Liberec I - Staré město - část 4. (okolí ulice 5.května a Šaldova náměstí)
Rudolfova škola
kolem roku 1920
Škola pojmenovaná na počest
korunního prince Rudolfa, nápadně vystupuje z regulační čáry. Je to
proto, že byla postavena na místě staršího domu čp.64 - I v letech
1878-79, tedy v době, kdy ani ulice 5.května, ani Masarykova třída
neměly ještě určenou dnešní šířku.
Její poloha se stala terčem
kritiky a Liberečané jí začali posměšně přezdívat "purkmistrův nos".
Novorenesanční stavbu navrhli a provedli stavitelé Franz Sachers a
Heinrich Gärtner ve spolupráci s Adolfem
Kaulfersem. Přední průčelí projektoval profesor liberecké průmyslovky
Artur Brausewetter. Tehdy největší školní budova byla původně určena pro
pětitřídní obecnou dívčí a chlapeckou školu spolu s chlapeckou
měšťankou. Dopravní potíže poněkud zmírnilo proražení průchodu (1967).
Současně proběhla nákladná generální oprava.
(zdroj Kniha o Liberci)
C.K. Učitelský ústav
(část pohlednice 1907)
Neoklasicistní budova čp. 400 - I v Šamánkově ulici byla postavena libereckým stavitelem Hansem Streitem v roce 1873 původně jako Rudolfův chudobinec. Byla zde umístěna také část průmyslové školy (1876) a od roku 1885 první česká veřejná škola, jejíž žáci, mezi nimi i Vlasta Burian a Karel Vacek, používali boční vstup.
Když byl v roce 1899 chudobinec přemístěn do nového vhodnějšího objektu v Zeyerově ulici, převzal budovu učitelský ústav a od té doby slouží pouze školním účelům.
Před postrannim vstupem byl 28.7.1901 odhalen pomník Josefa Müllera, zakladatele spolku rakouských veteránů v Liberci, od libereckého profesora Emanuela Gerharta. Učitelský ústav měl být v roce 1924 zrušen, ale o rok později dostal povolení otevřít nový první ročník. Existovala při něm čtyřtřídní zkušební škola, kde vykonávali praxi budoucí učitelé a od roku 1919/20 I učitelky.
Roku 1931 tu našla umístění i česká škola pro ženské povolání. Nyní je zde část 3.základní školy. Před hlavním vstupem byla roku 1965 odhalena bysta V. Šamánka st.
(zdroj:R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
kasárna v Šamankové ulici v Liberci
(1976 prošla poštou)...... ŠDZ polního dělostřelectva v Liberci
Školy pro důstojníky v záloze byly jednoleté vojenské školy, zřizované ve všech hlavních druzích vojsk, jejímiž frekventanty byli vojáci základní služby (absolventi středních škol s maturitou) do roku 1948 pouze po vykonaném základním výcviku, od roku 1948 pouze po absolvování poddůstojnických škol. Během výuky si měli osvojit jak velitelské návyky, tak praktické znalosti z bojové techniky na úrovni nižších důstojníků. Po jejím absolvování byli povyšování do první důstojnické hodnosti - podporučík a odcházeli do zálohy. Ze zálohy byli potom v pravidelných cyklech povoláváni na vojenské cvičení a dále povyšování již v záloze. V Liberci byla tato škola zřízena v říjnu roku 1945. Sídlila v budově dnešní základní školy v Šamánkově ulici. Na nádvoří školy měla škola umístěny protitankové kanóny ráže 86mm, kde se také prováděl výcvik v jejich obsluze. Jízdárna a stáje školy byly umístěny v prostoru kolem nynější Komenského ulice. Cvičiště školy bylo situováno do prostoru nynější zástavby sídliště Ruprechtice (hokejka). Dodnes je jedna ulice v tomto prostoru nazvána Na Cvičišti. Velitelem školy byl jmenován mjr. děl. Pražák a velitelem 1. baterie byl kpt. děl. Votava. Škola byla zrušena v září 1946. (autor článku Miroslav Gergelčík)
Budova čp. 400-|, v níž je umístěna základní škola 3,
má hlavní vstup orientován do Šamánkovy ulice, z boku se do ní vchází od Masarykovy třídy. Tato rozložitá třípodlažní stavba byla postavena v roce 1873 jako městský chudobinec, sloužící umístění chudých a starých občanů města Liberce. Ve slohu novorenesančním ji postavil liberecký stavitel H. Streit. Z poměrně jednoduché celkové hmoty vystupují na obou koncích a uprostřed o jedno podlaží vyšší rizality. Střední rizalit, v němž se nacházejí tři vstupy s předloženými schodištěm, ukončuje římsa zdobená balustrádou a štítem, v němž byly původně umístěny hodiny.
Hned
od počátku se nepodořilo celý objekt obsadit libereckou chudinou. Proto
se město rozhodlo r. 1876 umístit zde i první ročník právě založené
vyšší c. k. průmyslové školy.
Ta zde psk zůstala celých 15 roků, až do postovení své vlostní budovy hned v sousedství na tehdejší třídě Císaře Josefa (Masarykově). V podkroví našla dále roku 1885 umístění první veřejná česká škola, do níž ale vcházeli žáčci vchodem postranním.
Klid,
jaký vyžadovali chovanci chudobince, byl přirozeně narušován nejen
dětmi z obou škol, ale i neustále se zvyšujícím provozem na třídě dol
Lidových sadů. Kromě toho většina pozemků původně uvažovaných na zřízení
zahrady chudobince, byla postupně z větší části zastověna. Tyto
skutečnosti přiměly městskou správu, aby uvažovala o vybudovóní
vhodnějšího objektu pro nejchudší občany. Rozhodování urychlilo, když
byl roku 1892 založen německý učitelský ústov, který bylo třeba umístit
ve středu města. Na severním okraji tehdejšího katastru města byl proto
r. 1899 postaven nový, rozlehlý, dvoupodlažní, 110 m dlouhý chudobinec
(dnes domov mládeže pro dívky) v Zeyerově ulici.
Celá
budovo bývalého chudobince byla pak předána pouze školním účelům. K
německému učitelskému ústovu a k české obecné škole přibylo ještě roku
1931 česká škola pro ženské povolání. Do uvedené české obecné školy
chodili slavní liberečtí rodácí hudební skladatel Karel Vacek a král
komiků Vlasta Burian.
Po skončení druhé světové války převzalo budovu Čp. 400-O základní školství, v současnosti užívá její prostory 3. základní škola. Před hlavním vstupem při ulici Šamánkově byla roku 1965 odhalena busta MUDr Václava Šamánka staršího, který se tak. významně zasloužil o vznik první veřejné české školy v Liberci, umístěné v budově před níž jeho busta stojí. Je dílem libereckého sochaře Karla Koloczka.
(zdroj: Svatopluk Technik - Liberecké domy hovoří)
Ulice U Náspu a Na Kopečku (30.léta)
Dvě souběžné ulice Filipova města před přestavbou. Na prvním snímku vidíme dům, který získala roku 1908 dobrovolná záchranná služba (Die Freiwillige Rettungsgellschaft, zřízena 18.1.1895). Poskytovala první pomoc při úrazech a převoz nemocných, později rozšířila služby o půjčovnu přístrojů a pomůcek pro péči o nemocné (1911). V letech 1937 - 38 postavila v sousedství moderní dům čp. 476 - I s garážemi pro záchranné vozy, v němž dnes sídlí okresní sekretariát Českého svazu požární ochrany. Snímek zachycuje hloubení základů. Původní dům za ním ustoupil stavbě dnešní budovy H Technické univerzity .
(zdroj Kniha o Liberci, 1996)
C.K. tkalcovská škola (1904)
Nová novorenesanční budova Tkalcovské školy byla postavena roku 1887 Adolfem Bürgerem podle projektu firmy Sachers a Gärtner. K hlavnímu objektu obrácenému průčelím do Šamánkovy ulice byl zezadu napojen dvoupodlažní trakt přádelny a přízemní mechanická dílna se strojovnou, nad níž se tyčil padesátimetrový komín. Pro Obchodní akademii, která sem byla přeložena roku 1911,zůstala zachována jen přední část. Její budova prošla několika nákladnými adaptacemi a mezi ní a Rudolfovou školou vznikla tělocvična (1971) sloužící okolním školám a o prázdninách také pro LVT.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
NERUDOVO NÁMĚSTÍ (1901)
Toto náměstí, kdysi nazývané Hrnčířské, vzniklo ve druhé polovině 18. století při založení Filibova města a sloužilo dlouho jako tržiště. Jedním z mála domů, který si zachoval původní podobu, byl dům čp. 106-I, na snímku vlevo. Postavil si ho pro sebe roku 1772 významný stavitel Johann Josef Kunze. Ještě roku 1858 byl jediným domem stojícím na této straně náměstí a sloužil jako kasárna pro c. k. finanční stráž. V devadesátých letech 19. století dostal vpravo přístavbu, ale jeho celkový klasicistní vzhled zůstal zachován. Současně v něm byl otevřen hostinec Černý kůň. Snímek zachycuje stav nedlouho po provedených úpravách, na vrcholku štítu vidíme symbolickou figuru vzpínajícího se koně. Ve dvoře hostince vznikly rozlehlé stáje bro potahy poštovních vozů, jež se odsud vydávaly na cestu do Prahy.
Vedlejší
třípodlažní dům čp. 383-I postavil roku 1869 už v novorenesanční podobě
jiný hberecký stavitel Ferdinand Scholze. Až do výstavby nové soudní
budovy (1877) zde byl umistěn c. k. okresní soud. Později v něm byly
pouze byly a dům dostal ještě jedno podlaží.
Vedle, na rohu dnešních ulic Voroněžské a U Náspu, postavil Adolf Bürger pro továrníka Kahla obytný dům (čb. 546-I), jehož nároží zdůrazňuje ankýř ukončený dlátovitou střechou.
Úplně
napravo, na severní straně náměstí, stojí dvoupodlažní dům čp. 102-I. V
roce 1861 dostal do ulice U Náspu přístavbu, v níž byla umístěna
barvírna. Novorenesanční vzhled mu roku 1884 vtiskl rovněž stavitel Adol
Bürger.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Černý kůn
je restaurace, která fungovala již v roce 1782, v současné době funguje, byť její interiér vypadá zcela jinak
Po prusko-rakouské bitvě u Liberce 21. 4. 1757
byli ranění vojáci převážení do lazaretu (nejspíš místa původní liberecké střelnice) na dnešním Nerudově náměstí. Tam umírali na následky zranění, a naneštěstí i v důsledku epidemie břišního tyfu. V roce 2011 zde byl objeven hromadný hrob a nelezeny ostatky cca 25letých mužů a malá dětská rakev.(zdroj: Michaela Bradáčová - kniha Bitva u Liberce)
(archiv Petr Ruprecht)
Proměna Nerudova náměstí (1961, 1994)
Na místě starých domků v
popředí prvního snímku začaly být v létě 1962 hloubeny libereckými
Pozemními stavbami základy pro novou telekomunikační budovu, navrženou
Stavoprojektem Praha (arch. F. Kovář). Výkopové práce se protáhly,
protože žulové podloží letělo hlouběji, než se předpokládalo. Objekt má
čtyři nadzemní a dvě podzemní podlaží první telefonní stanice s
pětimístnými čísly byly na ústřednu připojeny 29.9.1966. V březnu 1976
vyzvedl vrtulník na střechu parabolickou
anténu pro nově budované radioreléové telefonní trasy. Po instalaci
maďarského zařízení zde otevřel ministr spojů 21.12.1977 první
automatickou telefonní ústřednu v ČSSR. Stanice zajišťuje styk pro
okresy Liberec, Jablonec a Česká Lípa.
Spojení umožňovaly dvě
místní ústředny o kapacitě 12900 účastníků, jeden meziměstský uzel,
radiouzel rozhlasu po drátě a zesklovací stanice. V letech 1993 - 94
byla provedena kompletní oprava a zateplení vnějšího pláště budovy.
Výkon stanice se zvýšil instalací nové digitální ústředny systému AGATEL
S 12, která umožnila v první etapě napojení dalších dvanácti tisíc
účastníků. V roce 1996 byla kapacita znovu rozšířena dalších 8 000
přípojek.
(zdroj Kniha o Liberci, 1996)
Za těch 24 let od napsání tohoto článku se svět posunul trošku nějam jinam 😉
z libereckého adresáře roku 1926.
Firma Metzner & Co., lajntuchy a tepichy (včetně pravých perských z importu!), avizuje svou luxusní prodejnu v "Schützengasse 22". To by dnes odpovídalo ulici 5. května - ale kde přesně?
Ten Metznerův dům - amfory na střeše, zdobná okna v patře, prý až devět výkladních skříní - mi není vůbec povědomý a na číslování domů z roku 1926 se dnes člověk nemůže automaticky spoléhat. Musí se to odhadnout z detailu obrázku, kde jsou vidět dva sousedi.
Krátké hledání v satelitním snímku naznačuje, že dva sousední domy sice dodnes stojí a mají se k světu, ale Metznerův výstavní obchod bohužel nahradila jakási nevzhledná šedá krabice. Anebo... že by to byl von, zmrzačen běsy socialismu?
(autor příspěvku Tomáš Cvrček)
Kavčí ulice
(archiv O.Musil).
Post Rash: tvá srovnávačka z ulice V Úvoze dost sedí. V tom dvoře stával do konce 80. let menší domek, který pak byl zdemolován, stejně jako dvorní trakty těch dvou domů vlevo. Na jejich místě pak vznikla nová přístavba, která je na té fotografii ze současnosti. Ten dům na staré fotografii v pozadí (s takřka plochou střechou) není na té Tvé fotce vidět, ale hmota jeho fasády i tektonika oken je dodnes zcela stejná. Stejně tak lze na historické ortofotomapě zkontrolovat střešní krajinu (komíny, vikýře, křídla domů...) - a ta by taky seděla. Myslím, že pan Odrážka to fotil trochu z nadhledu - z pozice nad schodištěm do Tkalcovské ulice. Zkusil jsem připojit současný pohled takto z nadhledu ze streetview (přibližně, pan Odrážka mohl stát víc vpravo a nepřekážel mu ten dům vlevo). Na tom domě vpravo mi přijde, že jsou vady na fasádě (patrně po odřezaných konzolích) na stejných místech, jako na historické fotografii. Ruku do ohně za to nedávám, ale těch styčných bodů je tam hodně.
Horní část ulice 5.května
(kolem roku 1870)
Na sérii snímků je řada dřevěných stavení, dokládajících obestavění z doby, kdy byla tato dříve samostatná část dnešní ulice 5.května, zvaná Kammerberggasse, pouhou vozovou cestou. Po severozápadní straně měla zděné dvoupodlažní domy Filipova města, jejichž výšku si zachovalo i několik objektů v horní části. Opačnou stranu vroubila stavení zabudovaná nepravidelně nad úvozem původní cesty. Na horním snímku je uprostřed roubený dům čp.35-I. Jeho roh, už po přestavbě (1872) a posunutí dopředu na novou regulační čáru, vidíme zcela vpravo i na dalších dvou snímcích.
Na druhém obrázku jsou tři původní domky (čp. 38, 37 a 36-I), z nichž nejdéle vytrval poslední. Byly vmáčknuty do proluky dobře patrné na prvním obrázku, jež nebyla dlouho v plné šíři zastavěna až roku 1967 ji zaplnil přízemní objekt klubu mládeže SSM Plamen. (zdroj Kniha o Liberci)
Liliová ulice vedle Šalďáku -
a pamatujete na starého pána, tuším že se jmenoval Zderadička, opravoval zde boty. Nedával stvrzenky, anžtož si všechny lidi pamatoval. Krásně to tam vonělo. Tenkrát snad jediný živnostník v Liberci. (autor příspěvku Jaroslav Vondra)
Frajeři měli boty šitý u Zderadičky a menší frajeři pak alespoň zvýšený podpatky. Dával tam i podkůvky (Petr Martínek)
Pamatuji, asi poslední živnostník v Liberci. Antonín Zderadička. Bohužel jsem byl ještě mladej na to, abych si nechal šít boty, tak jen oprav. (Dan Lucky)
Ano
byl to pan Zderadička,pamatuji ho také a jestli se nepletu tak jeho
paní prodávala v mlékárně, ktera byla kousek pod opravnou, v tom
výklenku na zastávce tramvaje. Tuším,že měli dceru,kterou si tak nějak
vybavuji též. (Věra Kočová) Dceru Květu a syna Tondu (Eva Procházková)
Už jsem to úplně zapomněla. Ano kus červené stvrzenky nalepil na podrážku a druhou část nám dal. a ta vůně. (Eva Březíková)
Horní část ulice 5.května a okolí
Klub CASINO
Park kultury a oddechu v Liberci postavil a moderně vybavil vlastními prostředky hernu pro mládež "Casino". Její hrací automaty a pěkný interiér se staly častým dostaveníčkem mladých lidí v centru města - v ulici 5.května (foto a text Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
(později Klub SSM Plamen)
Filmová hádanka 2
Kde se nacházíme?
Jaký je rok?
Z jakého filmu je snímek?
Kdo vyjde ze dveří?
Odpovědi: Ulice 5. května, mléčný bar. Křehké vztahy, 1979, čas cca 01:11:00. Vladimír Kratina a Helena Žaludová. Další snímky za úvodním.
Spodní část ulice 5.května 24.11.1984.
Zbývá už jen několik dní, než tu tramvaje zazvoní naposled. (3 krát foto Jiří Holeček)
Ulice 5.května a Šaldovo náměstí na konci 19. a začátku 20.století
Nyní se na naší procházce po měnícím se Liberci přesuneme do míst na sever od radnice, kde je hlavní komunikační páteří ulice 5. května, zvaná dříve Střelecká.
O tom, že už z původní staré horní liberecké osady vybíhala cesta směrem k Jizerským horám, svědčí proluka v severním rohu pravidelně obestavěného tržiště (mezi domem čp. 178-I, stávajícím v místech dnešní radnice, a čp. 1-IV, posledním domem na východní straně Benešova náměstí . Původně tu stály jenom čtyři domy a podle bratří Klossových, kteří vlastnili právě ty u vjezdu, se jí říkalo Klossova cesta. Její obestavění postupovalo jen zvolna. Ještě v polovině 18. století to bylo pouze několik stavení navazujících na zástavbu kolem Staroměstského náměstí. Teprve založení Filipova města v okolí dnešního Nerudova náměstí (první etapa dokončena 1799) v místech střelnice libereckých střelců (odtud název ulice) přinesla zvýšení významu této spojnice s centrem a uspíšila i výstavbu v jejím okolí.
Upravená
ulice končila kdysi na dnešním Šaldově náměstí, kde od ní odbočovala
cesta k panskému dvoru a na Jablonec. Směrem do Lidových sadů vedl jen
úvoz (Buschdorfer Fahrweg, jmenovaný prvně v roce 1609, později ulice
zvaná Kammerberg Gasse).
Poměrně úzký vjezd do Střelecké ulice ze Staroměstského náměstí byl částečně rozšířen po vybudování nové radnice a přestavbě Fouskova domu, který tehdy ztratil podloubí, o jehož šířku ustoupil dozadu. Z téhož důvodu došlo při přestavbě roku 1890 k odklonění sousedního domu (čp. 3-I). Dále už ale měla ulice původní šířku, nevyhovující zvyšujícím se dopravním požadavkům. Stav se ještě zhoršil, když sem byla roku 1904 přeložena kolej elektrické dráhy ve směru do Lidových sadů, vedená původně Sokolskou ulicí kolem pošty. Rozšíření Střelecké ulice, o němž se uvažovalo od třicátých let, je ale dílem nedávným.
Dopravní
problémy způsobené nedostatečnou šířkou mělo částečně vyřešit
vybudování nové Klotyldiny (Ludmiliny) ulice v roce 1875, jež měla
odvést část dopravy ze Staroměstského náměstí a také zlepšit spojení
městské čtvrti Kristiánov se středem města. Tuto funkci však mohla
splnit až po napojení na Pivovarskou ulici (Rumunskou). vybudovanou v
roce 1886.
Na
křižovatce ulic Střelecké, Jablonecké a Klotyldiny vzniklo koncem 19.
století Jablonecké náměstí (dnes Šaldovo). Podobně jako Soukenné vděčí i
ono za svůj vznik především dopravě, která si během doby vynutila
postupné uvolňování tohoto prostoru. Z původní jednoduché odbočky na
Jablonec se v druhé polovině 19. století stala složitá křižovatka sedmi
ulic, proťatá navíc tramvajovou tratí, která dodnes působí nemalé
potíže, jejichž řešením se už desítky let zabývají odborníci na dopravu.
Vývoj Šaldova náměstí je pozoruhodný. Ještě v sedmdesátých letech 19. století prakticky neexistovalo. Prvním náznakem rodícího se dopravního uzlu bylo proražení Klotyldiny ulice, nemající v cestě téměř žádné překážky mimo zbytků bývalé Liebiegovy přádelny. Mnohem složitější bylo vybudování dnešní Sokolské ulice (1888) naznačující snahu po vytvoření jakéhosi vnitřního dopravního okruhu kolem hustě zastavěného historického jádra. Padl jí za oběť poměrně zachovalý třípodlažní zděný dům čp. 168-I, přes nějž vedla trasa nové komunikace. Na zbytku parcely ve tvaru trojúhelníku pak vyrostl (1890) dnešní dům téhož popisného čísla. Současně magistrát usiloval o rozšíření vjezdu do dnešních ulic Jablonecké a horní části 5. května, kde dva proti sobě vystupující domy (čp. 75 a 30-I) vytvářely jakési dopravní hrdlo. K tomu ale došlo až při přestavbě starých domů, zužujících obě ulice.
Ostatní strany náměstí byly dlouho stavebně neujasněné. Mezi Palachovou a Jabloneckou ulicí stály na ploše dnešního náměstí domy čp. 431-I a hlavně třípodlažní čp. 6-I . Teprve jejich odstraněním ve třicátých letech 20. století se začala původní křižovatka rozšiřovat ve skutečné náměstí.
(zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Tři strany Šaldova náměstí kolem roku 1907
Pohled k Lidovým sadům. Sloup pouličního osvětlení z roku 1906 patřil k
trase směřující na výstaviště, situované v místech dnešního areálu
vysoké školy.
V horní části Sokolské ulice vyrostly v devadesátých letech 19.století dva činžovní domy, které stojí dosud.
Levý z roku 1896 uzavíral uliční frontu od pošty,
Protější objekt takovou zástavbu směrem dolu začínal. Obě věžovité nároží opět upomenou na vídeňský vzor.
Dole průhled Střeleckou ulicí směrem k radnici.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Bývalá Střelecká ulice
(dnes ulice 5.května) v roce 1906
Pohlednice zachycuje pohled na severní stranu ulice z dnešního Šaldova náměstí. Na místě nárožního domu s kopulí (čp. 170 - I) stával v dobách, kdy ještě Sokolská ulice neexistovala, izolovaný dřevěný domek, který byl přestavěn roku 1837 na zděný dvoupodlažní. K jeho přestavbě do podoby na snímku mohlo dojít, teprve až byly roku 1888 vymezeny regulační čáry nové ulice dolů k divadlu. Vlevo od něj je tzv. Poláčkův dům (čp.352 - I), sloužící od poloviny 19.století c.k. městského okresního soudu a státnímu návladnímu. Okresní správa ho využívala o po novorenesanční přestavbě v sedmdesátých letech, doplněné roku 1876 dvoupodlažní přístavbou obepínající čtvercové nádvoří. Před druhou světovou válkou v něm byla kavárna Expresso, od počátku padesátých let Krajská loutková scéna, která tu měla dílny až do února 1963, kdy byl Poláčkův dům zbořen
.(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Severní kout Šaldova náměstí
1911 - 1962
Od roku 1935 se plocha náměstí, které neslo až do roku 1945 jméno Jablonecké, stala jednou z nejkomplikovanějších křižovatek.
Zatímco se jižní strana Šaldova náměstí během šedesátých let výrazně
změnila, zůstávala severní část téměř beze změny. Přispívaly k tomu i
dvě prodejny s více jak čtyřicetiletou tradicí.
Mléčné lahůdky jsou dnes minulostí, zatímco prodejna Káva- čaj existuje doposud v původním interiéru z doby okolo roku 1920.
Dům klavíru na nároží Jablonecké a Husovy ulice slouží od roku 1975 Malé výstavní síni.
V roce 1964 přestala tramvaj projíždět Sokolskou ulicí a koleje se napřímily.
O dvacet let později pak zahnuly do Palachovy ulice
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Rozšíření Šaldova náměstí
Domy zachycené na prvním snímku stávaly uprostřed dnešní křižovatky. V průhledu mezi nimi vidíme dům čp. 431 - I, zvaný lidově Papoušek, podle obrovské neonové reklamy zoologické a botanické zahrady s červeným papouškem s mávajícími křídly (instalován 21.8.1964). Na druhém záběru je těsně před odstřelem.Nároží mezi ulicemi Jabloneckou a Palachovou, tvořící východní stranu Šaldova náměstí, uzavřela roku 1988 s konečnou platností rozložitá budova Domu rekreace, dnes hotelu Liberec, která je odstrašujícím příkladem tehdejšího plánování. Roku 1978 se rozhodla ústecká Severočeská konstruktiva postavit zde ubytovnu pro své zaměstnance, kteří měli pracovat na stavbě hotelu, olánovaného na Šaldově náměstí v místech dnešní Plazy. Po roce převzal stavbu projektovanou Jiřím Pavlů z Liberce Průmstav Pardubice. Noviny psaly o rekordním pracovním tempu a přinášely podrobnosti o novátorské technologii zvedání stropů (byla použita i u SVÚT). Když ale ze záměru postavit hotel sešlo (1980), zpomalily se i stavební práce na ubytovně a nakonec ještě ne zcela dokončený objekt převzala Ústřední radaodborů (1983). Po nákladné přestavbě interiérů byl v roce 1988 otevřen na nejrušnější liberecké křižovatce Dům rekreace. Budova se 150 hotelovými lůžky v pokojích s vlastním příslušenstvím, se společenskými prostorami, rstaurací, barem, saunou a terasou v posledním podlaží se stala dominantou náměstí.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
přestavba ve fotografiích Jany Ducháčkové
Bufet na "Šalďáku" (foto Petr Šimr 1982)
Uvažovaná dostavba Šaldova náměstí v roce 1994 Galerie Galas a konečná verze. Galerie Plaza
V roce 1994 bylo v plánu, že mezi budovou Komerční banky a Českou pojišťovnou vyroste ucelená fronta domů, jež uzavře zadní trakty východní strany Benešova náměstí. Měla být využita i nádvorní část, přístupná uličkou pod Komerční bankou a průchodem z Benešova náměstí. Studii zpracoval ateliér UNION ARCH (P.Vaněček) a ARK (P.Janoušek a B.Šonský), stavbu měl začít na podzim 1996 provádět EUROSTAV a dokončit v roce 1998 . V plánu byla v další etapě i protější část ulice v místech bývalých divadelních dílen.
Galerie Galas byla navržena jako polyfunkční komplex ve 2.etapách. 1. etapa byla rozestavěna a zastavena.
Následně v daném prostoru bylo realizováno obchodní centrum PLAZA. V
1.etapě Galerie Galas bylo navrženo polyfunkční a obchodní centrum. V
jednotlivých podlažích bylo navrženo halové parkoviště, supermarket,
obchodní jednotky, administrativa, služby, bytové jednotky v
nadstandartní kvalitě.
Mezi objekty první a druhé etapy byla
navržena pěší ulice s alejí stromů a vodními prvky. Osa ulice vedla od
Komerční banky na osu věže zámecké kaple. Zásobování a parking bylo
navrženo ze Zámeckého náměstí. https://www.unionarch.cz/project/26
.
Výstavba Galerie Liberec Plaza byla zahájena v únoru 2007 na místě
lidově zvaného "labutího jezera" přímo v historickém centru Liberce.
Společnost Integra stavby zajistila pro investora technologicky náročný
výkop 70 000 m3 zeminy, zajištění stavební jámy pro stavbu tří
nadzemních a čtyřech podzemních podlaží a drenážemi odvedla vyvěrající
podzemních vodu. Výjimečná stavba polyfunkční budovy o ploše 50 000 m2
nabízí 19 500 m2 ploch k pronájmu a 490 pro centrum města potřebných
parkovacích míst...takhle nadšeně o budoucí stavbě psala společnost
Integra Stavby.
Otevření se stále odkládalo pro nedostatek nájemců. Nakonec
se 16. března 2009 otevřelo.
2001
(archiv Karel Pav )
2002
(foto Karel Pav)
26.9.2003
(foto Mirek Dušín)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
Keramická socha se smutným názvem "Opuštěná"
od moravského sochaře Jaroslava Podmola na svém původním místě a na svém novém stanovišti v Pavlovicích.
(https://www.vetrelciavolavky.cz/sochy/opustena-0)
(autor příspěvku Hans Oldskull)
Památník odboje
Prostor k poctě Adolfa Loose Sedící žena
Solovjev Jan, tepaná měď, 1965, Staré Město, vytvořena pro Šaldovo náměstí, dále přemístěna do parku v ulici Na Rybníčku, později odstraněna.
(zdroj Spolek za estetiku veřejného prostoru, archiv Jiří Bláha)
Zelené hranoly
Tak po delší době opět zkusím svoje štěstí - najde se nějaký pamětník či pamětnice kteří by nám dokázali spolehlivě a se zárukou osvětlit původ či funkci dvou mýtických zelených hranolů které se nacházely na Šaldově náměstí? Případně i kdy byly instalovány a deinstalovány?
(autor příspěvku Hans Oldskull)
Šaldovo náměstí v roce 2011 (foto Mirek Endrle)
Událo se na Den žen v roce 1975
Píše se rok 1975, březen, Mezinárodní den žen. K zemi, a to doslova, jde "papoušek", skleněná ikona Liberce, neonová reklama dominující Šaldovu náměstí.My kluci z vesnic v okolí jsme znali Liberec jen povšechně. Středobodem byla radnice a její nejbližší okolí. Šaldovo náměstí s obrovským neonovým papouškem, který žel až moc často kolaboval. Svítil, nesvítil, byl na celé ploše vystrčený do města a každý, každičký ho obdivoval. Došlo i na něj. Vyměňovat skleněné trubice se prý už nevyplatilo, a tak město ztratilo další ze svých kuriozit. Tři kropicí vozy, hasičská auta, auto se žebříkem, sanitky, papaláši, kteří u toho museli být z titulu své funkce na radnici, na partaji, u hasičů, policie. Všechno odnaproti, chodník před mléčným barem, ulice 5. května, všude stály davy lidí okouzlených podívanou, jak "papoušek" sletí, která se každý den nevidí. Stál jsem tam mezi nimi a fotil. Fotil každý druhý, zvedaly se malé děti, dospělí menšího vzrůstu se ptali vyšších, co vidí. Všude byl klid před bouří. O dům přímo naproti, kde bylo v přízemí kadeřnictví, se náležitě na to, co mělo přijít, připravili. Dům obložili prkny. To udělali i v zelenině a ovoci v domě pod "papouškem" v likvidaci.
Pak to bouchlo. Tolik prachu jsem do té doby neviděl. Kdo měl hadici, tak kropil a kropil. Prach se usazoval pomalu a všude. Naštěstí nelétalo vzduchem žádné kamení. Oddychnout si mohli i v mléčném baru obloženém prkny, jak ty chlebíčky a smaženky uvnitř se rychle dobře prodaly. Všichni jsme měli oči navrch hlavy. Chvíli, než se prach usadil, to vypadalo, jako by v okolí vybuchla sopka. Být to u moře, už by se zdvihala hladina vlnou tsunami.
Nic takového se v onen březnový den v roce 1975 nedělo. Byl odstřelen jeden z dalších domů, který uprostřed města měl udělat místo novým, v konkrétním případě hotelu Liberec, který dnes stojí na místě domu s papouškem z neonových trubic.
(zdroj: https://egonovypohledy.blogspot.com/2019/02 )
V květnu (26.5.1976),
byly ještě tramvaje ,,za vodou"Tehdejší interval 3 minuty v každém směru, to se to fotilo! (archiv Jiří Holeček)
1970
(zdroj: Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
Arnoldův dům (pohlednice 1904)
Na nároží dnešní ulice
5.května stával původně přízemní domek obrácený štítem do ulice. Roku
1866 ho nahradil dům obchodníka Josefa Arnolda, orientovaný štítem k
náměstí. Po výstavbě fronty domů vedle pošty se ocitl na mimořádně
exponovaném nároží a bylo nutné nahradit ho objektem odpovídajícím
důležitosti místa. Podařilo se to až roku 1928, kdy zde vyrostla moderní
budova.
Střeleckou ulici zužovaly na pravé straně domy čp.3 a 4 - I. O jejich
zbourání a rozšíření ulice na 16 metrů se začalo vážně jednat až roku
1932. K realizaci ale došlo až v roce 1946, kdy byly zbořeny domy čp. 4,
5 a 524 - I. Ve zbylém byl nejdříve proražen průchod (1966) a nakonec o
on musel ustoupit novostavbě Komerční banky (1993).
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Váhy!! Osobní váhy!!!
Pomozte prosím
zmapovat všechna místa v Liberci kde se nacházely osobní váhy, které po
vhození mince vydávaly kartičku s vytisklým či vyraženým údajem (velmi
podobnou bývalým vlakovým jízdenkám). Stávaly, pokud je mi zatím známo,
na vlakovém a autobusovém nádraží, v terminálu ve Fügnerově ulici, v
průchodech po obou stranách radnice, v podloubí směřujícím do Pražské
ulice u nynější prodejny Moira, u stánku se zeleninou u starého
kamenného portálu vstupu do ZOO, v bývalých Lázních, v polkiklinice a v
klášteře, v kině Moskva vedle vchodu do bufetu, ve vstupní hale Musea a
poslední mohykánka vydržela až téměř do konce devadesátých let na ulici
5.května, hned vedle bývalého Cyklosportu Bradský. Kde se nacházely
další váhy? Máte nějaká fota vah či na památku schované kartičky? Ve
fotogalerii jsou zatím pouze tři - první v bývalém podchodu u radnice
kde je dnes budova KB, druhá v bývalém podchodu v dnešním hotelu Praha a
třetí je záběr z vlakového nádraží z filmu Ošklivá slečna. Snad se
časem podaří ještě nějaké doplnit... (Hans Oldskull)
Komerční banka (1995)
Projekt pobočky Komerční banky, a.s., na Benešově náměstí zpracoval UNION ARCH (Pavel Švancer, Pavel Vaněček) a ARK (Pavel Janoušek, Boris Šonský) a postavila ho Bohemia IPS. Železobetonový monolitický skelet je dílem liberecké firmy První regionální stavební. Komerční banka byla založena 1.1. 1990 jako jedna z bank, jež vznikly delimitací Státní banky československé. Prošla bouřlivým vývojem, který se projevil zejména v podstatném rozšíření poboček, zavedením nejmodernější výpočetní techniky, radikální změnou v nabídce bankovních produktů a služeb apod. Je pokračovatelem nejstarší liberecké banky, jejíž budova byla v ulici 8.března.
(zdroj. R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Fouskův dům (80.léta 19.století)
Fouskův dům (čp.2 - I) byl
postaven na místě jednoho z nejstarších právovarečných stavení v
Liberci. Před výstavbou radnice se nacházel už mimo prostor náměstí, a
proto patřil do první liberecké čtvrti, k níž náležely i všechny domy
na severní straně náměstí. Na rozdíl od sousedního domu (čp 1 - IV)
neměl loubí. Jako první majitel se uvádí Michael Klösel (1605), městský
soudce a v letech 1614 - 18 starosta. Jeho syn protestantského vyznání
se raději odstěhoval do Saska, než aby se zřekl své víry. Roku 1802 se
stal majitelem domu řezník Antonín Fousek, pocházející z Městce Králové
u Poděbrad, který si vzal dceru punčocháře Peuker Elišku ,s níž měl 14
dětí, mezi nimi i Josefa Aloise Fouska, váženého městského lékaře.
Další z jeho synů si otevřel o několik domů dál hospodu U Zlaté koruny.
Fouskové provozovali ve svém domě vinárnu U Zlatého hroznu a později
obchod s vínem. Nade dveřmi vidíme viset reklamní štíty obchodníka se
střižním zbožím Emila Mellera a prodavačky vina Barbary Fouskové,
posledních uživatelů domu.
Vlevo je část domu čp. 3 - I,
přestavěného již padesátých letech na zděný. Vpravo zasahuje do snímku
část domu čp. 1 - IV, vysunutého před líc Fouskova domu, který s ním
sdílel stejné osudy. V roce 1889 byly v souvislosti s úpravou celého
náměstí oba strženy. Na jejich místě byl vystavěn dvojdům s renesanční
fasádou, jehož průčelí končí vysokými profilovanými štíty. Přestavbu
provedla firma Heinrich Sachers a Franz Gärtner, na návrhu se podílel i
projektant radnice Franz Neumann z Vídně, který si tak ohlídal, aby oba
nové domy ladily s právě započatou stavbou radnice.
Přízemí dostalo
dnešní vzhled roku 1927 při úpravách pro Kreditanstalt der Deutschen
(Úvěrový ústav Němců). Za okupace zde měla sídlo Říšská skupina bank a
okresní vedení několika dalších organizací. Po osvobození užíval
prostory Komunální podnik města Liberce, v přízemí byly kanceláře
Svatky . V roce 1994 byla dokončena generální rekonstrukce. Přízemí a
první patro sloužilo přechodné prodejně Díla Českého fondu výtvarných
umění a výstavní síní v patře. Vyšší podlaží využívala mj. Česká
spořitelna.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Přestavba v ulici 5.května
(1990, 1928, 1929)
Nároží
dominuje od roku 1928 dům (čp. 176 - I), postavený Ernstem Schäferem.
Původní jméno ulice 5.května, která se do okupace jmenovala Střelecká,
připomínají 4 sochy v čele domu, znázorňující střelce v různých
historických obdobích.
Na zbořeništi po patrovém domku (čp.159-I)
vyrostl v roce 1928 obytný dům podle návrhu libereckého architekta
Ernsta Schäfera. Jeho střízlivou fasádu a uspořádání poněkud zjemňují
mělké ornamenty vyvedené v omítce.
I
sousední domem (čp 171 - I) s vetešnictvím E.Diamanta nahradil roku
1930 pětipodlažní objekt podle návrhu Karla Hockeho z Liberce.
(zdroj Kniha o Liberci)
C.K.PRIVILEGOVANÁ TOVÁRNA J.FRANZE BLUMENSTOCKA
(cca 1858)
Tento podnik se zabýval výrobou mykacích povlaků tvořených koženými nebo kaučukovými pásy, do nichž byly zasazeny drobné drátěné háčky, kterých bylo až 900 na čtvereční coul. Tato zdlouhavá práce byla na počátku 19.století v USA zmechanizována a první stroje tohoto druhu se objevily ve dvacátých letech také v Rakousku. Výroba mykacích povlaků byla náročná na kvalitu surovin, které musely být většinou dováženy z ciziny (kůže z Francie a Belgie, dráty z Anglie nebo Švédska), a tak se příliš nerozšířila. V celé monarchii bylo všehovšudy osm takových továren, z toho tři na Liberecku - Herknerova továrna na ulici 1.máje a dále Josef Schöller ve Stráži nad Nisou čp. 60. Další dvě byly v Brně a po jedné v Jihlavě, Vídni a Biale. Výrobou potřeb pro mykání vlny se zabýval už dědeček Franze Blumenstocka, který přišel do Liberce z Polska (1739). Jeho následník provozoval výrobu v Bednářské ulici (čp. 116 - II) a později i v Jablonecké ulici (čp. 6 - I). Proto Franz Blumenstock koupil roku 1844 vyobrazené budovy (čp. 5 a 479 - I), dříve soukenku s barvírnou a strojírenskou dílnou. Koncem padesátých let tu měl, vedle svého bytu a kanceláře, sál na úpravu kůže, dva sklady, opravnu strojů, stoupu a strojovnu s parním strojem. V přístavbě byla drátovna vybavená na anglický způsob, kde se zpracovával švédský drát, ve vedlejší budově byla koželužna. Vybavení tvořilo 5 anglických a francouzských řezaček kůže, dále 3 francouzské upravovací stroje a hlavně 52 sázecích strojů anglické a francouzské konstrukce na uchycování háčků do podložky. Podnik zaměstnával 5 pracovníků v koželužně, 8 v drátovně, 4 až 8 v úpravně. U sázecích stroje bylo 6 lidí, 4 řezali kůže. Po jednom firemním zástupci bylo ve Vídni, Brně a Liberci a další byl zaměstnán jako obchodní cestující. Továrna byla později zvýšena o patro a po požáru (2.7.1895) na několik měsíců opuštěna. Od roku 1918 sloužilo přízemí až do začátku šedesátých let jako tržnice a stánky stávaly i kolem. Po druhé světové válce mělo v budově krejčovny a sklady divadlo. Od roku 1990 byly v přízemí obchody, v únoru 1995 byl dům zbořen.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Rozšíření ulice 5.května
(dnes už historické fotografie (50.léta a rok 1992 a 2018)
Před bíle svítícím Poláčkovým domem vidíme vchod do tržnice. Dva domy
před ním padly jako poslední v lednu 1965. Občané kritizovali, že byly
zbořeny jen tři roky staré záchodky, které musely být znovu zřízeny v
přízemí tzv. blumenštoku. (zdroj Kniha o Liberci)
Oblíbený a jediný dětský vláček a dětský koutek
v Liberci vyrobený roku 1971 v dílně T. J. Tatra Smíchov prošel v roce 2017 kompletní rekonstrukcí. Vláček, kterému neřekne nikdo jinak než "Mašinka", byl znovu zprovozněn a opět může přinášet radost dětským návštěvníkům. Přestože Mašinka byla od počátku ve správě dřívějšího Parku kultury a oddechu Liberec, sloužila prvních devět let dětem na Šaldově náměstí. Odtud byla roku 1980 převezena a instalována v Dětském koutku a za 46 let své existence svezla téměř milion dětí. Opravou neprošla pouze vozová soustava složená z elektrické lokomotivy s třemi vagóny, ale také celé kolejiště. "Po téměř padesáti letech odpracovaného a bezproblémového provozu si to už zasloužila a z opravy mám obrovskou radost. Pevně doufám, že se stane oblíbenou atrakcí i pro další generace", dodává vedoucí Kulturního a společenského střediska Lidové sady, Petr Vostřák. (zdroj. Atlas Česka)
Sochy Olbrama Zoubka se do Liberce vrátily po padesáti letech. Ozdobily nároží radnice
Nároží radnice v Liberci zdobí od srpna čtyři bronzové sochy od Olbrama Zoubka, zůstanou tam zhruba rok. Budou připomenutím ojedinělého libereckého sochařského projektu Socha a město 1969, do kterého se Zoubek také zapojil. Jeho dílo bude v Liberci vystavené poprvé po 50 letech, za tu dobu ve městě neměl ani jednu výstavu.
Před půl stoletím se sochařského projektu účastnilo 30 českých autorů, svá díla měli rozmístěné po Liberci. Zoubek měl svůj soubor "Chodci, kteří se zdraví" na Šaldově náměstí a získal za něj Cenu Matyáše Brauna. Na nároží u radnice bude mít jiná díla. Půjde o bronzové sochy v životní velikosti Kúros, Klytaimnéstra, Jidáš a Ifigenie. Každé z těchto děl váží zhruba 150 kilogramů.
Pojistka na deset milionů
"Idea je, aby byly umístěné pohromadě. Uvidíme ale, jak se to vyvine, až to budeme řešit na místě," řekla Jitka Mrázková, která pro město sochy na nároží vybírá. Sochy do Liberce bezplatně zapůjčí Nadační fond Kmentová Zoubek, radnice je ale bude muset pojistit na deset milionů korun. Mrázková předpokládá, že sochy by mohly být na nároží od druhé poloviny srpna.
Umělecká díla od různých autorů se u radnice střídají od roku 2005. Prvním dílem byla Židle sochařky Magdaleny Jetelové. Naposledy tam byla 2,5 metru vysoká bronzová socha koně s jezdcem od pražského výtvarníka Michala Gabriela.
Některé sochy v Liberci zůstaly
Některé vystavené sochy v Liberci zůstaly natrvalo. Sem patří dřevění
ptáci, kteří jsou nyní u zoo. Na rohu náměstí seděl i zbloudilý Marťan
Jaroslava Róny, který je umístěn na vrcholu Ještědu. U radnice bylo také
sousoší tří koček od liberecké výtvarnice Martiny Klouzové-Niubo, které
nyní stojí u vodotrysků u obchodního centra Plaza nedaleko radnice. (zdroj Liberecké zprávy)
OLBRAM ZOUBEK
Narodil se 21. dubna 1926 v Praze.
Jeho dílo je zastoupeno Národní galerii v Praze, Museu Kampa - Nadaci Jana a Medy Mládkových, Moravské galerii v Brně, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Muzeu umění Olomouc, v řadě regionálních galerií a v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí. Největší soubor jeho prací je v majetku Města Litomyšle a je vystaven ve stálé expozici ve sklepení litomyšlského zámku.
(autor Polana Bregantová)
(autor článku Petr Ruprecht)
Proměny Palachovy ulice
