V 19. století propukaly v libereckých textilkách dělnické nepokoje. Vzpouru dělníků rozbíjejících textilní stroje potlačil roku 1844 oddíl vojáků, kteří pak v Liberci zůstali, aby dohlíželi na pořádek. Ve volných chvílích chodili vojáci na výlety i na vrchol hory Ještěd.Roku 1844 vojáky následovali manželé Barbara a Florián Haslerovi z Horního Hanychova, kteří nahoru nosili zásoby pití a uzenek, které ve stánku vojákům prodávali. Zásoby do stánku donášeli denně na zádech. Nápad manželů Haslerových ocenil místní lesník Hebelt a roku 1847 nechal na vrcholu postavit dřevěnou chatu (srub), kterou manželům Haslerovým pronajal. Domek sice po několika letech provozu shořel, ale Haslerovi si na jeho místě roku 1850 vybudovali přístřešek vlastní, tentokrát kamenný, opřený o skalní výklenek a se střechou z chvojí. Dalo se v něm i přespat. Mezi roky 1863 a 1867 se budovala silnice z Horního Hanychova přes Tetřeví sedlo (zvané též Výpřež) do Křižan. V té době si manželé Haslerovi zbudovali objekt, který nabízel možnost kvalitnějšího ubytování. Vedle něho byla roku 1876 zbudována i pětimetrová vyhlídková věž. Tu však roku 1889 z bezpečnostních důvodů strhli a nahradili novou o výšce 8 metrů. Ovšem ani ta zdejším povětrnostním podmínkám dlouho neodolala a roku 1903 ji poryv větru strhl.[4][8] K chatě, které se již říkalo Rohanova, dostavěl roku 1885 Německý horský spolek pro Ještědské pohoří a Jizerské hory (Der Deutsche Gebirgsverein für das Jeschken- und Isegebirge, zkráceně DGV) verandu s kapacitou 200 lidí a v roce 1909 se stal dokonce majitelem celého objektu.

Zájem návštěvníků o Ještěd na přelomu 19. a 20. století vysoce převyšoval možnosti Rohanovy chaty (ročně jich na vrchol vystupovalo až 40 tisíc), a proto v letech 1905 a 1906 začal majetný Německý horský spolek budovat novou pojmenovanou "Nový ještědský dům", podle návrhu Ernsta Schäfera, která nabízela 23 pokojů, noclehárnu, velký sál a verandu. Architektovi budovy spolek svěřil i její výstavbu, a kvůli obtížnému transportu těžkého stavebního materiálu byla většina objektu postavena ze dřeva.[10] Po druhé světové válce se v roce 1945 stal majitelem této chaty Klub českých turistů a od roku 1959 sloužil objekt i k televiznímu vysílání. Nejprve od 24. ledna toho roku ke zkušebnímu, ale od 1. května 1959 již pravidelnému vysílání. V provozu byla chata až do 31. ledna 1963, kdy ji při neopatrném rozmrazování vodovodního potrubí zachvátil požár. Nezachránila ji ani rychlá pomoc ve formě hasicích přístrojů, dopravovaných sem lanovkou. Již ale po čtyřech dnech se podařilo obnovit televizní vysílání z provizorně vybudovaného telekomunikačního vysílače. O rok později z neopatrnosti shořela i původní Rohanova chata, jež ale tou dobou již sloužila pouze jako nouzové ubytování pro dělníky, kteří likvidovali následky požáru vedlejší chaty. (zdroj: Wikipedia)

Historie kopce JEŠTĚD

Ještěd byl odedávna považován za jednu z hlavních dominant severních Čech a za symbol města Liberce, rozprostírajícího se pod ním, i celého Libereckého kraje.
Podle kronikáře Johanna Cazla Rohna byl prý v roce 1737 poprvé na vrcholovém skalisku vztyčen kříž, první z řady křížů na Ještědu. Byl kamenný a odolával větrům i bouřím až do roku 1812. Po jeho vzoru byly na vrcholu Ještědu stavěny další kříže, které však již byly dřevěné.
Nepominutelnou památkou na vrcholu je Rohanský pamětní kámen obeliskového tvaru, který byl vztyčen na počest návštěvy knížete Rohana v roce 1828. Na konci 19. století začal na Ještědu poskytovat služby občanům hanychovský občan Florian Hasler s manželkou Barbarou, kterým se v roce 1868 podařilo postavit první částečně kamennou chatu pojmenovanou právě po knížeti Rohanovi. Pro velký zájem návštěvníků o horu Ještěd přistavěl Horský spolek k chatě manželů Haslerových prostornou verandu pro takřka 200 osob. To povzbudilo návštěvnost a v roce 1876 se na vrcholu Ještědu objevila první rozhledna. Roku 1889 musela být stržena a na jejím místě byla postavena rozhledna nová.
Na přelomu století zařízení na vrcholu již nevyhovovala a sílily hlasy, podporující stavbu nového hotelu s vyšší kapacitou i úrovní služeb. Po několika pokusech zadal Horský spolek projekt i realizaci libereckému staviteli Schäferovi, který stavbu provedl za pouhých 6 měsíců od položení základního kamene. Slavnostní otevření nové dominanty Ještědu se konalo 13. ledna 1907. Mohutná kamenná budova s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna, měla 23 hostinských pokojů, noclehárnu, společenskou místnost i rozsáhlou verandu. Tato jedinečná stavba s bohatou historií ukončila svůj provoz tragicky, požárem 31. 1. 1963. Stavba nového objektu, který by se stal dominantou Ještědu, byla zahájena v roce 1965, po demolici vyhořelého objektu. Do užívání byla předána 9. 7. 1973. Projekt věže, který navrhli architekt Karel Hubáček a statik Zdeněk Patrman, pochází z let 1963-1966. Stavba proběhla v letech 1966-1973.
Odvahou své konstrukce i architektonického výrazu získala věž brzy pozornost nejen domácího, ale i zahraničního publika. V roce 1969 za ni architekt Hubáček získal mimořádně prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů. Její tvar i kultivovaný technicismus detailů navozují poetické asociace se světem sci-fi, zároveň však věž jedinečně reaguje na krajinný kontext, na kuželovitý vrchol hory Ještěd, jemuž dodává elegantní aerodynamickou špičku. V tomto spojení technicismu se smyslem pro přírodní prostředí zaujímá věž jedinečné místo v celé české i středoevropské architektuře své doby. Stavba byla ukončena 21. 9. 1973 a tím byl započat i provoz restaurace a hotelu.
Historické milníky v časové ose:
1737 – na vrcholovém skalisku vztyčen první kamenný kříž
1844 – manželé Haslerovi z Hanychova zřídili na vrcholu občerstvovací stanici
1847 – na vrcholu postaven dřevěný domek, který byl pronajat Haslerovým
1868 – postavena kamenná Rohanova chata na Ještědu, která sloužila jako hostinec
1876 – první rozhledna, 5 m vysoká
13. ledna 1907 – slavnostní otevření nové mohutné kamenné budovy s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna, hotel
červen 1933 – na Ještěd začala jezdit lanovka (vyrobila ji firma František Wiesner z Chrudimi, její stavbu financovaly a lanovku provozovaly Československé státní dráhy, dnes České dráhy)
1. července 1958 – začátek televizního vysílání (Radioklub Svazarmu Liberec)
31. ledna 1963 – požár budovy s rozhlednou
30. července 1966 – položen základní kámen pro současnou stavbu
25. – 27. srpna 1968 - rozhlasová stanice Svobodné studio Sever (provizorní vysílací stanice vedle lanovky)
1969 – projekt architekta Karla Hubáčka získal prestižní Perretovu cenu, nejvyšší ocenění Mezinárodní unie architektů (jako čtvrtý architekt na světě)
1971 – 1975 – celková přestavba lanovky (provoz byl znovu zahájen na Silvestra roku 1975)
21. září 1973 slavnostně otevřen nový hotel a vysílač
1990 – vztyčen současný kříž na vrcholu
2013 – 40 let hotelu a vysílače Ještěd
Zdroj: web
(color Fotočas)

Vrchol Ještědu s Rohanovým kamenem

Na pohlednici z roku 1904 je vrchol nejvyšší hory Ještědského hřbetu a symbol města Liberce, které leží pod ním v údolí Nisy, dosud ještě holý a pustý a turisté postávají jen na křemencových balvanech. Do roku 1903 zde stála dřevěná rozhledna, mohutný horský hotel byl na vrcholu postaven až roku 1907. Stará Rohanova chata stála od roku 1868 o něco níž pod vrcholem a není tedy na pohlednici vidět. Obě stavby pohltil čas. Horský hotel shořel v lednu 1963, Rohanova chata o rok později. Do dnešní doby přetrvalo tak jen nejstarší znamení lidské přítomnosti na Ještědu, a to Rohanův kámen, který dominuje této pohlednici. Nechal jej vztyčit kníže Rohan, když roku 1838 zakoupil českodubské panství. Světelská kronika ale píše, že "kámen byl vztyčen na památku tobo, že kněžna Adéla, choť knížete Kamila z Rohanů, roku 1838 na vrchol této hory s četným komonstvem vystoupila".

Ještěd

Jistě, nepletete se. Žádná Čomolunga, či něco, co tu ještě nebylo. Obyčejný kopec o tisíci metrech nahoře s hotelem a televizní věží. Nic víc, než lanovkou nahoru a dolů, pohled do kraje tak bratru do osmdesáti kilometrů. Kdysi hranice panství šlechticů z Frýdlantu v Čechách a Rohanů ze Sychrova. Neprůchodný relikt v cestě k Liberci a pořád dál do Saska k Žitavě a podél Nisy k Baltu. Dědové horu obešli buď zprava po hřebenu z Hodkovic, Záskalím pěkným stoupáním nebo obloukem přes Kuřivody k Jablonnému, Lemberku a rovnou k Žitavě... Tudy a nikudy jinudy, nařídil sám pan král a ostatní ostrouhali.

Až někdy, něco víc než před sto lety, se Ještěd silničkou překlopil pro babky ze Světlé, z Rozstání a z Dubu, co nosily do Liberce na prodej "králici", máslo, vajíčka, to vše v krosně na zádech, pro nespokojené dělníky, co pracovali v textilkách v Liberci, pro dřevaře a vápeníky, kteří hoře brali její poklady. Chodili sí sem zastřílet vojácí, myslivci, houbaři na houby. Pašeráci ten kopec mnohokrát zdolali. V Kryštofově Údolí měli i svou hospodu. A potom přišli turisti, na pláních Ještědu se scházeli nespokojení dělníci. Z Ještědu se stala turistická celebrita. Češi a místní Němci si z hory udělali cíl nedělních výletů.

Rostou tam í houby. Na Výpřeži, kde se kdysi přepřahalo a odpočívalo a kde bylo temeno cesty na cestě tam í zpátky, se dnes nechává auto na parkovišti, Odtud chodí davy do lesa, jak sami říkají na Ještěd na houby. I já tam chodím se střídavým štěstím. Spíš víc než často nenajdu nic, ale je tu legrace, když vídím ostatní, kteří jako lovečtí ohaři jeden druhého předbíhají a snaží se najít o houbičku víc. Oči jim při tom poletují jak na špejlích. Je tu spousta borůvčí a shozených větví a drží se tu všude voda v kalužích.

Ještěd a jeho okolí je jako nočník Evropy, kde prší a je mlhavo téměř pořád. Kácí tu stromy, samé jehličí a nešetrně je vláčí lesem. Houby se tím pádem zastraší, co že se to v lese na Ještědu děje a nechce se jim ven, na světlo boží. A ty ještědské přitom mimořádně dobře chutnají. Lidé zklamaní tou neúrodou jsou naštvaní. Přijdou domů a hádají se s manželkou, tlučou děti a jdou do hospody nadávat na poměry, na korupci na radnici. Co na to všechno říci? Ony houby všeobecně málo rostou a je to dáno, aspoň si to, myslím, počasím. Až porostou, uvidíte je v košících lidí, co pojedou z Hanychova dolů do města tramvají. Někteří tu úrodu zakrývají, nevím proč, houby patří do našeho jídelníčku, co pamatuji...

(Zdroj: Brouzdání kolem Chrastavy - Příběhy, fejetony a dobové pohlednice Egona Wienera, 2013)

JEŠTĚD SYMBOL LIBERECKA 

Ještěd byl vždy dominantou severních Čech a symbolem kraje pod ním. První kříž na vrcholu byl vztyčen údajně již v roce 1737, byl kamenný a vydržel až do roku 1812, kdy byl povalen. Přesto však tradice křížů na vrcholu pokračovala dál, i když po roce 1834 už jen kříži dřevěnými. Roku 1838 byl na vrcholu postaven obelisk na památku návštěvy Adély Rohanové, zvaný dodnes Rohanský kámen(Rohanstein). Tento kamenný objekt stojí na někdejší hranici mezi Rohanským a Clam-Gallasovským panstvím.
Zájem turistů o vrchol se probudil až v polovině 19. století. Turisté však netoužili jen po nádherném výhledu po okolí, ale přáli si také na vrcholu načerpat síly. V tom jim vyšli vstříc manželé Florian a Barbara Haslerovi z Horního Hanychova, kteří zde o letních nedělích roku 1844 zřídili prodej občerstvení z přinesených zásob. O tři roky později nabízel podobnou službu také rohanský lesník Hebelt. Roku 1850 zbudovali Haslerovi na Ještědu vlastní chatu, kterou v následujících letech vylepšovali a návštěvníkům nenabízeli jen občerstvení, ale také nocleh. Stará chata dosloužila roku 1868, byla však záhy nahrazena chatou novou, částečně kamennou, finančně podpořenou i mnoha předními libereckými občany. K této Rohanově chatě byla roku 1885 přistavěna Německým horským spolkem terasa pro 200 lidí. V květnu 1876 byla na vrcholu postavena dřevěná věž. Tato 5 m vysoká vyhlídková věž byla první rozhlednou této části Čech a vydržela až do konce července 1889. Ještě v témže roce však byla postavena rozhledna nová - vysoká 8 metrů. Zároveň s tím se ovšem začalo uvažovat o stavbě honosnější. Liberecká firma Gustav Sachers a synové navrhla kamennou stavbu v podobě středověkého hradu, horský spolek však na takto velkolepou stavbu neměl dostatek prostředků a souhlas s ní nedal ani majitel panství - hrabě Clam-Gallas.

Na přelomu století zařízení na vrcholu již nevyhovovala a sílily hlasy podporující stavbu nového hotelu s vyšší kapacitou i úrovní služeb.

Nový horský hotel vznikl podle plánů libereckého stavitele Schäfera. Základní kámen byl položen 27. 6. 1906 a již za půl roku - 13. 1. 1907 - byl hotel slavnostně otevřen. V jeho přízemí byla velká společenská místnost pro víc než 100 hostů, hotel měl 23 pokojů a noclehárnu, terasu pro 50 lidí a 23 metrů vysokou rozhlednu. Horský spolek zaplatil za stavbu 161 000 K, pozemek pod hotelem však nevlastnil, ale měl jej na 50 let pronajatý od hraběte. Atraktivita Ještědu se ještě zvýšila, když zde byla v letech 1909-1911 postavena tříkilometrová sáňkařská dráha, na níž se v roce 1914 konalo první mistrovství Evropy. Dráha byla koncem třicátých let poškozena polomem, v 60. letech byla v jejích místech postavena nová, kratší, jejíž torzo je na místě dodnes. Skutečnou ranou pro Horský spolek však bylo postavení lanovky roku 1933 - to sice znamenalo příliv návštěvníků, ale zároveň se dle tehdejšího výnosu stal vrchol hory majetkem provozovatele lanové dráhy (ČSD) a tak vlastně přešel do majetku státu.
Roku 1945 se hotel stal majetkem Klubu českých turistů, později přešel pod hotelový a restaurační podnik. Od roku 1959 sloužil kromě turistiky také televiznímu vysílání. Hotel i původní Rohanova chata (přejmenovaná na Chatu brigádníků) byly do roku 1962 rekonstruovány podle návrhu libereckého architekta Karla Wintera.
31. ledna roku 1963 však při neopatrném rozmrazování potrubí vznikl v budově hotelu požár, kterému celá stavba podlehla. Stejný osud v následujícím roce potkal i Rohanovu chatu - jen důvod byl jiný: rozmrazování oděvů.
Přesto však vrchol neměl zůstat pustý. Nová budova byla od počátku navrhována jako hotel i televizní vysílač. Projekt vypracoval architekt Karel Hubáček z ateliéru SIALLiberec a základní kámen byl položen 30. 7. 1966. Během stavby byla jako ubytovna dělníků Pozemních staveb roku 1966postavena v sedle Černého vrchu horská chata Ještědka. Nový hotel a vysílač ve tvaru rotačního hyperboloidu byl slavnostně otevřen 21. září 1973.
Ještěd je také významným telekomunikačním uzlem. Proto když původní chata vyhořela, bylo nutné postavit vedle horní stanice lanovky provizorní vysílací stanici. Právě z té vysílalo ve dnech 25.-27. srpna 1968Svobodné studio Sever provozované dvěma techniky a rozhlasovým redaktorem Miroslavem Hladíkem, kteří používali vybavení Libereckých výstavních trhů. Sedmadvacátého srpna v něm živě vystoupil herec Jan Tříska a pozdější prezident Václav Havel. Tuto událost dnes připomíná pamětní tabulka na posledním ze zbytku základů bývalé vysílací stanice
Tradiční dřevěný kříž, odstraněný v osmdesátých letech, se na vrchol hory vrátil roku 1990.

První pohlednice patří do skupiny vzácných dopisnic s personifikací hory. V okénkách je rohanský pamětní kámen a stejnojmenná chata.

Na čtvrté pohlednici je zachycena první rozhledna postavené v roce 1876 a stará Rohanská chata s veranandou z roku 1885

Na dalších dvou pohlednicích je rozhledna z roku 1889.

Pro velký zájem návštěvníků přestavět Horský spolek v roce 1885 k chatě manželů Haslerových prostornou verandu pro takřka 200 osob zachycenou na další pohlednici.

Nepominutelnou památkou je rohanský pamětní kámen obeliskového tvaru, který byl vztyčen na počest návštěvy knížete Rohana v roce 1828.

Další pohlednice ukazuje romantický návrh od liberecké firmy Sachers a synové na vzhled hotelu ve stylu středověkého hradu, který naštěstí nebyl realizován.

Na další pohlednici je ideální model schválené stavby s upraveným okolím i informacemi pro turisty. Na vrcholu se nacházely i další drobné stavby.
Nejstarší historii mají kříže. Již zmíněný kamenný z roku 1737 zničil blesk sám v roce 1787 ho nahradil nový, podřízený lesním radou Lorenzem. Bouře nebo vandalové ho několikrát zničili, ale vždy byl obnoven.
Novější kříž z akátového dřeva byl vztyčen v roce 1935, soudobý pochází z roku 1990.

Nejčastější a nejžádanější byly pohlednice se záběrem budovy nového hotelu v letní i zimní náladě,pořízené z různých stran, vzdáleností a v různém provedení. Zůstávají také jedním z mála dokumentů připomínající bohatou historii této jedinečné stavby, která byla tragicky ukončena požárem 31.ledna 1963.

K zimní idylce patřila i saňkařská, podle původního názvu "rohačková dráha ".
Na pohlednici vidíme, jak přemostěním křižuje cestu na vrchol. Byla vybudována v roce 1910 a ve své době patřila k nejlepším v Evropě. Měřila 3,3 km s převýšením 400 metrů a měla šířku 4 metry. Třináct klopených zatáček bylo opatřeno 3 až 5 metrů vysokými zabránami, chránícími závodníky před opuštěním dráhy.

Na ostatních záběrech je lanovka ,která je na Ještěd v provozu od roku 1933.
Stala se hned od svého vzniku velkým magnetem a do jisté míry zastínila samotný ještědský hotel ..

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Historie

Ještěd byl odedávna považován za jednu z hlavních dominant severních Čech a za symbol města Liberce, rozprostírajícího se pod ním, i celého Libereckého kraje.

Podle kronikáře Johanna Cazla Rohna byl prý v roce 1737 poprvé na vrcholovém skalisku vztyčen kříž, první z řady křížů na Ještědu. Byl kamenný a odolával větrům i bouřím až do roku 1812. Po jeho vzoru byly na vrcholu Ještědu stavěny další kříže, které však již byly dřevěné.

Nepominutelnou památkou na vrcholu je Rohanský pamětní kámen obeliskového tvaru, který byl vztyčen na počest návštěvy knížete Rohana v roce 1828. Na konci 19. století začal na Ještědu poskytovat služby občanům hanychovský občan Florian Hasler s manželkou Barbarou, kterým se v roce 1868 podařilo postavit první částečně kamennou chatu pojmenovanou právě po knížeti Rohanovi. Pro velký zájem návštěvníků o horu Ještěd přistavěl Horský spolek k chatě manželů Haslerových prostornou verandu pro takřka 200 osob. To povzbudilo návštěvnost a v roce 1876 se na vrcholu Ještědu objevila první rozhledna. Roku 1889 musela být stržena a na jejím místě byla postavena rozhledna nová.

Na přelomu století zařízení na vrcholu již nevyhovovala a sílily hlasy, podporující stavbu nového hotelu s vyšší kapacitou i úrovní služeb. Po několika pokusech zadal Horský spolek projekt i realizaci libereckému staviteli Schäferovi, který stavbu provedl za pouhých 6 měsíců od položení základního kamene. Slavnostní otevření nové dominanty Ještědu se konalo 13. ledna 1907. Mohutná kamenná budova s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna, měla 23 hostinských pokojů, noclehárnu, společenskou místnost i rozsáhlou verandu. Tato jedinečná stavba s bohatou historií ukončila svůj provoz tragicky, požárem 31. 1. 1963. Stavba nového objektu, který by se stal dominantou Ještědu, byla zahájena v roce 1965, po demolici vyhořelého objektu. Do užívání byla předána 9. 7. 1973. Projekt věže, který navrhli architekt Karel Hubáček a statik Zdeněk Patrman, pochází z let 1963-1966. Stavba proběhla v letech 1966-1973.

Odvahou své konstrukce i architektonického výrazu získala věž brzy pozornost nejen domácího, ale i zahraničního publika. V roce 1969 za ni architekt Hubáček získal mimořádně prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů. Její tvar i kultivovaný technicismus detailů navozují poetické asociace se světem sci-fi, zároveň však věž jedinečně reaguje na krajinný kontext, na kuželovitý vrchol hory Ještěd, jemuž dodává elegantní aerodynamickou špičku. V tomto spojení technicismu se smyslem pro přírodní prostředí zaujímá věž jedinečné místo v celé české i středoevropské architektuře své doby. Stavba byla ukončena 21. 9. 1973 a tím byl započat i provoz restaurace a hotelu.

Historické milníky v časové ose:

• 1737 - na vrcholovém skalisku vztyčen první kamenný kříž

• 1844 - manželé Haslerovi z Hanychova zřídili na vrcholu občerstvovací stanici
  
• 1847 - na vrcholu postaven dřevěný domek, který byl pronajat Haslerovým
  
• 1868 - postavena kamenná Rohanova chata na Ještědu, která sloužila jako hostinec
  
• 1876 - první rozhledna, 5 m vysoká
  
• 13. ledna 1907 - slavnostní otevření nové mohutné kamenné budovy s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna, hotel
  
• červen 1933 - na Ještěd začala jezdit lanovka (vyrobila ji firma František Wiesner z Chrudimi, její stavbu financovaly a lanovku provozovaly Československé státní dráhy, dnes České dráhy)

• 1. července 1958 - začátek televizního vysílání (Radioklub Svazarmu Liberec)
  
• 31. ledna 1963 - požár budovy s rozhlednou
  
• 30. července 1966 - položen základní kámen pro současnou stavbu
  
• 25. - 27. srpna 1968 - rozhlasová stanice Svobodné studio Sever (provizorní vysílací stanice vedle lanovky)
  
• 1969 - projekt architekta Karla Hubáčka získal prestižní Perretovu cenu, nejvyšší ocenění Mezinárodní unie architektů (jako čtvrtý architekt na světě)
  
• 1971 - 1975 - celková přestavba lanovky (provoz byl znovu zahájen na Silvestra roku 1975)
  
• 21. září 1973 slavnostně otevřen nový hotel a vysílač
  
• 1990 - vztyčen současný kříž na vrcholu
  

• 2013 - 40 let hotelu a vysílače Ještěd

Když u nás prší

První kapky deště ani nevnímáte, to jenom po obočí a po tvářích vám stéká trocha vody, a těch pár kapek nestojí za to otevřít deštník. V nejhorším se schováte pod strom, pod římsu v Pražské ulici, nebo vstoupíte někam do obchodu, nastoupíte, rychleji než jindy, do tramvaje, do autobusu. Zatím se vedle vás na asfaltu vytvořila kaluž, a kdosi neopatrný vás šťouchnul deštníkem do zad. Pokud jste si ho vy sami doma zapomněli, věřte, že neutečete svému osudu.

Déšť v Liberci nebo v Jablonci je o rychlé vodě těžkých černých mraků, o řekách Nise, Smědé, Jeřici, Ploučnici. Tak, jako umí odpočívat voda, správný déšť umí přicházet rychle. Zprvu, jak říkám, je to spíš něco, jako že na paloučku padá rosa, maminčino láskyplné pohlazení. Pak přijde tátovo šťouchnutí, jako když jinde zahřmí. To začnou padat z nebe šňůrky vody a to vás přitlačí ke zdi. Tiskneme se a mačkáme se jeden na druhého...

Voda z nebe padá po vědrech. Lije jako z konve, a co je prapodivné, po chvíli, když už nemá, kam by tekla, tlačí se vzhůru kanály, To je mela! Ulice náhle vypadá jako řeka a zastávka autobusu, dole na Tržním, je ostrůvek v moři. Voda je všude. Auta se tlačí u chodníků a město je plné zkřehlých vodníků. Ulice jsou plné mokrých triček s výraznou křivkou mokrých prsou přitahující pohled kdekterého muže.

Mokří jsou všichni i stromy, větve, listy a poklopy kanalizací jen tlučou o asfalt. Voda kolem se snad vaří. Mokré jsou zdi domů, okapy nestačí, kdo nestačil zavřít okna, ten se domů ani netěší. Kam se schovali ptáci, vůbec netuším. Město se zastavilo a jakoby se zatajeným dechem poslouchalo. Co když nepřestane pršet?

Potoky vody a silnice, jak řeka Nisa, už tlačí před sebou, co jinde vzala ze zahrádky, za ploty, nebo pod okny. Rychlá liberecko-jablonecká voda je jako zlodějovy ruce. Nestačí, že si už vzala vaše boty, ponožky, nohavice od kalhot, které už za nic nestojí. Voda je bubeník, velikánské trouby hlas. Kde zůstalo šumění deště, šustot listí, kam padly první kapky? Teď jde o život.

Živel se rozzuřil, jako pes, co trhá řetězem, uvázaný u boudy. Voda padá kolmo. Je jako stěna, která nás dělí od ostatního světa, kde neprší, kde se slunce na obloze normálně směje a hřeje. Každý, kdo tohle letní vodní drama zažil, má na co vzpomínat. Můžete stát uprostřed města a město doslova hoří - odpařuje se všude kolem vás voda a pára z tisíců kapek stoupá k Ještědu a mizí v oblacích. Déšť pomalu končí. Končí hrůza, doslova apokalypsa. Diváci, užaslí a ještě celý zkoprnělí, se pomalu rozcházejí. To bylo něco uprostřed Evropy.

Městská doprava, osobní auta, lidé se pomalu vzpamatovávají. Všechno se vrací do starých kolejí, ptáci do korun stromů, do koryt potoků a řek ryby s potkany, prádlo na šňůry. Děti se těší do zoo, lidé pootevírají okna, aby se dalo opět doma dýchat. Obchody se plní lidmi. Je po dešti.

(zdroj: Brouzdání kolem Chrastavy - Příběhy, fejetony a dobové pohlednice Egona Wienera)

Probírat se starými odznaky, které máme uložené v muzeu, může být zajímavé dobrodružství. Máme jich ve sbírce několik tisíc a snad každý si mezi nimi najde své oblíbené téma - politiku, spolkovou činnost, zábavu nebo vzpomínky na slavné osobnosti. A také turistiku. Vydavatelé odznaků se totiž rádi chlubili krásou míst, ve kterých žili. Na sportovních, politických nebo firemních odznacích tak najdeme historické památky, panorama hor, klubová sídla nebo slavné výjevy z historie. Třináctý leden 1907 byl skutečně mimořádný den. Horský hotel, který završil geniální dílo přírody a ozdobil vrcholovou partii špičatého Ještědu, se začal stavět v létě 1906 a byl vlastně jedním z "vedlejších produktů" Německočeské výstavy, která se ve stejné době odehrávala v Liberci. Dnes již starý hotel na hřebeni Ještědu nenajdeme, protože v lednu 1963 vyhořel a o několik let později byl nahrazen ještě slavnějším objektem od architekta Karla Hubáčka. Archivní pohlednice ale dodnes prozrazují, že šlo o jednu z nejzajímavějších staveb v historii liberecké architektury. A odznak vydaný k jejímu otevření patří k nejhezčím v naší sbírce.

(archiv Severočeského muzea Liberec)

Proč chtěl Hitler stavět pod Ještědem tunel?

Od chvíle, kdy pro něj Karel Hubáček navrhl elegantní hotel s vysílačem, poutá Ještěd pozornost především svým vrcholem. Stavba, která přirozeně dotvořila siluetu hory a pro své unikátní prostorové i technologické řešení získala pevné místo v učebnicích architektury, si obdiv a pozornost určitě zaslouží – a ve spojení s nádherným výhledem jde o výletní cíl, který není radno minout. Stavební plány spojené s Ještědem se ale ne vždy týkaly jen toho, co bude na něm.

Stačilo málo a horu by dnes protínal dálniční tunel na důležité spojnici z Chebu do Zhořelce a polské Vratislavi. Aspoň takové byly plány říšských inženýrů, kteří po zabrání Sudet v roce 1938 začali plnit vizi Adolfa Hitlera na propojení třetí říše hustou sítí kvalitních rychlostních komunikací. Strategicky významný Liberec měl mít spojení na nově budované bavorské dálnice co nejdříve – horská příhraniční krajina ale úkol trochu komplikovala.

Za nejvhodnější variantu trasy dálnice kolem Liberce byla nakonec zvolena ta, která počítala s tunelem pod Ještědským hřebenem. Její autor, inženýr U. Huber, ji prosazoval už v roce 1939, definitivně pak její výhodnost stvrdila výprava projektantů z berlínské společnosti dr. Todta v březnu 1940. V té době se zdálo, že projektu nic nestojí v cestě, dokonce se objevují spekulace, že stavebníci někdy roku 1941 začali razit patní štolu. Vývoj na bojištích druhé světové války ovšem zakrátko odvedl pozornost Němců docela jiným směrem a smělé plány nakonec zůstaly jen na papíře.

(zdroj - Česko - země příběhů)