LIBERECKÉ TRAMVAJE

První elektrická pouliční dráha v Čechách začala jezdit v Praze roku 1891. Další byla zavedena v Teplicích (1894) a pak následovalo naše město. V roce 1895 založilo akciovou Společnost liberecké pouliční dráhy, pro níž postavil Norimberský podnik EAG první trať o rozchodu 1000 mm a městskou elektrárnu s vozovnou a dílnami. 

Na území dnešní České republiky vzniklo v letech 1895 až 1911 celkem osmnáct drážních systémů, které lze alespoň po jistou dobu jejich existence považovat za tramvajové,.Devět z nich leželo v samotných Čechách (uvažujeme-li o Praze a okolí jako o jedné síti), ovšem pouze dva (Praha a Plzeň) byly vybudovány s tzv. normálním rozchodem kolejí 1435 mm, ostatních sedm bylo provozováno na úzkém rozchodu 1 000 mm (Teplice, Liberec, Ústí nad Labem, Jablonec nad Nisou, Most - Litvínov, Mariánské Lázně a České Budějovice - řazeno chronologicky podle doby vzniku). Na Moravě to byly čtyři provozy - z nich tři na rozchodu 1435 mm (Brno, Ostrava a Olomouc), na rozchodu 1000 mm pouze jediný, částečně však přecházející do Čech (Jihlava). Konečně na části území Slezska, jež po I. světové válce připadla Československu, se na rozchodu 1000 mm nalézaly dva provozy (Opava a Těšín - ten však po 1. světové válce rozdělila hranice mezí Československem a Polskem, což bylo hlavní příčinou jeho předčasného zániku. Třetí město v "rakouském" Slezsku s tramvajovým provozem na rozchodu 1000 mm - Bílsko - případlo po 1. světové válce Polsku, a není proto zahrnuto). Vedle toho existovalo na Ostravsku několik kolejově vzájemně propojených provozů o ještě užším rozchodu - 760 mm.

Historie liberecké městské hromadné dopravy se začala psát 25. 8. 1897, kdy byl po pouhých třech měsících stavebních prací slavnostně zahájen provoz. Trať začínala u nádraží v prostoru před dnešní Vratislavickou pivnicí (dříve městskou váhou), vedla dvoukolejně ulicí 1. máje , za mostem se rozdvojovala a pokračovala jednokolejně ulicí Jánskou (v opačném směru dolní částí třídy 1. máje) na Soukenné náměstí. Také na Benešovo náměstí vedly koleje v každém směru zvlášť: nahoru Revoluční a Moskevskou ulicí, dolů Pražskou. Dále už byla trať jednokolejná s výhybnami (zdvoukolejněna byla 12. 6. 1907). Kolem hlavní pošty zahýbala Sokolskou ulicí na Šaldovo náměstí a odtud vedla po dnešní trase na prozatímní konečnou stanici Městský lesík (nyní ZOO). Do Lidových sadů byla prodloužena už po necelých třech měsících. Od roku 1904 jezdily tramvaje na Šaldovo náměstí ulicí 5. května.

Elektrická dráha - na svou dobu velmi pokrokový a moderní dopravní prostředek - si získala oblibu veřejnosti. V roce 1898 přepravila na 800 000 cestujících. Do roku 1914 bylo dodáno celkem 32 motorových a 8 vlečných vozů. Postupně byly vybudovány tratě do Rochlice, Růžodolu I a do Horního Hanychova. Původní malou vozovnu v areálu elektrárny nahradila nová v nynější Nitranské ulici (1908), sloužící dodnes.

Léta první světové války se nepříznivě projevila i ve slibně se rozvíjející tramvajové dopravě. Mnoho zaměstnanců narukovalo, a tak musel být provoz od prvních válečných měsíců značně omezen. Přesto však rostly počty i přepravovaných osob - to vše samozřejmě na úkor údržby vozů, tratí i veškerého dalšího zařízení. Tramvaje posloužily také k rozvozu raněných vojáků od nádraží k lazaretům rozmístěným po městě (poprvé už 29. 11. 1914). V dopravní službě se jako průvodčí objevily ženy (od 31.7. 1915), nahrazující muže odvedené na frontu. I po vzniku ČSR zůstala elektrická dráha německým podnikem s němčinou jako úředním jazykem.

Teprve roku 1925 bylo Ministerstvem železnic nařízeno zavést dvojjazyčné označení a také průvodčí museli ovládat oba jazyky. Přesto se často Čechům v libereckých tramvajích prostě "nerozumělo". Vozový park byl po válce opraven, ale i tak nestačil rozšířenému provozu. Proto bylo rozhodnuto zakoupit 10 motorových vozů z vagonky ve Studénce a později sedm dalších z českolipské vagonky Bohemia (1928-30). Od 13. prosince 1924 bylo zavedeno číslování linek: 1 Nádraží - Lidové sady, 2 Rochlice - Růžodol I, 3 Soukenné náměstí - Horní Hanychov. K nim přibyla roku 1934 linka č. 4 Lidové sady - Pekárny. Síť pouliční dráhy se za první republiky příliš nezměnila. Trať do Růžodolu I byla prodloužena za most přes Nisu dnešní Londýnskou ulicí k restauraci Altdeutsche (Letka). Dále byla začátkem třicátých let v Žitavské ulici vybudována jednokolejná spojka od nádraží k viaduktu a zároveň zrušen úsek tratě v ulicích Barvířské, Orlí a Františkovské. Ve stejné době bylo při velké přestavbě Soukenného náměstí částečně změněno vedení koleji a byla zbořena původní budova čekárny s místnostmi pro dozorce a s ve řejnými záchodky. Projekty na prodloužení trati až k nově vybudované dolní stanici lanovky na Ještěd a na vybudování smyčky v Lidových sadech byly zamítnuty.

V roce 1929 bylo přepraveno asi 8 milionů osob. Vliv hospodářské krize se naplno projevil až v polovině třicátých let. Počet ces. tujících klesl na 5,4 milionu a ztráty na příjmech činily přes milion korun. Musely být prodlužovány intervaly mezi jízdami a propouštění někteří zaměstnanci. Zdrojem vedlejšího příjmu začaly být i reklamní tabule, umístěné na bocích a střechách vozů.

K přepravě osob sloužily i fiakry a zčásti také železnice, ale tramvajová doprava zůstala až do 50. let nejdůležitější součástí městské dopravy.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, P.Dvorský, I.Grisa a G. Jäkl - Uzkorozchodné tramvajové provozy, 2007)