Saňkařská dráha na Ještědu
Sáňkařský sport se začal na Liberecku rozvíjet už koncem 19. století. První veřejné závody uspořádal Horský spolek pro Ještěd a Jizerské hory (Gebirgsverein für Jeschken und Isergebirge) na uježděné silnici ze Smědavy do Bílého Potoka. Jelo se večer při svitu měsíce za účasti 33 sáňkařů.
Návrh postavit sáňkařskou dráhu evropského formátu na svazích Ještědu podal v roce 1909 továrník Adolf Hoffmann, který si předtím prohlédl obdobná zařízení v Norsku, Rakousku a Švýcarsku. Trať vytyčil inženýr Ernst Weber z lesního úřadu hraběte ClamGallase, jehož polesím měla dráha vést. Na stavbě pracovalo jen 20 dělníků, ale přesto mohl být už 12. 12. 1909 zahájen provoz. Start byl těsně pod vrcholem Ještědu. Dráha byla 3 313 m dlouhá, s výškovým rozdílem 440 m a spádem v rozmezí 10-20 %. Měla šířku 8 m, vlastní těleso bylo 4 m široké, po stranách byly metrové příkopy, zbytek zabírala cesta pro pěší. Dvojí křížení s komunikacemi si vyžádalo stavbu dřevěných mostů. Horní přes silnici u Hybných kamenů měl 5 pilířů a byl 45 m dlouhý (> 1136), spodní přes turistickou cestu měřil 6 m. Dráha měla signální zařízení pro měření časů, bylo na ní 6 velkých a 12 menších klopených zatáček, vysokých 25 m, opatřených nahoře bedněním nakloněným dovnitř. Saně dosahovaly v dolním úseku rychlosti až 80 km/h.
První závody se konaly v lednu 1910. I když byla úvodní zimní sezona zkrácená, svezlo se na dráze přes 7000 závodníků a prohlédly si ji další tisíce zvědavců. Sáňkařská dráha měla výbornou polohu a brzy se stala známou ve světě. Zahraniční závodníci konkurovali zpočátku nevhodně vybaveným domácím sáňkařům polštářovanými ocelovými saněmi, které řídili tak, že se pažemi, na nichž měli kožené rukavice s železnými hřeby, dotýkali podle potřeby dráhy. Vůbec první mistrovství Evropy přidělil mezinárodní sáňkařský svaz, ustavený v roce 1913 v Drážďanech, našemu městu. Konalo se 1.-2. 2. 1914 a mistrem se stal Rudolf Kauschka z Liberce. Brzy ale vypukla světová válka a sáňkařská dráha byla během čtyř let zničena. Tento sport se začal znovu rozvíjel až v roce 1922, kdy se na obnovené ještědské dráze konaly první závody. V roce 1931 poškodila dřevěné součásti vichřice, takže několik let bylo možné pořádat pouze závody místního významu jen v její dolní části. Roku 1939 hostil Ještěd 8. mistrovství Evropy, ale pak vypukla další světová válka, během níž trať zpustla natolik, že většina umělých zatáček byla do roku 1945 v troskách a po horní části se sváželo dříví. Obnovena a odvodněna byla až v roce 1958. O rok později, k 50. výročí vybudování původní dráhy, bylo Liberci přiděleno 10. mistrovství ČSR, ale pro nedostatek sněhu se neuskutečnilo. V lednu 1961 se na opravené dráze konal krajský přebor a v letech 1964 a 1965 na zkrácené trati (délka 860 m, převýšení 150 m, 5 zatáček) dvě mistrovství republiky. Z libereckých závodníků byla nejlepší Jana Vodrážková-Jarolímová, která získala titul v mixu s Vodrážkou (1964) a o rok později i v kategorii žen. Sáňkaři, lyžaři a několik menších jednot se sdružili 25. 11. 1964 do TJ Ještěd. Z původní dráhy se zachovala jen část pilířů horního mostu a zářez do terénu, viditelný ze silnice na Výpřež.
V roce 1979 se začalo uvažovat o stavbě nové sáňkařské a bobové trati, ale nakonec zůstalo jen u plánů. Dnes slouží jen 540 m dlouhá dřevěná dráha s pěti zatáčkami. Po krádeži technického zařízení, která ji vyřadila na dva roky z provozu, byla zásluhou členů sáňkařského oddílu SC Hanychov a České spořitelny obnovena a v srpnu 1994 se na ní mohlo konat mistrovství ČR žactva v jízdě na kolečkových saních.
Také v lese nad Lidovými sady vybudovala TJ Jiskra Textilana skoro 800 m dlouhou bobovou dráhu s pěti klopenými zatáčkami, která uvítala první závodníky za umělého osvětlení 18. ledna 1959. Začínala nedaleko výšiny a končila nad amfiteátrem. Nepříznivé sněhové podmínky však způsobily, že se delší existence nedočkala.
Do nejmladší historie závodů na saních se zapsali i členové armádního střediska vrcholového sportu Dukla Liberec, kde byl tento sport zařazen mezi vrcholové v roce 1974. Celkem jedenáctkrát se stali mistry v domácí soutěži, mezinárodně úspěšní byli zejména Jindřich Zeman a Vladimír Resl, startující na ZOH 1976 a na ME 1978. (zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996 a fotoarchiv skupiny Liberec v minulosti a současnosti)
Pozn. V roce 2021 už ze sáňkařské dráhy zbylo jen pár pilířů
