21.8.1968 v Liberci 

25.08.2022
archiv Jan Bartoš
archiv Jan Bartoš
archiv Jan Cichý
archiv Jan Cichý
archiv Jan Bartoš
archiv Jan Bartoš
v roce 1968 (archiv Jany Zahurancové)
v roce 1968 (archiv Jany Zahurancové)
 v roce 1968 (archiv Jany Zahurancové)
v roce 1968 (archiv Jany Zahurancové)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Stávka před vrátnicí Textilany v roce 1968 (archiv Všichni Čermáci)
Stávka před vrátnicí Textilany v roce 1968 (archiv Všichni Čermáci)
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull

Obarvil jsem si černobílý den na libereckém náměstí, kde jsem byl i přítomen - Liberec 21.8.1968 (color Fotočas)


Tanky, obrněné transportéry a další vojenská technika dorazily do Liberce 21. srpna 1968 kolem druhé hodiny ranní a ještě ten den tekla v ulicích města krev.Liberecké ulice zaplnily v krátké době stovky lidí, kteří proti přítomnosti cizí armády bouřlivě protestovali. Okupační jednotky se skládaly ze sovětských vojáků dislokovaných v tehdejší Německé demokratické republice (NDR) a v Polsku. Přes Liberec směřovali k Praze. Jejich cesta vedla kolem Šaldova divadla, hlavní pošty a radnice na hlavním náměstí, které se v té době ironicky jmenovalo Bojovníků za mír (dnes náměstí Dr. Edvarda Beneše).Jak vzpomíná Petra Erbanová, tehdy dvacetiletá, před radnicí se kolem tanků shromáždil dav lidí: "U radnice jich byla spousta. Křičeli, nadávali, hrozili pěstmi. Několik lidí házelo z lešení radnice na projíždějící tanky rajčata. Nikdo se ale nechoval násilně."O tom, co se před radnicí odehrálo jen o chvíli později, nevěděla. S kamarádkou pokračovala ulicí 5. května v cestě do práce na dnešní Šaldovo náměstí: "Kousek za námi se objevil tank. Z něj vykukovali dva vojáci. Začali po nás všech střílet. Prchali jsme proto do malého podloubí. Chtěla jsem utéct, ale najednou jsem upadla. Koukla jsem se na nohu a z ní se řinula krev. Měla jsem roztržené lýtko, nemohla jsem se na tu nohu postavit, byla jak kus hadru," popisuje Petra Erbanová. Před dalšími střelami ji zachránili dva muži, kteří ji schovali do vchodu jednoho z domů a poté odnesli na rukou do nemocnice.V té době došlo před radnicí ke krveprolití. Jako zázrakem ho přežil tehdy čtyřiadvacetiletý Petr Šída, a mohl proto nepřiměřenou reakci sovětských vojáků na protesty místních obyvatel popsat.Vojáci začali z bezprostřední blízkosti pálit do davu a Petra Šídu zasáhlo celkem sedm střel. Měl prostřelená obě kolena, dvakrát levou holeň, levé chodidlo, lehké střelné zranění měl i na paži a nejvážněji byl zraněn v oblasti pánve.V nemocnici měl ono osudové ráno 21. srpna 1968 službu MUDr. František Plhoň. O obsazení Československa se dozvěděl cestou do práce. Když dorazil do nemocnice, už se operovalo na osmi stolech a desítky zraněných čekaly trpělivě na ošetření.Markéta Kristová, Paměť národa15. 8. 2018 11:02

archiv Zdeněk Chyba
archiv Zdeněk Chyba
archiv Zdeněk Chyba
archiv Zdeněk Chyba

Devět mrtvých, 45 zraněných, tanky v centru města a zbořené podloubí. Tak vypadal 21. srpen roku 1968 v Liberci.

21. srpen roku 1968 byl v Liberci tragický. Po palbě z tanků ve městě zemřelo šest lidí, další dva skonali v nemocnici a jednoho muže zasypala suť.


Pomník, který na zdi radnice připomíná dramatický průjezd okupačních vojsk Libercem je silným mementem - bronzový stylizovaný tankový pás, který vytvořil sochař Jiří Gdovín na sobě nese jména všech tehdejších obětí. Je mezi nimi například Eva Livečková, Rudolf Starý nebo Bohumil Kobr. Na další desce je připomenuto i 45 zraněných.


21. srpna roku 1969 se v centru Liberce shromáždilo několik tisíc lidí, aby si připomněli 1. výročí okupace své země a také proti ní protestovali. Podle Jaroslava Pažouta z katedry historie liberecké Technické univerzity se zde lidé začali scházet už 20. srpna, tehdy se ale dav ještě pokojně rozešel. Den poté už byly prostesty mohutnější, začaly dopoledne a narostly, když se lidé vraceli z práce.
Komunistická strana ovšem protestující očekávala a dokonce se na ni dlouhodobě připravovala. Proti demonstrantům vyrazilo asi 800 členů Lidových milicí a Veřejné bezpečnosti společně s armádou. Proti nespokojeným obyvatelům Liberce byla nasazena vodní děla i obrněné transportéry. Navzdory tomu demonstranti na čas ulice ovládli a dokonce se jim podařilo znepojízdnit jeden z transportérů. Ve večerních hodinách se ale dav podařilo rozehnat a odstraněny byly i květiny, které vzpomínající položili na místa, kde v roce 1968 zahynuly jejich spoluobčané.


(zdroj: https://liberec.rozhlas.cz/srpen-1968-v-centru-liberce-pietni-shromazdeni-u-pomniku-obetem-okupace-8041103?fbclid=IwAR2gZ1jDOB332KN3S18NcdtzuA16x9xxKT3rDfCzoXR-UXtHcayDy7BniBI a archiv Vladimíra Vencla )
i Já se účastnil - Petr Bláha
i Já se účastnil - Petr Bláha

Pomník obětem okupace 1968 v Liberci

Liberec, Náměstí Edvarda Beneše, budova radnice

"Uctíme jejich památku, která nikdy nesmí vymizet z naší paměti. Přijdeme tam se zaťatými pěstmi a zuby. Slibme si, drazí přátelé, že před majestátem jejich tragické a zbytečné smrti zachováme rozvahu a důstojnost. Nikdo se nebude stydět za slzu, protože to bude i slza vzdoru a pečeť na slibu, aby se podobná tragédie již nikdy nemohla opakovat."

Svobodný Vpřed, ranní vydání 24. srpna 1968

Stylizovaný tankový pás je umístěn na čelní stěně liberecké radnice hned vedle hlavního vchodu. Jeho tvůrcem je liberecký sochař Jiří Gdovín. Slavnostně byl odhalen 21. srpna 1990.

V jednotlivých článcích tankového pásu se zrcadlí otisk devíti jmen obětí srpnového vpádu okupačních vojsk do Liberce, které zahynuly nebo byly smrtelně zraněny 21. srpna 1968.

Eva Livečková (31 let)

Rudolf Starý (63 let)
Bohumil Kobr (72 let)
Stanislav Veselý (44 let)
Josef Fialka (65 let)
Zdeněk Dragoun (19 let)
Jindřich Kuliš (25 let)
Miroslav Čížek (23 let)
Vincenc Březina (67 let)

S nápadem na pomník přišel v roce 1990 jeden ze zakladatelů Občanského fóra v Liberci Miroslav Bernard. V srpnu 1968 byl jedním z těch, které sovětští okupanti dávkou z kulometu postřelili. Proto je poslední článek tankového pásu beze jména. Jak říká Miroslav Bernard, je to článek za něho. Tankový pás je ulit z bronzu. Když jej v roce 1990 sháněl, přinesla jedna z dárkyň Janského plaketu za dárcovství krve - se slovy Krev za krev.

Přidávám něco z Malé Moskevské (Hana Brázdová)
Přidávám něco z Malé Moskevské (Hana Brázdová)
kolorováno Jan Mocňák
kolorováno Jan Mocňák

archiv Šárka Rondošová-Brunnerová

Hana Venglová - 1968 dokumenty a fotografie

Noviny Vpřed 21. 8.1968 - Zvláštní vydání  (Archiv Petr Ruprecht)

21.8.1968 - jsem přímo u toho byl... (color Fotočas)
21.8.1968 - jsem přímo u toho byl... (color Fotočas)
archiv fotočas Mirek
archiv fotočas Mirek

MŮJ PŘÍBĚH /21.8.1968

Den, který se nedá už nikdy zapomenout.

Jsem jablonečák, a do Liberce jsme s Otou Pečenkou, mým kamarádem tenkrát jeli stopem, protože v Jablonci jsme stáli na čáře před Jizerou, čekali na kolony ruských tanků a furt se nic nedělo. Někdo v davu řekl, že to jezdí všechno přes Liberec, tak jsme neváhali a jeli, Stopem proto, protože ten den se nikam nedalo tradičními spoji rychle dostat.

Když jsme tam dorazili, tak jsme chvíli stáli dole na Fugnerce u tramvají a koukali na tanky jak se valí seshora po dnešní Lipové ulici od radnice a řekli jsme si že jdeme na náměstí, že tam bude živo. Když jsme tam došli, bylo plné náměstí lidí a samozřejmě nejvíce jich bylo před hotelem Radnice, kudy to všechno odleva od Sokolské kolem divadla a Radnice - a pak dolů do Moskevské valilo...tank za tankem !!

No a jak jsme se taky prodrali dopředu,abychom toho viděli tak jsme uviděli jako na objednávku. Prostě správné místo ve správný čas a hlavně NÁHODA. Vše se událosnad během 10 minut co jsme na náměstí k Radnici dorazili.

Tank v koloně v rozestupu asi 30 metrů normálně jel, lidi kolem řvali a hrozili, a co si pamatuju, jakoby dostal najednou smyk na kolejíchn nebo čert ví zdali úmyslně, což si myslím že ne, se stočil prudce vlevo a v jízdě zajel do podloubí, kde stáli bohužel i lidi.

To se ještě nic tak moc nědělo, ti co tam stáli asi stačili uskočit jen úlek, ale my a celé náměstí začalo řvát a "pěstičkami" hrozit. Tank chvíli stál na místě, podpěrné sloupy byly pryč, jinak vše drželo zatím docela pohromadě a pak začal pomalu couvat, vyjíždět.

No a jak odcouval, najednou se celá přední stěna až po druhé patro sesunula k zemi a zasypala plno lidí kteří furt stáli pod podloubím i u domu vedle....hlavně mladé kluky kteří chtěli být hodně blízko, tenkrát se jim říkalo také chuligáni..!

Poklop se po zastavení stroje otevřel a vylezl, tedy vykoukl tankista a čuměl na to, co to provedl a co se vlastně stalo. V tu ránu ale dostal cihlou do hlavy (do tankistické kukly)od někoho z davu a radši rychle zapadl zase do díry pod poklop. Když vylezl, což bylo asi za 15 vteřin, měl v ruce samopal. Celé náměstí jsme v tu chvíli hledali úkryt na zemi a za autama na přilehlém parkovišti. My jsme taky, pamatuju skočili za nějakého Moskviče a lehli na zem. Slyšeli jsme dávky ze samopalu, a když jsme jen očkem a mezírkou vykoukli skrze okna auta viděli jsme jak má samopal nad hlavou a střílí, ale do vzduchu.. někdo pak tvrdil že do lidí, ale to není pravda. To jsme tedy ani neviděli ani to nikdo později netvrdil...

No a zavřel se poklop, asi tak po minutě, tank zaburácel trhnul sebou, popadaly z něj zbytky cihel a zdiva a odfrčel Moskevskou podle Fotografie pryč, zřejmě na Prahu za ostatními.. Moc dlouho se nezdržel, a to co natropil, ho vůbec nezajímalo. Kolona tanků prostě jezdila dál...

--------------

Já myslím dodnes, a pak se i povídalo že ruský kluci kteří v podstatě museli jen poslouchat v tanku byli unaveni, jeli celou noc odkudsi z Německa a prostě nepozorností, únavou mikrospánkem, nebo nevím proč se to stalo, se to prostě stalo. Podle mne a tenkrát po vystřízlivění i podle většiny to nebylo úmyslné. Byly tam velké, kluzké dlaždice, koleje, i mezi šoféry tanků prý byli nováčci kteří toho moc ještě neuměli, k tomu okolnosti a vypětí se stresem udělaly své.

Další věc je ještě potom ty sanitky a zranění pod podloubím i mrtví, viděli jsme to na vlastní oči jak je hlavně ti tkzv. grázlové a chuligáni jako jediní, nebojácně vyhrabávali a nosili zpřelámaný a v krvi do sanitek, jak hadrové panáky. 😞

Taky v té době, v tom dni zastřelili na Radnici toho zedníka na lešení, co hodil seshora na kolonu prkno, a z gaziku za tankem jeli nějaký oficíři a jeden z nich ho viděl a z auta ho na lešení zastřelil. (to jsme ale neviděli). Dlouho, možná ještě dnes tam furt byla kytka na zdi...

Mirek Fotočas. - to bylo tenkrát, když nám bylo už měsíc 18/ let !!

Liberec v roce 1968

(archiv Jindřich Nosek)

archiv Zdeněk Skorpl
archiv Zdeněk Skorpl
Nahoru směr sídliště - Penny, vlevo ČSAO
Nahoru směr sídliště - Penny, vlevo ČSAO
Zřejmě foceno od benzínky ty poklopy jsou asi nádrže na benzín.
Zřejmě foceno od benzínky ty poklopy jsou asi nádrže na benzín.
Stará pumpa , Hodkovická
Stará pumpa , Hodkovická
Tady je vidět ještě pošta.Poštovni nám.👏
Tady je vidět ještě pošta.Poštovni nám.👏

Rochlice v roce 1968

(archiv Jindřich Nosek)

Přejezd Hodkovická
Přejezd Hodkovická
Křižovatka u drogerie, vpravo je teď Prettl
Křižovatka u drogerie, vpravo je teď Prettl
ul. Horáková u Poštovního náměstí
ul. Horáková u Poštovního náměstí