Liberec I - Staré město - část 6. (Sokolská ulice, divadlo, radnice)

29.05.2020
Sokolská ulice začátkem 20.století a 19.9.2021 (M.Gergelčík)
Sokolská ulice začátkem 20.století a 19.9.2021 (M.Gergelčík)

Začátek Sokolské ulice (kdysi Turnerské) začátkem 20.století.

Ulice byla vybudována v roce 1888. V té době už stálo divadlo (1883) a připravovala se výstavba nárožní budovy hlavní pošty (1892), která stanovila šířku budoucí ulice. Od roku 1897 projížděla Sokolskou ulicí tramvaj, nejprve obousměrně, od roku 1904 pouze směrem k divadlu. Na místě domu s věžičkou (čp.452-I) vyrostla roku 1929 osmipodlažní kancelářská budova. Nároží Řeznické a Sokolské ulice zaujímal až do třicátých let typický staroliberecký štítový dům. Nejvýše je na snímku vpravo dům čp.168-I s prodejnou cyklistických potřeb, složený vzhledem ke svažitosti ulice ze dvou částí. (zdroj Kniha o Liberci)

Sokolská ulice
Sokolská ulice
archiv O.Musil
archiv O.Musil
Nám. Dr. E. Beneše (Altstädter Platz) Řeznická (Fleischergasse) - Z publikace Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1922 – Werbekunst (umění reklamy) (archiv Petra Ruprechta)
Nám. Dr. E. Beneše (Altstädter Platz) Řeznická (Fleischergasse) - Z publikace Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1922 – Werbekunst (umění reklamy) (archiv Petra Ruprechta)

Vinárna na rohu Řeznické a Sokolské ulice

V Řeznické ulici byl také velkoobchod vínem Wilhelma Bergmanna, založený už roku 1857. Sklady měl v domě (čp. 110 - I) a dnes již zbořeném sousedním objektu na rohu s Liliovou ulicí a dále ještě v ulici Široké (čp. 279-II). Dřevěný staroliberecký dům s vinárnou (čp. 473-I) byl zbořený ve třicátých letech. Fotografie je ještě předrepubliková, ale takovýchto šenků bylo v Liberci třicátých let mnoho. Dnes už existuje jen jediný v Perlové ulici.

(Zdroj Kniha o Liberci)

archiv O.Musil
archiv O.Musil
ul. Sokolská roh Řeznická (M.Gergelčík)
ul. Sokolská roh Řeznická (M.Gergelčík)
Nároží Řeznické a Sokolské ulice před rokem 1918 a 30.5.2021
Nároží Řeznické a Sokolské ulice před rokem 1918 a 30.5.2021
Nároží Řeznické a Sokolské ulice před rokem 1918 a 30.5.2021
Nároží Řeznické a Sokolské ulice před rokem 1918 a 30.5.2021
domek čp.113 - I  v roce 1923
domek čp.113 - I v roce 1923
archiv O. Musil
archiv O. Musil
archiv Honza Keokotah
archiv Honza Keokotah
archiv J.Hůlka (děkuji za nádhernou fotku bývalé koleje VŠST Liberec, kde jsem jako student v 1/2 šedesátých let byl ubytován. Jsou to dávné vzpomínky. Když domovník a topič byl nemocný, tak jsem s kamarády dělal topiče. (komentář Jiří Kubánek)
archiv J.Hůlka (děkuji za nádhernou fotku bývalé koleje VŠST Liberec, kde jsem jako student v 1/2 šedesátých let byl ubytován. Jsou to dávné vzpomínky. Když domovník a topič byl nemocný, tak jsem s kamarády dělal topiče. (komentář Jiří Kubánek)

Sokolská ulice čp. 113 - I

Když se konečně podařilo spolku zaměstnanců v průmyslu (Industrieangestellter Verband) vykoupit domek čp.113-I naproti poště i podobné stavení za ním, mohla být na jejich místě postavena v roce 1929 vysoká osmipodlažní administrativní budova s prodejnami v přízemí. Je příkladem funkcionalistické meziválečné architektury, nerespektující vžité urbanistické zásady. Projektoval ji Ernst Müller, stavbu provedl Ferdinand Miksch, oba z Liberce. Po válce zde byla umístěna Krajská odborová rada (KOR), pak vysokoškolské koleje a donedávna tu sídlily tu některé katedry Technické univerzity. V současné době například sdružení Tulipán.
Galerie Díla v přízemí vystřídaly prodejny Oděvních závodů Prostějov a krátce i automobilů Ford, dále firma Copia, s.r.o........momentálně Zdravé opalování......

(Zdroj Kniha o Liberci)

v 30.letech již nová zástavba
v 30.letech již nová zástavba
Sololská ulice čp.113 v roce 1923 a 29.12.2020
Sololská ulice čp.113 v roce 1923 a 29.12.2020
Sokolská ulice v roce 1923 a 30.5.2021
Sokolská ulice v roce 1923 a 30.5.2021
1940 (zdroj ansichtskarten-markt.com)
1940 (zdroj ansichtskarten-markt.com)
Sokolská ulice v roce 1923 a 30.5.2021
Sokolská ulice v roce 1923 a 30.5.2021
1940 https://www.portafontium.eu/
1940 https://www.portafontium.eu/
1940
1940
škoda domu, který ustoupil stavbě níjezdu na most, (foto 1968) (archiv Hans Oldskull)
škoda domu, který ustoupil stavbě níjezdu na most, (foto 1968) (archiv Hans Oldskull)
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
archiv Karla Vlacha
archiv Karla Vlacha
archiv Karla Vlacha
archiv Karla Vlacha

Benešovo náměstí a most za divadlem aneb dokolečka dokola

Roku 1895 byl dlouho plánovaným přemostěním tehdejší Turnerské (Sokolské) ulice umožněn přímý průjezd k synagoze a do ulice Na Skřivanech (Rumjancevovy). První liberecká mimoúrovňová křížovatka se stala zároveň působivým popředím pro vyhledávané a často publikované pohledy na ucelenou novorenesanční zástavbu horního centra. Prodloužená Rumjancevova ulice na nich působí skutečně monumentálním dojmem velkoměstské třídy, přestože nepatřila a ani nepatří k hlavním dopravním tepnám. Stačilo také stočit pohled trochu doleva a hned se naskytl obrázek zcela jiného Liberce. Vedle pošty, v místech pozdějšího výukového domu (dnes Technická univerzita ), strašila až do konce dvacátých let přízemní barabizna a neméně zchátralé polodřevěné domky v Liliové a Řečnické ulici vydržely ještě o třicet let déle.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Most u divadla  v roce 1895 a 17.5.2022
Most u divadla v roce 1895 a 17.5.2022
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
30.léta 20.století
30.léta 20.století
rok 1979
rok 1979
(archiv Luboš Janků)
(archiv Luboš Janků)

Most za divadlem

ve 30.letech 20.století a letech 1979 a 1992

Nahoře je původní železný most z roku 1895 s dominantou synagogy. V lednu 1974 se začalo s jeho demolicí a zároveň odstřelem skály v místě budoucího nájezdu. Nový železobetonový most zapojený do mimoúrovňové křižovatky byl otevřen 13.5.1975 (zdroj Kniha o Liberci)

rok 1992
rok 1992
archiv Jana Ducháčková
archiv Jana Ducháčková
Sokolská ulice cca 1974 (archiv Jany Ducháčkové) a 28.10.2021
Sokolská ulice cca 1974 (archiv Jany Ducháčkové) a 28.10.2021
Sokolská ulice cca 1975 (archiv Jany Ducháčkové) a 28.10.2021
Sokolská ulice cca 1975 (archiv Jany Ducháčkové) a 28.10.2021
budoucnost
budoucnost
2002 archiv Karel Pav
2002 archiv Karel Pav
Bourání starého mostu v roce 1974 a nový most 28.10.2021
Bourání starého mostu v roce 1974 a nový most 28.10.2021
2021 (Petr Ruprecht
2021 (Petr Ruprecht

Hostina obrů je mediální označení pro umělecké dílo Zastávka sochaře Davida Černého na liberecké autobusové zastávce Sokolská u zdi. Nachází se v centru Liberce mezi Divadlem F. X. Šaldy a Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci. Zastávka je na velmi frekventované silnici v průběžném jízdním pruhu v mírném svahu, kdy silnice odbočující vpravo ze Sokolské ulice stoupá na křižovatku za mostem mezi ulicí z náměstí Dr. Edvarda Beneše a Rumjancevovou ulicí.

David Černý o svém díle řekl: "Cílem stolu v nadživotní velikosti je křižovatku zpomalit, proměnit ho v místo zasutých vzpomínek. Zátiší na desce stolu připomíná přerušenou hostinu, od které musela jakási rodina bronzových obrů náhle odejít. Pro nás, rasu malých a uspěchaných lidí, zbylo jen místo pod stolem, v prostoru tajných her, o kterých ti ostatní neměli ani ponětí... Je to místo nejen k zastavení autobusu, ale i zastavení lidí a přemýšlení," dodal autor. Po slavnostním odhalení plastiky o ní novináři psali jako o Hostině obrů, což kritizoval David Černý jako "zavádějící název". "Není to žádná hostina, je to prostě zastávka - autobusová i časová. Jsou na ní předměty, které vnímám jako atributy Liberce," řekl. Zastávka má podle něj rušné místo v centru města zpomalit, je i místem zasutých vzpomínek.

Plastika s typickým zeleným povrchem patinovaného bronzu odkazuje na symboly z minulosti a současnosti Libereckého kraje. Předměty připomínají česko-německo-židovskou minulost Liberecka. Prostor díla je na chodníku orámován tmavší dlažbou do tvaru obdélníku.

Základ uměleckého díla tvoří velký bronzový stůl připomínající typické dřevěné stoly oblíbené na Liberecku v 19. století. Historický nábytek inspiroval i pět židlí pod stolem. Kousek od stolu je koš na odpadky ve tvaru obří konzervy s pootevřeným víčkem, které nese typické stopy otvíráku. Vedle koše vystupuje z kamenné zdi část papírového tácku s libereckými párky, opět z bronzu a ve velkém provedení. Na druhé straně od židlí je na žulových kamenech jízdní řád v ozdobném bronzovém rámečku, který připomíná čtyři větve stromu s ozdobou nahoře a odkazuje na tradiční myslivost v kraji. V březnu 2019 jezdily ze Zastávky u zdi autobusy č. 14, 18, 25 a 34 mířící do Ruprechtic, Růžodolu, průmyslové zóny Jih a do Bedřichova. Na prostřeném stolu s ubrusem (tradice textilního průmyslu) se nachází povalený poškozený židovský svícen menora, který připomíná pronásledování židovského obyvatelstva a vypálení staré synagogy 11. listopadu 1938. Stará synagoga stála nedaleko od Zastávky u zdi. V současné době na místě Staré synagogy stojí Nová synagoga (Stavba smíření).

Na stole stojí dále pivní půllitr, historická lahev od piva s porcelánovou zátkou, na které uvádí německý nápis, že pochází z frýdlantského zámeckého pivovaru. Uprostřed stolu je na podnosu hlava s brýlemi, do které jsou zapíchnuté vidlička a nůž. Po noži leze velká bronzová moucha. Další mouchy sedí na masožravé rostlině a přední straně ubrusu, který splývá ze stolu. Mouchy mají na hlavě přilby vojáků wehrmachtu.

Na celém uměleckém díle je právě uříznutá hlava tím, co vzbuzuje největší nevoli a dohady. Marek Řeháček uvádí ve své knize Liberecké zajímavosti, kniha první, že David Černý připsal na prezentaci projektu, že se jedná o "mouchu na noži v Konrádově hlavě", což Liberečanům připomíná Konrada Henleina, který se narodil v blízkých Vratislavicích nad Nisou.

Na tradici sklářského průmyslu odkazuje skleněná váza a chloubu liberecké botanické zahrady - unikátní sbírku masožravých rostlin - zastupuje mucholapka podivná, která je do vázy zasazena. Kousek od ní je krabička od cigaret a historický německý pivní džbán kriegel s uchem a cínovým víčkem.

(zdroj: Wikipedia)

Marek Řeháček v knize Liberecké zajímavosti, kniha první cituje z webové prezentace Davida Černého k jeho dílu: "Rušná křižovatka zaříznutá do okolního členitého terénu. Auta a lidé tu jen projíždějí nebo procházejí, zastávka autobusu tu má tak málo místa, že ji není skoro vidět. Není to příjemné místo na čekání, každý chce co nejrychleji nastoupit a jet. Snad každý si z raného dětství pamatuje na okamžik, kdy se octl pod jídelním stolem. V přítmí mezi čtyřma nohama jsme se najednou ocitli v novém, nikým nenavštěvovaném světě, který byl bezpečný, intimní, oddělený od ostatního prostoru pokoje. Zvuky tu byly tlumeny splývajícím ubrusem, kdosi neznámý na spodní stranu desky načmáral tajemná znamení a zanechal zatvrdlé žvýkačky. Čekající cestující jsou zataženi do hry na Alenku v říši divů, okolo projíždějící v autech znejistí a kontrolují, nesedí-li ve šlapacím autíčku.
foto Radka Lankašová
foto Radka Lankašová

most za divadlem v roce 1920

Od poloviny 90.let 19.století navazoval na severozápadní roh náměstí Dr.E.Beneše tzv.Divadelní most, vytvářející komunikaci směrem k synagoze, překlenutý přes nově zbudovanou Sokolskou ulici. Obě tyto ulice připojovalo pohodlné schodiště za divadlem, jedno z mnohých a pro Liberec typických. Původně jednotný blok domů s jednotnou fasádou v Rumjancevově ulici narušila až přestavba roku 1938.

(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)

1912 (beta.lot-tissimo.com/de
1912 (beta.lot-tissimo.com/de
Concordia a starý most přes Sokolskou ulici (zdroj: https://www.muzeumpojisteni.cz/...)
Concordia a starý most přes Sokolskou ulici (zdroj: https://www.muzeumpojisteni.cz/...)
Concordia a most za divadlem před sto lety a 28.10.2021
Concordia a most za divadlem před sto lety a 28.10.2021

Okolí mostu nad Sokolskou ulicí

Pro mě pikantní obrázek – tramvaj do Ruprechtic, synagoga, fontána (?) vedle divadla (archiv Petr Ruprecht)
Pro mě pikantní obrázek – tramvaj do Ruprechtic, synagoga, fontána (?) vedle divadla (archiv Petr Ruprecht)
Concordia - Rumjancevova ulice (M.Gergelčík)
Concordia - Rumjancevova ulice (M.Gergelčík)
Most a divadlo F.X.Šaldy  (foto V. Víšek)
Most a divadlo F.X.Šaldy (foto V. Víšek)
Sokolská ulice, Blbec z Xeenemünde 1962 Foto: Filmová Místa a Malý Ptica
Sokolská ulice, Blbec z Xeenemünde 1962 Foto: Filmová Místa a Malý Ptica
Rumjancevova ulice (M.Gergelčík)
Rumjancevova ulice (M.Gergelčík)
most za divadlem v roce 1920 a 2001  (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
most za divadlem v roce 1920 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Rumjancevova ulice

v pozadí Rumjancevova ulice (foto Otto Vávra starší)
v pozadí Rumjancevova ulice (foto Otto Vávra starší)
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
Pozná někdo, kde se nachází tato plastika, podle které se domu říká U pláteníka? ......V Rumjancevově ulici, vedle katastrálního úřadu. (archiv Všichni Čermáci)
Pozná někdo, kde se nachází tato plastika, podle které se domu říká U pláteníka? ......V Rumjancevově ulici, vedle katastrálního úřadu. (archiv Všichni Čermáci)
Rumjancevova ulice v roce 1964 a 2019 ......V letech 1957 - 1958 vznikl na místě bývalého stavebního dvora, továrního objektu a další nevyhovující zástavby ucelený urbanistický soubor, zpracovaný ve Stavoprojektu. (architekti B. Lisal, A.Šimůnek, S.Technik). Výstavbu zajistili Pozemní stavby LIBEREC. (zdroj Kniha o Liberci)
Rumjancevova ulice v roce 1964 a 2019 ......V letech 1957 - 1958 vznikl na místě bývalého stavebního dvora, továrního objektu a další nevyhovující zástavby ucelený urbanistický soubor, zpracovaný ve Stavoprojektu. (architekti B. Lisal, A.Šimůnek, S.Technik). Výstavbu zajistili Pozemní stavby LIBEREC. (zdroj Kniha o Liberci)
Rumjancevova ulice cca 50.léta (archiv Jaroslav Reichenber Karel)
Rumjancevova ulice cca 50.léta (archiv Jaroslav Reichenber Karel)
Bytová výstavba v Rumjancevově ulici v roce 1950. (Popisek z knihy Liberec minulosti a budoucnosti) (archiv Všichni Čemáci)
Bytová výstavba v Rumjancevově ulici v roce 1950. (Popisek z knihy Liberec minulosti a budoucnosti) (archiv Všichni Čemáci)
1964 Vilém Boháč
1964 Vilém Boháč

Ulice Na Skřivanech (18.léta 19.století)

V návaznosti na novou městskou čtvrť, tzv. Fiipovo město, vznikla řada zděných klasicistních domů v místech zvaném Na Skřivanech podél dnešní Rumjancevovy ulice. Snímek pořízený z Vavřincova vrchu zachycuje odprava doleva domy čp. 118, 379, 335, 119, 120 a 124 - I. Dosud volnou plochu před nimi naplnila brzy synagoga. Dole vidíme střechy domů podél dnešního Sokolské ulice.
Dům zachycený zcela vpravo 118 - I byl postavený roku 1818 pro městského úředníka Gottfrieda Resella.
Vedle něj stojící dům, postavený roku 1870 pro soukeníka F.Hoffmanna, zůstal dodnes zachován v téměř nezměněné podobě, pouze s přístavbou z roku 1924. Jeho soused vznikl roku 1833 a v osmdesátých letech dostal přístavbu pro nového majitele továrníka Eduarda Salomona. V této podobě vydržel až do roku 1993, kdy byl při modernizaci rozšířen směrem do dvora a dostal zvýšenou mansardovou střechu. V proluce mezi ním a jeho bližším sousedem vznikl roku 1924 obchodní a obytný dům (čp.971 - I) pro továrníka Salomona, jehož úzké průčelí zdobí socha textiláka od libereckého sochaře Karla Kolaczka. Zbylé domy byly zbourány v šedesátých letech při výstavbě objektu Oblastní geodezie a Podniku výpočetní techniky.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Hotel Reichshof

Za povšimnutí stojí zakřivení Sokolské. Původně ústila do Frýdlantské, která byla hlavní výpadovkou směrem Frýdlant. Její narovnání přišlo později. (komentář In.Rudolf Kittler, archiv J.Hůlka)
Za povšimnutí stojí zakřivení Sokolské. Původně ústila do Frýdlantské, která byla hlavní výpadovkou směrem Frýdlant. Její narovnání přišlo později. (komentář In.Rudolf Kittler, archiv J.Hůlka)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka - úprava Pav Karel
archiv J.Hůlka - úprava Pav Karel
Sokolská ulice - 13.2.2009 a 9.1.2021
Sokolská ulice - 13.2.2009 a 9.1.2021
Křižovatka Sokolská - Pastýřská (1997) (archiv P.Kolín)
Křižovatka Sokolská - Pastýřská (1997) (archiv P.Kolín)
Zatímco ještě v prosinci obývalo ubytovnu v Sokolské ulici pod Krajskou vědeckou knihovnou 180 sociálně slabých lidí, dnes už se chystá její demolice.(květen 2009)
Zatímco ještě v prosinci obývalo ubytovnu v Sokolské ulici pod Krajskou vědeckou knihovnou 180 sociálně slabých lidí, dnes už se chystá její demolice.(květen 2009)

HOTEL REICHSHOF

Sokolská ulice - 13.2.2009 a 9.1.2021

V roce 1896 vyrost na místě původní hospody hotel. Projekt i stavbu provedla známá stavební společnost Gustav a Ferdinand Mikschové v novorenesančním stylu. Měl 40 pokojů, salónky a velikou jídelnu. Ve dvoře se nacházely rozsáhlé stáje, později garáže. Majitel a hoteliér Josef Schiessler hotel pojmenoval Reichshof (Říšský dvůr). Od října 1922 byly do stájí/garáží umístěny dvě složky policejního ředitelství, oddíl jízdní policie (koně) a oddíl jízdních kol (motocykly). Na počátku třicátých let se v prostorách hotelu začali pohybovat příznivci nacistů i samotní nacisté. Fungoval zde i Esplanade bar. V roce 1940 bylo do budovy umístěno velitelství Gestapa, ulice byla přejmenována na Strasse der S.A. a na místě garáží zřízeno popraviště. Po založení Vysoké školy strojní a textilní v roce 1953 byly v budově zřízeny koleje a laboratoře některých kateder. Po dostavbě vysokoškolských kolejí v Harcově budovu získalo jako internát střední odborné učiliště. Při stavbě nové knihovny na místě bývalé synagogy byla zbourána podstatná část hospodářských staveb. Budovu si později pronajal soukromník, který tu provozoval ubytovnu a hospodu. Hotel, naposledy ubytovna, byl na popud města zbourán. Zdůvedněno to bylo jednak jeho stavem, ale také plánovanými úpravami silnice (rozšíření, nová křižovatka, či dokonce tunel), ke kterým však nedošlo. Potkal ho tedy podobný osud jako Nárožní dům 278-I "Myší díra" (ZDROJ: https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/5585-hotel-reichshof )

6. 3. 2009 Foto Lenka Jahůdková
6. 3. 2009 Foto Lenka Jahůdková
20.9.2008 (foto Petr Šimr)
20.9.2008 (foto Petr Šimr)
20.9.2008 (foto Petr Šimr)
20.9.2008 (foto Petr Šimr)

Sokolovský tunel

je jediný, který se dostal do stadia výstavby. Měl spojovat Frýdlantskou ulici s Lucemburskou. V r. 1939 začaly přípravné práce na ražbu patní štoly, ale v r. 1944 se projekt silničního tunelu změnil na protiletecký kryt. Intenzivně na něm pracovalo na 1000 dělníků, včetně 300 válečných zajatců, 14 hodin denně! Po skončení 2. sv. války se práce sice přerušily, ale v období tzv. Studené války vojsko stavbu krytu dokončilo, tunel však už nikdy. (archiv Petr Bláha)

na jaře 2009 proběhla demolice bývalé ubytovny, která stála ve svahu pod krajskou knihovnou.(archiv Hana Kubíková)

fotografie ze Sokolské ulice v květnu 1945,

konkrétně pohled k již zbořenému hotelu Reichshof , který stával pod mostem v Sokolské ulici. (autor příspěvku Hans Oldskull)

Sokolská ulice v roce 1976 (foto Petr Šimr) a 23.7.2022
Sokolská ulice v roce 1976 (foto Petr Šimr) a 23.7.2022
Sokolská ulice v roce 1976 (foto Petr Šimr)
Sokolská ulice v roce 1976 (foto Petr Šimr)

POŠTOVNICTVÍ

Doprava zpráv prostřednictvím poslů sahá až do samých počátků kulturních dějin lidstva. Zprvu příleži tostná kurýrní spojení se u nejvyspělejších starověkých národů postupně přeměňovala v organizovanou a pravidelnou službu, o níž podávají svědectví archeologické nálezy a staré letopisy. V berlínském poštovním muzeu je např. 2500 let stará, na papyru psaná tzv. časovka, která dokumentuje organizaci dopraw Zpráv ve starém Egyptě. Marco Polo se zmiňuje o čínských poslech, pro něž byly v určitých vzdálenostech připraveni čerství koně. V rozlehlé Perské říši se pro tyto účely stavěly při hlavních cestách dokonce zvláštní domky. Víme například, že na 2500 km dlouhé silnici ze Sard do Súz bylo 111 takových stanic. Pěší posel absolvoval tuto namáhavou trasu za 90 dní, jízdní ji zvládl za 5 - 7 dní. Zvlášť vysoké úrovně a specializace dosáhla doprava zpráv v římském impériu. V říši, nad kterou slunce nezapadalo, mělo dopravní spojení kl Čový význam. Však také termín pošta pochází z latinského posta, jež vzniklo zkrácením dvou slov: statio posita - stálé stanoviště. Tak se označovala pravidelně situovaná místa podél římských silnic, kde si poslové mohli vyměnit koně (po absolvování asi tří hodin cesty) nebo si odpočinout (po celém cestovním dni).

Také v našich zemích se termínu pošta užívalo asi od první poloviny 16. století pro označení stanovišť kde se přepřahali koně jízdních poslů, dopravujících zprávy panovníkovi. Pravidelné spojení s panovnickým dvory a nejvyspělejšími středisky obchodu na západě a jihu Evropy začali organizovat členové šlechtického rodu Taxisů. Maxmilián I přistoupil na návrh Františka Taxise, že pro něj zřídí pravidelnou a bezplatnou dopravu zpráv z Vídně do Nizozemí, když získá dědičné právo na provozování této poštovní linky a všechny příjmy, které z toho poplynou. Hrabě Taxis tak od prvního březnového dne roku 1509 stanul v čele právě vznikajícího a jím organizovaného poštovnictví. Byla to služba nejen potřebná, ale také výnosná, neboť ji kromě panovníka využívali i ostatní šlechtici a bohatí kupci. Není divu, že se utěšeně rozvíjela a Taxisové brzy získali monopolní postavení v přepravě dopisů a balíků do velké části Evropy. Vídeňský dvůr spojili s Bruselem a přes něj s francouzským i španělským dvorem, dále s Neapolí, Římem, Veronou a jinými místy. Roku 1526 pověřil Ferdinand I. nejvyššího poštmistra Antonia Taxise zřízením pravidelného spojení mezi Vídní a Prahou. Úkol realizoval jeho synovec Ambrož Taxis, první pražský a zároveň také první český poštmistr.

O několik let později bylo zřízeno poštovní spojení ve směru Praha - Plzeň - Řezno a další po tzv. kladské silnici z Prahy přes Náchod do Slezska. Všechny tři linky fungovaly zprvu nepravidelně a podle momentálních potřeb, stejně tak jako později zavedená čtvrtá hlavní trasa, vedoucí po tzv. saské silnici podél Labe do Drážďan. Kromě toho existovalo v 16. a I7. století několik desítek příležitostných spojů. Mezi nimi je roku 1631 poprvé uvedeno i spojení do Lužice po trase Praha - Mladá Boleslav - Liberec - Frýdlant. Přestože O něm neznáme žádné podrobnosti, můžeme si být téměř jisti, že sloužilo předávání zpráv souvisejících S vojenskými operacemi na českolužickém pomezí v době třicetileté války.

Císařským patentem z roku 1722 převzal organizování poštovnictví stát. Tím se stal bezpředmětný téměř sto let trvající spor mezi Českou zemskou komorou, která financovala udržování všech poštovních spojů, třebaže výnosy z poštovného plynuly z větší části do pokladny nejvyššího dvorského poštmistra Paara. Zájem státu na zkvalitnění a rozvinutí služeb se odrazil i v množství poštovních stanic. Zatímco v roce 1720 jich bylo v Čechách 47, po dvaceti letech stoupl tento počet na 87 a dále se zvyšoval. Od roku 1751 mezi nimi figurovala také řádná stanice v Jablonném v Podještědí, ležící na starém poštovním kurzu Drážďany - Budyšín - Žitava - Praha, zřízeném patentem saského kurfiřta už 4. října 1689. Sem musel pěší posel donášet jednou týdně několik málo psaní odesílaných z tehdy jen třítisícového Liberce, který ještě neměl stálou poštovní službu. Teprve roku 1785 byla v Liberci na základě dvorského dekretu z 11. února 1784 zřízena sběrna poštovních zásilek, které posel z Jablonného jednou týd

ně odvážel. Zřizováním takovýchto sběren chtěl stát zpřístupnit poštovní služby širšímu okruhu uživatelů a čelit tak konkurenci formanů, kupců a jiných "poštovních podloudníků", kteří přes neustále opakované zákazy přepravovali za levnější peníz značnou část zásilek zejména pro nižší vrstvy.

Tereziánské a pak josefínské reformy, zaváděné s cílem povznést hospodářskou úroveň habsburské monarchie, poskytly příležitost k urychlení rozvoje historicky sice nedůležitého, ale vzmáhajícího se Liberce. Zřízení tzv. regulovaného magistrátu v roce 1791 potvrdilo jeho vzestup mezi nejvýznamnější česká města. V této souvislosti byl císařským dekretem ze 14. února 1791 povolen odklon žitavského poštovního kurzu do Liberce a posléze byl jmenován i první liberecký poštmistr. Příležitosti se chopil bývalý městský "zkoušený a místopřísežný chirurgus" Franz Franke, který si 12. března 1791 otevřel poštu v dnes již zbořeném domě čp. 5-I ve Střelecké ulici (5. května, vedle KB). Podnikavý Franke, který se sňatkem s bohatou nevěstou vyšvihl mezi místní honoraci, si o rok později začal stavět dům čp. 20-V v Panské ulici (8. března), hned vedle vrchnostenského správce. Sem, do právě vznikající čtvrti nejbohatších a nejvlivnějších měšťanů, pak V roce 1795 přenesl i poštovní úřad.

Jak tehdy pošta fungovala? Každý čtvrtek a neděli vyjížděl v pět hodin odpoledne jízdní posel z Prahy do Jablonného, objel i Rumburk, Nový Bor a Liberec a opět se v neděli nebo ve čtvrtek dopoledne vrátil do Prahy. Jízdní vozová pošta měla stejnou trasu. Opouštěla Prahu ve středu časně ráno a v sobotu odpoledne se navracela zpět. Byla součástí poštovního spoje Vídeň - Praha - Liberec - Zhořelec - Berlín. Rozšiřující se provoz na žitavském kurzu si vyžádal od roku 1816 zavedení nové poštovní linky po císařské silnici, stavěné postupně od Prahy a končící zatím v Hodkovicích. Po jejím prodloužení až do Liberce (1826) mohly být zavedeny lehké poštovní dostavníky, díky nimž se cesta do hlavního zemského města zkrátila na 15 hodin.

Jedenkrát týdně ve čtyři hodiny odpoledne vyjížděl elegantní černožlutý vůz s párem koní od libereckého zámku a v 7 hodin ráno dorazil na pražskou hlavní poštu. Na kozlíku seděl postilion v uniformě sestávající z třírohého klobouku se štětkou, červeného fraku, bílých kožených kalhot a vysokých jezdeckých bot. Na ozdobné šňůře měl zavěšenu trubku, která dodnes zůstala symbolem pošty. Její zvuk upozorňoval všechny povozy, že mají uhnout z cesty, mýtným přikazoval zvednout závoru a poštmistrům na průběžných stanicích ohlašoval příjezd. Každý postilion musel ovládat všechny služební signály, odlišné pro řádné pošty, spěšné pošty i zvláštní jízdy. Jejich nedodržení bylo pokutováno. Na výměnu koní měl vyhraženo deset minut, v noci pak čtvrthodinu. Postilioni byli obecně ctěni, neboť přicházeli do styku s vyššími vrstvami, a oblíbeni, protože přinášeli nové zprávy i do míst vzdálených rušného života. Upomínkou na tyto nostalgické časy je socha postiliona V nice na nároží hlavní pošty.

Na mapě dostavníkových kurzů z roku 1827 jsou zachycena i dvě pravidelná spojení vedoucí z Liberce opačným směrem: první do Žitavy a druhé do Zhořelce s pokračováním na Berlín. O deset let mladší PostKarte von Bohmen má na třech základních kurzech zakresleny poštovní stanice v Hodkovicích nad Mohelkou (se sběrnou v Jablonci), Liberci a Frýdlantu. Sběrny dopisů, a podle Ressela už i poštovní stanice, byly také v Chrastavě a Hrádku nad Nisou, hrádecká ale spadala pod kurz vedoucí přes Jablonné. Sběrna v Českém Dubu kupodivu zakreslena není. Chybějí i některé kurzy, např. Praha - Litoměřice - Česká Lípa - Jablonné v Podještědí - Chrastava - Liberec, zavedený roku 1836.

Když císařská silnice dospěla roku 1834 až na zemskou hranici k Závidovu, byly i na této trase nasazeny místo původních vozů lehké dostavníky. Později (od roku 1854) jezdil mezi Libercem, Frýdlantem a Zhořelcem koník táhnoucí dvojkolku tzv. kariolové pošty.

Ve čtyřicátých a padesátých letech 19. století už bylo možné odjet z Liberce do Prahy každý den. Jenže zlatý věk dostavníků se nachýlil, jakmile se o slovo začala hlásit železnice. Nejprve se na severu Čech objevila Ústecko-drážďanská dráha (1851), která dala přechodně vzniknout novému poštovnímu kurzu Děčín - Česká Kamenice - Nový Bor - Liberec. Po osmi letech však koleje dorazily i pod Ještěd a liberecká pošta začala psát novou kapitolu.

Nový dopravní prostředek spolu s progresivními reformami konečně umožnily poště stát se tím, čím je dosud: univerzálním, snadno dostupným a levným prostředkem komunikace mezi lidmi. Zákazy činnosti soukromých poslů se postupně stávaly bezpředmětnými, protože poštovní spojení bylo od té doby nejvýhodnější a během druhé poloviny 19. století doznalo ještě řadu vylepšení a rozšíření základních služeb. Není možné se jimi podrobně zabývat, a tak vyjmenujme aspoň ty nejdůležitější. Už od roku 1850 byly zavedeny poštovní známky a poukázky. Následovaly dobírky (1860), spěšná psaní (1861) a korespondenční Jístky (1869). Od roku 1865 dodnes platí odstupňování poštovného podle váhy. V roce 1870 vyšel zákon na ochranu listovního tajemství a o čtyři roky později začala být mezinárodní spolupráce koordinována v rámci Světové poštovní unie. Od roku 1883 existují poštovní spořitelny. Výrazně se rozrostl počet poštovních stanic, které převzaly i služby telegrafu a telefonu. Ke konci století už neměla pošta daleko k dnešní struktuře a organizaci. Tento zásadní obrat výstižně charakterizuje téměř sto let stará poznámka: "Již roku 1862 císařským nařízením vyňato poštovnictví z moci ministra financí a přiděleno ministru obchodu, čímž zcela jasně vyjádřeno, že nejsou tu pošty k tomu, aby z nich stát měl výdělek, nýbrž aby sloužily obchodu..", z něhož měl stát prostřednictvím daní ještě větší výdělek, mohli bychom dodat.

Liberecký poštovní úřad byl zestátněn 9. března 1859, ale trvalo ještě skoro tři roky, než se vystěhoval z domu posledního neerárního poštmistra Johanna Winziga do bývalého hotelu Radnice. Od října 1864 pak přesídlil do dvou domů někdejší panské správy, čp. 2 a 3-V na Zámeckém náměstí. Pro "postbureau" bylo třeba přistavět nádvorní stáje a rozšířit tehdy ještě jednopatrové domky směrem do dnešní Palachovy ulice. V sedmdesátých letech dostaly oba objekty nástavbu patra a podobu, jaká je zachycena na druhém snímku vlevo. Poštovnímu úřadu sloužil i dům stávající v místech dnešní prodejny automobilů, ale ani to vše nestačilo rozšiřujícímu se provozu, a proto se začalo uvažovat o stavbě vlastní specializované budovy.

Ta byla postavena v letech 1889-92 a dodnes slouží jako hlavní pošta. Kromě ní fungovaly ještě dvě pobočky, na nádraží a u soudu. Poštovní úřady vznikaly i v okolních obcích a do konce století jich bylo na Liberecku dvanáct: Kateřinky (1852), Vratislavice (1864), Dlouhý Most (1867), Stráž n. N. (1872), Machnín (1879), Harcov a Rochlice (1892), Františkov a Horní Růžodol (1894), Radčice a Ruprechtice (1895) a konečně Nové Pavlovice (1898). Následovaly další a před první světovou už byla síť poštovních úřadů v podstatě hotova. Další vývoj znamenal především zkvalitňování služeb a zrychlování dopravy. Koně, kteří měli stáje ve Frýdlantské ulici pod dnešní uměleckou školou, byli během první republiky postupně vystřídáni automobily. Garáže a dílny stávaly na dvoře dnešní policie v Pastýřské ulici. Jinou technickou novinku představovala letecká pošta. V roce 1947 sloužilo obyvatelům Liberecka celkem patnáct pošt. Integrováním obcí Se jejich počet začal zmenšovat a tento trend trvá dodnes. Například místo původní ruprechtické a pavloVické pobočky byla otevřena nová společná pošta v nákupním středisku ve Vrchlického ulici.

(zdroj: Roman Karpaš - Jan Mohr - Pavel Vursta - Kouzlo starých pohlednic Liberecka, 1997)

Novorenesanční budova hlavní pošty slouží od prvního říjnového dne roku 1892 Pošťáci, kteří se dosud tísni v nevyhovujících prostorách na Zámeckém náměstí, se konečně dočkali slušných pracovních podmínek, Bylo toho nanejvýš třeba už proto, že liberecká pošta patřila objemem práce k nejvytíženějším v českých zemích. (fotopohlednice odeslaná 31.11.1936)
Novorenesanční budova hlavní pošty slouží od prvního říjnového dne roku 1892 Pošťáci, kteří se dosud tísni v nevyhovujících prostorách na Zámeckém náměstí, se konečně dočkali slušných pracovních podmínek, Bylo toho nanejvýš třeba už proto, že liberecká pošta patřila objemem práce k nejvytíženějším v českých zemích. (fotopohlednice odeslaná 31.11.1936)
Ve dvou budovách na Zámeckém náměstí, které zasahují zleva do pohlednice sídlila panská správa, pak pošta a po ní více než půl století Jeřábkova tiskárna. (pohlednice z roku 1914)
Ve dvou budovách na Zámeckém náměstí, které zasahují zleva do pohlednice sídlila panská správa, pak pošta a po ní více než půl století Jeřábkova tiskárna. (pohlednice z roku 1914)
 (archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
2002 archiv Karel Pav
2002 archiv Karel Pav

Proměny Poštovního náměstí

(náměstí Dr.E.Beneše)

Novorenesanční budova hlavní pošty slouží od prvního říjnového dne roku 1892.
Pošťáci, kteří se dosud tísnili v nevyhovujících prostorách na Zámeckém náměstí, se konečně dočkali slušných pracovních podmínek.
Bylo toho nanejvýš třeba už proto, že liberecká pošta patřila objemem práce k nejvytíženějším v českých zemích.
Název Poštovní náměstí je převzat z první pohlednice. Ačkoliv se používal,nebyl nikdy oficiálně schválen,podobně jako jméno Divadelní náměstí, kterým se běžně,a to i v úředních spisech, označoval prostor za radnicí.

Na prvních třech poslednicích vidíme budovu hlavní pošty v původní podobě, pomineme-li dodatečně zřízenou věžičku pro telefonní provoz. K větší přestavbě došlo během roku 1936 a její výsledek zachycuje poslední pohlednice.
Potřeba dalších prostor si vynutila zrušení vstupní haly a vchod je od té doby umístěn excentricky.
Okna v přízemí ztratila půlkruhovité zakončení.
Za povšimnutí stojí dva dodávkové poštovní vozy, jeden motorový a druhý tažený koňmi.
Kromě hlavní pošty existovaly ve městě další pobočky.
Jedna sídlila od zavedení železnice na nádraží, druhá , sloužící hlavně potřebám krajského a okresního soudu a státního zastupitelstva, byla 15.července 1895 otevřena v Chrastavské ulici číslo 8.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

2002 archiv Karel Pav
2002 archiv Karel Pav
cca 1919 (archiv Jana Zahurancová)
cca 1919 (archiv Jana Zahurancová)
1934 (zdroj: https://hanakzhor.rajce.idnes.cz )
1934 (zdroj: https://hanakzhor.rajce.idnes.cz )
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
J.Hůlka
J.Hůlka
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Zdeňka Posledníková
archiv Zdeňka Posledníková
Hlavní pošta na náměstí Dr. E. Beneše (M.Gergelčík)
Hlavní pošta na náměstí Dr. E. Beneše (M.Gergelčík)
Pošta
Pošta
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Pošta se moc nemění, ale domy v pozadí ano (rok 1913 a 2001)  (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Pošta se moc nemění, ale domy v pozadí ano (rok 1913 a 2001) (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Náměstí Dr.E.Beneše (foto M.Gergelčík)
Náměstí Dr.E.Beneše (foto M.Gergelčík)
Pošta před sto lety a 21.3.2020
Pošta před sto lety a 21.3.2020
Reichenberg - poštovní a telegrafní úřad. Pohlednice vydaná v roce 1919. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - poštovní a telegrafní úřad. Pohlednice vydaná v roce 1919. (archiv Kamil Syrovátka)
kolorováno - Starý Liberec
kolorováno - Starý Liberec
2020
2020
Liberec Zentral Hotel - pohlednice prošlá poštou v roce 1911 (archiv J.Peterka)
Liberec Zentral Hotel - pohlednice prošlá poštou v roce 1911 (archiv J.Peterka)
Zentral hotel -Městské info centrum (M.Gergelčík)
Zentral hotel -Městské info centrum (M.Gergelčík)

Novorenesanční dvojdům pro řezníka Franze Wernera (čp. 184/I, tzv. Wernerův dům) a lékaře Antona Knieschka (čp. 468/I, tzv. Knížkův dům)


postavila podle plánů místního stavitele Otto Miksche, datovaných rokem 1884, firma Ferdinand a Gustav Mikschové. Dům čp. 468/I původně zamýšlel Otto Miksch pro svou vlastní osobu. Nachází se na severozápadní straně náměstí Dr. Edvarda Beneše, v městské památkové zóně. Oba objekty tvoří jeden shodně řešený architektonický a stavební celek. V letech 1912-1913 k němu přibyl již odlišně řešený dům čp. 183/I ve Frýdlantské ulici od Ernsta Schäffera (narozen 1862), který však není památkově chráněn. V domě čp. 468/I poskytoval své služby počátkem 20. století Hotel Central, ve kterém přenocoval 10. srpna 1912 Karl Liebknecht (1871-1919). Využití jednotlivých částí domu se často měnilo. Od roku 1898 tu úřadovala spořitelna a později Okresní zastupitelství. Dále objekt sloužil provozu kavárny, pivnice, restaurace, kanceláří, ordinací nebo knihkupectví, což s sebou přineslo řadu adaptací a stavebních úprav. Vnější vzhled ovlivnila rekonstrukce parteru, spočívající v osazení travertinového obkladu a provedená v roce 1936 stavitelem Josefem Porschem podle plánů architekta Maxe Kühna (1877-1944). Mezi roky 1954-2000 zde sídlila Státní vědecká knihovna, v letech 2005-2006 prošel objekt radikální rekonstrukcí pro potřeby Magistrátu města Liberec. Třípodlažní nárožní dům s obytným podkrovím a hlavním průčelím, členěným dvěma rizality, je tvořen dvěma pohledově splývajícími částmi. Završuje jej lomená střecha, krytá vláknocementovými šablonami s korunou a dvěma předstupujícími, symetricky umístěnými polokupolemi se zvoncovitými střechami. Střechu prostupují původní a novodobé prosklené vikýře. Fasáda přízemí s polokruhově zaklenutými otvory je obložena travertinovými deskami a umělým kamenem. Fasádu druhého a třetího podlaží bohatě člení prvky novorenesančního tvarosloví, například pásová a nárožní bosáž, výrazně vysazená konzolová římsa s festonovým vlysem, bosované pilastry a kanelované polosloupy s korintskými hlavicemi. Okenní otvory druhého podlaží jsou rámovány postranními pilastry a segmentovými frontony.

(zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/dum-12114616 ).
Café Post 1916 (archiv O.Musil)
Café Post 1916 (archiv O.Musil)
Kavárna Pošta ve vídeňském stylu byla otevřena kavárníkem Theodorem Cloinem v roce 1892.
Kavárna Pošta ve vídeňském stylu byla otevřena kavárníkem Theodorem Cloinem v roce 1892.
Navazovala na Cloinovu první kavárnu U pošty, která stávala v Zámecké ul. č. 4, nedaleko místa, kam přijížděly poštovní vozy.
Navazovala na Cloinovu první kavárnu U pošty, která stávala v Zámecké ul. č. 4, nedaleko místa, kam přijížděly poštovní vozy.
Kavárna Pošta je jednou z mála svého druhu zachovaných u nás, dokumentující architekturu z konce 19. století. Národní kulturní památka.
Kavárna Pošta je jednou z mála svého druhu zachovaných u nás, dokumentující architekturu z konce 19. století. Národní kulturní památka.
Dnešní kavárnu Pošta otevřel roku 1893 liberecký kavarník Theodor Cloin. Přestože v tu dobu bylo ve městě sedm specializovaných kaváren a cukráren, Pošta z nich byla nejoblíbenější. Její interiér byl proveden v novorokokovém stylu po vzoru podobných podniků ve velkých evropských metropolích. ✳ Interiér kavárny Pošta ✳ zdroj : kniha - město | the city of | stadt Liberec (archiv Jitky Horušické)
Dnešní kavárnu Pošta otevřel roku 1893 liberecký kavarník Theodor Cloin. Přestože v tu dobu bylo ve městě sedm specializovaných kaváren a cukráren, Pošta z nich byla nejoblíbenější. Její interiér byl proveden v novorokokovém stylu po vzoru podobných podniků ve velkých evropských metropolích. ✳ Interiér kavárny Pošta ✳ zdroj : kniha - město | the city of | stadt Liberec (archiv Jitky Horušické)
Kavárna Pošta - rok 1964 (Vilém Boháč)
Kavárna Pošta - rok 1964 (Vilém Boháč)

KAVÁRNA POŠTA

Ještě v polovině 19. století byly poštovní zásilky dopravovány do Liberce spěšnými poštovními vozy taženými koňmi. Když byl poštovní úřad přeložen blíže k zámku do Zámecké, dnešní Felberovy ulice, příjížděly poštovní vozy na prostranství před zámkem. Na čerstvé zprávy tu netrpělivě čekali hlavně obchodníci, podnikatelé i spekulanti. Aby se jim lépe čekalo, otevřel si v bývalé panské budově čp. 4/V podnikavý pan Cloin restauraci a kavárnu. Pojmenoval ji případným názvem U pošty. Kromě toho, že tato kavárna umožňovala různé obchodní schůzky, poskytovala svým hostům bohatý výběr časopisů, prodávala se zde výborná káva a prvotřídní jídla, pořádaly se zde koncerty a různé zábavy.
Po výstavbě nové budovy pošty na rozšířeném Staroměstském náměstí v roce 1892 ztratila kavárna U pošty hlavní důvod své existence. Když potom na protější straně náměstí postavili stavitelé Bürger a Keil výstavní trojdům, otevřel si v rohovém domě čp. 484/I svou "vídeňskou kavárnu" a nazval ji kavárna Pošta. Sem se také ochotně přemístili jeho bývalí stálí hosté a stará kavárna U pošty brzy nato dožila.
Interiér kavárny Pošta byl proveden v novorokokovém slohu, podle vzoru podobných podniků ve velkých evropských městech. Točité sloupy, dřevěné obklady, zrcadla, štukatérská výzdoba a stylový nábytek, to vše vytvářelo spolu s dokonalou obsluhou příjemné, čisté prostředí lákající k posezení. Kavárna měla i teplovzdušné vytápění a dokonalé větrání. Provoz kavárny navazoval na sousední hotel Central (dnes budova Nového magistrátu města Liberce) a přispíval k oživení náměstí ve večerních a nočních hodinách.
Po úplné rekonstrukci provedené podnikatelem Restaurace a jídelny v osmdesátých letech dostal interiér kavárny Pošta opět původní lesk. Byla obnovena zejména kavárna a dva salónky, na jejichž rekonstrukci se podílela řada výtvarníků sdružených v Díle Praha a Ústí nad Labem. Kavárna Pošta se stala opět znamenitou zvláštností Liberce a současně i jedním ze zajímavých svědků jeho historie. Celý objekt, v němž je kavárna umístěna, je chráněn, jako součást cenného urbanistického souboru náměstí Dr. E. Beneše.
Kavárna Pošta je jednou z mála svého druhu zachovaných u nás, dokumentující architekturu z konce 19. století. Byla proto rovněž zařazena do soupisu kulturních památek.

Zdroj: Liberecké domy hovoří č. 1 (1992)

Novorokokový styl: točité sloupy, dřevěné obklady, zrcadla, štukatérská výzdoba a stylový nábytek.
Novorokokový styl: točité sloupy, dřevěné obklady, zrcadla, štukatérská výzdoba a stylový nábytek.
Kavárna Pošta před sto lety a 21.3.2020
Kavárna Pošta před sto lety a 21.3.2020
Divadlo F.X.Šaldy, Kavárna Pošta a Synagoga (foto M.Gergelčík)
Divadlo F.X.Šaldy, Kavárna Pošta a Synagoga (foto M.Gergelčík)
Kavárna Pošta a synagoga (archiv J.Peterka)
Kavárna Pošta a synagoga (archiv J.Peterka)
1906
1906
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv J. Hůlka
archiv J. Hůlka
Zentral Hotel, Theater Kaffee, gryfové na místě – tak se mi to líbí. (Petr Ruprecht)
Zentral Hotel, Theater Kaffee, gryfové na místě – tak se mi to líbí. (Petr Ruprecht)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Počátek 20.století
Počátek 20.století
Před rokem 1901
Před rokem 1901
1906
1906
1907
1907
1898 archiv O.Musil
1898 archiv O.Musil

Okolí a interiér Kavárny Pošta


Když byl bývalý poštovní úřad přemístěn do dnešní Felberovy ulice, přijížděla poštovní spřežení na prostranství v místě nynějšího parčíku u Spořitelny. Na čerstvé zprávy tu netrpělivě čekali hlavně obchodníci, podnikatelé i různí spekulanti. Aby jim čas lépe uběhl, otevřel první liberecký kavárník Theodor Cloin v byvalé pánské budově (čp. 4 - V) restauraci s kavárnou, kterou pojmenoval U Pošty. Kromě příjemného prostředí pro obchodní schůzky, poskytovala hostům bohatý výběr časopisů, podávala se výborná káva prvotřídní jídla, pořádaly koncerty a různé zábavy - tak to alespoň uváděl Cloinův reklamní letáček.

Roku 1892 se poštovní úřad přestěhoval do nové budovy za radnicí. Když pak o rok později vyrostl naproti výstavný trojdům, otevřel si Cloin na jeho nároží (čp. 584 - I) pohotově "vídeňskou kavárnu ", kterou nazval Pošta. Sem se také přemístili jeho stálí hosté a původní podnik v Zámecké ulici brzy nato dosloužil. I když v městě bylo v té době v provozu sedm specializovaných kaváren a cukráren, kde se dalo při hudbě příjemně posedět, Pošta z nich byla bezesporu nejpozoruhodnější a vnitřním vybavením se stala senzací tehdejšího Liberce. Interiér kavárny je proveden v novorokokovém stylu dle vzoru podobných podniků ve velkých evropských městech. Točité sloupy, dřevěné obklady, zrcadla, štukatérská výzdoba s bohatým zlacením a stylový nábytek, to vše vytvářelo s dokonalou obsluhou prostředí lákající návštěvníky posezení. Kavárna měla i teplovzdušné vytápění a dokonalé větrání. Doplňovala služby hotelu Central, nacházejícího se v domě na protějším nároží (čp. 468 - I, dnes Magistrát města Liberce), a přispívala k oživení náměstí ve večerních hodinách. Po úplně rekonstrukci (1981 - 1985), provedené podnikem Restaurace a jídelny za účasti řady výtvarníků restaurátorů ,dostal interiér Pošty původní lesk.

K provozu byl přiřazen Postilion, bar s diskotékou, přístupný z Mariánské ulice (1981). Kavárna Pošta se stala opět vyhledávanou zvláštností Liberce a pozoruhodným svědkem jeho historie.

Vedle prvotřídních podniků, jakými byly vedle Pošty Zlatý lev, Schienhof a několik dalších, existovaly stovky nejrůznějších výletních restaurací, hospod, lokálu a výčepů, z nichž ovšem většina byla nevalných.Menší výčepy se rozmohly poté, co v osmdesátých letech 18.století přestal platit povinný odběr piva z panských pivovarů. Už roku 1828 vytvořili šenkýři sdružení (Bierschänkelmittel), jehož statut potvrdil purkmistr. Z něho se vyvinulo Společenství hostinských (Genossenschaft der Gast- und Schankwirte in Reichenberg, 1863), stárající se mj. o hladký chod a dobrou úroveň restauračních zařízení. Sdružení asi 120 majitelů nejrůznějších živností. Ti se roku 1891 rozhodli zřídit společnou ledárnu, která byla nákladem 6405 zlatých vybudována v Pavlovicích za přispění pivovarů z okolí, ale i z Plzně. Odpadlo tak neefektivní skladování v zimě nasekaného ledu po sklepích. Spolek existoval i za první republiky.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
1898 archiv O.Musil
1898 archiv O.Musil

Vinárna Postilion

 -

nedochovaný interiér byl reprezentativní ukázkou vytříbeného, luxusního "Raumkunstu," v němž každá jednotlivost tvoří součást celku, navrženého architektem a zahrnuje veškeré vybavení, od nábytku až po kliky. Interiér Bitzan navrhl ve spolupráci s významným umělcem zaměřeným na sklomalbu a grafiku, Josefem Gollerem. Interiér vinárny se nacházel v domě vyprojektovaném pro Theodora Cloina libereckou stavební firmou Adolfa Bürgera, v němž se nachází také proslulá kavárna Pošta. V plánové dokumentaci uložené ve stavebním archivu se však bohužel nedochovala žádná zmínka o Bitzanově práci na interiéru a tak jsme odkázáni pouze na dobové fotografie, publikované v prestižním periodiku Moderne Bauformen. Bez zajímavosti také není fakt, že se jednalo o oblíbený podnik místních nacionálů a vinárna se tak stala svědkem rvačky mezi zmíněnými nacionály a sociálními demokraty v čele s Karlem Kreibichem, který sem zavítal.

archiv Karel Pav
archiv Karel Pav
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
1869   (pozn. Pavel Koráb - A z toho dubu uprostřed obrázku před řadou domů, kde bude stát za asi 20 let nová a radnice je údajně v Radničním sklípku vyříznuté vydlabané kolo, dřevěný obraz na zdi)
1869 (pozn. Pavel Koráb - A z toho dubu uprostřed obrázku před řadou domů, kde bude stát za asi 20 let nová a radnice je údajně v Radničním sklípku vyříznuté vydlabané kolo, dřevěný obraz na zdi)
archiv Marek Brož
archiv Marek Brož
archiv O.Musil
archiv O.Musil
1882 - prostor dnešní Mariánské a Sokolské ulice. Stav před výstavbou trojdomku, v němž je dnes kavárna Pošta a Policie. Pod novými domy čp. 468 a 184 - I (1882) je tělocvična.
1882 - prostor dnešní Mariánské a Sokolské ulice. Stav před výstavbou trojdomku, v němž je dnes kavárna Pošta a Policie. Pod novými domy čp. 468 a 184 - I (1882) je tělocvična.
1900
1900

Tělocvična

Zájem o tělesná cvičení se v Liberci probudil ve čtyřicátých letech 19. století. Učitel a později ředitel školy na Sokolském náměstí Ferdinand Josef Pfohl chtěl už od roku 1847 zřídit soukromé cvičiště, ale magistrát, který se musel držet Metternichových zákonů, to nechtěl dovolit, protože to byla činnost, na níž by se podílely více než tři osoby najednou, což bylo zakázáno. Teprve v roce 1848 mohl Pfohl založit v Barvířské ulici (čp.118-III) soukromý ústav a uspořádat první veřejné cvičení. Roku 1850 musela předat prostory c.k. okresnímu soudu, který zde zřídil věznici. V roce 1853 byla škola obnovena v budově sirotčince pod dnešním krematoriem. Cvičení se zde zúčastňovala i děvčata, ale také tento objekt musel být po dvou letech opuštěn. Cvičilo se i na zahradě domu U Bažanta na Staroměstském náměstí, kde dal Karl Günter z Msgdeburku kolem roku 1855 dohromady 32 sportovců, kteří cvičili na hrazdě, na bradlech a provozovali šplh.
Neúnavný průkopník Pfohl založil 19.8.1861 novou sportovní školu, na jejíž půdě bylo rozhodnuto ustavit Německý tělovýchovný spolek v Liberci (Deutscher Turnverein Reichenberg, DTR, někdy je uváděno 20.8.1861). Cvičilo se nejdříve na zahradě hostince U Konvice, ale ještě téhož roku se podařilo pronajmout nevelké klenuté prostory v přízemí domu čp. 41- IV naproti dnešnímu Paláci Adria , kde byla zřízena tělocvična. Schválené stanovy přišly teprve 28.4.1862 a den nato bylo na slavnostní schůzi za účasti 126 cvičenců osloveno oficiální založení spolku.
V čele DTR stanuli Ignaz Sieber a Alexander Peez, tehdejší šéfredaktor Reichenberger Zeitung. Ještě v červnu byl uspořádán cvičitelský bál a už 23. července se konalo první veřejné cvičení na Střelničních loukách (Schiesshauswiesen). Spolek měl 197 členů, z toho 55 mladistvých. Následujícího roku se zúčastnil sjezdu v Milešově, na němž bylo ujednáno založení Svazu německo -českých tělocvičných spolků (16.5.1863). V červnu bylo rozhodnuto zakoupit pozemky na Ďolík (Gründlu, v dnešní Sokolské ulici ) pro novou tělocvičnu. Následujícího roku dostal DTR od německých paní a dívek vyšívaný prapor s heslem Odvahu, sílu, sebeovládání. Ještě v srpnu byl také přebudován sál Obecního domu pro zimní cvičení. První vlastní budova tělocvičny DTR byla postavena v průběhu roku 1865. Projekt tělocvičny vypracoval liberecký stavitel Gustav Sachers a stavbu provedl Ferdinand Miksch. Budova měla dvě poschodí, sál měřil 22 X 13 m a byl vysoký 8,20 m. Na severní straně při dnešní Sokolské ulici k ní přiléhalo letní cvičiště. (pozn. dne 10. května 1865 byl položen slavnostně základní kámen, dne 4. prosince slavnostně zahájen provoz)

( Na prvním obrázku je tato tělocvična zobrazena pohledem z míst, kde dnes stojí kavárna Pošta. )

Od roku 1868 začalo být na libereckých školách zaváděno povinné vyučování tělocviku, jež řídil DTR, který poskytl tři učitele. Tělocvična, jež se stala chloubou Liberce, musela však být v roce 1893 při přestavbě centra zbořena a nahrazena novou v Jablonecké ulici. Tuto tělocvičnu vyprojektoval v novorománském slohu člen DTR Julius Keil, stavbu provedl v letech 1892-1893 Adolf Bürger. Velký sál s galerií má rozměry 27,60 X 18,80 m a výšku 11,50 m. K tělocvičně patří letní hřiště a malá zahrada.

Byla otevřena při sportovních slavnostech Ještědskojizerské župy (13.8.1893). Členstvo pocházelo ze všech vrstev obyvatel Liberce a jeho počet brzy dosáhl 1200 osob .

Sál byl největší ve městě a proto se zde konalo také mnoho kulturních a zábavních akcí - přednášek, koncertů, divadelních a filmových představení, plesů, výstav a různých shromáždění.

Po roce 1945 převzal tělocvičnu Sokol, pak TJ Lokomotiva Liberec.

Na čtvrtém snímku je za tělocvičnou vidět novorenesanční vilu obchodníka F.Bogmanna z roku 1908, patřící dnes nemocnici.

(zdroj Kniha o Liberci)

kolorovaná fotografie
kolorovaná fotografie
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
Průvod v Jablonecké ulici . zdroj Das Böhmen und Mähren-BuchVolkskampf und Reichsraum Das Böhmen und Mähren-Buch Heiss, Friedrich Prag: Volk und Reich Verlag, 1943
Průvod v Jablonecké ulici . zdroj Das Böhmen und Mähren-BuchVolkskampf und Reichsraum Das Böhmen und Mähren-Buch Heiss, Friedrich Prag: Volk und Reich Verlag, 1943
Empírové soukenické divadlo na Sokolovském náměstí vyhořelo v roce 1879 a urychlilo tím potřebu stavby nového divadla. (divadla F.X.Šaldy)
Empírové soukenické divadlo na Sokolovském náměstí vyhořelo v roce 1879 a urychlilo tím potřebu stavby nového divadla. (divadla F.X.Šaldy)
archiv P.Ruprecht)
archiv P.Ruprecht)

Dřevěné provizorní a nové městské divadlo

Po požáru empírového soukenického divadla na Sokolovském náměstí dala městská správa upravit cirkus společnosti Wulff, postavený v roce 1879, na prozatimní divadlo. Dřevěné provizorium s kapacitou asi 1500 diváků postavil během krátké doby Anton Worf, takže zde mohla již od počátku března 1880 hrát společnost teplického divadla, která dávala po dva měsíce činohru a operetu a hostovala v Liberci ve stejnou dobu i o rok později. Poslední představení, Goethovu Ifigenii na Tauridě, provedlo 2.5.1882 saské dvorní divadlo. Potom už musela náhradní scéna ustoupit stavbě kamenného divadla. Nejmenší domek se zahrádkou (čp.163-I) na prvním snímku vlevo (v roce 2020 je v této budově např. Zdravé opalování), byl v místech dnešní výškové budovy vysoké školy. Domy na obzoru, tzv. Bittnerbergel, stávaly u dnešního Šaldova náměstí. Nejvýše vyčnívá dům zvaný Papoušek.

Budova městského divadla, jak se původně nazývalo, patří mezi první stavby, které začaly měnit tvář vnitřního města. Nutnost postavit nový divadelní objekt vedla ke značnému spěchu při hledání architektů. Skromnost prostředků nakonec zabránila realizaci ze soutěže vzešlého vítězného projektu architektů Miksche a Niedzielského z Vídně a město se obrátilo na jinou vídeňskou kancelář F. Fellnera a H. Helmera, specializovanou na stavbu divadel.

Liberecká scéna však patřila k jejich prvním stavbám v Čechách. V letech 1881 - 1883 ji realizovala firma Sachers a Gärtner. Základní kámen byl položen 15.9.1881. Byl umístěn pod práh hlavního vchodu a uvnitř měl vloženo pouzdro s pamětním listem popisujícím události předcházející stavbě.
Další postup prací byl ovlivněn požárem vídeňského divadla (8.12.1881), při němž zahynulo na 400 osob. Neštěstí mělo za následek zpřísnění předpisů pro všechna divadlastavěná na území celé tehdejší monarchie. Podle nich bylo nutno přepracovat liberecký projekt tak, aby dostatečně dimenzovanéa bezpečné únikové cesty umožňovaly rychlé opuštění budovyv případě požáru. Protože základy už byly hotové a nebylo tedy nebylo možno zvětšovat obrys stavby, znamenaly úpravysnížení kapacity divadla z původních 1050 na 850 diváků.

Neorenesanční ráz budovy vytvořil vzor pro další stavby ve středu města. Renesanční inspirace se pro světskou architekturu stala téměř kánonem - alespoň pro sedmdesáta a osmdesátá léta 19. století. Zadní trakt budovy byl od počátku provozně málo vyhovující, a tak se hledalo řešení formou přístaveb. Naštěstí nedošlo ani na návrhy z roku 1936 a ani na plánovanou přestavbu (1950), ale pouze ke zpevnění základů a prohloubení a zvýšení ryzalitu, čehož si všimne jen pozorný divák. (zdroj Kniha o Liberci)

kolorováno
kolorováno
archiv P.Ruprecht
archiv P.Ruprecht
Návrh na přístavbu v 50.letech  ( https://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?theatreId=8&detail=attachement&mId=2443&fbclid=IwAR1ULLwTUY229Jcjz7r8XosZ962Y8aB8L6HbOqoQxKgFdX6w_BMHjLUspNQ#att  )
Návrh na přístavbu v 50.letech ( https://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?theatreId=8&detail=attachement&mId=2443&fbclid=IwAR1ULLwTUY229Jcjz7r8XosZ962Y8aB8L6HbOqoQxKgFdX6w_BMHjLUspNQ#att )
kolorováno
kolorováno
kolorováno
kolorováno
1898 Gruss aus Reichenberg, Theater. (F. Richter, Phot., Reichenberg) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1898 Gruss aus Reichenberg, Theater. (F. Richter, Phot., Reichenberg) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
pohled od městského divadla přes sokl s gryfem. 30. nebo 40. léta 20. stol. Autor: E. Tham. (archiv SM v Liberci)
pohled od městského divadla přes sokl s gryfem. 30. nebo 40. léta 20. stol. Autor: E. Tham. (archiv SM v Liberci)
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

figury bájných greifů s okřídleným lvím tělem a orlí hlavou

zmizely v roce 1945, když byly mylně chápány jako symbol germánství.

náměstí Dr.E.Beneše kolem roku 1940 (archiv SM Liberec) a 24.7.2022
náměstí Dr.E.Beneše kolem roku 1940 (archiv SM Liberec) a 24.7.2022

Úprava náměstí před divadlem v roce 1938


V dubnu 1937 upozornil stavební úřad městskou radu na špatný stav dlažby za radnicí, načež bylo navrženo tento prostor vyasfaltovat. Náklady na přestavbu včetně chodníku před před radnicí měly představovat 830 000 korun. Na základě výběrového řízení rozhodla městská rada zadat práci firmě ing. Rezek a Porsche z Liberce, dláždění mistru dláždičského Theodoru Pohlovi, asfaltovat měla K.F.Mezel z Bílého Potoka a výměnu kanalizace provést liberecká firma Jakob Fiedler. Zároveň se řešila otázka plynového osvětlení, dodávajícího prostoru před divadlem poetickou náladu. Odborná komise tehdy doporučila odstranění plynových kandelábrů, protože prý nemají žádnou uměleckou cenu. Elektrické podniky města pak navrhly osvětlení částečně jednosměrným a z části střídavým proudem. Kopie kandelábrů se před divadlo vrátily až po padesáti letech. Aby bylo vše provedeno v co nejkratším čase, mělo se pracovat na dvě směny. Parkoviště taxíků bylo proto přesunuto na Sokolovské náměstí. Na čtvrt metru silný betonový podklad byla položena pěticentimetrová vrstva asfaltu, vyasfaltovaný byly i chodníky proti poště. Úprava nebyla dokončena ani do záboru pohraničí v říjnu 1938 a ještě 4.listopadu podala firma Rezek fakturu na 2975 korun za půjčení válce při úpravě náměstí, přejmenovaného už na Hitlerovo. (zdroj Kniha o Liberci)

archiv T.Majer
archiv T.Majer

Divadlo F.X.Šaldy a jeho okolí


(zdroj Petr Zora - Severočeským krajem, 1977)
(zdroj Petr Zora - Severočeským krajem, 1977)
https://www.europa1900.eu
https://www.europa1900.eu
1915
1915
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban
divadlo (zdroj www.delcampe.net)
divadlo (zdroj www.delcampe.net)
synagoga - divadlo (archiv M.Gerelčík)
synagoga - divadlo (archiv M.Gerelčík)
1928 (archiv Jiří Peterka)
1928 (archiv Jiří Peterka)
color Milan Péč
color Milan Péč
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
archiv Tomáš Polman
archiv Tomáš Polman
1910 Reichenberg i. B., Theater u. Post (H. Richter, Zittau i. S.) (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1910 Reichenberg i. B., Theater u. Post (H. Richter, Zittau i. S.) (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1924
1924
30.léta
30.léta
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv M.Ban
archiv M.Ban
1940 (zdroj: https://www.delcampe.net)
1940 (zdroj: https://www.delcampe.net)
Divadlo F.X.Šaldy v roce 1943 (zdroj: https://www.ebay.com )
Divadlo F.X.Šaldy v roce 1943 (zdroj: https://www.ebay.com )
archiv M.Ban
archiv M.Ban
1941 (archiv J.Peterka)
1941 (archiv J.Peterka)
1912 (archiv O.Musil)
1912 (archiv O.Musil)
Divadlo F.X.Šaldy v roce 1943 (zdroj: https://www.ebay.com )
Divadlo F.X.Šaldy v roce 1943 (zdroj: https://www.ebay.com )
60.léta
60.léta
začátek 60.let (archiv Ondra Vacek)
začátek 60.let (archiv Ondra Vacek)
1893
1893
Divadlo F.X.Šaldy před rokem 1900 a 30.5.2021
Divadlo F.X.Šaldy před rokem 1900 a 30.5.2021
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Divadlo F.X.Šaldy v roce 1906 a 2001  ......Výstavba městského divadla v Liberci v letech 1881 - 83 zahájila rozsáhlou etapu přestavby města. Do Čech tehdy poprvé zaměřili svoji činnost dva začínající a posléze slavní vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Herman Helmer, aby zde vyprojektovali jednu ze svých 48 divadelních budov, vzniklých během více jak 40 let jejich činnosti po celé Evropě.  Budova divadla během 80.let 20.století prošla důkladnou opravou, při níž získala nové omítky, respektivě nátěry, které nerespektovaly původní jednolitost přírodních povrchů. Před vchod se také již nevrátily dvě sochy grifů ze saského pískovce, tesané podle návrhu vídeňského sochaře Bendela kameníkem Reinholdem Völkelem (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Divadlo F.X.Šaldy v roce 1906 a 2001 ......Výstavba městského divadla v Liberci v letech 1881 - 83 zahájila rozsáhlou etapu přestavby města. Do Čech tehdy poprvé zaměřili svoji činnost dva začínající a posléze slavní vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Herman Helmer, aby zde vyprojektovali jednu ze svých 48 divadelních budov, vzniklých během více jak 40 let jejich činnosti po celé Evropě. Budova divadla během 80.let 20.století prošla důkladnou opravou, při níž získala nové omítky, respektivě nátěry, které nerespektovaly původní jednolitost přírodních povrchů. Před vchod se také již nevrátily dvě sochy grifů ze saského pískovce, tesané podle návrhu vídeňského sochaře Bendela kameníkem Reinholdem Völkelem (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Náměstí Dr.E.Beneše (foto M.Gergelčík)
Náměstí Dr.E.Beneše (foto M.Gergelčík)
archiv K.Vlach
archiv K.Vlach
Divadlo F.X.Šaldy  (foto V. Víšek)
Divadlo F.X.Šaldy (foto V. Víšek)
Divadlo F.X.Šaldy  (foto V. Víšek)
Divadlo F.X.Šaldy (foto V. Víšek)
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Divadlo (archiv Mike Bike)
Divadlo (archiv Mike Bike)
(zdroj: https://www.ebay.com)
(zdroj: https://www.ebay.com)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Divadlo F.X.Šaldy v 30.letech a 9.1.2021
Divadlo F.X.Šaldy v 30.letech a 9.1.2021
Divadlo F.X.Šaldy  (foto V. Víšek)
Divadlo F.X.Šaldy (foto V. Víšek)
Opět Pět holek na krku z roku 1967. (Luboš Janků)
Opět Pět holek na krku z roku 1967. (Luboš Janků)
1906 (archiv O.Musil)
1906 (archiv O.Musil)
pohled z radniční věže roku 1962 (zdroj Historické fotografie)
pohled z radniční věže roku 1962 (zdroj Historické fotografie)
Náměstí Bojovníků za mír (dnes Dr.E.Beneše) 24.5.1964 a 26.5.2022
Náměstí Bojovníků za mír (dnes Dr.E.Beneše) 24.5.1964 a 26.5.2022
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
1886
1886
divadlo F.X.Šaldy
divadlo F.X.Šaldy
Divadlo F.X.Šaldy  (foto V. Víšek)
Divadlo F.X.Šaldy (foto V. Víšek)
divadlo F.X.Šaldy před 120 lety a 21.3.2020
divadlo F.X.Šaldy před 120 lety a 21.3.2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1935 (zdroj: https://www.ebay.com )
1935 (zdroj: https://www.ebay.com )
divadlo F.X.Šaldy před sto lety a 28.6.2020
divadlo F.X.Šaldy před sto lety a 28.6.2020
Divadlo F.X.Šaldy  (foto V. Víšek)
Divadlo F.X.Šaldy (foto V. Víšek)
Divadlo F.X.Šaldy  (foto V. Víšek)
Divadlo F.X.Šaldy (foto V. Víšek)
archiv p.Odrážkové
archiv p.Odrážkové
Divadlo F.X.Šaldy kolem roku 1970 a 11.10.2020
Divadlo F.X.Šaldy kolem roku 1970 a 11.10.2020
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
(zdroj: https://www.ebay.com)
(zdroj: https://www.ebay.com)
Divadlo F.X.Šaldy v 60.letech a 9.1.2021
Divadlo F.X.Šaldy v 60.letech a 9.1.2021
Prosíme majitele vozidla LB 44-57, aby uhnul ze záběru Divadla F. X. Šaldy v roce 1973 (90leté výročí)(archiv Petra Ruprechta)
Prosíme majitele vozidla LB 44-57, aby uhnul ze záběru Divadla F. X. Šaldy v roce 1973 (90leté výročí)(archiv Petra Ruprechta)
1912 (archiv K.Krenk)
1912 (archiv K.Krenk)
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
1930 (archiv T.Majer)
1930 (archiv T.Majer)
divadlo F.X.Šaldy
divadlo F.X.Šaldy
Pohled z radnice
Pohled z radnice
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
Liberec, Sokolská ulice, 17.5.1964. Tramvaje od Lidových Sadů budou jezdit k radnici kolem divadla ještě týden.
Liberec, Sokolská ulice, 17.5.1964. Tramvaje od Lidových Sadů budou jezdit k radnici kolem divadla ještě týden.
Posledním dnem provozu tramvají Sokolskou třídou a kolem libereckého divadla byl 24.5.1964, na snímku vůz 6MT č. 49 (ex Jbc 119). foto Erwin Cettineo
Posledním dnem provozu tramvají Sokolskou třídou a kolem libereckého divadla byl 24.5.1964, na snímku vůz 6MT č. 49 (ex Jbc 119). foto Erwin Cettineo
https://picclick.de/
https://picclick.de/
Sokolská ulice 17.5.1964 a 17.5.2022
Sokolská ulice 17.5.1964 a 17.5.2022
popis na pohlednici z roku 1960: Liberec-Severočeské divadlo F. X. Šaldy. Dobře vybavená, v roce 1956 upravená budova, je důstojným stánkem divadelního umění (zdroj: https://hanakzhor.rajce.idnes.cz )
popis na pohlednici z roku 1960: Liberec-Severočeské divadlo F. X. Šaldy. Dobře vybavená, v roce 1956 upravená budova, je důstojným stánkem divadelního umění (zdroj: https://hanakzhor.rajce.idnes.cz )
(zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
(zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
25. srpna 1897 (archiv Zdeněk Mazánek)
25. srpna 1897 (archiv Zdeněk Mazánek)
Náměstí Dr.E.Beneše v 70.letech a 6.11.2020
Náměstí Dr.E.Beneše v 70.letech a 6.11.2020
archiv Jitky Horušické
archiv Jitky Horušické
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv Jitky Horušické
archiv Jitky Horušické
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
oprage.com
oprage.com
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1933 (archiv J.Peterka)
1933 (archiv J.Peterka)
archiv Jitky Horušické
archiv Jitky Horušické
https://www.ebay.com
https://www.ebay.com
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
60.léta
60.léta
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Liberec pohlednice ofrankována 19.7.1937 (archiv Milan Ban)
Liberec pohlednice ofrankována 19.7.1937 (archiv Milan Ban)
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
1926 (archiv O.Musil)
1926 (archiv O.Musil)
Ebay
Ebay
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Rok 1938 v Liberci foto archiv DF
Rok 1938 v Liberci foto archiv DF
1908 Reichenberg, Theaterbrücke. (Jos. Hartmann, Reichenberg) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1908 Reichenberg, Theaterbrücke. (Jos. Hartmann, Reichenberg) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1933 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1933 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv FL
archiv FL
https://picclick.de/
https://picclick.de/
plácek mezi Sokolskou a divadlem byl do kopce a při stavbě nájezdu byl srovnán s u licí a vznikly velmi vysoké dveře v zadní fasádě. (Leoš Kobr)
plácek mezi Sokolskou a divadlem byl do kopce a při stavbě nájezdu byl srovnán s u licí a vznikly velmi vysoké dveře v zadní fasádě. (Leoš Kobr)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Kropení silnic (20.léta)

Kropení silnic prováděly čtyři kropičky tažené koňmi. Roku 1926 byly nahrazeny motorovým vozem značky Krupp s obsahem 45 hektolitrů.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Silniční válec za radnicí v roce 1938

Válec byl majetkem města, které ho převzalo 9.10.1925 od firmy Karl Kälble z Backhangu (Würtenbersko). Měl výkon 54 HP a vážil 15 tun, k nimž se mohlo v případě potřeby přidat další půldruhé tuny

.(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

1907 (archiv M.Gergelčík)
1907 (archiv M.Gergelčík)
1919 (archiv O.Musil)
1919 (archiv O.Musil)
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka

Wernerův a Knížkův dvojdům v roce 1915

Nutnost prolomit přístupovou cestu ke staveništi nového městského divadla provázela také první výrazná stavba historizující architektury v prostoru náměstí. Roku 1882 postavený Wernerův a Knížkův dvojdům se stal vzorovým pro další výstavbu tohoto prostoru. Mezi jeho četnými uživateli se snad vedle okresního úřadu stalo nejznámějším Sollorsovo knihkupectví, jedno z největších v předválečném Liberci. (V současném době Magistrát města Liberce )

(zdroj Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)

Než ještě stála radnice... (v pozadí vlevo je vidět budova Bezirk-Sparcasse, dnes magistrát) (foto archiv Tomáš Cvrček)
Než ještě stála radnice... (v pozadí vlevo je vidět budova Bezirk-Sparcasse, dnes magistrát) (foto archiv Tomáš Cvrček)
1914 - 2021 (M.Gergelčík)
1914 - 2021 (M.Gergelčík)
1915
1915
Magistrát (M.Gergelčík)
Magistrát (M.Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
1938
1938
Lince 2 zbývá posledních 43 dnů provozu a od Růžodolu právě přijel k radnici vůz 5, opatřený po nehodě zcela novou skříní inspirovanou vzhledem nejnovějších „bohemek“ z roku 1940.   (18.9. 1960, foto Alfred Luft)
Lince 2 zbývá posledních 43 dnů provozu a od Růžodolu právě přijel k radnici vůz 5, opatřený po nehodě zcela novou skříní inspirovanou vzhledem nejnovějších „bohemek“ z roku 1940. (18.9. 1960, foto Alfred Luft)
Náměstí Bojovníků za mír (dnes Dr.E.Beneše) 18.9.1960 a 26.5.2022
Náměstí Bojovníků za mír (dnes Dr.E.Beneše) 18.9.1960 a 26.5.2022
1930 archiv Miloslav Cihlář
1930 archiv Miloslav Cihlář

PŘESTAVBA HISTORICKÉHO CENTRA

V osmdesátých letech 19. století začala velkorysá přestavba, nemající v té době nikde v Čechách obdoby. Zcela změnila vzhled historického centra Liberce a vtiskla mu ráz skutečné metropole severu. Jako mávnutím kouzelného proutku vyrostly významné budovy divadla, radnice, pošty a dalších institucí, postavené většinou v jednotném novorenesančním slohu, které zůstaly dodnes symbolem města. Abychom mohli dobře porovnat rozsah stavebních změn, podívejme se nejprve, jak vypadalo Staroměstské (Benešovo) náměstí ještě před přestavbou.

Půdorysné dispozice byly dány středověkou zástavbou kolem centrálního tržiště, do nějž ústilo šest ulic. Uprostřed stála od roku 1603 rozložitá radnice, kolem níž byly různé, především pekařské a masné krámy. Plocha náměstí byla neupravená, pouze místy dlážděná oblázky a teprve roku 1857 dostala řádnou výdlažbu ze žulových kostek. Na místě původních hrázděných domů vyrůstaly postupně řadové zděné domy, zpočátku ještě s loubím, jež obíhalo celé náměstí a přecházelo i do dnešní Pražské a Moskevské ulice. Jeho zbytky se zachovaly pouze na východní části náměstí a mezi Kostelní a Pražskou ulicí, kde dodnes dominuje nádherný klasicistní dům s podloubím, zvaný Krausův nebo Karáskův.

Ten naštěstí odolal spolu s protějším nárožním domem (čp. 6-III) všem požadavkům městské správy, usilující už v polovině 19. století o rozšíření vjezdu do Pražské ulice. Sousední nárožní dům (čp. 12-II) ale musel při přestavbě do neoklasicistní podoby (1863) obětovat jedno pole loubí pro rozšíření Kostelní uličky, původně pouhého průchodu na hřbitov u kostela sv. Antonína. V tomto nenápadném domě začínal Heinrich Stiepel kaniéru tiskaře a nakladatele, vrcholící založením velkého podniku (později Liberecké tiskárny v ulici 8.března).

Severní průčelí Staroměstského náměstí tvořilo šest domů, jež měly, kromě později postaveného domu čp. 181-I, právo várečné. Jejich přestavbu na zděné provedl koncem 18. století známý liberecký stavitel Johann Josef Kunze. V původní podobě s hrázděným štítem zůstaly pouze dva (čp. 179 a 185-I). Zpočátku měly i přestavěné domy ještě loubí, ale to bylo postupně přeměněno na krámky a zbylo jen u rohové hospody U Zlaté koruny.

Krajní dům na nároží Střelecké ulice (5. května) nesl od roku 1630, kdy musely být podle vrchnostenského nařízení označeny všechny hostince orientačními štíty, jméno U Zlatého lva (Zum goldenen Löwen, čp. 178-I). Když dostal liberecký městský úřad v roce 1780 příkaz c. k. krajského úřadu v Mladé Boleslavi, aby zajistil vyhovující ubytování pro velitele husarů a posádku, koupilo město starou hospodu U Zlatého lva a na jejím místě postavilo roku 1781 zděný patrový dům pro pana nadporučíka a za ním do dvora nižší křídlo pro strážní oddíl. Průčelí do náměstí zdobil znak města s erby Gallasů na levé a Šliků na pravé straně. V přízemí se nacházely prodejny, v patře třípokojový byt. Nová stavba dostala pojmenování Obecní dům (Gemeindehaus). Název U Zlatého Iva byl pak přenesen na nový podnik v Panské ulici (dnes ulice 8.března). S koupí domu získalo město i velký pozemek táhnoucí se za něj na sever na neupravené území zvané Gründel (Dolík). Tady roku 1796 postavilo větší taneční sál, přiléhající k přízemnímu křídlu Obecního domu, ve kterém se hrávalo také divadlo. Mezi kočovnými společnostmi, které zde vystupovaly, byla i divadelní skupina vedená Václavem Thámem. Když strážní oddíl Obecní dům opustil, byl v něm od roku 1816 umístěn celní úřad, který zde fungoval do roku 1862, kdy se přestěhoval do příhodněji umístěné budovy naproti nádraží. Potom převzal dům Edmund B. Hartl, úspěšný obchodník se střižním zbožím.

V přízemí Obecního domu na rohu Střelecké ulice byl umístěn sklad mouky prvního českého parního mlýna ze Smíchova a po něm tu sídlil pohřební ústav Roberta Pradeho. Nájemcem zadní části se sálem, která nesla název U Města Vídně (Zur Stadt Wien, čp. 177-I), se stal na čas Johann Deckart, který zavedl dostavníkovou dopravu do Prahy (1828). Roku 1883 byla vybudována přes dvůr Obecního domu spojovací ulice, vedoucí na vznikající Divadelní náměstí. To už se jeho dny chýlily ke konci a po zboření byl název podniku U Města Vídně přenesen na dnešní Plzeňku v Moskevské ulici.

V těchto místech totiž plánovalo město stavbu nové radnice. To ovšem předpokládalo vykoupení a zbourání všech poměrně zachovalých měšťanských domů tvořících severní stranu náměstí, které byly, až na nárožní Obecní dům, v soukromém vlastnictví. V roce 1861 se městu podařilo vykoupit první z nich - hospodu U Konvice a o šest let později vedlejší hostinec U Slunce. Roku 1872 získalo výstavné domy čp. 181 a 182-I a posledním byla starobylá hospoda U Koruny (1877). Ta byla jako první v květnu 1881 za velké účasti Liberečanů zbourána a s ní padla i sousední prastará kovárna s hospodou, zasunutá poněkud do Frýdlantské ulice (čp. 184-I). Na jejich místě vyrostl nárožní dům. K demolici zbývajících objektů došlo až před započetím stavby nové radnice, zahájené v dubnu 1888.

Představitelé města chtěli postavením nových, dosud chybějících reprezentativních budov, zejména radnice, promítnout vzrůstající význam Liberce i do jeho vnějšího vzhledu. Stará radnice dimenzovaná na středověké poměry už dlouho nevyhovovala potřebám rozšiřující se městské správy, která byla nucena rozmístit své úřady na několika dalších místech. Také stavební stav budovy nebyl uspokojivý. Proto se magistrát už v polovině 19. století rozhodl postavit radnici novou. Za nejvhodnější prostor pro plánovanou stavbu byly vybrány volné a neupravené pozemky těsně za domy na severní straně náměstí.

Souběžně s plány na budování radnice se začalo vážně počitat i s výstavbou nového kamenného divadla. Ukázalo se, že bude výhodné umístit obě stavby na rozšířeném prostoru Staroměstského náměstí. Shodou okolností (někteří soudili, že až příliš nápadnou) staré Soukenické divadlo roku 1879 vyhořelo, čímž se podstatně urychlila výstavba nového. Na základě urbanistických studií vypracovala skupina vedená městským architektem Adolfem Kaulfersem zastavovací plán pro celé území od Staroměstského náměstí až po úvoz v místech dnešní Sokolské ulice.

V těchto místech bývala dlouho jen neupravená plocha, zvaná Gründel (Dolík), svažující se prudce do úvozu, jimž dnes probíhá Sokolská třída. V této dříve zalesněné rokli byla podle pověsti za protireformace nalezena u vyvěrajícího pramene mrtvola katolického faráře Stommäuse. Později se tu pásaly kozy majitelů domků podél Střelecké ulice a místo dlouho sloužilo i za jakési městské smetiště. Před postavením divadla se zde odbývaly dobytčí trhy. Občas zde stávaly kolotoče nebo cirkus, když zavítal do Liberce.

V roce 1805 byla na východní straně tohoto prostoru umístěna poněkud nerozvážně rozložitá budova tělocvičny. Protože však nezapadala do urbanistického záměru přestavby centra, musela být i přes svou zachovalost zbourána a v Jablonecké ulici postavena nová, která slouží dodnes.

První dokončenou stavbou nově řešeného komplexu centra se stal v roce 1882 dvojdům (čp. 184 a 468-I, dnešní magistrát), který odpovídal svou novorenesanční architekturou protějšímu rozestavěnému divadlu. Podél něj zároveň vznikla nová ulice na Divadelní náměstí.

V souvislosti s výstavbou divadla musela být upravena i úvozová cesta na Gründlu, kam ústil jeden z prvních městských krytých kanálů od Štěpánské nemocnice (1850) a kterou za vytrvalejších dešťů tekly proudy vody. Stala se z ní Turnerská (Sokolská) třída. Na posledním obrázku vidíme už po úpravě nivelety s připraveným kamenivem. Tehdy byla v horní části ještě zatarasena třípatrovým domem, který byl brzy nato zbořen a přestavěn na zúženém půdorysu (čp. 168-I).

Nejmenší domek se zahrádkou (čp.163-I) na snímku vlevo (v roce 2020 je v této budově např. Zdravé opalování), byl v místech dnešní výškové budovy vysoké školy. Domy na obzoru, tzv. Bittnerbergel, stávaly u dnešního Šaldova náměstí. Nejvýše vyčnívá dům zvaný Papoušek.
Nejmenší domek se zahrádkou (čp.163-I) na snímku vlevo (v roce 2020 je v této budově např. Zdravé opalování), byl v místech dnešní výškové budovy vysoké školy. Domy na obzoru, tzv. Bittnerbergel, stávaly u dnešního Šaldova náměstí. Nejvýše vyčnívá dům zvaný Papoušek.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


Severní strana Staroměstského (Náměstí Dr.E.Beneše) v roce 1888. Tyto domy nahradila současná radnice
Severní strana Staroměstského (Náměstí Dr.E.Beneše) v roce 1888. Tyto domy nahradila současná radnice
Na místě těchto čtyř domů (zbouraných v roce 1888) stojí jako stálý památník hrdá budova nové radnice. - Dokončeno 1893   ·   · (archiv O.Musil) Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že jen v jednom jediném z nich nebyla hospoda (Marek Řeháček) Podle ročenky z 1927 bylo tehdy v Liberci 103 hospod (O.Musil)
Na místě těchto čtyř domů (zbouraných v roce 1888) stojí jako stálý památník hrdá budova nové radnice. - Dokončeno 1893 · · (archiv O.Musil) Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že jen v jednom jediném z nich nebyla hospoda (Marek Řeháček) Podle ročenky z 1927 bylo tehdy v Liberci 103 hospod (O.Musil)
archiv M.Ban
archiv M.Ban

Nárožní krásky

V Liberci mne fascinují , kromě výstavných vil, také nárožní domy. Umění jak vyřešit tvar nároží a omezení dané prostorem a pozemkem . Na Benešově náměstí jsou dva pozoruhodné domy.

Polyfunkční dům z roku 1929 Ve slohu art deco

S historickým názvem Pelzhaus Freiberg & Co., který je ukázkou meziválečné činžovní zástavby Byl postavený pro Theodora Fritze a Anselma Freiberga v roce 1929 architektem Ernstem Schäferem v oblíbeném art decu. Sedmipodlažní (2 suterény, 5 nadzemních podlaží) dům se sedlovou střechou je vybudován na úzké trojúhelníkové parcele sousedící s radniční budovou. Dominantním prvkem domu zaoblené nároží s figurami střelců v historickém oblečení, odkazující k původnímu pojmenování ulice Střelecká.

Tím druhým jsou budovy dnešnîho nového magistrátu.

Jedná se Wernerův dům č.p. 184 a Knížkův dům č.p. 468 - s totožnými fasádami splývajícími v jeden Vznikly v roce 1882, v době rozsáhlé proměny centra města, a patřily k jedněm z prvních reprezentantů historizujících slohů v Liberci. O něco později vznikl jako přístavba k Wernerovu domu dům č.p. 183 ve Frýdlantské ulici v duchu vídeňské secese. Domy společně vytvořily jednotný blok, který v minulosti sloužil k mnoha účelům - hotel, Central spořitelna - Okresní spořitelna , vědecká knihovna.

Autor příspěvku Karel Krenk

krása původní liberecké Radnice (Fotočas Mirek)
krása původní liberecké Radnice (Fotočas Mirek)
 (zdroj: kniha Liberecká radnice, Libuše Bílková a kol., Dialog, 1993) (archiv P.Ruprecht)
(zdroj: kniha Liberecká radnice, Libuše Bílková a kol., Dialog, 1993) (archiv P.Ruprecht)
Reichenberg, stará radnice. Kreslení od E. Scholze (tužka a inkoust)
Reichenberg, stará radnice. Kreslení od E. Scholze (tužka a inkoust)

Staroměstské náměstí s radnicí

a vzpomínka na udílení medailí dne 8.září 1844 v interiéru radnice.

Toto je patrně jediné dochované, i když značně stylizované vyobrazení interiéru staré liberecké radnice. Na stěně visí portrét Kristiána Kryštofa Clam-Gallase. (zdroj Kniha o Liberci)

archiv M.Ban
archiv M.Ban
archiv M.Ban
archiv M.Ban
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
(archiv Jany Zahurancové)
(archiv Jany Zahurancové)
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
Byla, nebyla... (zdroj: kniha Liberecká radnice, Libuše Bílková a kol., Dialog, 1993) (archiv P.Ruprecht)
Byla, nebyla... (zdroj: kniha Liberecká radnice, Libuše Bílková a kol., Dialog, 1993) (archiv P.Ruprecht)
stará věž liberecké radnice - snímání zvonu v roce 1892. (archiv SM Liberec)
stará věž liberecké radnice - snímání zvonu v roce 1892. (archiv SM Liberec)
snímání zvonu v roce 1892.(archiv SM Liberec)
snímání zvonu v roce 1892.(archiv SM Liberec)
archiv M.Gergelčík)
archiv M.Gergelčík)

Složitosti moderní společnosti .


Nedávno jsem si pročítal monografii o Libereckých radnicích od kolektivu autorů .

Zaujala mne budova staré radnice a její měníci funkce v průběhu století ( radnice stála na místě od roku 1603 až do roku 1893 . Dnes se všude množí administrativní budovy a městské orgány a organizace se " rozlezly " po celém městě .

Stará radnice se stavěla cca 2,5 roku a stála cca 2090 kop - Kopa českých grošů měla hodnotu 2 zlaté a 20 krejcarů. Tesař měl 4 zlatky za měsíc , slepice stála 5 krejcarů . Ta nová radnice pak stála pak 700 000 zlatých a stavěla se cca 3 roky ) . Dvě třetiny nákladů na stavbu staré radnice pokryly příjmy z várečného práva - zbytek dary. Jak je vidět z plánku stará radnice byla jednopatrová. Do roku 1850 tam byl výčep- od roku 1850 místo něj daňová správa !! Ve velkém sále se konaly významné události - svatby ,zábavy, divadlo . Na půdě se skladovalo seno pro případ ubytování vojska . V radnici byl k sklad obilí . Byly zde i obecní váhy. V závěru historie radnice zde byla i spořitelna . Dnes po radnici zůstal obrys v dlažbě a letopočet 1603 . Kopii věže nese Muzeum . Ve sbírce muzea jsou také váhy z roku 1703, portréty ze staré radnice. Na nové radnici je zvon ze staré radnice a některé výplně oken . ( malované okenní terče ) (autor příspěvku Karel Krenk)

model staré radnice

Liberec/Reichenberg si postavil roku 1603 na místo staré rychty novou radnici, zbourána byla 1894 a její věž byla v kopii postavena na nové budově Městského muzea u městských lázní... zajímavé je, že součástí radnice byly i masné a pekařské krámky, včetně šenku. Úřední věci se odehrávaly v patře... (archiv Pavel Koráb)

Hostinec u Zlaté koruny

v druhé polovině 19.století. Jeden z domů, které ustoupily stavbě nové radnice (zdroj Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv O.Musil (za hostince U Zlaté koruny vykukuje hostinec “Wurstloch” (Díra na klobásy) - Frýdlantská č. 25 ( také již zbořený))
archiv O.Musil (za hostince U Zlaté koruny vykukuje hostinec “Wurstloch” (Díra na klobásy) - Frýdlantská č. 25 ( také již zbořený))
1880
1880

Severní strana Staroměstského náměstí

(olej na plátně, konec 19.století)

Část malby podle starší grafiky od Adolfa Stolleho. Úplně vlevo je hrázděný Seidlův dům (čp. 244 - I) stojící na rohu Železné a Frýdlantské ulice, vedle něho je vidět část prastaré kovárny s hospodou (čp. 184 - I).
Severní průčelí náměstí tvořilo před výstavbou nové radnice šest domů.
Byly to zleva doprava:
Hospoda U Zlaté koruny (čp. 183 - I), dvojdům čp. 182 - I a 181 - I,
hospoda U Zlatého slunce (čp. 180 - I)
uprostřed s průjezdem na budoucí Divadelní náměstí,
Bývalá hospoda U konvice (čp. 179 - I) a dům U Zlatého lva, přejmenovaný později na Obecní dům (čp. 178 - I).
Za ním vystupuje roh hospody U Města Vídně (čp. 177 - I). Průhled Střeleckou ulicí (5.května) uzavírá Arnoldův dům (čp. 176 - I).
Zcela napravo jsou domy na východní straně náměstí: čp. 1 - IV a roh domu 2 - IV.

(Zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Liberecké náměstí se ještě se starou původní radnicí.. 🧐 (malý repas barev Fotočas Mirek)
Liberecké náměstí se ještě se starou původní radnicí.. 🧐 (malý repas barev Fotočas Mirek)
STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ  Dnešní náměstí Dr. E. Beneše s původní renesanční radnicí postavenou v letech 1599—1603, zbouranou v roce 1893 a se starými domy na severní straně náměstí zbouranými v roce 1881. Před radnicí stojí kašna se sochou Neptuna od sochaře Alberta Linkeho z Jítravy -  signatura O. F. olejomalba na plátně 1893 (archiv Severočeského muzea Liberec)
STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ Dnešní náměstí Dr. E. Beneše s původní renesanční radnicí postavenou v letech 1599—1603, zbouranou v roce 1893 a se starými domy na severní straně náměstí zbouranými v roce 1881. Před radnicí stojí kašna se sochou Neptuna od sochaře Alberta Linkeho z Jítravy - signatura O. F. olejomalba na plátně 1893 (archiv Severočeského muzea Liberec)
Staroměstské náměstí (náměstí Dr.E.Beneše) na konci 19. století - nová radnice již stojí, stará ještě není zbourána.
Staroměstské náměstí (náměstí Dr.E.Beneše) na konci 19. století - nová radnice již stojí, stará ještě není zbourána.
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv K.Vlach
archiv K.Vlach
NEZASTAVITELNÝ BĚH ČASU i NA LIBERECKÉM NÁMĚSTÍ. (Color FOTOČAS)) Dvě krásné Radnice
NEZASTAVITELNÝ BĚH ČASU i NA LIBERECKÉM NÁMĚSTÍ. (Color FOTOČAS)) Dvě krásné Radnice

Radnice a severní strana náměstí

(těchto šest domů uvolnilo později místo nové radnici)

První liberecká radnice nahradila starou rychtu, která stávala v horní části dnešní Pražské ulice. Samotné rozhodnutí postavit uprostřed tehdejšího Staroměstského (dnes Benešova) náměstí radnici padlo v roce 1599. Vypracováním plánů a rozpočtu stavby byl pověřen italský mistr žijící ve Zhořelci Marcus Antonio Spazio di Lancio. Plány byly schváleny 11. září 1599, mistr se v nich zavázal vystavět budovu 40 loktů (23,7 m) dlouhou a 28 loktů širokou (16,6 m). Základní kámen radnice byl položen 2. října 1599. Během stavby bylo třeba odstranit z daného místa studnu a pranýř, dle požadavků byly také vykopány základy, které měly dvě podlaží a zasahovaly mimo samotnou stavební plochu. Hrubá stavba jednopatrové budovy byla dokončena roku 1602 a v říjnu následujícího roku byla dokončena také osmiboká věž s makovicí a korouhví, která neměla vlastní základy a spočívala na části přízemní klenby. Nová budova se stala třetí kamennou stavbou města. Dvě třetiny nákladů na stavbu pokryly příjmy z várečného práva, půjčku 1000 tolarů poskytla Kateřina z Redernu.

V prvním patře radnice sídlilo vedení města. Byl zde velký sál, radní síň, místnost pro uložení městských privilegií a vězení pro dlužníky. Právě v prvním patře se konaly městské slavnosti. V přízemí se nacházel výčep, masné a pekařské krámy a od roku 1704 také kované obecní váhy s pískovcovými závažími. Podzemí sloužilo jako sklad piva a vína, nejhlouběji byla městská mučírna.

Dominantou budovy byla věž s hodinami. Věž však musela být poměrně často opravována: v letech 1654, 1695, 1735, 1753 a 1801. Roku 1801 zasáhl věž blesk a následný požár zničil celou horní část věže a ta musela být zcela vyměněna.

Během tří století od jejího postavení se okolní město poměrně rozrostlo a radnice přestala jeho obyvatelům stačit - bylo tedy nezbytné postavit budovu novou. Navíc byla budova po této době značně zchátralá. 18. 4. 1894 se konalo rozloučení se starou radnicí, vedle které již stála budova nová. Samotné zbourání trvalo čtyři týdny. Dodnes zbylo v Liberci mnoho připomínek první radnice. Přímo na náměstí je půdorys původní budovy vyznačen tmavou dlažbou a kamenem se vsazeným bronzovým letopočtem jejího postavení. Do budovy Severočeského muzea byla začleněna kopie věže a v muzejní expozici jsou také původní váhy. Tamtéž jsou také uchovány portréty Redernů a Gallasů z tehdejší výzdoby. Zvon ze staré radnice byl umístěn na severní průčelí té nové, kamenné pylony skončily na balustrádě spořitelny.
---------------
V roce 1879 založila Liberecká spořitelna konto na stavbu nové radnice a vzápětí na něj sama přispěla částkou 30 000 zlatých. Dalších 100 000 zlatých odkázal na tento účel průmyslník Franz Liebieg mladší (uváděn též jako Liebig, zemřel roku 1886). Přípravný výbor připravil skicu s požadovanými rozměry stavby, vyčíslil předpokládané náklady a doporučil městskému zastupitelstvu, aby o vypracování stavebních plánů byli požádáni renomovaní architekti. Tyto návrhy byly schváleny 15. 4. 1887 a byla vyhlášena soutěž na nejlepší projekt s doporučením k realizaci stavby v zaalpském stylu.

Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887 v době starosty Karla Schückera. Zastupitelé ocenili tehdy velikou užitnou plochu a nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku navštívil stavbu radnice císař František Josef I. Původně plánovaný termín dokončení - 1. listopad 1892 - se nepodařilo dodržet kvůli politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy. Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893.

Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního.


Stavba má přibližně čtvercový půdorys, v jejim středu je ponechán dvůr přístupný z obou boků stavby. Nad hlavním průčelí budovy obráceném k náměstí se zvedá trojice věží. Nejvyšší z nich, prostřední, má výšku 56 metrů. Původně její vrchol zdobila měděná socha rytíře Rolanda, ochránce městských práv. Socha byla roku 1952 nahrazena rudou hvězdou. Ta byla sňata v roce 1989 a následujícího roku nahrazena lvem jakožto symbolem České republiky. Konečně, roku 2005 byla na vrchol věže umístěna kopie původní sochy rytíře. Nad vstupním portálem s již vzpomenutým rokem očekávaného dokončení je reliéf od Theodora Friedla znázorňující založení stáré i nové radnice. V jeho středu je ženská postava symbolizující město, levá strana obsahuje postavy spojené s původní radnici a pravá postavy spojené se vznikem radnice nové. Nad reliefem je balustradový balkón, ze kterého mluvily mnohé historickeé osobnosti: František Josef I., Edvard Beneš, Adolf Hitler, Klement Gottwald a další. Na přední straně budovy je bronzový památnik ve tvaru tankového pásu jako vzpominka na devět obětí vpádu armád Varšavské smlouvy ze srpna 1968.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Příběh liberecké Radnice, staré a NOVÉ..

První liberecká radnice nahradila starou rychtu, která stávala v horní části dnešní Pražské ulice. Samotné rozhodnutí postavit uprostřed tehdejšího Staroměstského (dnes Benešova) náměstí radnici padlo v roce 1599. Vypracováním plánů a rozpočtu stavby byl pověřen italský mistr žijící ve Zhořelci Marcus Antonio Spazio di Lancio. Plány byly schváleny 11. září 1599, mistr se v nich zavázal vystavět budovu 40 loktů (23,7 m) dlouhou a 28 loktů širokou (16,6 m). Základní kámen radnice byl položen 2. října 1599. Během stavby bylo třeba odstranit z daného místa studnu a pranýř, dle požadavků byly také vykopány základy, které měly dvě podlaží a zasahovaly mimo samotnou stavební plochu. Hrubá stavba jednopatrové budovy byla dokončena roku 1602 a v říjnu následujícího roku byla dokončena také osmiboká věž s makovicí a korouhví, která neměla vlastní základy a spočívala na části přízemní klenby. Nová budova se stala třetí kamennou stavbou města. Dvě třetiny nákladů na stavbu pokryly příjmy z várečného práva, půjčku 1000 tolarů poskytla Kateřina z Redernu.

V prvním patře radnice sídlilo vedení města. Byl zde velký sál, radní síň, místnost pro uložení městských privilegií a vězení pro dlužníky. Právě v prvním patře se konaly městské slavnosti. V přízemí se nacházel výčep, masné a pekařské krámy a od roku 1704 také kované obecní váhy s pískovcovými závažími. Podzemí sloužilo jako sklad piva a vína, nejhlouběji byla městská mučírna.

Dominantou budovy byla věž s hodinami. Věž však musela být poměrně často opravována: v letech 1654, 1695, 1735, 1753 a 1801. Roku 1801 zasáhl věž blesk a následný požár zničil celou horní část věže a ta musela být zcela vyměněna.

Během tří století od jejího postavení se okolní město poměrně rozrostlo a radnice přestala jeho obyvatelům stačit - bylo tedy nezbytné postavit budovu novou. Navíc byla budova po této době značně zchátralá. 18. 4. 1894 se konalo rozloučení se starou radnicí, vedle které již stála budova nová. Samotné zbourání trvalo čtyři týdny. Dodnes zbylo v Liberci mnoho připomínek první radnice. Přímo na náměstí je půdorys původní budovy vyznačen tmavou dlažbou a kamenem se vsazeným bronzovým letopočtem jejího postavení. Do budovy Severočeského muzea byla začleněna kopie věže a v muzejní expozici jsou také původní váhy. Tamtéž jsou také uchovány portréty Redernů a Gallasů z tehdejší výzdoby. Zvon ze staré radnice byl umístěn na severní průčelí té nové, kamenné pylony skončily na balustrádě spořitelny.
---------------
V roce 1879 založila Liberecká spořitelna konto na stavbu nové radnice a vzápětí na něj sama přispěla částkou 30 000 zlatých. Dalších 100 000 zlatých odkázal na tento účel průmyslník Franz Liebieg mladší (uváděn též jako Liebig, zemřel roku 1886). Přípravný výbor připravil skicu s požadovanými rozměry stavby, vyčíslil předpokládané náklady a doporučil městskému zastupitelstvu, aby o vypracování stavebních plánů byli požádáni renomovaní architekti. Tyto návrhy byly schváleny 15. 4. 1887 a byla vyhlášena soutěž na nejlepší projekt s doporučením k realizaci stavby v zaalpském stylu.

Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887 v době starosty Karla Schückera. Zastupitelé ocenili tehdy velikou užitnou plochu a nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku navštívil stavbu radnice císař František Josef I. Původně plánovaný termín dokončení - 1. listopad 1892 - se nepodařilo dodržet kvůli politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy. Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893. Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního (zdroj Wikipedie)

Toto je liberecká legenda, bez ní by nebyl Liberec Libercem. Stará černobílá fotka dobarvená umělou inteligencí deoldify a.i. a vylepšena pomocí topaz gigapixel a.i. a topaz sharpen a.i. ;) Starobylá liberecká radnice (Jaroslav Honzík)
Toto je liberecká legenda, bez ní by nebyl Liberec Libercem. Stará černobílá fotka dobarvená umělou inteligencí deoldify a.i. a vylepšena pomocí topaz gigapixel a.i. a topaz sharpen a.i. ;) Starobylá liberecká radnice (Jaroslav Honzík)
cca 1920
cca 1920
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka

Staré padlo ... a nový život začíná kvést na jeho troskách .

Tak je uveden člànek v Libereckém kalendáři , kterým se autor loučí se starými domy na severní části tehdy Staroměstského náměstí ( dnes Benešovo ) , které musely ustoupit stavbě nové radnice . Fotografie je od tehdy velmi aktivního fotografa Josefa Hoffmanna . (autor příspěvku Karel Krenk)

LIBERECKÉ PRAPORY

Nová radnice postavená v letech 1888 až 1893 se stala nejvýznamnější veřejnou budovou v Liberci a položení jejího základního kamene dne 30. září 1888 bylo událostí takového významu, že si k jejímu uctění nechala společenství libereckých živnostníků vyrobit unikátní insignie - korouhve nesené ve slavnostním průvodu.

Významné události se účastnili například místní hostinští, pekaři, kováři, truhláři nebo řezníci a nad hlavami třímali korouhve ozdobené pestrými malbami, které znázorňovaly symboly jejich řemesel. Nevíme přesně, jak velká část původních korouhví se zachovala, v našich sbírkách je jich uloženo sedm a několik z nich si můžete zblízka prohlédnout v expozici Liberecké fragmenty.

Celá liberecká sbírka čítá kolem tří set praporů, vlajek, korouhví a pamětních stuh různého stáří a provenience. Připomínají spolky vojenských vysloužilců, amatérských zpěváků, tělocvičná sdružení, církevní nebo vzdělávací organizace, a to především z Liberecka, Frýdlantska a Jablonecka. Nechybí ani insignie politických stran, a to z demokratických i nesvobodných časů. Většina předmětů ve sbírce má špičkovou řemeslnou úroveň a do našeho muzea se dostala po 2. světové válce ze zrušených muzeí v Liberci a v okolním regionu.

(zdroj: autor příspěvku SM Liberec)

Severní část náměstí dnešního náměstí Dr.E.Beneše

První pohlednice zachycuje stav z roku 1861, náměstí dominuje renesanční radnice postavená v letech 1599 - 1603. Kašna je ještě na původním místě a Neptun se dívá směrem na východ. Vpravo je řada domů, které musely ustoupit nové radnici.
Na začátku se plocha náměstí podobá té dnešní. Jen Železnou ulici zužoval dvojdům s hospodou U řetezu.
Na třetím snímku je stav po zbourání části nároží v roce 1901. Hostinec byl neodmyslitelnou součástí starého Liberce a obyvatelé se s ním loučili jen neradi, stejně jako s radnicí a jinými památkami na "staré zlaté časy".
Existuje pohlednice zachycující nádvorní stranu a schodiště. Lokál bohužel chybí, fotografové se vzpamatovali, až když se zbouralo. 

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Staroměstská radnice


(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
1906
1906
1915 (archiv Karel Krenk)
1915 (archiv Karel Krenk)
reklamní pohlednice (cca 1920) (archiv Jaroslav Hůlka )
reklamní pohlednice (cca 1920) (archiv Jaroslav Hůlka )
1909 (archiv O.Musil)
1909 (archiv O.Musil)
1906 Reichenberg i. B., Rathaus (Wilhelm Hoffmann, Dresden)
1906 Reichenberg i. B., Rathaus (Wilhelm Hoffmann, Dresden)
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
archiv altreichenberg
archiv altreichenberg
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
Liberecká radnice v roce 1915 a 2001 ........... Výstavba nové radnice  V roce 1879 založila Liberecká spořitelna konto na stavbu nové radnice a vzápětí na něj sama přispěla částkou 30 000 zlatých. Dalších 100 000 zlatých odkázal na tento účel průmyslník Franz Liebieg mladší (uváděn též jako Liebig, zemřel roku 1886). Přípravný výbor připravil skicu s požadovanými rozměry stavby, vyčíslil předpokládané náklady a doporučil městskému zastupitelstvu, aby o vypracování stavebních plánů byli požádáni renomovaní architekti. Tyto návrhy byly schváleny 15. 4. 1887 a byla vyhlášena soutěž na nejlepší projekt s doporučením k realizaci stavby v zaalpském stylu.  Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887 v době starosty Karla Schückera.[1] Zastupitelé ocenili tehdy velikou užitnou plochu a nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku navštívil stavbu radnice císař František Josef I. Původně plánovaný termín dokončení – 1. listopad 1892 – se nepodařilo dodržet kvůli politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy. Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893. Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, wikipedie)
Liberecká radnice v roce 1915 a 2001 ........... Výstavba nové radnice V roce 1879 založila Liberecká spořitelna konto na stavbu nové radnice a vzápětí na něj sama přispěla částkou 30 000 zlatých. Dalších 100 000 zlatých odkázal na tento účel průmyslník Franz Liebieg mladší (uváděn též jako Liebig, zemřel roku 1886). Přípravný výbor připravil skicu s požadovanými rozměry stavby, vyčíslil předpokládané náklady a doporučil městskému zastupitelstvu, aby o vypracování stavebních plánů byli požádáni renomovaní architekti. Tyto návrhy byly schváleny 15. 4. 1887 a byla vyhlášena soutěž na nejlepší projekt s doporučením k realizaci stavby v zaalpském stylu. Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887 v době starosty Karla Schückera.[1] Zastupitelé ocenili tehdy velikou užitnou plochu a nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku navštívil stavbu radnice císař František Josef I. Původně plánovaný termín dokončení – 1. listopad 1892 – se nepodařilo dodržet kvůli politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy. Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893. Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, wikipedie)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Náměstí Dr. E.Beneše (foto V. Víšek)
Radnice a Benešovo náměstí v roce 1940 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Radnice a Benešovo náměstí v roce 1940 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
archiv Zdeněk Vávra
archiv Zdeněk Vávra
(pohlednice datovaná 17.12.1922)
(pohlednice datovaná 17.12.1922)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
1904 (archiv Jaroslav Hůlka)
1904 (archiv Jaroslav Hůlka)
1921
1921
1941
1941
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec
archiv L.Mencla
archiv L.Mencla
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1930 Reichenberg Metznerbrunnen (Madlé, Reichenberg)
1930 Reichenberg Metznerbrunnen (Madlé, Reichenberg)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1935
1935
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1925 (zdroj: https://pohlednice.sbiram.cz)
1925 (zdroj: https://pohlednice.sbiram.cz)
1935 (archiv J.Peterka)
1935 (archiv J.Peterka)
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
J.Hůlka
J.Hůlka
Radnice z alba pana Adolfa Odrážky st. (dědeček Kateřiny Odrážkové) říjen 1937
Radnice z alba pana Adolfa Odrážky st. (dědeček Kateřiny Odrážkové) říjen 1937
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv j.Hůlka
archiv j.Hůlka
archiv Alex Maxmilián Havlík
archiv Alex Maxmilián Havlík
radnice a náměsti s Metznerovou kašnou kolem roku 1935
radnice a náměsti s Metznerovou kašnou kolem roku 1935
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
1930 (archiv O.Musil)
1930 (archiv O.Musil)
odesláno 20.8.1974 (archiv Milan Ban)
odesláno 20.8.1974 (archiv Milan Ban)
archiv Luboš Janků
archiv Luboš Janků
cca 1977 (archiv paní Odrážkové)
cca 1977 (archiv paní Odrážkové)
archiv M.Ban
archiv M.Ban
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
eBay
eBay
archiv Petr Meluzín
archiv Petr Meluzín
1912 (archiv Karel Krenk)
1912 (archiv Karel Krenk)
Ondra Musil
Ondra Musil
archuv J.Peterka
archuv J.Peterka
archiv Milda Domino
archiv Milda Domino
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1940 (archiv M.Štěpánek)
1940 (archiv M.Štěpánek)
Edvard Beneš v Liberci 1936 (archiv Jiří Jan Kolner)
Edvard Beneš v Liberci 1936 (archiv Jiří Jan Kolner)
rok 1946 (archiv Adam Hanzlík)
rok 1946 (archiv Adam Hanzlík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1911 (archiv O.Musil)
1911 (archiv O.Musil)
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
Zima v roce 2011, bude letos taky taková ?(archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Zima v roce 2011, bude letos taky taková ?(archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
1940 (archiv Miroslava Škrobová )
1940 (archiv Miroslava Škrobová )
archiv Marcel Körner
archiv Marcel Körner
30.léta (archiv Jiří Peterka)
30.léta (archiv Jiří Peterka)
1969 (archiv Jan Hegeď )
1969 (archiv Jan Hegeď )
1977
1977
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(zdroj Petr Zora - Severočeským krajem, 1977)
(zdroj Petr Zora - Severočeským krajem, 1977)
(https://www.ebay.com)
(https://www.ebay.com)
1928 (archiv J.Peterka)
1928 (archiv J.Peterka)
Luxusní autokar Walter D-Bus během předváděcí jízdy před libereckou radnicí v roce 1932. (Zdroj: Wikipedia)
Luxusní autokar Walter D-Bus během předváděcí jízdy před libereckou radnicí v roce 1932. (Zdroj: Wikipedia)
1979
1979
Radnice 1960  (zdroj Historické fotografie)
Radnice 1960 (zdroj Historické fotografie)
60.léta
60.léta
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
28.5.1938 (archiv Bedřich Kopejska)
28.5.1938 (archiv Bedřich Kopejska)
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
rekonstrukce radnice - foto kolem roku 1968 (fotil Otto Vávra starší)
rekonstrukce radnice - foto kolem roku 1968 (fotil Otto Vávra starší)
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
archiv Milan Ban
archiv Milan Ban
říjen 1987 (archiv Boveraclubu)
říjen 1987 (archiv Boveraclubu)
archiv Václav Honzejk
archiv Václav Honzejk
jedno z oken radnice upozorňuje na bystu císaře Josefa II, která stála v parku v Lidových sadech (archiv Alena Babínová)
jedno z oken radnice upozorňuje na bystu císaře Josefa II, která stála v parku v Lidových sadech (archiv Alena Babínová)
2002 archiv Karel Pav
2002 archiv Karel Pav
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
cca 1970
cca 1970
1972 (archiv Jaroslav Dostál)
1972 (archiv Jaroslav Dostál)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Radnice - tentokrát i s příslušníky VB😄 (Časopis Signál z 10.4.1984) (archiv Všichni Čermáci)
Radnice - tentokrát i s příslušníky VB😄 (Časopis Signál z 10.4.1984) (archiv Všichni Čermáci)
Jak se dávala hvězda na libereckou radnici. (archiv Václav Honzejk) Pamatuji, že jsem chodil do prvního ročníku stavební průmyslovky a z okna třídy bylo na věž radnice vidět. Tak jsme se dívali jak jí montují. To bylo v roce 1955 až 1956. (archiv František Zikmund)
Jak se dávala hvězda na libereckou radnici. (archiv Václav Honzejk) Pamatuji, že jsem chodil do prvního ročníku stavební průmyslovky a z okna třídy bylo na věž radnice vidět. Tak jsme se dívali jak jí montují. To bylo v roce 1955 až 1956. (archiv František Zikmund)
Psal se květen 1968 a to ještě nikdo netušil, co všechno to lešení zažije... (časopis Květy, 1968) (archiv P.Ruprecht)
Psal se květen 1968 a to ještě nikdo netušil, co všechno to lešení zažije... (časopis Květy, 1968) (archiv P.Ruprecht)
LVT 1967 fotoaparátem Kurta Heineho (zdroj: https://www.deutschefotothek.de/)
LVT 1967 fotoaparátem Kurta Heineho (zdroj: https://www.deutschefotothek.de/)
začátek 60.let (archiv Ondra Vacek)
začátek 60.let (archiv Ondra Vacek)
archiv P.Ruprecht (zdroj: www.eizoa.com)
archiv P.Ruprecht (zdroj: www.eizoa.com)
Radnice počátkem 80.let (Zdroj: Severní Čechy-krajina, historie, umělecké památky, vydáno r.1981) (archiv Všichni Čermáci)
Radnice počátkem 80.let (Zdroj: Severní Čechy-krajina, historie, umělecké památky, vydáno r.1981) (archiv Všichni Čermáci)
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
říjen 2016 (foto Jitka Horušická)
říjen 2016 (foto Jitka Horušická)
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
Neděle 16.8.1953 a motorový vůz 6MT č. 46 na zastávce před libereckou radnicí ve směru do Růžodolu I. (archiv Boveraclubu)
Neděle 16.8.1953 a motorový vůz 6MT č. 46 na zastávce před libereckou radnicí ve směru do Růžodolu I. (archiv Boveraclubu)
Tramvaj před radnicí - momentka ze 70.let. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Tramvaj před radnicí - momentka ze 70.let. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Pohled na radnici z věže kostela sv. Antonína velikého v v roce 1934(archiv Jaroslava Smoly)
Pohled na radnici z věže kostela sv. Antonína velikého v v roce 1934(archiv Jaroslava Smoly)
Letecký pohled. Foto E. Vasiliak, z pohlednice nakladatelství Orbis. (archiv J.Gubiš)
Letecký pohled. Foto E. Vasiliak, z pohlednice nakladatelství Orbis. (archiv J.Gubiš)
cca 1975 (archiv Michal Bárta)
cca 1975 (archiv Michal Bárta)

Radnice v Liberci

Z devíti došlých návrhů byl za nejlepší označen návrh vídeňského architekta Franze Neumanna. O realizaci právě tohoto projektu rozhodlo zastupitelstvo 6. prosince 1887 v době starosty Karla Schückera. Zastupitelé ocenili tehdy velikou užitnou plochu a nejnižší rozpočet. Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře, 1. září téhož roku navštívil stavbu radnice císař František Josef I. Původně plánovaný termín dokončení - 1. listopad 1892 - se nepodařilo dodržet kvůli politickým změnám, nejdůležitější z nich bylo odvolání městského zastupitelstva a dosazení vládního komisaře do čela městské správy. Radnice tak byla k prohlídkám zpřístupněna až o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893. Přesně pět let po položení základního kamene se konalo symbolické položení kamene posledního. (autor příspěvku Martin Tesař)

Rónův Marťan (Dítě z Marsu) seděl v roce 2010 chvíli i na náměstí před radnicí.

(archiv Hana Kubíková)

Radnice -20 léta minulého století - zastupitelská radnice (foto Š. Verkowitz)

(archiv O.Musil)

Dne 12. března 1999

předal primátor města Liberce Jiří Ježek prapor města Liberce 9. rotě chemické ochrany sil okamžité reakce NATO při příležitosti vstupu České republiky do NATO. (foto Jana Ducháčková)

...od Rolanda, výš už to nejde,l.p. 2004...

(foto Petr Šimr)

Pro fanoušky historie první fotka 30 léta ... druhá včera . (17.4.2021).. Liberecká radnice .....v čase ....(archiv Radek Ptáček)
Pro fanoušky historie první fotka 30 léta ... druhá včera . (17.4.2021).. Liberecká radnice .....v čase ....(archiv Radek Ptáček)
1940  (archiv O.Musil)
1940 (archiv O.Musil)
16.8.1931 (zdroj: https://gallery.hungaricana.hu)
16.8.1931 (zdroj: https://gallery.hungaricana.hu)
(foto Otto Vávra starší)
(foto Otto Vávra starší)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Luboš Janků
archiv Luboš Janků
Liberec, (Reichenberg), 1932 (archiv Evžen Šimek)
Liberec, (Reichenberg), 1932 (archiv Evžen Šimek)

Střed města s radnicí a divadlem kolem roku 1960

Na záběru je možné pozorovat téměř stejnou scenérie jako na přelomu 19. a 20. století Dobudování zástavby středu města v prvních třech desetiletích pak po následnou stejně dlouhou dobu zůstávalo nezměněné, když tato oblast s narůstajícími dopravními nároky začínala být těžko průchodná a požadavky na její uvolnění se stávaly stále aktuálnější.

(zdroj K.Čtveráček / J.Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)

40.léta (archiv Luboš Mencl)
40.léta (archiv Luboš Mencl)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Liberecká radnice v roce 1972 (archiv Vladimír Ruda)
Liberecká radnice v roce 1972 (archiv Vladimír Ruda)
Retro foto kniha Severní Čechy 80 (archiv Milan Péč)
Retro foto kniha Severní Čechy 80 (archiv Milan Péč)
Radnice počátkem 60.let (archiv Všichni Čermáci)
Radnice počátkem 60.let (archiv Všichni Čermáci)
https://www.ebay.com
https://www.ebay.com
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Pohlednice z dob mého studia v letech 1961-66 na VŠST nyní TUL. (archiv Mirek Endrle)
Pohlednice z dob mého studia v letech 1961-66 na VŠST nyní TUL. (archiv Mirek Endrle)
1950 (archiv O.Musil)
1950 (archiv O.Musil)
1946, archiv Zdeněk Šimek
1946, archiv Zdeněk Šimek

Letecké pohledy na Liberec .....počátek 80.let

(zdroj Kniha o Liberci)

archiv M.Ban
archiv M.Ban
archiv M.Bárta
archiv M.Bárta
náměstí Dr.E.Beneše ve 30.letech a 11.10.2020
náměstí Dr.E.Beneše ve 30.letech a 11.10.2020

Taxi na náměstí před radnicí (kolem roku 1930)


Jako první se taxislužbou v Liberci hned po válce zabýval Rudolf Konrád, mající firmu v dnes zbořeném domě v Bažantí ulici. Nabízel odkrytá i uzavřená auta a provozoval stále také klasické povoznictví s "prvotřídními fiakry taženými koňmi, vhodnými hlavně pro svatby a jiné slavnostní příležitosti ". Později byla taxislužba mj. I v Hanychovské uici a ve Františkově.Celkem dvanáct taxíků provozovala v roce 1928 liberecká firma Anton Eisenkolb. Byla založena roku 1917 a kanceláře měla v dnešní Rumjancevově ulici (čp. 127 - I). Ještě téhož roku převzala zastoupení automobilky Tatra Kopřivnice a v roce 1925 vybudovala moderní provozovnu na rohu ulic E.Destinové a Ruprechtické (čp. 365 - I), na jejíž budově se proslavená značka Tatry nachází dodnes. (Po válce ji měl v národní správě jeden ze známé liberecké automobilistické rodiny František Helikar, po znárodnění patřila Autorenově, přejmenované později na Československé automobilové opravny, a sloužila jako středisko pro výchovu mladých automechaniků. Specializovala se na opravu nákladních automobilů, zejména vstřikovacích čerpadel. Odborné učiliště dnes po delimitaci ČSAO patří Destě Děčín.) K původní výrobě protismykových pneumatik a sněhových řetězů připojila firma Eisenkolb obchod s náhradními ráfky pro auta, motocykly a kola, prodej benzinu a minerálních olejů a opravárenské služby. Firmě patřily velké benzínové čerpací stanice a sklady a také velkokapacitní garáže s ústředním vytápěním (celkem 40 stání). Na konci dvacátých let vzniklo oddělení prodeje příslušenství pro automobily, motocykly a kola a firma dostala povolení k výrobě karosérii a náhradních dílů.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

1913 (zdroj: https://www.ebay.com )
1913 (zdroj: https://www.ebay.com )
1933 (archiv J.Hůlka)
1933 (archiv J.Hůlka)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Fotočas Mirek
archiv Fotočas Mirek

RADNIČNÍ SKLÍPEK

Už v roce 1893, a to ještě před zprovozněním úřednických prostor nově postavené liberecké neorenesanční radnice, byla v jejím suterénu otevřena restaurace Radniční sklípek. Přilehlé prostory byly tehdy využívány jako vinný a pivní sklípek, a částečně i jako sklad uhlí. Po 2. světové válce zde sídlila pivnice Parlament.
Sklípek fungoval bez přerušení úctyhodných 100 let. Na začátku 90. let minulého století jej poničila velká havárie kanalizace, po níž byl sklípek několik let uzavřený. Po komplexní rekonstrukci převzal restauraci v roce 1998 do nájmu Krušovický pivovar s tím, že část nákladů na rekonstrukci (7,5 milionů korun) splácel podnik jako součást nájmu. Prostory ovšem pivovar opustil už v roce 2003, neboť splácení rekonstrukce v souvislosti s vysokými náklady za energie, zejména za teplo a elektřinu, byly pro podnik příliš vysoké.
Město Liberec převzalo vyklizené prostory v roce 2004. V roce 2007 liberečtí zastupitelé odsouhlasili nové využití sklípku. Do jedné části sklepních prostor byla po nezbytných úpravách přestěhována z Domu klavíru na Šaldově náměstí legendární Malá výstavní síň, vybudovaná libereckými fotografy svépomocí v roce 1975. Po přestěhování v roce 2008 byla přejmenována na Galerii U Rytíře. Velký sál restaurace, bývalá pivnice Parlament, se proměnila v reprezentativní výstavní a společenský sál. Název Radniční sklípek těmto prostorám zůstal dodnes.


15.12.2019 se opět otevřel jako restaurace (zdroj Radniční sklípek Liberec, Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Meteobudka za radnicí přenese do dávných dob bez mobilů

Když chce dnes někdo zjistit, jaké bude počasí, podívá se s největší pravděpodobností do mobilní aplikace nebo na internet. Za časů, v nichž se ještě telefony po kapsách nenosily, k tomuto účelu sloužily v ulicích měst meteorologické stanice - takzvané meteobudky. Dvě z nich se dochovaly i v Liberci; ta známější a zdobnější, takzvaná Lambrechtova, se nachází u zadní stěny radnice.

V roce 1898 ji z iniciativy Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory, Spolku přátel přírody, libereckého magistrátu a spořitelny vybudoval renomovaný mechanik specializující se na meteorologické přístroje Wilhelm Lambrecht z Göttingenu. Jeho továrna osazovala meteobudky v celé Evropě.

"Jen málokdo si udělá čas a projde se městem v klidu tak, aby vnímal například nádherné detaily fasád libereckých měšťanských domů. I meteobudka u zadní strany historické budovy radnice je takovým milým detailem, který často ve spěchu mineme. Je to škoda," uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Šestiboká stavba v novorenesančních formách neskrývá inspiraci tvarem radniční věže. Budka je krytá plechovou mansardovou stříškou s kovovými aplikacemi v podobě slunečnic., šestiboký sokl je zhotoven ze zdejší žuly. Budka obsahuje Lambrechtův polymetr, zapisovací teploměr, teploměr maximo-minimální, termohygroskop a holosterický barometr.

Ve dvacátém století prošly stavba i měřicí přístroje několika opravami. V roce 1987 byla meteorologická budka prohlášena za státní kulturní památku.

Text: TZ Liberecký kraj

60.léta (archiv Jiří Cvrček)
60.léta (archiv Jiří Cvrček)

Dva pohledy na radnici (počátkem 20.století)


K budově pošty (druhý snímek) přiléhají dva jednotně řešené domy s novorenesanční fasádou (čp.557 a 175 - I). Vzdálenější má zajímavou historii. Původně to bylo stavení v ulici 5.května, ne větší než poslední zachovány domek (viz třetí a čtvrté foto ulice 5.května ). V šedesátých letech dostal patro a v roce 1891 ho Adolf Bürger přebudoval do dnešní podoby a vzadu přistavěl druhou část, obrácenou průčelím do náměstí. Oba domy s podlažími v nestejné výši mají společné schodiště.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Podoba domu ještě před přestavbou (zdroj: eBay)
Podoba domu ještě před přestavbou (zdroj: eBay)
1989
1989
1918 (archiv O.Musil)
1918 (archiv O.Musil)
rok 1914  (zdroj : https://gallery.hungaricana.hu )
rok 1914 (zdroj : https://gallery.hungaricana.hu )

Seidlův dům po požáru (1891)

Na nároží Železné a Frýdlantské ulice, tvořícím rozcestí zemských cest do Žitavy a do Zhořelce, stával prastarý zájezdní hostinec, údajně nejstarší budova horní liberecké osady. Na jeho místě byl postaven v 17.století patrový zčásti hrázděný dům (čp. 244 - I), pojmenovaný podle posledního majitele, obchodnika a provozovatele pohřebního ústavu Gustava Seidla, který měl předtím obchod U řetězu.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Seidlův dům po požáru v roce 1891 a jeho podoba 20.9.2020
Seidlův dům po požáru v roce 1891 a jeho podoba 20.9.2020
v roce 1833 sídlil Seidl v Pražské ulici, v roce 1855 v hostinci U Řetezu
v roce 1833 sídlil Seidl v Pražské ulici, v roce 1855 v hostinci U Řetezu
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka