Nádraží

Liberecké nádraží začátkem minulého století

Původní vzhled nádraží, postavené roku 1859 pro Pardubicko-libereckou a Žitavsko-libereckou dráhu je na poslednicích jen vzácně. Častější záběry na průčelí jsou až po přestavbě v roce 1906. Vzácné jsou rovněž pohlednice zachycující interiéry, nástupiště či kolejiště s vlakovými soupravami.
Trať z Pardubic do Liberec byla zprovozněna 1.května 1859.
Náklady na výstavbu nádraží částečně hradila i saská železnice, a to částkou 48 tisíc tolarů .
První vlak této společnosti přijel z Žitavy do Liberce 1.prosince téhož roku.
V roce 1875 přibylo spojení do Černous a v roce 1888 následovala trať do Jablonce nad Nisou.
Poslední trať z České Lípy do Liberce, postavená významnou společností Ústecko-teplické dráhy, byla zaústěna do nádraží až v roce 1903,přestože byla zprovozněna už v roce 1900.
Téměř 3 roky totiž končila bývalé stanici Růžodol a po spojení s centrem města sloužila tramvajová trať do Rochlice.
Železniční uzel i nádraží prodělaly celou řadu přestaveb, z nichž nejrozsáhlejší byla dokončena při příležitosti Výstavy českých Němců 1906.
Tehdy bylo nádraží rozšířeno, řada budov stržena a nahrazena novými.
Původní návrh vybudovat tunel pod tělesem dráhy, který by propojoval část tehdy ještě samostatných obcí jihozápadně od města, nebyl realizován.
Spojení musela i nadále postačit lávka pro pěší, která však byla úplně přestavěna a sloužila až do roku 1990.
Při přestavbě,na níž se podílely všechny železniční společnosti a která stála tehdy 5,6 miliónů korun, bylo zřízeno nové kolejiště a nástupiště . Vznikla nová budova, tzv.Ostrov, s rozsáhlým zázemím pro cestující, s dopravní kanceláří a restaurací s velkým sálem. Stavební úpravy neminuly ani původní budovu, kde byly zbudovány nové pokladny, úřední místnosti, policejní stanice, služební byty, obchody, holičství a prosperující restaurace s hostinskými pokoji.
Nádražní hostinec byl ve své době jedním z významných center kulturního i společenského života ve městě.
K nástupištím vedly podchody ,které slouží dodnes.
Severní křídlo budovy patřilo až do roku 1945 saské dráze, provozující na našem území jednu že svých tří železničních tras, s to dost frekventovanou trať z Žitavy do Liberce. 

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

V železničním uzlu Liberec se 23. 8. 1980 konalo slavnostní ukončení parního provozu na tratích ČSD.

Toho dne sem byl z Prahy vypraven poslední zvláštní osobní vlak s oficiální vládní delegací, tažený dvěma parními lokomotivami 475.179 a 475.1142. Po příjezdu byla na libereckém nádraží zahájena velká výstava parních lokomotiv a železniční techniky, která se těšila mimořádnému zájmu veřejnosti až do skončení 7. 9. Tímto aktem byl symbolicky ukončen provoz parních lokomotiv na československých železnicích. Od té doby se pára na naše tratě vrací už jenom příležitostně jako nostalgická vzpomínka při různých výročích a oslavách. Na sychrovském viaduktu je zachycen jeden z historických vlaků s parní lokomotivou řady 354, 1217, který jezdil po dobu trvání výstavy mezí Libercem a Turnovem.

zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Stalo se na severu Čech 1900/2000, 2001

Čtvrt století staré zátiší z libereckého pátého nástupiště jsem již před časem zveřejnil v "železniční" skupině, ale tu patrně většina z vás nesleduje...
Schválně - kdo si pamatuje na legendární nápis "PŘECHOD POUZE PRO ZAMĚSTNANCE STANICE ČSD A POŠTY" (a na příslušníky OSOŽ vybírající pokuty)? (autor Miroslav Fogl)

26. -27.10.2008.

Když tady řešíte lávku/podchod, tak se musím vyjádřit. Každopádně se měla postavit náhrada před zbouráním a ne nás nechat chodit téměř 20 let přes koleje! Nebýt toho povedeného MS, tak by asi žádná náhrada nebyla. Podchod se stavěl na poslední chvíli, protože snílkové na radnici očekávali davy návštěvníků od vlaků z Polska a Německa, jak proudí k pekárnám, kde na ně měly čekat autobusy, které je dovezou až k můstkům. (jiří Holeček)

Tunely

(archiv Petr Ruprecht)