Sokolovské náměstí 

06.09.2022
(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)

Bakalářská práce se zabývá 3D modelováním historických budov ve městě Liberec na přelomu 19. a 20. století. V práci je navržena vhodná metoda texturovaného 3D modelování již nestojících budovv programu Sketch Up 8 a vytvořen ukázkový 3D model ve vybrané části města. Vytvořená datová vrstva představuje možnost připojení prostorových aneprostorových dat k 3D objektům v programu ArcScene 10.0. Práce dále poskytuje náhled pro současnou a budoucí práci s3D objekty ve vybraných institucích.

(zdroj: https://www.ak-ansichtskarten.de )
(zdroj: https://www.ak-ansichtskarten.de )

Josef Elsner. : Slavnost jubilea člena střeleckého spolku v Liberci (olej na dřevě, 1837)

Horní část Novoměstského (dnes Sokolovského) náměstí. Vlevo je věž arciděkanského kostela před regotizací, za ní budova arciděkanstvi a před ní stará hasičská zbrojnice. Vpravo vidíme část starého mistrovského domu soukeníků. Obrazu dominuje průčelí národní (hlavní) školy otevřené přesně dva roky po slavnostním položení základního kamene (3.10.1812). Náklady (79 652 zlatých) hradila ze dvou třetin vrchnost a zbytek město. Tato nejstarší dosud fungující liberecká školní budova byla svého času jedna z největších a nejkrásnějších v celých Čechách. Měla tři učebny pro chlapce, tři pro dívky, jednu pro chystanou reálku a čtyři dvoupokojové byty s kuchyní pro učitele. Přesto se nedlouho po otevření zjistilo, že pro 1400 zapsaných dětí nepostačuje a kantorské byty je třeba adaptovat na třídy. Od října 1869 zde byla zřízena chlapecká a o rok později i dívčí pětitřídka. K této tzv. Staroměstské obecné škole přibylo za první republiky Státní dívčí reformní gymnázium. Po roce 1945 zde našla umístění odborná škola pro ženská povolání, vystřídaná sociálně zdravotní a od roku 1950 Střední zdravotnická škola, která tu sídlí dodnes. Během doby prodělala budova mnohé stavební změny, celková klasicistní architektura však zůstala zachována.

(zdroj Kniha o Liberci)

.
Cvičení libereckých hasičů za použití záchranné plachty, kterou vynalezl liberecký velitel čety lezců František Pilze. Dnes je v domě na pravé straně Budvarka. (archiv L.Mencl)
Cvičení libereckých hasičů za použití záchranné plachty, kterou vynalezl liberecký velitel čety lezců František Pilze. Dnes je v domě na pravé straně Budvarka. (archiv L.Mencl)
Dnes budova "Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická" (autor příspěvku Marek Charvát)
Dnes budova "Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická" (autor příspěvku Marek Charvát)
Stará škola 1744-1812
Stará škola 1744-1812
A pro zdravé spaní stará a nová Haupt und Mädchenschule čili "zdrávka".(Petr Ruprecht)
Nová škola 1810-1812
Nová škola 1810-1812

SOKOLOVSKÉ NÁMĚSTÍ

Ještě koncem 18. století mělo náměstí loubí obíhající kolem dokola. Některé domy už prošly částečnou přestavbou na zděné a dostaly barokní štíty. Byl to např. dům soukenických mistrů, hostinec U Zlatého orla se sousedním domem čp. 293-II a také hotel Zlatý beránek , jehož majitel jako první zrušil loubí. Zděné byly i všechny větší stavby: Appeltův dům, arciděkanství se starou školou a kostel. K nim brzy přibyly dvě další velké budovy: hlavní škola a Soukenické divadlo. Jako další změnily výšku, orientaci i celkovou dispozici domy, které jsou dnes nejnižší: dva nalevo od uličky Na Svahu (čp. 306-II, 1829; čp.307-II, 1831) a dva na Tovaryšském vrchu (čp. 255-I, 1834; čp. 296-I). Tím byl dán popud i pro ostatní majitele, aby usilovali o lepší využití cenných pozemků nejen rušením loubí, ale i zvětšením počtu podlaží. Jako houby po dešti vyrůstaly na místě dřevěných dvoupodlažních domů nejprve třía v druhé polovině 19. století až pětipodlažní budovy s podkrovím, jejichž zvětšená přízemí využívaly nejrůznější prodejny a provozovny. Poslední dřevěný dům (čp. 308-II) uprostřed jižní strany náměstí zmizel roku 1870. Hladina zastavění stoupla a také dominanta celého náměstí - věž kostela sv. Antonína - se zvýšila téměř dvakrát a jeji 70,5 metru vysoká jehlanovitá střecha se stala na více než půl století nejvyšším dosaženým stavebním bodem.

Na obytný dům se po požáru změnilo také Soukenické divadlo. Do konce 19. století byla přestavba druhého největšího náměstí Liberce, přejmenovaného roku 1898 na Bismarckovo, prakticky ukončena.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996 ; foto z archivů členů skupiny Liberec v minulosti a současnosti)

archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
(zdroj: https://www.ak-ansichtskarten.de )
(zdroj: https://www.ak-ansichtskarten.de )
 (zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
(zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Kostel sv. Antonína velikého před rokem 1879 a 14.4.2020
Kostel sv. Antonína velikého před rokem 1879 a 14.4.2020
přestavba věže arciděkanského kostela sv. Antonína. Foto zřejmě z roku 1879, kdy byla snesena původní věž. Autor: W. F. Jantsch(?). (archiv Severočeského muzea v Liberci)
přestavba věže arciděkanského kostela sv. Antonína. Foto zřejmě z roku 1879, kdy byla snesena původní věž. Autor: W. F. Jantsch(?). (archiv Severočeského muzea v Liberci)
Přestavba věže arciděkanského kostela sv. Antonína. Pohled na věž a kostel někdy při opravě ve 20. letech 20. stol. Autor: neuveden. (zdroj: archiv Severočeského muzea v Liberci)
Přestavba věže arciděkanského kostela sv. Antonína. Pohled na věž a kostel někdy při opravě ve 20. letech 20. stol. Autor: neuveden. (zdroj: archiv Severočeského muzea v Liberci)
přestavba věže arciděkanského kostela sv. Antonína. Pohled na věž a kostel někdy při opravě ve 20. letech 20. stol. (archiv SM v Liberci a 6.8.2022
přestavba věže arciděkanského kostela sv. Antonína. Pohled na věž a kostel někdy při opravě ve 20. letech 20. stol. (archiv SM v Liberci a 6.8.2022
Reichenberg - Bismarckplatz. Pohlednice prošlá poštou v roce 1909. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Bismarckplatz. Pohlednice prošlá poštou v roce 1909. (archiv Kamil Syrovátka)
Kostel arciděkana 1919 (archiv O.Musil)
Kostel arciděkana 1919 (archiv O.Musil)
archiv Zdeňka Posledníková
archiv Zdeňka Posledníková
Dnešní Sokolovské náměstí na pohlednici z roku 1912. Novoměstské náměstí (dnes Sokolovské) mělo na začátku 17.století půdorys 60×100 metrů. O jeho podobu se zasloužil Albrecht z Valdštejna, který nechal postavit po jeho obvodu domy pro soukeníky. Loubí okolo náměstí existovalo ješte koncem 18. století. Z původního náměstí zbyly jen tři domky ve Větrné ulici. Říká se jim Valdštejnské, přestože byly postaveny až po Albrechtově smrti. ...z knihy Liberec/město/the city of/stadt (archiv Jitky Horušické)
Dnešní Sokolovské náměstí na pohlednici z roku 1912. Novoměstské náměstí (dnes Sokolovské) mělo na začátku 17.století půdorys 60×100 metrů. O jeho podobu se zasloužil Albrecht z Valdštejna, který nechal postavit po jeho obvodu domy pro soukeníky. Loubí okolo náměstí existovalo ješte koncem 18. století. Z původního náměstí zbyly jen tři domky ve Větrné ulici. Říká se jim Valdštejnské, přestože byly postaveny až po Albrechtově smrti. ...z knihy Liberec/město/the city of/stadt (archiv Jitky Horušické)
 (zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
(zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
Sokolovské náměstí kolem roku 1918 (zdroj: https://pohlednice.sbiram.cz)
Sokolovské náměstí kolem roku 1918 (zdroj: https://pohlednice.sbiram.cz)
1920 (archiv K.Krenk)
1920 (archiv K.Krenk)
Sokolovské náměstí ve 30.letech a 7.2.2021
Sokolovské náměstí ve 30.letech a 7.2.2021
Novoměstské (Sokolovské) náměstí s kostelem svatého Antonína 1860. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970, archiv L.Janků)
Novoměstské (Sokolovské) náměstí s kostelem svatého Antonína 1860. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970, archiv L.Janků)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Sokolovské náměstí v roce 1901  (zdroj: https://www.portafontium.eu )
Sokolovské náměstí v roce 1901 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
Sokolovské náměstí v roce 1920 a 2001 ...... Strohá neogotika vnější fasády hlavního libereckého chrámu kostela sv. Antonína velikého nahradila během let 1879-83 mnohavrstevnatost přestaveb původně renesanční stavby. Novým vzheldem kostela od vídeňského architekta Ludwiga Tischlera získalo město výškovou dominantu, která svými sedmdesáti metry vytvořila protipól k radnici.  celkoá úprava náměstí v 70. a 80.letech 20.století je odsoudila do role parkoviště, odkud zmizel život starých pohledů i Wewerkova kašna z roku 1820, odstraněná však již počátkem třicátých let. Zmizely i do roku 1960 charakteristické tramvaje, spojující střed městas Růžodolem. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Sokolovské náměstí v roce 1920 a 2001 ...... Strohá neogotika vnější fasády hlavního libereckého chrámu kostela sv. Antonína velikého nahradila během let 1879-83 mnohavrstevnatost přestaveb původně renesanční stavby. Novým vzheldem kostela od vídeňského architekta Ludwiga Tischlera získalo město výškovou dominantu, která svými sedmdesáti metry vytvořila protipól k radnici. celkoá úprava náměstí v 70. a 80.letech 20.století je odsoudila do role parkoviště, odkud zmizel život starých pohledů i Wewerkova kašna z roku 1820, odstraněná však již počátkem třicátých let. Zmizely i do roku 1960 charakteristické tramvaje, spojující střed městas Růžodolem. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
foto Dana Šmídová
foto Dana Šmídová
Součástí úpravy v r. 1882 byly malby, které podle návrhů J. Jobsta z Vídně provedl místní malíř Otto Dresen. Výrazně barevné malby byly zjednodušeny v r. 1930 (R. Heidrich) a definitivně zabíleny zřejmě až na konci 60. let (úpravy po II. vatikánském koncilu). (komentář Jiří Bláha)
Součástí úpravy v r. 1882 byly malby, které podle návrhů J. Jobsta z Vídně provedl místní malíř Otto Dresen. Výrazně barevné malby byly zjednodušeny v r. 1930 (R. Heidrich) a definitivně zabíleny zřejmě až na konci 60. let (úpravy po II. vatikánském koncilu). (komentář Jiří Bláha)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Byli v Liberci provazochodci Třískovi a nad celým tímto náměstím předváděli své kejkle. Vrchol byl, když jeden z nich přejel celé náměstí zakousnutý do takového kolečka. Vyjížděl z druhého okna kostela a přistál v okénku kostela na druhé straně náměstí. Žádná síť pod ním. Já to pozoroval od babičky z okna, Železná 10, cca 1965. (autor komentáře Martin Bergl)
Byli v Liberci provazochodci Třískovi a nad celým tímto náměstím předváděli své kejkle. Vrchol byl, když jeden z nich přejel celé náměstí zakousnutý do takového kolečka. Vyjížděl z druhého okna kostela a přistál v okénku kostela na druhé straně náměstí. Žádná síť pod ním. Já to pozoroval od babičky z okna, Železná 10, cca 1965. (autor komentáře Martin Bergl)
Sokolovské náměstí-Kostel svatého Antonína Velikého je římskokatolický farní a arciděkanský novogotický kostel, jehož historie sahá až do roku 1579. (archiv J.Peterka)
Sokolovské náměstí-Kostel svatého Antonína Velikého je římskokatolický farní a arciděkanský novogotický kostel, jehož historie sahá až do roku 1579. (archiv J.Peterka)
Sokolovské náměstí 30.7.1952 a 3.3.2020
Sokolovské náměstí 30.7.1952 a 3.3.2020
archiv Ota Novák
archiv Ota Novák
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
1886
1886
Sokolovské náměstí v 50.letech a 7.2.2021
Sokolovské náměstí v 50.letech a 7.2.2021
Liberec, (Reichenberg), 1942 (Ebay)
Liberec, (Reichenberg), 1942 (Ebay)
Sokolovské náměstí v cca v 60.letech a 14.6.2020
Sokolovské náměstí v cca v 60.letech a 14.6.2020
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
 Kostel svatého Antonína velikého 29. ledna 2020 -   Dnešní kostel stojí na místě staršího dřevěného, snad roubeného, kostela, který stával uprostřed tehdejšího obecního hřbitova ještě ve 14. století.  Přestavba původní dřevěné stavby na zděný trojlodní kostel podle plánů neznámého stavitele ze Zhořelce byla zahájena 17. června 1579 a prováděl ji zednický mistr Georg Leypold. Základní kámen nové stavby byl položen 24. září a šlo tak o první kamennou stavbu v Liberci. O její sochařskou výzdobu se postarali Christoph Briefe a také Michel s Georgem z Hodkovic.  Výstavba samotné čtvercové věže v gotickém stylu trvala tři roky, až 20. září 1582 byla na její vrchol osazena makovice, do které vložil tehdejší hejtman Ulrich z Rosenfeldu pamětní listinu. Stavbu dlouhou 47 loktů (36,6 m) však původní mistr nedokázal dokončit, patrně neměl dostatek odborných znalostí, aby provedl zaklenutí chrámového prostoru. To se podařilo až dalšímu staviteli Marku Antoniovi Spaziovi, který musel stavbu zpevnit opěrnými pilíři a zesílením sloupů. Práci zakončil 30. listopadu 1587. Kostel byl poté několikrát opravován, několikrát jej zasáhl blesk. Nejhorší škody však utrpěl za třicetileté války, kdy jej Švédové vyplenili a poškodili varhany. Až do stavby kostela svatého Kříže roku 1695 to byl jediný kostel v Liberci.  Protože chrám časem přestal stačit zvýšenému počtu věřících, rozhodl se jej roku 1733 hrabě Filip Josef Gallas rozšířit. Přestavbu svěřil Johannu Felgenhauerovi z Nového Města pod Smrkem. Ten kostel prodloužil o 20 loktů (15,6 m) a doplnil jej příčnou lodí, současně renovoval věž, oltáře i kazatelnu. Přestavba skončila 16. října 1735. Věž byla poté opět několikrát zasažena bleskem, úder roku 1787 dokonce roztavil všechny čtyři zvony.  Po renovaci roku 1859 se začalo uvažovat o nahrazení původní, relativně nízké (37,30 m) věže, věží novější a vyšší. Vypracováním projektu byl pověřen vídeňský architekt Ludwig Tischler, který na něm pracoval se stavebním radou Heinrichem Ferstelem. Liberecká společnost Sachers a Gärtner začala s výstavbou 27. října 1879 a dokončila ji 27. srpna 1880 osazením makovice a kříže na jejím vrcholu. Věž dostala nové hodiny osvětlené plynovou lampou a štíhlou jehlanovitou střechu, dosáhla výšky 70,50 m, čímž byla na dlouhá léta nejvyšší budovou ve městě.  Během stavby byla také snížena podlaha chrámu o 50 cm a zrušeny tři podzemní krypty. Významných změn se dočkal také interiér kostela, který vymaloval podle návrhu vídeňského malíře J. Jobsta liberecký malíř Otto Dresen. Vitráže do čtrnácti goticky tvarovaných oken dodali Filip Pohl a žitavský malíř Türcke. Kamenická firma Leimer a synové z Vídně zhotovila hlavní i oba postranní oltáře a také novou kazatelnu. Byl přestavěn také hudební chór a varhany. Kostelní lavice zhotovil ruprechtický truhlář Franz Schefler podle návrhu profesora Artura Brausewettera z liberecké průmyslovky.  Samotné úpravy interiéru začaly 21. března 1881 a kostel byl znovuotevřen 20. ledna 1883. Dne 13. června 1883 jej – již jako arciděkanský – vysvětil litoměřický biskup Jan Schöbel. Postavením nového hlavního oltáře a vybavením interiéru získal kostel téměř svou současnou podobu.  V roce 1930 do něj byly instalovány nové varhany a v roce 1957 přibyla dvojice zvonů, jako náhrada za původní, zničené přišel za války. V roce 1976 bylo ruční vyzvánění nahrazeno elektrickým. Kostel byl i poté několikrát opravován: v letech 1969–71, 1978 (boční oltáře), 1980 (obrazy křížové cesty), 1981 (hlavní oltář a kazatelna), 1994 (střecha). (zdroj wikipedie)
Kostel svatého Antonína velikého 29. ledna 2020 - Dnešní kostel stojí na místě staršího dřevěného, snad roubeného, kostela, který stával uprostřed tehdejšího obecního hřbitova ještě ve 14. století. Přestavba původní dřevěné stavby na zděný trojlodní kostel podle plánů neznámého stavitele ze Zhořelce byla zahájena 17. června 1579 a prováděl ji zednický mistr Georg Leypold. Základní kámen nové stavby byl položen 24. září a šlo tak o první kamennou stavbu v Liberci. O její sochařskou výzdobu se postarali Christoph Briefe a také Michel s Georgem z Hodkovic. Výstavba samotné čtvercové věže v gotickém stylu trvala tři roky, až 20. září 1582 byla na její vrchol osazena makovice, do které vložil tehdejší hejtman Ulrich z Rosenfeldu pamětní listinu. Stavbu dlouhou 47 loktů (36,6 m) však původní mistr nedokázal dokončit, patrně neměl dostatek odborných znalostí, aby provedl zaklenutí chrámového prostoru. To se podařilo až dalšímu staviteli Marku Antoniovi Spaziovi, který musel stavbu zpevnit opěrnými pilíři a zesílením sloupů. Práci zakončil 30. listopadu 1587. Kostel byl poté několikrát opravován, několikrát jej zasáhl blesk. Nejhorší škody však utrpěl za třicetileté války, kdy jej Švédové vyplenili a poškodili varhany. Až do stavby kostela svatého Kříže roku 1695 to byl jediný kostel v Liberci. Protože chrám časem přestal stačit zvýšenému počtu věřících, rozhodl se jej roku 1733 hrabě Filip Josef Gallas rozšířit. Přestavbu svěřil Johannu Felgenhauerovi z Nového Města pod Smrkem. Ten kostel prodloužil o 20 loktů (15,6 m) a doplnil jej příčnou lodí, současně renovoval věž, oltáře i kazatelnu. Přestavba skončila 16. října 1735. Věž byla poté opět několikrát zasažena bleskem, úder roku 1787 dokonce roztavil všechny čtyři zvony. Po renovaci roku 1859 se začalo uvažovat o nahrazení původní, relativně nízké (37,30 m) věže, věží novější a vyšší. Vypracováním projektu byl pověřen vídeňský architekt Ludwig Tischler, který na něm pracoval se stavebním radou Heinrichem Ferstelem. Liberecká společnost Sachers a Gärtner začala s výstavbou 27. října 1879 a dokončila ji 27. srpna 1880 osazením makovice a kříže na jejím vrcholu. Věž dostala nové hodiny osvětlené plynovou lampou a štíhlou jehlanovitou střechu, dosáhla výšky 70,50 m, čímž byla na dlouhá léta nejvyšší budovou ve městě. Během stavby byla také snížena podlaha chrámu o 50 cm a zrušeny tři podzemní krypty. Významných změn se dočkal také interiér kostela, který vymaloval podle návrhu vídeňského malíře J. Jobsta liberecký malíř Otto Dresen. Vitráže do čtrnácti goticky tvarovaných oken dodali Filip Pohl a žitavský malíř Türcke. Kamenická firma Leimer a synové z Vídně zhotovila hlavní i oba postranní oltáře a také novou kazatelnu. Byl přestavěn také hudební chór a varhany. Kostelní lavice zhotovil ruprechtický truhlář Franz Schefler podle návrhu profesora Artura Brausewettera z liberecké průmyslovky. Samotné úpravy interiéru začaly 21. března 1881 a kostel byl znovuotevřen 20. ledna 1883. Dne 13. června 1883 jej – již jako arciděkanský – vysvětil litoměřický biskup Jan Schöbel. Postavením nového hlavního oltáře a vybavením interiéru získal kostel téměř svou současnou podobu. V roce 1930 do něj byly instalovány nové varhany a v roce 1957 přibyla dvojice zvonů, jako náhrada za původní, zničené přišel za války. V roce 1976 bylo ruční vyzvánění nahrazeno elektrickým. Kostel byl i poté několikrát opravován: v letech 1969–71, 1978 (boční oltáře), 1980 (obrazy křížové cesty), 1981 (hlavní oltář a kazatelna), 1994 (střecha). (zdroj wikipedie)
Interiér kostela sv. Antonína v roce 2020 (foto Katka Tanaka Procházková)
Interiér kostela sv. Antonína v roce 2020 (foto Katka Tanaka Procházková)
Historický liberec, dobarvený a vylepšený umělou inteligencí  Sokolovské náměstí (Jaroslav Honzík)
Historický liberec, dobarvený a vylepšený umělou inteligencí Sokolovské náměstí (Jaroslav Honzík)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
1937 (archiv O.Musil)
1937 (archiv O.Musil)
Malá vzpomínka na Sokolák, když se v centru města více žilo. (Michal Bárta)
Malá vzpomínka na Sokolák, když se v centru města více žilo. (Michal Bárta)
Sokolovské náměstí v roce 1977 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous)
Sokolovské náměstí v roce 1977 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous)
Kalendář z Liberce všemi směry 2014 s texty Petra Freiwilliga
Kalendář z Liberce všemi směry 2014 s texty Petra Freiwilliga
Masarykovo náměstí (dnes Sokolovské) na pohlednici která prošla poštou v roce 1937 (archiv J.Peterka)
Masarykovo náměstí (dnes Sokolovské) na pohlednici která prošla poštou v roce 1937 (archiv J.Peterka)
Autodrom před kostelem (archiv Luboš Mencl)
Autodrom před kostelem (archiv Luboš Mencl)
Sokolovské náměstí v roce 1960 (archiv P.Šubrt)
Sokolovské náměstí v roce 1960 (archiv P.Šubrt)
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
Sokolovské náměstí před rokem 1960 a 20.4.2022
Sokolovské náměstí před rokem 1960 a 20.4.2022
Sokolovské náměstí kolem roku 1935 a 6.5.2022
Sokolovské náměstí kolem roku 1935 a 6.5.2022
(archiv Jana Zahurancová)
(archiv Jana Zahurancová)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Masarykovo (Sokolovské) náměstí kolem roku 1935 (archiv J.Peterka)
Masarykovo (Sokolovské) náměstí kolem roku 1935 (archiv J.Peterka)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
foto Milan Drahoňovský, rok 1993 (archiv Jitky Horušické)
foto Milan Drahoňovský, rok 1993 (archiv Jitky Horušické)
Sokolovské náměstí v roce 1932 a 23.11.2020
Sokolovské náměstí v roce 1932 a 23.11.2020
Mariánský sloup na původním místě (zdroj: kniha Liberec: historie / kultura / lidé - Miloslava Melanová, 2018)
Mariánský sloup na původním místě (zdroj: kniha Liberec: historie / kultura / lidé - Miloslava Melanová, 2018)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
Sokolovské náměstí 20 léta. 20.století a 3.3.2020
Sokolovské náměstí 20 léta. 20.století a 3.3.2020
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
Pohled na Sokolovské náměstí s kostelem sv. Antonína Velikého kolem roku 1850  (olejomalba na plátně - autor Adolf Beyer 1902 - 1903 - archiv Severočeského muzea v Liberci)
Pohled na Sokolovské náměstí s kostelem sv. Antonína Velikého kolem roku 1850 (olejomalba na plátně - autor Adolf Beyer 1902 - 1903 - archiv Severočeského muzea v Liberci)
(zdroj: https://www.ebay.com)
(zdroj: https://www.ebay.com)
Takové jedno pěkné odpoledne.....před 100 lety na Sokolském náměstí
Takové jedno pěkné odpoledne.....před 100 lety na Sokolském náměstí
1905 (archiv T.Majer)
1905 (archiv T.Majer)
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
Sokolovské náměstí kolem roku 1850 a 2019 (foto Milan Drahoňovský)
Sokolovské náměstí kolem roku 1850 a 2019 (foto Milan Drahoňovský)
(zdroj: https://www.ebay.com)
(zdroj: https://www.ebay.com)
Sokolovské náměstí v 70.letech
Sokolovské náměstí v 70.letech
autor příspěvku Pav Karel
autor příspěvku Pav Karel
1932 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1932 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
Bismarckplatz (dnešní Sokolovské náměstí) Pohlednice prošlá poštou v roce 1913. (archiv J.Peterka)
Bismarckplatz (dnešní Sokolovské náměstí) Pohlednice prošlá poštou v roce 1913. (archiv J.Peterka)
1928 (zdroj: https://www.ebay.com )
1928 (zdroj: https://www.ebay.com )
Sokolovské náměstí ve 30.letech a 7.2.2021
Sokolovské náměstí ve 30.letech a 7.2.2021
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Empírové soukenické divadlo na Sokolovském náměstí
Empírové soukenické divadlo na Sokolovském náměstí
Soukenické divadlo   Bylo postaveno v roce 1820. Postavil ho zámožný cech libereckých soukeníků. Otevřeno bylo 16.října 1820. V suterénu divadla byl herberge - ubytovna pro tovaryše. Divadlo stálo na východní straně Novoměstského (dnes Sokolovského) náměstí. Vyhořelo 24.dubna 1879 se vším vybavením. (archiv O.Musil)
Soukenické divadlo Bylo postaveno v roce 1820. Postavil ho zámožný cech libereckých soukeníků. Otevřeno bylo 16.října 1820. V suterénu divadla byl herberge - ubytovna pro tovaryše. Divadlo stálo na východní straně Novoměstského (dnes Sokolovského) náměstí. Vyhořelo 24.dubna 1879 se vším vybavením. (archiv O.Musil)

Požár Soukenického divadla

Požár vypukl v noci z 23. na 24. dubna 1879 a Soukenické divadlo zcela zničil. Stalo se tak v předvečer oslav stříbrné svatby císařského manželského páru. Vzdělávací spolek ještě uspořádal slavnostní představení, na němž se hrála oslavná hra Friedricha Schwaba Ein Fest der Treue (Slavnost věrnosti) a opereta Karla Kuntze Im Gebirge (V horách). Pak prošel vyzdobenými ulicemi lampionový průvod a na Ještědu vzplál oheň přátelství. Když se opoždění účastníci vraceli do svých domovů, spatřili dým vystupující nad střechu divadla. Oheň brzy zachvátil celou budovu a hasičům se podařilo pouze zabránit jeho rozšíření na sousední domy. Polovinu spáleniště využilo město na rozšíření uličky Tovaryšský vrch, zbytek parcely koupil obchodník Franz Posselt, pro něhož zde firma Sachers a Gärtner navrhla a také postava úzký dům s dlouhou boční frontou se dvěma suterény . (zdroj: R.Karpaš - Kniha o Liberci)

archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel

Soukenické divadlo

Otevření 15.10.1820

Divadlo jako instituce byla vlastnictvím soukenického cechu. Patrně již někdy mezi lety 1822-1834 došlo k stavebním úpravám a budova byla rozšířena o 6,78 m, kdy byly přistavěny dvě šatny pro pány a dámy v patře na úrovni jeviště, šatna pro sboristy a úschovna dekorací a nábytku. Z pozdějších let se zachovala zmínka o oponě, na níž byly zobrazeny vykopávky buď z Pompejí nebo z Herkulanea, a ta byla v roce 1862 nahrazena oponou namalovanou malířem Burianem s motivem starého Liberce.

Divadlo nebylo nejdříve vytápěno a hrálo se pouze tři až čtyři měsíce v roce. Kamna byla instalována v roce 1852, což umožnilo prodloužení sezóny od září do velikonoc. V roce 1860 bylo zavedeno plynové osvětlení nákladem 400 zlatých. Postupem času divadelní budova přestávala vyhovovat zvýšeným nárokům na pohodlí obecenstva i prostorovým nárokům divadelníků a nebylo vhodné ani z hlediska protipožární ochrany. Jako protipožární prevence bylo divadlo vybaveno velkým sudem s vodou, několika vodními nádržemi a hasicím přístrojem. Roku 1872 byl ustanoven divadelní výbor, který měl ve své agendě nápravu a snažil se shromáždit dostatečné množství financí prostřednictvím dobrovolných sbírek. V nepříznivé atmosféře hospodářské krize po krachu na vídeňské burze v roce 1873 byl výsledek nevalný a spolek se dobrovolně rozpustil po třech letech existence a předal magistrátu fond ve výši 4 561 zlatých.

V noci z 23. na 24. dubna 1879 se na jevišti v divadle z neznámých příčin rozhořel požár, který se rychle šířil díky dřevěnému vnitřku budovy. V průběhu požáru patrně i ještě vzplanul plyn, jehož přívod byl uzavřen až později. Hasiči se od jistého momentu mohli pouze snažit, aby požár nepřeskočil na sousední budovy. Z divadla tak vzápětí zbyly pouze ohořelé vnější zdi. Město využilo část staveniště na rozšíření ulice Tovaryšský vrch a druhou část koupil obchodník Franz Posselt, který zde nechal postavit nový dům. Město poté na jiném místě nechalo vystavět novou prestižní divadelní budovu podle projektu firmy Fellner a Helmer, která zdobí město dodnes.

(text: L.Mencl)

archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Sokolovské náměstí v druhé polovině 19.století a 20.4.2022
Sokolovské náměstí v druhé polovině 19.století a 20.4.2022
Sokolovské náměstí v druhé polovině 19.století a 20.4.2022
Sokolovské náměstí v druhé polovině 19.století a 20.4.2022
Mapa z r. 1858
Mapa z r. 1858
Mapa z r. 2022
Mapa z r. 2022
Východní strana Sokolovského náměstí v polovině 19.století (model v archivu Severočeského muzea)
Východní strana Sokolovského náměstí v polovině 19.století (model v archivu Severočeského muzea)

V roce 1872 vznikl Divadelní spolek, klerý měl připravovat výstavbu nového divadla po třech letech sice ukončil činnost, ale znovu ji obnovil po požáru, který vypukl v noci z 23. na 24. dubna 1879 a Soukenické divadlo zcela zničil. Stalo se tak v předvečer oslav stříbrné svatby císařského manželského páru. Vzdělávací spolek ještě uspořádal slavnostní představení, na němž se hrála oslavná hra Friedricha Schwaba Ein Fest der Treue (Slavnost věrnosti) a opereta Karla Kuntze Im Gebirge (V horách). Pak prošel vyzdobenými ulicemi lampionový průvod a na Ještědu vzplál oheň přátelství. Když se opoždění účastníci vraceli do svých domovů, spatřili dým vystupující nad střechu divadla. Oheň brzy zachvátil celou budovu a hasičům se podařilo pouze zabránit jeho rozšíření na sousední domy . Polovinu spáleniště využilo město na rozšíření uličky Tovaryšský vrch, zbytek parcely koupil obchodník Franz Posselt, pro něhož zde firma Sachers a Gärtner navrhla a také postavila úzký dům s dlouhou boční frontou se dvěma suterény. (st) (zdroj: Kniha o Liberci)

(zdroj J.Kropáček - Severní Čechy - Krajina, historie a umělecké památky, 1981, Praha, Panorama)
(zdroj J.Kropáček - Severní Čechy - Krajina, historie a umělecké památky, 1981, Praha, Panorama)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
foto Zdeněk Král, 2020
foto Zdeněk Král, 2020
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Širé okolí kostela Svatého Antonína a Sokolovského náměstí. Liberec - malý průvodce. (archiv Luboš Janků)
Širé okolí kostela Svatého Antonína a Sokolovského náměstí. Liberec - malý průvodce. (archiv Luboš Janků)
Liberec, pořád jen ten Liberec. Chytíte se? (zdroj: eBay)...Foceno z veze sv. Antonina pohledem pres faru, papirak a dale (Vojtěch Šesták)
Liberec, pořád jen ten Liberec. Chytíte se? (zdroj: eBay)...Foceno z veze sv. Antonina pohledem pres faru, papirak a dale (Vojtěch Šesták)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1940 (zdroj: https://www.ebay.com , zrcadlově obrácená)
1940 (zdroj: https://www.ebay.com , zrcadlově obrácená)
archiv M. Gergelčík
archiv M. Gergelčík
archiv O.Musil
archiv O.Musil
Sokolovské náměstí ve 20.letech 20.století a 11.4.2020
Sokolovské náměstí ve 20.letech 20.století a 11.4.2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Podělím se s vámi o obrázek, který jsem kdysi dostal od táty. Je od libereckého malíře Josefa Nastoupila. (archiv Jiří Wolker)
Podělím se s vámi o obrázek, který jsem kdysi dostal od táty. Je od libereckého malíře Josefa Nastoupila. (archiv Jiří Wolker)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970 , archiv L.Janků)
(zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970 , archiv L.Janků)
Tam v popředí co je bílý pruh jsem přebíhal do z průmyslovky"Zemědělských přebytků" pro svačinku nebo do cukrárny pro indijánka (za korunu) do cukrárny. (1955 až 1959). (archiv J.Hůlka, komentář F. Zikmund)
Tam v popředí co je bílý pruh jsem přebíhal do z průmyslovky"Zemědělských přebytků" pro svačinku nebo do cukrárny pro indijánka (za korunu) do cukrárny. (1955 až 1959). (archiv J.Hůlka, komentář F. Zikmund)

Zima v Liberci před dvaceti lety...

(foto Petr Šimr)

...z "myší díry" zbyla půlka...

2001

(archiv Pav Karel)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)

Dům v úzkém průjezdu mezi Sokolovským a Malým náměstím, přezdívaný Myší díra.


Byl zbourán mimo jiné kvůli rozšíření vozovky, ke kterému ale nedošlo kvůli stabilitě sklepů v podzem. V roce 2006 byl dům zbourán. "Zbytečná demolice nárožního domu čp. 278-I, (byla) odůvodněná špatnou statikou objektu a snahou o zlepšení průjezdnosti ulice U Křížového kostela." K rozšíření vozovky však nedošlo. Potkal ho tak podobný osud jako hotel v Sokolské ulici

(Zdroj Prázdné domy) https://prazdnedomy.cz/

archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel

Oděvní dům (30.léta)


Bývalý Severočeský oděvní dům pro pány a chlapce firmy Konrad Gärtner patří k podnikům s nejstarší tradicí výroby konfekce. Josef Gärtner začal krejčovat už v roce 1840 v Kunraticích. Brzy přenesl živnost do Starého Harcova, odkud se přestěhoval do dřevěného domku čp. 237 - II v Perlové ulici. Tady založil jeho syn Konrád roku 1877 firmu. Nejprve prodával na trzích a ve stánku na Sokolském náměstí, kde si roku 1889 najal bývalý Gerhardův dům čp. 271 - I. V roce 1900 zaměstnával už 15 pomocníků a jednoho krejčího. Před německo - českou výstavou 1906, na níž získal zlatou medaili, přebudovat obchodní prostory a výlohy. V roce 1918 přešla firma na jeho dva syny Konrada a Josefa, kteří provedli nejprve přístavbu do Větrné uličky (1924) a pak konečnou úpravu zachycenou na snímku (1929).

Po roce 1945 se firma dostala pod národní správu, později ji převzal komunální podnik a od něj Textilkombinát se zakázkovým krejčovstvím i v sousedním domě. Po roce 1989 se stal dílnami odborného učiliště, od roku 1994 Integrované střední školy gastronomie a služeb, kde se žáci učili pánskými a dánskými krejčími a prodávali zde své výrobky.(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Projekt polyfunkčního domu na Sokolovském náměstí, rok 2010.

(Zdroj: OMNIARCH) (archiv Všichni Čermáci)

ještě jedna veduta - tam jsou taky vidět dobře
ještě jedna veduta - tam jsou taky vidět dobře
Ještě totéž na stabiláku (1843) a Anschiringerově mapě (1858), kde jsou vidět ty úzké štráfky pozemků
Ještě totéž na stabiláku (1843) a Anschiringerově mapě (1858), kde jsou vidět ty úzké štráfky pozemků

Jak psal Neruda: Lidé tu vypadají jako marinovaní ouhoři, místo domů jsou zde jen barvírny, Kamenice má v řečišti svém místo vody rozpuštěnou šmolku,- člověka to mrzí, že alespoň nebe není zde zelené nebo červené, aby přece nějaká byla změna! Modro a nicjiného než modro, sukno a nic jiného než sukno! V zahradách rostou rámce na rozvěšení sukna, lidé shýbají se pod soukennými balíky až k zemi, buď mluví místo myšlení samou bavlnu, ano i umění je zde soukenické, divadlo patří soukeníkům a jediný nápis na něm svědčí, že je mimo chrámem umění také ještě ,,Tuchknappenherberge."

Mimořádně zajímavá situačka z poloviny 19. století, zachycující jižní frontu Sokolovského náměstí. Je zde stále patrné loubí (Lauben), neboť převážnou část zástavby ještě stále tvořili štítově orientované patrové hrázděné domy. Jako první dům již bez loubí byl vybudován dům U Beránka čp. 305-II, který následovaly klasicistní domy čp. 306-II a čp. 307-II, přičemž na domě čp. 306-II je i po neoslohovém přefasádování stále patrný klasicistní základ (viz další foto). Domy byly vybudovány na hloubkově orientovaných parcelách a dvory se zahradami nikdy nebyly zastavěny. Tyto městské terasy sloužily k sušení sukna - viz nápis Tuchramhmstellen - dobře je to patrné na posledním obrázku s vedutou Liberce, kde jsou patrné právě pásy rámů na sušení sukna (autor příspěvku Jaroslav Zeman)
vidíš tam zadní trakty domů, zahrady a právě ty rámy, který byly vsude po městě... ostatně Rámový vršek se tak nejmenuje pro srandu králíkům 🙂rámy na sušení sukna, barveného i nebarveného
vidíš tam zadní trakty domů, zahrady a právě ty rámy, který byly vsude po městě... ostatně Rámový vršek se tak nejmenuje pro srandu králíkům 🙂rámy na sušení sukna, barveného i nebarveného
tady ještě Liberec s rámy v barvě na Venutově vedutě
tady ještě Liberec s rámy v barvě na Venutově vedutě
Vidět jsou i na Arnoldově vedutě
Vidět jsou i na Arnoldově vedutě
1858
1858
1870
1870
Konec 19.století
Konec 19.století
archiv O.Musil
archiv O.Musil

Přestavba mistrovského domu soukeníků

(1870, konec 19.století)

Albrecht z Valdštejna nechal roku 1632 soukenickému cechu postavit rozložitý hrázděný patrový dům s loubím. Ten byl koncem 18.století přestavěn na zděný, loubí zrušeno a štíty dostaly barokní tvar. Zůstal tak až do roku 1870, kdy uvolnil místo novému objektu. Novorenesanční budovu podle projektu vídeňského architekta Antona Streita dokončil Gustav Sachers roku 1871. V přízemí se nacházela kavárna U korunního prince Rudolfa, přejmenovaná za první republiky na Radio. Nad ní byly obchodní a spolkové místnosti. Zkosené nároží ukončuje ve střeše profilovaný štít se znakem soukenického cechu na čtyři pole. V levém horním znázorňuje ruka s mečem mocenské postavení společenstva podobně jako lev se štítem v horním pravém poli. V dolní části jsou nalevo umístěny nůžky se soukenickou střelou, vpravo pak mykací kartáč a vochlice - symboly jednotlivých druhů výroby. V letech 1924 - 1936 sídlila v budově Národní knihovna sudetských Němců. Po osvobození tu působil Svaz české mládeže a v padesátých letech převzalo v duchu tradice bývalý soukenický dům ředitelství podniku Textil. Z kavárny se stala závodní jídelna, později byl vstup na nároží zazděn a přízemí se změnilo v kanceláře. Od prosince 1992 zde působila Všeobecná zdravotní pojišťovna, od července 1996 INGEO.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

V současné době (2020) je zde Original restaurace Budvarka s kapacitou 200 míst s Interiérem v unikátních klasicistních prostorách domu z přelomu 19. a 20. století, kde restaurační provoz navazuje na tradici vyhlášené prvorepublikové kavárny RÁDIO.

Mistrovský dům soukeníků v roce 1870 a Budvarka 20.9.2020
Mistrovský dům soukeníků v roce 1870 a Budvarka 20.9.2020
restaurace Budvarka
restaurace Budvarka
Kavárna Radio  Interiér typické liberecké kavárny umístěné v bývalém mistrovském domě
Kavárna Radio Interiér typické liberecké kavárny umístěné v bývalém mistrovském domě
Hospoda na Sokoláku (archiv Jiří Jan Kolner)
Hospoda na Sokoláku (archiv Jiří Jan Kolner)

Restaurace Budvarka Liberec

spadá do první vlny otevřených franchisových restaurací Budějovického Budvaru ve zbrusu novém konceptu, který byl IO Studiem navržen koncem roku 2015. Koncept bude v následujících pěti letech aplikován po celé ČR, v případě Liberce se jedná o již pátou restauraci v pořadí. V září roku 2018 byla otevřena zatím poslední šestá restaurace ve Zlíně.

Libercká Budvarka byla od začátku výmečná z důvodu značné půdorysné výměry a velkorysosti historického prostoru. V posledních letech prostor sloužil jako herna, avšak v době první republiky se jednalo o místo, kde byla provozována slavná Liberecká kavárna Rádio. Tuto skutečnost jsme se snažili do návrhu interiéru zapracovat a navodit tak částečně historický duch kavárny, a tím opětovně obnovit a navázat na zašlou slávu a noblesu tohoto zapomenutého místa.
Úkolem bylo vytvořit univerzální moderní řetězec restaurací se silnou firemní přítomností značky Budweiser Budvar. Prostor s lidským rozměrem, kde se člověk cítí příjemně a uvolněně. Optimismus a humorné ztvárnění interiéru se stalo základní složkou navrženého konceptu. Originální interiér je navržen v duchu výrazného odklonu od konkurenčních řetězců a nabízí zákazníkovi vyspělý servis jak v oblasti gastronomie, tak i architektonický a designový zážitek.
V navrženém řešení stylizujeme notoricky známé prostředí českých pivnic v jeho syrovosti a lidovosti. S nadsázkou ho převádíme z všední obyčejnosti do harmonicky vybroušeného konceptu. Z všednosti vytváříme krásu a prémiovost. Nebáli jsme se použít pivní tácky, přepravky, pivní sud, třetinkovou sklenici, láhev či pivní zátky a převedli jsme je do stylizovaných architektonických detailů či grafických piktogramů. Ty svojí jednoduchostí a čitelností vytváří nezaměnitelné a zapamatovatelné ikony, a přinášejí do interiéru oprimistickou a vtipnou nápadu.
Součástí úkolu bylo vytvořit flexibilní interiér pracující s modularitou navrženého nábytku tak, aby bylo možno interiér aplikovat v různých typech prostorů od historických po moderní. Ze strany investora byl kladen velký důraz na unifikovanost a jednoduchost montáže navrženého mobiliáře s ohledem na časovou omezenost aplikace interiéru. Proto navržený koncept pracuje s 12ti stěžejními prvky, které tvoří základní pilíř konceptu.
Jedná se o kónické polosloupy připomínají třetinkovou sklenici s přetékající pivní pěnou, výčep inspirovaný typickým černým budvarským sudem, výplně stěn obložené pivními tácky skládanými do geometrické kompozice, kožené opěráky lavic šité ve tvaru pivních lahví a centrální osvětlení inspirované pivními přepravkami.
Dále to jsou nástěné grafiky v pěti různých variacích. Stylizací motivů víčka, přepravky, láhve, sklenice či potrubí výrobní technologie a pomocí hravých kompozic jsme vnesli do interiéru další humorný a silný prvek. Výsledná podoba grafik je navíc emocionálně podtržena tím, že jsou tištěny na exkluzivní materiál a stěny interiéru jsou tak obloženy nerezem, mědí či mosazí. Ty vznikly ve spolupráci s výtvarníkem Janem Padyšákem.
Dalším ikonickým prvkem interiéru je dlažba skládaná jako mozaika do tvaru pivních přepravek ze tří barevných odstínů keramiky. Navazuje tak na grafiku stěn.
Ve velké míře dále využíváme motiv loga skládaného z jednotlivých písmenek frézovaných z masivního dubu. V interiéru jsou často používané na drobných detailech nábytku. Motiv písmenek rovněž typografickým způsobem využíváme na atypicky navržených svítidlech.
Atypicky navržené prvky jsou doplněny dřevěnými židlemi TON, které jsou jediným konfekčně dodávaným prvkem interiéru.
Barevné řešení interiéru vychází z přirozené barevnosti použitých materiálů. Další barvy jsou pak komponovány v monochromatické paletě tak, aby byl interiér sladěn v jedné barevné škále. Volně stojící mobiliář je proveden v přírodním světlém dubu. Dubové obklady stěn jsou tónované do šedého odstínu. Černě zbarvené zámečnické prvky kontrastují s měděnými narůžovělými detaily, které suplují firemní červenou barvu. Čalouněné prvky jsou provedeny z brašnářské kůže. Interiér je ve vybraných místech barevně rozveselen graficky ztvárněnými motivy stěn.
Součástí konceptu jsou i individuálně navržené jídelní lístky, pivní tácky, porcelánové soudky na příbory, porcelánové mističky na podtácky, přepravky na dochucovadla a kompetní venkovní vizibilita restaurace. (zdroj restaurace Budvarka)
současná podoba - restaurace Budvarka
současná podoba - restaurace Budvarka
současná podoba - restaurace Budvarka
současná podoba - restaurace Budvarka

Úprava na Sokolovském náměstí


V roce 1926 bylo dokončeno dláždění náměstí kromě tří polí podél celé níže položené strany. Spotřebovalo se při tom 397 tun malých kostek za 91 475,16 korun. Ale už roku 1931 se kvůli kanalizaci kopalo znovu. Tehdy byly první plochy pokryty betonem a zrušena sto let stará Wewerkova kašna. Majitelé obchodů žádali magistrát (20.4.1935), aby dodláždili i dolní část náměstí, protože tam při dešti stéká voda. K zásadní úpravě došlo ale až po třech letech. Práci získala v konkursu (16.5.1938) chrastavská firma C.F.Weber, která měla provést během tří týdnů asfalterské práce v ceně 20 924,50 korun. Podloží pro tramvajovou linku vydláždila firma Theodor Pohl. Práce byly v září 1938 v důsledku mnichovských událostí přerušeny a pokračovalo se v nich až následujícího roku. Dláždit se muselo také hned po osvobození, když byla zasypána vodní nádrž zřízená za války.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Jakschův dům (60.léta 19.století ) a 11.4.2020

Jako ukázku dřevěného měšťanského domu z valdštejnských době jsme vybrali čp.311 - II na dnešním Sokolovském náměstí. Pochází z roku 1633 a prvním majitelem byl soukeník Melichar Kretschmer. Z loubí vydlážděného plochými kameny se vcházelo do chodby probíhající po celé délce domu, na jejímž konci byl východ na zahradu. Z chodby se vcházelo do předsíně a odtud po schodišti do patra. Také předsíň byla dlážděna kameny, přikládalo se z ní do kamen ve světnici a sázelo do pece. Původně dřevěný komín vymazaný červenicí byl už vyzděný. Hlavní obytná světnice v přízemí byla orientovaná okny do zahrady. V našem případě byla zároveň dílnou jehláře Franze Vogela. Druhé podlaží bylo využito pro komory, sloužící u početnějších rodin také jako ložnice. V prostoru pod strmou střechou se ukládal materiál, popřípadě hotové výrobky. Střechu kryl šindel, vyměňovaný od poloviny 19.století za ohnivzdornější, ale těžší břidlice. Jakschův dům, nazývaný podle majitele, za něhož došlo k přestavbě do dnešní podoby (1869), je jedním z mála objektů, u něhož máme k dispozici i snímek zadní strany. Svažitost terénu umožňovala zřízení provizorní kolny v úrovni částečně vyzděného sklepení, které muselo sledovat tvar žulového podloží s bývalo proto někdy dost nepravidelné. Úzká zahrádka na šířku domu, na niž se sestupovalo po schodech uvnitř, sloužila pro chov drůbeže a pěstování zeleniny. Vpravo je zachycena také část zadní strany už zčásti zděného mistrovského domu soukeníků. Je dobře patrné, že se příliš nelišil od ostatních stavení. Rozšíření patrového hrázděného domu je v Čechách spojeno s německou kolonizací. Vyskytuje se v širokém příhraničním pásu od Chudska až po Frýdlantsko. Jižní hranice jeho rozšíření běží v severních Čechách od Chřibské a Zákup přes Kryštofovo Údolí, Liberec a Oldřichov v Hájích do Bílého Potoka.  (Zdroj Kniha o Liberci)
Jako ukázku dřevěného měšťanského domu z valdštejnských době jsme vybrali čp.311 - II na dnešním Sokolovském náměstí. Pochází z roku 1633 a prvním majitelem byl soukeník Melichar Kretschmer. Z loubí vydlážděného plochými kameny se vcházelo do chodby probíhající po celé délce domu, na jejímž konci byl východ na zahradu. Z chodby se vcházelo do předsíně a odtud po schodišti do patra. Také předsíň byla dlážděna kameny, přikládalo se z ní do kamen ve světnici a sázelo do pece. Původně dřevěný komín vymazaný červenicí byl už vyzděný. Hlavní obytná světnice v přízemí byla orientovaná okny do zahrady. V našem případě byla zároveň dílnou jehláře Franze Vogela. Druhé podlaží bylo využito pro komory, sloužící u početnějších rodin také jako ložnice. V prostoru pod strmou střechou se ukládal materiál, popřípadě hotové výrobky. Střechu kryl šindel, vyměňovaný od poloviny 19.století za ohnivzdornější, ale těžší břidlice. Jakschův dům, nazývaný podle majitele, za něhož došlo k přestavbě do dnešní podoby (1869), je jedním z mála objektů, u něhož máme k dispozici i snímek zadní strany. Svažitost terénu umožňovala zřízení provizorní kolny v úrovni částečně vyzděného sklepení, které muselo sledovat tvar žulového podloží s bývalo proto někdy dost nepravidelné. Úzká zahrádka na šířku domu, na niž se sestupovalo po schodech uvnitř, sloužila pro chov drůbeže a pěstování zeleniny. Vpravo je zachycena také část zadní strany už zčásti zděného mistrovského domu soukeníků. Je dobře patrné, že se příliš nelišil od ostatních stavení. Rozšíření patrového hrázděného domu je v Čechách spojeno s německou kolonizací. Vyskytuje se v širokém příhraničním pásu od Chudska až po Frýdlantsko. Jižní hranice jeho rozšíření běží v severních Čechách od Chřibské a Zákup přes Kryštofovo Údolí, Liberec a Oldřichov v Hájích do Bílého Potoka. (Zdroj Kniha o Liberci)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv M.Ban
archiv M.Ban
Sokolovské náměstí v 60.letech 20.století a 27.3.2020
Sokolovské náměstí v 60.letech 20.století a 27.3.2020
Sokolovské náměstí
Sokolovské náměstí
Sokolovské náměstí 13.6.1953 (archiv Boveraclubu)
Sokolovské náměstí 13.6.1953 (archiv Boveraclubu)
Sokolovské náměstí. Foto J. Kruliš, z pohlednice vydavatelství Pressfoto. #liberec (archiv J.Gubiš)
Sokolovské náměstí. Foto J. Kruliš, z pohlednice vydavatelství Pressfoto. #liberec (archiv J.Gubiš)
Sokolovské náměstí v roce 1920 (archiv Boveralubu)
Sokolovské náměstí v roce 1920 (archiv Boveralubu)
Sokolovské náměstí a okolí v 50.letech 20.století  Záběr z radniční věže směrem k Sokolovskému náměstí, kde až do konce padesátých let parkovaly autobusy ČSAD.   (zdroj: Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta  -  Kouzlo starých pohlednic Liberecka)
Sokolovské náměstí a okolí v 50.letech 20.století Záběr z radniční věže směrem k Sokolovskému náměstí, kde až do konce padesátých let parkovaly autobusy ČSAD. (zdroj: Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta - Kouzlo starých pohlednic Liberecka)
Sokolovské náměstí ( archiv Čeněk Malý Medvěd)
Sokolovské náměstí ( archiv Čeněk Malý Medvěd)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí v roce 1915 a 2020
Sokolovské náměstí v roce 1915 a 2020
Sokolovské náměstí 22.3.1953 a 12.9.2021
Sokolovské náměstí 22.3.1953 a 12.9.2021
1899
1899
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Nějaká neděle, v roce 1927 (archiv Petr Blaha)
Nějaká neděle, v roce 1927 (archiv Petr Blaha)
Sokolovské náměstí v roce 1911 - Obchod Heinricha Pietsche
Sokolovské náměstí v roce 1911 - Obchod Heinricha Pietsche
Sokolovské náměstí ve 20.letech minulého století a 18.4.2021
Sokolovské náměstí ve 20.letech minulého století a 18.4.2021
pohled na Sokolovské náměstí z kostela Svatého Antonína (archiv Jaroslav Hůlka)
pohled na Sokolovské náměstí z kostela Svatého Antonína (archiv Jaroslav Hůlka)
Sokolovské náměstí (foto M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (foto M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí cca před sto lety a 6.7.2021
Sokolovské náměstí cca před sto lety a 6.7.2021
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
1909 (archiv J.Hůlka)
1909 (archiv J.Hůlka)
60.léta (archiv Hans Oldskull)
60.léta (archiv Hans Oldskull)
2020
2020
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka

Trh na Novoměstském náměstí počátkem 20.století

Dnešní Sokolovské náměstí bylo tradičním místem konání všech druhů trhů. Před gymnáziem nabízeli zboží ševci, kteří sem přišli z Malého náměstí, které uvolnili obchodníkům s drůbeží (26.6.1890) prodávajícím dosud na Hrnčířském náměstí. Zároveň byl do Větrné uličky přesunut prodej salátu. Počet stánků a bud stoupl během let natolik, že vchod do kostela sv. Antonína i školy byl úplně zastaven a také k mnoha domům se nedalo zajet. Situaci se musela zabývat městská rada (9.3.1899), která při novém rozdělování zjistila, že je k dispozici pouze 186 míst, takže 48 žádostí muselo být odmítnuto.

zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Sokolovské náměstí z archivu Jany Ducháčkové
Sokolovské náměstí z archivu Jany Ducháčkové
1985
1985
Na snímku je v popředí vlevo 1 část dnes již zbouraného domu čb. 271-I, který si koncem 17. století postavil soukeník Melichar Scheer.
Na snímku je v popředí vlevo 1 část dnes již zbouraného domu čb. 271-I, který si koncem 17. století postavil soukeník Melichar Scheer.

VĚTRNÁ ULIČKA A VALDŠTEJNSKÉ DOMKY

Snad každé město má ulici či uličku, kterou prošla staletí a návštěvníci ji obdivují pro jedinečný půvab a kouzlo místa, kde se zastavil čas. Praha má svou Zlatou uličku, Paříž ulici U Rybařící kočky, náš Liberec uličku Větrnou. Šířkou 3,25 m a délkou 53,30 m patří mezi nejužší a nejkratší v městě.

Historie Větrné uličky sahá do sedmdesátých let 17. století, kdy k dřevěným domům kolem nedávno zastavěného Novoměstského náměstí přibývají v sousedství další. V době, kdy byl na nedalekém morovém hřbitově postaven kostelík sv. Kříže (1696), stálo na jižní straně ulice pět a na protější straně šest domků, oddělených uprostřed prolukou, kudy vede bezejmenná odbočka končící schody do Heliovy ulice.

Původní vzhled Větrné ulice nám přibližuje hlavně přední část tří domků, nazývaných valdštejnské, protože připomínají původní obestavění náměstí z jeho éry, třebaže byly postaveny až dlouho po vévodově smrti. První z nich (čp. 265-I, sousedící s dnešní stavební průmyslovkou) byl postaven roku 1678, druhý 1680 a třetí o rok později. Podobně jako ostatní domy na Novoměstském náměstí sloužily také ony k bydlení řemeslníků, především soukeníků, nejstarší se roku 1801 změnil na krčmu U Města Petrohradu.

Stěny v přízemí jsou zčásti roubené, zčásti zděné, omítané, patro a štíty jsou hrázděné s výplněmi z hliněné mazaniny mezi trámy. Vchodové dveře u prvního domku měly kamennou zárubeň, další dva dřevěnou, hrubě tesařsky opracovanou. Z podloubí vydlážděného plochými kameny nepravidelných tvarů (placáky) se vcházelo do předsíně, odkud vedly dřevěné schody do patra. Přízemí zabírala prostorná světnice orientovaná dozadu, s výhledem do dvora a zahrady. V patře a podkroví byly ložnice a komory.

V průběhu 19. století byly už všechny dřevěné domy na dnešním Sokolovském náměstí přestavěny na zděné. Pouze tyto tři jakoby nedopatřením zůstaly. Zdálo se však, že i jejich dny budou brzy sečteny, třebaže každoročně před Vánocemi ožívala jejich loubí prodejem vánočních potřeb a ozdob. Údržba objektů byla stále nákladnější a obtížnější, což se projevilo zejména během poslední světové války. Po jejím skončení byl osud zchátralých domků dlouho nejistý. První pokus o rekonstrukci v původní podobě (1950) byl neúspěšný, protože se pro domky nepodařilo najít vhodné využití. Brzy nato se zřítila část jejich zadního traktu a stojící zbytek ohrožoval bezpečnost okolí. Bylo proto rozhodnuto o vynětí z památkové ochrany a předpokládalo se jejich zbourání. Naštěstí se roku 1953 přestěhovala do sousedního, rovněž havarijního Appeltova domu, stavební průmyslová škola. Přestože potřebovala nutně přistavět další učebny a uvítala by uvolněné parcely, uvědomili si její profesoři s ředitelem Janem Taušem ztrátu, kterou by město utrpělo, a rozhodli se zachránit alespoň jejich přední, stavebně nejzajímavější část a napojit ji na plánovanou přístavbu učeben. S tímto záměrem nakonec souhlasilo i Ministerstvo kultury, a tak mohla být pod patronací školy zahájena v akci Z (svépomocí) složitá a velmi riskantní stavební akce. Bylo nutno vyměnit a nahradit dřevěné konstrukce napadené houbou a hnilobou a zachovat přitom původní technologii opracování dřevěných částí, hlavně profilaci trámů a zhlaví konzol. Střecha byla opět pokryta štípaným šindelem. Venkovní vzhled byl zachován, uvnitř vznikly dvoupodlážní útulné pracovny profesorů, přístupné přímo z chodby nového traktu.

Od roku 1976 jsou domky užívány a udržovány stavební průmyslovou ši školou, která zpracovala také návrh vhodné úpravy celé uličky, jenž však dosud nebyl realizován. Příští generace budou patrně výhrady k tomu, že unikátní památka původní zástavby Liberce nebyla zachována v celém rozsahu. Polovičaté a kompromisní řešení je bohužel daň době a také téměř půl století trvajícímu nezájmuo tyto historické stavby. Nebýt nadšení řady obětavců, znali bychom valdštejnské domky už jen z obrázků.

(Zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

Valdštejnské domky (M.Gergelčík)
Valdštejnské domky (M.Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv O.Musil
archiv O.Musil

Valdštejnské domky

se nazývají zbytky trojice domů z let 1678, 1680 a 1681 stojící ve Větrné uličce sousedící s libereckým Sokolovským náměstím. Větrná ulička svou délkou 53,30 m a šířkou 3,25 m patří mezi nejkratší a nejužší ve městě. Původně byla delší, na její jižní stráně stálo takových domků pět a na severní šest. (zdroj:  Wikipedie)

C:\Users\janku\On(zdroj: kalendář Rok 2017 s dobovými pohlednicemi)
C:\Users\janku\On(zdroj: kalendář Rok 2017 s dobovými pohlednicemi)
Valdštejnské domky v 19.století
Valdštejnské domky v 19.století

Domky se nazývají Valdštejnské podle Albrechta z Valdštejna,

i když vznikly dlouho po jeho smrti. Připomínají totiž původní obestavění tehdejšího Novoměstského náměstí, které vzniklo za vévodovy éry. Všechny tyto domy sloužily k ubytování soukeníků, nejstarší (nejbližší dnešní Střední průmyslové škole stavební) se roku 1801 změnil na krčmu "U města Petrohradu". Zatímco ostatní domy postavené tímto stylem byly časem přestavěny, tyto tři domy na svém původním místě zůstávaly v nezměněné podobě.

Jejich údržba se zdála být neudržitelnou po druhé světové válce a jejich osud byl tehdy nejistý. Také první pokus o jejich rekonstrukci roku 1950 byl neúspěšný, pro domky se nepodařilo najít vhodné využití a poté se jejich zadní část zřítila. Padlo rozhodnutí o jejich vynětí z památkové péče a předpokládalo se jejich zboření. Roku 1953 se do sousedního objektu přistěhovala Střední průmyslová škola stavební a její profesoři se rozhodli přední část Valdštejnských domků zachránit a napojit ji na plánovanou přístavbu svých učeben. Tento záměr odsouhlasilo i ministerstvo kultury a tak mohla být složitá přestavba provedena. Stavělo se svépomocí v rámci akce Z, venkovní vzhled domků byl zachován, do jejich vnitřku byly umístěny pracovny středoškolských profesorů. Domky tak jsou od roku 1976 užívány a udržovány Střední průmyslovou školou stavební v Liberci.

(zdroj: Wikipedie)

Liberec (Reichenberg) - Měšťanské domy s dřevěným podloubím. Z knihy Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild - Böhmen 1, vydáno 1894
Liberec (Reichenberg) - Měšťanské domy s dřevěným podloubím. Z knihy Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild - Böhmen 1, vydáno 1894
Valdštejnské domky na kresbě ak. malíře Josefa Olexy z roku 1946 (archiv J.Zahurancové)
Valdštejnské domky na kresbě ak. malíře Josefa Olexy z roku 1946 (archiv J.Zahurancové)
1.7.2021
1.7.2021
Valdštejnské domky v Liberci mají nové střechy|foto: Radek Petrášek / ČTK
Valdštejnské domky v Liberci mají nové střechy|foto: Radek Petrášek / ČTK
několik fotografií z roku 2021 od Petra Ruprechta
několik fotografií z roku 2021 od Petra Ruprechta

Z chodby liberecké stavebky rovnou do Valdštejnských domků ze 17. století

28. listopad 2019

Ve Větrné uličce u Sokolovského náměstí v Liberci stojí tři patrové hrázděné domy se strmou střechou z šindele. Jedny z nejstarších dochovaných staveb ve městě jsou po částečné rekonstrukci.

V Liberci skončila první etapa opravy historických Valdštejnských domků. Ty byly postavené na konci 17. století a patří tak k nejstarším dochovaným stavbám ve městě. Dříve se nazývaly také Černé loubí. Původně domky sloužily jako ubytování pro soukenické řemeslníky. Jeden z nich byl v roce 1801 přestavěný na hostinec. Po 2. světové válce byly zchátralé domy dlouhou dobu ponechané bez zájmu. Teprve v roce 1953 se některé zrekonstruovaly a další kvůli zchátrání zdemolovali.

O kulturní památku se stará Střední škola stavební, která sídlí v sousedním historickém Appeltově domě. Domky škole dodnes slouží. Dříve v nich byly i kabinety. Zajímavostí je, že přímo z chodby školy se do jednoho z Valdštejnských domků dá vstoupit. Kabinety tam už nejsou, v zimě se nedaly vytopit. Dva domky jsou vystěhované a jeden se využívá například při dnech kulturního dědictví, kdy tam bývá výstava.

U všech tří domků vyměnili štípaný dřevěný šindel tak, aby byly všechny střechy identické. Zároveň se opravovala i fasáda. Na některých místech byl totiž opadaný výmaz v hrázdění.

zdroj:

https://liberec.rozhlas.cz/z-chodby-liberecke-stavebky-rovnou-do-valdstejnskych-domku-ze-17-stoleti-8116210?fbclid=IwAR1YmX_QWdsIvc79ajMVleJ2bND0q05FKfimd0IBy-4YS87sSvSTPRteDkk

Valdštejnské domky v Liberci|foto: Radek Petrášek / ČTK
Valdštejnské domky v Liberci|foto: Radek Petrášek / ČTK
Větrná ulice - Valdštejnské domky (M.Gergelčík)
Větrná ulice - Valdštejnské domky (M.Gergelčík)
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
foto Dáša Augustinová
foto Dáša Augustinová
Valdštejnský domky (archiv L.Janků)
Valdštejnský domky (archiv L.Janků)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Valdštejnské domky kolem roku 1920 a 4.4.2020
Valdštejnské domky kolem roku 1920 a 4.4.2020
1942 (zdroj beta.lot-tissimo.com/de)
1942 (zdroj beta.lot-tissimo.com/de)
Druhá strana Valdštejnských domků ve Větrné ulici - Střední škola průmyslová stavební (M.Gergelčík)
Druhá strana Valdštejnských domků ve Větrné ulici - Střední škola průmyslová stavební (M.Gergelčík)
archiv M.Ban
archiv M.Ban
1929 (archiv T.Mayer)
1929 (archiv T.Mayer)
Valdštejnské domky ve Větrné uličce v celé své kráse. (cca 50.léta) (Jaroslav Reichenberg Karel)
Valdštejnské domky ve Větrné uličce v celé své kráse. (cca 50.léta) (Jaroslav Reichenberg Karel)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí v 30.letech minulého století a 18.4.2021
Sokolovské náměstí v 30.letech minulého století a 18.4.2021
Sokolovské náměstí v roce 2001 (archiv Pav Karel) a 16.5.2021
Sokolovské náměstí v roce 2001 (archiv Pav Karel) a 16.5.2021
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

U Zlatého beránka Sokolovské náměstí čp. 305/ II


Restaurace U ZLATÉHO BERÁNKA v Liberci má 200 letou tradici( zakl.Johan Lamel -1855), jako zájezdní hostinec byl první v centru města. Nyní od nového roku 2007 zde vznikla klubová scéna, zaměřená především na jazz a blues hudbu, ale nejsou vyjímkou i rockové, etnické a jiné druhy žánrů. Tímto dalším projektem se stává Beránek příjemnou oázou, kde se výborně vaří a hraje muzika s výběrem pro všechny generace.

archiv Bernard Jankura
archiv Bernard Jankura
Bývalá Jednoťenka, neboli ,,Pod plastivérem"
Bývalá Jednoťenka, neboli ,,Pod plastivérem"
hostinec U Zlatého orla (Sokolovské nám.). Cca 20. léta 20. stol. (archiv SM v Liberci a 6.8.2022
hostinec U Zlatého orla (Sokolovské nám.). Cca 20. léta 20. stol. (archiv SM v Liberci a 6.8.2022
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
archiv O.Musil
archiv O.Musil

Dům u Zlatého Orla

(kolem roku 1900)


Na konci 18.století byl klasicistně přestavěn dům čp. 294-II na Sokolovském náměstí. Čepovalo se zde plzeňské pivo a scházíval se spolek německých cyklistů. Na rohu vidíme viset jednu z prvních "dopravních značek", tabuli s textem: Vjezd pod pokutou zakázán, městská rada. Roku 1960 začala přestavba na dům umělců. Vnitřek a zadní části byly vybourány, ale osamocené průčelí neodolalo náporu vichřice, zřítilo se a už nebylo obnoveno. Na jeho místě vznikla terasa sousední jídelny Jednoty. (zdroj Kniha o Liberci)

Sokolovské náměstí a kašna (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí a kašna (M.Gergelčík)
Restaurant zum goldenen Adler. Liberec, hostinec U Zlatého orla (Sokolovské nám.). Cca 20. léta 20. stol. Autor: neuveden. (archiv Severočeského muzea v Liberci)
Restaurant zum goldenen Adler. Liberec, hostinec U Zlatého orla (Sokolovské nám.). Cca 20. léta 20. stol. Autor: neuveden. (archiv Severočeského muzea v Liberci)
Novoměstské náměstí (dnes Sokolovské) Wewerkova kašna a hostinec Zum Goldenen Adler. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Liberecké muzeum Kašnu postavil kameník Johann Wewerka v roce 1820 na místě staré studny z Valdštejnových dob. Odstraněna byla v roce 1931 při úpravě náměstí.
Novoměstské náměstí (dnes Sokolovské) Wewerkova kašna a hostinec Zum Goldenen Adler. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Liberecké muzeum Kašnu postavil kameník Johann Wewerka v roce 1820 na místě staré studny z Valdštejnových dob. Odstraněna byla v roce 1931 při úpravě náměstí.
archiv M.Gergelčík (V místech kde je vchod (domu s nápisem Klinger) je v 6-8metrů hluboko chodba,která není ani v mapách města. 😁 Při rekonstrukci povrchu jsem tam byl s kamerou.😁Technickým službám se to místo propadlo a zjistilo se,že to je nějaké odvětrání té chodby k povrchu. (komentář Drapák David)
archiv M.Gergelčík (V místech kde je vchod (domu s nápisem Klinger) je v 6-8metrů hluboko chodba,která není ani v mapách města. 😁 Při rekonstrukci povrchu jsem tam byl s kamerou.😁Technickým službám se to místo propadlo a zjistilo se,že to je nějaké odvětrání té chodby k povrchu. (komentář Drapák David)
1870
1870
kolem roku 1900
kolem roku 1900
2020
2020
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)

Přestavba severního koutu náměstí

(1870, kolem roku 1900, 2020, 1992)

Této části náměstí dlouho vévodil Appeltův dům. Napravo od něj stával dvouštítový dům (čp. 263 - I), později hostinec U Pštrosa. Na zděný třípatrový objekt ho přestávěl Gustav Miksch (1880). Nástavba podkroví a úprava průčelí je z roku 1921.
Podobnou historii má i sousední dům čp. 262 - I, jehož bohatou novorenesanční fasáda přiblizuje poslední snímek. Prvním obyvatelem byl soukeník Jiří Keil z Frýdlantu a soukeníci s barvící zde bydleli až do počátku 19.století. Roku 1863 v něm zřizuje Josef Horn hostinec Zum Jägerhorn (U Loveckého rohu). Počátkem 19. století byl dům částečně přestavěn na zděný a teprve roku 1895, když se majitelem stal liberecký "komorní fotograf " Ernst Müller, dostal dnešní podobu. Müllerův fotoateliér byl v přístavbě ve dvoře. Památkově chráněná stavba vyniká v prostoru náměstí výškou i architekturou. Za první republiky a krátce po roce 1945 zde sídlila vzájemná pojišťovací banka Slavia, za války část úřadoven říšského místodržitelství a organizací Hitlerjugend a Bund Deutscher Mädel. Po znárodnění vystřídal Slavii Kontrolní úřad vah a měr. Roku 1970 si zde zřídila firma Sigma Olomouc reprezentační prodejnu čerpadel.
Pestrou historii má dům U Černého orla, stojící na rohu ulice U Křížového kostela (čp.278 - I). Původně dřevěný dům (1633) byl přestavěn na počátku 19.století a roku 1869 si v něm Theodor Cloin otevřel první ze svých proslulých libereckých kaváren s kulečníkem.
O velikonocích 1877 byla v patře otevřena nová expozice muzea, které zde sídlilo čtyři roky. Později byl dům zvýšen nástavbou patra a podkroví (1904), ale dnešní podobu získal až koncem třicátých let.
Se sousedním domem čp.277 - I, kde sídlila oděvní firma Gärtner, má staletou tradici výroby a prodeje pánských oděvů.
V popředí vidíme kašnu, postavenou kameníkem Johannem Wewerkou roku 1820 na místě staré studny z Valdštejnových dob.
Při úpravě plochy náměstí byla v roce 1931 odstraněna.

(zdroj Kniha o Liberci)

1992
1992

Appeltův dům (čp. 264-I )


Obchodník se suknem Anton Appelt před stavbou honosného paláce koupil dva dřevěné domky, jež nechal strhnout a nechal si postavit nové reprezentující sídlo. Rodina Appeltova nechala vystavět dům v letech 1793-1794, což se dozvídáme ze zápisu, který se nalezl ve váze v štítu domu v roce 1978. Třípodlažní stavba byla dostavěna 3. dubna 1794. Původně byly v přízemí budovy dílny s prodejnou a ve vyšších patrech rodinný byt. S výstavbou tohoto domu, který byl teprve druhou zděnou budovou na náměstí souvisí pozdější změna měřítka zástavby v tomto prostoru na konci 19. století. Dlouhou dobu byl největším domem v celém městě. Na náměstí se třípodlažní dům obrací svou podélnou stranou. Parter člení oblouky původního loubí s kanelovanými pilíři a festonovými hlavicemi, které bylo zazděno v roce 1837. Průčelí je řešeno striktně symetricky. Střední partii domu s hlavním portálem akcentuje balkónový portikus, podepřený dvěma toskánskými sloupy a nad loubím dvěma nízkými pilastry. Střední část objektu nad hlavní římsou završuje balustráda s kamennými vázami a trojúhelný tympanon s akantovými rozvilinami. Nad ním je střešní nástavba s atikou, vrcholící středním, barokně tvarovaným štítem s dekorativními vázami z mědi. Z mansardové střechy vystupují dva masivní, segmentově zaklenuté vikýře. Fasádu, členěnou v patře vysokým řádem, bohatě zdobí štukatura florálního a dekorativního charakteru, zahrnující girlandy, medailony, lambrekýny apod. Rodina Appeltů byla nucena dům v roce 1828 prodat, jelikož na ně dolehly finanční problémy. Honosný palác odkoupilo město, které v něm zřídilo reálnou školu. Z toho důvodu se muselo v letech 1835-1837 ze strany budovy směrem k Heliově ulici přistavět křídlo s učebnami. Vedle třítřídní nižší reálné školy sloužila budova i jako místo scházení Živnostenského spolku, Spolku přátel přírody a proběhla tu také v roce 1852 uměleckoprůmyslová výstava. Po vzniku Československa vystřídala reálnou školu, nově umístěná česká měšťanka a později česká průmyslová škola chemická. Roku 1953 byla budova ve špatném stavu přidělena střední stavební průmyslové škole, která dům postupně opravila.

Sokolovské náměstí ve 20.letech 20.století a 11.4.2020
Sokolovské náměstí ve 20.letech 20.století a 11.4.2020

V době, kdy u nás Marie Terezie k 1. lednu 1775

 zavedla svou školskou reformu, sloužila v Liberci ke školním učelům budova na přiloženém obrázku. Stála prý v dnešni Kostelní ulici (Kirchgasse Nr. 9-2) "v blízkosti fary a kostela". (Můj odhad je, že ten kousek baráku v pravé části obrázku je právě katolická fara - Hoffmann zmiňuje, že farní zahrada a školní zahrada spolu sousedily - akorát tenkrát asi ta fara měla jen dvě patra místo dnešních tří).

Škola měla kromě bytu kantora a zvoníka v patře pouze jednu učebnu v přízemí, a to na straně směrem do zahrady, aby do ní šlo světlo od jihu a od západu. Prý měla kapacitu až 140 žáků! Akorát že v roce 1780 bylo ke školní docházce zapsáno 361 dětí, takže aby se tam vešly, tak kantorovi asi nezbývalo ,než doufat, že většina nebude docházet moc poctivě. V tom ho děti v zásadě nezklamaly. A ten zvonek na střeše dokazuje, že už tenkrát se začátek a konec vyučování ohlašoval zvoněním.

A poté, co se v roce 1812 postavila nová, velká, výstavní budova Hlavní školy (dnes "zdrávka"), si tuhle starou školu vzal čas...

Zdroj: A. Hoffmann Geschichte der Haupt- und Madchenschule in Reichenberg. (autor článku Tomáš Cvrček)

Litografie Hlavní školy 

(dnes zdrávka) z doby před rokem 1868. Převzato z A. Hoffmann: Geschichte der Haupt- und Madchenschule in Reichenberg. (archiv Tomáš Cvrček)