Rudolfova škola

kolem roku 1920

Škola pojmenovaná na počest korunního prince Rudolfa, nápadně vystupuje z regulační čáry. Je to proto, že byla postavena na místě staršího domu čp.64 - I v letech 1878-79, tedy v době, kdy ani ulice 5.května, ani Masarykova třída neměly ještě určenou dnešní šířku.
Její poloha se stala terčem kritiky a Liberečané jí začali posměšně přezdívat "purkmistrův nos". Novorenesanční stavbu navrhli a provedli stavitelé Franz Sachers a Heinrich Gärtner ve spolupráci s Adolfem Kaulfersem. Přední průčelí projektoval profesor liberecké průmyslovky Artur Brausewetter. Tehdy největší školní budova byla původně určena pro pětitřídní obecnou dívčí a chlapeckou školu spolu s chlapeckou měšťankou. Dopravní potíže poněkud zmírnilo proražení průchodu (1967). Současně proběhla nákladná generální oprava.

(zdroj Kniha o Liberci)

Ulice U Náspu a Na Kopečku (30.léta)

Dvě souběžné ulice Filipova města před přestavbou. Na prvním snímku vidíme dům, který získala roku 1908 dobrovolná záchranná služba (Die Freiwillige Rettungsgellschaft, zřízena 18.1.1895).  Poskytovala první pomoc při úrazech a převoz nemocných, později rozšířila služby o půjčovnu přístrojů a pomůcek pro péči o nemocné (1911). V letech 1937 - 38 postavila v sousedství moderní dům čp. 476 - I s garážemi pro záchranné vozy, v němž dnes sídlí okresní sekretariát Českého svazu požární ochrany. Snímek zachycuje hloubení základů. Původní dům za ním ustoupil stavbě dnešní budovy H Technické univerzity .

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

Proměna Nerudova náměstí (1961, 1994)

Na místě starých domků v popředí prvního snímku začaly být v létě 1962 hloubeny libereckými Pozemními stavbami základy pro novou telekomunikační budovu, navrženou Stavoprojektem Praha (arch. F. Kovář). Výkopové práce se protáhly, protože žulové podloží letělo hlouběji, než se předpokládalo. Objekt má čtyři nadzemní a dvě podzemní podlaží první telefonní stanice s pětimístnými čísly byly na ústřednu připojeny 29.9.1966. V březnu 1976 vyzvedl vrtulník na střechu parabolickou anténu pro nově budované radioreléové telefonní trasy. Po instalaci maďarského zařízení zde otevřel ministr spojů 21.12.1977 první automatickou telefonní ústřednu v ČSSR. Stanice zajišťuje styk pro okresy Liberec, Jablonec a Česká Lípa.
Spojení umožňovaly dvě místní ústředny o kapacitě 12900 účastníků, jeden meziměstský uzel, radiouzel rozhlasu po drátě a zesklovací stanice. V letech 1993 - 94 byla provedena kompletní oprava a zateplení vnějšího pláště budovy. Výkon stanice se zvýšil instalací nové digitální ústředny systému AGATEL S 12, která umožnila v první etapě napojení dalších dvanácti tisíc účastníků. V roce 1996 byla kapacita znovu rozšířena dalších 8 000 přípojek.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

Za těch 24 let od napsání tohoto článku se svět posunul trošku nějam jinam 😉

z libereckého adresáře roku 1926.

Firma Metzner & Co., lajntuchy a tepichy (včetně pravých perských z importu!), avizuje svou luxusní prodejnu v "Schützengasse 22". To by dnes odpovídalo ulici 5. května - ale kde přesně?

Ten Metznerův dům - amfory na střeše, zdobná okna v patře, prý až devět výkladních skříní - mi není vůbec povědomý a na číslování domů z roku 1926 se dnes člověk nemůže automaticky spoléhat. Musí se to odhadnout z detailu obrázku, kde jsou vidět dva sousedi.

Krátké hledání v satelitním snímku naznačuje, že dva sousední domy sice dodnes stojí a mají se k světu, ale Metznerův výstavní obchod bohužel nahradila jakási nevzhledná šedá krabice. Anebo... že by to byl von, zmrzačen běsy socialismu?

(autor příspěvku Tomáš Cvrček)

Horní část ulice 5.května

(kolem roku 1870)

Tři strany Šaldova náměstí kolem roku 1907

Pohled k Lidovým sadům. Sloup pouličního osvětlení z roku 1906 patřil k trase směřující na výstaviště, situované v místech dnešního areálu vysoké školy.
V horní části Sokolské ulice vyrostly v devadesátých letech 19.století dva činžovní domy, které stojí dosud.
Levý z roku 1896 uzavíral uliční frontu od pošty,
Protější objekt takovou zástavbu směrem dolu začínal. Obě věžovité nároží opět upomenou na vídeňský vzor.

Dole průhled Střeleckou ulicí směrem k radnici.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Severní kout Šaldova náměstí

1911 - 1962

Od roku 1935 se plocha náměstí, které neslo až do roku 1945 jméno Jablonecké, stala jednou z nejkomplikovanějších křižovatek.
Zatímco se jižní strana Šaldova náměstí během šedesátých let výrazně změnila, zůstávala severní část téměř beze změny. Přispívaly k tomu i dvě prodejny s více jak čtyřicetiletou tradicí.
Mléčné lahůdky jsou dnes minulostí, zatímco prodejna Káva- čaj existuje doposud v původním interiéru z doby okolo roku 1920.
Dům klavíru na nároží Jablonecké a Husovy ulice slouží od roku 1975 Malé výstavní síni.
V roce 1964 přestala tramvaj projíždět Sokolskou ulicí a koleje se napřímily.
O dvacet let později pak zahnuly do Palachovy ulice

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Rozšíření Šaldova náměstí

Domy zachycené na prvním snímku stávaly uprostřed dnešní křižovatky. V průhledu mezi nimi vidíme dům čp. 431 - I, zvaný lidově Papoušek, podle obrovské neonové reklamy zoologické a botanické zahrady s červeným papouškem s mávajícími křídly (instalován 21.8.1964). Na druhém záběru je těsně před odstřelem.Nároží mezi ulicemi Jabloneckou a Palachovou, tvořící východní stranu Šaldova náměstí, uzavřela roku 1988 s konečnou platností rozložitá budova Domu rekreace, dnes hotelu Liberec, která je odstrašujícím příkladem tehdejšího plánování. Roku 1978 se rozhodla ústecká Severočeská konstruktiva postavit zde ubytovnu pro své zaměstnance, kteří měli pracovat na stavbě hotelu, olánovaného na Šaldově náměstí v místech dnešní Plazy. Po roce převzal stavbu projektovanou Jiřím Pavlů z Liberce Průmstav Pardubice. Noviny psaly o rekordním pracovním tempu a přinášely podrobnosti o novátorské technologii zvedání stropů (byla použita i u SVÚT). Když ale ze záměru postavit hotel sešlo (1980), zpomalily se i stavební práce na ubytovně a nakonec ještě ne zcela dokončený objekt převzala Ústřední radaodborů (1983). Po nákladné přestavbě interiérů byl v roce 1988 otevřen na nejrušnější liberecké křižovatce Dům rekreace. Budova se 150 hotelovými lůžky v pokojích s vlastním příslušenstvím, se společenskými prostorami, rstaurací, barem, saunou a terasou v posledním podlaží se stala dominantou náměstí.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

přestavba ve fotografiích Jany Ducháčkové

Uvažovaná dostavba Šaldova náměstí v roce 1994 Galerie Galas a konečná verze. Galerie Plaza

V roce 1994 bylo v plánu, že mezi budovou Komerční banky a Českou pojišťovnou vyroste ucelená fronta domů, jež uzavře zadní trakty východní strany Benešova náměstí. Měla být využita i nádvorní část, přístupná uličkou pod Komerční bankou a průchodem z Benešova náměstí. Studii zpracoval ateliér UNION ARCH (P.Vaněček) a ARK (P.Janoušek a B.Šonský), stavbu měl začít na podzim 1996 provádět EUROSTAV a dokončit v roce 1998 . V plánu byla v další etapě i protější část ulice v místech bývalých divadelních dílen.

Galerie Galas byla navržena jako polyfunkční komplex ve 2.etapách. 1. etapa byla rozestavěna a zastavena.
Následně v daném prostoru bylo realizováno obchodní centrum PLAZA. V 1.etapě Galerie Galas bylo navrženo polyfunkční a obchodní centrum. V jednotlivých podlažích bylo navrženo halové parkoviště, supermarket, obchodní jednotky, administrativa, služby, bytové jednotky v nadstandartní kvalitě.
Mezi objekty první a druhé etapy byla navržena pěší ulice s alejí stromů a vodními prvky. Osa ulice vedla od Komerční banky na osu věže zámecké kaple. Zásobování a parking bylo navrženo ze Zámeckého náměstí. https://www.unionarch.cz/project/26
.
Výstavba Galerie Liberec Plaza byla zahájena v únoru 2007 na místě lidově zvaného "labutího jezera" přímo v historickém centru Liberce. Společnost Integra stavby zajistila pro investora technologicky náročný výkop 70 000 m3 zeminy, zajištění stavební jámy pro stavbu tří nadzemních a čtyřech podzemních podlaží a drenážemi odvedla vyvěrající podzemních vodu. Výjimečná stavba polyfunkční budovy o ploše 50 000 m2 nabízí 19 500 m2 ploch k pronájmu a 490 pro centrum města potřebných parkovacích míst...takhle nadšeně o budoucí stavbě psala společnost Integra Stavby.
Otevření se stále odkládalo pro nedostatek nájemců. Nakonec
se 16. března 2009 otevřelo.

26.9.2003

Šaldovo náměstí v roce 2011 (foto Mirek Endrle)

Arnoldův dům (pohlednice 1904)

Na nároží dnešní ulice 5.května stával původně přízemní domek obrácený štítem do ulice. Roku 1866 ho nahradil dům obchodníka Josefa Arnolda, orientovaný štítem k náměstí. Po výstavbě fronty domů vedle pošty se ocitl na mimořádně exponovaném nároží a bylo nutné nahradit ho objektem odpovídajícím důležitosti místa. Podařilo se to až roku 1928, kdy zde vyrostla moderní budova.
Střeleckou ulici zužovaly na pravé straně domy čp.3 a 4 - I. O jejich zbourání a rozšíření ulice na 16 metrů se začalo vážně jednat až roku 1932. K realizaci ale došlo až v roce 1946, kdy byly zbořeny domy čp. 4, 5 a 524 - I. Ve zbylém byl nejdříve proražen průchod (1966) a nakonec o on musel ustoupit novostavbě Komerční banky (1993).

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Fouskův dům (80.léta 19.století)

Fouskův dům (čp.2 - I) byl postaven na místě jednoho z nejstarších právovarečných stavení v Liberci. Před výstavbou radnice se nacházel už mimo prostor náměstí, a proto patřil do první liberecké čtvrti, k níž náležely i všechny domy na severní straně náměstí. Na rozdíl od sousedního domu (čp 1 - IV) neměl loubí. Jako první majitel se uvádí Michael Klösel (1605), městský soudce a v letech 1614 - 18 starosta. Jeho syn protestantského vyznání se raději odstěhoval do Saska, než aby se zřekl své víry. Roku 1802 se stal majitelem domu řezník Antonín Fousek, pocházející z Městce Králové u Poděbrad, který si vzal dceru punčocháře Peuker Elišku ,s níž měl 14 dětí, mezi nimi i Josefa Aloise Fouska, váženého městského lékaře. Další z jeho synů si otevřel o několik domů dál hospodu U Zlaté koruny. Fouskové provozovali ve svém domě vinárnu U Zlatého hroznu a později obchod s vínem. Nade dveřmi vidíme viset reklamní štíty obchodníka se střižním zbožím Emila Mellera a prodavačky vina Barbary Fouskové, posledních uživatelů domu.
Vlevo je část domu čp. 3 - I, přestavěného již padesátých letech na zděný. Vpravo zasahuje do snímku část domu čp. 1 - IV, vysunutého před líc Fouskova domu, který s ním sdílel stejné osudy. V roce 1889 byly v souvislosti s úpravou celého náměstí oba strženy. Na jejich místě byl vystavěn dvojdům s renesanční fasádou, jehož průčelí končí vysokými profilovanými štíty. Přestavbu provedla firma Heinrich Sachers a Franz Gärtner, na návrhu se podílel i projektant radnice Franz Neumann z Vídně, který si tak ohlídal, aby oba nové domy ladily s právě započatou stavbou radnice.
Přízemí dostalo dnešní vzhled roku 1927 při úpravách pro Kreditanstalt der Deutschen (Úvěrový ústav Němců). Za okupace zde měla sídlo Říšská skupina bank a okresní vedení několika dalších organizací. Po osvobození užíval prostory Komunální podnik města Liberce, v přízemí byly kanceláře Svatky . V roce 1994 byla dokončena generální rekonstrukce. Přízemí a první patro sloužilo přechodné prodejně Díla Českého fondu výtvarných umění a výstavní síní v patře. Vyšší podlaží využívala mj. Česká spořitelna.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Přestavba v ulici 5.května

(1990, 1928, 1929)

Nároží dominuje od roku 1928 dům (čp. 176 - I), postavený Ernstem Schäferem. Původní jméno ulice 5.května, která se do okupace jmenovala Střelecká, připomínají 4 sochy v čele domu, znázorňující střelce v různých historických obdobích.
Na zbořeništi po patrovém domku (čp.159-I) vyrostl v roce 1928 obytný dům podle návrhu libereckého architekta Ernsta Schäfera. Jeho střízlivou fasádu a uspořádání poněkud zjemňují mělké ornamenty vyvedené v omítce.
I sousední domem (čp 171 - I) s vetešnictvím E.Diamanta nahradil roku 1930 pětipodlažní objekt podle návrhu Karla Hockeho z Liberce.

(zdroj Kniha o Liberci)

Rozšíření ulice 5.května

(dnes už historické fotografie (50.léta a rok 1992 a 2018)

Před bíle svítícím Poláčkovým domem vidíme vchod do tržnice. Dva domy před ním padly jako poslední v lednu 1965. Občané kritizovali, že byly zbořeny jen tři roky staré záchodky, které musely být znovu zřízeny v přízemí tzv. blumenštoku. (zdroj Kniha o Liberci)

Sochy Olbrama Zoubka se do Liberce vrátily po padesáti letech. Ozdobily nároží radnice

Nároží radnice v Liberci zdobí od srpna čtyři bronzové sochy od Olbrama Zoubka, zůstanou tam zhruba rok. Budou připomenutím ojedinělého libereckého sochařského projektu Socha a město 1969, do kterého se Zoubek také zapojil. Jeho dílo bude v Liberci vystavené poprvé po 50 letech, za tu dobu ve městě neměl ani jednu výstavu.

Před půl stoletím se sochařského projektu účastnilo 30 českých autorů, svá díla měli rozmístěné po Liberci. Zoubek měl svůj soubor "Chodci, kteří se zdraví" na Šaldově náměstí a získal za něj Cenu Matyáše Brauna. Na nároží u radnice bude mít jiná díla. Půjde o bronzové sochy v životní velikosti Kúros, Klytaimnéstra, Jidáš a Ifigenie. Každé z těchto děl váží zhruba 150 kilogramů.

Pojistka na deset milionů

"Idea je, aby byly umístěné pohromadě. Uvidíme ale, jak se to vyvine, až to budeme řešit na místě," řekla Jitka Mrázková, která pro město sochy na nároží vybírá. Sochy do Liberce bezplatně zapůjčí Nadační fond Kmentová Zoubek, radnice je ale bude muset pojistit na deset milionů korun. Mrázková předpokládá, že sochy by mohly být na nároží od druhé poloviny srpna.

Umělecká díla od různých autorů se u radnice střídají od roku 2005. Prvním dílem byla Židle sochařky Magdaleny Jetelové. Naposledy tam byla 2,5 metru vysoká bronzová socha koně s jezdcem od pražského výtvarníka Michala Gabriela.

Některé sochy v Liberci zůstaly

Některé vystavené sochy v Liberci zůstaly natrvalo. Sem patří dřevění ptáci, kteří jsou nyní u zoo. Na rohu náměstí seděl i zbloudilý Marťan Jaroslava Róny, který je umístěn na vrcholu Ještědu. U radnice bylo také sousoší tří koček od liberecké výtvarnice Martiny Klouzové-Niubo, které nyní stojí u vodotrysků u obchodního centra Plaza nedaleko radnice. (zdroj Liberecké zprávy)

OLBRAM ZOUBEK

Narodil se 21. dubna 1926 v Praze.

Jeho dílo je zastoupeno Národní galerii v Praze, Museu Kampa - Nadaci Jana a Medy Mládkových, Moravské galerii v Brně, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Muzeu umění Olomouc, v řadě regionálních galerií a v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí. Největší soubor jeho prací je v majetku Města Litomyšle a je vystaven ve stálé expozici ve sklepení litomyšlského zámku.

(autor Polana Bregantová)

Proměny Palachovy ulice