Liberec III - Jeřáb - část 1.  (Náměstí Dr.E.Beneše, Pražská ulice)

28.05.2020
Obrazy, hrnky, talířky, hodiny, magnetky a medovina, vše skladem. 🙂 www.porcelan-glass.cz  (Jan Cidrych)
Obrazy, hrnky, talířky, hodiny, magnetky a medovina, vše skladem. 🙂 www.porcelan-glass.cz (Jan Cidrych)

Historie Liberce III do konce redernovského období (1622) s připojením části Růžodolu s pomístním názvem "Kranich" k městu v roce 1612


Vysvětlení historie dnešního Jeřábu se neobejde bez poznání předchozí situace v časových a prostorových souvislostech. Trvalé osídlení užšího Liberecka je spjato až s příchodem šlechtického rodu Biberštejnů na Frýdlantsko v roce 1278, jenž inicioval od osmdesátých let 13. století novou kolonizační aktivitu. Během ní se do poloviny 14. století dotvořila základní sídelní struktura Liberecka. Kolem roku 1300 byla založena ves Liberec o rozloze cca 520 ha, která se stala sídlem malé farnosti. Do jejího obvodu patřila zřejmě již existující ves Růžodol, jejíž hranici s Libercem tvořil tok Nisy. Byla jednou z nejrozsáhlejších vsí Liberecka o rozloze cca 760 ha. Během první poloviny 14. století se staly obě vsi v rámci biberštejnského dominia součástí samosprávného obvodu hamrštejnského hradu pod vrchním dohledem frýdlantského purkrabího. Jejich obyvatelé navštěvovali místní trhy v blízkém Frýdlantu a Chrastavě i výroční trhy ve vzdálenějším Zhořelci. Živili se zemědělstvím, pastevectvím i prací v lese. Ve čtyřicátých letech 15. století obnovili Biberštejnové během husitských válek zpustošený Liberec povýšením na městečko, jehož měšťané získali právo vaření piva. Liberec patřil dlouho mezi tzv. trpasličí městečka se zástavbou pouze kolem vyměřeného tržiště. Během česko-uherských válek byl v roce 1469 vypálen. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 16. století se Liberec stal správním centrem nově vzniklého libereckého panství s vrchnostenským poplužním dvorem. Právovárečné domy na parcelách pozdějších budov s čp.3 a čp. 4 na jižní straně nově vzniklého tržiště spolu s mlýnem, který byl v té době zřejmě postaven v blízkosti dnešního čp. 26, byly prvními stojícími objekty na území dnešního Liberce III. Po příchodů Redernů na liberecké panství se po roce 1558 odehrály změny i na území Růžodolu. Mezi lety 1564 -1566 koupil růžodolské rychtářství s příslušenstvím liberecký hejtman Jáchym Ulrich z Rosenfeldu a založil zde hospodářský dvůr. V roce 1577 k němu přikoupil sousední sedláckou usedlost s pozemky. Po jeho smrti získali tento majetek v roce 1597 Redernové, kteří ke dvoru mezi lety 1602-1610 scelili další půdu dvou sousedních poddanských usedlostí. Růžodolský vrchnostenský dvůr o rozloze 202,5 ha měl však malou výnosnost, proto byl z velké části rozparcelován a Kateřinou z Redernu odprodán devatenácti libereckým měšťanům. Je to významná událost pro dějiny města. Nově získané pozemky jsou dodnes základem katastrálního území Jeřábu a daly mu i pojmenování. Převod majetku byl zapsán do vrchnostenské gruntovní knihy 8. ledna 1612 a objevuje se tu poprvé pomístní název "Kranichsberg" (později psán zkráceně "aufm Kraniche"). Podle ptáka jeřába nebo jména dřívějšího rychtáře se tak nazývalo stoupající návrší v místech dnešního nádraží spolu s loukami a polnostmi z jeho obou stran táhnoucími se až k Nise, které byly původně součástí růžodolského rychtářství. Velká část byla z něho připojena k městu, menší díl luk a pozemků před a za tzv. "Velkým rybníkem" zhruba v místech mezi řekou Nisou, dnešní ulicí Košickou, Nákladní a třídou 1. máje si ponechala vrchnost. Ze zbylých oddělených částí Růžodolu vznikl pozdější Růžodol I a Horní Růžodol, které do roku 1850 tvořily společnou ves.

Povýšení na město a právo konat dva výroční trhy přineslo od roku 1577 další oživení hospodářského života. Znamenalo významnou stavební proměnu Liberce, vyrostly tu první zděné budovy a díky uděleným privilegiím a příhodným podmínkám se rozvinul obchod a řemesla. Důležitým vedlejším zaměstnáním měšťanů bylo pivovarnictví. V roce 1592 byl stanoven konečný počet výsadních právovárečných domů na šedesát tři, z nichž pouze sedm stálo na území pozdějšího Liberce III. V roce 1619 existovalo v Liberci osm cechů, mezi nimiž začal postupně nabývat na významu soukenický cech. Rostl i počet obyvatel města, zatímco v roce 1552 lze odhadovat kolem 35-40 domů s 300 obyvateli, v roce 1622 to bylo již 203 domů s 1 500 obyvateli.

Na konci vlády Redernů v roce 1622 stálo v místech pozdější liberecké třetí čtvrti asi 50 domů. Relativně živelnou výstavbu formoval především členitý terén a soukenická výroba vyžadující dostatek vody. Část zástavby se proto od konce 16. století soustředila také do prostoru v okolí dnešního Soukenného náměstí. Harcovský potok se tu patrně již ve druhé polovině 16. století sléval s mlýnským náhonem vyvedeným z Nisy a jeho rozšířený tok zde tvořil mlýnský rybník. Část vody z něho odtékala jako Harcovský potok do Nisy a část do vrchnostenského mlýna a za ním pokračoval náhon dále. V tomto období na území pozdějšího Liberce III přibyly postupně do roku 1552 v dnešním náměstí Dr. E. Beneše nejprve právovárečné domy v místech dnešních čp. 1 a čp. 6 a mezi lety 1552-1593 pak další výsadní domy (čp. 2 a čp. 5) a v dnešní Pražské ulici čp. 7. Domy na náměstí byly s hrázděným patrem, loubím a štíty obrácenými do prostoru náměstí. V Pražské ulici pak přibyly mezi lety 15921622 další domy (čp. 8, čp. 9, čp. 13, čp. 15, čp. 16, čp. 17, čp. 19, čp. 20, čp. 21, čp. 22 a čp. 23). Na obecní půdě za mlýnem hospodářské objekty: v roce 1576 v dnešní Široké ulici obecní sladovna (čp. 28), v dnešní Myslivecké ulici roku 1605 pazdírna na tření Inu (čp. 297), obecní rasovna (čp. 307) a kolem roku 1590 koželužna ševců (čp. 309) a v dnešní Barvířské ulici v roce 1608 barvírna (čp. 29-30). Do roku 1622 byly v ní postaveny domy čp. 31, čp. 32, čp. 33; z druhé strany - čp. 116, čp. 117, čp. 118, čp. 119, čp. 120, čp. 121 a čp. 122; v dnešní ulici Hrázděné čp. 108, čp.111, čp. 113; v dnešní třídě 1. máje čp. 64, čp. 71 a čp. 76 a Jánské ulici čp. 51, čp. 55, čp. 57, čp. 59 a čp. 60.

S výkonem samosprávy byly spojeny stavební záležitosti, které byly do konce 18. století pod vrchnostenským dohledem. V čele stál nejprve dědičný rychtář, který jako vrchnostenský úředník rozhodoval ve správních záležitostech a zastupoval vrchnost na vesnickém soudu. Po povýšení Liberce na městečko se ve čtyřicátých letech 15. století postavil do čela nově vzniklé městské rady purkmistr, který se stal po zániku funkce dědičného rychtáře na přelomu 15. a 16. století vedoucím orgánem samosprávy. Od konce třicátých let 16. století se v Liberci začala formovat městská kancelář s městským písařem a rozvíjela se městská správa. Dochované písemnosti vzniklé z její úřední činnosti jsou od té doby prvořadým pramenem i pro dějiny později zřízené třetí městské čtvrti.

(zdroj: J.Bock - Liberec III Jeřáb městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

1935 (zdroj: https://www.ebay.com )
1935 (zdroj: https://www.ebay.com )

Náměstí Dr. Edvarda Beneše

Náměstí Dr. Edvarda Beneše je jedním z nejvýznamnějších náměstí v Liberci, na pomezí částí Staré Město, Nové Město, Perštýn a Jeřáb.

Přestože se náměstí v minulosti jmenovalo Staroměstské, tak do čtvrti Liberec I - Staré město patří pouze část od radnice na sever, východní strana náměstí patří do čtvrti Liberec IV - Perštýn, západní strana náměstí s hotelem Praha patří do čtvrti Liberec II - Nové Město, a plocha náměstí a jižní strana do čtvrti Liberec III - Jeřáb.

Náměstí se nachází v horní části libereckého centra. Do jeho hlavní části (takzvaně před radnicí) ústí ulice Moskevská, Pražská, Kostelní, Frýdlantská, Železná a 5. května. Náměstí ovšem pokračuje i směrem dále za radnicí, kde do něj ústí ulice Mariánská, Rumjancevova a Sokolská.

Na náměstí se nachází významné městské objekty, především zdejší radnice a divadlo F. X. Šaldy. V jeho hlavní části je umístěna Neptunova kašna a také vydlážděný půdorys původní radnice zbourané v roce 1894. V části za radnicí se nachází stejnojmenné zastávky autobusů městské hromadné dopravy. Do roku 1984 přes náměstí vedla také tramvajová trať, ta však byla přeložena do Rumunské ulice.

Náměstí v minulosti neslo různé pojmenování, jako byla Margktt (podle dřívější tržnice), Ring, Altstädter Platz, Alte Markt, Radniční náměstí nebo Staroměstské náměstí. Pro část za radnicí se používal název Divadelní náměstí, pro ulici vedenou po severozápadní straně náměstí pak název Kronen Gasse.

  • Dr. Ed. Beneš Platz / náměstí Dr. Edvarda Beneše (1937-1938) - podle československého prezidenta Edvarda Beneše
  • Adolf Hitler Platz (1938-1945) - podle německého nacistického vůdce Adolfa Hitlera
  • náměstí Presidenta Dr. Edvarda Beneše (1945-1952)
  • náměstí Bojovníků za mír (1952-1991)
  • náměstí Dr. E. Beneše (od roku 1991)

(zdroj Wikipedie)

Nám. Dr. E. Beneše, 1939. Kvalita nic moc, ale běžně fotky v daném směru nejsou. (zdroj: eBay)(Petr Ruprecht)
Nám. Dr. E. Beneše, 1939. Kvalita nic moc, ale běžně fotky v daném směru nejsou. (zdroj: eBay)(Petr Ruprecht)
1904 (archiv O.Musil)
1904 (archiv O.Musil)

STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ PO PŘESTAVBĚ

Na prvním snímku je vjezd do Železné ulice již rozšířen ubouráním nárožní hospody U Řetězu (1902). Zde a na místě jejího dosud stojícího souseda brzy vyroste dnešní hotel Praha. Na protějším nároží Frýdlantské ulice dominuje Seidlův obchodní dům. Manželka zakladatele firmy F. J. Seidel, které v Liberci nikdo neřekl jinak než Titz-Sophie, měla od roku 1855 vyhlášený oděvní obchod v hostinci U Řetězu. Jako první přicházela s módními novinkami, takže se u ní scházela liberecká honorace a bylo téměř nemyslitelné, aby měšťanská dcera neměla svatební šaty právě od ní. Podnikavá majitelka i roku 1870 zřídila také První koncesionovaný liberecký pohřební ústav Concordia, fungující keště za první republiky. Po její smrti (1877) převzal vedení firmy syn Gustav. Jelikož dům s jeho obchodem měl padnout za oběť rozšíření Železné ulice, koupil protější nárožní stavení čp. 244-I), na jehož místě vybudoval po požáru 1891 dnešní novorenesanční obchodní dům. Od roku 1903 ho vedli jeho synové Gustav a Walter, kteří provedli rozsáhlou modernizaci. Dámská oděvní firma Seidel byla první v Liberci, která zavedla elektřinu nejen k osvětlení, ale také k pohonu veškerého strojového zařízení.

Na druhém snímku dominuje uprostřed jižní strany náměstí novorenesanční dům s arkýřem přes dvě patra, zakončený vysokým štítem (čp. 4-III). Na jeho místě stával právovárečný dům přestavěný v roce 1808 na třípodlažní zděný s bohatou klasicistní fasádou. Dnešní podobu mu dal architekt Edmund Trossin (1886). Vynikající stavba je důstojným protějškem liberecké radnici. Mistrovským dílem je také vstupní kovaná mříž. Vedlejší dům čp. 5-III, na snímku uprostřed, vyniká nad ostatní svou šířkou. Je to pravděpodobně proto, že od roku 1555 v něm bydlel sám hejtman Joachim Ulrich z Rosenfeldu, panský správce města. V polovině 17. století byl přestavěn na dřevěný patrový dům s loubím o třech polích a hrázděným průčelím zakončeným dvojitým sdruženým štítem. Ten býl roku 1834 nahrazen zděným třípodlažním domem s klasicistním průčelím zdobeným šesti plochými pilastry s korintskými hlavicemi. V druhé polovině 19. století mu bylo přistavěno ještě jedno patro a v této podobě zůstal dodnes. Roku 1856 tu byl otevřen druhý liberecký peněžní ústav - filiálka Eskomptního ústavu Rakouské národní banky. Není bez zajímavosti, že v roce 1904 zažádal majitel prodejny kávy Gustav Roust, aby směl instalovat první stroj na pražení kávy v Liberci. Prodejna Café Americano pak byla otevřena roku 1909. Firma existovala i za první republiky , prostředí jejího krámku, kde se dodnes prodává váva, připomíná poměrně zachovalý interiér.

Sousední, původně dvoupodlažní nárožní dům (čp. 6-III, dnes informační středisko) byl dlouho majetkem purkmistra Mathese Ginzela (ve funkci 1643-51). Dnešní novoklasicistní podobu dostal v roce 1554. Zároveň bylo přibojeno křídlo v Pražské uhci, kam byl bozději přemístěn vchod. Podle rozhodnutí magistrátu měla být na jeho úkor rozšířena Pražská ulice (1880), ale bo odvolání majitele se ho podařilo zachovat, stejně jako dva domy bod ním, které dodnes přesahují regulační čáru.

Na posledním snímku stojí za kašnou dům čp. 4-IV, druhá liberecká lékárna U Zlatého lva. Založil ji roku 1792 Oktavian Wolf z Litoměřic a po deset letech ji prodal Josefu Ehrlichovi. Ten koupil roku 1809 uvedený dům, po roce ho nechal přestavět na zděný a přenesl do něj z Kostelní uličky lékárnu, která zde pak fungovala téměř půldruhého století.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

křižování tramvaji s nástupnimi ostrůvky ..🤔 (archiv M.Gergelčík)
křižování tramvaji s nástupnimi ostrůvky ..🤔 (archiv M.Gergelčík)
kolem roku 1970 (zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
kolem roku 1970 (zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Putování po náměstí Dr. Eduarda Beneše .....tentokrát jižní část .

Tuto část tvoří od nepaměti 6 domů. Stejně jako ostatních domů na náměstí jednalo se o dřevěné stavby s loubím . Postupně byly domy nahrazeny kamennými a ztratily loubí . Prvním domem zleva je Hlasivcům dům ( nároží s Moskevskou ) . V tomto domě byla lékárna a žila v něm do roku 1894 rodina Hlasivcova. V novodobé historii zde byl podnik Fotografia . Nejvice dominantním je dům čp.4. Tento dům je památkově chráněn . Styl je to novorenezanční.Díkem je architekta Trossina z roku 1886. Skvělá je tepaná mříž. Vedlejší dům ( čp 5 ) Ulrichův - je z roku 1834 - býval tu peněžní ústav a dlouhodobě až do dnešních dnů tu byla prodejna kávy. Narožní dům čp. 6 má také dlouhou historii. Při rozšiřování Pražské mu málem hrozilo zbourání, nakonec se ulice rozšířila na úkor loubí u domů 13 a 14 . V domě byl první Liberecký obchodní dům. Po roce 1989 bylo v přízemí Městské informační středisko .  (autor příspěvku Karel Krenk)

1991
1991
náměstí Dr. E. Beneše v roce 1938 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
náměstí Dr. E. Beneše v roce 1938 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Náměstí Dr.E.Beneše
Náměstí Dr.E.Beneše
Náměstí Dr.E.Beneše (foto M.Gergelčík)
Náměstí Dr.E.Beneše (foto M.Gergelčík)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
kolem roku 1930 (zdroj www.delcampe.net )
kolem roku 1930 (zdroj www.delcampe.net )
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban
1927 (archiv J.Peterka)
1927 (archiv J.Peterka)
archiv j.Hůlka
archiv j.Hůlka
1940
1940
archiv J.Hůlka, úprava Pav Karel
archiv J.Hůlka, úprava Pav Karel
Ještě 23.9.1968, tedy více než měsíc po vpádu bratrů a poboření domů na náměstí Bojovníků za Mír, se tramvaje od Hanychova musely otáčet před radnicí a do Lidových Sadů jezdily autobusy.
Ještě 23.9.1968, tedy více než měsíc po vpádu bratrů a poboření domů na náměstí Bojovníků za Mír, se tramvaje od Hanychova musely otáčet před radnicí a do Lidových Sadů jezdily autobusy.
Jeden z prvních autobusů ŠM11 dne 6.4.1969. (archiv Boveraclubu)
Jeden z prvních autobusů ŠM11 dne 6.4.1969. (archiv Boveraclubu)
a ukončení provozu (zdroj Pinterest Fandíme Liberci)
a ukončení provozu (zdroj Pinterest Fandíme Liberci)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
cca 1970
cca 1970
Benešovo náměstí kolem roku 1970. (Kniha Kouzlo starých pohlednic Liberecka) (archiv Všichni Čermáci)
Benešovo náměstí kolem roku 1970. (Kniha Kouzlo starých pohlednic Liberecka) (archiv Všichni Čermáci)
Pressfoto 1975 (archiov M.Ban)
Pressfoto 1975 (archiov M.Ban)
část pohlednice z archivu p.Odrážkové
část pohlednice z archivu p.Odrážkové
1926 (archiv J.Hůlka)
1926 (archiv J.Hůlka)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
1964 - foto Vilém Boháč
1964 - foto Vilém Boháč
1964 - Vilém Boháč
1964 - Vilém Boháč
1942 (archiv O.Musil)
1942 (archiv O.Musil)
Náměstí Dr.E.Beneše 28.11.1989 (archiv p.Odrážkové ) a 30.8.2020
Náměstí Dr.E.Beneše 28.11.1989 (archiv p.Odrážkové ) a 30.8.2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
cca 1974 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
cca 1974 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
1940
1940
1964 (archiv T.Stracke)
1964 (archiv T.Stracke)
archiv Niky Hrdy
archiv Niky Hrdy
1964 - Vilém Boháč
1964 - Vilém Boháč
rok 1964 (archiv Kompis Radek)‎
rok 1964 (archiv Kompis Radek)‎
Svatebčani ze vchodu radnice - 1955 (archiv J.Cvrček)
Svatebčani ze vchodu radnice - 1955 (archiv J.Cvrček)
archiv Bernard Jankura
archiv Bernard Jankura
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1920 - archiv Milan Šír st.
1920 - archiv Milan Šír st.
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
1933 (zdroj ansichtskarten-markt.com)
1933 (zdroj ansichtskarten-markt.com)
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
  (zdroj : https://gallery.hungaricana.hu )
(zdroj : https://gallery.hungaricana.hu )
1927 (archiv O.Musil)
1927 (archiv O.Musil)
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
"Nikdo nemůže popřít, že Staroměstské náměstí v Liberci s krásnou Metznerovou kašnou působí celistvě. Také Jablonec vlastní vynikající dílo Německo-českého sochaře, které přetvořeno v kašnu, by mělo najít své místo na volném prostranství před radnicí ".Ze zprávy pro zasedání městského zastupitelstva 30.10.1929 (Soka Jablonec n.N.)
"Nikdo nemůže popřít, že Staroměstské náměstí v Liberci s krásnou Metznerovou kašnou působí celistvě. Také Jablonec vlastní vynikající dílo Německo-českého sochaře, které přetvořeno v kašnu, by mělo najít své místo na volném prostranství před radnicí ".Ze zprávy pro zasedání městského zastupitelstva 30.10.1929 (Soka Jablonec n.N.)
Metznerova kašna před radnicí (1926) (zdroj: Libuše Horáková - Ze starého Liberce 1352 - 1945, 1970)
Metznerova kašna před radnicí (1926) (zdroj: Libuše Horáková - Ze starého Liberce 1352 - 1945, 1970)
Metznerova kašna na Liberecké výstavě českých Němců v roce 1906
Metznerova kašna na Liberecké výstavě českých Němců v roce 1906

Metznerova kašna skončila po válce v drti. Češi ji použili pod chodníky

Velkou diskusi vyvolal nedávný návrh na navrácení Metznerovy kašny s rytířem Rüdigerem do Jablonce nad Nisou. Obdobné umělecké dílo od téhož sochaře v minulosti stávalo i v Liberci na náměstí před radnicí. Od slavnostního odhalení uplynulo přesně devadesát let (v roce 2016).

S myšlenkou podobné výzdoby města přišli liberečtí stavitelé a výtvarníci již v roce 1904.
"V roce 1906 se v Liberci Metzner, tehdy nejrenomovanější českoněmecký sochař, představil. Pro zdejší výstavu českých Němců v Liberci navrhl figurální kašnu. Zároveň se s představiteli města dohodl, že toto dílo se stane novým výtvarným doplňkem náměstí před radnicí," popsal Jan Mohr ze Severočeského muzea, odborník na Metznerovo dílo.

K umístění kašny na náměstí ale nedošlo pro odpor místních architektů i nedostatku peněz.
Teprve v roce 1922 obnovilo město objednávku, jejíhož vyřízení se ujala Metznerova manželka Else. Metzner totiž v roce 1919 zemřel.
Odhalení fontány se konalo počátkem dubna 1926. Dílo vytvořili berlínský sochař, někdejší Metznerův spolupracovník Roman Schletterer s kovolitcem Martinem Piltzingem. Architektonické části z travertinu zpracoval kameník Andreas Hartner z dolnofranského Markbreitu.

Po válce dílo Češi odstranili jako symbol němectví

Na počátku války byl osud kašny ohrožen sbírkou barevných kovů, ale starosta ji s památkáři uhájil. Aniž to tušil, jen na pár let. V létě 1945 ji totiž Češi jako symbol němectví odstranili.
"Jako u mnoha jiných symbolů poraženého Německa nebyl brán zřetel na její skutečný umělecký i lidský smysl, byla naprosto mylně označena za Siegfrieda, symbol germánské rozpínavosti, a záhy po osvobození stržena," doplnil Jan Mohr.
Kamenné články byly rozebrány a uskladněny v technických službách města. Po roce 1948 spolu s jinými sochařskými díly byly rozbity a zavezeny jako podklad nově dlážděných ulic.

Kašnu z Jablonce odkoupili Němci, stojí ve městě Kaufbeuren
Metznerovo dílo však poznamenalo i jiná města v Čechách, Německu a Rakousku. Obdobná kašna jako v Liberci stávala i v Jablonci nad Nisou. Na dnešní Horní náměstí byla umístěna v roce 1930. Po válce ji postihl stejný osud jako tu libereckou.

Socha byla v květnu roku 1945 českými vlastenci stržena, opatřena nápisem "Rüdiger se hlásí jako antifašista Národnímu výboru" a jako symbol tehdy nenáviděného Německa tažena za nákladním autem.

Socha naštěstí přežila a je v současnosti umístěna ve čtvrti Neugablonz v německém Kaufbeurenu. Nový domov tam nalezlo několik tisíc Němců vysídlených po válce z Jablonce nad Nisou a okolí. Město kašnu a sochu odkoupilo v šedesátých letech minulého století.

Autor článku Jan Mikulička, 2016

Odhalení tzv.Metzenerovy kašny před radnicí 2.4. 1926 . V létě 1945 byla jako symbol němectví odstraněna. Po sejmutí bronzové sochy byl rozebrán i celý travertinový korpus. (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka  -  Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Odhalení tzv.Metzenerovy kašny před radnicí 2.4. 1926 . V létě 1945 byla jako symbol němectví odstraněna. Po sejmutí bronzové sochy byl rozebrán i celý travertinový korpus. (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Metznerova kašna před libereckou radnicí v 30.letech minulého století.
Metznerova kašna před libereckou radnicí v 30.letech minulého století.
Metznerova kašna před libereckou radnicí v 30.letech minulého století.
Metznerova kašna před libereckou radnicí v 30.letech minulého století.
archiv O.Musil
archiv O.Musil
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Frantz Metzner 1870-1919), rodák ze Všerub u Plzně, Franz Metzner začal jako kameník. Ale brzy se stal učitelem na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po zdejším krátkém působení přesídlil v roce 1906 do Berlína, kde se dočkal velkého uznání za sochařskou výzdobu Rheingoldu a Lidové scény na Bülowově náměstí v Berlíně a za pomník Bitvy národů u Lipska. Daleko osobitěji a niterněji působí jeho volná tvorba (plastiky Trpitel, Matka, Melancholie). Metznerova tvorba je především monumentálního charakteru citlivě korespondující s architekturou. V této souvislosti připomeňme jeho dvě kašny, v Jablonci nad Nisou (Rüdiger) a Liberci (Siegfried), vycházející z příběhu o Niebelunzích (Burgundech), převyprávěného ze starších pramenů někdy okolo roku 1200.Rüdiger von Bechelaren je jednou z klíčových postav druhé části eposu, který se stal národním příběhem německého národa. Kašna byla určena pro náměstí před Votivním kostelem. Ale pro různé peripetie se dílo dostalo do Jablonce až pět let po Metznerově smrti, v roce 1924. Nejprve byl Rüdiger postaven provizorně na fundament po odstraněném pomníku Josefa II., později byl přenesen před moderní kostel Nejsvětějšího srdce Páně postaveného podle německého architekta Josefa Zascheho.V roce 1945 byla plastika rozebrána a v roce 1950 se dostala do Národní galerie. Sochu v roce 1968 odkoupilo od Národní galerie město Kaufbeuren v jižním Bavorsku, kde žije kolonie přesídlenců z Jablonecka nad Nisou. Zde byl pomník 6. července roku 1969 znovu odhalen.Siegfried je ústřední postava první části eposu. Tuto plastiku Metzner navrhl v roce 1906, dílo bylo umístěno před libereckou radnicí až po válce, v roce 1926. Pomník byl v roce 1945 rozebrán a zničen.

eBay
eBay
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
1932 (archiv O.Musil)
1932 (archiv O.Musil)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Kalendář z Liberce všemi směry 2014 s texty Petra Freiwilliga
Kalendář z Liberce všemi směry 2014 s texty Petra Freiwilliga
dnešní náměstí Dr.E.Beneše  (tehdy Adolf Hitler Platz) v roce 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
dnešní náměstí Dr.E.Beneše (tehdy Adolf Hitler Platz) v roce 1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1932 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
1932 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)


Neptunova kašna

Kašna byla poprvé umístěna na liberecké náměstí v roce 1826, kde nahradila starší dřevěnou kašnu. V roce 1896 došlo k přesunu kašny blíže do středu a přidání kovového zábradlí. V roce 1925 byla zhotovena kašna podle návrhu Franze Metznera, která nahradila Neptunovu kašnu. Ta musela poté být přemístěna na Nerudovo náměstí. V roce 1964 byla vyhlášena za nemovitou kulturní památku.

Z Nerudova náměstí byla odebrána v roce 1994 socha Neptuna se soklem a zábradlí. V následujících letech došlo k restaurátorským pracím na zábradlí a soklu a zároveň byla vytvořena kopie plastiky Neptuna. V roce 2004 byla odstraněna poničená vana kašny.

V roce 2009 bylo získáno povolení pro navrácení kašny na náměstí Dr. E. Beneše a začalo se s využitím dotace Ministerstva kultury ČR s restaurátorskými pracemi na samotné kašně. Kašna byla sesazena na náměstí v červenci 2010 a do provozu byla uvedena 31. července 2010

(zdroj Wikipedie)

foto Petr Ruprecht
foto Petr Ruprecht
Starý Neptun v muzeu
Starý Neptun v muzeu
Starý Neptun před radnicí (stál zády)
Starý Neptun před radnicí (stál zády)
Nový Neptun před radnicí (stojí čelem) (foto Petr Ruprecht)
Nový Neptun před radnicí (stojí čelem) (foto Petr Ruprecht)
1915 Pro mě fotografie měsíce, nalezená na webových stránkách maďarského antikvariátu. Nejsem si jistý událostí, nicméně soudím, že šlo o odchod na frontu (jestli vidím dobře, vojáci za Neptunem mají plnou polní). (komentář Petr Ruprecht)
1915 Pro mě fotografie měsíce, nalezená na webových stránkách maďarského antikvariátu. Nejsem si jistý událostí, nicméně soudím, že šlo o odchod na frontu (jestli vidím dobře, vojáci za Neptunem mají plnou polní). (komentář Petr Ruprecht)
Staroměstské náměstí (nám. Dr.E.Beneše) v roce 1920  Neptunova kašna zůstala až do roku 1925 jednou z mála pozůstatků architektury klasicismu na náměstí, přestože již roku 1896, po zbourání staré radnice a úpravě náměstí, došlo k jejímu přenesení do středu této plochy. Ve zmíněném roce 1925 byla přenesena na Nerudovo náměstí. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr - LIBEREC mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)
Staroměstské náměstí (nám. Dr.E.Beneše) v roce 1920 Neptunova kašna zůstala až do roku 1925 jednou z mála pozůstatků architektury klasicismu na náměstí, přestože již roku 1896, po zbourání staré radnice a úpravě náměstí, došlo k jejímu přenesení do středu této plochy. Ve zmíněném roce 1925 byla přenesena na Nerudovo náměstí. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr - LIBEREC mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)
1920 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1920 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1852
1852
Náměstí Dr.E.Beneše - jížní strana - Hlasivcův dům 1852 a 2019
Náměstí Dr.E.Beneše - jížní strana - Hlasivcův dům 1852 a 2019
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2,  Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2, Published on Mar 12, 2018)

Hlasivcův dům (2.polovina 19.století)

jížní průčelí náměstí tvoří od založení šest domů. Odlišným vzhledem je dodnes nápadný dům čp. 1 - III na nároží Moskevské ulice, zvaný Hlasivcův. Na jeho místě stával dřevěný právovárečný dům. Roku 1528 je jako majitel uváděn Valentin Tutschek. V roce 1781 přišel z Jičína Josef Kittel, který dostal od vrchnosti povolení provozovatel v Liberci bez omezení "umění chirurgie" a lékárnictví, v němž získal potřebné znalosti od svého otce, lékárníka v Jičíně. Kittel po delších tahanících koupil roku 1786 od Franze X.Meissnera neprosperující lékárnu U Zlaté koruny a přeložit ji do Pražské ulice (čp 15 - II). Byla založena za doby panování Albrechta z Valdštejna, písemně je však doložena až roku 1769 spolu s prvním nám známým lékárníkem jménem Ferdinand Alexius. Nacházela se v Pražské ulici, odkud byla roku 1721 přemístěna do domu čp. 10 - IV v dnešní Moskevské ulici. Roku 1792 ji se všemy právy loupil Ignaz Kittel ze Šumburku, další příbuzný rodiny široko daleko proslulého léčitele, "severočeského Fausta", J.J.A.E.Kittela. Toho roku koupil Kittel i starý dřevěný dům na náměstí, na jehož místě postavil o deset let později zděný dvoupatrový dům, kam přemístil i lékárnu, která zde přečkala dvě světové války a pak byla přenesena o dva domy vedle. Jeho dceru Johanku si vzal zaměstnanec Filip Hlasiwetz, pocházející z Příbrami. Po Kittelově smrti (1831) vlastnil rod Hlasiwců (1826 - 1875), dvorní rada a profesor vídeňské techniky, známý badatel v oboru chemie léčivých rostlin. Dům dostal v padesátých letech 19.století přístavbu podél moskevské ulice, jeho průčelí se změnilo z klasicistního na novogotické a loubí bylo zrušeno. Obraz zachycuje stav ještě před touto úpravou, kdy stály v jeho sousedství dva právovárečné dřevěné domy (čp. 2 a 3 - III). Majitelem prvního z nich, uváděným poprvé v roce 1568, byl krejčí Bartl Beyer. Další z majitelů, řezník Franz Hofmann, si zde počátkem 19.století otevřel hospodu U Bažanta (Zum Fasan). Po přestavbě na zděný dvoupatrový dům (1863) v něm zahájil prodej místního zboží Josef Trenkler. Jako majitel sousedního domu je roku 1568 uveden v knize majitelů domu, uložené ve Státním okresním archivu, Hans Henisch, v letech 1576 - 84 starosta Liberce. Svého času v něm bydlel i lékárník Josef Ehrlich, otec dalšího ze starostů. Na zděný dvoupatrový dům ho přestavěl obchodník se smíšeným zbožím Franz Schubert (1859). Obraz znázorňuje pohřeb řeznického mistra Franze Hoffmanna, otce arciděkana pátera Antona Hoffmanna, který zemřel roku 1852.

(zdroj Kniha o Liberci)

Zde je obrázek, který namaloval můj pra-pra-strýc. Na zadní straně je napsáno „Alt-Reichenberg“. (archiv Jürgen Wegerich)
Zde je obrázek, který namaloval můj pra-pra-strýc. Na zadní straně je napsáno „Alt-Reichenberg“. (archiv Jürgen Wegerich)

Dům naproti hotelu Praha

Starší než hotel Schienhof je dům tvořící nároží dnešní Železné a Frýdlantské. Jedná se o Seidlův dům, jehož první část je z roku 1893 . Styl je to novorenesanční . Seidlovi byli velmi podnikaví . V daném domě měli obchodní dům s textilem . Šaty pro nevěstu jedině od Seidla. Kromě toho podnikali v pohrebnictví . Založili v roce 1870 první pohřební koncesovaný ústav. Takže kromě svateb měli pod palcem i pohřby . Na druhé pohlednici je Seidlův dům přes postavením hotelu Schienhof . ( Je tam už zbouraný dům U řetézu a stojí tam ještě dům, který pak byl při stavbe hotelu zbourán . Na prvním pohlednici z období Sudetengau už je dnešní podoba tohoto místa. ( Na střeše neonový poutač F.J. Seidel) V poválečném období tam byly dlouho Domácí potřeby .

(autor příspěvku Karel Krenk)

Víte, zelené nanicovaté pidikoule ve velkých černých květináčích či ověšené lampy úplně nesplňují mou představu zeleně na náměstí (Dr. E. Beneše). Občas předsunuté terásky restaurací nějakou tu kytku také předloží, ale... Hotel Praha toho kdysi nabídl více na balkonech, kolem dokola se objevovaly květináče v oknech, před radnicí stály také stromky hned u vchodu, nemluvě o oknech a balkonu... A jinde? Reprezentantem zeleně v Liberci se bohužel stávají živořící platany v pytlích. Za stromky naproti kulturáku bych vraždil, to jsou indiánské kůly dobré akorát tak pro skalpování bílých tváří. Platan na místě kiosku na Soukeňáku je nápad hodný dvou šašků s lopatou na jednu fotku. Dále se město (často na webu Liberecké pindy) chvástá roštím na kruháčích a pomočenými hyacintami. Reputaci by možná napravily jiřiny v Zahradě vzpomínek, jenže tam aby si člověk bral slzák, basebolku a prostředky IPCHO. Za poslední rok je tam skutečně odporný bordel, kterým vesele prochází i hlídky Městské policie s bílou hůlkou. Kde najít radost nebo jedno pozitivní? No, zmíním něco, co se líbí jako nápad mě, ale asi ne ostatním – odkrytý jizerský potok v nové vilové části Masaryčky (i když končí brčálem). (Petr Ruprecht)
Víte, zelené nanicovaté pidikoule ve velkých černých květináčích či ověšené lampy úplně nesplňují mou představu zeleně na náměstí (Dr. E. Beneše). Občas předsunuté terásky restaurací nějakou tu kytku také předloží, ale... Hotel Praha toho kdysi nabídl více na balkonech, kolem dokola se objevovaly květináče v oknech, před radnicí stály také stromky hned u vchodu, nemluvě o oknech a balkonu... A jinde? Reprezentantem zeleně v Liberci se bohužel stávají živořící platany v pytlích. Za stromky naproti kulturáku bych vraždil, to jsou indiánské kůly dobré akorát tak pro skalpování bílých tváří. Platan na místě kiosku na Soukeňáku je nápad hodný dvou šašků s lopatou na jednu fotku. Dále se město (často na webu Liberecké pindy) chvástá roštím na kruháčích a pomočenými hyacintami. Reputaci by možná napravily jiřiny v Zahradě vzpomínek, jenže tam aby si člověk bral slzák, basebolku a prostředky IPCHO. Za poslední rok je tam skutečně odporný bordel, kterým vesele prochází i hlídky Městské policie s bílou hůlkou. Kde najít radost nebo jedno pozitivní? No, zmíním něco, co se líbí jako nápad mě, ale asi ne ostatním – odkrytý jizerský potok v nové vilové části Masaryčky (i když končí brčálem). (Petr Ruprecht)
archiv O.Musil
archiv O.Musil

Hostinec U Řetězu

v roce 1900

Na nároží Železné ulice stávala odedávna zajezdní hospoda. Její provoz utěšeně vzkvétal také díky pravidelným trhům, při nichž se scházelo tolik lidí, že bylo nutné uzavírat řetězy všech pěti ulic vedoucí na náměstí. Jeden z nich, jímž se přehrazovaly současně Železná i Frýdlantská ulice, byl upevněn na tomto domě, a proto dostala hospoda pojmenování Zur Kette (U řetězu).
Roku 1834 bylo dřevěné stavení (čp.1-II) spolu s vedlejším (čp. 2-II) přestavěno na zděné a architektonicky sjednocené v jakýsi dvojdům. Kromě zmíněné hospody a výčepu vina zde bylo v době pořízení snímku několik krámků, výroba čokolády a kandovaného ovoce, prodejna pánských a chlapeckých oděvů a sklad kravat. Na místě obou domů pak vznikl dnešní hotel Praha.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího J. Hůlka
archiv Jiřího J. Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1938 (archiv T.Majer)
1938 (archiv T.Majer)

Hotel Praha

Parcely na nároží Železné ulice koupil bohatý majitel mlýna a pekáren Ignaz Schien z Růžodolu I., aby zde vybudoval moderní hotel. Přes velké potíže se schvalovacími orgány, které mu vytýkaly především neproporčnost navrhované stavby vůči sousedním domům, se mu nakonec přece jen podařilo postavit v roce 1906 výstavný secesní hotel, pojmenovaný Schienhof (Schienův dvůr). Projekt vypracoval jablonecký architekt Robert Hemmerich . Po roce 1945 dostal hotel jméno Praha, ale od roku 1951 v něm byly po velké adaptaci umístěny kanceláře Stavoprojektu (do roku 1982). Po generální rekonstrukci, dokončené v roce 1991, poskytuje hotel Praha komplexní ubytovací služby ve 33 pokojích vybavených sprchovým koutem, WC, satelitní televizí a telefonem....pozn. psáno v roce 1996. Návštěvníkům slouží kavárna v přízemí, restaurace v patře, bar, casino a kadeřnický salon. K dispozici je směnárna, parkoviště, taxislužba a informační turistické centrum severočeského regionu. V budoucnu se počítá s přístavbou v Kostelní ulici.
(zdroj. Kniha o Liberci)

Informace roku 2020
Zrekonstruovaný tříhvězdičkový secesní Hotel Praha se nachází v samém historickém centru Liberce. Pohodlné ubytování je připraveno v jednolůžkových a dvoulůžkových pokojích typu standard. Vybrat si můžete i luxusní třílůžkové apartmány Junior Suite, které jsou vybaveny originálním secesním nábytkem.
V přízemí hotelu můžete posedět v útulné kavárně s nabídkou různých druhů kávy a zákusků. Recepce je se svými službami v provozu non stop.
Parkování vozů je řidičům umožněno za poplatek na parkovišti střeženém kamerovým systémem.
• Internet
• Možnosti stravování
• Parkování
• Domácí mazlíčci

archiv L.Mencla
archiv L.Mencla
1912  (zdroj Beta.lot-tissimo.com-/de)
1912 (zdroj Beta.lot-tissimo.com-/de)
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
archiv Calvin West
archiv Calvin West
Hotel “Schienhof” - 1932 (archiv O.Musil)
Hotel “Schienhof” - 1932 (archiv O.Musil)
archiv M.Ban
archiv M.Ban
archiv L.Mencla
archiv L.Mencla
80.léta (Leoš Kobr)
80.léta (Leoš Kobr)
McDonald, nám Dr. E. Beneše, 10. 10. 2012 (archiv Petr Ruprecht) (zdroj: www.imago-images.de)
McDonald, nám Dr. E. Beneše, 10. 10. 2012 (archiv Petr Ruprecht) (zdroj: www.imago-images.de)
archiv K.Vlach
archiv K.Vlach
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv M.Ban
archiv M.Ban
Reichenberg - Schienhof. Pohlednice prošlá poštou v roce 1920. ( archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Schienhof. Pohlednice prošlá poštou v roce 1920. ( archiv Kamil Syrovátka)
https://www.sberatelstvi.cz
https://www.sberatelstvi.cz
Hotel Praha začátkem minulého století
Hotel Praha začátkem minulého století
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
1946 –sjezd sociální demokracie (archiv Thomas Majer)
1946 –sjezd sociální demokracie (archiv Thomas Majer)

Schienhof Liberecký luxus a secesní klenot

Přelom století byl i v Liberci zlatou epochou. Právě z této doby pocházejí stavby, které dělají z Liberce Liberec . Jednou z těch staveb byl v roce 1906 hotel s kavárnou a hernou Schienův dvůr - jméno majitele - podnikatele z Růžodolu Ignáce Schiena. Vznikl na místě původní hospody U řetězu . ( Staroměstské náměstí se uzavíralo řetězy a jeden byl upevněn na této hospodě ) . Hotel tvoří od té doby důstojnou protistranu radnici . Hotel projektoval znàmý jablonecký stavitel Robert Hemmrich. Víte , že je od něj i Vesecká sokolovna ? Na pohledech hotelu jsou jména různých nájemců a majitelů - tím prvním byl Josef Krall, pak Josef Mauder . Po válce národní správce Vítek a přejmenování na hotel Praha . Pak kanceláře a po roce 1991 opět hotel . Jsem rád, že je tam hotel zpátky . Rád sedím na zahrádce nebo v kavárně tohoto hotelu - tedy pokud se to smí .

(autor příspěvku Karel Krenk)

Staroměstské náměstí (dnes náměstí Dr .Edvarda Beneše) na dobové pohlednici z roku 1917.


Liberecká elektrická dráha vznikla po Praze a Teplicích třetí v Čechách. Psal se rok 1897. V minulosti byla největším přepravcem cestujících v Liberci. Například roku 1929 přepravila kolem osmi miliónů osob. Před radnicí se tramvaje projely naposledy v roce 1984. V tom roce byla trať odkloněna mimo střed města.
- z knihy Liberec/město/the city of/stadt (archiv Jitka Horušická)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1939 (archiv J.Hůlka)
1939 (archiv J.Hůlka)

AUTOBUSOVÁ DOPRAVA

První autobusová linka Liberecké pouliční dráhy zahájila provoz 1. října 1927 na trati Benešovo náměstí - Ruprechtice. Nastala tak nová etapa rozvoje městské hromadné dopravy, která však v následujících desetiletích musela překonat ještě mnoho těžkostí. Pro první linku byly objednány tři autobusy u firmy Fross-Bussig v Praze, později byl dodán další vůz s karoserií z lehkých kovů.

Na přelomu dvacátých a třicátých let začalo také několik soukromých dopravců provozovat autobusové spojení do blízkého 1 vzdálenějšího okolí: do Chrastavy, Hrádku nad Nisou, Stráže nad Nisou, Pavlovic, Kateřinek (přes Ruprechtice), Rudolfova, Bedřichova, Janova nad Nisou, Doubí, Vesce, Dlouhého Mostu, Františkova a Karlinek.

Město však neprojevilo o tento druh dopravy větší zájem. Teprve začátkem třicátých let zahájila Liberecká pouliční dráha provoz na dalších dvou autobusových linkách: č. 5 do Harcova (15.5. 1932) a č.6 do Janova Dolu ke kostelu (10. 6.1932). Číslem 4 byla označena již zavedená linka do Ruprechtic. Všechny tři tratě začínaly na Benešově náměstí. Další rozvoj nepříznivě ovlivnilo rozhodnutí vlády o odvodu 30 % daně z provozu linek, jež vedly za hranice města. Linka č. 6 byla proto ukončena již Na Jeřábu (6.1.1933) a později spojena v jedinou průběžnou trať s linkou č.5 (1.5.1933). Také provoz do Ruprechtic byl omezen a 11. září 1933 byla tato linka spolu s autobusy předána společnosti K.V.G. (Kraftwagenverkehrsgeselischaft), která o několik dní později převzala i linku č.5 (16.9.). Zároveň byla trať č. 6 zrušena. Po zahájení provozu lanové dráhy na Ještěd byla po dobu tří let udržována kyvadlová doprava jedním autobusem od konečné stanice tramvaje v Horním Hanychově ke stanici lanovky (od 8.5. 1933). Policejní příručka z roku 1936 zaznamenává celkem 15 soukromých autobusových linek a dvě státní dálkové linky ČSD do Frýdlantu a Hamru na Jezeře.

K obnovení autobusového provozu Liberecké pouliční dráhy došlo až koncem třicátých let, kdy byly převzaty soukromé linky do Pavlovic, Stráže nad Nisou, Krásné Studánky, Mníšku. Chrastavy, dále do Starých Pavlovic ke stadionu, Nových Pavlovic (I. 5. 1939) a o něco později i do Františkova a Karlinek s prodloužením do Ostašova - 1. 7. 1939). Tyto tratě dosud provozovali dopravci Heinrich Thomas ze Starých Pavlovic a Richard Müller z Liberce.

Začátkem čtyřicátých let zabezpečovala Liberecká pouliční dráha dopravu na autobusových Iinkách do Stráže nad Nisou a Pavlovic (č. 6), do Mníšku a Chrastavy (č.7) a do Františkova, Karlinek a Ostašova (č.. Později k nim pŕibyla i linka č 5 do Ruprechtic, Kateřinek a Rudolfova, převzatá od společnosti K.V.G. (1.1.1942).

Nejdříve byl provoz udržován starými vozidly, v roce 1939 se však podařilo zakoupit pět nových autobusů značek Škoda, Opel-Blitz a Magirus. Ve válečných letech bylo dodano jestě jedenáct nových autobusů značek Gräf a Stift a znovu Magirus. V této době docházelo často pro nedostatek pohonných hmot k omezování či krátkodobému zastavování provozu. V rámci úspor byl zrušen souběžný provoz autobusů a tramvají. Konečná stanice linky do Ostašova byla přesunuta z Benešova náměstí k nádraží (6.11.1941) a konečná linky do Stráže nad Nisou do Růžodolu I (1.1.1942). Jeden autobus upravený na pohon svítiplynem zcela shořel už při zkušební jízdě. Dva další byly předány jako válečná výpomoc do Saarsbrückenu. V roce 1945 byly všechny autobusy použity pro přepravu uprchlíků před rychle se blížící frontou. Počátkem května byl autobusový provoz úplně zastaven a doprava obnovena až v červenci.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1935 (archiv O.Musil)
1935 (archiv O.Musil)
archiv Václav Honzejk‎
archiv Václav Honzejk‎
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
30. léta
30. léta
30. léta
30. léta
1926 (archiv O.Musil)
1926 (archiv O.Musil)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
30. léta
30. léta
40.léta
40.léta
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
70.léta
70.léta
90.léta
90.léta

Náměstí Dr.E.Beneše v proudu času

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
40.léta (L.Mencl)
40.léta (L.Mencl)
40.léta
40.léta
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
70.léta
70.léta
archiv p.Odrážkové
archiv p.Odrážkové
náměstí Dr.E.Beneše (archiv P.Ruprecht)
náměstí Dr.E.Beneše (archiv P.Ruprecht)
archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
Podloubí na náměstí Dr.E.Beneše v 60.letech 20.století a 28.6.2020
Podloubí na náměstí Dr.E.Beneše v 60.letech 20.století a 28.6.2020
Ivan Tukan :Je to z roku 1964. Řidič tramvaje opět porušil pracovní kázeň tím, že neotočil směrovou ceduli. (archiv Martin Plešinger)
Ivan Tukan :Je to z roku 1964. Řidič tramvaje opět porušil pracovní kázeň tím, že neotočil směrovou ceduli. (archiv Martin Plešinger)
fotka prapradědy, jak jde kolem podloubí před Pražskou ulicí... (archiv Gabriela Fialová)
fotka prapradědy, jak jde kolem podloubí před Pražskou ulicí... (archiv Gabriela Fialová)

Západní část Benešova náměstí

Na schématu podoba náměstí v roce 1893 . parcela o kterém budu hovořit byla za starou radnicí a byla tam jen velmi malá tmavá ulička ( staré domy na tomto místě měly loubí , aby se tam vůbec dalo projít ) . Hned vedle hotelu Praha ( dříve Schienhof ) stojí dodnes Klingerův dům. Na tom místě byly dříve stáje pro sousední hospodu, pak tam byl dřevěný dům s loubím ( loubí bylo kolem celého náměstí ) . Od roku 1765 do roku 1938 patřil pozemek a stavby na něm Klingerům.( Známé byly Klingerovy koželužny V dnešní Pastýřské ulici - pak areál TSML ) . K zásadní přestavbě domu a vzniku jeho dnešní podoby došlo v roce 1899 po zbourání radnice. Jedná se o novogotismus. V roce 1924 byla provedena přístavba o jedno patro a tím se snížil rozdíl oproti hotelu Schienhof . Nástavby se výrazně liší od nižších pater. Zásah se považuje za necitlivý. zásah . V domě vyhlášené řeznictvi - Reichenberger Wursthalle . V roce 38 koupil dům od Klingerů továrník F. Jakob.Prodejnu masa získalo pak NSDAP a dělalo zde kurzy vaření pro ženy. Po válce zde byl bufet s jídelnou. Na fotografii z roku 1974 je vidět nástavbu z roku 1924 a baterii světel k osvětlení radnice . Vpravo byly lahůdky , vlevo tabák . Před domem se parkovalo . A nezbytná 603 přîmo před radnicí . Pak zde byl MC Donald a došlo k stavebním úpravám . Historické dveře jsou v depotu Severočeského muzea. (autor příspěvku Karel Krenk)

A třetí dům na západní straně - čp. 4

I zde stával dřevěný domek a patřil pekaři a zároveň purkmistrovi Posseltovi . ( To bylo 16 století ) . Byl zbourán v roce 1830 . V roce 1831 zde vznikl nový dům v klasicistním slohu.Dům měl loubí . V roce 1882 došlo k přestavbě , vznikly dvě výlohy a dům byl upraven v novoklasicistním stylu. Definitivní podobu dům získal v roce 1893 ( po zboření radnice se upravovaly domy na náměstí ). V poválečném období zde byla dlouho provozovna Klenoty . Nosil jsem tam do opravy hodinky. (autor příspěvku Karel Krenk)

Dnes o domě čp.12 na západní části náměstí

. Od ostatních domů je oddělen úzkou Kostelní uličkou. I na jeho místě stály dřevěné domy. Ten zděný je z roku 1764. Kostelní ulička vedla dříve z náměstí ke hřbitovu a měla šířku jen 5 m. Vývoj města vedl ke snaze uličku rozšířit - nová regulační čára měla 8,5 m.Město dosáhlo však jen odbourání jednoho loubí . Zbytek domu zůstal . Proto má dnes dům z pohledu náměstí ten podivný tvar - pozůstatek snahy rozšířit Kostelní uličku . V roce 1931 hrozilo zbourání domů 11,12,13 a měl je nahradit 5 ti podlazni dům a ulička se měla rozšířit . Naštěstí se nestalo .. (autor příspěvku Karel Krenk)

Na závěr putování po západní části náměstí Dr.E.Beneše

. Podloubí , než vejdete do ulice Pražské , je zakončeno Krausovým domem. ( čp.14 ) Dům pochází z roku 1798., patřil Krausům, Karáskům a nakonec Klingerům .Vyniká výškou , nádhernou fasádou , barokním štítem na vrcholu s vázou.Na fasádě iniciály CK ( Carl Kraus ) . Krásná stavba klasicismu .

Pozn . : Jako sběratel pohlednic musím poznamenat , že mám ve sbírce desítky pohlednic z dnešního Benešova náměstí , ale jen jeden z roku 1899, který zobrazuje jižní část náměstí včetně Krausovo domu . (autor příspěvku Karel Krenk)

Krausův dům

v roce 1992

Dům čp.14-II na Benešově náměstí, zvaný po svých nejvýznamějších majitelích Krausův nebo také Karáskův, postavil roku 1798 stavitel Josef Arnold pro obchodníka se suknem Daniela Antona Krause na místě starého právovárečného domu, o němž je písemná zmínka již z roku 1568. V roce 1811 ho kupuje Magdalena Karásková a dům je pak ve vlastnictví Karásků až do roku 1901, kdy ho převzal majitel přádelny Ferdinand Klinger. Nad ostatní domy vyniká nejen výškou, ale i bohatostí fasády a mohutným barokně tvarovaným štítech, završeným kamennou vázou. Čtyři ploché pilastry, rozdělující průčelí svisle na tři stejně velké části, jsou ukončeny korintskými hlavicemi. Pod parapetem oken krajních polí ve druhém patře jsou znázorněna čtyři roční období, v oblouku římsky uprostřed je umístěn reliéf s postavou bájného Persea. O podlaží níž se nachází medailon s iniciálami CK (Carl Kraus). Bohatá je i štuková výzdoba mezi okny, v níž převládají rostlinné motivy a festony. Při úpravě úrovně horní části Pražské ulice koncem 19.století provedl stavitel Adolf Bürger odvážné úpravy, zejména snížení vstupu a podezdění pilířů loubí, aby chodník mohl sledovat novoum niveletu ulice. Krausův dům je památkově chráněn jako mimořádně cenný dokument jedné s vývojových etap výstavby v historickém centru Liberce.

(zdroj Kniha o Liberci)

Restaurace U džbánu

Stylová restaurace na rohu Pražské ulice a Lazebnického vrchu (čp.16-II) má dlouhou historii. Roku 1627 byl hned za právovarečným domem v Pražské ulici (čp.15-II) postaven dřevěný přízemní domek, představený roku 1830 na zděný. Původně malá hospůdka s výčepem piva, zahradou a s několika hostinskými pokoji byla přestavěna v roce 1897. Po roce přistavěl majitel Anton Hubert dřevěnou verandu.
Tehdy měl hostinec název U konvice (Zum Kannl), který sem byl přenesen po zbourané hospodě, stojící v místech dnešní radnice. Přibližně dnešní podobu mu dal stavitel Robert Peuker. V roce 1928 chtěl majitel restaurace Gustav Robert Jantsch provést úplnou přestavbu. Když však stavební úřad rozhodl, že novostavba by musela ustoupit dozadu tak, aby se Lazebnický vrch rozšířil na 6 metrů, usoudil, že by objekt ztratil svou zajímavost a od záměru ustoupil. Po osmi letech získal hostinec malovanou fasádu s vyobrazením libereckého měšťana a šenkýřky v historickém oblečení. Nápisy propagovaly litoměřické a plzeňské pivo. Hostinec provozovala celá řada nájemců a roku 1941 koupili dům manželé Gustav a Anna z Grabštejna. Po osvobození sloužil hostinec jako obytný dům, až byl 11.listopadu 1963 přidělen podniku Restaurace Liberec, který zde po důkladné rekonstrukci podle návrhu architekta Pavla Švancera otevřel v srpnu 1973 restauraci U zlatého džbánu (zdroj Kniha o Liberci)

archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Bývalá restaurace Džbán v Pražské ulici (M.Gergelčík)
Bývalá restaurace Džbán v Pražské ulici (M.Gergelčík)

Pražská ulice

Po založení horního města okolo centrálního prostoru tržiště, pozdějšího Staroměstského (Benešova) náměstí, vedla z něj do údolí řeky Nisy pouhá bezejmená vozová cesta, která pokračovala močálovitým terénem dále směrem k Ještědu na Českodubsko. Význam této cesty se zvýšil po vybudovaní mlýna a pily na Harcovském potoku v místech dnešního domu Nisa na Soukenném náměstí. Cestě vedoucí k mlýnu se pak říkalo Mlýnská a tento nazev jí zůstal i později, kdy se postupně změnila v městskou ulici, podél níž se začaly stavět první domy směrem od tržiště. Nejprve na straně západní, zatímco plochy na východní straně směrem k dnešní Moskevské ulici zůstávaly dlouho nezastavěné a sloužily jako zahrady patřící k měšťanským domům na jižní straně náměstí.

Tak, jak postupně přibývalo podél ulice domů, prohlubovala se i Mlýnská ulice. Projížděly po ní povozy naložené zbožím a odtékaly tudy veškeré povrchové vody i splašky z tržiště a okolních domů. Proto si občané vybudovali po obou stranách ulice vyvýšené chodníky podél domů. Jejich vzájemné propojení umožňovaly mostky, většinou dřevěné, upravené tak, aby pod nimi mohly projíždět koňské povozy.

Tak je zachytil na rytině mistr J. Arnold ve známé Rohnově kronice z roku 1769. Domy podél Mlýnské ulice byly stavěny na úzkých středověkých parcelách, dřevěné, nejprve přízemní, se štítem do ulice. Mezi jednotlivými domy zůstávaly proluky umožňující přístup do bočních vstupů a poskytující současně i určitou ochranu před ohněm. Svažitý terén byl postupně upraven terasami z kamenných opěrných zdí, které posloužily i jako základ pro domy. Po přestavbě v průběhu 17. stol. vznikly v Mlýnské ulici patrové dřevěné domy, vyplňující již celou parcelu, s hlavním vstupem z ulice. Patrové domy na západní straně Mlýnské ulice měly loubí, navazující na loubí domů Staroměstského náměstí. Probíhalo po celé délce a proto se ulici také říkalo Dlouhé loubí (Lange Laube). Většina domů zde získala také právo várečné.

Do Liberce se do té doby přijíždělo od Prahy po dnešní ulici Na Perštýně, přes most v místě dnešního Anenského dvora a ulicí Českou. dnes Moskevskou, na Staroměstské náměstí. Po přestavbě císařské silnice roku 1826 se trasa od Prahy stočila přes Rochlici po nově vybudované cestě podél řeky Nisy na Soukenné náměstí a ulicí Mlýnskou na Staroměstské náměstí. Touto úpravou vzrostl význam Mlýnské ulice, která v té době byla přejmenována na ulici Pražskou. Dostala i vhodnější úpravu. Nejprve byly odstraněny spojující mostky, úvoz byl zasypán při úpravě nivelity ulice a nakonec, při přestavbách jednotlivých domů, zmizely i vyvýšené přístupy podél nich. K vydláždění Pražské ulice a ke zřízení chodníků došlo až roku 1852.

Podobně jako v okolí Staroměstského náměstí byly dřevěné domky v Pražské ulici přestavovány počátkem 19. století na zděné. U některých z nich zůstalo nejprve ještě loubí, u většiny domů bylo však již zrušeno. Poslední loubí v Pražské ulici zmizelo u domu čp.141-II v roce 1877. Zděné domy, které počátkem 19. století nahradily původní dřevěné, byly dvou -až třípodlažní, klasicistní, ponejvíce s barokně tvarovanými štíty. Teprve koncem 19. a počátkem 20. století je nahradily domy dnešní, čtyř-až pětipodlažní, s novorenesanční a secesní architekturou. Hlavním iniciátorem přestavby dřevěných domů na zděné byl majitel panství. Protože se ve městě množily požáry, nařídil hrabě Clam-Gallas ve svém požárním nařízení z roku 1807, že: " v mém městě Liberci nesmí býti pod žádnou záminkou postavena nová stavba ze dřeva. Proti tomuto zákazu nesmí býti povolena výjimka z důvodů chudoby, protože při novém přecenění dřeva nejsou stavby zděné dražší. Kromě toho zakazuji svým lesníkům dodávati dřevo na stavby. Moji inspektoři se postarají, aby nevznikl nedostatek cihel a vápna i aby na panství byly vyráběny dobré tašky na střechy. Občané se proto vyzývají, aby své domy kryli pouze taškami ".

Zajímavým zbytkem a dokladem původní zástavby byl dlouho dřevěný přízemní domek čp.15-III, na východní straně Pražské ulice. Tato bývalá hospoda Zur Sandschenke, postavená v roce 1697 stála na vysoké podezdívce, vzniklé snižováním nivelity celé ulice. Postranní rampa stoupala ke vchodu umístěnému uprostřed boční, jižní strany budovy. Nedaleko nad touto hospodou bývala veřejná studna, jedna z těch, jež zásobovaly město pitnou vodou až do zřízení veřejmého vodovodu. Tato studna sem byla přemístěna z protější strany ulice, kde stávala u domu čp.149-III až do jeho přestavby v roce 1826. Stará hospoda zmizela teprve roku 1936, aby uvolnila místo obchodnímu domu pražské firmy Brouk a Babka.

Výstavbou čtyř-a pětipodlažních domů s prodejnami v přízemí se prostor ulice sevřel a to i přes to, že nové domy byly posunuty za původní uliční čáru. Toto rozšíření se týkalo zejména západní strany ulice, kde město nařídilo odstoupení celé plochy loubí, což se neobešlo bez protestů majitelů domů. Magistrát se také snažil o rozšíření obou nástupních konců ulice. V hoření části u Staroměstského náměstí na východní straně požadoval zboření nárožního domu čp.6-III a rozšíření ulice na 9,50 m. Tehdejší majitel domu čp. 6-III se však proti tomuto rozhodnutí odvolal až k Zemskému soudu a spor vyhrál. Tím zůstalo nepříjemné zúžení Pražské ulice v jejím zaústění do náměstí Dr.E. Beneše dodnes. Podobná sitmace byla i u dolního konce ulice na téže straně. Původně zde stála sladovna postavená hejtnanem Joachinnem Ulrichem za vlády Redernů. Postupně se stali majiteli domu čp. 23 - III převážně obchodníci a od roku 1857 to byl Jan Mráz, český obchodník se železářským zbožím, který jako jediný v Liberci byl ochoten prodat svůj dům firmě Baťa. Když se původní záměr firmy Baťa, získat pro výstavbu také sousední domy čp.22/III a čp.21/III nepodařil pro nepřátelský postoj magistrátu, dostal obchodní dům z oceli a skla svou převýšenou podobu. Podobně jako u obchodního domu Baťa, i u druhého obchodního domu Brouk a Babka nařídil magistrát značně ustoupit za regulační čáru ostatních staveb na východní straně Pražské ulice, také z toho důvodu, aby co nejvíce ztížil výstavbu tohoto českého podniku.

Během doby se stala Pražská ulice důležitou obchodní tepnou. Přes svou značnou svažitost (téměř 9%) představovala i významnou dopravní komunikaci, zvlášť pro stále vzrůstající počet vozidel zásobujících velký počet obchodů zbožím. Značné dopravní problémy, zejména v zimních měsících, způsobovala tramvaj, projíždějící od roku 1897 ve směru od Staroměstského náměstí na Soukenné náměstí. Hned na počátku Pražské ulice z Benešova náměstí odbočuje na západní straně svažitá, romantická ulička Lazebnický vrch, kde kdysi stávala městská lazebna, po níž dostala svoje pojmenování. Poněkud níže po pravé straně bývala v čp.135-II stará rychta, zrušená až po vybudování nové renesanční radnice na náměstí. Souvislou řadu domů po levé, východní straně Pražské ulice přerušuje v dolní části úzká ulička zvaná Jezdecká. Své jméno dostala snad pro svou svažitost a malou šířku. Představuje důležitou spojnici mezi ulicemi Pražskou a Moskevskou. V minulosti pokračovala dále k pivovaru a k zámku. Od uličky Jezdecké se Pražská ulice mírně lomí jihozápadním směrem. Ještě před vyústěním do Soukenného náměstí se zachoval po pravé straně malebný průchod mezi domy čp.154 a čp.155-II do ulice Široké, který čeká na své architektonické dotvoření, aby se z něj stala další zajímavost Liberce.

Současné zastavění v Pražské ulici je téměř souvislé, domy mají přibližně stejnou výšku čtyř a pěti podlaží. Převážně nesou znaky historizující architektury z konce 19. století a architektury secesní z počátku století 20. Její vhodné doplnění se nabízí pouze v proluce mezi čp.13 a čp.15-III na východní straně, využívané provizorně Naivním divadlem. Svými devíti podlažími vytváří obchodní dům firmy Baťa na dolním konci dominantu nejen ulice, ale i celého prostoru Soukenného náměstí. Jakoby nedopatřením zůstaly za ním stát zmíněné čtyři nižší domy čp.19, čp.80, čp. 21 a čp.22-III, o něž kdvsi v třicátých letech projevila zájem firma Baťa při výstavbě svého domu obuvi. Jedná se o dvoupodlažní obytné domy s obchody v přízemí, jejichž původní klasicistní vzhled značně setřely pozdější stavební úpravy. Také na protější straně ulice zůstaly třía Čtyřpodlažní domy čp.154, čp.155 a čp.156-II, dokumentující dodnes důležité období přestavby dřevěných domů na zděné. Za nimi vysoko ční štít pětipodlažního domu čp.152-II, u něhož skončila přestavba z konce 19. století. Původně byly všechny domy v Pražské ulici stavěny jako obytné s prodejnami v přízemí. Některé se změnily na administrativní, u několika sloužilo obchodním účelům i první patro. První tohoto druhu byl dům čp.6-III z roku 1888 sdružený se sousedním čp.45-III a hned po něm dům čp.158-III postavený roku 1897 na místě starších dvou domů čp.152 a čp.153-III pro obchodníka E. Weiselese.

Koncem 19. století byla Pražská ulice přejmenovaná po starostovi JUDr. Karlu Schůckerovi, za jehož působení se uskutečnila rozsáhlá přestavba historického centra Liberce a střed města dostal novou výstavní dominantu v podobě nové radnice.

Po roce 1945 bylo ulici navráceno tradiční pojmenování Pražská. K velkým změnám v ní došlo v osmdesátých letech. Stala se významnou součástí pěší zóny Liberce a k jejímu dopravnímu zklidnění nesporně přispělo zrušení tramvajové trati a její přemístění do Palachovy a Rumunské ulice. Poslední tramvaj projela Pražskou ulicí v roce 1984. Postupně se prováděla i modernizace vnitřků budov a obnova jejich vnějšího vzhledu. Po roce 1990 zde vznikla řada atraktivních, prodejen jejichž barevné výlohy oživily prostor ulice. V současnosti je Pražská ulice hlavní společenskou tepnou města, spojující vznikající moderní dolní centrum v prostoru Soukenného náměstí s historickým středem na náměstí Dr.E.Beneše.

(zdroj: Historie a proměny paláce SVS - Ing.arch. Svatopluk Technik, Ing. Jiří Technik, 1998)


Západní strana Pražské ulice

(počátek 20. stol., 1871, 70.léta 19.stol.)

První snímek zachycuje zprava doleva domy čp. 135, 136 a 137 - II. První z nich byl už v roce 1835 přestavěn přibližně do dnešního stavu, jen přízemí se ještě několikrát změnilo. Zůstal v něm však dodnes zachován obloukovitý průjezd zdobený kamenným orámováním. Sousední dům byl v roce 1826 zbaven loubí a posunut za novou regulační čáru a roku 1907 zcela přestavěn v secesním slohu. Ve třetím domě dnes sídlí Knihkupectví a antikvariát Jaroslava Fryče.
Domy na této straně si i po přestavbě na zděné počátkem 19.století zachovávaly loubí. Druhý snímek z roku 1871 zachycuje domy čp.146, 144 a 143 - II těsně před přestavbou do dnešní podoby, při níž musely ustoupit na stejnou regulační čáru jako přestavěný dům čp.147 - II na levém okraji snímku. Domy čp. 144 a 146 - II byly při tom spojeny pod společným číslem popisným 146 - II. Nahoře vystupuje do ulice další dům s barokním štítem (čp. 141 - II), U něhož zůstalo loubí ze všech domů nejdéle (do roku 1877).
Na třetím obrázku vidíme u domu čp.150 - II, původní Spielmannovy pekárny, zvané lidově U Všivého pekaře, ještě zachováno podloubí. Od roku 1833 zde sídlila známá obchodní firma Franze Josefa Seidla, která se přestěhovala roku 1855 na nároží Železné ulice a později si vystavěla naproti honosný obchodní dům.

(zdroj Kniha o Liberci)

Pražská ulice kolem roku 1870 a 16.8.2020
Pražská ulice kolem roku 1870 a 16.8.2020
archiv O.Musil
archiv O.Musil
Pražská ulice počátkem 20.století a 16.8.2020
Pražská ulice počátkem 20.století a 16.8.2020
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
Pražská po dešti. Tak, abyste nepotřebovali brýle. Rok asi 1908 (archiv P.Ruprecht)
Pražská po dešti. Tak, abyste nepotřebovali brýle. Rok asi 1908 (archiv P.Ruprecht)

Filmová hádanka 1

Kde se nacházíme?

Jaký je rok?

Z jakého filmu je snímek?

Kdo si zahrál v obchodě prodavačku?

Odpovědi:Horní část Pražské ulice vedle Džbánu. Film Pět holek na krku je z roku 1967, běží cca 48. minuta filmu. Prodavačku si zahrála Helena Růžičková a u dveří stojí Leoš Suchařípa. Další fota za původním snímkem.

2021
2021
Zajimavé je, že ta ulice se jmenovala Schückerstrasse po někdejším krátce úřadujícím starostovi Carlu Schückerovi (tuším 1890 - 1892), který byl tak vybičovaný německý nacionalista, že ho musel sám český místodržící hrabě Thun přijet z Prahy sesadit. (Po něm brzo nastoupil Franz Bayer, který byl starostou Liberce přes dvacet let.) Čili pojmenovat tu ulici po něm byl tak trochu takový truc libereckých německých nacionalistů (ze stejného soudku bylo i pojmenování náměstí před radnicí Bismarckplatz). (Tomáš Cvrček)
Zajimavé je, že ta ulice se jmenovala Schückerstrasse po někdejším krátce úřadujícím starostovi Carlu Schückerovi (tuším 1890 - 1892), který byl tak vybičovaný německý nacionalista, že ho musel sám český místodržící hrabě Thun přijet z Prahy sesadit. (Po něm brzo nastoupil Franz Bayer, který byl starostou Liberce přes dvacet let.) Čili pojmenovat tu ulici po něm byl tak trochu takový truc libereckých německých nacionalistů (ze stejného soudku bylo i pojmenování náměstí před radnicí Bismarckplatz). (Tomáš Cvrček)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Pražská ulice v roce 1909 a 2020 (M.Gergelčík)
Pražská ulice v roce 1909 a 2020 (M.Gergelčík)
Pražská ulice
Pražská ulice
30.léta (archiv J.Hůlka)
30.léta (archiv J.Hůlka)
Pražská 70. léta
Pražská 70. léta
Výloha v Pražské ulici čp. 8-III před rokem 1911  (zdroj Kniha o Liberci)
Výloha v Pražské ulici čp. 8-III před rokem 1911 (zdroj Kniha o Liberci)
Libereckou Pražskou ulicí ještě 2.12.1984 sjíždí tramvajová souprava složená ze zánovních vozů T3SU. (archiv Boveraclubu)
Libereckou Pražskou ulicí ještě 2.12.1984 sjíždí tramvajová souprava složená ze zánovních vozů T3SU. (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice v roce 1871  (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Pražská ulice v roce 1871 (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
cca 1996 (archiv FL)
cca 1996 (archiv FL)
30.léta (archiv M.Ban)
30.léta (archiv M.Ban)
Pražská ulice před rokem 1977 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous)
Pražská ulice před rokem 1977 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous)
cca 1983 archiv Miloslav Cihlář
cca 1983 archiv Miloslav Cihlář
archiv Fotočas Mirek
archiv Fotočas Mirek
2004 (Petr Šimr)
2004 (Petr Šimr)
kolorováno Fotočas Mirek
kolorováno Fotočas Mirek
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Pražská ulice 20.3.1972 (foto Ivo Mahel)
Pražská ulice 20.3.1972 (foto Ivo Mahel)
archiv Jiří Jan Kolner
archiv Jiří Jan Kolner
1979
1979
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
Pražská ulice v roce 1871 a 15.8.2021
1918 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
1918 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
Pražská ulice před sto lety a 29.3.2020
Pražská ulice před sto lety a 29.3.2020
Pražská ulice
Pražská ulice
spojka z Pražské ul. do ul.Široká (M. Gergelčík)
spojka z Pražské ul. do ul.Široká (M. Gergelčík)
Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice. (zdroj Kniha o Liberci)
Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice. (zdroj Kniha o Liberci)
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
3.3.1978 svatební tramvaj projíždí Pražskou ulicí (foto Jiří Holeček)
3.3.1978 svatební tramvaj projíždí Pražskou ulicí (foto Jiří Holeček)
Pražská ulice v roce 1973 (kolorováno Starý Liberec)
Pražská ulice v roce 1973 (kolorováno Starý Liberec)
1973 (archiv Boveraclubu)
1973 (archiv Boveraclubu)
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
Pražská ulice před 100 lety (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Pražská ulice před 100 lety (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Kino v Pražské ulici
Kino v Pražské ulici
Petr Šimr 1982
Petr Šimr 1982
Ukázka vybavění libereckých hostinců v období monarchie. Hostinec v čp. 135/II v Pražské ulici v roce 1906.  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Ukázka vybavění libereckých hostinců v období monarchie. Hostinec v čp. 135/II v Pražské ulici v roce 1906. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
(zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
(zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
archiv Luboše  Mencla
archiv Luboše Mencla
Pražská ulice v roce 1985
Pražská ulice v roce 1985
Pražská ulice před cca sto lety a 25.3.2020
Pražská ulice před cca sto lety a 25.3.2020
Při procházení starých fotografií, které člověk pořídil, se vybaví spousta dalších věcí, které na snímku nejsou. A tak závěr roku 1984, kdy jsem vyplácal spoustu okýnek celuloidu v liberecké Pražské ulici před tím, než tudy naposled projela tramvaj, mám spojený s chrastícími reproduktory prodejny Supraphon a s tehdy čerstvými písničkami československého barda: https://www.youtube.com/watch?v=UFwSMyss9_c (Tomáš Krebs)
Při procházení starých fotografií, které člověk pořídil, se vybaví spousta dalších věcí, které na snímku nejsou. A tak závěr roku 1984, kdy jsem vyplácal spoustu okýnek celuloidu v liberecké Pražské ulici před tím, než tudy naposled projela tramvaj, mám spojený s chrastícími reproduktory prodejny Supraphon a s tehdy čerstvými písničkami československého barda: https://www.youtube.com/watch?v=UFwSMyss9_c (Tomáš Krebs)
Pražská ulice 2.7.1984 (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice 2.7.1984 (archiv Boveraclubu)
Pleštilovi - v levo lahůdky, v pravo pultovka, v poschodí super bufík. (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Pleštilovi - v levo lahůdky, v pravo pultovka, v poschodí super bufík. (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Katka Tanaka Procházková
Katka Tanaka Procházková
16.7.2016 (archiv Tomáš Macháček)
16.7.2016 (archiv Tomáš Macháček)
Katka Tanaka Procházková
Katka Tanaka Procházková
Rekonstrukce Pražské ulice za provozu pěších a obchodní sítě. (archiv L.Janků)
Rekonstrukce Pražské ulice za provozu pěších a obchodní sítě. (archiv L.Janků)
Pražská v roce 1983 - joooo, obří bota - jako malé dítě mě ohromně fascinovala... pořád jsem mudrovala, kdo sakra nosí tak obrovský boty a proč je tam jen pánská a ne i dámská (komentář Jana Pavlíčková, foto Petr Šimr
Pražská v roce 1983 - joooo, obří bota - jako malé dítě mě ohromně fascinovala... pořád jsem mudrovala, kdo sakra nosí tak obrovský boty a proč je tam jen pánská a ne i dámská (komentář Jana Pavlíčková, foto Petr Šimr

Pražská ulice

domy čp. 152-II a 153-II dřevěné

Zmíněnými proměnami zástavby v Pražské ulici prošly i dva domy čp.153 a 153-II, později sloučené pod čp.152-II. Oba patří k nejstarším v této ulici. První zprávy o jejich existenci máme z poloviny 16. století. Dům čp.152-II získal od původního vlastníka roku 1568 Weit (Vít) Schmied. Sousední čp.153-II převzal téhož roku Hans (Jan) Bergmann. Současně získali oba majitelé právo várečné, to znamená, že směli vařit a prodávat pivo, což jim přinášelo nemalé zisky. To jim umožnilo, nejspíše počátkem 17. století, aby uskutečnili přestavbu svých dřevěných přízemních domků na patrové, obrácené vysokými trojúhelnými štíty do ulice a opatřené v přízemí loubím, navazujícím na loubí sousedních domů, kudy procházel veřejný chodník.

Celková dispozice a vzhled domů čp.152 a 153-II odpovídaly nepochybně ostatním libereckým domům z této doby, z nichž se dodnes zčásti zachovaly tři ve Větrné uličce postavené kolem roku 1680. Objekty byly v přízemí částečně zděné a dřevěné roubené, patra měly z hrázděného zdiva, kde výplň dřevěných konstrukcí tvořila hliněná mazanina na tyčovině. Stejnou podobu měly i štíty u nichž však během doby došlo k zjednodušení zakrytím štítu prkny se svislým laťováním. Patro podpíraly dřevěné sloupky loubí. Vstup do objektů byl u původní přízemní zástavby z boku, z proluky mezi jednotlivými domy. Po přestavbě domů na patrové byla již využita celá šířka parcely a vchod do objektů se přesunul do uličního průčelí v loubí. Místnosti v přední části přízemí sloužily jako prodejny, případně šenkovny, v zadní části jako sklady a kuchyně. Prostory v patře byly obytné, bez využití podkroví.

První zděná přestavba

Oba domy čp.152 a 153-II, i celou Pražskou ulici, zasáhly počátkem 19. století dvě události. Předně to bylo zmiňované nařízení vrchnosti z roku 1807 zakazující výstavbu dřevěných domů v Liberci, dále napojení ulice na jednu větev Císařské silnice z Prahy. Tím došlo i k nezbytné výškové úpravě ulice, což urychlilo přestavbu starých dřevěných domů na zděné, patrové, s barokně tvarovanými štíty, většinou ještě s loubím obloukovitě ukončeným. Jak dokazuje plán města z roku 1852, zůstalo v té době loubí nejen u domů čp.152 a 153-II, ale i u sousedních domů čp.150 a 151-II. Přestavba dřevěného objektu čp.152-II na zděný se uskutečnila v roce 1825, za majitele pekaře Aloise Spielmanna, u domu čp.153-II v roce 1826, kdy jej koupil od Franze Neubauera řezník Josef Löffler. Po této první zděné proměně si zachovaly oba domy klasicistní podobu až do roku 1895. V té době už stály u domu čp.158-II ve dvoře nižší pomocné objekty.

Druhá zděná přestavba

Majitelé domů čp.152 a 153-II, většinou zámožní obchodníci a živnostníci se během doby měnili. Roku 1893 koupil dům čp.182-II od Aloise Spielmanna cínař Christian Grunewald za 1685 zlatých. Od něho dům získal roku 1863 Emanuel Hartel, obchodník. Po jeho smrti koupili roku 1892 dům čp.152-II od dědiců obchodníci se suknem Ernst (Arnošt) a Friedrich (Bedřich) Weiselesové, každý z jedné poloviny. Již ale roku 1894 odkoupil Ernst polovinu domu od Friedricha a stal se jeho jediným vlastníkem. V témže roce se mu podařilo získat od dcery zemřelého řezníka a uzenáře Löfflera Marie Jantschové, manželky barvíře, také sousední objekt čp.153-II. I tento dům značně vystupoval do prostoru ulice svým štítem a zděným loubím. V té době již některé domy v Pražské ulici prošly přestavbou v duchu historizujícího slohu a ustoupily na městským magistrátem nově stanovenou regulační čáru ulice. Tím bylo docíleno rozšíření ulice o plochu loubí. Také Ernst Weiseles nový majitel domu čp.153-II se rozhodl, že provede jeho přestavbu. Vypracováním projektu pověřil libereckého stavitele Antonina Worfa.

Podle Worfova návrhu, měl vzniknout v místě klasicistního, dvoupodlažního domu s loubím, na poměrně úzké parcele čp.153-II, čtyřpodlažní dvouosý obytný dům s prodejnou v přízemí. Hlavni vstup byl umístěn excentricky na severní straně domu. Průčelí do Pražské ulice měl zdobit osově umístěný novorenesanční štít, jakási teminiscence na štíty předcházejících staveb. Weiseles současně připravoval výstavbu dvoupodlažního objektu ve dvoře, až na sa" mých hranicích pozemku sousedního objektu čp.154-II. Měl obsa" hovat v přízemí sklad, v patře vzorkovnu, střihárnu a kancelář. No" vostavba přední budovy měla být podle požadavku města situována v nové regulační čáře a bez loubí. V té době již stála v sousedství čtyřpodlažní novostavba na místě čp.150-II a bylo zřejmé, že výstav" bou nového domu čp.153-II by původní nižší objekt čp.152-II, který se nacházel mezi nimi, vytvářel podivný kontrast. Proto Weiseles změnil svůj stavební záměr a rozhodl se vybudovat nový objekt, po" stavený na obou parcelách čp.152-II a 153-II. Nový návrh na novostavbu vypracoval opět stavitel Worf. Situaci mu ztěžoval nejen svažitý terén ulice, ale i skutečnost, že navrhovaným domem zatím končila čtyřpodlažní zástavba na západní straně Pražské ulice. Proto je vjeho návrhu umístěn hlavní vstup asymetricky a na jižním nároží se objevuje jakýsi náznak rizalitu se širokým sdruženým oknem a bohatě zdobeným štítem. Nad hlavním vstupem architektonicky končený cibulovitou stříškou. Při umístění nového objektu ztěžovala dále celou situaci skutečnost, že se regulační uliční čára lomila právě na rozhraní mezi domy čp.152 a 153-II. Na žádost Weiselese byla provedena změna regulační čáry a zlom byl posunut až k sever. nímu nároží domu čp.154-II. Tím ovšem Weiseles přišel nejen a plochu zrušeného loubí, ale ještě i o menší část pozemku čp.152-II, odděleného posunutím regulační čáry. Z neznámého důvodu svěřil pak Weiseles provedení stavby staviteli Josefu Pilzovi. Brzy po jejím zahájení přišel Pilz s návrhy na změnu projektu, podle nichž byl pak Obytný a obchodní dům postaven a dostal přiděleno čp.152-II. Čísla Čp.153-II bylo zrušeno a zmizelo z mapy města. Nový dům čp. 152-II obsahoval v přízemí a I. patře (mezaninu) obchodní místnosti, ve druhém a třetím patře po dvou velkých bytech. Do užívání byl předán na jaře roku 1897.

Když byl v roce 1895 postaven sousední čtyřpodlažní dům čp.150-II, dostal jeho majitel Franz Posselt od města za zrušené loubí náhradu ve výši 400 zlatých. Je proto pochopitelné, že i Wei, Seles po dostavbě svého domu žádal od města za postoupenépozemky pro rozšíření ulice náhradu ve výši 250 zlatých za každý ftvereční sáh. Celkem se jednalo o 8,06 čtverečního sáhu (28.96m²). Město však tento požadavek kategoricky odmítlo. Záležitosti se ujali advokáti a vznikl spor, který se dostal až na Zemské zastupitelství v Praze a nakonec k Ministerstvu vnitra do Vídně. Jak vážně posuzovala tento spor správa města je patrné i z toho, že si vyžádala stanovisko z 18 našich a zahraničních měst o jejich postupu v podobných případech.

S menšími změnami byla stavba podle projektu stavitele Josefa Pilze na jaře roku 1897 dokončena a předána do užívání. Novorenesanční průčelí Weiselesova paláce obohatilo vzhled Pražské ulice, v té době Schückerovy. Weiselesův obchodní a obytný dům využívající pro prodej i druhé nadzemní podlaží (mezanin) patří k prvním svého druhu v Liberci. V jeho uličním průčelí dominovaly velké výkladní skříně, jejichž skleněné tabule dělí pouze konstrukčně nezbytné štíhlé profily ocelových sloupů. Svým vzhledem již ohlašovaly nástup secese, nového stavebního slohu, právě tak jako architektonicky zajímavě ztvárněné obložení průčelí prvního patra dřevem. Nastupující secesi bylo ovlivněno i ukončení arkýře v pátém podlaží, vystupující z roviny mansardové střechy kryté štípanou břidlicí. Místo původně navrženého bohatě členěného novorenesančního štítu, zde vznikl osmiboký kubus, zakrytý jednoduchou stanovou stříškou. U vchodu do budovy zůstal původně uvažovaný, bohatě profilovaný novorenesanční portál, ukončený rozeklaným segmentovým frontonem. Dvoukřídlové vchodové dveře mají půlkruhový záklenek se sklenětou výplní. Střed budovy je zdůrazněn čtyřbokým arkýřem, probíhajícím přes třetí a čtvrté podlaží. Jeho třídílná okna jsou ve třetím bodlaží ukončena rovným nadpražím, ve čtvrtém podlaží elipsovitým záklenkem. Po obou stranách arkýře se nacházejí v každém bodlaží dvě sdružená okna, ve třetím nadzemním podlaží s rovným hadpražím, ve čtvrtém podlaží s půlkruhovým záklenkem. Parapety oken ve třetím podlaží zdobí kuželky, figurální reliéfovou výzdobu mají parapety a plochy nad okny ve čtvrtém podlaží. Na reliéfu mezi okny třetího a čtvrtého podlaží jsou štíty se symboly průmyslu a obchodu podpírané postavami andílků. Pod hlavní římsou arkýře je uprostřed reliéfového pásu s putti medailon s letopočtem roku ukončení stavby. První dvě obchodní nadzemní podlaží odděluje od nořeních obytných podlaží mohutná římsa a celé průčelí ukončuje mačně vysunutá, bohatě profilovaná hlavní římsa, podepřená klasicistním zubořezem. Část zdiva mezi okny je obložena kabřincem okrové barvy. Na spodním konci jsou tyto plochy opatřeny jednoduchou podnoží, na hoření straně mají stylizovanou hlavici složenou ze štukových ozdob a okřídlených hlav. Maskarou ovinutý vavřínovým věncem je umístěn na arkýři mezi okny třetího a čtvrtého podlaží.

Dispozičně je dům řešen osově. Jeho středem probíhá v přízemí průchozí chodba s výstupem na dvůr. Z ní vede uprostřed tříramenné schodiště se segmentovým nástupním ramenem. Schodiště je opatřeno železným kovaným zábradlím se zajímavým ukončením ve tvaru dračí hlavy. Strop průchodu zdobí štuková výzdoba. Schodiště osvětlovaly z obou stran prostorné prosklené světlíky.

Budova čp.158-II je z větší části podsklepená. Do suterénu vedl přístup z hlavního schodiště v chodbě domu a boční vstup ze dvora, jehož úroveň je nižší. Zatímco bývalý dům čp.153-II byl celý podsklepený, u sousedního domu čp.152-II byla podsklepena pouze jeho přední část přiléhající k Pražské ulici. U hlavního schodiště se v suterénu bývalého domu čp.153-II nacházela kruhová studna, ponechaná zde z první dřevěné zástavby.

Prostory přízemí sloužily původně výlučně obchodním účelům. Ve druhém podlaží, mezaninu, se kromě prodejen na straně do Pražské ulice, nacházel čtyřpokojový byt na nádvorní straně. Třetí a čtvrté podlaží s byty mělo stejné dispoziční řešení. V části do ulice vznikly pětipokojové byty s arkýřem ve středním pokoji, na nádvorní straně byty čtyřpokojové. Všechny byty měly příslušenství, odpoví-dající tehdejšímu standardu. Stropy pokojů ve třetím podlaži měly bohatou štukovou výzdobu.

Ve dvoře na jižní straně domu čp.152-II byla v roce 1895 Postavena libereckou stavební firmou Schär & Leupelt již zmíněná dvoupodlažní podsklepená budova čp.376-II, s pultovou střechou, v izolované poloze. V přízemí obsahovala textilní sklad a dílnu, v patře vzorkovnu, přebírku a opravnu textilního zboží a kancelář. Na protější straně dvora se téhož roku objevila přízemní budova s pultovou střechou, v níž se nacházel byt domovníka o jedné světnici a kuchyni a pro uživatele bytů v hlavní budově osm kójí kůlen.

Po smrti Ernsta Weiselese převzala dům roku 1909 jeho manželka Berta. Od ní přešel dům v roce 1914 do vlastnictví vídeňské banky Pensionsfond der Angestelter der Wiener Bank, která jej měla v držení až do roku 1924, kdy se stala majitelem Česká banka Praha. Po ní se ve vlastnictví střídaly pouze peněžní ústavy. V roce 1929 Česká banka Union z Prahy, v roce 1939 DOd svého zrodu prodělával objekt jen malé změny, které se soustředily převážně na práce nepřekračující rámec běžné údržby, nejčastěji prováděné v přízemí a prvním patře, podle potřeb střídajících se uživatelů. Tradičně zde užíval pravou stranu od vchodu textil a galanterie, levou stranu pak peněžnictví. V padesátých letech došlo k požáru v podstřeší. Při rekonstrukci zničených částí bylo přistavěno další, páté podlaží a v něm vznikly dva třípokojové byty s okny do Pražské ulice. Prostory na nádvorní straně zůstaly půdou. Velká typová okna a celkové, ryze účelové, pojetí nástavby v ničem neodpovídalo ušlechtilému novorenesančnímu průčelí budovy. NaŠtěstí při pohledu z úzké Pražské ulice zakrývala zčásti tuto nástavbu mohutná, značně vyložená, hlavní římsa. V přízemí byly v roce 1991 provedeny nákladnější úpravy pro banku Bohemia. eutsche Bank, Filiale Reichenberg, roku 1940 Gotfaer Feuer Versicherungsbank. Po válce v květnu 1946 byla vložena na budovu národní správa, od níž v roce 1955 přešel objekt na Oblastní bytový komunální podnik v Liberci. Dne 20.února 1962 byl dům čp.152-II převeden na Městský národní výbor v Liberci, domovní správu, která objekt spravovala 33 let Teprve v roce 1995 se po složitých jednáních stala vlastníkem domu akciová společnost Severočeská vodárenská společnost v Liberci.

Přestavba v letech 1996 - 1997

Velkými proměnami prošla budova čp.152-II v letech 1996-97, když se stala jejím majitelem Severočeská vodárenská společnost a.s. v Liberci. Za ředitele inženýra Ivo Sušického byl celý objekt podroben rozsáhlé rekonstrukci a dostavbě. Vzhledem k jeho umístění v centru městské památkové zóny (MPZ), zde kromě požadavků účelových sehrály svou úlohu i požadavky státní správy. Rekonstrukci budovy prováděla Stavební hrádecká společnost podle návrhu libereckého architekta Václava Macka.

Po dokončení přestavby vznikly v suterénu výstavní prostory, přístupné z Pražské ulice novým vstupem a schodištěm umístěným vpravo vedle hlavního vchodu. Kromě těchto výstavních prostor je zde umístěna strojovna klimatizace, šatny, sociální zázemí a sklady, přístupné přímo ze dvora. V přízemí (I.nadzemním podlaží), zaujímá střed budovy hlavní vstup, který si zachoval původní reprezentační vzhled. Prostory po jeho levé straně obsadila První městská banka a.s., která vystřídala banku Bohemia. Po pravé straně vstupu se objevil již zmíněný nový vstup do galerie Studna v suterénu. Další prostory přízemí po bývalé prodejně oděvů si upravila lékárna. Ze vstupní chodby v níž byl ponechán krásný, štukatérsky zdobený strop, vede schodiště do pater. Ozdobou vstupu zůstalo i původní kované zábradlí schodiště.

Zcela se změnily prostory v I. patře (mezaninu). Z bývalých prodejen a skladů se staly kanceláře společnosti SVS. Je zde umístěna kancelář ředitele a sekretariátu, počítačové centrum, planografie a sociální zázemí. V místech bývalého světlíku na jižní straně vznikla zimní zahrada, navazující na pracovnu ředitele. Prostor druhého světlíku na severní straně byl využit pro hovornu s vlastním prosklením nad následujícím podlažím. Do něho bylo vestavěno vnitřní ocelové schodiště umožňující spojení mezi kancelářemi SVS ve 2. a 8. nadzemním podlaží a současně zajišťovalo přístup do kanceláří SVS umístěných ve 8. nadzemním podlaží v sousedním domě čp. 150-II. Schodiště spojující dosud textilní prodejnu v přízemí s patrem bylo odstraněno.

Bez větších dispozičních úprav zůstalo II. patro (3.NP.). Místnosti na straně do Pražské ulice slouží jako kanceláře SVS. Došlo zde pouze O doplnění sociálního zázemí. V části obrácené do dvora zůstaly dva dvoupokojové byty. Beze změn bylo ponecháno také IT. patro (4.NP.) se dvěma prostornými byty. Směrem k Pražské ulici pětipokojový byt s příslu" ženstvím, na opačné straně čtyřpokojový s příslušenstvím.

Následující IV. patro (5.NP.) vzniklé nástavbou po požáru v padesátých letech obsahuje na straně do ulice dva třípokojové byty. Původní předimenzovaná okna byla vyměněna za sdružená tvarově odpovídající celé fasádě. Bývalá půda na nádvorní straně byla pře" stavěna na dva byty. Třípokojový a dvoupokojový, oba s příslušným sociálním vybavením. Nástavbou dostala budova ještě podkroví (6.NP). Zde vznikla menší bytová jednotka o dvou pokojích s příslušenstvím a jedna garsoniéra, orientovaná do ulice. Na straně do dvora ukončuje objekt pouze nepochůzná terasa a konstrukce světlíků. Krytinu střechy voří tvarovaná lepenka tzv. bonský šindel šedozeleného odstínu.

V rámci rekonstrukce domu čp.152-II byla provedena i modernizace všech zdravotních instalací, vyměněn výtah procházející až do IV. patra, prostory byly vybaveny novou vzduchotechnikou a elektrickým podlahovým vytápěním. Pouze u bytů v podkroví je vytépění plynové. Důkladnou generální opravu dostala i obě průčelí domu. Na jižním štítu je umístěn panel s digitálními hodinami a měřením teploty vzduchu, dobře viditelný ze Soukenného náměstí. Uskutečnila se také generální oprava pomocného dvoupodlažního objektu čp.376-II ve dvoře. Novou úpravu dostal celý prostor při Papírové ulici, odkud vede vedlejší vstup do budovy SVS a příjezd na parkoviště. Část dvora slouží jako odpočinková plocha oživená fontánkou a zelení.

V Liberci. se zachovalo poměrně málo středověkých staveb, postavených v některém z nejvíce uznávaných architektonických slohů. Přesto byl historický střed vyhlášen městskou památkovou zónou (MPZ) díky tomu, že se zde nachází řada vynikajících ukázek slohů z konce 19. a počátku 20. století, dodávající městu ojedinělou tvářnost. Současně jsou výstavné budovy z tohoto období svědectvím obdivuhodné proměny Liberce z bezvýznamné horské obce na metropoli severních Čech. K vynikajícím stavbám, pozoruhodným svou novorenesanční architekturou, patří nesporně i palác SVS v Pražské ulici. Jeho další zachování je trvale zajištěno úspěšnou rekonstrukcí citlivě provedenou Severočeskou vodárenskou společností a.s. v Liberci.

Domu čp.152-II se opět navrátil jeho původní dominantní výraz, nezastupitelný v rámci zástavby Pražské ulice. Je ukázkou toho, že lze skloubit nové využití staré zástavby se zachováním jeji architektonické a historické hodnoty.

(zdroj: Ing. arch. Svatopluk Technik, Ing. Jiří Technik - Historie a proměny paláce SVS čp. 152 - II v Liberci, 1998)

Výstavní síň Metznerbundu


Hrázděný pavilon v Pražské ulici, otevřený členskou výstavou v rámci veletrhů 15.8.1920. Pod ním se právě bourá stará hospoda Zur Sandwirt, na jejímž místě později vyrostl obchodní dům Brouk & Babka. V místech výstavní síně byl vjezd do Naivního divadla, nyní je M-Bank (zdroj Kniha o Liberci)

Brouk a Babka v ulici Pražská.

Model je ke stažení jako bonusový obsah na Patreoun: https://www.patreon.com/rawenart

Pražská ulice a Brouk a Babka

Pohled do míst, kde se Pražská ulice mírně lomí a odbořuje z ní Jezdecká ulička. Nad secesním domem z roku 1909 vystupuje do ulice hospoda Zum Sandwirt, postavena roku 1697. Za ní vyčníva část poutače výstavní síně uměleckého spolku Metznerbund, který zde až do poloviny třicátých let pořádal četné výstavy. Na místě roubené hospody byl v roce 1936 postaven obchodní dům pražské společnosti Brouk a Babka, projektovaný architektem Janem Gillarem, který se o tři roky později podílel na vybavení interiéru Bílé Labutě v Praze. Podobnost obou staveb je zřejmá a byla by určitě ještě výraznější, kdyby se investorům podařilo získat i vedlejší pozemek.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Václav Exner
archiv Václav Exner
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

Obchodní dům Brouk a Babka (30.léta)

Původně na jeho místě stávala starobylá hospoda Zur Sandschenke. tento poslení roubený dům, připomínající nejstarší zastavění Pražské ulice, přečkal až do roku 1936, kdy zde byl vybudován šestipodlažní obchodní dům pražské firmy B + B. Záměr využít také sousední volné parcely se pro odpor německýc obchodníků nepodařilo prosadit. Obchodní dům, který nesl od 5.11.1950 jméno Jiskra, je skvělou ukázkou funkcionalistického slohu z meziválečného období. Projektoval ho pražský architekt Jan Gillar, prováděcí plány dodala liberecká firma Peukert a Henke a postaven byl pražskou firmou B. Nekvasil.

Otevření obchodního domu B+B (5.7.1936)

Zahájení prodeje v nově postaveném obchodním domě bylo opravdovou událostí.
Před budovou připomínající poněkud zmenšenou pražskou Bílou labuť se už od časného rána shromažďovaly stovky zvědavců. K všeobecnému zmatku ještě přispělo vypuštění balónků s poukázkami na zboží. Přesně i půl deváté se otevřely dveře a nedočkaví nakupující c několika minutách zaplavili všechna oddělení. Na první z nich čekaly jako pozornost malé dárky. Sortiment nabízeného zboží zahrnoval prakticky veškeré druhy látek a oblečení včetně obuvi, dále potřeby pro domácnost, nábytek, elektrické přístroje a širokou paletu sportovního vybavení. Letáček vydaný k otevření propagoval nákupní systém B+B, který by se dal vyjádřit hesly: prodáváme jen kvalitní zboží, rychlé vyúčtování při bohatém výběru, záruka měsíčních splátek, žádné zálohy ani platové záznamy, poskytování úvěru pouze do výše znemožňující předlužení, úslužné vyřízení žádostí o poshovění při prokazatelné a nezáviněné platební neschopnosti.

(zdroj Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci)

Staré domy v Pražské ulici

(Část oleje na plátně, autor Josef Pohl, počátek 20.století , kresba ze 70.let 19.století)

Kašna s pitnou vodou byla původně na pravé straně ulice ve směru od radnice u domu čp. 249 - II, ale při jeho přestavbě roku 1826 musela být přesunuta naproti, vedle starobylé dřevěné hospody Zur Sandschenke, postavené v roce 1697. Po zřízení vodovodu počátkem 20.století byla odstraněna a na jejím místě vznikl později obchodní dům Brouk a Babka.

Jinou ukázkou ještě napůl dřevěné zástavby je dům čp.8 - III (orientační číslo 7). Na jeho špatný stavební stav bylo poukazováno už v roce 1861, novorenesanční přestavby se ale dočkal až za 30 let.

(zdroj Kniha o Liberci)

zadní trakty v Pražské ulici (archiv J.Hůlka)
zadní trakty v Pražské ulici (archiv J.Hůlka)
Uprostřed na rohu Jezdecké ulice v domě čp.16 bývalo vyhlášené lahůdkářství a později cukrárna - foto interiéru cukrárny v roce 1972  (zdroj Jiří Bock-Jeřáb Liberec III)
Uprostřed na rohu Jezdecké ulice v domě čp.16 bývalo vyhlášené lahůdkářství a později cukrárna - foto interiéru cukrárny v roce 1972 (zdroj Jiří Bock-Jeřáb Liberec III)

DŮM V PRAŽSKÉ ULICI

První zpráva o domě čp. 16-III na rohu Jezdecké ulice pochází z roku 1620. Pozdější majitel továrník Anton Demuth na jeho místě postavil třípodlažní zděný dům (1857), k němuž chtěli jeho synové počátkem 20. století přistavět podél Jezdecké uličky přádelnu, ukončenou na straně obrácené do Moskevské ulice dalším obytným domem. Proti tomu podal protest Ludung Edelstein, majitel obchodního domu (čp. 50-III) na protější straně 3,5 m Široké uličky, a z přístavby sešlo. Když roku 1908 firma Demuth likvidovala, převzal nárožní dům instalatér Josef Flefter a provedl podle návrhu Adolfa Horna secesní přestavbu. Už v dalším roce ho ale nechal zvýšit o další patro. Přestavbu, klerá dala objektu dnešní podobu, navrhl a prováděl Ernst Mohr. Přes další Edelsteinovy protesty se podařilo prosadit přístavbu dílen a skladu ve dvoře (1911). Od Heftera převzala dům pražská Banka pro obchod a průmysl (dřívější Zemská banka) a upravila si ho pro své potřeby. Hlavní provozní prostory měla v přízemí, v podkroví vznikl roku 1927 byt. Přístavbu pronajímala různým živnostníkům, např. holiči Nejdkovi, Jičínským mlékárnám aj..

Za okupace přebrala objekt lipská Allgemeine Kreditanstalt. Po osvobození zde byly krátce úřadovny pro Němce, potom Odborný závod pro elegantní pánskou, dámskou i dětskou konfekci, po nich tu dlouho poskytovalo občerstvení vyhlášené lahůdkářství, vystřídané později cukrárnou. V patrech zůstaly sklady oděvů a dílny.

Po roce 1990 se tu vystřídalo několik firem. V roce 1992 byla přístavba v Jezdecké uličce vkusně upravena firmou Stone Time, která zde otevřela jedno z nejlepších kopírovacích středisek v Liberci.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pražská ulice v roce 1992
Pražská ulice v roce 1992
Pražská ulice 1992 a 2020
Pražská ulice 1992 a 2020
30.léta minulého století a 2021
30.léta minulého století a 2021
1964 (Vilém Boháč)
1964 (Vilém Boháč)

Neony v Pražské ulici (polovina 60.let)

Neonové reklamy se začaly objevovat počátkem šedesátých let. V roce 1961 zřídily komunální služby zvláštní oddělení pro jejich výrobu a údržbu. O tom, že jejich zavádění nebylo bezproblémové, svědčí jeden z výroků: "Ještě nedávno jsme se domnívali, že socialistické město nebude mít světelnou reklamu, poněvadž tu nebude kapitalistická obchodní konkurence. Není sporu o tom, že světelnou reklamu skutečně nepotřebujeme, a přece ji máme, prostě proto, že chceme mít ulice veselé. " Koncem šedesátých let už Pražská ulice večer svítila skoro jako některá západní města. Během normalizace opět potemněla a ještě v době vzniku tohoto článku (1996) měla k dřívějšímu lesku daleko.

(Zdroj Kniha o Liberci)

Kdy jste naposledy potkali v Pražské tolik lidí? (13.12.1984.)
Kdy jste naposledy potkali v Pražské tolik lidí? (13.12.1984.)

12.2.1994. Pražská téměř deset let bez tramvají.

(archiv Jiří Holeček)
1952 (archiv Boveraclubu, kolorováno Fotočas Mirek )
1952 (archiv Boveraclubu, kolorováno Fotočas Mirek )

Zima v Liberci před dvaceti lety...

(archiv Petr Šimr)

Pražská ulice v 80.letech
Pražská ulice v 80.letech
Dnes místo drahých bonbónů levné knihy! (Hans Oldskull)
Dnes místo drahých bonbónů levné knihy! (Hans Oldskull)
Pražská ulice (M.Gergelčík)
Pražská ulice (M.Gergelčík)
1989
1989
Nároží Pražské ulice a Soukenného náměstí v 50.letech a v roce 2019  ....Fronty na potraviny a další výrobky každodenní spotřeby patřily neodmyslitelně k obrazu 50.let.
Nároží Pražské ulice a Soukenného náměstí v 50.letech a v roce 2019 ....Fronty na potraviny a další výrobky každodenní spotřeby patřily neodmyslitelně k obrazu 50.let.
Pražskou ulici za sychravého počasí právě na konci 60.let právě opouští tramvaj T2 ev.č. 17 v původní podobě , kterou pronásleduje jeden z autobusů Škoda 706 RO. (Archiv Boveraclubu)
Pražskou ulici za sychravého počasí právě na konci 60.let právě opouští tramvaj T2 ev.č. 17 v původní podobě , kterou pronásleduje jeden z autobusů Škoda 706 RO. (Archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
září 1979
září 1979
Pražská ulice  (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice (archiv Boveraclubu)
A je dokonáno. Jirka Holeček při sváteční procházce 25.12.1984 nafotil odpojené koleje do horního centra Liberce, kam přestaly tramvaje zajíždět po 87 letech. Soukenné náměstí a ulice Pražská a Revoluční.
A je dokonáno. Jirka Holeček při sváteční procházce 25.12.1984 nafotil odpojené koleje do horního centra Liberce, kam přestaly tramvaje zajíždět po 87 letech. Soukenné náměstí a ulice Pražská a Revoluční.
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
OD Ještěd a OC Forum
OD Ještěd a OC Forum
Pražská ulice v květnu 1938 (i toto je liberecká historie)  (zdroj Kniha o Liberci)
Pražská ulice v květnu 1938 (i toto je liberecká historie) (zdroj Kniha o Liberci)
Ještěd a Ještěd duben 1997 optimistický obrázek pro dnešní sychravý den (Jana Zahurancová)
Ještěd a Ještěd duben 1997 optimistický obrázek pro dnešní sychravý den (Jana Zahurancová)
pohled z Pražské ulice před rokem 1930 a 4.7.2020
pohled z Pražské ulice před rokem 1930 a 4.7.2020
Budova uprostřed je bývalý hostinec Zum schwarzen Hund / U černého psa. (Hans Oldskull)
Budova uprostřed je bývalý hostinec Zum schwarzen Hund / U černého psa. (Hans Oldskull)
M.Gergelčík
M.Gergelčík
Liberecké karosy v popředí vůz e.č.426 na Funerově ulici dne 7.Července 1986 foto Ivo Kapl
Liberecké karosy v popředí vůz e.č.426 na Funerově ulici dne 7.Července 1986 foto Ivo Kapl

Podle zjištěného navštívil Liberec v říjnu 1938

docela známý a zkušený německý fotograf Willy Pragher. I když záznamy nehovoří o tom, že by již napadl nějaký sníh, teplota se pohybovala v druhé polovině měsíce okolo 10 stupňů, a zkrátka to netrefil. Evidentně ho zastihla chumelenice a dost možná si i poškodil fotoaparát, nebo to odnesly negativy, případně musel narychlo odjet. Dochovaly se totiž asi jen čtyři fotky, z toho jedné pomohla dnes menší softwarová úprava.

(archiv Petr Ruprecht)