Pražská ulice

23.08.2022
cca 1900 (archiv Jiří Peterka)
cca 1900 (archiv Jiří Peterka)

Restaurace U džbánu

Stylová restaurace na rohu Pražské ulice a Lazebnického vrchu (čp.16-II) má dlouhou historii. Roku 1627 byl hned za právovarečným domem v Pražské ulici (čp.15-II) postaven dřevěný přízemní domek, představený roku 1830 na zděný. Původně malá hospůdka s výčepem piva, zahradou a s několika hostinskými pokoji byla přestavěna v roce 1897. Po roce přistavěl majitel Anton Hubert dřevěnou verandu.
Tehdy měl hostinec název U konvice (Zum Kannl), který sem byl přenesen po zbourané hospodě, stojící v místech dnešní radnice. Přibližně dnešní podobu mu dal stavitel Robert Peuker. V roce 1928 chtěl majitel restaurace Gustav Robert Jantsch provést úplnou přestavbu. Když však stavební úřad rozhodl, že novostavba by musela ustoupit dozadu tak, aby se Lazebnický vrch rozšířil na 6 metrů, usoudil, že by objekt ztratil svou zajímavost a od záměru ustoupil. Po osmi letech získal hostinec malovanou fasádu s vyobrazením libereckého měšťana a šenkýřky v historickém oblečení. Nápisy propagovaly litoměřické a plzeňské pivo. Hostinec provozovala celá řada nájemců a roku 1941 koupili dům manželé Gustav a Anna z Grabštejna. Po osvobození sloužil hostinec jako obytný dům, až byl 11.listopadu 1963 přidělen podniku Restaurace Liberec, který zde po důkladné rekonstrukci podle návrhu architekta Pavla Švancera otevřel v srpnu 1973 restauraci U zlatého džbánu (zdroj Kniha o Liberci)

archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Bývalá restaurace Džbán v Pražské ulici (M.Gergelčík)
Bývalá restaurace Džbán v Pražské ulici (M.Gergelčík)

Srpen 1992. Po revolučních létech obnovila Jitka "mražena" Mrázková skoro zapomenuté výstavy na terasách pod restaurací U džbánu.

(foto Petr Šimr)

Pražská ulice

Po založení horního města okolo centrálního prostoru tržiště, pozdějšího Staroměstského (Benešova) náměstí, vedla z něj do údolí řeky Nisy pouhá bezejmená vozová cesta, která pokračovala močálovitým terénem dále směrem k Ještědu na Českodubsko. Význam této cesty se zvýšil po vybudovaní mlýna a pily na Harcovském potoku v místech dnešního domu Nisa na Soukenném náměstí. Cestě vedoucí k mlýnu se pak říkalo Mlýnská a tento nazev jí zůstal i později, kdy se postupně změnila v městskou ulici, podél níž se začaly stavět první domy směrem od tržiště. Nejprve na straně západní, zatímco plochy na východní straně směrem k dnešní Moskevské ulici zůstávaly dlouho nezastavěné a sloužily jako zahrady patřící k měšťanským domům na jižní straně náměstí.

Tak, jak postupně přibývalo podél ulice domů, prohlubovala se i Mlýnská ulice. Projížděly po ní povozy naložené zbožím a odtékaly tudy veškeré povrchové vody i splašky z tržiště a okolních domů. Proto si občané vybudovali po obou stranách ulice vyvýšené chodníky podél domů. Jejich vzájemné propojení umožňovaly mostky, většinou dřevěné, upravené tak, aby pod nimi mohly projíždět koňské povozy.

Tak je zachytil na rytině mistr J. Arnold ve známé Rohnově kronice z roku 1769. Domy podél Mlýnské ulice byly stavěny na úzkých středověkých parcelách, dřevěné, nejprve přízemní, se štítem do ulice. Mezi jednotlivými domy zůstávaly proluky umožňující přístup do bočních vstupů a poskytující současně i určitou ochranu před ohněm. Svažitý terén byl postupně upraven terasami z kamenných opěrných zdí, které posloužily i jako základ pro domy. Po přestavbě v průběhu 17. stol. vznikly v Mlýnské ulici patrové dřevěné domy, vyplňující již celou parcelu, s hlavním vstupem z ulice. Patrové domy na západní straně Mlýnské ulice měly loubí, navazující na loubí domů Staroměstského náměstí. Probíhalo po celé délce a proto se ulici také říkalo Dlouhé loubí (Lange Laube). Většina domů zde získala také právo várečné.

Do Liberce se do té doby přijíždělo od Prahy po dnešní ulici Na Perštýně, přes most v místě dnešního Anenského dvora a ulicí Českou. dnes Moskevskou, na Staroměstské náměstí. Po přestavbě císařské silnice roku 1826 se trasa od Prahy stočila přes Rochlici po nově vybudované cestě podél řeky Nisy na Soukenné náměstí a ulicí Mlýnskou na Staroměstské náměstí. Touto úpravou vzrostl význam Mlýnské ulice, která v té době byla přejmenována na ulici Pražskou. Dostala i vhodnější úpravu. Nejprve byly odstraněny spojující mostky, úvoz byl zasypán při úpravě nivelity ulice a nakonec, při přestavbách jednotlivých domů, zmizely i vyvýšené přístupy podél nich. K vydláždění Pražské ulice a ke zřízení chodníků došlo až roku 1852.

Podobně jako v okolí Staroměstského náměstí byly dřevěné domky v Pražské ulici přestavovány počátkem 19. století na zděné. U některých z nich zůstalo nejprve ještě loubí, u většiny domů bylo však již zrušeno. Poslední loubí v Pražské ulici zmizelo u domu čp.141-II v roce 1877. Zděné domy, které počátkem 19. století nahradily původní dřevěné, byly dvou -až třípodlažní, klasicistní, ponejvíce s barokně tvarovanými štíty. Teprve koncem 19. a počátkem 20. století je nahradily domy dnešní, čtyř-až pětipodlažní, s novorenesanční a secesní architekturou. Hlavním iniciátorem přestavby dřevěných domů na zděné byl majitel panství. Protože se ve městě množily požáry, nařídil hrabě Clam-Gallas ve svém požárním nařízení z roku 1807, že: " v mém městě Liberci nesmí býti pod žádnou záminkou postavena nová stavba ze dřeva. Proti tomuto zákazu nesmí býti povolena výjimka z důvodů chudoby, protože při novém přecenění dřeva nejsou stavby zděné dražší. Kromě toho zakazuji svým lesníkům dodávati dřevo na stavby. Moji inspektoři se postarají, aby nevznikl nedostatek cihel a vápna i aby na panství byly vyráběny dobré tašky na střechy. Občané se proto vyzývají, aby své domy kryli pouze taškami ".

Zajímavým zbytkem a dokladem původní zástavby byl dlouho dřevěný přízemní domek čp.15-III, na východní straně Pražské ulice. Tato bývalá hospoda Zur Sandschenke, postavená v roce 1697 stála na vysoké podezdívce, vzniklé snižováním nivelity celé ulice. Postranní rampa stoupala ke vchodu umístěnému uprostřed boční, jižní strany budovy. Nedaleko nad touto hospodou bývala veřejná studna, jedna z těch, jež zásobovaly město pitnou vodou až do zřízení veřejmého vodovodu. Tato studna sem byla přemístěna z protější strany ulice, kde stávala u domu čp.149-III až do jeho přestavby v roce 1826. Stará hospoda zmizela teprve roku 1936, aby uvolnila místo obchodnímu domu pražské firmy Brouk a Babka.

Výstavbou čtyř-a pětipodlažních domů s prodejnami v přízemí se prostor ulice sevřel a to i přes to, že nové domy byly posunuty za původní uliční čáru. Toto rozšíření se týkalo zejména západní strany ulice, kde město nařídilo odstoupení celé plochy loubí, což se neobešlo bez protestů majitelů domů. Magistrát se také snažil o rozšíření obou nástupních konců ulice. V hoření části u Staroměstského náměstí na východní straně požadoval zboření nárožního domu čp.6-III a rozšíření ulice na 9,50 m. Tehdejší majitel domu čp. 6-III se však proti tomuto rozhodnutí odvolal až k Zemskému soudu a spor vyhrál. Tím zůstalo nepříjemné zúžení Pražské ulice v jejím zaústění do náměstí Dr.E. Beneše dodnes. Podobná sitmace byla i u dolního konce ulice na téže straně. Původně zde stála sladovna postavená hejtnanem Joachinnem Ulrichem za vlády Redernů. Postupně se stali majiteli domu čp. 23 - III převážně obchodníci a od roku 1857 to byl Jan Mráz, český obchodník se železářským zbožím, který jako jediný v Liberci byl ochoten prodat svůj dům firmě Baťa. Když se původní záměr firmy Baťa, získat pro výstavbu také sousední domy čp.22/III a čp.21/III nepodařil pro nepřátelský postoj magistrátu, dostal obchodní dům z oceli a skla svou převýšenou podobu. Podobně jako u obchodního domu Baťa, i u druhého obchodního domu Brouk a Babka nařídil magistrát značně ustoupit za regulační čáru ostatních staveb na východní straně Pražské ulice, také z toho důvodu, aby co nejvíce ztížil výstavbu tohoto českého podniku.

Během doby se stala Pražská ulice důležitou obchodní tepnou. Přes svou značnou svažitost (téměř 9%) představovala i významnou dopravní komunikaci, zvlášť pro stále vzrůstající počet vozidel zásobujících velký počet obchodů zbožím. Značné dopravní problémy, zejména v zimních měsících, způsobovala tramvaj, projíždějící od roku 1897 ve směru od Staroměstského náměstí na Soukenné náměstí. Hned na počátku Pražské ulice z Benešova náměstí odbočuje na západní straně svažitá, romantická ulička Lazebnický vrch, kde kdysi stávala městská lazebna, po níž dostala svoje pojmenování. Poněkud níže po pravé straně bývala v čp.135-II stará rychta, zrušená až po vybudování nové renesanční radnice na náměstí. Souvislou řadu domů po levé, východní straně Pražské ulice přerušuje v dolní části úzká ulička zvaná Jezdecká. Své jméno dostala snad pro svou svažitost a malou šířku. Představuje důležitou spojnici mezi ulicemi Pražskou a Moskevskou. V minulosti pokračovala dále k pivovaru a k zámku. Od uličky Jezdecké se Pražská ulice mírně lomí jihozápadním směrem. Ještě před vyústěním do Soukenného náměstí se zachoval po pravé straně malebný průchod mezi domy čp.154 a čp.155-II do ulice Široké, který čeká na své architektonické dotvoření, aby se z něj stala další zajímavost Liberce.

Současné zastavění v Pražské ulici je téměř souvislé, domy mají přibližně stejnou výšku čtyř a pěti podlaží. Převážně nesou znaky historizující architektury z konce 19. století a architektury secesní z počátku století 20. Její vhodné doplnění se nabízí pouze v proluce mezi čp.13 a čp.15-III na východní straně, využívané provizorně Naivním divadlem. Svými devíti podlažími vytváří obchodní dům firmy Baťa na dolním konci dominantu nejen ulice, ale i celého prostoru Soukenného náměstí. Jakoby nedopatřením zůstaly za ním stát zmíněné čtyři nižší domy čp.19, čp.80, čp. 21 a čp.22-III, o něž kdvsi v třicátých letech projevila zájem firma Baťa při výstavbě svého domu obuvi. Jedná se o dvoupodlažní obytné domy s obchody v přízemí, jejichž původní klasicistní vzhled značně setřely pozdější stavební úpravy. Také na protější straně ulice zůstaly třía Čtyřpodlažní domy čp.154, čp.155 a čp.156-II, dokumentující dodnes důležité období přestavby dřevěných domů na zděné. Za nimi vysoko ční štít pětipodlažního domu čp.152-II, u něhož skončila přestavba z konce 19. století. Původně byly všechny domy v Pražské ulici stavěny jako obytné s prodejnami v přízemí. Některé se změnily na administrativní, u několika sloužilo obchodním účelům i první patro. První tohoto druhu byl dům čp.6-III z roku 1888 sdružený se sousedním čp.45-III a hned po něm dům čp.158-III postavený roku 1897 na místě starších dvou domů čp.152 a čp.153-III pro obchodníka E. Weiselese.

Koncem 19. století byla Pražská ulice přejmenovaná po starostovi JUDr. Karlu Schůckerovi, za jehož působení se uskutečnila rozsáhlá přestavba historického centra Liberce a střed města dostal novou výstavní dominantu v podobě nové radnice.

Po roce 1945 bylo ulici navráceno tradiční pojmenování Pražská. K velkým změnám v ní došlo v osmdesátých letech. Stala se významnou součástí pěší zóny Liberce a k jejímu dopravnímu zklidnění nesporně přispělo zrušení tramvajové trati a její přemístění do Palachovy a Rumunské ulice. Poslední tramvaj projela Pražskou ulicí v roce 1984. Postupně se prováděla i modernizace vnitřků budov a obnova jejich vnějšího vzhledu. Po roce 1990 zde vznikla řada atraktivních, prodejen jejichž barevné výlohy oživily prostor ulice. V současnosti je Pražská ulice hlavní společenskou tepnou města, spojující vznikající moderní dolní centrum v prostoru Soukenného náměstí s historickým středem na náměstí Dr.E.Beneše.

(zdroj: Historie a proměny paláce SVS - Ing.arch. Svatopluk Technik, Ing. Jiří Technik, 1998)


Západní strana Pražské ulice

(počátek 20. stol., 1871, 70.léta 19.stol.)

První snímek zachycuje zprava doleva domy čp. 135, 136 a 137 - II. První z nich byl už v roce 1835 přestavěn přibližně do dnešního stavu, jen přízemí se ještě několikrát změnilo. Zůstal v něm však dodnes zachován obloukovitý průjezd zdobený kamenným orámováním. Sousední dům byl v roce 1826 zbaven loubí a posunut za novou regulační čáru a roku 1907 zcela přestavěn v secesním slohu. Ve třetím domě dnes sídlí Knihkupectví a antikvariát Jaroslava Fryče.
Domy na této straně si i po přestavbě na zděné počátkem 19.století zachovávaly loubí. Druhý snímek z roku 1871 zachycuje domy čp.146, 144 a 143 - II těsně před přestavbou do dnešní podoby, při níž musely ustoupit na stejnou regulační čáru jako přestavěný dům čp.147 - II na levém okraji snímku. Domy čp. 144 a 146 - II byly při tom spojeny pod společným číslem popisným 146 - II. Nahoře vystupuje do ulice další dům s barokním štítem (čp. 141 - II), U něhož zůstalo loubí ze všech domů nejdéle (do roku 1877).
Na třetím obrázku vidíme u domu čp.150 - II, původní Spielmannovy pekárny, zvané lidově U Všivého pekaře, ještě zachováno podloubí. Od roku 1833 zde sídlila známá obchodní firma Franze Josefa Seidla, která se přestěhovala roku 1855 na nároží Železné ulice a později si vystavěla naproti honosný obchodní dům.

(zdroj Kniha o Liberci)

Pražská ulice kolem roku 1870 a 16.8.2020
Pražská ulice kolem roku 1870 a 16.8.2020
archiv O.Musil
archiv O.Musil
Pražská ulice počátkem 20.století a 16.8.2020
Pražská ulice počátkem 20.století a 16.8.2020
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
Pražská po dešti. Tak, abyste nepotřebovali brýle. Rok asi 1908 (archiv P.Ruprecht)
Pražská po dešti. Tak, abyste nepotřebovali brýle. Rok asi 1908 (archiv P.Ruprecht)

Filmová hádanka 1

Kde se nacházíme?

Jaký je rok?

Z jakého filmu je snímek?

Kdo si zahrál v obchodě prodavačku?

Odpovědi:Horní část Pražské ulice vedle Džbánu. Film Pět holek na krku je z roku 1967, běží cca 48. minuta filmu. Prodavačku si zahrála Helena Růžičková a u dveří stojí Leoš Suchařípa. Další fota za původním snímkem.

2021
2021
Zajimavé je, že ta ulice se jmenovala Schückerstrasse po někdejším krátce úřadujícím starostovi Carlu Schückerovi (tuším 1890 - 1892), který byl tak vybičovaný německý nacionalista, že ho musel sám český místodržící hrabě Thun přijet z Prahy sesadit. (Po něm brzo nastoupil Franz Bayer, který byl starostou Liberce přes dvacet let.) Čili pojmenovat tu ulici po něm byl tak trochu takový truc libereckých německých nacionalistů (ze stejného soudku bylo i pojmenování náměstí před radnicí Bismarckplatz). (Tomáš Cvrček)
Zajimavé je, že ta ulice se jmenovala Schückerstrasse po někdejším krátce úřadujícím starostovi Carlu Schückerovi (tuším 1890 - 1892), který byl tak vybičovaný německý nacionalista, že ho musel sám český místodržící hrabě Thun přijet z Prahy sesadit. (Po něm brzo nastoupil Franz Bayer, který byl starostou Liberce přes dvacet let.) Čili pojmenovat tu ulici po něm byl tak trochu takový truc libereckých německých nacionalistů (ze stejného soudku bylo i pojmenování náměstí před radnicí Bismarckplatz). (Tomáš Cvrček)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Pražská ulice v roce 1909 a 2020 (M.Gergelčík)
Pražská ulice v roce 1909 a 2020 (M.Gergelčík)
Pražská ulice
Pražská ulice
30.léta (archiv J.Hůlka)
30.léta (archiv J.Hůlka)
Pražská ulice a listopad roku 1983 (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice a listopad roku 1983 (archiv Boveraclubu)
Pražská 70. léta
Pražská 70. léta
Výloha v Pražské ulici čp. 8-III před rokem 1911  (zdroj Kniha o Liberci)
Výloha v Pražské ulici čp. 8-III před rokem 1911 (zdroj Kniha o Liberci)
Libereckou Pražskou ulicí ještě 2.12.1984 sjíždí tramvajová souprava složená ze zánovních vozů T3SU. (archiv Boveraclubu)
Libereckou Pražskou ulicí ještě 2.12.1984 sjíždí tramvajová souprava složená ze zánovních vozů T3SU. (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice v roce 1871  (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Pražská ulice v roce 1871 (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
cca 1996 (archiv FL)
cca 1996 (archiv FL)
30.léta (archiv M.Ban)
30.léta (archiv M.Ban)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Pražská ulice před rokem 1977 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous)
Pražská ulice před rokem 1977 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous)
cca 1983 archiv Miloslav Cihlář
cca 1983 archiv Miloslav Cihlář
archiv Fotočas Mirek
archiv Fotočas Mirek
2004 (Petr Šimr)
2004 (Petr Šimr)
kolorováno Fotočas Mirek
kolorováno Fotočas Mirek
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Pražská ulice 20.3.1972 (foto Ivo Mahel)
Pražská ulice 20.3.1972 (foto Ivo Mahel)
archiv Jiří Jan Kolner
archiv Jiří Jan Kolner
1979
1979
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
1918 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
1918 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
Pražská ulice před sto lety a 29.3.2020
Pražská ulice před sto lety a 29.3.2020
Pražská ulice
Pražská ulice
spojka z Pražské ul. do ul.Široká (M. Gergelčík)
spojka z Pražské ul. do ul.Široká (M. Gergelčík)
Pražská ulice kolem roku 1890.. Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému náměstí (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice  (archiv O.Musil)
Pražská ulice kolem roku 1890.. Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému náměstí (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice (archiv O.Musil)
Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice. (zdroj Kniha o Liberci)
Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice. (zdroj Kniha o Liberci)
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
3.3.1978 svatební tramvaj projíždí Pražskou ulicí (foto Jiří Holeček)
3.3.1978 svatební tramvaj projíždí Pražskou ulicí (foto Jiří Holeček)
Pražská ulice v roce 1973 (kolorováno Starý Liberec)
Pražská ulice v roce 1973 (kolorováno Starý Liberec)
1973 (archiv Boveraclubu)
1973 (archiv Boveraclubu)
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
Pražská ulice před 100 lety (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Pražská ulice před 100 lety (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Tenkrát u nás v “Reichenbergu” 🙈 Nyní Pražská ulice 2 (archiv O.Musil)
Tenkrát u nás v “Reichenbergu” 🙈 Nyní Pražská ulice 2 (archiv O.Musil)
Kino v Pražské ulici
Kino v Pražské ulici
Petr Šimr 1982
Petr Šimr 1982
Ukázka vybavění libereckých hostinců v období monarchie. Hostinec v čp. 135/II v Pražské ulici v roce 1906.  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Ukázka vybavění libereckých hostinců v období monarchie. Hostinec v čp. 135/II v Pražské ulici v roce 1906. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
(zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
(zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
archiv Luboše  Mencla
archiv Luboše Mencla
Pražská ulice v roce 1985
Pražská ulice v roce 1985
Pražská ulice před cca sto lety a 25.3.2020
Pražská ulice před cca sto lety a 25.3.2020
Při procházení starých fotografií, které člověk pořídil, se vybaví spousta dalších věcí, které na snímku nejsou. A tak závěr roku 1984, kdy jsem vyplácal spoustu okýnek celuloidu v liberecké Pražské ulici před tím, než tudy naposled projela tramvaj, mám spojený s chrastícími reproduktory prodejny Supraphon a s tehdy čerstvými písničkami československého barda: https://www.youtube.com/watch?v=UFwSMyss9_c (Tomáš Krebs)
Při procházení starých fotografií, které člověk pořídil, se vybaví spousta dalších věcí, které na snímku nejsou. A tak závěr roku 1984, kdy jsem vyplácal spoustu okýnek celuloidu v liberecké Pražské ulici před tím, než tudy naposled projela tramvaj, mám spojený s chrastícími reproduktory prodejny Supraphon a s tehdy čerstvými písničkami československého barda: https://www.youtube.com/watch?v=UFwSMyss9_c (Tomáš Krebs)
Pražská ulice 2.7.1984 (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice 2.7.1984 (archiv Boveraclubu)
Pleštilovi - v levo lahůdky, v pravo pultovka, v poschodí super bufík. (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Pleštilovi - v levo lahůdky, v pravo pultovka, v poschodí super bufík. (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
16.7.2016 (archiv Tomáš Macháček)
16.7.2016 (archiv Tomáš Macháček)
Katka Tanaka Procházková
Katka Tanaka Procházková
2003 (foto Lara Stein)
2003 (foto Lara Stein)
Katka Tanaka Procházková
Katka Tanaka Procházková
Rekonstrukce Pražské ulice za provozu pěších a obchodní sítě. (archiv L.Janků)
Rekonstrukce Pražské ulice za provozu pěších a obchodní sítě. (archiv L.Janků)
Pražská v roce 1983 - joooo, obří bota - jako malé dítě mě ohromně fascinovala... pořád jsem mudrovala, kdo sakra nosí tak obrovský boty a proč je tam jen pánská a ne i dámská (komentář Jana Pavlíčková, foto Petr Šimr
Pražská v roce 1983 - joooo, obří bota - jako malé dítě mě ohromně fascinovala... pořád jsem mudrovala, kdo sakra nosí tak obrovský boty a proč je tam jen pánská a ne i dámská (komentář Jana Pavlíčková, foto Petr Šimr

Pražská ulice

domy čp. 152-II a 153-II dřevěné

Zmíněnými proměnami zástavby v Pražské ulici prošly i dva domy čp.153 a 153-II, později sloučené pod čp.152-II. Oba patří k nejstarším v této ulici. První zprávy o jejich existenci máme z poloviny 16. století. Dům čp.152-II získal od původního vlastníka roku 1568 Weit (Vít) Schmied. Sousední čp.153-II převzal téhož roku Hans (Jan) Bergmann. Současně získali oba majitelé právo várečné, to znamená, že směli vařit a prodávat pivo, což jim přinášelo nemalé zisky. To jim umožnilo, nejspíše počátkem 17. století, aby uskutečnili přestavbu svých dřevěných přízemních domků na patrové, obrácené vysokými trojúhelnými štíty do ulice a opatřené v přízemí loubím, navazujícím na loubí sousedních domů, kudy procházel veřejný chodník.

Celková dispozice a vzhled domů čp.152 a 153-II odpovídaly nepochybně ostatním libereckým domům z této doby, z nichž se dodnes zčásti zachovaly tři ve Větrné uličce postavené kolem roku 1680. Objekty byly v přízemí částečně zděné a dřevěné roubené, patra měly z hrázděného zdiva, kde výplň dřevěných konstrukcí tvořila hliněná mazanina na tyčovině. Stejnou podobu měly i štíty u nichž však během doby došlo k zjednodušení zakrytím štítu prkny se svislým laťováním. Patro podpíraly dřevěné sloupky loubí. Vstup do objektů byl u původní přízemní zástavby z boku, z proluky mezi jednotlivými domy. Po přestavbě domů na patrové byla již využita celá šířka parcely a vchod do objektů se přesunul do uličního průčelí v loubí. Místnosti v přední části přízemí sloužily jako prodejny, případně šenkovny, v zadní části jako sklady a kuchyně. Prostory v patře byly obytné, bez využití podkroví.

První zděná přestavba

Oba domy čp.152 a 153-II, i celou Pražskou ulici, zasáhly počátkem 19. století dvě události. Předně to bylo zmiňované nařízení vrchnosti z roku 1807 zakazující výstavbu dřevěných domů v Liberci, dále napojení ulice na jednu větev Císařské silnice z Prahy. Tím došlo i k nezbytné výškové úpravě ulice, což urychlilo přestavbu starých dřevěných domů na zděné, patrové, s barokně tvarovanými štíty, většinou ještě s loubím obloukovitě ukončeným. Jak dokazuje plán města z roku 1852, zůstalo v té době loubí nejen u domů čp.152 a 153-II, ale i u sousedních domů čp.150 a 151-II. Přestavba dřevěného objektu čp.152-II na zděný se uskutečnila v roce 1825, za majitele pekaře Aloise Spielmanna, u domu čp.153-II v roce 1826, kdy jej koupil od Franze Neubauera řezník Josef Löffler. Po této první zděné proměně si zachovaly oba domy klasicistní podobu až do roku 1895. V té době už stály u domu čp.158-II ve dvoře nižší pomocné objekty.

Druhá zděná přestavba

Majitelé domů čp.152 a 153-II, většinou zámožní obchodníci a živnostníci se během doby měnili. Roku 1893 koupil dům čp.182-II od Aloise Spielmanna cínař Christian Grunewald za 1685 zlatých. Od něho dům získal roku 1863 Emanuel Hartel, obchodník. Po jeho smrti koupili roku 1892 dům čp.152-II od dědiců obchodníci se suknem Ernst (Arnošt) a Friedrich (Bedřich) Weiselesové, každý z jedné poloviny. Již ale roku 1894 odkoupil Ernst polovinu domu od Friedricha a stal se jeho jediným vlastníkem. V témže roce se mu podařilo získat od dcery zemřelého řezníka a uzenáře Löfflera Marie Jantschové, manželky barvíře, také sousední objekt čp.153-II. I tento dům značně vystupoval do prostoru ulice svým štítem a zděným loubím. V té době již některé domy v Pražské ulici prošly přestavbou v duchu historizujícího slohu a ustoupily na městským magistrátem nově stanovenou regulační čáru ulice. Tím bylo docíleno rozšíření ulice o plochu loubí. Také Ernst Weiseles nový majitel domu čp.153-II se rozhodl, že provede jeho přestavbu. Vypracováním projektu pověřil libereckého stavitele Antonina Worfa.

Podle Worfova návrhu, měl vzniknout v místě klasicistního, dvoupodlažního domu s loubím, na poměrně úzké parcele čp.153-II, čtyřpodlažní dvouosý obytný dům s prodejnou v přízemí. Hlavni vstup byl umístěn excentricky na severní straně domu. Průčelí do Pražské ulice měl zdobit osově umístěný novorenesanční štít, jakási teminiscence na štíty předcházejících staveb. Weiseles současně připravoval výstavbu dvoupodlažního objektu ve dvoře, až na sa" mých hranicích pozemku sousedního objektu čp.154-II. Měl obsa" hovat v přízemí sklad, v patře vzorkovnu, střihárnu a kancelář. No" vostavba přední budovy měla být podle požadavku města situována v nové regulační čáře a bez loubí. V té době již stála v sousedství čtyřpodlažní novostavba na místě čp.150-II a bylo zřejmé, že výstav" bou nového domu čp.153-II by původní nižší objekt čp.152-II, který se nacházel mezi nimi, vytvářel podivný kontrast. Proto Weiseles změnil svůj stavební záměr a rozhodl se vybudovat nový objekt, po" stavený na obou parcelách čp.152-II a 153-II. Nový návrh na novostavbu vypracoval opět stavitel Worf. Situaci mu ztěžoval nejen svažitý terén ulice, ale i skutečnost, že navrhovaným domem zatím končila čtyřpodlažní zástavba na západní straně Pražské ulice. Proto je vjeho návrhu umístěn hlavní vstup asymetricky a na jižním nároží se objevuje jakýsi náznak rizalitu se širokým sdruženým oknem a bohatě zdobeným štítem. Nad hlavním vstupem architektonicky končený cibulovitou stříškou. Při umístění nového objektu ztěžovala dále celou situaci skutečnost, že se regulační uliční čára lomila právě na rozhraní mezi domy čp.152 a 153-II. Na žádost Weiselese byla provedena změna regulační čáry a zlom byl posunut až k sever. nímu nároží domu čp.154-II. Tím ovšem Weiseles přišel nejen a plochu zrušeného loubí, ale ještě i o menší část pozemku čp.152-II, odděleného posunutím regulační čáry. Z neznámého důvodu svěřil pak Weiseles provedení stavby staviteli Josefu Pilzovi. Brzy po jejím zahájení přišel Pilz s návrhy na změnu projektu, podle nichž byl pak Obytný a obchodní dům postaven a dostal přiděleno čp.152-II. Čísla Čp.153-II bylo zrušeno a zmizelo z mapy města. Nový dům čp. 152-II obsahoval v přízemí a I. patře (mezaninu) obchodní místnosti, ve druhém a třetím patře po dvou velkých bytech. Do užívání byl předán na jaře roku 1897.

Když byl v roce 1895 postaven sousední čtyřpodlažní dům čp.150-II, dostal jeho majitel Franz Posselt od města za zrušené loubí náhradu ve výši 400 zlatých. Je proto pochopitelné, že i Wei, Seles po dostavbě svého domu žádal od města za postoupenépozemky pro rozšíření ulice náhradu ve výši 250 zlatých za každý ftvereční sáh. Celkem se jednalo o 8,06 čtverečního sáhu (28.96m²). Město však tento požadavek kategoricky odmítlo. Záležitosti se ujali advokáti a vznikl spor, který se dostal až na Zemské zastupitelství v Praze a nakonec k Ministerstvu vnitra do Vídně. Jak vážně posuzovala tento spor správa města je patrné i z toho, že si vyžádala stanovisko z 18 našich a zahraničních měst o jejich postupu v podobných případech.

S menšími změnami byla stavba podle projektu stavitele Josefa Pilze na jaře roku 1897 dokončena a předána do užívání. Novorenesanční průčelí Weiselesova paláce obohatilo vzhled Pražské ulice, v té době Schückerovy. Weiselesův obchodní a obytný dům využívající pro prodej i druhé nadzemní podlaží (mezanin) patří k prvním svého druhu v Liberci. V jeho uličním průčelí dominovaly velké výkladní skříně, jejichž skleněné tabule dělí pouze konstrukčně nezbytné štíhlé profily ocelových sloupů. Svým vzhledem již ohlašovaly nástup secese, nového stavebního slohu, právě tak jako architektonicky zajímavě ztvárněné obložení průčelí prvního patra dřevem. Nastupující secesi bylo ovlivněno i ukončení arkýře v pátém podlaží, vystupující z roviny mansardové střechy kryté štípanou břidlicí. Místo původně navrženého bohatě členěného novorenesančního štítu, zde vznikl osmiboký kubus, zakrytý jednoduchou stanovou stříškou. U vchodu do budovy zůstal původně uvažovaný, bohatě profilovaný novorenesanční portál, ukončený rozeklaným segmentovým frontonem. Dvoukřídlové vchodové dveře mají půlkruhový záklenek se sklenětou výplní. Střed budovy je zdůrazněn čtyřbokým arkýřem, probíhajícím přes třetí a čtvrté podlaží. Jeho třídílná okna jsou ve třetím bodlaží ukončena rovným nadpražím, ve čtvrtém podlaží elipsovitým záklenkem. Po obou stranách arkýře se nacházejí v každém bodlaží dvě sdružená okna, ve třetím nadzemním podlaží s rovným hadpražím, ve čtvrtém podlaží s půlkruhovým záklenkem. Parapety oken ve třetím podlaží zdobí kuželky, figurální reliéfovou výzdobu mají parapety a plochy nad okny ve čtvrtém podlaží. Na reliéfu mezi okny třetího a čtvrtého podlaží jsou štíty se symboly průmyslu a obchodu podpírané postavami andílků. Pod hlavní římsou arkýře je uprostřed reliéfového pásu s putti medailon s letopočtem roku ukončení stavby. První dvě obchodní nadzemní podlaží odděluje od nořeních obytných podlaží mohutná římsa a celé průčelí ukončuje mačně vysunutá, bohatě profilovaná hlavní římsa, podepřená klasicistním zubořezem. Část zdiva mezi okny je obložena kabřincem okrové barvy. Na spodním konci jsou tyto plochy opatřeny jednoduchou podnoží, na hoření straně mají stylizovanou hlavici složenou ze štukových ozdob a okřídlených hlav. Maskarou ovinutý vavřínovým věncem je umístěn na arkýři mezi okny třetího a čtvrtého podlaží.

Dispozičně je dům řešen osově. Jeho středem probíhá v přízemí průchozí chodba s výstupem na dvůr. Z ní vede uprostřed tříramenné schodiště se segmentovým nástupním ramenem. Schodiště je opatřeno železným kovaným zábradlím se zajímavým ukončením ve tvaru dračí hlavy. Strop průchodu zdobí štuková výzdoba. Schodiště osvětlovaly z obou stran prostorné prosklené světlíky.

Budova čp.158-II je z větší části podsklepená. Do suterénu vedl přístup z hlavního schodiště v chodbě domu a boční vstup ze dvora, jehož úroveň je nižší. Zatímco bývalý dům čp.153-II byl celý podsklepený, u sousedního domu čp.152-II byla podsklepena pouze jeho přední část přiléhající k Pražské ulici. U hlavního schodiště se v suterénu bývalého domu čp.153-II nacházela kruhová studna, ponechaná zde z první dřevěné zástavby.

Prostory přízemí sloužily původně výlučně obchodním účelům. Ve druhém podlaží, mezaninu, se kromě prodejen na straně do Pražské ulice, nacházel čtyřpokojový byt na nádvorní straně. Třetí a čtvrté podlaží s byty mělo stejné dispoziční řešení. V části do ulice vznikly pětipokojové byty s arkýřem ve středním pokoji, na nádvorní straně byty čtyřpokojové. Všechny byty měly příslušenství, odpoví-dající tehdejšímu standardu. Stropy pokojů ve třetím podlaži měly bohatou štukovou výzdobu.

Ve dvoře na jižní straně domu čp.152-II byla v roce 1895 Postavena libereckou stavební firmou Schär & Leupelt již zmíněná dvoupodlažní podsklepená budova čp.376-II, s pultovou střechou, v izolované poloze. V přízemí obsahovala textilní sklad a dílnu, v patře vzorkovnu, přebírku a opravnu textilního zboží a kancelář. Na protější straně dvora se téhož roku objevila přízemní budova s pultovou střechou, v níž se nacházel byt domovníka o jedné světnici a kuchyni a pro uživatele bytů v hlavní budově osm kójí kůlen.

Po smrti Ernsta Weiselese převzala dům roku 1909 jeho manželka Berta. Od ní přešel dům v roce 1914 do vlastnictví vídeňské banky Pensionsfond der Angestelter der Wiener Bank, která jej měla v držení až do roku 1924, kdy se stala majitelem Česká banka Praha. Po ní se ve vlastnictví střídaly pouze peněžní ústavy. V roce 1929 Česká banka Union z Prahy, v roce 1939 DOd svého zrodu prodělával objekt jen malé změny, které se soustředily převážně na práce nepřekračující rámec běžné údržby, nejčastěji prováděné v přízemí a prvním patře, podle potřeb střídajících se uživatelů. Tradičně zde užíval pravou stranu od vchodu textil a galanterie, levou stranu pak peněžnictví. V padesátých letech došlo k požáru v podstřeší. Při rekonstrukci zničených částí bylo přistavěno další, páté podlaží a v něm vznikly dva třípokojové byty s okny do Pražské ulice. Prostory na nádvorní straně zůstaly půdou. Velká typová okna a celkové, ryze účelové, pojetí nástavby v ničem neodpovídalo ušlechtilému novorenesančnímu průčelí budovy. NaŠtěstí při pohledu z úzké Pražské ulice zakrývala zčásti tuto nástavbu mohutná, značně vyložená, hlavní římsa. V přízemí byly v roce 1991 provedeny nákladnější úpravy pro banku Bohemia. eutsche Bank, Filiale Reichenberg, roku 1940 Gotfaer Feuer Versicherungsbank. Po válce v květnu 1946 byla vložena na budovu národní správa, od níž v roce 1955 přešel objekt na Oblastní bytový komunální podnik v Liberci. Dne 20.února 1962 byl dům čp.152-II převeden na Městský národní výbor v Liberci, domovní správu, která objekt spravovala 33 let Teprve v roce 1995 se po složitých jednáních stala vlastníkem domu akciová společnost Severočeská vodárenská společnost v Liberci.

Přestavba v letech 1996 - 1997

Velkými proměnami prošla budova čp.152-II v letech 1996-97, když se stala jejím majitelem Severočeská vodárenská společnost a.s. v Liberci. Za ředitele inženýra Ivo Sušického byl celý objekt podroben rozsáhlé rekonstrukci a dostavbě. Vzhledem k jeho umístění v centru městské památkové zóny (MPZ), zde kromě požadavků účelových sehrály svou úlohu i požadavky státní správy. Rekonstrukci budovy prováděla Stavební hrádecká společnost podle návrhu libereckého architekta Václava Macka.

Po dokončení přestavby vznikly v suterénu výstavní prostory, přístupné z Pražské ulice novým vstupem a schodištěm umístěným vpravo vedle hlavního vchodu. Kromě těchto výstavních prostor je zde umístěna strojovna klimatizace, šatny, sociální zázemí a sklady, přístupné přímo ze dvora. V přízemí (I.nadzemním podlaží), zaujímá střed budovy hlavní vstup, který si zachoval původní reprezentační vzhled. Prostory po jeho levé straně obsadila První městská banka a.s., která vystřídala banku Bohemia. Po pravé straně vstupu se objevil již zmíněný nový vstup do galerie Studna v suterénu. Další prostory přízemí po bývalé prodejně oděvů si upravila lékárna. Ze vstupní chodby v níž byl ponechán krásný, štukatérsky zdobený strop, vede schodiště do pater. Ozdobou vstupu zůstalo i původní kované zábradlí schodiště.

Zcela se změnily prostory v I. patře (mezaninu). Z bývalých prodejen a skladů se staly kanceláře společnosti SVS. Je zde umístěna kancelář ředitele a sekretariátu, počítačové centrum, planografie a sociální zázemí. V místech bývalého světlíku na jižní straně vznikla zimní zahrada, navazující na pracovnu ředitele. Prostor druhého světlíku na severní straně byl využit pro hovornu s vlastním prosklením nad následujícím podlažím. Do něho bylo vestavěno vnitřní ocelové schodiště umožňující spojení mezi kancelářemi SVS ve 2. a 8. nadzemním podlaží a současně zajišťovalo přístup do kanceláří SVS umístěných ve 8. nadzemním podlaží v sousedním domě čp. 150-II. Schodiště spojující dosud textilní prodejnu v přízemí s patrem bylo odstraněno.

Bez větších dispozičních úprav zůstalo II. patro (3.NP.). Místnosti na straně do Pražské ulice slouží jako kanceláře SVS. Došlo zde pouze O doplnění sociálního zázemí. V části obrácené do dvora zůstaly dva dvoupokojové byty. Beze změn bylo ponecháno také IT. patro (4.NP.) se dvěma prostornými byty. Směrem k Pražské ulici pětipokojový byt s příslu" ženstvím, na opačné straně čtyřpokojový s příslušenstvím.

Následující IV. patro (5.NP.) vzniklé nástavbou po požáru v padesátých letech obsahuje na straně do ulice dva třípokojové byty. Původní předimenzovaná okna byla vyměněna za sdružená tvarově odpovídající celé fasádě. Bývalá půda na nádvorní straně byla pře" stavěna na dva byty. Třípokojový a dvoupokojový, oba s příslušným sociálním vybavením. Nástavbou dostala budova ještě podkroví (6.NP). Zde vznikla menší bytová jednotka o dvou pokojích s příslušenstvím a jedna garsoniéra, orientovaná do ulice. Na straně do dvora ukončuje objekt pouze nepochůzná terasa a konstrukce světlíků. Krytinu střechy voří tvarovaná lepenka tzv. bonský šindel šedozeleného odstínu.

V rámci rekonstrukce domu čp.152-II byla provedena i modernizace všech zdravotních instalací, vyměněn výtah procházející až do IV. patra, prostory byly vybaveny novou vzduchotechnikou a elektrickým podlahovým vytápěním. Pouze u bytů v podkroví je vytépění plynové. Důkladnou generální opravu dostala i obě průčelí domu. Na jižním štítu je umístěn panel s digitálními hodinami a měřením teploty vzduchu, dobře viditelný ze Soukenného náměstí. Uskutečnila se také generální oprava pomocného dvoupodlažního objektu čp.376-II ve dvoře. Novou úpravu dostal celý prostor při Papírové ulici, odkud vede vedlejší vstup do budovy SVS a příjezd na parkoviště. Část dvora slouží jako odpočinková plocha oživená fontánkou a zelení.

V Liberci. se zachovalo poměrně málo středověkých staveb, postavených v některém z nejvíce uznávaných architektonických slohů. Přesto byl historický střed vyhlášen městskou památkovou zónou (MPZ) díky tomu, že se zde nachází řada vynikajících ukázek slohů z konce 19. a počátku 20. století, dodávající městu ojedinělou tvářnost. Současně jsou výstavné budovy z tohoto období svědectvím obdivuhodné proměny Liberce z bezvýznamné horské obce na metropoli severních Čech. K vynikajícím stavbám, pozoruhodným svou novorenesanční architekturou, patří nesporně i palác SVS v Pražské ulici. Jeho další zachování je trvale zajištěno úspěšnou rekonstrukcí citlivě provedenou Severočeskou vodárenskou společností a.s. v Liberci.

Domu čp.152-II se opět navrátil jeho původní dominantní výraz, nezastupitelný v rámci zástavby Pražské ulice. Je ukázkou toho, že lze skloubit nové využití staré zástavby se zachováním jeji architektonické a historické hodnoty.

(zdroj: Ing. arch. Svatopluk Technik, Ing. Jiří Technik - Historie a proměny paláce SVS čp. 152 - II v Liberci, 1998)

Výstavní síň Metznerbundu


Hrázděný pavilon v Pražské ulici, otevřený členskou výstavou v rámci veletrhů 15.8.1920. Pod ním se právě bourá stará hospoda Zur Sandwirt, na jejímž místě později vyrostl obchodní dům Brouk & Babka. V místech výstavní síně byl vjezd do Naivního divadla, nyní je M-Bank (zdroj Kniha o Liberci)

Hostinec Zur Sandwirt (postaven 1697) v Pražské ulici, na jehož místě byl později postaven obchodní dům Brouk a Babka. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Hostinec Zur Sandwirt (postaven 1697) v Pražské ulici, na jehož místě byl později postaven obchodní dům Brouk a Babka. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)

Brouk a Babka v ulici Pražská.

Model je ke stažení jako bonusový obsah na Patreoun: https://www.patreon.com/rawenart

Pražská ulice a Brouk a Babka

Pohled do míst, kde se Pražská ulice mírně lomí a odbořuje z ní Jezdecká ulička. Nad secesním domem z roku 1909 vystupuje do ulice hospoda Zum Sandwirt, postavena roku 1697. Za ní vyčníva část poutače výstavní síně uměleckého spolku Metznerbund, který zde až do poloviny třicátých let pořádal četné výstavy. Na místě roubené hospody byl v roce 1936 postaven obchodní dům pražské společnosti Brouk a Babka, projektovaný architektem Janem Gillarem, který se o tři roky později podílel na vybavení interiéru Bílé Labutě v Praze. Podobnost obou staveb je zřejmá a byla by určitě ještě výraznější, kdyby se investorům podařilo získat i vedlejší pozemek.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Václav Exner
archiv Václav Exner
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

Obchodní dům Brouk a Babka (30.léta)

Původně na jeho místě stávala starobylá hospoda Zur Sandschenke. tento poslení roubený dům, připomínající nejstarší zastavění Pražské ulice, přečkal až do roku 1936, kdy zde byl vybudován šestipodlažní obchodní dům pražské firmy B + B. Záměr využít také sousední volné parcely se pro odpor německýc obchodníků nepodařilo prosadit. Obchodní dům, který nesl od 5.11.1950 jméno Jiskra, je skvělou ukázkou funkcionalistického slohu z meziválečného období. Projektoval ho pražský architekt Jan Gillar, prováděcí plány dodala liberecká firma Peukert a Henke a postaven byl pražskou firmou B. Nekvasil.

Otevření obchodního domu B+B (5.7.1936)

Zahájení prodeje v nově postaveném obchodním domě bylo opravdovou událostí.
Před budovou připomínající poněkud zmenšenou pražskou Bílou labuť se už od časného rána shromažďovaly stovky zvědavců. K všeobecnému zmatku ještě přispělo vypuštění balónků s poukázkami na zboží. Přesně i půl deváté se otevřely dveře a nedočkaví nakupující c několika minutách zaplavili všechna oddělení. Na první z nich čekaly jako pozornost malé dárky. Sortiment nabízeného zboží zahrnoval prakticky veškeré druhy látek a oblečení včetně obuvi, dále potřeby pro domácnost, nábytek, elektrické přístroje a širokou paletu sportovního vybavení. Letáček vydaný k otevření propagoval nákupní systém B+B, který by se dal vyjádřit hesly: prodáváme jen kvalitní zboží, rychlé vyúčtování při bohatém výběru, záruka měsíčních splátek, žádné zálohy ani platové záznamy, poskytování úvěru pouze do výše znemožňující předlužení, úslužné vyřízení žádostí o poshovění při prokazatelné a nezáviněné platební neschopnosti.

(zdroj Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci)

archiv SM v Liberci
archiv SM v Liberci

Staré domy v Pražské ulici

(Část oleje na plátně, autor Josef Pohl, počátek 20.století , kresba ze 70.let 19.století)

Kašna s pitnou vodou byla původně na pravé straně ulice ve směru od radnice u domu čp. 249 - II, ale při jeho přestavbě roku 1826 musela být přesunuta naproti, vedle starobylé dřevěné hospody Zur Sandschenke, postavené v roce 1697. Po zřízení vodovodu počátkem 20.století byla odstraněna a na jejím místě vznikl později obchodní dům Brouk a Babka.

Jinou ukázkou ještě napůl dřevěné zástavby je dům čp.8 - III (orientační číslo 7). Na jeho špatný stavební stav bylo poukazováno už v roce 1861, novorenesanční přestavby se ale dočkal až za 30 let.

(zdroj Kniha o Liberci)

zadní trakty v Pražské ulici (archiv J.Hůlka)
zadní trakty v Pražské ulici (archiv J.Hůlka)
Uprostřed na rohu Jezdecké ulice v domě čp.16 bývalo vyhlášené lahůdkářství a později cukrárna - foto interiéru cukrárny v roce 1972  (zdroj Jiří Bock-Jeřáb Liberec III)
Uprostřed na rohu Jezdecké ulice v domě čp.16 bývalo vyhlášené lahůdkářství a později cukrárna - foto interiéru cukrárny v roce 1972 (zdroj Jiří Bock-Jeřáb Liberec III)

DŮM V PRAŽSKÉ ULICI

První zpráva o domě čp. 16-III na rohu Jezdecké ulice pochází z roku 1620. Pozdější majitel továrník Anton Demuth na jeho místě postavil třípodlažní zděný dům (1857), k němuž chtěli jeho synové počátkem 20. století přistavět podél Jezdecké uličky přádelnu, ukončenou na straně obrácené do Moskevské ulice dalším obytným domem. Proti tomu podal protest Ludung Edelstein, majitel obchodního domu (čp. 50-III) na protější straně 3,5 m Široké uličky, a z přístavby sešlo. Když roku 1908 firma Demuth likvidovala, převzal nárožní dům instalatér Josef Flefter a provedl podle návrhu Adolfa Horna secesní přestavbu. Už v dalším roce ho ale nechal zvýšit o další patro. Přestavbu, klerá dala objektu dnešní podobu, navrhl a prováděl Ernst Mohr. Přes další Edelsteinovy protesty se podařilo prosadit přístavbu dílen a skladu ve dvoře (1911). Od Heftera převzala dům pražská Banka pro obchod a průmysl (dřívější Zemská banka) a upravila si ho pro své potřeby. Hlavní provozní prostory měla v přízemí, v podkroví vznikl roku 1927 byt. Přístavbu pronajímala různým živnostníkům, např. holiči Nejdkovi, Jičínským mlékárnám aj..

Za okupace přebrala objekt lipská Allgemeine Kreditanstalt. Po osvobození zde byly krátce úřadovny pro Němce, potom Odborný závod pro elegantní pánskou, dámskou i dětskou konfekci, po nich tu dlouho poskytovalo občerstvení vyhlášené lahůdkářství, vystřídané později cukrárnou. V patrech zůstaly sklady oděvů a dílny.

Po roce 1990 se tu vystřídalo několik firem. V roce 1992 byla přístavba v Jezdecké uličce vkusně upravena firmou Stone Time, která zde otevřela jedno z nejlepších kopírovacích středisek v Liberci.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pražská ulice v roce 1992
Pražská ulice v roce 1992
Pražská ulice 1992 a 2020
Pražská ulice 1992 a 2020
30.léta minulého století a 2021
30.léta minulého století a 2021
1964 (Vilém Boháč)
1964 (Vilém Boháč)

Neony v Pražské ulici (polovina 60.let)

Neonové reklamy se začaly objevovat počátkem šedesátých let. V roce 1961 zřídily komunální služby zvláštní oddělení pro jejich výrobu a údržbu. O tom, že jejich zavádění nebylo bezproblémové, svědčí jeden z výroků: "Ještě nedávno jsme se domnívali, že socialistické město nebude mít světelnou reklamu, poněvadž tu nebude kapitalistická obchodní konkurence. Není sporu o tom, že světelnou reklamu skutečně nepotřebujeme, a přece ji máme, prostě proto, že chceme mít ulice veselé. " Koncem šedesátých let už Pražská ulice večer svítila skoro jako některá západní města. Během normalizace opět potemněla a ještě v době vzniku tohoto článku (1996) měla k dřívějšímu lesku daleko.

(Zdroj Kniha o Liberci)

Kdy jste naposledy potkali v Pražské tolik lidí? (13.12.1984.)
Kdy jste naposledy potkali v Pražské tolik lidí? (13.12.1984.)

12.2.1994. Pražská téměř deset let bez tramvají.

(archiv Jiří Holeček)
1952 (archiv Boveraclubu, kolorováno Fotočas Mirek )
1952 (archiv Boveraclubu, kolorováno Fotočas Mirek )

Zima v Liberci před dvaceti lety...

(archiv Petr Šimr)

Pražská ulice v 80.letech
Pražská ulice v 80.letech
Dnes místo drahých bonbónů levné knihy! (Hans Oldskull)
Dnes místo drahých bonbónů levné knihy! (Hans Oldskull)
Pražská ulice (M.Gergelčík)
Pražská ulice (M.Gergelčík)
1989
1989
Nároží Pražské ulice a Soukenného náměstí v 50.letech a v roce 2019  ....Fronty na potraviny a další výrobky každodenní spotřeby patřily neodmyslitelně k obrazu 50.let.
Nároží Pražské ulice a Soukenného náměstí v 50.letech a v roce 2019 ....Fronty na potraviny a další výrobky každodenní spotřeby patřily neodmyslitelně k obrazu 50.let.
Pražskou ulici za sychravého počasí právě na konci 60.let právě opouští tramvaj T2 ev.č. 17 v původní podobě , kterou pronásleduje jeden z autobusů Škoda 706 RO. (Archiv Boveraclubu)
Pražskou ulici za sychravého počasí právě na konci 60.let právě opouští tramvaj T2 ev.č. 17 v původní podobě , kterou pronásleduje jeden z autobusů Škoda 706 RO. (Archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
září 1979
září 1979
Trochu přibarvit a přiostřit a tramvaj se nám naklání, dle dostupných informací skutečně byla tato ulice "nestabilní" mohlo docházet k propadům či zhoršování statiky přilehlých historických budov, proto byla později tato tramvaj přeložena "o kus dál" 😉 Lidí je tam stále plno, ale jen v létě a když není covid, nebo je rozvolněno, letošní leto tam mezi cca 11-14 bylo vic lidí, že se nedalo projít a tramvaje nahradili auta s povolením, zejmena kurýři a dodávky vykladající zboží… (autor příspěvku Jaroslav Honzík)
Trochu přibarvit a přiostřit a tramvaj se nám naklání, dle dostupných informací skutečně byla tato ulice "nestabilní" mohlo docházet k propadům či zhoršování statiky přilehlých historických budov, proto byla později tato tramvaj přeložena "o kus dál" 😉 Lidí je tam stále plno, ale jen v létě a když není covid, nebo je rozvolněno, letošní leto tam mezi cca 11-14 bylo vic lidí, že se nedalo projít a tramvaje nahradili auta s povolením, zejmena kurýři a dodávky vykladající zboží… (autor příspěvku Jaroslav Honzík)
14.12.1984 Pražská ulice  (archiv Boveraclubu)
14.12.1984 Pražská ulice (archiv Boveraclubu)
A je dokonáno. Jirka Holeček při sváteční procházce 25.12.1984 nafotil odpojené koleje do horního centra Liberce, kam přestaly tramvaje zajíždět po 87 letech. Soukenné náměstí a ulice Pražská a Revoluční.
A je dokonáno. Jirka Holeček při sváteční procházce 25.12.1984 nafotil odpojené koleje do horního centra Liberce, kam přestaly tramvaje zajíždět po 87 letech. Soukenné náměstí a ulice Pražská a Revoluční.
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Dolní část Pražské ulice. Pohled na Soukenné nám. s drogerií U Černého psa. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Dolní část Pražské ulice. Pohled na Soukenné nám. s drogerií U Černého psa. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
OD Ještěd a OC Forum
OD Ještěd a OC Forum
Pražská ulice v květnu 1938 (i toto je liberecká historie)  (zdroj Kniha o Liberci)
Pražská ulice v květnu 1938 (i toto je liberecká historie) (zdroj Kniha o Liberci)
Ještěd a Ještěd duben 1997 optimistický obrázek pro dnešní sychravý den (Jana Zahurancová)
Ještěd a Ještěd duben 1997 optimistický obrázek pro dnešní sychravý den (Jana Zahurancová)
pohled z Pražské ulice před rokem 1930 a 4.7.2020
pohled z Pražské ulice před rokem 1930 a 4.7.2020
Budova uprostřed je bývalý hostinec Zum schwarzen Hund / U černého psa. (Hans Oldskull)
Budova uprostřed je bývalý hostinec Zum schwarzen Hund / U černého psa. (Hans Oldskull)
Soukenné náměstí - drogerie U Černého psa. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci
Soukenné náměstí - drogerie U Černého psa. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci
  Dolní část Pražské ulice. Pohled na Soukenné nám. s drogerií "U Černého psa". zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (color Fotočas)
Dolní část Pražské ulice. Pohled na Soukenné nám. s drogerií "U Černého psa". zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (color Fotočas)
M.Gergelčík
M.Gergelčík
Liberecké karosy v popředí vůz e.č.426 na Funerově ulici dne 7.Července 1986 foto Ivo Kapl
Liberecké karosy v popředí vůz e.č.426 na Funerově ulici dne 7.Července 1986 foto Ivo Kapl

Podle zjištěného navštívil Liberec v říjnu 1938

docela známý a zkušený německý fotograf Willy Pragher. I když záznamy nehovoří o tom, že by již napadl nějaký sníh, teplota se pohybovala v druhé polovině měsíce okolo 10 stupňů, a zkrátka to netrefil. Evidentně ho zastihla chumelenice a dost možná si i poškodil fotoaparát, nebo to odnesly negativy, případně musel narychlo odjet. Dochovaly se totiž asi jen čtyři fotky, z toho jedné pomohla dnes menší softwarová úprava.

(archiv Petr Ruprecht)