všechny byty měly příslušenství, odpoví-dající tehdejšímu standardu. Stropy pokojů ve třetím podlaži měly bohatou štukovou výzdobu.

Ve dvoře na jižní straně domu čp.152-II byla v roce 1895 Postavena libereckou stavební firmou Schär & Leupelt již zmíněná dvoupodlažní podsklepená budova čp.376-II, s pultovou střechou, v izolované poloze. V přízemí obsahovala textilní sklad a dílnu, v patře vzorkovnu, přebírku a opravnu textilního zboží a kancelář. Na protější straně dvora se téhož roku objevila přízemní budova s pultovou střechou, v níž se nacházel byt domovníka o jedné světnici a kuchyni a pro uživatele bytů v hlavní budově osm kójí kůlen.

Po smrti Ernsta Weiselese převzala dům roku 1909 jeho manželka Berta. Od ní přešel dům v roce 1914 do vlastnictví vídeňské banky Pensionsfond der Angestelter der Wiener Bank, která jej měla v držení až do roku 1924, kdy se stala majitelem Česká banka Praha. Po ní se ve vlastnictví střídaly pouze peněžní ústavy. V roce 1929 Česká banka Union z Prahy, v roce 1939 DOd svého zrodu prodělával objekt jen malé změny, které se soustředily převážně na práce nepřekračující rámec běžné údržby, nejčastěji prováděné v přízemí a prvním patře, podle potřeb střídajících se uživatelů. Tradičně zde užíval pravou stranu od vchodu textil a galanterie, levou stranu pak peněžnictví. V padesátých letech došlo k požáru v podstřeší. Při rekonstrukci zničených částí bylo přistavěno další, páté podlaží a v něm vznikly dva třípokojové byty s okny do Pražské ulice. Prostory na nádvorní straně zůstaly půdou. Velká typová okna a celkové, ryze účelové, pojetí nástavby v ničem neodpovídalo ušlechtilému novorenesančnímu průčelí budovy. NaŠtěstí při pohledu z úzké Pražské ulice zakrývala zčásti tuto nástavbu mohutná, značně vyložená, hlavní římsa. V přízemí byly v roce 1991 provedeny nákladnější úpravy pro banku Bohemia. eutsche Bank, Filiale Reichenberg, roku 1940 Gotfaer Feuer Versicherungsbank. Po válce v květnu 1946 byla vložena na budovu národní správa, od níž v roce 1955 přešel objekt na Oblastní bytový komunální podnik v Liberci. Dne 20.února 1962 byl dům čp.152-II převeden na Městský národní výbor v Liberci, domovní správu, která objekt spravovala 33 let Teprve v roce 1995 se po složitých jednáních stala vlastníkem domu akciová společnost Severočeská vodárenská společnost v Liberci.

Přestavba v letech 1996 - 1997

Velkými proměnami prošla budova čp.152-II v letech 1996-97, když se stala jejím majitelem Severočeská vodárenská společnost a.s. v Liberci. Za ředitele inženýra Ivo Sušického byl celý objekt podroben rozsáhlé rekonstrukci a dostavbě. Vzhledem k jeho umístění v centru městské památkové zóny (MPZ), zde kromě požadavků účelových sehrály svou úlohu i požadavky státní správy. Rekonstrukci budovy prováděla Stavební hrádecká společnost podle návrhu libereckého architekta Václava Macka.

Po dokončení přestavby vznikly v suterénu výstavní prostory, přístupné z Pražské ulice novým vstupem a schodištěm umístěným vpravo vedle hlavního vchodu. Kromě těchto výstavních prostor je zde umístěna strojovna klimatizace, šatny, sociální zázemí a sklady, přístupné přímo ze dvora. V přízemí (I.nadzemním podlaží), zaujímá střed budovy hlavní vstup, který si zachoval původní reprezentační vzhled. Prostory po jeho levé straně obsadila První městská banka a.s., která vystřídala banku Bohemia. Po pravé straně vstupu se objevil již zmíněný nový vstup do galerie Studna v suterénu. Další prostory přízemí po bývalé prodejně oděvů si upravila lékárna. Ze vstupní chodby v níž byl ponechán krásný, štukatérsky zdobený strop, vede schodiště do pater. Ozdobou vstupu zůstalo i původní kované zábradlí schodiště.

Zcela se změnily prostory v I. patře (mezaninu). Z bývalých prodejen a skladů se staly kanceláře společnosti SVS. Je zde umístěna kancelář ředitele a sekretariátu, počítačové centrum, planografie a sociální zázemí. V místech bývalého světlíku na jižní straně vznikla zimní zahrada, navazující na pracovnu ředitele. Prostor druhého světlíku na severní straně byl využit pro hovornu s vlastním prosklením nad následujícím podlažím. Do něho bylo vestavěno vnitřní ocelové schodiště umožňující spojení mezi kancelářemi SVS ve 2. a 8. nadzemním podlaží a současně zajišťovalo přístup do kanceláří SVS umístěných ve 8. nadzemním podlaží v sousedním domě čp. 150-II. Schodiště spojující dosud textilní prodejnu v přízemí s patrem bylo odstraněno.

Bez větších dispozičních úprav zůstalo II. patro (3.NP.). Místnosti na straně do Pražské ulice slouží jako kanceláře SVS. Došlo zde pouze O doplnění sociálního zázemí. V části obrácené do dvora zůstaly dva dvoupokojové byty. Beze změn bylo ponecháno také IT. patro (4.NP.) se dvěma prostornými byty. Směrem k Pražské ulici pětipokojový byt s příslu" ženstvím, na opačné straně čtyřpokojový s příslušenstvím.

Následující IV. patro (5.NP.) vzniklé nástavbou po požáru v padesátých letech obsahuje na straně do ulice dva třípokojové byty. Původní předimenzovaná okna byla vyměněna za sdružená tvarově odpovídající celé fasádě. Bývalá půda na nádvorní straně byla pře" stavěna na dva byty. Třípokojový a dvoupokojový, oba s příslušným sociálním vybavením. Nástavbou dostala budova ještě podkroví (6.NP). Zde vznikla menší bytová jednotka o dvou pokojích s příslušenstvím a jedna garsoniéra, orientovaná do ulice. Na straně do dvora ukončuje objekt pouze nepochůzná terasa a konstrukce světlíků. Krytinu střechy voří tvarovaná lepenka tzv. bonský šindel šedozeleného odstínu.

V rámci rekonstrukce domu čp.152-II byla provedena i modernizace všech zdravotních instalací, vyměněn výtah procházející až do IV. patra, prostory byly vybaveny novou vzduchotechnikou a elektrickým podlahovým vytápěním. Pouze u bytů v podkroví je vytépění plynové. Důkladnou generální opravu dostala i obě průčelí domu. Na jižním štítu je umístěn panel s digitálními hodinami a měřením teploty vzduchu, dobře viditelný ze Soukenného náměstí. Uskutečnila se také generální oprava pomocného dvoupodlažního objektu čp.376-II ve dvoře. Novou úpravu dostal celý prostor při Papírové ulici, odkud vede vedlejší vstup do budovy SVS a příjezd na parkoviště. Část dvora slouží jako odpočinková plocha oživená fontánkou a zelení.

V Liberci. se zachovalo poměrně málo středověkých staveb, postavených v některém z nejvíce uznávaných architektonických slohů. Přesto byl historický střed vyhlášen městskou památkovou zónou (MPZ) díky tomu, že se zde nachází řada vynikajících ukázek slohů z konce 19. a počátku 20. století, dodávající městu ojedinělou tvářnost. Současně jsou výstavné budovy z tohoto období svědectvím obdivuhodné proměny Liberce z bezvýznamné horské obce na metropoli severních Čech. K vynikajícím stavbám, pozoruhodným svou novorenesanční architekturou, patří nesporně i palác SVS v Pražské ulici. Jeho další zachování je trvale zajištěno úspěšnou rekonstrukcí citlivě provedenou Severočeskou vodárenskou společností a.s. v Liberci.

Domu čp.152-II se opět navrátil jeho původní dominantní výraz, nezastupitelný v rámci zástavby Pražské ulice. Je ukázkou toho, že lze skloubit nové využití staré zástavby se zachováním jeji architektonické a historické hodnoty.

(zdroj: Ing. arch. Svatopluk Technik, Ing. Jiří Technik - Historie a proměny paláce SVS čp. 152 - II v Liberci, 1998)

Výstavní síň Metznerbundu


Hrázděný pavilon v Pražské ulici, otevřený členskou výstavou v rámci veletrhů 15.8.1920. Pod ním se právě bourá stará hospoda Zur Sandwirt, na jejímž místě později vyrostl obchodní dům Brouk & Babka. V místech výstavní síně byl vjezd do Naivního divadla, nyní je M-Bank (zdroj Kniha o Liberci)

Pražská ulice a Brouk a Babka

Pohled do míst, kde se Pražská ulice mírně lomí a odbořuje z ní Jezdecká ulička. Nad secesním domem z roku 1909 vystupuje do ulice hospoda Zum Sandwirt, postavena roku 1697. Za ní vyčníva část poutače výstavní síně uměleckého spolku Metznerbund, který zde až do poloviny třicátých let pořádal četné výstavy. Na místě roubené hospody byl v roce 1936 postaven obchodní dům pražské společnosti Brouk a Babka, projektovaný architektem Janem Gillarem, který se o tři roky později podílel na vybavení interiéru Bílé Labutě v Praze. Podobnost obou staveb je zřejmá a byla by určitě ještě výraznější, kdyby se investorům podařilo získat i vedlejší pozemek.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Václav Exner
archiv Václav Exner
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

Obchodní dům Brouk a Babka (30.léta)

Původně na jeho místě stávala starobylá hospoda Zur Sandschenke. tento poslení roubený dům, připomínající nejstarší zastavění Pražské ulice, přečkal až do roku 1936, kdy zde byl vybudován šestipodlažní obchodní dům pražské firmy B + B. Záměr využít také sousední volné parcely se pro odpor německýc obchodníků nepodařilo prosadit. Obchodní dům, který nesl od 5.11.1950 jméno Jiskra, je skvělou ukázkou funkcionalistického slohu z meziválečného období. Projektoval ho pražský architekt Jan Gillar, prováděcí plány dodala liberecká firma Peukert a Henke a postaven byl pražskou firmou B. Nekvasil.

Otevření obchodního domu B+B (5.7.1936)

Zahájení prodeje v nově postaveném obchodním domě bylo opravdovou událostí.
Před budovou připomínající poněkud zmenšenou pražskou Bílou labuť se už od časného rána shromažďovaly stovky zvědavců. K všeobecnému zmatku ještě přispělo vypuštění balónků s poukázkami na zboží. Přesně i půl deváté se otevřely dveře a nedočkaví nakupující c několika minutách zaplavili všechna oddělení. Na první z nich čekaly jako pozornost malé dárky. Sortiment nabízeného zboží zahrnoval prakticky veškeré druhy látek a oblečení včetně obuvi, dále potřeby pro domácnost, nábytek, elektrické přístroje a širokou paletu sportovního vybavení. Letáček vydaný k otevření propagoval nákupní systém B+B, který by se dal vyjádřit hesly: prodáváme jen kvalitní zboží, rychlé vyúčtování při bohatém výběru, záruka měsíčních splátek, žádné zálohy ani platové záznamy, poskytování úvěru pouze do výše znemožňující předlužení, úslužné vyřízení žádostí o poshovění při prokazatelné a nezáviněné platební neschopnosti.

(zdroj Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci)

Staré domy v Pražské ulici

(Část oleje na plátně, autor Josef Pohl, počátek 20.století , kresba ze 70.let 19.století)

Kašna s pitnou vodou byla původně na pravé straně ulice ve směru od radnice u domu čp. 249 - II, ale při jeho přestavbě roku 1826 musela být přesunuta naproti, vedle starobylé dřevěné hospody Zur Sandschenke, postavené v roce 1697. Po zřízení vodovodu počátkem 20.století byla odstraněna a na jejím místě vznikl později obchodní dům Brouk a Babka.

Jinou ukázkou ještě napůl dřevěné zástavby je dům čp.8 - III (orientační číslo 7). Na jeho špatný stavební stav bylo poukazováno už v roce 1861, novorenesanční přestavby se ale dočkal až za 30 let.

(zdroj Kniha o Liberci)

zadní trakty v Pražské ulici (archiv J.Hůlka)
zadní trakty v Pražské ulici (archiv J.Hůlka)
Uprostřed na rohu Jezdecké ulice v domě čp.16 bývalo vyhlášené lahůdkářství a později cukrárna - foto interiéru cukrárny v roce 1972  (zdroj Jiří Bock-Jeřáb Liberec III)
Uprostřed na rohu Jezdecké ulice v domě čp.16 bývalo vyhlášené lahůdkářství a později cukrárna - foto interiéru cukrárny v roce 1972 (zdroj Jiří Bock-Jeřáb Liberec III)

DŮM V PRAŽSKÉ ULICI

První zpráva o domě čp. 16-III na rohu Jezdecké ulice pochází z roku 1620. Pozdější majitel továrník Anton Demuth na jeho místě postavil třípodlažní zděný dům (1857), k němuž chtěli jeho synové počátkem 20. století přistavět podél Jezdecké uličky přádelnu, ukončenou na straně obrácené do Moskevské ulice dalším obytným domem. Proti tomu podal protest Ludung Edelstein, majitel obchodního domu (čp. 50-III) na protější straně 3,5 m Široké uličky, a z přístavby sešlo. Když roku 1908 firma Demuth likvidovala, převzal nárožní dům instalatér Josef Flefter a provedl podle návrhu Adolfa Horna secesní přestavbu. Už v dalším roce ho ale nechal zvýšit o další patro. Přestavbu, klerá dala objektu dnešní podobu, navrhl a prováděl Ernst Mohr. Přes další Edelsteinovy protesty se podařilo prosadit přístavbu dílen a skladu ve dvoře (1911). Od Heftera převzala dům pražská Banka pro obchod a průmysl (dřívější Zemská banka) a upravila si ho pro své potřeby. Hlavní provozní prostory měla v přízemí, v podkroví vznikl roku 1927 byt. Přístavbu pronajímala různým živnostníkům, např. holiči Nejdkovi, Jičínským mlékárnám aj..

Za okupace přebrala objekt lipská Allgemeine Kreditanstalt. Po osvobození zde byly krátce úřadovny pro Němce, potom Odborný závod pro elegantní pánskou, dámskou i dětskou konfekci, po nich tu dlouho poskytovalo občerstvení vyhlášené lahůdkářství, vystřídané později cukrárnou. V patrech zůstaly sklady oděvů a dílny.

Po roce 1990 se tu vystřídalo několik firem. V roce 1992 byla přístavba v Jezdecké uličce vkusně upravena firmou Stone Time, která zde otevřela jedno z nejlepších kopírovacích středisek v Liberci.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pražská ulice v roce 1992
Pražská ulice v roce 1992
Pražská ulice 1992 a 2020
Pražská ulice 1992 a 2020
30.léta minulého století a 2021
30.léta minulého století a 2021
1964 (Vilém Boháč)
1964 (Vilém Boháč)

Neony v Pražské ulici (polovina 60.let)

Neonové reklamy se začaly objevovat počátkem šedesátých let. V roce 1961 zřídily komunální služby zvláštní oddělení pro jejich výrobu a údržbu. O tom, že jejich zavádění nebylo bezproblémové, svědčí jeden z výroků: "Ještě nedávno jsme se domnívali, že socialistické město nebude mít světelnou reklamu, poněvadž tu nebude kapitalistická obchodní konkurence. Není sporu o tom, že světelnou reklamu skutečně nepotřebujeme, a přece ji máme, prostě proto, že chceme mít ulice veselé. " Koncem šedesátých let už Pražská ulice večer svítila skoro jako některá západní města. Během normalizace opět potemněla a ještě v době vzniku tohoto článku (1996) měla k dřívějšímu lesku daleko.

(Zdroj Kniha o Liberci)

Kdy jste naposledy potkali v Pražské tolik lidí? (13.12.1984.)
Kdy jste naposledy potkali v Pražské tolik lidí? (13.12.1984.)

12.2.1994. Pražská téměř deset let bez tramvají.

(archiv Jiří Holeček)
kolorováno Starý Liberec, 1952 (archiv Boveraclubu)
kolorováno Starý Liberec, 1952 (archiv Boveraclubu)

Zima v Liberci před dvaceti lety...

(archiv Petr Šimr)

Pražská ulice v 80.letech
Pražská ulice v 80.letech
Dnes místo drahých bonbónů levné knihy! (Hans Oldskull)
Dnes místo drahých bonbónů levné knihy! (Hans Oldskull)
Pražská ulice (M.Gergelčík)
Pražská ulice (M.Gergelčík)
1989
1989
Nároží Pražské ulice a Soukenného náměstí v 50.letech a v roce 2019  ....Fronty na potraviny a další výrobky každodenní spotřeby patřily neodmyslitelně k obrazu 50.let.
Nároží Pražské ulice a Soukenného náměstí v 50.letech a v roce 2019 ....Fronty na potraviny a další výrobky každodenní spotřeby patřily neodmyslitelně k obrazu 50.let.
Pražskou ulici za sychravého počasí právě na konci 60.let právě opouští tramvaj T2 ev.č. 17 v původní podobě , kterou pronásleduje jeden z autobusů Škoda 706 RO. (Archiv Boveraclubu)
Pražskou ulici za sychravého počasí právě na konci 60.let právě opouští tramvaj T2 ev.č. 17 v původní podobě , kterou pronásleduje jeden z autobusů Škoda 706 RO. (Archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
září 1979
září 1979
Pražská ulice  (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice (archiv Boveraclubu)
A je dokonáno. Jirka Holeček při sváteční procházce 25.12.1984 nafotil odpojené koleje do horního centra Liberce, kam přestaly tramvaje zajíždět po 87 letech. Soukenné náměstí a ulice Pražská a Revoluční.
A je dokonáno. Jirka Holeček při sváteční procházce 25.12.1984 nafotil odpojené koleje do horního centra Liberce, kam přestaly tramvaje zajíždět po 87 letech. Soukenné náměstí a ulice Pražská a Revoluční.
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
OD Ještěd a OC Forum
OD Ještěd a OC Forum
Pražská ulice v květnu 1938 (i toto je liberecká historie)  (zdroj Kniha o Liberci)
Pražská ulice v květnu 1938 (i toto je liberecká historie) (zdroj Kniha o Liberci)
Ještěd a Ještěd duben 1997 optimistický obrázek pro dnešní sychravý den (Jana Zahurancová)
Ještěd a Ještěd duben 1997 optimistický obrázek pro dnešní sychravý den (Jana Zahurancová)
pohled z Pražské ulice před rokem 1930 a 4.7.2020
pohled z Pražské ulice před rokem 1930 a 4.7.2020
Budova uprostřed je bývalý hostinec Zum schwarzen Hund / U černého psa. (Hans Oldskull)
Budova uprostřed je bývalý hostinec Zum schwarzen Hund / U černého psa. (Hans Oldskull)
M.Gergelčík
M.Gergelčík
Liberecké karosy v popředí vůz e.č.426 na Funerově ulici dne 7.Července 1986 foto Ivo Kapl
Liberecké karosy v popředí vůz e.č.426 na Funerově ulici dne 7.Července 1986 foto Ivo Kapl

Podle zjištěného navštívil Liberec v říjnu 1938

docela známý a zkušený německý fotograf Willy Pragher. I když záznamy nehovoří o tom, že by již napadl nějaký sníh, teplota se pohybovala v druhé polovině měsíce okolo 10 stupňů, a zkrátka to netrefil. Evidentně ho zastihla chumelenice a dost možná si i poškodil fotoaparát, nebo to odnesly negativy, případně musel narychlo odjet. Dochovaly se totiž asi jen čtyři fotky, z toho jedné pomohla dnes menší softwarová úprava.

(archiv Petr Ruprecht)

OKOLÍ SOUKENNÉHO NÁMĚSTÍ A ULICE PRVNÍHO MÁJE


Roku 1559 byla v místech dnešní kavárny Nisa postavena jedna z prvních provozoven na území města - panský mlýn na Harcovském potoce. Z tržiště (Benešova náměstí) se k němu přijíždělo vozovou cestou, pozdější Mlýnskou ulicí (Pražskou). Dostatek vody zajišťovala regulační nádrž uprostřed náměstí, kam se vedle Harcovského potoka vléval také náhon od Nisy, vedený od jezu pod dnešním Krajským úřadem podél už neexistující ulice U Splavu. Přebytečná voda byla odváděna nejkratším směrem zpět do Nisy vodotečí pod dnešní lékárnou (čp. 114-III).

Tou dobou se začínají proměňovat manufaktury v dolní části města na větší průmyslové závody. Roku 1832 převzala firma E J. Jakob, produkující jemná vojenská sukna, bývalý městský mlýn, v němž se ovšem začalo s výrobou sukna už dříve. V dnešní Blažkově ulici si firma Demuth postavila kolem prostorného dvora provozovny (čp. 336-IV), stojící donedávna u nádraží MHD. Hned za Německým domem si vedle Harcovského potoka v dnešní Fügnerově ulici postavila továrnu Společnost pro tisk a úpravu látek, pozdější firma Schütze (1872), (bývalá YMCA).

Tovární čtvrť vznikla i na druhém břehu Nisy v místech, kde býval v 17. století rybník napájený vodou z Nisy, po němž zbyly jen místní názvy Starý rybník a ulice Na Rybníčku. Prvním z několika velkých průmyslových podniků, které zde v 19. století vyrostly, byla plynárna (1859).

Soukenné náměstí vznikalo jenom pozvolna. Ještě na mapě z roku 1858, kde je označeno Jako Nové náměstí, vidíme, že to byla jen rozšířená křižovatka císařské silnice a několika dalších ulic.

Nesporný vliv na utváření náměstí mělo vybudování železnice (1859). Bývalá cesta vedoucí mezi loukami a poli od nádraží do středu města se brzy stala jednou z hlavních tepen. Na ni pak navázala Hanychovská ulice založená v roce 1875, jejíž budování bylo obdobně jako v případě ulice Na Skřivanech započato coby nouzová akce pro nezaměstnané. Diky ní se rozvinula také výstavba ve čtvrti Na Jeřábu, nádražím poněkud odloučené od města, kde si stavěli rodinné domky především čeští železničáři. Jak byly do stanice postupně zaúsťovány trati ze Závidova (1875), Jablonce (1888) a Teplic (1903), rostl i proud vozů a chodců odtud přicházejících. Proto musel být původně dřevěný most přes Nisu nejprve zpevněn a potom nahrazen novým. Dopravní význam "Soukenného náměstí se dále zvýšil, když byla dána do provozu tramvaj na lince Nádraží - Lidové sady (1897) a o dva roky později trať Soukenné náměstí - Rochlice . Když K nim přibyla roku 1912 další trať do Horního Hanychova, vedoucí Barvířskou ulicí, bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy si potřeby dopravy vynutí uvolnění celého prostoru náměstí.

Novorenesanční přestavba koncem 19. století probíhala přednostně v horní části města a v dolním centru se uplatnila jen na jednotlivých stavbách.

Severní průčelí Soukenného náměstí dostalo konečnou regulační čáru a dnešní podobu v roce 1887, kdy byl vybudován čtyřpodlažní dům čp. 156-II a provedena stejně vysoká přístavba k sousednímu domu čp. 157-II s menší kopulí na nároží Pražské ulice. Tehdy byly přestavěny i domy uprostřed dnešního náměstí, které se podařilo odstranit teprve v roce 1930 . Dvě významné novorenesanční stavby vznikly poblíž dnešní otočky jablonecké tramvaje. Byl to především tzv. Anenský dvůr, a pak neméně pohledný dům čp. 160-IV při dnešní ulici M. Horákové. Jinou mimořádnou novorenesanční stavbu představoval obchodní dům firmy Müller, postavený na břehu Nisy v místě starých domů čp. 86 a 88-IV. Byl zbourán roku 1978, aby uvolnil místo stavbě Domu kultury. Pamětníci jej určitě znali pod názvem obchodní dům Ještěd.

Ze secesních staveb v okolí připomeňme Národní dům České besedy v ulici Na Rybníčku z roku 1904 a přestavěnou požární zbrojnici. V dolní části ulice 1. máje si roku 1912 vybudovali manželé Slukovi čtyřpodlažní obytný dům s prodejnami v přízemí. jehož průčelí se stalo ozdobou celé ulice. Jedná se o ojedinělý případ secesní bytové výstavby v této části Liberce. Naproti němu vznikla o dva roky později další vynikající stavba - Komorní kino pro 700 osob, postavené na místě několika starších domků Libereckým stavitelem Adolfem Bůrgerem (později Lípa). Jemnou secesní fasádou s lodžií v prvním patře přispěla i tato budova ke zlepšení vzhledu vznikajícího dolního centra.

Přímo uprostřed dnešního náměstí vznikl roku 1903 secesní obchodní dům firmy Bayer. Architektonicky nejvýznamnější je ale modernisticky pojatý bankovní palác, postavený roku 1911 u mostu přes Nisu.

Veřejné budovy (nepočítáme-li školy v ulicích Oblačné - 1870, Orlí - 1873 a Na Svahu - 1884) kolem dolního centra nevznikly. Bylo to způsobeno tím, že za tradiční reprezentační prostor se stále pokládala horní část města kolem obou historických náměstí. Území v údolí Nisy, které bylo vždy považováno za podřadnější, se příliš netýkaly ani urbanistické studie zpracovávané na přelomu století, dokonce ani návrhy vyšlé z mezinárodní urbanistické soutěže roku 1913, jež se omezily pouze na menší korekce stávajících ulic. Přímo na Soukenném náměstí se většinou předpokládalo jen zakrytí náhonů, odstranění domu čp. 34-III a vytyčení nové regulační čáry na jižní straně za Harcovským potokem. Větší urbanistické zásahy do tohoto značně neuspořádaného prostoru, sahajícího od ulice Na Bídě až k patě Keilova vrchu, oddálila první světová válka.

Pro další utváření Soukenného náměstí byla rozhodující dvacátá léta. Na místě továrny firmy Eduard Schütze (čp. 371-IV) postavilo v roce 1923 sdružení YMCA třípodlažní dům s učebnami, ubytovacími prostory, kinosálem pro 370 osob, čítárnou, kancelářemi a menším hřištěm pro lehkou atletiku. Přístup do budovy byl z Revoluční ulice průchodem podél domu čp. 125-IV, který rovněž náležel YMCE .

Roku 1925 si na Soukenném náměstí zřídila pobočku vídeňská pojišťovací společnost Dunaj Concordia. Kanceláře měla nejprve v domě čp. 34-III. Zanedlouho se jí podařilo přes protesty památkárů získat od města souhlas k zbourání dvou památkové chráněných domů a na jejich místě si v letech 1926-28 postavila palác Dunaj, rozložitou osmipodlažní budovu funkcionalistického vzhledu.

Tento "první liberecký mrakodrap" jak ho označovaly místní noviny, znamenal rozhodující počin v další přestavbě Soukenného náměstí. V té době se už připravovala změna mezi ulicemi Barvířskou a Širokou, kde se k zadní části bývalého městského mlýna připojily po obou stranách pětipodlažní budovy čp. 33-III a 35-III, projektované architektem Františkem Pohlem z Prahy a realizované stavitelem Rudolfem Rösslerem z Liberce (1929). Jejich holé boční štíty nečekaly dlouho na dostavbu nároží. Brzy po odstranění starého mlýna, pamatujícího počátky Liberce, na ně navázal desetipodlažní bytový dům (čp. 26-III, původně hotel) italské pojišťovny Assicurationi Generali a Moldavia Generali. V prvních dvou podlažích vznikla jedna z nejznámějších libereckých kaváren - Grand Café Generali. Souběžně se začaly likvidovat budovy uprostřed náměstí, kde vznikla vítaná zelená plocha, na jejímž okraji byl u tramvajové stanice vybudován podzemní veřejný záchod, sloužící po důkladné rekonstrukci v roce 1994 ještě koncem minulého století .

K dotvoření moderního vzhledu Soukenného náměstí přispělo postavení pětipodlažního domu s lékárnou U Orla, který roku 1929 nahradil původní secesní dvoupodlažní objekt (čp. 114-III).

Na nároží Pražské a Revoluční ulice stával dvoupodlažní dům (čp.23-IV), zužující Pražskou ulici, v němž provozoval železářství Jan Mráz. význačný pracovník České besedy. Na jeho místě vybudovala firma Baťa desetipodlažní objekt ze skla, betonu a oceli, nápadný funkcionalistickou architekturou, charakteristickou pro Baťovy obchodní domy po celém světě. V letech 1931-32 ho postavila liberecká firma Fanta a spol., podklady vypracovala Baťova projekční kancelář ve Zlíně pod vedením Vladimíra Karfíka. Původní záměr získat pro výstavbu také sousední domy v Pražské ulici se nepodařilo uskutečnit. Podobně jako u výškové budovy s kavárnou (Nisa), i zde byly naprosto ignorovány jakékoli urbanistické zásady, zejména pokud se týče zapojení do okolní zástavby.

Uvedené tři výškové domy ovládly od třicátých let uvolněný prostor Soukenného náměstí a daly mu zcela jiné měřítko. Pouze jižní strana zůstala dosud stavebně nezasažena.

Poněkud stranou, při odbočení bývalého mlýnského náhonu z Nisy, vznikly počátkem třicátých let jako doklad rozvíjejícího se automobilismu garáže City, poskytující v přední čtvřpodlažní budově služby pro motoristy. Po druhé světové válce byly přebudovány na Výzkumný ústav textilního strojírenství.

PŘESTAVBA DOLNÍHO CENTRA

Neméně naléhavou se stala otázka přestavby prostoru mezi Soukenným náměstím a řekou Nisou, kde se již ve třicátých letech začalo rodit novodobé dolní centrum Liberce, na jehož řešení byla v roce 1948 vypsána užší urbanistická soutěž. I když vycházela z neúplných podkladů, posloužily její výsledky k provádění nezbytných zásahů, které nestrpěly z dopravních důvodů odklad. Pomohla také na minimum zmírnit riziko později těžko napravitelných chybných kroků. Ještě téhož roku byl na Soukenném náměstí, přejmenovaném na Gottwaldovo, pro uvolnění dopravy zbourán dům U Černého psa a zakryta část náhonu. Ze stejných důvodů byl v roce 1953 zbořen hotel National na rohu ulice Na Rybníčku, vystupující silně z regulační čáry..

Velké změny přineslo nahrazení více než půl století starého ocelového mostu přes Nisu železobetonovou konstrukcí širokou 21 metrů, odpovídající největší šířce ulice vedoucí od nádraží do středu města (1958). Inženýr Vlastimil Šedo ho projektoval tak, aby pod ním mohla protékat tzv. stoletá voda, tedy povodňové množství, s nímž se počítá jedenkrát za sto let. Při velkých záplavách v roce 1958 se ukázalo, že zvolená světlost mostu byla správná. Současně byla rozšířena dolní část Stalinovy třídy (1. máje) a domy (čp. 84, 87 a 88-III), zužující její profil na pouhých 11 metrů (včetně chodníků), zbourány, plocha parkově upravena.

Po výstavbě mostu se změnil i příjezd tramvají od Soukenného náměstí. Dosud se trať dělila do dvou větví: do tzv. Malé Nádražní ulice (1. máje) a do ulice Jánské, jejichž šířka nedovolovala vedení dvoukolejné trati. Malou Nádražní projížděla tramvaj ve směru k nádraží, Jánskou opačně. Zbourání málo hodnotných objektů čp. 67, 68, 69, 65 a 61-III na levé straně a čp. 48, 47 a 49-III na pravé straně Jánské ulice umožnilo její rozšíření na přibližně stejný profil, jaký dostala Stalinova třída. Víc než půl století staré úvahy o propojení nádraží s dolním centrem širokou komunikací se tak konečně naplnily. Tramvajová trať vede od té doby Jánskou ulicí dvoukolejně.

Přestavba dolního centra byla a vlastně stále ještě je náročným dílem několika generací. Za posledních padesát let byla z iniciativy města zpracována řada urbanistických studií, upřesňujících dořešení tohoto prostoru podle aktuálních potřeb. Jejich výsledkem bylo potvrzení snahy vytvořit z něj výchozí bod hromadné městské dopravy, spojený se zónou obchodu, služeb, kulturního a společenského vybavení, jehož osou má probíhat hlavní trasa od nádraží do Lidových sadů. Urbanisté předpokládají, že kolem nižší zástavby v samém středu dolního centra vyrostou na jeho okraji vyšší solitérní objekty, ohraničující věžovitě celý prostor.

Konkrétním úkolem při realizaci těchto záměrů se stala stavba obchodního a kulturního domu. Na základě architektonické soutěže, vypsané městem v roce 1961, měl být vypracován konečný projekt na obchodní dům, uzavírající jižní stranu Soukenného náměstí tak, aby zůstala dostatečná plocha pro ostatní předpokládané objektv. Přípravy k této velké akci zahájilo zrušení tramvajové linky Rochlice - Růžodol I, kterou nahradily městské autobusy (1960), a odkanalizování celého prostoru.

Po delších úvahách bylo rozhodnuto i o konkrétní podobě obchodního domu, který se měl stát základním objektem rozšířeného Soukenného náměstí. Podle návrhu libereckého architekta Karla Hubáčka zde vznikl do šířky rozložený objekt, který zabírá většinu nesmírné cenných ploch získaných demolicí (18200 m²). Podle požadavku sdružených investorů se jedná v podstatě o tři obchodní domy vedle sebe, propojené v přízemí průchody a v patře terasami. Mají společnou pouze expedici a sklady v suterénu. Se záludností základové půdy, prosycené spodní vodou se dodavatel vypořádal tak, že ocelový skelet založil na studních. Úprava vnějšku byla provedena neobvyklou technologií s použitím pláště z ocelového plechu opatřeného atmofixovým povrchem. Barevná kombinací tmavohnédého pláště a Žlutých obkladu vytváří vítané barevné oživení v prostoru Soukenného náměstí. Jeho pasáže v přízemí poskytují kupujícím ochranu před nepohodou a jsou jakoust obměnou středověkých loubí, tak postrádaných za deštivého počasí. Prodejní plochou o výméře více než 8000 m² patřil obchodní dům Ještěd k největším podobným zařízením ve státě. Do provozu byl předáván postupně: pavilon A zasahující do Soukenného náměstí 1.12.1978 a zbylé dva další 16. 7. 1979. Po převzetí firmou K-mart v červnu 1992 byly v jeho interiérech provedeny značné změny. Od konce dubna 1996 ho provozovala firma Tesco Stores ČR, a.s.

Rozšíření nádraží městské dopravy musela v roce 1978 ustoupit stará Bienertova továrna v Blažkově ulici (čp. 106 a 107-IV) l domy čp. 126 a 332-IV (533). Posledním objektem v této dnes již neexistující ulici zůstala rozložitá bývalá Demuthova továrna, změněná na víceúčelovou budovu, která zmizela na podzim 1995.

Už zmíněný urbanistický záměr dotváření dolního centra Liberce okolostojícími věžovitými stavbami začala jako první naplňovat budova Výzkumného ústavu textilního, postavená u bývalého jezu na řece Nise (1974). Bývalé City garáže v jeho sousedství převzal Výzkumný ústav textilních strojů, který si je upravil a dostavěl podle svých potřeb. Jinak bylo okolí zbaveno staré zástavby, zůstal však zachován památkově chráněný patrový dřevěný faktorský dům čp. 96-IV z roku 1771. O čtyři roky později přibyl čtrnáctipodlažní objekt koncernového podniku Elitex (1978), rozšířen 1987), v němž má dnes kanceláře několik firem. Také jemu musely ustoupit další staré budovy a z původního zastavění se v těchto místech zachoval pouze pohledný novorenesanční obytný dům čp. 160-IV a dům čp. 335-IV ve Fialkové ulici, důkladně přestavěný pro potřeby Elitexu.

K objektům ohraničujícím dolní centrum se v roce 1983 přiřadila zajímavě členěná budova Pozemních staveb Liberec, připojená k severnímu štítu hotelu Imperial, jíž byla úspěšně završena zástavba východní strany ulice 1. máje.

V té době už bylo připravováno staveniště pro další významný objekt městského centra, Dům kultury. Na místě bývalého obchodního domu, vyrostl v roce 1985 objekt se sálem pro tisíc osob, dosud ve středu města tolik postrádaný. Původní stavební záměr byl daleko rozsáhlejší. Počítal s kolmým křídlem s restauracemi podél ulice 1. máje, na azujícím na sál protažený až do míst, kde stojí kino Lípa. Náhradou za něj měla být na opačném, východním konci Domu kultury přistavěna tři menší kina. Z jednotně řešeného moderního náměstí mezi obchodním domem Ještěd a Domem kulturv měla vzniknout zóna klidu. Tramvajová doprava se měla odklonit z Rvbníčku novým mostem přes Nisu a přes Blažkovu ulici do Malé Moskevské ulice, kde by se napojila na dosavadní trasu. Po zhodnocení zkušeností z měst, která odstranila místní dopravu na úkor živosti svých center, bylo v devadesátých letech rozhodnuto tramvajové koleje nepřekládat a mezi ulicemi Jánskou a 1. máje ponechat ostrůvek domů s kinem Lípa. Ten se v současné době dostavuje a po plánovaném rozšíření Domu kultury zde vznikne ucelený moderní vjezd do dolního centra. Na místě dvou poměrně zachovalých domů čp.77 a 78-III v ulici 1. máje byla roku 1989 postavena budova stranické školy, provozně napojená na sídlo okresního výboru KSČ (čp. 79-III) na nároží u Nisy. Svým strohým plochým průčelím kontrastuje s pseudoklasicistním průčelím banky i sousedním secesním domem. I v tom je však možno spatřovat záměr architekta Pavla Švancera. Revoluční změny roku 1989 se samozřejmě promítly i do využití těchto objektů. Hlavní nárožní budovu převzala po dlouhých letech opět Československá obchodní banka (dočasně zde sídlila také Základní umělecká škola), sousední nový objekt je majetkem města a užívá ho Státní jazyková škola.

Plně uspokojující řešení dopravní otázky v dolním centru je nerozlučně spjato s vyřešením dopravy v celém Liberci. Nesporným pokrokem v tomto směru bylo přeložení tramvajových tratí z ulic Pražské a Moskevské do Palachovy a Rumunské, což si vyžádalo odstranění několika objektů. V Malé Moskevské zůstaly na severní straně pouze tři stavebně vyhovující domy (čp. 146, 147 a 148-IV). Na ně v květnu 1994 navázal nárožní obchodní dům Balon . Na protější straně zůstal osamocen památkově chráněný dům U Zeleného stromu, snad nejstarší pamětník dávné historie našeho města, zatímco ostatní stavby byly odstraněny, mezi nimi bohužel i památkově chráněný Möllerův dům. Dnes těmito místy vedou tramvajové koleje podél rozestavěného terminálu do Fügnerovy ulice. Východní stranu Malé Moskevské a Rumunské ulice až k Adrii zaplnil rozložitý palác Syner. Blok domů za Dunajem měol uzavřít plánované obchodní centrum Amadeus. Na nároží ulice Na Rybníčku si vybudovala v letech 1993-94 sídlo Investiční o poštovní banka. Podle vítězného návrhu architekta Pavla Janouška v soutěži o úpravu celé třídy 1. máje z roku 1990 projekt vypracoval jablonecký architekt Josef Faltejsek . Povolení této stavby dokumentuje definitivní opuštění původní myšlenky na vedení vnitřního dopravního okruhu podél Nisy ulicí Na Rybníčku, který nahradil průtah silnic podél nádraží ČD.

K úplnému dořešení dolního centra Liberce a jeho nejbližšího okolí zbývá vykonat ještě mnoho práce. Na vhodné stavebníky dosud čekají velmi cenné a málo využité plochy mezi Barvířskou a Lucemburskou ulicí, kde úplná a účelná rekonstrukce bývalé tkalcovny v Papírové ulici (čp. 123 - III) na Dům nábytku Rudolfa Hůlky naznačuje i možnosti využití starších budov. (v současné době (2021) Pivovarský dvůr). Největším a současně i nejzodpovědnějším úkolem bylo na konci dvacátého století dořešení prostoru mezi územím Na Bídě a Soukenným náměstím, v němž se soustřeďují hlavní městotvorné a dopravní problémy. Ekonomické a společenské podmínky nedovolily zatím provést konečné jednorázové a rychlé architektonické dořešení celého dolního centra. A tak si generace postupně předávaly svůj osudem jim svěřený dil. Stavby jimi vytvořené jsou současně odrazem doby, v níž vznikaly, a vytvářejí celek, jenž při vší různorodosti sleduje dále základní myšlenku určenou studiemi urbanistů i samotným životem této části Liberce, která se stala druhým srdcem města.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996)

Dostavba uceleného bloku mezi ulicemi Jánskou a třídou 1. máje podle jednotného architektonického záměru začala v roce 1994 budovou dnes již bývalé Universal banky. Patří v Liberci k nejzdařilejším urbanistickým celkům realizovaným během devadesátých let. Mezi novými domy (čp. 863, čp. 864, čp. 868 a čp. 871) vyniká nárožní obchodní dům Centrum (1994-1998), jehož obdobou měla být polyfunkční přístavba kina Lípa v roce 2000.

V polovině devadesátých let došlo k úpravě plochy Soukenného náměstí, při níž byly opět otevřeny veřejné toalety a blízko nich umístěna kruhovitá stavba (čp. 866), nahrazující dřívější novinový stánek.

V roce 1998 se začala stavět na Soukenném náměstí v proluce po zbořeném čp. 330 přístavba k současně rekonstruované novorenesanční budově na rohu Barvířské ulice (čp. 115), které byla snížena střecha. Komplex byl stavěn půpro potřeby Agrobanky a byl dokončen v roce 2000. V přízemí na nároží je od roku 2000 restaurace "Potrefená husa" V přístavbě byl obchodní dům Atlas, dnes je tu GE Money Bank a Armysurplus. V roce 1999 byla zahájena stavba polyfunkčního centra "Rybníček" na uvolněném prostoru mezi ulicemi Na Rybníčku a Na Rejdišti, který dlouho sloužil jako parkoviště a po nějakou dobu i jako provizorní autobusové nádraží. Od roku 2000 uzavírá vstup od třídy 1. máje budova čp. 874, kde je dnes Uniqua pojišťovna a Reiffeisenbank. Zezadu k ní přiléhá v témže roce otevřená prodejna obchodního řetězce Billa (čp. 873). Na zbytku parcely vyrostl v letech 2000-2001 blok tří objektů (čp. 876) s byty a obchody v přízemí. V roce 2002 byl přijat dosud platný územní plán, který vytváří předpoklady pro novou výstavbu.

Návrh na zbourání OD Ještěd a jeho nahrazení moderním obchodním a zábavním centrem rozdělil odbornou i laickou veřejnost. Protože se obráncům stávající stavby nepodařilo prosadit ani jeden z návrhů na její vyhlášení kulturní památkou, získala holandská společnost MultiDevelopment společně s Tescem souhlas s jejím zbouráním a postavením nového obchodního centra Forum Liberec podle plánů architekta Radima Kousala. Nejprve byl v těsném sousedství Ještědu postaven nový komplex budov, do kterého se Tesco během několika málo dní přestěhovalo. Teprve potom byla zahájena demolice starého obchodního domu.

V roce 2012 prošlo novou revitalizací Soukenné náměstí, kde vznikla nová odpočinková zóna s lavičkami a parkem rozděleným na několik částí. Veřejností velmí kritizovaná "rozvyklaná" dlažba byla v roce 2015 vyřešena předlážděním.

Na konci roku 2014 došlo v Liberci k důležité "změně adres rohových domů, zařazených do dvou ulic. Domy mají pouze jednu oficiální adresu, určenou podle toho, ze které ulice je skutečný hlavní vstup do budovy. Pokud má však rohovy dům dva hlavní vchody do dvou ulic, byly ponechány obě adresy s orientačními čísly. V devadesátých letech prošel řadou proměn interiér polyfunkčního domu s bývalou kavárnou Nisa. Po několika pokusech obnovit kdysí vyhlášenou kavárnu byly její prostory v roce 2015 upraveny na obchodní banku Sperbank.

(zdroj: Jiří Bock - Liberec III Jeřáb - Městská čtvrť v proměnách doby, 2016)



pohlednice z přelomu 19. a 20.století (archiv Boveraclubu)
pohlednice z přelomu 19. a 20.století (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí. Vpravo bude později stát Dunaj a za tramvají Baťa. Vůz č. 2 jede z Pražské do Náchodské ulice a dále do Rochlice. (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí. Vpravo bude později stát Dunaj a za tramvají Baťa. Vůz č. 2 jede z Pražské do Náchodské ulice a dále do Rochlice. (archiv Boveraclubu)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
staví se palác Dunaj
staví se palác Dunaj
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
(archiv Boveraclubu)
(archiv Boveraclubu)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla

PROMĚNY SOUKENNÉHO NÁMĚSTÍ

Na počátku století tu převládala značně chaotická zástavba menších domů a na místě pozdějšího parčíku stál blok renesančních budov, doplněný roku 1905 secesním obchodním domem bratří Bayerů, dvoupatrovou stavbou, jejíž část vyčnívá na levé straně snímku.

Jen o málo mladší druhá pohlednice zachycuje stavby na kraji dnešní Revoluční ulice. Nízký domek s Mrazovým železářstvím, zužující výjezd z Pražské ulice, ustoupil i se svým sousedem až při výstavbě obchodního domu Baťa.

Mezi nejhodnotnější doklady stavitelství konce 18.a počátku 19.století, známé jako liberecký kamenný měšťanský dům, patřil klasicistní hostinec Německý dům. Postavil ho roku 1802 stavitel J.J.Kunz, nejplodnější liberecký architekt své doby. Mansardový dům se štukami zdobenou fasádou nakonec podlehl i s vedlejším neméně hodnotným domem stavbě paláce pojišťovny Dunaj. Z vyobrazených objektů dnes osaměle stojí vedle obchodního domu už jen jediný svědek: Novorenesanční dům továrníka Adolfa Jakoba, který vidíme v pozadí Náchodské ulice.

Jednou z prvních výškových budov se v Liberci stal palác Dunaj, který zaplnil celou východní stranu Soukenného náměstí a dal mu tak nový rozměr. Malebné klacicistní domky nahradila strohost monumentalizující architektury. Město dostalo první polyfunkční dům s množstvím obchodů v přízemí a úřadů a bytů ve vyšších patrech. Náročná stavba byla realizována podle plánů architekta Adolfa Foehra ve velmi krátkém čase v letech 1926 - 1928.

Liberec se může chlubit pouze dvěmi stavbami českého funkcionalismu. V obou případech se jedná o obchodní domy. Mladší Brouk +Babka a starší, který vyrostl na nároží Pražské a Revoluční ulice. Podle plánů architekta Vladimíra Karfíka z roku 1930 ho v následujících dvou letech nachala postavit firma Baťa. Půdorys vymezený malým pozemkem, zmenšeným navíc o část, jež padla na rozšíření Pražské ulice, předurčil projekt výškové stavby, kterou se dosud nepodařilo zharmonizovat s okolní zástavbou.

Na počátku třicátých let byly definitivně odstraněny zbytky staré zástavby v ploše náměstí, střed dostal parkovou opravu a u tramvajové zastávky vznikly podzemní toalety. Podle původních plánů předložených v říjnu 1931 měly koleje elektrické dráhy křižovat plochu náměstí úhlopříčně. Tento záměr byl korigován a po sedmi měsících vznikl nový plán, který se již dočkal realizace.
Zcela vpravo zasahuje do snímku neorenesancní dům, pojmenovaný Liberečany podle známé drogerie sídlící v přízemí: U Černého psa. Dům ustoupil po válce rozšiřujícímu se náměstí, stejně jako hřiště YMCA, které vidíme v přehledu podél Dunaje.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
Soukenné náměstí s pohledem do Pražské ulice, na jejímž rohu ještě stojí Mrázův dům čp. 23 - III (dvacátá léta minulého století)
Soukenné náměstí s pohledem do Pražské ulice, na jejímž rohu ještě stojí Mrázův dům čp. 23 - III (dvacátá léta minulého století)
Existovala tu pouze černobílá, tak jsem ji trošičku vdechl život, jako by to tenkrát Kolorovali (Jan Mocňák)
Existovala tu pouze černobílá, tak jsem ji trošičku vdechl život, jako by to tenkrát Kolorovali (Jan Mocňák)
Soukenné náměstí se secesním obchodním domem " Brüder Bayer" před rokem 1928
Soukenné náměstí se secesním obchodním domem " Brüder Bayer" před rokem 1928
Soukenné náměstí s čekárnou kolem roku 1920
Soukenné náměstí s čekárnou kolem roku 1920
Soukenné náměstí s vyústěním Náchodské ulice, vlevo významný hostinec Německý dům (před rokem 1918)
Soukenné náměstí s vyústěním Náchodské ulice, vlevo významný hostinec Německý dům (před rokem 1918)
Soukenné náměstí v době konání výstavy "Německých Čech" v roce 1906
Soukenné náměstí v době konání výstavy "Německých Čech" v roce 1906

Soukenné náměstí a okolí

Vybudování železnice mělo nesporný vliv i na vznik a utváření dnešního Soukenného náměstí (v roce 1883 nazvaného "Tuchplatz"), kam se postupně přesouval i obchodní život. V letech 1854 - 1856 byla tato stále spíše rozšířená ulice s okolím vyměřena do roviny a regulována. V roce 1887 byl při jejím okraji postaven obchodní dům firmy Brüder Bayer (čp. 129 - III), v roce 1903 byl přestavěný v secesním slohu. Výjezd z budoucího náměstí směrem nádraží byl postupně do roku 1890 rozšířen zbouráním tří nízkých stavení čp. 35, 36, 37 - III. Po roce 1891 došlo částečně k zakrytí Harcovského potoka a překlenutí mlýnského náhonu. Jeho nezakrytá část obtékala až do roku 1929 dům firmy Brüder Bayer. Dopravní význam prostoru se zvýšil zavedením tramvajové trati na lince Nadraží - Lidové sady (1897) a později dalších tras. V roce 1912 byla na náměstí postavena tramvajová čekárna s provozní místností a veřejnými záchodky.
I v okolí náměstí se nacházela textilní průmyslová zatížení. Stavebními úpravami prošel bývalý městský mlýn (čp 26 - III), který v roce 1870 získala firma Franz Josef Jacob, produkující jemná vojenská sukna, a vlastnila ho do roku 1927. V dnes již neexistující ulici U splavu, která zanikla stavbou obchodního domu Ještěd a vyúsťovala na Soukenném náměstí podél náhonu, stály tři drobné průmyslové objekty. V čp. 40 - III měl od roku 1850 Josef Illchmann tkalcovnu, kterou po něm do sedmdesátých let provozovala jeho vdova. Barvírnu v čp. 42 - III provozoval již v roce 1863 Anton Jantsch a jeho potomci zřejmě do konce první světové války. V čp. 136 - III měl barvírnu od roku 1894 Gustav Anton Jantsch. Několik barvíren a jiných průmyslových provozoven využívalo starého náhonu za mlýnem. Protékal otevřeným kanálem mezi ulicemi Barvířskou a Širokou, pokračoval podél ulice Myslivecké a dále za ní se náhon vléval do Nisy. Spolu s přilehlými trakty domů, můstky a schodišti i s okolím Harcovského potoka, který se zde vlévá do Nisy, se tento celý komplex od konce 19.století nazývá Liberecké Benátky ("Reichenberger Venedig).

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Bývalý objekt mlýna tvořící nároží Široké a Barvířské ulice. Vpravo nezakrytá část náhonu se zábradlím i domu čp. 129 (kolem roku 1910)
Bývalý objekt mlýna tvořící nároží Široké a Barvířské ulice. Vpravo nezakrytá část náhonu se zábradlím i domu čp. 129 (kolem roku 1910)
"Liberecké Benátky "mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici (dvacátá léta minulého století)
"Liberecké Benátky "mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici (dvacátá léta minulého století)
Zaklenutí zbylé části Harcovského potoka na Soukenném náměstí (1928)
Zaklenutí zbylé části Harcovského potoka na Soukenném náměstí (1928)
Pohled z opačné strany k čp. 34 - III, kolem něhož zakrytý potok protékal
Pohled z opačné strany k čp. 34 - III, kolem něhož zakrytý potok protékal
Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí před ulici U splavu
Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí před ulici U splavu
V pozadí budova - dnes Equa Bank (čp. 112 - III) na třídě 1.máje
V pozadí budova - dnes Equa Bank (čp. 112 - III) na třídě 1.máje
Soukenné náměstí s pohledem na nový výškový dům s kavárnou Grand Café Generali (kolem roku 1936)
Soukenné náměstí s pohledem na nový výškový dům s kavárnou Grand Café Generali (kolem roku 1936)

Soukenné náměstí

Zaklenutí Harcovského potoka a ústup staré zástavby

Staré městské jádro se stávalo na mnoha místech překážkou silně se rozvíjející dopravě, která přesunula své těžiště do nového středu města - Soukenného náměstí. Ve zprávě k novému územnímu plánu z roku 1927 se stala jedním z hlavních úkolů přestavba dolního centra. Stavba rozložitého paláce pojišťovny Dunaj v roce 1928 položila základ k vytvoření náměstí po celé dnešní ploše. V letech 1928 - 1929 byl regulován a zakryt zbytek Harcovského potoka na Soukenném náměstí a pro případ povodně postaven obchvatný kanál. V roce 1929 byl zbořen mlýn a vypuštěn kanál bývalého dolního a horního mlýnského náhonu vedoucího od jezu až k vyústění do Nisy, který byl využit pro vedení dešťové kanalizace a následně zásypán. Z obrazu starého Liberce tím definitivně zmizel zabarvený a páchnoucí mlýnský náhon s libereckými Benátkami. V roce 1929 byly po zboření mlýna nejprve postaveny nové pětipodlažní budovy čp. 33 - III v ulici Barvířské a čp. 35 - III v Široké. V letech 1930 - 1931 pak uprostřed náměstí zlikvidovány budovy čp. 25 - III, čp. 24 - III a čp. 129 - III ( obchod bratří Bayerů) a tramvajová čekárna. Vznikla zde zelená plocha a na jejím okraji u nové tramvajové stanice podzemní veřejné záchodky. Na nároží Pražské a dnešní Revoluční ulice si firma Baťa postavila v letech 1931 - 1932 na místě starší budovy (železářství Mráz) svůj největší obchodní dům (čp. 23 - III) v republice. V místech bývalého mlýna si pojišťovna Asicurazioni Generali a Moldavia Generali z Terstu vystavěla v letech 1936 - 1937 desetipodlažní dům a v prvních dvou podlažích vznikla jedna z nejznámějších libereckých kaváren - Grand Café Generali a vinárna Winkler. K vytvoření moderního vzhledu náměstí příspěl pětipodlažní dům s lékárnou U orla (čp. 114 - III), který nahradil původní secesní dvoupodlažní objekt.
V dolní části Pražské ulice si firma Brouk & Babka postavila v letech 1935 - 1936 v místech starobylého hostince "Zum Sandwirt" obchodní dům (čp. 15 - III). Výraznou přestavbou v Pražské ulici je obchodní dům čp. 11 - III. V přízemí byl obchod Aloise Weisskopfa s punčochovým zbožím a patra byla využívána k bydlení. V Pražské ulici stál od roku 1920 výstavní pavilón liberecké pobočky uměleckého spolku Metznerbund (čp. 14 - III), zbořený zřejmě krátce po roce 1943. (dnes je v tomto místě budova M - Bank)

(zdroj Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb - Městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí - druhá budova napravo lékárna U orla čp. 114 - III
Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí - druhá budova napravo lékárna U orla čp. 114 - III
Pražská ulice s výstavní síní uměleckého spolku "Metznerbund" a pod ní starobylá hospoda " Zum Sandwirt ", na jejímž místě vyrostl obchodní dům Brouk a Babka (před rokem 1936)
Pražská ulice s výstavní síní uměleckého spolku "Metznerbund" a pod ní starobylá hospoda " Zum Sandwirt ", na jejímž místě vyrostl obchodní dům Brouk a Babka (před rokem 1936)
Počátek 30. let, těsně po zastropení Harcovského potoka, ještě není hotový středový ostrůvek. Přeložka Harcovského potoka začala v roce 1928 a táhla se cca 2, možná 3 roky. Při té příložitosti se zlikvidoval "rybníček", resp. jez a vodní zámek pro městské mlýny. (archiv J.Ducháčkové, komentář Ivan Rous)
Počátek 30. let, těsně po zastropení Harcovského potoka, ještě není hotový středový ostrůvek. Přeložka Harcovského potoka začala v roce 1928 a táhla se cca 2, možná 3 roky. Při té příložitosti se zlikvidoval "rybníček", resp. jez a vodní zámek pro městské mlýny. (archiv J.Ducháčkové, komentář Ivan Rous)
Soukenné náměstí po odstranění staré zástavby a parkové úpravě, uprostřed zasahuje do náměstí dům s drogerií "Zum schwarzen Hund". Druhý dům vlevo od něj v ulici U splavu čp. 136 - III "Tuchplatz - Restaurant" , po válce známý hostinec " U Stalingradu " (kolem roku 1935)
Soukenné náměstí po odstranění staré zástavby a parkové úpravě, uprostřed zasahuje do náměstí dům s drogerií "Zum schwarzen Hund". Druhý dům vlevo od něj v ulici U splavu čp. 136 - III "Tuchplatz - Restaurant" , po válce známý hostinec " U Stalingradu " (kolem roku 1935)
30.léta 20.století
30.léta 20.století
60.léta 20.století
60.léta 20.století
 (archiv Petr Přeučil )
(archiv Petr Přeučil )
1970
1970
začátek 70.let 20.století
začátek 70.let 20.století

Proměny dolního centra od 30.let 20.století po současnost

V prostoru mezi Soukenným náměstím a řekou Nisou docházelo postupně k odstraňování staré zástavby. Na prvním snímku vidíme ještě nároží ulice U Splavu a Jánské trojboký dům s drogerií U Černého psa (čp. 34 - III), zbouraný z dopravních důvodů jako první už v roce 1948.

Jak můžeme pozorovat na dalším snímku, brzy vzaly za své i dožívající domy na nároží ulic Náchodské a U Splavu, kde vznikl malý parčík. V té době už byla zbouráním domu čp. 120 - IV (1955) uvolněna nově vzniklá Fügnerova ulice. Koleje vedoucí Náchodskou ulicí, po nichž jezdila linka číslo 2 z Růžodolu I do Rochlice, sloužily od 31.10.1960 už jen ke spojení s vozovnou.Jánskou ulicí vede po jejím rozšíření na 21 metrů (1958) tramvajová doprava oběma směry.

Před kinem Lípa byl po zbouraném domě (čp.57 - III) upraven trojúhelníkovitý parčík a do budovy kina proražen v šedesátých letech nový hlavní vchod, obrácený směrem do Soukenného náměstí.

Na třetím snímku vidíme staveniště nového obchodního domu. Zemní práce byly značně ztížené menší únosností základové půdy, tvořené náplavy Nisy a podmáčené spodní vody. Není divu, vždyť zde po několik století vedl zrušenou ulicí U Splavu náhon ke mlýnu stávajícímu na nároží Barvířské a Široké ulice. Náchodskou a Švédskou ulicí vede pomocná spojovací kolej mezi vozovnou a meziměstskou tratí do Jablonce, která byla v roce 1971 během stavby obchodního domu nahrazena novou kolejí z Fügnerovy ulice na Soukenné náměstí. Úplně vlevo je část domu bývalé firmy Jakob (čp.116 - IV), který se jako jediný zachoval v dnes již neexistující Náchodské ulici, v jejichž místech bylo parkoviště (dnes OC Forum).

Čtvrtý snímek pochází ze začátku 70.let s již rozestavěným budoucím obchodním domem.

Na dalším snímku vidíme dolní centrum po všech hlavních úpravách ve 20 století. Větší část ploch mezi Jánskou ulicí zabíral tehdy nový obchodní dům Ještěd.

Generálním projektantem stavby i jejich interiérů byl Stavoprojekt Liberec (vedoucí projektant architekt Karel Hubáček), hlavním dodavatelem byly Severočeské konstrukce Ústí nad Labem.

Na žulové pamětní desce umístěné v průchodu byl uveden jako hlavní investor Textilana Liberec. Kromě ní se však na vzniku obchodního domu a pak provozu podílelo ještě devět dalších libereckých podniků.

(zdroj: R. Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


Poslední fotografie od Oty Bartovského z roku 2019 ukazuje, jak moc se změnil výhled z obchodního domu Baťa ve 21. století. OD Ještěd nahradilo obchodní centrum Forum

1992
1992
2019 (foto Ota Bartovský)
2019 (foto Ota Bartovský)

Hotel Německý dům kolem roku 1900


Jeden z nejhezčích libereckých klasicistních domů (čp.122 - IV) na nároží Soukenného náměstí a dnešní Revoluční ulice musel přes protesty památkářů ustoupit stavbě pojišťovny Dunaj (1928). Snímek dokumentuje i zvýšení nivelity Revoluční ulice, po níž se okna na rohu dostala téměř na úroveň chodníku. (zdroj Kniha o Liberci)

1900
1900
archiv V.Hájek
archiv V.Hájek
(archiv Boveraclubu)
(archiv Boveraclubu)

Staveniště Pojišťovny Dunaj (rok 1927)

Na snímku pořízeném z budovy YMCA je velmi dobře patrný blok domů uprostřed budoucího náměstí - obchodní dům Bayer, přízemní obchod proslulé firmy na cukrovinky Körber a dům na rohu Mostecké ulice, se známou drogerií U Černého psa (čp.24 - III), která se po zboření přestěhovala do domu, který vidíme zcela vlevo. Budování hlubokých a rozsáhlých základů se neobešlo bez problémů, neboť celá jižní strana stavby spočívá na nánosech, promáčených ještě navíc Harcovským potokem, probíhajícím těsně vedle levého okraje snímku, který byl už předtím sveden do betonového koryta. Část paláce Dunaj bylo proto nutno založit na pilotách Se všemi těmito nástrahami se úspěšně vypořádaly stavební firmy E.A. Stroner a spol. z Liberce a Mok z Ostravy a během dvou let postavily podle návrhu pražského architekta profesora Adolfa Foehra konstrukčně náročnou budovu s rozlehlou dvoranou uprostřed.

(zdroj Kniha o Liberci)

archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban

Palác Dunaj

 byl postaven podle projektu Adolfa Foehra v roce 1928. Stavební práce provedla liberecká filiálka prestižní vídeňské firmy Ed. Ast, Stroner & Co. Část budovy byla kvůli problematickému podloží a svedení Harcovského potoka do podzemí postavena na 820 čtyřmetrových pilotech. V přízemí se nacházelo 14 obchodů, v 1. patře pojišťovna a v dalších patrech obytné prostory. Centrální prostor domu, do kterého vedly 4 pasáže, byl krytý nadsvětlíkem. Po roce 1948 sídlily v budově Energetické rozvodné závody, v roce 1958 byla v přízemí otevřena samoobsluha. Centrální prostor sloužil k výstavám, ale v letech 1962 - 1964 byl přestavěn na velkoprodejnu potravin. V roce 2013 proběhla rekonstrukce podle projektu Petra Stolína.
Dunaj, 1929 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Dunaj, 1929 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Dunaj, prodejna potravin, že zadu se šlo po schodech do Mléčného baru. Ještě dole prodejna sýrů, točená zmrzlina, na druhé straně masna a prodejna dárkového zboží "koše dárkové". Byla to prodejna super (archív J.Hůlka, komentář Radomíra Malá)
Dunaj, prodejna potravin, že zadu se šlo po schodech do Mléčného baru. Ještě dole prodejna sýrů, točená zmrzlina, na druhé straně masna a prodejna dárkového zboží "koše dárkové". Byla to prodejna super (archív J.Hůlka, komentář Radomíra Malá)
A za 20 let Dunaj definitivně do... potraviny. (zdroj: Reichenberg, die Hauptstadt des Sudetenlandes)
A za 20 let Dunaj definitivně do... potraviny. (zdroj: Reichenberg, die Hauptstadt des Sudetenlandes)

Samoobsluha potravin (1958)


Samoobsluhy se v Liberci objevily roku 1958. Třetí potravinářská prodejna tohoto druhu byla v přízemí Dunaje (otevřená 3.11.1958). Už v září 1962 byla za nemalé kritiky veřejnosti uzavřena a po důkladné rekonstrukci se změnila na první libereckou velkoprodejnu s názvem Dunaj. Zabírá celé přízemí včetně bývalé dvorany (celková plocha 2300 m², prodejní plocha 1000 m²), sklady byly také v bývalém sále YMCA. Mléčný bar s cukrárnou byl v části prvního patra. V otevírací den (18.7.1964) praskal Dunaj ve švech a tržba dosáhla čtvrť milionu korun. V září 1982 prošla prodejna rekonstrukcí. Od roku 1993 ji provozuje firma Akexandr Kendik Junior, která v září 1996 dokončila úplnou přestavbu na moderní supermarket.

(zdroj Kniha o Liberci z roku 1996)

potn. V roce 2013 byla rekonstruována celá stavba paláce Dunaj podle návrhu architekta Petra Stolína a dostala zpět svou noblesu.

foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020

rok 1931 - staví se dům obuvi Baťa - funkcionalistická výšková budova.

Devítipodlažní budova s železobetonovou nosnou konstrukcí byla postavena na místě původní klasicistní zástavby,ve které původně bylo železářství Jana Mráze.

Podle projektů Baťovy projekční kanceláře pod vedením Vladimíra Karfíka stavbu realizovala místní firma Fanda a spol. Budova je považována za nejčistší a nejelegantnější příklad funkcionalistické architektury v Liberci. Obchodní dům je od roku 1958 zapsán v seznamu kulturních památek. (zdroj Wikipedie)     pozn. stavba dokončena 8.12.1931

železářství Jana Mráze. (archiv Boveraclubu)
železářství Jana Mráze. (archiv Boveraclubu)
železářství Jana Mráze. (archiv Jany Ducháčkové)
železářství Jana Mráze. (archiv Jany Ducháčkové)
archiv Milana Šíra st.
archiv Milana Šíra st.
19.10.1931 (archiv Boveraclubu)
19.10.1931 (archiv Boveraclubu)
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Tak který Baťa svítí líp? (zdroj: Der Monat illustrierte Zeitschrift, Brno, 1933) (archiv Petr Ruprecht)
Tak který Baťa svítí líp? (zdroj: Der Monat illustrierte Zeitschrift, Brno, 1933) (archiv Petr Ruprecht)
archiv J.hůlka
archiv J.hůlka
Dům služeb – Nechte nás pečovat o zdraví vašich nohou! Přijde mi naprosto logické provozovat tuto službu spolu s prodejem obuvi. Baťa navíc nebyl jediný. A dnes? (komentář Petr Ruprecht)
Dům služeb – Nechte nás pečovat o zdraví vašich nohou! Přijde mi naprosto logické provozovat tuto službu spolu s prodejem obuvi. Baťa navíc nebyl jediný. A dnes? (komentář Petr Ruprecht)

Pátek 19. února

představoval poslední den, kdy mohli zákazníci nakoupit u Bati na libereckém Soukenném náměstí. Současný majitel budovy neprodloužil firmě nájemní smlouvu. Baťa nezmizel z města úplně, jeho obchod sídlí i v OC Nisa Liberec.

Obchodní dům Baťa v Pražské ulici vyrostl v roce 1932 a je tou nejčistší ukázkou funkcionalisté architektury v krajském městě. Provozy doplňkových služeb souvisejících s prodejem obuvi, mimo jiné manikúra, pedikúra, správka obuvi či masáže, byly situovány v horních podlažích, nebo zadním traktu domu. Původní záměr firmy Baťa koupit také sousední domy čp. 19, 20, 21 a 22-III se nezdařil.
Projekt vypracovala projekční kancelář firmy Baťa pod vedením Vladimíra Karfíka a výsledkem byla devítipodlažní stavba se železobetonovou konstrukcí s proskleným pláštěm členěným bílými betonovými pásy. Samotnu budovu postavila stavební firma ing. Fanta a spol. Na podobě se podepsal i vliv francouzského architekta Le Corbusiera, který patřil k odborným poradcům firmy Baťa. Jedno z poznávacích znamení baťovských obchodů představuje oblé nároží.
Druhým zástupcem čistě funkcionalistického stylu v Liberci je bývalý obchodním dům Brouk&Babka postavený o dva roky později.

Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/dum-obuvi-bata-soukenne-liberec-20210221.html?fbclid=IwAR2CanEv9pCDvS1UJ9BtMnDZm2SHDJHTjEue6nlYWq4DVDC60M_YKzj_YOk


Baťa ho postavil, teď z něj firma už podruhé odchází. Střípky z historie paláce v centru Liberce

12. únor 2021

Obuvní firma Baťa opouští budovu v centru města, kterou firma v minulosti postavila. V prvorepublikové budově by místo ní měla být kavárna.

Z devítipatrového domu v dolním centru krajského města, kterému nikdo neřekne jinak než Baťa, odchází stejnojmenná prodejna obuvi. Světoznámou značku tam prodávali desítky let. Proč obchod končí a co prázdné místo zaplní, zjišťovala Jana Pšeničková.

Od 30. let 20. století sloužila devítipatrová budova v centru Liberce účelu, kvůli kterému byla postavena; prodejně obuvi. Na její fasádě i na střeše se vyjímá červený nápis Baťa a právě obchod se stejnojmennou značkou tam fungoval i posledních 28 let. V únoru 2021 firma Baťa funkcionalistickou budovu opouští.

Důvod je jednoduchý. Developerská společnost Heritage Real Estate se sídlem ve Zlíně, která dům vlastní, už firmě Baťa neprodloužila nájemní smlouvu. Jednatel developera Viktor Šimeček důvod prozradit nechtěl. Společnost prý plánuje rekonstrukci budovy a v přízemí by místo prodejny mohla být kavárna. Firma Baťa obývala tři patra; toho, že by po jejím odchodu zůstala prázdná, se Šimeček neobává.

Protože firma Baťa z budovy odchází, zmizí z ní do budoucna zřejmě i její logo, které je umístěné na střeše a také na průčelí domu. Podle Denisy Jandové z marketingového oddělení je rozhodnutí majitele domu nájem nadále neprodloužit mrzí. A to především s ohledem na tradici prodeje bot, která je s budovou spjatá. Zatím tak značkovou prodejnu najdou lidé v obchodním centru Nisa a firma jedná také o otevření nové prodejny v centru Liberce, pravděpodobně ji přesune do obchodního centra Forum.

Historie výjimečného domu

Devítipodlažní dům na Soukenném náměstí byl postaven v letech 1931 až 1932, poté, co blok domů v této části Liberce zakoupil Tomáš Baťa. Právě podle projektů Baťovy projekční kanceláře pod vedením Vladimíra Karfíka dostal palác svou podobu. Šlo opravdu o unikátní a výjimečnou stavbu, podle libereckého spisovatele Marka Řeháčka působil tehdy jako zjevení. Mezi nízkými domy postavenými v německé architektuře meziválečného stylu najednou stál mrakodrap. Na stavební plány budovy se můžete podívat zde.

Celá budova tehdy sloužila firmě Baťa a kromě obuvi byly v horních patrech i služby související s obchodní strategií, například manikúra, pedikúra, oprava obuvi, masáže. Po znárodnění firmy zůstala v domě prodejna bot, obuv značky Baťa se tam ale neprodávala. Zpátky se vrátila až v roce 1993 poté, co se palác v restituci vrátil původním majitelům.

autoři: Jana Pšeničková , reČRoL

Po vydání článku jsme získali i vyjádření samotné akciové společnosti Baťa:

Rozhodnutí majitele objektu Bata Heritage nám neprodloužit nájem nás mrzí s ohledem na tradici prodeje bot, která je s domem spjatá. Nicméně rozhodnutí plně respektujeme a obyvatelům Liberce zůstává plně k dispozici naše značková prodejna Baťa v obchodním centru Nisa. Intenzivně nyní jednáme o otevření nové prodejny v centru města, která bude odpovídat naším vysokým standardům na pohodlné a komfortní nakupování. Našim zákazníkům chceme nabídnout pohodlnější a moderní nakupování. Vyjednáváme o relokaci prodejny v rámci centra města do nedalekého nákupního centra. Komplikace spojené s koronavirem tuto aktivitu pouze pozdržely, ale určitě neukončily."

„V současnosti měl Baťa obsazená tři patra. Ta ostatní patra už byla v pronájmu jiným nájemcům. Takže my tam máme právní kancelář, máme tam online obchod s outdoorovým oblečením, máme tam realitku, zubní laborantku…,“ přiblížil zástupce majitele obchodního domu Viktor Šimeček a zároveň prozradil, že v přízemí by mohla být v budoucnu kavárna. Prodejna obuvi zůstane v obchodním domě do konce února.

autoři: Jana Pšeničková , reČRoL

foto Jiří Louda
foto Jiří Louda
A Baťa dnes, když auto odváží zásoby a vybavení a likvidují zavedenou prodejnu, do které jsem rád chodil... Smutný obrázek po tak dlouhé době. Přežilo to první republiku, válku, komunismus, 30 let "demokracie".. Teď z toho bude nějaká přiblblá kavárna. A pak že v gastru je krize a potřebuji dotace z našich daní... 😥 24.2.2021 Martin Trojan
A Baťa dnes, když auto odváží zásoby a vybavení a likvidují zavedenou prodejnu, do které jsem rád chodil... Smutný obrázek po tak dlouhé době. Přežilo to první republiku, válku, komunismus, 30 let "demokracie".. Teď z toho bude nějaká přiblblá kavárna. A pak že v gastru je krize a potřebuji dotace z našich daní... 😥 24.2.2021 Martin Trojan

Dnes v dopoledních hodinách s Libercem něco umřelo. (24.2.2021)


To když z libereckého obchodního domu Baťa byly odvezeny reklamy a proběhlo definitivní vyklizení prostor... Letos by měl Baťa na Soukenném náměstí 90 let...Fotky byly pořízeny bohužel pozdě, pár hodin po demontáži reklam. Přesto míří mé poděkování za přístup na střechu na sekretariát Dunaje, a k dalším lidičkám, kteří byli nápomocni.

Moje poslední návštěva:https://photos.app.goo.gl/VDerKWeJN1QeUtc4ADodatek:

Podle zjištění měl Baťa svou prodejnu v Liberci již dříve (první zmínka je z roku 1917). Byl kousek vedle v Pražské ulici a našel jsem také pár řádek o krámku v Železné ulici. Velmi často je také prodej bot zmiňován v Nádražní ulici č. 24 u paní Kovanicové, jejíž manžel byl obchodním vedoucím firmy Baťa. A jinak ano, v Liberci jako takovém Baťa nekončí. Nadále by měl být v OC Nisa, kam se stěhují podle všeho i prodavačky. Další později.(Petr Ruprecht)

Moderní podoba Soukenného náměstí


Na nároží, kde měl železářství Jan Mráz, byla jedna z mála tabulí psaných jak německy, tak česky. Dvojjazyčné nápisy dodržovala i firma Baťa, která si v těchto místech postavila moderní obchodní dům (1932).Reklama v prvním a druhém patře hlásá: "Naše nízké ceny dovolují ke každým šátečkům nové střevíčky" a "Navštivte naše oddělení pro ošetření nohou".Německé firmy češtinu téměř všechny ignorovaly. Provoz na křižovatce Pražské a Revoluční ulice byl tehdy tak silný, že ho musel řídit strážník, pro něhož bylo vybudováno vyvýšené stanoviště. Na druhém snímku vidíme v Grand Café Generali probíhat poslední stavební úpravy před otevřením.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.

Jak se měnilo Soukenné náměstí  zachytil Prof. Franz Klinger

(archiv Fandíme Liberci)


    Tak by mohly jednou vypadat uzavřené veřejné záchodky. | foto: Jan Mach
Tak by mohly jednou vypadat uzavřené veřejné záchodky. | foto: Jan Mach
    Záchodky ve funkcionalistickém stylu sloužily od roku 1933. Nabízely 12 pisoárů a 3 klozety pro muže a 4 toalety pro ženy. | foto: Ota Bartovský, MAFRA
Záchodky ve funkcionalistickém stylu sloužily od roku 1933. Nabízely 12 pisoárů a 3 klozety pro muže a 4 toalety pro ženy. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Z ošklivého káčátka může být labuť. Liberec chce udělat z WC kavárnu


22. března 2013 7:00

Proslulé podzemní toalety na Soukenném náměstí v Liberci, jimž se říkalo Metro, dosloužily v roce 2002. Zanedlouho by se však mohly proměnit v kavárnu s tanečním parketem, dětským koutkem a knihovnou. V rolích personálu by tam vystupovali klienti Domova pro postižené v Harcově.

S myšlenkou na rekonstrukci betonového podzemního bunkru z místa úlevy na prostory pro společenská setkávání obyvatel města přišel architektonický ateliér Mjölk.

"Chtěli bychom si bývalé toalety dlouhodobě pronajmout. Teprve pak necháme vypracovat projekt a odhadneme, kolik by jejich přestavba na kavárnu stála," řekla ředitelka harcovského Domova pro postižené Vladimíra Řáhová.

"Náš projekt by přinesl práci lidem s handicapem a náměstí by ožilo. Kdybychom nevěřili, že se kavárna uživí, s nápadem na ni bychom vůbec nepřišli," dodala Řáhová.

Na proměnu bývalých záchodků by se dala získat dotace

Libereckému magistrátu se plány s kavárnou na Soukenném náměstí líbí. "Bylo by to smysluplné využití tohoto až legendárního prostoru. Navíc by se na přeměnu bývalých toalet v kavárnu dala získat z dotace," upozornil ekonomický náměstek primátorky Jiří Šolc.

Kavárna by sloužila asi pro třicet hostů. A byly by v ní samozřejmě i toalety - navíc úplně nové. Hlavní zázemí by sice kavárna měla v betonovém bunkru pod zemí, ale káva by se servírovala nahoře.

Záchodky ve funkcionalistickém stylu využívali Liberečané na Soukenném náměstí od roku 1933. Nabízely 12 pisoárů a tři klozety pro muže a čtyři toalety pro ženy. Vchody do uzavřených veřejných WC zakrývají nyní betonové desky. Autor: Martin Trdla

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/z-verejnych-wc-muze-byt-v-liberci-kavarna.A130321_173134_liberec-zpravy_ddt

Soukenné náměstí s ulicí Jánskou, kde před kinem Lípa ještě stojí dům čp, 57. Naproti němu domy v ulici U Splavu. Uprostřed nich čp. 136 hostinec "U Splavu" nazývaný "U Stalingradu" před rokem 1960  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Soukenné náměstí s ulicí Jánskou, kde před kinem Lípa ještě stojí dům čp, 57. Naproti němu domy v ulici U Splavu. Uprostřed nich čp. 136 hostinec "U Splavu" nazývaný "U Stalingradu" před rokem 1960 (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Vilém Boháč 1964
Vilém Boháč 1964

Soukenné náměstí

Ústí do něj sedm ulic (Fügnerova, Revoluční, Pražská, Široká, Barvířská, 1. máje a Jánská). Na náměstí se nachází několik významných objektů, jako je palác Dunaj, dům obuvi Baťa, palác Nisa, či obchodní centrum Forum, které v roce 2010 nahradilo zbouraný obchodní dům Ještěd architekta Karla Hubáčka. V podzemí jsou zde umístěny dnes již nevyužívané veřejné toalety, kterým se přezdívalo "Liberecké metro".Zajímavostí je také ikonická kruhová trafika, která přestala své služby poskytovat v roce 2018 a místo ní zde začala sloužit prodejna kebabu. Na začátku druhé dekády jednadvacátého století prošlo náměstí velkou kontroverzní rekonstrukcí, při které bylo mimo jiné osazeno pětasedmdesáti lavičkami. Od roku 1897 vede skrz náměstí tramvajová trať z nádraží do Lidových sadů. Tehdy se na obou stranách náměstí větvila, v jižním směru vedly koleje dnešními ulicemi Jánská i 1. máje, ze severního směru pak tramvaje přijížděly na náměstí dnešní ulicí Pražskou, zatímco z něj vyjížděly do ulice Revoluční. V roce 1899 zde vznikla odbočka do Rochlice a v roce 1910 i odbočka do Horního Hanychova (dnešní ulicí Barvířská). Provoz na odbočce do Hanychova skončil ve třicátých letech, provoz na trati do Rochlice pak v roce 1960. V roce 1955 sem naopak byla zaústěna trať z Jablonce nad Nisou. Zastávky tramvaje se nacházely ve středu náměstí až do devadesátých let dvacátého století, kdy nedaleko vznikl přestupní terminál Fügnerova a tramvajová trať byla přetrasována právě tam. Od té doby tak trať vede po obvodu náměstí, stejnojmenná zastávka byla přesunuta do ulice Jánská a v roce 2009 zrušena bez náhrady. Kolejový oblouk na Soukenném náměstí prošel postupnou rekonstrukcí v letech 2016 a 2019. Pojmenování Náměstí v minulosti neslo různé pojmenování, jako byla Neuplatz, Tuchplatz či Stuff Platz. Konrad Henlein Platz (1938-1945) - podle předsedy Sudetoněmecké strany Konrada Henleina , Soukenné náměstí (1945-1948),  Gottwaldovo náměstí (1948-1990) - podle československého prezidenta Klementa Gottwalda , Soukenné náměstí (od roku 1990) (zdroj Wikipedie)

archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Motorový vůz č. 27 na Soukenném náměstí 3.1.1919. (archiv Boveraclubu)
Motorový vůz č. 27 na Soukenném náměstí 3.1.1919. (archiv Boveraclubu)
Palác Dunaj v roce 1927 a 28.6.2020
Palác Dunaj v roce 1927 a 28.6.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1932 a 29.12.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1932 a 29.12.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1920 a 28.2.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1920 a 28.2.2020
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Někdy stačí ke štěstí, když se fotograf otočí o pár stupňů jedním či druhým směrem než ostatní... Soukenné náměstí v roce 1942. (zdroj: ebay.com)
Někdy stačí ke štěstí, když se fotograf otočí o pár stupňů jedním či druhým směrem než ostatní... Soukenné náměstí v roce 1942. (zdroj: ebay.com)
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí a pohled do Pražské ulice v roce 1916 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí a pohled do Pražské ulice v roce 1916 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
archiv Milda Domino
archiv Milda Domino
foto Milda Domino
foto Milda Domino
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí - hotel Německý dům a palác Dunaj
Soukenné náměstí - hotel Německý dům a palác Dunaj
Křižovatka Revoluční a Pražské uluce (foto M.Gergelčík)
Křižovatka Revoluční a Pražské uluce (foto M.Gergelčík)
začátek 60.let (archiv Ondra Vacek)
začátek 60.let (archiv Ondra Vacek)
archiv Jiří Jan Kolner
archiv Jiří Jan Kolner
1964 Vilém Boháč
1964 Vilém Boháč
Soukenné náměstí - 40.léta 20.století  Zdroj: SOkA Liberec
Soukenné náměstí - 40.léta 20.století Zdroj: SOkA Liberec
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1940 archiv Milan Ban
1940 archiv Milan Ban
archiv Jan Mikulička
archiv Jan Mikulička
Soukenné náměstí 1906 a 8.3.2020
Soukenné náměstí 1906 a 8.3.2020
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí - hotel Německý dům a palác Dunaj
Soukenné náměstí - hotel Německý dům a palác Dunaj
Palác Dunaj
Palác Dunaj
železářství Mráz a obchodní dům Baťa
železářství Mráz a obchodní dům Baťa
Podle čilého ruchu a autobusů 706 RTO jsme sice už na počátku 60. let, ale na „městské trati“ to stále nejde bez předválečných vozů. Hned dva se sešly na zastávce Gottwaldovo náměstí. (pohlednice, foto Pavel Šebek, sbírka Jan Vaněk)
Podle čilého ruchu a autobusů 706 RTO jsme sice už na počátku 60. let, ale na „městské trati“ to stále nejde bez předválečných vozů. Hned dva se sešly na zastávce Gottwaldovo náměstí. (pohlednice, foto Pavel Šebek, sbírka Jan Vaněk)
Nároží Pražské a Revoluční ulice kolem roku 1920 a 18.4.2021
Nároží Pražské a Revoluční ulice kolem roku 1920 a 18.4.2021
Popis pohledu: Liberec - náměstí Klementa Gottwalda S přilehlými ulicemi je charakteristické pro obchodní tvář Liberce a soustřeďuje tu obchodní jednotky zejména ve velkých moderních budovách.60.léta) (archiv Milan Ban)
Popis pohledu: Liberec - náměstí Klementa Gottwalda S přilehlými ulicemi je charakteristické pro obchodní tvář Liberce a soustřeďuje tu obchodní jednotky zejména ve velkých moderních budovách.60.léta) (archiv Milan Ban)
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
archiv Pavel Šubrt
archiv Pavel Šubrt
Soukenné náměstí v roce 1938 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí v roce 1938 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí (tehdy Heinleinplatz) v roce 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
Soukenné náměstí (tehdy Heinleinplatz) v roce 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
Přečtete reklamu na Baťovi? "Navštivte naše oddělení pro ošetření nohou."
Přečtete reklamu na Baťovi? "Navštivte naše oddělení pro ošetření nohou."
archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí v čase 1938 až 2019
Soukenné náměstí v čase 1938 až 2019
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archív J.Hůlka
archív J.Hůlka
Pátek 23. září 1983, Gottwaldovo náměstí, souprava tramvají T3SU č. 55 a 56 vyjíždí z Pražské ulice.
Pátek 23. září 1983, Gottwaldovo náměstí, souprava tramvají T3SU č. 55 a 56 vyjíždí z Pražské ulice.
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
Soukenné náměstí (Zdroj: seznam-autobusu.cz) (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí (Zdroj: seznam-autobusu.cz) (archiv Všichni Čermáci)
Pohled z kavárny Nisa v první polovině padesátých let minulého století přes Soukenné (tehdy Gottwaldovo) náměstí na palác Dunaj, před kterým zastavil tramvajový vůz z roku 1921 linky č. 2 z Rochlice do Růžodolu. Na Lidové sady se rozjela souprava složená z motorovéhp vozu z třicátých let a vlečného vozu, který byl přestavěn z motorových tramvají z roku 1897. (archiv Boveraclubu
Pohled z kavárny Nisa v první polovině padesátých let minulého století přes Soukenné (tehdy Gottwaldovo) náměstí na palác Dunaj, před kterým zastavil tramvajový vůz z roku 1921 linky č. 2 z Rochlice do Růžodolu. Na Lidové sady se rozjela souprava složená z motorovéhp vozu z třicátých let a vlečného vozu, který byl přestavěn z motorových tramvají z roku 1897. (archiv Boveraclubu
Gottwaldovo náměstí - Jas a Liberecké energetické závody se podle mě prostě nevidí na fotkách tak často.  (zdroj: hippostcard.com) Petr Ruprecht
Gottwaldovo náměstí - Jas a Liberecké energetické závody se podle mě prostě nevidí na fotkách tak často. (zdroj: hippostcard.com) Petr Ruprecht
eBay
eBay
https://picclick.de/
https://picclick.de/
archiv Jaroslav Vondra
archiv Jaroslav Vondra
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Opravený oblouk na Gottwaldově náměstí projíždí v červnu 1982 vůz T2 č.7 (foto Tomáš Krebs)
Opravený oblouk na Gottwaldově náměstí projíždí v červnu 1982 vůz T2 č.7 (foto Tomáš Krebs)
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban
LVT 1967 fotoaparátem Kurta Heineho (zdroj: https://www.deutschefotothek.de/)
LVT 1967 fotoaparátem Kurta Heineho (zdroj: https://www.deutschefotothek.de/)
Pátek 23. září 1983, Gottwaldovo náměstí, sólo T2 č. 9 (ex. Ústí nad Labem č. 168).
Pátek 23. září 1983, Gottwaldovo náměstí, sólo T2 č. 9 (ex. Ústí nad Labem č. 168).
1983 (foto Ivo Kapl)
1983 (foto Ivo Kapl)
Soukenné náměstí 5.9.1995 - tedy z doby, kdy přes tuto zastávku jezdily úplně všechny liberecké linky (2. 3, 5 a 11).
Soukenné náměstí 5.9.1995 - tedy z doby, kdy přes tuto zastávku jezdily úplně všechny liberecké linky (2. 3, 5 a 11).
2012 (archiv Boveraclubu)
2012 (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí  v roce 1932 (archiv Jany Ducháčkové) a 20.4.2021
Soukenné náměstí v roce 1932 (archiv Jany Ducháčkové) a 20.4.2021
Soukenné náměstí a květinová výzdoba
Soukenné náměstí a květinová výzdoba
Soukenné náměstí cca v roce 1933 (archiv Jany Ducháčkové) a 18.4.2021
Soukenné náměstí cca v roce 1933 (archiv Jany Ducháčkové) a 18.4.2021
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
23.9.1983 a 6.1.2021
23.9.1983 a 6.1.2021
Mirek Endrle 1964
Mirek Endrle 1964
1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
1940
1940
archiv M.Ban
archiv M.Ban
1981 (archiv Jaroslav Dostál)
1981 (archiv Jaroslav Dostál)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
archv L.Mencl
archv L.Mencl
1975
1975
Výborný nápad dostal fotograf Jiří Holeček dne 27.9.1982, když pořídil hned dva snímky tehdejšího Gottwalďáku s průhledem do Fügnerky z ředitelny dopravního podniku v domě, kde je dnes Potrefená husa. A oba snímky jdou pěkně spojit.
Výborný nápad dostal fotograf Jiří Holeček dne 27.9.1982, když pořídil hned dva snímky tehdejšího Gottwalďáku s průhledem do Fügnerky z ředitelny dopravního podniku v domě, kde je dnes Potrefená husa. A oba snímky jdou pěkně spojit.
leden 2010 (Jaroslav Eliasek)
leden 2010 (Jaroslav Eliasek)
leden 2010 (Jaroslav Eliasek)
leden 2010 (Jaroslav Eliasek)
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
1970
1970
Soukenné náměstí a provizorní tramvajová dvojzastávka v roce 1995 (K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí a provizorní tramvajová dvojzastávka v roce 1995 (K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
1929 (archiv J.Pešek)
1929 (archiv J.Pešek)
Soukenné náměstí cca v roce 1931 (archiv Jany Ducháčkové) a 18.4.2021
Soukenné náměstí cca v roce 1931 (archiv Jany Ducháčkové) a 18.4.2021
60.léta 20.století a bourá se stará zástavba v Jánské ulici pro výstavbu OD Ještěd
60.léta 20.století a bourá se stará zástavba v Jánské ulici pro výstavbu OD Ještěd
Autobus linky do Františkova na Soukenném náměstí v roce 1932 (zdroj: 90 let tramvají a 60 let autobusů městské hromadné dopravy (1987))
Autobus linky do Františkova na Soukenném náměstí v roce 1932 (zdroj: 90 let tramvají a 60 let autobusů městské hromadné dopravy (1987))
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Obchodní dům Baťa v roce 1934. (Liberec:Reichenberg -architektura na severu Čech)(archiv Všichni Čermáci)
Obchodní dům Baťa v roce 1934. (Liberec:Reichenberg -architektura na severu Čech)(archiv Všichni Čermáci)
30.léta (archiv J.Hůlka)
30.léta (archiv J.Hůlka)
70.léta (archiv Zdeněk Mazánek)
70.léta (archiv Zdeněk Mazánek)
50.léta (archiv Boveraclubu)
50.léta (archiv Boveraclubu)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
srpen 1936 (Archiv Luboše Mencla)
srpen 1936 (Archiv Luboše Mencla)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
foto Zdeněk Mazánek 2021
foto Zdeněk Mazánek 2021
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
(Zdroj: kalendář Liberec na dobových pohlednicích 2020)
(Zdroj: kalendář Liberec na dobových pohlednicích 2020)
(archiv Jiřího Jana Kolnera)
(archiv Jiřího Jana Kolnera)
elegance z centra v podání dědečka a babičky květen/červen 1960 (archiv Kristýna Týnuša Javůrková )
elegance z centra v podání dědečka a babičky květen/červen 1960 (archiv Kristýna Týnuša Javůrková )
(kolorování Fotočas Mirek)
(kolorování Fotočas Mirek)
koloroval Fotočas Mirek
koloroval Fotočas Mirek
(archiv Boveraclubu)
(archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí kolem roku 1931 a 28.5.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1931 a 28.5.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Gottwaldovo náměstí 27.9.1982 (archiv Boveraclubu)
Gottwaldovo náměstí 27.9.1982 (archiv Boveraclubu)
archiv Fandíme Liberci)
archiv Fandíme Liberci)
Ulice U Splavu (archiv Jany Ducháčkové) v roce 1928 a 15.4.2021
Ulice U Splavu (archiv Jany Ducháčkové) v roce 1928 a 15.4.2021
Něco se bourá a něco staví (archiv Boveraclubu)
Něco se bourá a něco staví (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí kolem roku 1970 a 3.10.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1970 a 3.10.2020
Soukenné náměstí v roce 1965. (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí v roce 1965. (archiv Všichni Čermáci)
OD Ještěd v 80.letech a OC Forum 30.12.2020
OD Ještěd v 80.letech a OC Forum 30.12.2020
Pobočka významné rakouské banky, Creditanstaltu - stála na Soukenném náměstí (Tuchplatz Nr. 3)  (zdroj Heimatskunde des Reichenberger Bezirkes z roku 1904 , archiv Tomáš Cvrček)
Pobočka významné rakouské banky, Creditanstaltu - stála na Soukenném náměstí (Tuchplatz Nr. 3) (zdroj Heimatskunde des Reichenberger Bezirkes z roku 1904 , archiv Tomáš Cvrček)
v roce 1904 pobočka významné rakouské banky, 30.12.2020 OC Forum
v roce 1904 pobočka významné rakouské banky, 30.12.2020 OC Forum
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
Pro zajímavost: Otto Epstein - český žid z Turnova, zemřel v roce 1937, obchod ještě rok provozovala jeho dcera Marta Weissová. V roce 1938 utekla před nacisty do Prahy a emigrovala do Brazílie s manželem a 2 dětmi, zemřela v roce 1993 v israelské Haifě. (komentář Mantin Dostál, fotoarchiv Jany Ducháčkové)
Pro zajímavost: Otto Epstein - český žid z Turnova, zemřel v roce 1937, obchod ještě rok provozovala jeho dcera Marta Weissová. V roce 1938 utekla před nacisty do Prahy a emigrovala do Brazílie s manželem a 2 dětmi, zemřela v roce 1993 v israelské Haifě. (komentář Mantin Dostál, fotoarchiv Jany Ducháčkové)
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
Budova v popředí byla čekárna a veřejné toalety, byla zbořena v roce 1932 (archiv Boveraclubu)
Budova v popředí byla čekárna a veřejné toalety, byla zbořena v roce 1932 (archiv Boveraclubu)
Pohled ze Soukenného náměstí směr Fügnerova ulice (archiv Jana Ducháčková)
Pohled ze Soukenného náměstí směr Fügnerova ulice (archiv Jana Ducháčková)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Soukenné náměstí v 80.letech a 22.11.2020
Soukenné náměstí v 80.letech a 22.11.2020
Gottwaldovo náměstí 27.9.1982 (archiv Boveraclubu)
Gottwaldovo náměstí 27.9.1982 (archiv Boveraclubu)
Na pravé straně asi restaurace Stalingrad. Všechno zbouráno rok .nevím asi 60tá léta (archiv Jana Ducháčková)
Na pravé straně asi restaurace Stalingrad. Všechno zbouráno rok .nevím asi 60tá léta (archiv Jana Ducháčková)
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Jany Ducháčkové) a 11.4.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Jany Ducháčkové) a 11.4.2021
Takže "domeček" byl zbourán někdy mezi 17 červencem a 17 srpnem 1933,... Zase jsem o něco chytřejší! (Hans Oldskull)
Takže "domeček" byl zbourán někdy mezi 17 červencem a 17 srpnem 1933,... Zase jsem o něco chytřejší! (Hans Oldskull)
Restaurace U splavu (archiv Boveraclubu)
Restaurace U splavu (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí (Gergelčík)
Soukenné náměstí (Gergelčík)
Soukenné náměstí před cca 20ti lety (OD Ještěd - Tesco) a 15.9.2021 (OC Forum)
Soukenné náměstí před cca 20ti lety (OD Ještěd - Tesco) a 15.9.2021 (OC Forum)
Nové vozy T3 29 - 34 čekala hned po dodání prověrka libereckou kolegou v zastávce na Gottwaldově (dnes Soukenném) náměstí. V ulici U Splavu stojí kromě domu s dispečinkem i dům, ve kterém bývala legendární hospoda Stalingrad. (zima 1966, sbírka Gisbert Jäkl)
Nové vozy T3 29 - 34 čekala hned po dodání prověrka libereckou kolegou v zastávce na Gottwaldově (dnes Soukenném) náměstí. V ulici U Splavu stojí kromě domu s dispečinkem i dům, ve kterém bývala legendární hospoda Stalingrad. (zima 1966, sbírka Gisbert Jäkl)
Před 55 lety navštívil L. Řezníček Liberec a pořídil mnoho zajímavých záběrů. Odkud je tento snímek s necelých půl roku starým vozem T3? Bylo to ve středu 20.4.1966
Před 55 lety navštívil L. Řezníček Liberec a pořídil mnoho zajímavých záběrů. Odkud je tento snímek s necelých půl roku starým vozem T3? Bylo to ve středu 20.4.1966
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
1958 (archiv Boveraclubu)
1958 (archiv Boveraclubu)
Fügnerova ulice a vůz T3 č. 30 dne 17.5.1971. Stavba OD Ještěd si vynutila nejen demolici řady neudržovaných domů, ale také zánik dvou ulic (U splavu, Švédská) a zkrácení Náchodské. Současně bylo potřeba postavit nové napojení meziměstské tratě, a to přímo na městskou trať na Gottwaldově náměstí.
Fügnerova ulice a vůz T3 č. 30 dne 17.5.1971. Stavba OD Ještěd si vynutila nejen demolici řady neudržovaných domů, ale také zánik dvou ulic (U splavu, Švédská) a zkrácení Náchodské. Současně bylo potřeba postavit nové napojení meziměstské tratě, a to přímo na městskou trať na Gottwaldově náměstí.
60.léta tehdejší Gottwaldovo náměstí a zaniklá ulice U Splavu  (zdroj: Jiří Jiroutek -  Už nejdu do Ještědu)
60.léta tehdejší Gottwaldovo náměstí a zaniklá ulice U Splavu (zdroj: Jiří Jiroutek - Už nejdu do Ještědu)
1966 (archiv Boveraclubu)
1966 (archiv Boveraclubu)
28..12.2020
28..12.2020
(archiv Boveraclubu)
(archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
pohled z ulice 1.máje na Soukenné náměstí
pohled z ulice 1.máje na Soukenné náměstí
Soukenné náměstí cca 1933 a 6.7.2021
Soukenné náměstí cca 1933 a 6.7.2021
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
Soukenné náměstí a pohled na Fügnerovu ulici
Soukenné náměstí a pohled na Fügnerovu ulici
Soukenné náměstí (tehdy Gottwaldovo) v 50.letech (archiv Jany Ducháčkové) a 22.4.2021
Soukenné náměstí (tehdy Gottwaldovo) v 50.letech (archiv Jany Ducháčkové) a 22.4.2021
(M.Gergelčík)
(M.Gergelčík)
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1930 (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Soukenné náměstí v roce 1960
Soukenné náměstí v roce 1960
Petr Šimr 1982
Petr Šimr 1982
tehdejší Gottwaldovo (Soukenné) náměstí v roce 1964 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
tehdejší Gottwaldovo (Soukenné) náměstí v roce 1964 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
Archiv Jana Zahurancová
Archiv Jana Zahurancová
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
(zdroj: Milan Drahoňovský, Roman Karpaš: Liberec – město v klínu hor)
(zdroj: Milan Drahoňovský, Roman Karpaš: Liberec – město v klínu hor)

Na procházku po pasáži OC Forum s Boveraclubem


krásná prezentace od Boveraclubu z roku 2011, dnes už vypadá i OC Forum zase trošku jinak

Kruhová trafika na Soukenném náměstí


, která v těchto dnech (8.11.2020) mizí, byla podle fotografií postavena v závěru roku 1992. Nahradila nejen klasickou trafiku PNS mezi vstupy (dámským a pánským) do libereckého metra, ale i kovový přístřešek na zastávce tramvaje na Hanychov. Ten byl zde postaven v roce 1965 a postupně doplněn o tabuli s linkovým vedením městské dopravy, telefonní budkou, automatem na jízdenky a zasklenou vitrínou na jízdní řády. S tím, jak zmizela tramvajová zastávka, snížila se i návštěvnost trafiky, což vedlo nakonec k jejímu zániku. (archiv Boveraclubu)

Soukenné náměstí (Zdroj: seznamautobusu.cz) (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí (Zdroj: seznamautobusu.cz) (archiv Všichni Čermáci)
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Soukenné náměstí a konečná tramvajové linky do Hanychova v pondělí 16.5.1921
Soukenné náměstí a konečná tramvajové linky do Hanychova v pondělí 16.5.1921
v pátek 2.5.1930 a rok starý motorový vůz č. 34. Ještě dva roky bude na Soukenném náměstí v provozu zvláštní kolejiště konečné linky č. 3 do Horního Hanychova.
v pátek 2.5.1930 a rok starý motorový vůz č. 34. Ještě dva roky bude na Soukenném náměstí v provozu zvláštní kolejiště konečné linky č. 3 do Horního Hanychova.
Soukenné náměstí  asi v červnu 1933 - mlýn je zbouraný, ale ještě nestojí Kavárna Nisa (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí asi v červnu 1933 - mlýn je zbouraný, ale ještě nestojí Kavárna Nisa (archiv Boveraclubu)
1938 (archiv Tomáš Polman)
1938 (archiv Tomáš Polman)
1944 (archiv O.Musil)
1944 (archiv O.Musil)
1944 (archiv M.Ban)
1944 (archiv M.Ban)
archiv Boverclubu
archiv Boverclubu
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
(zdroj https://gallery.hungaricana.hu )
(zdroj https://gallery.hungaricana.hu )
ANO od 1. května snižuje jízdné na trati Liberec Jablonec. Bude líp (1954) (archiv Boveraclubu)
ANO od 1. května snižuje jízdné na trati Liberec Jablonec. Bude líp (1954) (archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
eBay
eBay
T2 č. 21 ve středu 1.12.1982 na Gottwaldově náměstí z tehdejší ředitelny v paláci Dunaj objektivem Jirky Holečka.
T2 č. 21 ve středu 1.12.1982 na Gottwaldově náměstí z tehdejší ředitelny v paláci Dunaj objektivem Jirky Holečka.
Předsilvestrovské Soukenné náměstí 29.12.1993 v Liberci s půjčenou "tyristorkou" č. 8106. (archiv Boveraclubu)
Předsilvestrovské Soukenné náměstí 29.12.1993 v Liberci s půjčenou "tyristorkou" č. 8106. (archiv Boveraclubu)
2019 (Leoš Kobr)
2019 (Leoš Kobr)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Soukenné náměstí v 60.letech a 9.1.2021
Soukenné náměstí v 60.letech a 9.1.2021
Soukenné náměstí v 60.letech  a 2.2.2021
Soukenné náměstí v 60.letech a 2.2.2021
Soukenné náměstí v roce 1928 a 2.2.2021
Soukenné náměstí v roce 1928 a 2.2.2021
Soukenné náměstí a konečná tramvajové linky do Hanychova v pondělí 16.5.1921 - tedy přesně před 100 lety a dnes 16.5.2021
Soukenné náměstí a konečná tramvajové linky do Hanychova v pondělí 16.5.1921 - tedy přesně před 100 lety a dnes 16.5.2021
Soukenné náměstí v 60.letech  a 2.2.2021
Soukenné náměstí v 60.letech a 2.2.2021
1928
1928
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
1963 (archiv J.Hůlka)
1963 (archiv J.Hůlka)
1950 (archiv Hana Ulrichová)
1950 (archiv Hana Ulrichová)
Každodenní tlačenice na Gottwaldově náměstí, kdy se do už tak přeplněného vozu T2 č.27 snaží dostat další jízdy chtiví zájemci. "Sólo" je prostě málo. (1.12.1982 fotil Jiří Holeček)
Každodenní tlačenice na Gottwaldově náměstí, kdy se do už tak přeplněného vozu T2 č.27 snaží dostat další jízdy chtiví zájemci. "Sólo" je prostě málo. (1.12.1982 fotil Jiří Holeček)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Pohled z dispečinku (KFC) (archiv Boveraclubu)
Pohled z dispečinku (KFC) (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí v 80.letech 20.století a  29.11.2020
Soukenné náměstí v 80.letech 20.století a 29.11.2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban
Jeden z mnoha pohledů na kavárnu Nisa. Tento je z konce 50.let z knihy Liberec minulosti a budoucnosti. (archiv Všichni Čermáci)
Jeden z mnoha pohledů na kavárnu Nisa. Tento je z konce 50.let z knihy Liberec minulosti a budoucnosti. (archiv Všichni Čermáci)
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
Soukenné náměstí - Náchodská ulice
Soukenné náměstí - Náchodská ulice
30.léta foto archiv Petr Karlíček a Kaiser
30.léta foto archiv Petr Karlíček a Kaiser
Soukenné náměstí v 80.letech a 8.3.2020
Soukenné náměstí v 80.letech a 8.3.2020
31.7. 1961, (archiv Jířího Jana Kolnera)
31.7. 1961, (archiv Jířího Jana Kolnera)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
horní foto z archivu Boveraclubu, dolní 28.6.2020
horní foto z archivu Boveraclubu, dolní 28.6.2020
Nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí před sto lety a v roce 2020
Nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí před sto lety a v roce 2020
Soukenné náměstí 1.6.1924 a 1.3. 2020
Soukenné náměstí 1.6.1924 a 1.3. 2020
pohled z Revoluční ulice na Soukenné náměstí
pohled z Revoluční ulice na Soukenné náměstí
Dům bratří Bayerů (archiv Boveraclubu)
Dům bratří Bayerů (archiv Boveraclubu)
archiv Petr Bláha
archiv Petr Bláha
Soukenné  náměstí v roce 1992 a 2020
Soukenné náměstí v roce 1992 a 2020
Soukenné náměstí v roce 1920 a 2001 - v roce 1920 sál uprostřed dnešního náměstí obchodní dům bratří Bayerů (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí v roce 1920 a 2001 - v roce 1920 sál uprostřed dnešního náměstí obchodní dům bratří Bayerů (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
(archiv Jana Jiřího Kolnera)
(archiv Jana Jiřího Kolnera)
Soukenné náměstí kolem roku 1970 a 3.10.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1970 a 3.10.2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Fügnerova ulice v roce 1958 , a motorové vozy č.18 a 19 z roku 1907 na okraji Náchodské ulice a Soukenného náměstí 15.3.2020
Fügnerova ulice v roce 1958 , a motorové vozy č.18 a 19 z roku 1907 na okraji Náchodské ulice a Soukenného náměstí 15.3.2020
Soukenné náměstí
Soukenné náměstí
archiv Jířího Jana Kolnera
archiv Jířího Jana Kolnera
Soukenné náměstí 1981 a 2020
Soukenné náměstí 1981 a 2020
Archiv Tomáše Macháčka
Archiv Tomáše Macháčka
Kavárna Nisa. (Leporelo Liberecko) (archiv Všichni Čermáci)
Kavárna Nisa. (Leporelo Liberecko) (archiv Všichni Čermáci)
cca 1940
cca 1940
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1969 (archiv Mike Bike)
1969 (archiv Mike Bike)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
2020 (foto Kája Karlos Hrníčko)
2020 (foto Kája Karlos Hrníčko)
Soukenné náměstí - kavárna Nisa (v současné době Sberbank) v roce 1946 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí - kavárna Nisa (v současné době Sberbank) v roce 1946 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí v roce 1900 a 29.3.2020
Soukenné náměstí v roce 1900 a 29.3.2020
Soukenné náměstí kolem roku 1927 a 11.4.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1927 a 11.4.2021
28.5.1928 před Potrefenou husou (archiv Boveraclubu)
28.5.1928 před Potrefenou husou (archiv Boveraclubu)
Starý mlýn na nároží Široké ulice (na fotografii z roku 1910) a kavárna Nisa (rok 2001) (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Starý mlýn na nároží Široké ulice (na fotografii z roku 1910) a kavárna Nisa (rok 2001) (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí 30.9.1995 (archiv J.Holeček) a 6.7.2021
Soukenné náměstí 30.9.1995 (archiv J.Holeček) a 6.7.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1938 a 15.9.2021
Soukenné náměstí kolem roku 1938 a 15.9.2021
Soukenné náměstí a provizorní přeložka tramvajové trati v roce 1995. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Soukenné náměstí a provizorní přeložka tramvajové trati v roce 1995. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Škoda 706 RTO právě najíždí do Fügnerovi ulice k nástupišti linky 15 směr Starý a Nový Harcov. Rok 1966 (všiměte si že skutečně má za předním sklem ceduli s č. linky 15 )
Škoda 706 RTO právě najíždí do Fügnerovi ulice k nástupišti linky 15 směr Starý a Nový Harcov. Rok 1966 (všiměte si že skutečně má za předním sklem ceduli s č. linky 15 )
Jan Šebelka : Dnešní Soukenné náměstí neslo již od roku 1946 jméno Klementa Gottwalda. ... kniha Liberec/město/the city of/stadt
Jan Šebelka : Dnešní Soukenné náměstí neslo již od roku 1946 jméno Klementa Gottwalda. ... kniha Liberec/město/the city of/stadt
1938 (archiv Zuzana Kudrnová)
1938 (archiv Zuzana Kudrnová)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Petra Ruprechta
archiv Petra Ruprechta

Průhled Mosteckou ulicí (20.léta)

Dva pohledy z jednoho místa. Na druhém snímku je bývalý městský mlýn tvořící nároží Barvířské a Široké ulice. Na prvním fotu je pohled opačným směrem od dnešní kavárny Nisa do Revoluční ulice. Dlouhá fronta patří domům uprostřed náměstí. Proti nim měla v přízemí reprezentační prodejnu známá liberecká firma na výrobu pian Koch a Korselt.

(zdroj Kniha o Liberci)

archiv Milana Šíra st
archiv Milana Šíra st
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

Stavba pojišťovny v místě městského mlýna (1928 - 29)

První z pásu tři snímku zachycuje bourání mlýna. V době pořízení fotografie na protější straně se ještě nevědělo, jaká budova zde bude stát. Nápis na ohradě oznamuje, že stavební místa jsou na prodej. Další foto zachycuje budování těžkopádné stavby v německém duchu, kterou dokončily roku 1929 sdružené liberecké firmy Pittel a Brausewetter spolu s G. Sachersem (návrh prof. Franz Lehmann). Tradičně se pro ni používal název podle kavárny v přízemí. Tak se v průběhu padesáti let vystřídala jména Cafe Generali, kavárna Nisa, Winkler, Procházka a Nisa.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

pozn. V současné době Sber bank.

Když se stavěla kavárna Nisa

Na první fotografií z roku 1910 je ještě městský mlýn , který se ve třicátých letech zboural ,na druhém snímků je již vidět prázdné místo určené pro stavbu nové výškové budovy pojišťovny Moldavia Generali.
Tento objekt postavený podle plánů architekta Fritze Lehmanna v roce 1936 zachycuje třetí snímek. Tento polyfunkční dům proslul především kavárnou zabírající celé přízemí v průčelí traktu, jejíž interiér vytvořený za zaoblených linií a vylehčený navíc průhledy mezi nízkoúrovňovými prostorami kontrastoval s vnější strohostí bosovaného zdiva, připomínající říšskou pompézní architekturu třicátých let.
Na posledním snímku je zachycen výhled z budovy obchodního domu Baťa na jihozápadní část Soukenného náměstí, kde později stál obchodní dům Ještěd a dnes OC Forum v pravo je vidět lešení na stavbě kavárny Nisa

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Soukenné náměstí v černu 1933 a 11.4.2021
Soukenné náměstí v černu 1933 a 11.4.2021
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
1940 -  delcampe.net...
1940 - delcampe.net...

Kavárna Nisa 

byl postaven v roce 1936 na místě zbořeného renesančního mlýna, adaptovaného roku 1854 na továrnu pro výrobu vojenských suken Franzem Josefem Jakobem a znovu přestavěného v roce 1889. Jádrem budovy s výraznou korunní římsou a nízkou valbovou střechou je železobetonový skelet, obložený nahrubo otesanými kvádry liberecké žuly. Vyznačuje se klidným výrazem fasád, členěných pravidelným rastrem oken. Konkávně prohnuté průčelí odlehčil Lehmann provzdušněným parterem, osvětleným velkými okny, v němž se nacházela oblíbená kavárna Grandcafé Generali, později Winkler, nejmodernější podnik svého druhu v meziválečném Liberci, vybudovaný po vzoru pařížských kaváren. Jejím nájemcem byl Hermann Winkler, mj. provozovatel neméně proslulé kavárny Savoy v Ústí nad Labem. Dominantou netradičně řešené kavárny, do které se vstupovalo karuselovými dveřmi, byla tribuna pro orchestr mezi dvěma nosnými sloupy z granitu. Motiv hlavního vstupu Lehmann nápaditě zopakoval na mohutné kryté lodžii pod korunní římsou, zabírající výšku dvou pater. Po dokončení stavby, provedené místní firmou Gustav Sachers Söhne a pobočkou společnosti Pittel & Brausewetter, byly v domě kanceláře, 48 bytů, podkrovní ateliéry a kavárna. Vstup do obytné a administrativní části domu umožňovala elegantní zaoblená pasáž, spojující Barvířskou a Širokou ulici. Z ní se vcházelo do prostoru s trojramenným schodištěm a dvojicí výtahů. Pojišťovna, sousedící s kavárnou, zde měla pro svůj provoz vyhrazenou část přízemí a mezaninu. Zbylá patra byla obytná, přičemž první, druhé, třetí a čtvrté podlaží mělo identickou dispozici. Na každém se nacházelo šest mimořádně luxusních, kompletně elektrifikovaných velkých bytů s halou a kabinetem, vybavených tekoucí teplou vodou a centrálním topením. Stejně tak mělo identický půdorys i páté, šesté, sedmé a osmé patro v užší, vyšší partii domu, obrácené do náměstí. U čelní části se nacházely vždy dva větší třípokojové byty a zadním traktu podél ulic Barvířská a Široká čtyři garsoniéry. Z bytů v osmém podlaží pak byl navíc i přístup na velkou lodžii. V podkroví byly situovány ateliéry, podél trojúhelníkové chodby obíhající střední světlík. Vzhledem ke kvalitě bytů lze usuzovat, že nájemci se rekrutovali především z řad výše postavených zaměstnanců pojišťovny. Vytápění rozsáhlého objektu obstarávaly tři automatické nízkotlakové parní kotle od firmy ČKD Praha, situované v suterénu. Dům byl později poškozen řadou utilitárních přestaveb, největší ztrátou je pak znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi. O nedochovanou sochařskou výzdobu se postaral Willhelm Srb-Schlossbauer.
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
1947 (https://www.ebay.com)
1947 (https://www.ebay.com)
archiv Milana Šíra st.
archiv Milana Šíra st.
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
Pan Gottfried Wurbs z Frýdlantu v roce 1938 pořídil zase trochu jiný pohled na kavárnu Nisa a hlavně svůj objektiv zaostřil dál za ní. (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de) (archiv P.Ruprecht)
Pan Gottfried Wurbs z Frýdlantu v roce 1938 pořídil zase trochu jiný pohled na kavárnu Nisa a hlavně svůj objektiv zaostřil dál za ní. (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de) (archiv P.Ruprecht)
pohled z budovy bývalého Elitexu (dnes S - tower) na dolní centrum
pohled z budovy bývalého Elitexu (dnes S - tower) na dolní centrum
Na snímku vidíme v Grand Café Generali probíhat poslední stavební práce před otevřením
Na snímku vidíme v Grand Café Generali probíhat poslední stavební práce před otevřením

Interiér kavárny Winkler

(Část pohlednice před rokem 1937)

V dolní části výškové budovy na Soukenném náměstí (1936), zřídil Hermann Winkler reprezentační kavárnu Grand Café Generali. Po osvobození ji získal do národní správy se společníkem Josefem Pleštilem Leopold Procházka, který vedl také hotel v Malé Skále. Podobně jako před válkou se podniku říkalo podle jména šéfa, tentokrát Kavárna Procházka.

Když byly po roce 1948 likvidovány národní správy, dostala se do majetku Komunálního podniku okresu Liberec a její označení se změnilo na Kavárnu Pol. Zatím poslední jméno - Nisa - dostala v roce 1953 Po vytvoření podniku Restaurace Liberec, který ji v sedmdesátých letech modernizoval a využíval až do svého zániku po roce 1990. Pak sloužila přechodné různým firmám jako prodejna příležitostný výstavní prostor. Kavárna Nisa, zrestaurovaná firmou Triga Plus, byla znovu uvedena do provozu 21.července 1994. V přízemí je středisko rychlého občerstvení, v patře klasická restaurace a z bývalého baru Balkán v suterénu je zřízena hospůdka s pivovarem. Exponovanému dolnímu centru Liberce tak byl navrácen reprezentativní restaurační podnik.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Vstup jen v patřičném oblečení

V knize Marka Řeháčka Liberecké zajímavosti se objevila vzpomínka pamětníka Roberta Poláčka na dobu krátce po jejím otevření.

"Kavárna Winkler aspirovala svým zařízením na nejmodernější kavárnu té doby. Měla nádherné schodiště, spoustu zrcadel, překrásné nosné efektní sloupy se třpytivými odrazovými skly pro světelné efekty. V roce 1937 tam hrál perfektní orchestr pod taktovkou chorvatského dirigenta jménem Lipšakov a zpíval tam černý tenorista Rigoletto. Taktéž v té době vystupovali na doplnění kavárenského programu různí umělci a artisté. Například duo s excentrickými tanci, dále havajští umělci s kytarami a úžasný artista Robert Kellner. Do tohoto luxusního podniku se smělo jen v patřičném oblečení," zavzpomínal pamětník.

Tancovalo se nahoře v prvním patře i dole v přízemí, v šedesátých a sedmdesátých letech v kavárně hrály špičkové barové kapely, mládež dováděla na hojně navštěvovaných diskotékách či odpoledních čajích, vystupovaly tu i orchestry Gustava Broma nebo Ladislava Bareše, hrával zde populární diskžokej Oscar Gottlieb.

Od bufetu k bance

Po pádu socialismu už kdysi slavná kavárna spíše jen skomírala, později se změnila v bufet s vývařovnou a definitivní ránu pohostinskému provozu zasadil rok 2015, kdy v Nise otevřela svou pobočku banka Sberbank.Dům byl během desetiletí bohužel poškozen řadou přestaveb. "Největší ztrátou je znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi," posteskl si památkář Jaroslav Zeman.

Památkáři ale v tomto případě mnoho nezmohou. Nisa totiž není v seznamu kulturních památek.

Jan Mikulička

(zdroj: https://www.idnes.cz/.../palac-nisa-v-liberci-slavi-80... )

Vyzvaná urbanistická soutěž na regulaci dolního centra, projekt Svatopluka Technika z roku 1948...

. Mezi dalšími účastníky byl i Alois Mikuskovic a Antonín Engel. Jedná se o sídlo krajského úřadu, které mělo tvořit pendant dnešního paláce Nisa a opticky uzavřít vzniklý velkoměstský prospekt.  (foto  archiv Luboš Janků, text Jaroslav Zeman)

Takových plánů bylo v 50.letech mnoho a kdyby byly peníze na jejích uskutečnění, tak by v Liberci kromě centra nezůstal kámen na kameni, jak je popsáno v knize Liberec minulosti a budoucnosti z roku 1961.(Všichni Čermáci)

Na této fotografií, kdy v domě sídlila již zmíněná drogerie, je vidět, jak dům silně zasahoval do náměstí.
Na této fotografií, kdy v domě sídlila již zmíněná drogerie, je vidět, jak dům silně zasahoval do náměstí.
1981 (archiv Jaroslav Dostál)
1981 (archiv Jaroslav Dostál)

Začátek Nádražní ulice

(dnes třída 1.máje) kolem roku 1900


Ústí ulice do Soukenného náměstí, jež bylo v devadesátých letech 19.století rozšířeno zbouráním tři nízkých stavení, vévodí vlevo trohúhelníkovitý dům čp. 34 - III. Na místě bývalé hospody Zur Plumbe si ho roku 1892 zbudoval stavitel Horn. V přízemí vidíme firmu v pořadí třetí liberecké lékárny U Říšského orla. Ta byla založena roku 1871 Josefem Leopoldem Kittelem, synovcem vyhlášeného léčitele, tzv. šumburského Fausta. Sídlila původně v Široké ulici (čp.177 - II), a když ji počátkem roku 1894 koupil Adolf R. Schmidt, přenesl ji po sedmi měsících do Hornova domu. Ve třicátých letech se lékárna přestěhovala naproti do nového domu (čp. 114 - III), kde je dodnes. Na její místo se přestěhovala známá drogerie U Černého psa, jejíž jméno se přeneslo na celý dům. Ten se mezitím stal velkou překážkou pro rozšíření náměstí, ale zbořen byl až po druhé světové válce. Vzadu uprostřed vidíme domek čp. 37 - III (stojící před budovou, ve které bylo kino Lípa), napravo od něj je štít Demuthovy továrny, navazující na západní frontu náměstí. Úplně vpravo zasahuje do záběru novorenesanční dům na nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí, c němž od roku 1911 úřadovala Všeobecná dělnická nemocenská pojišťovna (dnes Potrefená husa). V popředí je most přes Harcovský potok

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Kolem roku 1900 a 3.4.2020
Kolem roku 1900 a 3.4.2020

Jižní část Soukenného náměstí

(dnes tu stojí "Forum" vlevo s domem čp.40, ulicí U Splavu a vpravo čp. 34. Podél nich protékala část ještě nezaklenutého Harcovského potoka, oddělená zábradlím

(foto před rokem 1922)


Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
rok 1930
rok 1930

Zakrývání Harcovského potoka v ulici U Splavu v roce 1928

Československý občan Walter Mikulec z Liberce byl zaměstnán před válkou jako inženýr v petrohradské odbočce firmy Arnstein & Koppel. Na počátku války byl jako tisíce jiných internován a vrátil se do vlasti teprve v září minulého roku, když se mu podařilo opatřiti si soukromými výpůjčkami na cestu, při čemž zanechal celé své jmění v Petrohradě. Přes opětovné zakročení u ministerstva zahraničních záležitostí, jež si od něho vyžádalo již zodpovědění dotazníku (čís. 30274), nepodařilo se mu doposud docílit žádného odškodnění (Interpelace na ministra zahraničních záležitostí, podaná v zasedání senátu dne 16. června 1920). (komentář Petr Ruprecht)
1930 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
1930 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
pohled z paláce Dunaj na ulici U splavu a okolí. V těchto místech je dnes OC Forum  (foto z knihy Už nejdu do Ještědu)
pohled z paláce Dunaj na ulici U splavu a okolí. V těchto místech je dnes OC Forum (foto z knihy Už nejdu do Ještědu)
Secesní obchodní dům bratří Bayerů v průběhu demolice v roce 1931 (Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb)
Secesní obchodní dům bratří Bayerů v průběhu demolice v roce 1931 (Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb)
Demolice městského mlýna v roce 1929 - na jeho místě byl později vystaven palác Nisa
Demolice městského mlýna v roce 1929 - na jeho místě byl později vystaven palác Nisa
pohled z kavárny Nisa dozadu Širokou ulicí
pohled z kavárny Nisa dozadu Širokou ulicí
Soukenné náměstí v roce 1931 a 11.4.2021
Soukenné náměstí v roce 1931 a 11.4.2021
bourání městského mlýna - prostor na stavbu kavárny NISA (archiv Jana Ducháčková)
bourání městského mlýna - prostor na stavbu kavárny NISA (archiv Jana Ducháčková)
pohled ze Soukenného náměstí přes Papírové náměstí na kostel sv. Antonína,vlevo by měla stát kavárna Nisa (archiv Jana Ducháčková)
pohled ze Soukenného náměstí přes Papírové náměstí na kostel sv. Antonína,vlevo by měla stát kavárna Nisa (archiv Jana Ducháčková)
Soukenné náměstí v roce 1931 a 11.4.2021
Soukenné náměstí v roce 1931 a 11.4.2021
V archivu Kateřiny Odrážkové se nachází i tato zajímavá fotografie. - Široká ulice x Papírová v druhé polovině 70.let
V archivu Kateřiny Odrážkové se nachází i tato zajímavá fotografie. - Široká ulice x Papírová v druhé polovině 70.let
křižovatka Papírové a Široké ulice v druhé polovině 70.let (archiv K.Odrážkové) a 28.1.2021
křižovatka Papírové a Široké ulice v druhé polovině 70.let (archiv K.Odrážkové) a 28.1.2021
V Široké ulici, v dnešní prodejně krútího masa, bývala kdysi dávno rybárna, kde prodávala nezapomenutelná, nesmírně milá Růženka. Má babička tam chodívala nakupovat léta letoucí. Myslim, ze krátce po Sametové revoluci, vyhlášenou libereckou rybárnu zavřeli. Na Růženku mám krásné vzpomínky, babička mě brala jako malé dítě do rybárny na nákup a i když je to už skoro 40 let, co jsme tam chodili, pamatuji si na vše, jako by to bylo včera...(Patrick Sébastien)
V Široké ulici, v dnešní prodejně krútího masa, bývala kdysi dávno rybárna, kde prodávala nezapomenutelná, nesmírně milá Růženka. Má babička tam chodívala nakupovat léta letoucí. Myslim, ze krátce po Sametové revoluci, vyhlášenou libereckou rybárnu zavřeli. Na Růženku mám krásné vzpomínky, babička mě brala jako malé dítě do rybárny na nákup a i když je to už skoro 40 let, co jsme tam chodili, pamatuji si na vše, jako by to bylo včera...(Patrick Sébastien)
Široká ulice (archiv Jany Ducháčkové)
Široká ulice (archiv Jany Ducháčkové)
Široká ulice (archiv Jana Ducháčková)
Široká ulice (archiv Jana Ducháčková)
e-Bay
e-Bay
restaurace Žitava na konci Široké ulice U schůdků vedoucích do Jungmannovy ulice začátkem 20.století a rok 2020
restaurace Žitava na konci Široké ulice U schůdků vedoucích do Jungmannovy ulice začátkem 20.století a rok 2020
Restaurace Žitava (Archiv Tomáše Macháčka)
Restaurace Žitava (Archiv Tomáše Macháčka)
Široká ulice (M.Gergelčík)
Široká ulice (M.Gergelčík)
Široká ulice - vpopředí křižovatka s ulicí Na svahu (archiv Petr Ruprecht)
Široká ulice - vpopředí křižovatka s ulicí Na svahu (archiv Petr Ruprecht)
Křižovatka Široké a Mysliveckého ulice (M.Gergelčík)
Křižovatka Široké a Mysliveckého ulice (M.Gergelčík)
Široká ulice a schody do Jungmannovy ulice cca před 100 lety a 8.11.2020
Široká ulice a schody do Jungmannovy ulice cca před 100 lety a 8.11.2020
Pátek 23. září 1983, ulice Hrazená, a neb parkoviště za "Kokosem".
Pátek 23. září 1983, ulice Hrazená, a neb parkoviště za "Kokosem".
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
archiv R.Cerman
archiv R.Cerman
Vilém Boháč 1964
Vilém Boháč 1964

Liberecké Benátky (22.11.1906, 9.2.1909)


Tímto názvem bylo označováno nábřeží Nisy mezi mosty v Orlí ulici a 1.máje a část Harcovského potoka za kavárnou Nisa. Na druhém snímku, pořízeném z jedné z několika lávek, je část náhonu u bývalé barevny (čp.296 - III, zbořeno 1991), za níž stála další o patro vyšší barevna (čp.298 - III, rekonstruovaná pro tiskárnu Ruch). Vzdálenější komín patří trhárně na konci Myslivecké ulice (bývalý Retex). První snímek je pořízen ze stejného místa, ale na opačnou stranu, směrem k Soukenného náměstí. V pozadí je ukončen lávkou v Resslově ulici.
(zdroj Kniha o Liberci )
"Liberecké Benátky " mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici ve dvacátých letech 20.století  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
"Liberecké Benátky " mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici ve dvacátých letech 20.století (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
liberecké Benátky mezi ulicemi Barvířská a Široká (archiv Jana Ducháčková)
Vpravo v té zdi je otvor a kolem jsou vidět důlky od kulek po střílení. (Outsider Art)
Vpravo v té zdi je otvor a kolem jsou vidět důlky od kulek po střílení. (Outsider Art)
archiv Outsider Art
archiv Outsider Art
foto Jan Pešek
foto Jan Pešek
Jan Líný 2020
Jan Líný 2020
23.11.2020
23.11.2020
Pohled z věže kostela sv. Antonína na dolní průmyslovou čtvrť kolem Široké a barvířské ulice v roce 1959. Mnoho domů dnes již neexistuje
Pohled z věže kostela sv. Antonína na dolní průmyslovou čtvrť kolem Široké a barvířské ulice v roce 1959. Mnoho domů dnes již neexistuje
Pohled podél Široké, vlevo roh starého soudu, dvě věže kostela nalezní svatého kříže atd. (archiv Luboš Mencl)
Pohled podél Široké, vlevo roh starého soudu, dvě věže kostela nalezní svatého kříže atd. (archiv Luboš Mencl)
současný stav (archiv J.Cvrček)
současný stav (archiv J.Cvrček)
historický Liberec - město komínů (archiv Miroslav Robikon)
historický Liberec - město komínů (archiv Miroslav Robikon)
Idealizovaná podoba Linserova továrního komplexu v Resslově, Široké a Proboštské ulici (konec 19.století)
Idealizovaná podoba Linserova továrního komplexu v Resslově, Široké a Proboštské ulici (konec 19.století)

Linserova továrna


Významný průmyslový komplex vznikl na konci 19.století v Resslově ulici. Christian Linser (1834 - 1915), který před rokem 1863 poskytoval měděnářské a mosaznické práce v čp. 122 v Barvířské ulici, koupil krátce před rokem 1894 domy čp. 110 - III, 111 - III, 263 - III, kolem roku 1900 čp. 271 - III a před rokem 1911 čp. 270 - III. Z původně klempíŕské dílny se rozrostl na strojírenský závod, v němž se od roku 1902 vyráběly motocykly. V letech 1906 - 1907 se Linser pokoušel rovněž o výrobu automobilů, kterou pak přenechal nově založené automobilce RAF. Poté zde pokračovala kovodělná výroba, od roku 1910 odlévání železa, hliníku a výroba měděného zboží. V roce 1926 byl tovární komplex prodán městu.

(zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby)

Linserův podnik na odlévání železa a výrobu měděného zboží
Linserův podnik na odlévání železa a výrobu měděného zboží
Než Linser přenechal výrobu automobilů liberecké firmě RAF... (archiv Petr Ruprecht)
Než Linser přenechal výrobu automobilů liberecké firmě RAF... (archiv Petr Ruprecht)

Linserův podnik

 v Resselově ulici po roce 1913

Pohled na vjezd do slévarny a kovárny firmy Linser. Vlevo na okraji část již zbořeného domu čp.169-III. Dům čp.271-III uprostřed postavil roku 1700 soukeník Gottfried Tanner. V roce 1763 zde bydlel krejčí Anton Ressel a po něm syn stejného jména i povolání. Tomu se 28.9.1809 narodil syn Wenzel Zacharias, později vynikající profesor dějepisu. Vystudoval gymnázium v Litoměřicích, filozofii v Praze a teologii ve Vídni. Roku 1831 byl u pražských piaristů vysvěcen na kněze. Působil pak jako učitel na reálce v Liberci až do roku 1843, kdy přešel na vyšší reálku do Rakovníka. Po krátkém působení ve Vídni se v roce 1846 opět vrátil do Rakovníka, odkud později odešel na gymnázium v Mostě, kde učil až do důchodu (1872). Zemřel zcela slepý 9.9.1876 klášteře piaristů v Mostě. Je autorem několika dějepisných publikací. Jeho rodný dům prošel v roce 1845 přestavbou získal podobu zachycenou na snímku. Roku 1900 ho koupil Christian Linser a začlenil do svého podniku. V září 1912 vyrostl na jeho místě nový tovární objekt. (později zde byl např. již zaniklý Elitron ).
Na místě vpravo stojícího domu čp.274-III z roku 1784 je dnes parčík.
Na dalších snímcích jsou dvouválcový motocykl a auto značky Linser (1906) (zdroj Kniha o Liberci)

Město Liberec získalo do svého majetku společně s pozemky v lokalitě takzvaného Papírového náměstí také rohový dům mezi Orlí a Resslovou ulicí. Věděli jste, že právě tady sídlila první továrna Christiana Linsera, který na přelomu let 1905 a 1906 zkonstruoval první automobil v Liberci? Linser patřil ve druhé polovině 19. století ke skupině továrníků, kteří se zasloužili o průmyslový rozmach Liberce. Výrobu aut potom převzala automobilka R. A. F. - Reichenberger Automobil Fabrik, kterou v roce 1907 založil Theodor von Liebieg. Třípodlažní dům, který je dnes (27.5.2021) převážně prázdný (jen v přízemí funguje nástrojárna), si prohlédlo vedení města a uvažuje o jeho budoucím využití.

Náměstí mezi Barvířskou a Širokou ulicí

(lavírované kresby tuží, zesvětlované bělobou a modře kolorované, v dobových paspartách s ražbou na papíru, autor Josef König, bytem Na Můstku (čp.274 - III)

Osudy prostranství, které mělo vzniknout v místech dnešního parčíku při Široké ulici, pojmenované do roku 1945 Demuthovo náměstí, dokumentují snad nejlépe nápisy na zadních stranách obou kreseb: Stará cechovní barvírna, která byla koupena firmou Anton Demuth a po letech chátrání nově vybudována. Vlevo tiskárna šátků Franze Schütze před rekonstrukcí, vpravo městská vínopalna vedle cechovní hasičské zbrojnice. Před barvírnou se nachází prádelna vln. V místech barvírny, kterou cech nabidl městu ke koupi, bylo - po jejím zbourání - projektováno náměstí. Harcovský potok měl být překlenut, zřízena studna a městská vinopalna přestavěna na národní školu. Projekt ztroskotal na nezájmu městské správy, načež cech prodal barvírnu za 17 000 zlatých firmě Anton Demuth a synové, jež ji dala dnešní podobu".
Cechovní barvírna stála v těchto místech už v roce 1657. Historii novější budovy dodnes připomíná deska od kamenického mistra Johanna Wewerky průčelí levého křídla objektu. Německý nápis uvádí, že dům byl postaven 2.července 1814 za starších soukenického cechu Ignatze Sallomona, Josepha Röhna, Friedricha Tschörnera a Franze Müllera. Roku 1909 byla barvírna přestavěna na požární zbrojnici.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Dobová fotografie, na které je zachyceno slavnostní otevření a předání hasičské zbrojnice hasičskému sboru v Liberci dne 17. října 1909.
Dobová fotografie, na které je zachyceno slavnostní otevření a předání hasičské zbrojnice hasičskému sboru v Liberci dne 17. října 1909.

Otevření nové požární zbrojnice v bývalé Demulthově barvírně (čp.29 a 30) v 17.10. 1909


Bývalou cechovní barvírnu v Barvířské ulici prodal soukenický cech roku 1856 firmě Anton Demuth & Söhne, která ji vlastnila do roku 1908. V roce 1909 byla přestavěna na hasičskou zbrojnici.(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

archiv Marek Řeháček)
archiv Marek Řeháček)
Pravá a levá polovina objektu hasičské zbrojnice v Barvířské ulici po přestavbě provedené ve dvacátých letech 20. století, kdy došlo k odstranění nádvorní stěny, která již nevyhovovala tehdejším požadavků na rozměry požární techniky v souvislosti se zakoupením prvních benzínových automobilů.
Pravá a levá polovina objektu hasičské zbrojnice v Barvířské ulici po přestavbě provedené ve dvacátých letech 20. století, kdy došlo k odstranění nádvorní stěny, která již nevyhovovala tehdejším požadavků na rozměry požární techniky v souvislosti se zakoupením prvních benzínových automobilů.
Cvičení libereckých hasičů za použití záchranné plachty, kterou vynalezl liberecký velitel čety lezců František Pilze | foto: Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje
Cvičení libereckých hasičů za použití záchranné plachty, kterou vynalezl liberecký velitel čety lezců František Pilze | foto: Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje
První český požární sbor v Liberci byl založen 12. června 1945
První český požární sbor v Liberci byl založen 12. června 1945
Hromadná fotografie členů hasičského sboru v Liberci v nádvorní části budovy hasičské zbrojnice v Barvířské ulici ve třicátých letech 20. století.
Hromadná fotografie členů hasičského sboru v Liberci v nádvorní části budovy hasičské zbrojnice v Barvířské ulici ve třicátých letech 20. století.
V polovině dvacátých let 20. století disponoval hasičský sbor kromě jiného také benzínovým nákladním automobilem.
V polovině dvacátých let 20. století disponoval hasičský sbor kromě jiného také benzínovým nákladním automobilem.
Pohled na hasičskou zbrojnici z ulice Barvířská ve směru od Soukenného náměstí – počátek 20. Století.
Pohled na hasičskou zbrojnici z ulice Barvířská ve směru od Soukenného náměstí – počátek 20. Století.
Garážová stání dobové výjezdové zásahové techniky – hasičská zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci.
Garážová stání dobové výjezdové zásahové techniky – hasičská zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci.
Fotografie z doby přestavby zastaralého objektu hasičské zbrojnice v roce 1989.
Fotografie z doby přestavby zastaralého objektu hasičské zbrojnice v roce 1989.
Fotografie pamětních desek umístěných na průčelí levé části budovy. Starší z desek je připomínkou založení původní budovy v roce 1814. Novější deska instalovaná v roce 2019 nám připomíná založení hasičského záchranného sboru v Liberci v roce 1863. Na budovu byla umístěna u příležitosti oslav 110. výročí otevření hasičské zbrojnice v Barvířské ulici.
Fotografie pamětních desek umístěných na průčelí levé části budovy. Starší z desek je připomínkou založení původní budovy v roce 1814. Novější deska instalovaná v roce 2019 nám připomíná založení hasičského záchranného sboru v Liberci v roce 1863. Na budovu byla umístěna u příležitosti oslav 110. výročí otevření hasičské zbrojnice v Barvířské ulici.

Hasiči v Liberci mají online kroniku od roku 1945

Nová kronika zachycuje největší požáry v Liberci od konce druhé světové války. Od roku 1990 až do současnosti je možné podívat se na požáry i v dalších částech Libereckého kraje.

Za minulého režimu patřil k největším zásahům požár státní knihovny v únoru 1954. Byla tehdy v ulici U Věže, v místech, kde je dnes areál výrobní společnosti, bývalé Energomontáže. Oheň v roce 1954 zničil většinu ze zpracovaných 250 000 svazků knihovny. Nová online kronika obsahuje i autentické vyprávění strůjce úspěšného pokusu o nezvyklém zdolání dominanty krajského města z roku 1989, kdy osmičlenné družstvo požárníků z libereckého požárního útvaru natáhlo nepřetržitého vedení požárních hadic z liberecké radnice na Ještěd, tedy vzdálenost 13 300 metrů s převýšením 660 metrů, a to v čase 3 hodiny 40 minut 23 sekund.

Hasičská online kronika vznikla k 75. výročí vzniku českého Požárního sboru v Liberci.

autor: Eva Malá | zdroj: Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje

Liberečtí hasiči s výjezdovou technikou na dvoře hasičské zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci. Fotografie pochází z období let 1909 – 1910.
Liberečtí hasiči s výjezdovou technikou na dvoře hasičské zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci. Fotografie pochází z období let 1909 – 1910.
Fotografie členů hasičského sboru v Liberci v nádvorní části budovy hasičské zbrojnice v Barvířské ulici ve třicátých letech 20. století.
Fotografie členů hasičského sboru v Liberci v nádvorní části budovy hasičské zbrojnice v Barvířské ulici ve třicátých letech 20. století.
Nádvoří hasičské zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci v roce 1910.
Nádvoří hasičské zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci v roce 1910.
Garážová stání dobové výjezdové zásahové techniky – hasičská zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci.
Garážová stání dobové výjezdové zásahové techniky – hasičská zbrojnice v Barvířské ulici v Liberci.
Fotografie z doby přestavby zastaralého objektu hasičské zbrojnice v roce 1989.
Fotografie z doby přestavby zastaralého objektu hasičské zbrojnice v roce 1989.
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci

Nároží Barvířské ulice (70.léta 19.století)


Z budov zachycených na snímku rohu Barvířské ulice a Soukenného náměstí se do dnešních dnů zachoval jen bývalý krajský soud vyčnívající v pozadí napravo nad původní dřevěnou zástavbu. Na místě nárožního domu (čp.115 - III) stála počátkem 17.století koželužna zámožné obuvnické rodiny Zimmermannů. Roku 1639 ji koupil švec Eliáš Hübner za 85 kop grošů, ale příliš si ji neužil, neboť už po dvou letech považoval za nutné z náboženských důvodů opustit město a dům převzala vrchnost. Od ní ho roku 1652 koupil švec Knesche, dále se jako majitelé vystřídali řezník Hoffmann a barvíř Aktmann, až dům v roce 1700 získal soukeník Theodor Tugemann a postavil si na jeho místě patrovou obytnou stavbu, z větší části ještě dřevěnou, kterou v poněkud už pozměněné podobě zachycuje snímek. V roce 1832 si na přilehlém pozemku, patřícím původně k čp.115 - III, postavil jirchář Josef Rohn zděný patrový dům klasicistního vzhledu. Na snímku je dobře vidět, že pro jeho stavbu mu přenechal tehdejší majitel nárožního domu podkovář Ignaz Reichmann nejen pozemek, ale obětoval také kus svého obydlí. Už tehdy bylo asi zřejmé, že bude nutno nároží úplně přebudovat. K tomu však došlo až v rámci celkové přestavby okolí v osmdesátých letech. Tehdy zde majitel objektu Rudolf Schreyer, provozující železářství, postavil dnešní čtyřpodlažní dům s novorenesanční, štukami bohatě zdobenou fasádou. Roku 1996 proběhla rozsáhlá rekonstrukce pro účely Agrobanky, při níž byl zbořen i vedlejší domek čp.330 - III, zasahující malou částí do snímku zcela vlevo.

(zdroj Kniha o Liberci)

plakátovací plocha v ulici U Zbrojnice (kolorováno Starý Liberec)
plakátovací plocha v ulici U Zbrojnice (kolorováno Starý Liberec)
1978 (archiv Boveracliubu)
1978 (archiv Boveracliubu)

Budova čp.118 v Barvířské ulici,

kde byl v letech 1850 - 1877 umístěn okresní soud
(foto před rokem 1933 a v roce 2020)

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Bývalý soud v Barvířské ulici počátkem 20.století

Pohled na část jižní fronty v Barvířské ulici, které dominuje rozložitá třípodlažní budova čp.118-III. Na tomto místě si v roce 1610 postavil dřevěné stavení tkadlec Michael Rudolf, od roku 1752 zde stával dům cechu punčochářů. Ten koupil počátkem 19.století majitel továrny na sukna Franz Ulbrich, jenž tu v roce 1820 postavil třípodlažní budovu s klacisistní fasádou. V letech 1850-77 zde byl umístěn krajský a okresní soud, který pak přesídlil do nového objektu pod Keilovým vrchem. Pro soudní účely byla ve dvoře přistavěna věznice, změněná později na byty. Zcela vlevo vidíme novotou zářící novorenesanční nárožní dům (čp.115-III).Mezi ním a bývalým soudem vystupuje do ulice domek čp.117-III, krytý ještě šindelem. Už v roce 1932 byl určen k demolici, k níž došlo teprve po druhé světové válce.

(zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Nároží Soukenného náměstí a Barvířské ulice 70.léte 19.století a 2.4.2020
Nároží Soukenného náměstí a Barvířské ulice 70.léte 19.století a 2.4.2020
archiv Věra Donátová
archiv Věra Donátová
Barvířská ulice kolem roku 1935 a 19.4.2020
Barvířská ulice kolem roku 1935 a 19.4.2020
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Hostinec U města Salzburku v Barvířské ulici  v druhé polovině 19.století a 27.3.2020
Hostinec U města Salzburku v Barvířské ulici v druhé polovině 19.století a 27.3.2020
Hurá na prázdniny ZŠ Barvířská - 1964 (foto Vilém Boháč)
Hurá na prázdniny ZŠ Barvířská - 1964 (foto Vilém Boháč)
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
klasicistní "Soykův" dům v Barvířské ulici v 30.letech 20.století  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
klasicistní "Soykův" dům v Barvířské ulici v 30.letech 20.století (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Chátrající objekty bývalé Linserovy továrny v Barvířské (čp.269) a Resslově ulici (čp.270) v 70. letech 20.století a 19.4.2020
Chátrající objekty bývalé Linserovy továrny v Barvířské (čp.269) a Resslově ulici (čp.270) v 70. letech 20.století a 19.4.2020
objekty bývalé Linserovy továrny v Barvířské (čp.269) a Resslově ulici (čp.270)
objekty bývalé Linserovy továrny v Barvířské (čp.269) a Resslově ulici (čp.270)
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec
Široká a Resslova ulice v březnu 1992 (archiv K.Odrážkové) a 28.8.2021
Široká a Resslova ulice v březnu 1992 (archiv K.Odrážkové) a 28.8.2021
foto od Kateřiny Odrážkové. Poznáte, kde její tatínek fotil v březnu 1992 (Široká a Resslova ulice)
foto od Kateřiny Odrážkové. Poznáte, kde její tatínek fotil v březnu 1992 (Široká a Resslova ulice)
Stavokombinát,  Barvířská ulice (1979, foto Petr Šimr)
Stavokombinát, Barvířská ulice (1979, foto Petr Šimr)
foto Petr Šimr 1995 (To je někdejší Linser v pohledu od Široké/Resslovy ulice)
foto Petr Šimr 1995 (To je někdejší Linser v pohledu od Široké/Resslovy ulice)
2020
2020
Vozy č. 32 a 33 na výhybně v Orlí ulici dne 29.9.1928 jako funglofky. Oba vozy byly objednány u českolipské vagónky 8.6.1927, dodány byly 11.9.1928 a po instalaci elektrické výzbroje byly 14. (32), resp. 16.8.1928 (33) poprvé nasazeny do provozu. Oba vozy byly zlikvidovány v roce 1966. Do Hanychova se ze Soukenného náměstí se jezdilo Barvířskou, Orlí a Františkovskou už jen do října 1932.
Vozy č. 32 a 33 na výhybně v Orlí ulici dne 29.9.1928 jako funglofky. Oba vozy byly objednány u českolipské vagónky 8.6.1927, dodány byly 11.9.1928 a po instalaci elektrické výzbroje byly 14. (32), resp. 16.8.1928 (33) poprvé nasazeny do provozu. Oba vozy byly zlikvidovány v roce 1966. Do Hanychova se ze Soukenného náměstí se jezdilo Barvířskou, Orlí a Františkovskou už jen do října 1932.
Orlí ulice přímo před školou (kolorováno Starý Liberec)
Orlí ulice přímo před školou (kolorováno Starý Liberec)
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec

07.08.2021

Přes 250 let starý a v mnoha ohledech unikátní dům zachránilo díky náročné rekonstrukci zhruba za 40 milionů korun město Liberec.

Stavbě v Orlí ulici, která přesně za měsíc (6. září) začne znovu sloužit k bydlení pro občany, v minulosti opakovaně hrozilo zbourání. Radnice se ale rozhodla historicky významnou ukázku architektury a stavitelství z období pozdního klasicismu zachránit a místo demolice získat evropskou dotaci na její záchranu.

Příběh domu s číslem popisným 139/5 v ulici Orlí čili Adlergasse začal podle dobových pramenů už před rokem 1771, kdy měl ale objekt číslo 519. To se však při přečíslování domů v roce 1789, zahájeného už za vlády Marie Terezie, změnilo na č. 107. Ovšem pouze do roku 1826, od kdy objekt nese číselné označení 139, které platí dodnes.

Z archivů lze doložit, že v témže roce patřil Josefě Apollonii Kasper. Dobové záznamy ukazují, že šlo o jeden z velmi starých libereckých soukenických domů v tzv. Třetí čtvrti, které se říkalo Viertel. Od tohoto názvu bylo odvozeno i české jméno Na Čtvrti. Podle sčítání lidu z roku 1921 už stavba patřila Otto Stadlerovi a žilo v ní dvacet lidí v pěti rodinách.

Budova v Orlí je zajímavá a jedinečná mimo jiné tím, že historicky nerespektuje uliční čáru, tedy místo, kde přesně měla být ve své době postavena. Tím je originální podobně, jako například známý měšťanský dům Na Panské zvůli v nedalekém Frýdlantu.

Jednou z mnoha zajímavostí, které historii objektu v Orlí doprovázejí, je například záznam o tom, že jedním z jeho dlouholetých nájemníků byl vlastník cenného pozemku v centru Liberce, na němž později vyrostl legendární Baťův dům.

Dům v Orlí ulici čp. 139 - III je z mnoha důvodů hodnotnou ukázkou pozdně klasicistní zástavby v dolním centru Liberce. Ve své stávající poloze a hmotě figuruje na mapě stabilního katastru už od roku 1843. I přes závažná narušení četnými demolicemi v předcházejících desetiletích je tato část města považována za velmi unikátní místo.

Několik měsíců trvající rekonstrukce, na níž Liberec uvolnil ze své rozpočtu cca 20 milionů korun, přičemž polovinu z této částky ještě v budoucnu získá zpět jako vyrovnávací platbu za nájemné a udržitelnost, má skončit během srpna. Ode dneška přesně za měsíc (6. září 2021) pak bude předána k užívání a postupně zabydlena novými nájemníky. Celkem náročná renovace stála cca 40 milionů, zhruba polovinu město získalo z evropských dotací.

zdroj:  https://www.liberec.cz/cz/mesto-zachranilo-unikatni-dum-orli.html?fbclid=IwAR0BhQKVqWgg3W8tPgnkK7CR6GOPfYlZeFDvUhKvvTtyq0P3z0T09L2d_68

Orlí ulice
Orlí ulice
Orlí ulice, dům č.p. 139. (J.Zámečník) ..dům po rekonstrukci: Největší radost mám z krásně opraveného městského objektu v historické části města. Vlastní náklad z městého rozpočtu je necelých 20 mil.Kč, z toho ještě město dostane zpět 10 mil.Kč jakožto vyrovnávací platbu v průběhu udržitelnosti a také nájemné. Takže se nám vše bohatě vrátí a brzy začne dokonce město kromě hezké budovy vydělávat. A navrch jsme získali dotaci od EU ve výši 20 mil.Kč, proto jsme si mohli dovolit takto citlivý a architektonicky kvalitní přístup. Navíc jsme v soutěži na stavební firmu měli 15 nabídek a vybrali tu nejlevnější. A vyplatilo se to (komentář: J.Zámečník)
Orlí ulice, dům č.p. 139. (J.Zámečník) ..dům po rekonstrukci: Největší radost mám z krásně opraveného městského objektu v historické části města. Vlastní náklad z městého rozpočtu je necelých 20 mil.Kč, z toho ještě město dostane zpět 10 mil.Kč jakožto vyrovnávací platbu v průběhu udržitelnosti a také nájemné. Takže se nám vše bohatě vrátí a brzy začne dokonce město kromě hezké budovy vydělávat. A navrch jsme získali dotaci od EU ve výši 20 mil.Kč, proto jsme si mohli dovolit takto citlivý a architektonicky kvalitní přístup. Navíc jsme v soutěži na stavební firmu měli 15 nabídek a vybrali tu nejlevnější. A vyplatilo se to (komentář: J.Zámečník)
Již neexistující domy na rohu Orlí a Františkovské ulice. Napravo čp.234, do roku 1905/1906 bývalá hospoda "Zur Schmiede" Foto před rokem 1932  (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Již neexistující domy na rohu Orlí a Františkovské ulice. Napravo čp.234, do roku 1905/1906 bývalá hospoda "Zur Schmiede" Foto před rokem 1932 (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Pohled na Františkovskou ulici s tratí tramvaje před sto lety. Zmizely jak koleje, tak i všechny domy v popředí (archiv Boveraclubu)
Pohled na Františkovskou ulici s tratí tramvaje před sto lety. Zmizely jak koleje, tak i všechny domy v popředí (archiv Boveraclubu)
Františkovská ulice - pokus spojit staré s novým (Jaroslav Reichenberg Karel)
Františkovská ulice - pokus spojit staré s novým (Jaroslav Reichenberg Karel)
ul. Františkovská křižovatka u Besedy (M.Gergelčík)
ul. Františkovská křižovatka u Besedy (M.Gergelčík)
Orlí ulice (M.Gergelčík)
Orlí ulice (M.Gergelčík)
Dobrá práce. Tak teď už jenom tu tramvaj. 🙂 (29.9.1932, foto Erwin Cettineo) (archiv T.Krebs)
Dobrá práce. Tak teď už jenom tu tramvaj. 🙂 (29.9.1932, foto Erwin Cettineo) (archiv T.Krebs)
Orlí ulice (archiv Jaroslav Hůlka)
Orlí ulice (archiv Jaroslav Hůlka)
Orlí 183/3 (foto P.Ruprecht)
Orlí 183/3 (foto P.Ruprecht)
Prodejna nuceneho vyseku v liberecke Orli ulici. Pamatuji si, ze tam dost casto nakupovala ma babicka, nekolikrat me vzala i s sebou. Vzpominam si, ze zbozi privazeli nekolikrat tydne a fronty byly dost dlouhe... V tech frontach se tvorila pratelstvi, alespon v pripade me babicky, ktera se tam seznamila s nekolika lidmi... ( domnivam se, ze vyber masa v teto prodejne, byl podstatne rozmanitejsi, nez v beznem reznictvi ) (archiv Patrick Sébastien )
Prodejna nuceneho vyseku v liberecke Orli ulici. Pamatuji si, ze tam dost casto nakupovala ma babicka, nekolikrat me vzala i s sebou. Vzpominam si, ze zbozi privazeli nekolikrat tydne a fronty byly dost dlouhe... V tech frontach se tvorila pratelstvi, alespon v pripade me babicky, ktera se tam seznamila s nekolika lidmi... ( domnivam se, ze vyber masa v teto prodejne, byl podstatne rozmanitejsi, nez v beznem reznictvi ) (archiv Patrick Sébastien )
Františkovská a Orlí ulice s tramvají z Horního Hanychova
Františkovská a Orlí ulice s tramvají z Horního Hanychova
křižovatka Františkovská - Orlí (archív Vlastimíra Hájka)
křižovatka Františkovská - Orlí (archív Vlastimíra Hájka)
Na Zápraží ..........Na prvním snímku povodeň z července 1897.Po této katastrofě se 27.6.1903 začala stavět Liberecká přehrada a stavba trvala jen něco málo přes půl roku.
Na Zápraží ..........Na prvním snímku povodeň z července 1897.Po této katastrofě se 27.6.1903 začala stavět Liberecká přehrada a stavba trvala jen něco málo přes půl roku.
Obytný dům na rohu Františkovské a Metelkovy ulice. (Kniha Liberec minulosti a budoucnosti) (archiv Všichni Čermáci)
Obytný dům na rohu Františkovské a Metelkovy ulice. (Kniha Liberec minulosti a budoucnosti) (archiv Všichni Čermáci)
Tkalcovský dům - Františkovská ulice (archiv J.Hůlka)
Tkalcovský dům - Františkovská ulice (archiv J.Hůlka)
Roh Františkovské a ul.Na rybníčku , vlevo hotel Česká beseda
Roh Františkovské a ul.Na rybníčku , vlevo hotel Česká beseda
únor 1982 - velmi zajímavé foto. (archiv Kateřiny Odrážkové)rekonstrukce mostu v Orlí. Stavěl jako hlavní stavbyvedoucí můj kamarád Břeťa z TSML. Tím zmizelo i jedno pole, kde původně jezdila tramvaj.(komentář František Zikmund)
únor 1982 - velmi zajímavé foto. (archiv Kateřiny Odrážkové)rekonstrukce mostu v Orlí. Stavěl jako hlavní stavbyvedoucí můj kamarád Břeťa z TSML. Tím zmizelo i jedno pole, kde původně jezdila tramvaj.(komentář František Zikmund)
Most se vyznačoval traverzou, která v letech 1912 - 1932 oddělovala vozovku od tramvajového pruhu. Byla to taková pěkná past na neznalé řidiče. (archiv Tomáš Krebs)
Most se vyznačoval traverzou, která v letech 1912 - 1932 oddělovala vozovku od tramvajového pruhu. Byla to taková pěkná past na neznalé řidiče. (archiv Tomáš Krebs)
Pohled do Proboštské ulice a most do Orlí ulice. Uprostře dům čp. 265, kde sídlilo od roku 1893 první vojenské velitelství v Liberci (rok 1904)(zdroj Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb)
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka