Metznerova kašna skončila po válce v drti. Češi ji použili pod chodníky

Velkou diskusi vyvolal nedávný návrh na navrácení Metznerovy kašny s rytířem Rüdigerem do Jablonce nad Nisou. Obdobné umělecké dílo od téhož sochaře v minulosti stávalo i v Liberci na náměstí před radnicí. Od slavnostního odhalení uplynulo přesně devadesát let (v roce 2016).

S myšlenkou podobné výzdoby města přišli liberečtí stavitelé a výtvarníci již v roce 1904.
"V roce 1906 se v Liberci Metzner, tehdy nejrenomovanější českoněmecký sochař, představil. Pro zdejší výstavu českých Němců v Liberci navrhl figurální kašnu. Zároveň se s představiteli města dohodl, že toto dílo se stane novým výtvarným doplňkem náměstí před radnicí," popsal Jan Mohr ze Severočeského muzea, odborník na Metznerovo dílo.

K umístění kašny na náměstí ale nedošlo pro odpor místních architektů i nedostatku peněz.
Teprve v roce 1922 obnovilo město objednávku, jejíhož vyřízení se ujala Metznerova manželka Else. Metzner totiž v roce 1919 zemřel.
Odhalení fontány se konalo počátkem dubna 1926. Dílo vytvořili berlínský sochař, někdejší Metznerův spolupracovník Roman Schletterer s kovolitcem Martinem Piltzingem. Architektonické části z travertinu zpracoval kameník Andreas Hartner z dolnofranského Markbreitu.

Po válce dílo Češi odstranili jako symbol němectví

Na počátku války byl osud kašny ohrožen sbírkou barevných kovů, ale starosta ji s památkáři uhájil. Aniž to tušil, jen na pár let. V létě 1945 ji totiž Češi jako symbol němectví odstranili.
"Jako u mnoha jiných symbolů poraženého Německa nebyl brán zřetel na její skutečný umělecký i lidský smysl, byla naprosto mylně označena za Siegfrieda, symbol germánské rozpínavosti, a záhy po osvobození stržena," doplnil Jan Mohr.
Kamenné články byly rozebrány a uskladněny v technických službách města. Po roce 1948 spolu s jinými sochařskými díly byly rozbity a zavezeny jako podklad nově dlážděných ulic.

Kašnu z Jablonce odkoupili Němci, stojí ve městě Kaufbeuren
Metznerovo dílo však poznamenalo i jiná města v Čechách, Německu a Rakousku. Obdobná kašna jako v Liberci stávala i v Jablonci nad Nisou. Na dnešní Horní náměstí byla umístěna v roce 1930. Po válce ji postihl stejný osud jako tu libereckou.

Socha byla v květnu roku 1945 českými vlastenci stržena, opatřena nápisem "Rüdiger se hlásí jako antifašista Národnímu výboru" a jako symbol tehdy nenáviděného Německa tažena za nákladním autem.

Socha naštěstí přežila a je v současnosti umístěna ve čtvrti Neugablonz v německém Kaufbeurenu. Nový domov tam nalezlo několik tisíc Němců vysídlených po válce z Jablonce nad Nisou a okolí. Město kašnu a sochu odkoupilo v šedesátých letech minulého století.

Autor článku Jan Mikulička, 2016

Neptunova kašna

Kašna byla poprvé umístěna na liberecké náměstí v roce 1826, kde nahradila starší dřevěnou kašnu. V roce 1896 došlo k přesunu kašny blíže do středu a přidání kovového zábradlí. V roce 1925 byla zhotovena kašna podle návrhu Franze Metznera, která nahradila Neptunovu kašnu. Ta musela poté být přemístěna na Nerudovo náměstí. V roce 1964 byla vyhlášena za nemovitou kulturní památku.

Z Nerudova náměstí byla odebrána v roce 1994 socha Neptuna se soklem a zábradlí. V následujících letech došlo k restaurátorským pracím na zábradlí a soklu a zároveň byla vytvořena kopie plastiky Neptuna. V roce 2004 byla odstraněna poničená vana kašny.

V roce 2009 bylo získáno povolení pro navrácení kašny na náměstí Dr. E. Beneše a začalo se s využitím dotace Ministerstva kultury ČR s restaurátorskými pracemi na samotné kašně. Kašna byla sesazena na náměstí v červenci 2010 a do provozu byla uvedena 31. července 2010

(zdroj Wikipedie)

Hlasivcův dům (2.polovina 19.století)

jížní průčelí náměstí tvoří od založení šest domů. Odlišným vzhledem je dodnes nápadný dům čp. 1 - III na nároží Moskevské ulice, zvaný Hlasivcův. Na jeho místě stával dřevěný právovárečný dům. Roku 1528 je jako majitel uváděn Valentin Tutschek. V roce 1781 přišel z Jičína Josef Kittel, který dostal od vrchnosti povolení provozovatel v Liberci bez omezení "umění chirurgie" a lékárnictví, v němž získal potřebné znalosti od svého otce, lékárníka v Jičíně. Kittel po delších tahanících koupil roku 1786 od Franze X.Meissnera neprosperující lékárnu U Zlaté koruny a přeložit ji do Pražské ulice (čp 15 - II). Byla založena za doby panování Albrechta z Valdštejna, písemně je však doložena až roku 1769 spolu s prvním nám známým lékárníkem jménem Ferdinand Alexius. Nacházela se v Pražské ulici, odkud byla roku 1721 přemístěna do domu čp. 10 - IV v dnešní Moskevské ulici. Roku 1792 ji se všemy právy loupil Ignaz Kittel ze Šumburku, další příbuzný rodiny široko daleko proslulého léčitele, "severočeského Fausta", J.J.A.E.Kittela. Toho roku koupil Kittel i starý dřevěný dům na náměstí, na jehož místě postavil o deset let později zděný dvoupatrový dům, kam přemístil i lékárnu, která zde přečkala dvě světové války a pak byla přenesena o dva domy vedle. Jeho dceru Johanku si vzal zaměstnanec Filip Hlasiwetz, pocházející z Příbrami. Po Kittelově smrti (1831) vlastnil rod Hlasiwců (1826 - 1875), dvorní rada a profesor vídeňské techniky, známý badatel v oboru chemie léčivých rostlin. Dům dostal v padesátých letech 19.století přístavbu podél moskevské ulice, jeho průčelí se změnilo z klasicistního na novogotické a loubí bylo zrušeno. Obraz zachycuje stav ještě před touto úpravou, kdy stály v jeho sousedství dva právovárečné dřevěné domy (čp. 2 a 3 - III). Majitelem prvního z nich, uváděným poprvé v roce 1568, byl krejčí Bartl Beyer. Další z majitelů, řezník Franz Hofmann, si zde počátkem 19.století otevřel hospodu U Bažanta (Zum Fasan). Po přestavbě na zděný dvoupatrový dům (1863) v něm zahájil prodej místního zboží Josef Trenkler. Jako majitel sousedního domu je roku 1568 uveden v knize majitelů domu, uložené ve Státním okresním archivu, Hans Henisch, v letech 1576 - 84 starosta Liberce. Svého času v něm bydlel i lékárník Josef Ehrlich, otec dalšího ze starostů. Na zděný dvoupatrový dům ho přestavěl obchodník se smíšeným zbožím Franz Schubert (1859). Obraz znázorňuje pohřeb řeznického mistra Franze Hoffmanna, otce arciděkana pátera Antona Hoffmanna, který zemřel roku 1852.

(zdroj Kniha o Liberci)

Náměstí Dr.E.Beneše v proudu času

Pražská ulice a Brouk a Babka

Pohled do míst, kde se Pražská ulice mírně lomí a odbořuje z ní Jezdecká ulička. Nad secesním domem z roku 1909 vystupuje do ulice hospoda Zum Sandwirt, postavena roku 1697. Za ní vyčníva část poutače výstavní síně uměleckého spolku Metznerbund, který zde až do poloviny třicátých let pořádal četné výstavy. Na místě roubené hospody byl v roce 1936 postaven obchodní dům pražské společnosti Brouk a Babka, projektovaný architektem Janem Gillarem, který se o tři roky později podílel na vybavení interiéru Bílé Labutě v Praze. Podobnost obou staveb je zřejmá a byla by určitě ještě výraznější, kdyby se investorům podařilo získat i vedlejší pozemek.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Obchodní dům Brouk a Babka (30.léta)

Původně na jeho místě stávala starobylá hospoda Zur Sandschenke. tento poslení roubený dům, připomínající nejstarší zastavění Pražské ulice, přečkal až do roku 1936, kdy zde byl vybudován šestipodlažní obchodní dům pražské firmy B + B. Záměr využít také sousední volné parcely se pro odpor německýc obchodníků nepodařilo prosadit. Obchodní dům, který nesl od 5.11.1950 jméno Jiskra, je skvělou ukázkou funkcionalistického slohu z meziválečného období. Projektoval ho pražský architekt Jan Gillar, prováděcí plány dodala liberecká firma Peukert a Henke a postaven byl pražskou firmou B. Nekvasil.

Otevření obchodního domu B+B (5.7.1936)

Zahájení prodeje v nově postaveném obchodním domě bylo opravdovou událostí.
Před budovou připomínající poněkud zmenšenou pražskou Bílou labuť se už od časného rána shromažďovaly stovky zvědavců. K všeobecnému zmatku ještě přispělo vypuštění balónků s poukázkami na zboží. Přesně i půl deváté se otevřely dveře a nedočkaví nakupující c několika minutách zaplavili všechna oddělení. Na první z nich čekaly jako pozornost malé dárky. Sortiment nabízeného zboží zahrnoval prakticky veškeré druhy látek a oblečení včetně obuvi, dále potřeby pro domácnost, nábytek, elektrické přístroje a širokou paletu sportovního vybavení. Letáček vydaný k otevření propagoval nákupní systém B+B, který by se dal vyjádřit hesly: prodáváme jen kvalitní zboží, rychlé vyúčtování při bohatém výběru, záruka měsíčních splátek, žádné zálohy ani platové záznamy, poskytování úvěru pouze do výše znemožňující předlužení, úslužné vyřízení žádostí o poshovění při prokazatelné a nezáviněné platební neschopnosti.

(zdroj Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci)

Staré domy v Pražské ulici

(Část oleje na plátně, autor Josef Pohl, počátek 20.století , kresba ze 70.let 19.století)

Kašna s pitnou vodou byla původně na pravé straně ulice ve směru od radnice u domu čp. 249 - II, ale při jeho přestavbě roku 1826 musela být přesunuta naproti, vedle starobylé dřevěné hospody Zur Sandschenke, postavené v roce 1697. Po zřízení vodovodu počátkem 20.století byla odstraněna a na jejím místě vznikl později obchodní dům Brouk a Babka.

Jinou ukázkou ještě napůl dřevěné zástavby je dům čp.8 - III (orientační číslo 7). Na jeho špatný stavební stav bylo poukazováno už v roce 1861, novorenesanční přestavby se ale dočkal až za 30 let.

(zdroj Kniha o Liberci)

Neony v Pražské ulici (polovina 60.let)

Neonové reklamy se začaly objevovat počátkem šedesátých let. V roce 1961 zřídily komunální služby zvláštní oddělení pro jejich výrobu a údržbu. O tom, že jejich zavádění nebylo bezproblémové, svědčí jeden z výroků: "Ještě nedávno jsme se domnívali, že socialistické město nebude mít světelnou reklamu, poněvadž tu nebude kapitalistická obchodní konkurence. Není sporu o tom, že světelnou reklamu skutečně nepotřebujeme, a přece ji máme, prostě proto, že chceme mít ulice veselé. " Koncem šedesátých let už Pražská ulice večer svítila skoro jako některá západní města. Během normalizace opět potemněla a ještě v době vzniku tohoto článku (1996) měla k dřívějšímu lesku daleko.

(Zdroj Kniha o Liberci)

PROMĚNY SOUKENNÉHO NÁMĚSTÍ

Na počátku století tu převládala značně chaotická zástavba menších domů a na místě pozdějšího parčíku stál blok renesančních budov, doplněný roku 1905 secesním obchodním domem bratří Bayerů, dvoupatrovou stavbou, jejíž část vyčnívá na levé straně snímku.

Jen o málo mladší druhá pohlednice zachycuje stavby na kraji dnešní Revoluční ulice. Nízký domek s Mrazovým železářstvím, zužující výjezd z Pražské ulice, ustoupil i se svým sousedem až při výstavbě obchodního domu Baťa.

Mezi nejhodnotnější doklady stavitelství konce 18.a počátku 19.století, známé jako liberecký kamenný měšťanský dům, patřil klasicistní hostinec Německý dům. Postavil ho roku 1802 stavitel J.J.Kunz, nejplodnější liberecký architekt své doby. Mansardový dům se štukami zdobenou fasádou nakonec podlehl i s vedlejším neméně hodnotným domem stavbě paláce pojišťovny Dunaj. Z vyobrazených objektů dnes osaměle stojí vedle obchodního domu už jen jediný svědek: Novorenesanční dům továrníka Adolfa Jakoba, který vidíme v pozadí Náchodské ulice.

Jednou z prvních výškových budov se v Liberci stal palác Dunaj, který zaplnil celou východní stranu Soukenného náměstí a dal mu tak nový rozměr. Malebné klacicistní domky nahradila strohost monumentalizující architektury. Město dostalo první polyfunkční dům s množstvím obchodů v přízemí a úřadů a bytů ve vyšších patrech. Náročná stavba byla realizována podle plánů architekta Adolfa Foehra ve velmi krátkém čase v letech 1926 - 1928.

Liberec se může chlubit pouze dvěmi stavbami českého funkcionalismu. V obou případech se jedná o obchodní domy. Mladší Brouk +Babka a starší, který vyrostl na nároží Pražské a Revoluční ulice. Podle plánů architekta Vladimíra Karfíka z roku 1930 ho v následujících dvou letech nachala postavit firma Baťa. Půdorys vymezený malým pozemkem, zmenšeným navíc o část, jež padla na rozšíření Pražské ulice, předurčil projekt výškové stavby, kterou se dosud nepodařilo zharmonizovat s okolní zástavbou.

Na počátku třicátých let byly definitivně odstraněny zbytky staré zástavby v ploše náměstí, střed dostal parkovou opravu a u tramvajové zastávky vznikly podzemní toalety. Podle původních plánů předložených v říjnu 1931 měly koleje elektrické dráhy křižovat plochu náměstí úhlopříčně. Tento záměr byl korigován a po sedmi měsících vznikl nový plán, který se již dočkal realizace.
Zcela vpravo zasahuje do snímku neorenesancní dům, pojmenovaný Liberečany podle známé drogerie sídlící v přízemí: U Černého psa. Dům ustoupil po válce rozšiřujícímu se náměstí, stejně jako hřiště YMCA, které vidíme v přehledu podél Dunaje.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Soukenné náměstí a okolí

Vybudování železnice mělo nesporný vliv i na vznik a utváření dnešního Soukenného náměstí (v roce 1883 nazvaného "Tuchplatz"), kam se postupně přesouval i obchodní život. V letech 1854 - 1856 byla tato stále spíše rozšířená ulice s okolím vyměřena do roviny a regulována. V roce 1887 byl při jejím okraji postaven obchodní dům firmy Brüder Bayer (čp. 129 - III), v roce 1903 byl přestavěný b secesním slohu. Výjezd z budoucího náměstí směrem nádraží byl postupně do roku 1890 rozšířen zbouráním tří nízkých stavení čp. 35, 36, 37 - III. Po roce 1891 došlo částečně k zakrytí Harcovského potoka a překlenutí mlýnského náhonu. Jeho nezakrytá část obtékala až do roku 1929 dům firmy Brüder Bayer. Dopravní význam prostoru se zvýšil zavedením tramvajové trati na lince Nadraží - Lidové sady (1897) a později dalších tras. V roce 1912 byla na náměstí postavena tramvajová čekárna s provozní místností a veřejnými záchodky.
I v okolí náměstí se nacházela textilní průmyslová zatížení. Stavebními úpravami prošel bývalý městský mlýn (čp 26 - III), který v roce 1870 získala firma Franz Josef Jacob, produkující jemná vojenská sukna, a vlastnila ho do roku 1927. V dnes již neexistující ulici U splavu, která zanikla stavbou obchodního domu Ještěd a vyúsťovala na Soukenném náměstí podél náhonu, stály tři drobné průmyslové objekty. V čp. 40 - III měl od roku 1850 Josef Illchmann tkalcovnu, kterou po něm do sedmdesátých let provozovala jeho vdova. Barvírnu v čp. 42 - III provozoval již v roce 1863 Anton Jantsch a jeho potomci zřejmě do konce první světové války. V čp. 136 - III měl barvírnu od roku 1894 Gustav Anton Jantsch. Několik barvíren a jiných průmyslových provozoven využívalo starého náhonu za mlýnem. Protékal otevřeným kanálem mezi ulicemi Barvířskou a Širokou, pokračoval podél ulice Myslivecké a dále za ní se náhon vléval do Nisy. Spolu s přilehlými trakty domů, můstky a schodišti i s okolím Harcovského potoka, který se zde vlévá do Nisy, se tento celý komplex od konce 19.století nazývá Liberecké Benátky ("Reichenberger Venedig).

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Soukenné náměstí

Zaklenutí Harcovského potoka a ústup staré zástavby

Staré městské jádro se stávalo na mnoha místech překážkou silně se rozvíjející dopravě, která přesunula své těžiště do nového středu města - Soukenného náměstí. Ve zprávě k novému územnímu plánu z roku 1927 se stala jedním z hlavních úkolů přestavba dolního centra. Stavba rozložitého paláce pojišťovny Dunaj v roce 1928 položila základ k vytvoření náměstí po celé dnešní ploše. V letech 1928 - 1929 byl regulován a zakryt zbytek Harcovského potoka na Soukenném náměstí a pro případ povodně postaven obchvatný kanál. V roce 1929 byl zbořen mlýn a vypuštěn kanál bývalého dolního a horního mlýnského náhonu vedoucího od jezu až k vyústění do Nisy, který byl využit pro vedení dešťové kanalizace a následně zásypán. Z obrazu starého Liberce tím definitivně zmizel zabarvený a páchnoucí mlýnský náhon s libereckými Benátkami. V roce 1929 byly po zboření mlýna nejprve postaveny nové pětipodlažní budovy čp. 33 - III v ulici Barvířské a čp. 35 - III v Široké. V letech 1930 - 1931 pak uprostřed náměstí zlikvidovány budovy čp. 25 - III, čp. 24 - III a čp. 129 - III ( obchod bratří Bayerů) a tramvajová čekárna. Vznikla zde zelená plocha a na jejím okraji u nové tramvajové stanice podzemní veřejné záchodky. Na nároží Pražské a dnešní Revoluční ulice si firma Baťa postavila v letech 1931 - 1932 na místě starší budovy (železářství Mráz) svůj největší obchodní dům (čp. 23 - III) v republice. V místech bývalého mlýna si pojišťovna Asicurazioni Generali a Moldavia Generali z Terstu vystavěla v letech 1936 - 1937 desetipodlažní dům a v prvních dvou podlažích vznikla jedna z nejznámějších libereckých kaváren - Grand Café Generali a vinárna Winkler. K vytvoření moderního vzhledu náměstí příspěl pětipodlažní dům s lékárnou U orla (čp. 114 - III), který nahradil původní secesní dvoupodlažní objekt.
V dolní části Pražské ulice si firma Brouk & Babka postavila v letech 1935 - 1936 v místech starobylého hostince "Zum Sandwirt" obchodní dům (čp. 15 - III). Výraznou přestavbou v Pražské ulici je obchodní dům čp. 11 - III. V přízemí byl obchod Aloise Weisskopfa s punčochovým zbožím a patra byla využívána k bydlení. V Pražské ulici stál od roku 1920 výstavní pavilón liberecké pobočky uměleckého spolku Metznerbund (čp. 14 - III), zbořený zřejmě krátce po roce 1943. (dnes je v tomto místě budova M - Bank)

(zdroj Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb - Městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Proměny dolního centra od 30.let 20.století po současnost

V prostoru mezi Soukenným náměstím a řekou Nisou docházelo postupně k odstraňování staré zástavby. Na prvním snímku vidíme ještě nároží ulice U Splavu a Jánské trojboký dům s drogerií U Černého psa (čp. 34 - III), zbouraný z dopravních důvodů jako první už v roce 1948.

Jak můžeme pozorovat na dalším snímku, brzy vzaly za své i dožívající domy na nároží ulic Náchodské a U Splavu, kde vznikl malý parčík. V té době už byla zbouráním domu čp. 120 - IV (1955) uvolněna nově vzniklá Fügnerova ulice. Koleje vedoucí Náchodskou ulicí, po nichž jezdila linka číslo 2 z Růžodolu I do Rochlice, sloužily od 31.10.1960 už jen ke spojení s vozovnou.Jánskou ulicí vede po jejím rozšíření na 21 metrů (1958) tramvajová doprava oběma směry.

Před kinem Lípa byl po zbouraném domě (čp.57 - III) upraven trojúhelníkovitý parčík a do budovy kina proražen v šedesátých letech nový hlavní vchod, obrácený směrem do Soukenného náměstí.

Na třetím snímku vidíme staveniště nového obchodního domu. Zemní práce byly značně ztížené menší únosností základové půdy, tvořené náplavy Nisy a podmáčené spodní vody. Není divu, vždyť zde po několik století vedl zrušenou ulicí U Splavu náhon ke mlýnu stávajícímu na nároží Barvířské a Široké ulice. Náchodskou a Švédskou ulicí vede pomocná spojovací kolej mezi vozovnou a meziměstskou tratí do Jablonce, která byla v roce 1971 během stavby obchodního domu nahrazena novou kolejí z Fügnerovy ulice na Soukenné náměstí. Úplně vlevo je část domu bývalé firmy Jakob (čp.116 - IV), který se jako jediný zachoval v dnes již neexistující Náchodské ulici, v jejichž místech bylo parkoviště (dnes OC Forum).

Čtvrtý snímek pochází ze začátku 70.let s již rozestavěným budoucím obchodním domem.

Na dalším snímku vidíme dolní centrum po všech hlavních úpravách ve 20 století. Větší část ploch mezi Jánskou ulicí zabíral tehdy nový obchodní dům Ještěd.

Generálním projektantem stavby i jejich interiérů byl Stavoprojekt Liberec (vedoucí projektant architekt Karel Hubáček), hlavním dodavatelem byly Severočeské konstrukce Ústí nad Labem.

Na žulové pamětní desce umístěné v průchodu byl uveden jako hlavní investor Textilana Liberec. Kromě ní se však na vzniku obchodního domu a pak provozu podílelo ještě devět dalších libereckých podniků.

(zdroj: R. Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Poslední fotografie od Oty Bartovského z roku 2019 ukazuje, jak moc se změnil výhled z obchodního domu Baťa ve 21. století. OD Ještěd nahradilo obchodní centrum Forum

Staveniště Pojišťovny Dunaj (rok 1927)

Na snímku pořízeném z budovy YMCA je velmi dobře patrný blok domů uprostřed budoucího náměstí - obchodní dům Bayer, přízemní obchod proslulé firmy na cukrovinky Körber a dům na rohu Mostecké ulice, se známou drogerií U Černého psa (čp.24 - III), která se po zboření přestěhovala do domu, který vidíme zcela vlevo. Budování hlubokých a rozsáhlých základů se neobešlo bez problémů, neboť celá jižní strana stavby spočívá na nánosech, promáčených ještě navíc Harcovským potokem, probíhajícím těsně vedle levého okraje snímku, který byl už předtím sveden do betonového koryta. Část paláce Dunaj bylo proto nutno založit na pilotách Se všemi těmito nástrahami se úspěšně vypořádaly stavební firmy E.A. Stroner a spol. z Liberce a Mok z Ostravy a během dvou let postavily podle návrhu pražského architekta profesora Adolfa Foehra konstrukčně náročnou budovu s rozlehlou dvoranou uprostřed.

(zdroj Kniha o Liberci)

Palác Dunaj

rok 1932 - staví se dům obuvi Baťa - funkcionalistická výšková budova.

Devítipodlažní budova s železobetonovou nosnou konstrukcí byla postavena na místě původní klasicistní zástavby,ve které původně bylo železářství Jana Mráze.

Podle projektů Baťovy projekční kanceláře pod vedením Vladimíra Karfíka stavbu realizovala místní firma Fanda a spol. Budova je považována za nejčistší a nejelegantnější příklad funkcionalistické architektury v Liberci. Obchodní dům je od roku 1958 zapsán v seznamu kulturních památek. (zdroj Wikipedie)

Průhled Mosteckou ulicí (20.léta)

Dva pohledy z jednoho místa. Na druhém snímku je bývalý městský mlýn tvořící nároží Barvířské a Široké ulice. Na prvním fotu je pohled opačným směrem od dnešní kavárny Nisa do Revoluční ulice. Dlouhá fronta patří domům uprostřed náměstí. Proti nim měla v přízemí reprezentační prodejnu známá liberecká firma na výrobu pian Koch a Korselt.

(zdroj Kniha o Liberci)

Stavba pojišťovny v místě městského mlýna (1928 - 29)

První z pásu tři snímku zachycuje bourání mlýna. V době pořízení fotografie na protější straně se ještě nevědělo, jaká budova zde bude stát. Nápis na ohradě oznamuje, že stavební místa jsou na prodej. Další foto zachycuje budování těžkopádné stavby v německém duchu, kterou dokončily roku 1929 sdružené liberecké firmy Pittel a Brausewetter spolu s G. Sachersem (návrh prof. Franz Lehmann). Tradičně se pro ni používal název podle kavárny v přízemí. Tak se v průběhu padesáti let vystřídala jména Cafe Generali, kavárna Nisa, Winkler, Procházka a Nisa.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

pozn. V současné době Sber bank.

Když se stavěla kavárna Nisa

Na první fotografií z roku 1910 je ještě městský mlýn , který se ve třicátých letech zboural ,na druhém snímků je již vidět prázdné místo určené pro stavbu nové výškové budovy pojišťovny Moldavia Generali.
Tento objekt postavený podle plánů architekta Fritze Lehmanna v roce 1936 zachycuje třetí snímek. Tento polyfunkční dům proslul především kavárnou zabírající celé přízemí v průčelí traktu, jejíž interiér vytvořený za zaoblených linií a vylehčený navíc průhledy mezi nízkoúrovňovými prostorami kontrastoval s vnější strohostí bosovaného zdiva, připomínající říšskou pompézní architekturu třicátých let.
Na posledním snímku je zachycen výhled z budovy obchodního domu Baťa na jihozápadní část Soukenného náměstí, kde později stál obchodní dům Ještěd a dnes OC Forum v pravo je vidět lešení na stavbě kavárny Nisa

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Kavárna Nisa 

Zakrývání Harcovského potoka v ulici U Splavu v roce 1928

Linserův podnik

 v Resselově ulici po roce 1913

Pohled na vjezd do slévarny a kovárny firmy Linser. Vlevo na okraji část již zbořeného domu čp.169-III. Dům čp.271-III uprostřed postavil roku 1700 soukeník Gottfried Tanner. V roce 1763 zde bydlel krejčí Anton Ressel a po něm syn stejného jména i povolání. Tomu se 28.9.1809 narodil syn Wenzel Zacharias, později vynikající profesor dějepisu. Vystudoval gymnázium v Litoměřicích, filozofii v Praze a teologii ve Vídni. Roku 1831 byl u pražských piaristů vysvěcen na kněze. Působil pak jako učitel na reálce v Liberci až do roku 1843, kdy přešel na vyšší reálku do Rakovníka. Po krátkém působení ve Vídni se v roce 1846 opět vrátil do Rakovníka, odkud později odešel na gymnázium v Mostě, kde učil až do důchodu (1872). Zemřel zcela slepý 9.9.1876 klášteře piaristů v Mostě. Je autorem několika dějepisných publikací. Jeho rodný dům prošel v roce 1845 přestavbou získal podobu zachycenou na snímku. Roku 1900 ho koupil Christian Linser a začlenil do svého podniku. V září 1912 vyrostl na jeho místě nový tovární objekt. (později zde byl např. již zaniklý Elitron ).
Na místě vpravo stojícího domu čp.274-III z roku 1784 je dnes parčík.
Na dalších snímcích jsou dvouválcový motocykl a auto značky Linser (1906) (zdroj Kniha o Liberci)

Náměstí mezi Barvířskou a Širokou ulicí

(lavírované kresby tuží, zesvětlované bělobou a modře kolorované, v dobových paspartách s ražbou na papíru, autor Josef König, bytem Na Můstku (čp.274 - III)

Osudy prostranství, které mělo vzniknout v místech dnešního parčíku při Široké ulici, pojmenované do roku 1945 Demuthovo náměstí, dokumentují snad nejlépe nápisy na zadních stranách obou kreseb: Stará cechovní barvírna, která byla koupena firmou Anton Demuth a po letech chátrání nově vybudována. Vlevo tiskárna šátků Franze Schütze před rekonstrukcí, vpravo městská vínopalna vedle cechovní hasičské zbrojnice. Před barvírnou se nachází prádelna vln. V místech barvírny, kterou cech nabidl městu ke koupi, bylo - po jejím zbourání - projektováno náměstí. Harcovský potok měl být překlenut, zřízena studna a městská vinopalna přestavěna na národní školu. Projekt ztroskotal na nezájmu městské správy, načež cech prodal barvírnu za 17 000 zlatých firmě Anton Demuth a synové, jež ji dala dnešní podobu".
Cechovní barvírna stála v těchto místech už v roce 1657. Historii novější budovy dodnes připomíná deska od kamenického mistra Johanna Wewerky průčelí levého křídla objektu. Německý nápis uvádí, že dům byl postaven 2.července 1814 za starších soukenického cechu Ignatze Sallomona, Josepha Röhna, Friedricha Tschörnera a Franze Müllera. Roku 1909 byla barvírna přestavěna na požární zbrojnici.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Hasiči v Liberci mají online kroniku od roku 1945

Nová kronika zachycuje největší požáry v Liberci od konce druhé světové války. Od roku 1990 až do současnosti je možné podívat se na požáry i v dalších částech Libereckého kraje.

Budova čp.118 v Barvířské ulici,

kde byl v letech 1850 - 1877 umístěn okresní soud
(foto před rokem 1933 a v roce 2020)

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)