Počátky libereckých kin

14.09.2022
Pozoruhodné osudy měl dům čp. 27-IV. Po několikeré přestavbě z něj vznikl počátkem 19. století znamenitý hotel U Dubu, k němuž byla postupně přistavěna ještě dvorní křídla. Tato místa Jsou spojena s počátky libereckého biografu, lóži zde měla liberecká sekce svobodných zednářů. V roce 1899 se dům změnil na pojišťovnu Union.
Pozoruhodné osudy měl dům čp. 27-IV. Po několikeré přestavbě z něj vznikl počátkem 19. století znamenitý hotel U Dubu, k němuž byla postupně přistavěna ještě dvorní křídla. Tato místa Jsou spojena s počátky libereckého biografu, lóži zde měla liberecká sekce svobodných zednářů. V roce 1899 se dům změnil na pojišťovnu Union.
Zahajovací představení stálého kina v Liberci s názvem Théatre Pathé Frčres se uskutečnilo opět v sále tělocvičny v Jablonecké ulici 28. září 1907, tedy jen třináct dní po otevření prvního stálého biografu Viktora Ponrepa v Praze. Bylo to jedno ze čtyř kin (další byla ve Vídni, Plzni a Pule) založených a řízených Robertem Můllerem, zástupcem francouzské firmy Pathé, která vyráběla filmy, promítací přístroje, filmový matenál a provozovala půjčovny a kina po celém světě. Na protest proti pronikání této zahraniční konkurence byl ve Vídni založen Svaz rakouských majitelů kinematografů (13. 11. 1907), který interpelací u Ministerstva vnitra docílil toho, že kina patřící firmě Pathé musela být uzavřena. Můller se jich ale nevzdal, v tichosti je převedl na místní koncesionáře a síť biografů ještě rozšířil. V Liberci na sebe vzal úkol falešného krytí pravděpodobně Turnverein, který v následujícím roce požádal o udělení licence. V tělocvičně se pak promítalo ještě za první republiky a podle pamětníků i za druhé světové války.
Zahajovací představení stálého kina v Liberci s názvem Théatre Pathé Frčres se uskutečnilo opět v sále tělocvičny v Jablonecké ulici 28. září 1907, tedy jen třináct dní po otevření prvního stálého biografu Viktora Ponrepa v Praze. Bylo to jedno ze čtyř kin (další byla ve Vídni, Plzni a Pule) založených a řízených Robertem Můllerem, zástupcem francouzské firmy Pathé, která vyráběla filmy, promítací přístroje, filmový matenál a provozovala půjčovny a kina po celém světě. Na protest proti pronikání této zahraniční konkurence byl ve Vídni založen Svaz rakouských majitelů kinematografů (13. 11. 1907), který interpelací u Ministerstva vnitra docílil toho, že kina patřící firmě Pathé musela být uzavřena. Můller se jich ale nevzdal, v tichosti je převedl na místní koncesionáře a síť biografů ještě rozšířil. V Liberci na sebe vzal úkol falešného krytí pravděpodobně Turnverein, který v následujícím roce požádal o udělení licence. V tělocvičně se pak promítalo ještě za první republiky a podle pamětníků i za druhé světové války.
Jubilejní kino (později Městské, pak Kapitol, dnes Varšava ve Frýdlantské ulici čp. 285-I)
Jubilejní kino (později Městské, pak Kapitol, dnes Varšava ve Frýdlantské ulici čp. 285-I)
Reformní kino ve dvoře domu č. 19 v Pražské ulici (čp. 520-II)
Reformní kino ve dvoře domu č. 19 v Pražské ulici (čp. 520-II)
Grafické zobrazení "Karmer - Lichtspiele" (komorní kino, později kino Lípa), které bylo otevřeno v roce 1914, postavené na místě několika domů s kapacitou sedm set osob. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb )
Grafické zobrazení "Karmer - Lichtspiele" (komorní kino, později kino Lípa), které bylo otevřeno v roce 1914, postavené na místě několika domů s kapacitou sedm set osob. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb )
později mělo kino Lípa hlavní vchod z boku
později mělo kino Lípa hlavní vchod z boku
Kino Adria jen zářilo, pak přišla Moskva a chátrání  Palác Adria v Liberci je obytný palác stojící na nároží dnešních ulic Rumunské a Boženy Němcové. Budova postavená ve stylu klasicizujícího akademismu je od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek. Přes ulici Boženy Němcové sousedí s Palácem Syner.  V roce 1921 odkoupila italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà z Terstu původní patrový dům, postavený kolem roku 1880 penzionovaným lékařem Christofem Stenerem. Pojišťovna tak získala urbanisticky velmi cenné nároží, které hodlala využít k postavení obytného paláce s kinem v suterénu. Technicky náročné stavby podle projektu slavného libereckého architekta Maxe Kühna se zhostila roku 1927 liberecká firma E. A. Stroner. Ještě před výstavbou šestipatrového kubusu paláce byl o jedno patro zvýšen sousední dům v ulici Boženy Němcové, který byl následně s palácem provozně propojen.  Původní kino Adria, zabírající dvě suterénní patra a mající vchod přímo z nároží, bylo nejmodernější meziválečné kino v Liberci. Kromě hlavního sálu se hrálo i v tzv. Malém kině. V době, kdy se ozvučený film objevil, bylo samozřejmě ambicí každého města, aby ho mělo také. První hrálo v ústeckém Střekově, ale Liberec se svým potenciálem samozřejmě toužil ho dohnat," popsal historik Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu. Název získalo kino podle italské pojišťovny Adriatica, která nechala funkcionalistický palác s prvky art deco vystavět. Pozdější název Moskva získalo po osvobození v roce 1945.  Roku 1964 došlo ke generálce elektroinstalace a snížení stropu v přední části o 3 m, čímž se zlepšila akustika v sále. Spodní voda, kvůli níž byla konstrukčně náročná stavba částečně zbudována na pilotech, ale brzy vykonala své a město vyhlásilo havarijní stav.  1980, kdy se kino uzavřelo. Znovu se otevřelo v roce 1991. Po další rozsáhlé rekonstrukci dosáhla kapacita kina 108 míst v přízemí a 55 na balkóně."Spíš se to ale všelijak "pytlíkovalo", popsal historik a připomněl, že na místě Malého kina vznikla diskotéka.(videoklub pro 60 diváků).  Pak prošla budova, kterou architekti považují dosud za jednu z nejhodnotnějších staveb první republiky, divokou privatizací, jejíž následky řeší dosud konkurzní správce. V současné době se ani jeden ze sálů nevyužívá soustavně.  "Po někdejším slavném kinu tam zůstaly snad jen věšáky," Autor: Jana Švecová Liberecký deník
Kino Adria jen zářilo, pak přišla Moskva a chátrání Palác Adria v Liberci je obytný palác stojící na nároží dnešních ulic Rumunské a Boženy Němcové. Budova postavená ve stylu klasicizujícího akademismu je od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek. Přes ulici Boženy Němcové sousedí s Palácem Syner. V roce 1921 odkoupila italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà z Terstu původní patrový dům, postavený kolem roku 1880 penzionovaným lékařem Christofem Stenerem. Pojišťovna tak získala urbanisticky velmi cenné nároží, které hodlala využít k postavení obytného paláce s kinem v suterénu. Technicky náročné stavby podle projektu slavného libereckého architekta Maxe Kühna se zhostila roku 1927 liberecká firma E. A. Stroner. Ještě před výstavbou šestipatrového kubusu paláce byl o jedno patro zvýšen sousední dům v ulici Boženy Němcové, který byl následně s palácem provozně propojen. Původní kino Adria, zabírající dvě suterénní patra a mající vchod přímo z nároží, bylo nejmodernější meziválečné kino v Liberci. Kromě hlavního sálu se hrálo i v tzv. Malém kině. V době, kdy se ozvučený film objevil, bylo samozřejmě ambicí každého města, aby ho mělo také. První hrálo v ústeckém Střekově, ale Liberec se svým potenciálem samozřejmě toužil ho dohnat," popsal historik Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu. Název získalo kino podle italské pojišťovny Adriatica, která nechala funkcionalistický palác s prvky art deco vystavět. Pozdější název Moskva získalo po osvobození v roce 1945. Roku 1964 došlo ke generálce elektroinstalace a snížení stropu v přední části o 3 m, čímž se zlepšila akustika v sále. Spodní voda, kvůli níž byla konstrukčně náročná stavba částečně zbudována na pilotech, ale brzy vykonala své a město vyhlásilo havarijní stav. 1980, kdy se kino uzavřelo. Znovu se otevřelo v roce 1991. Po další rozsáhlé rekonstrukci dosáhla kapacita kina 108 míst v přízemí a 55 na balkóně."Spíš se to ale všelijak "pytlíkovalo", popsal historik a připomněl, že na místě Malého kina vznikla diskotéka.(videoklub pro 60 diváků). Pak prošla budova, kterou architekti považují dosud za jednu z nejhodnotnějších staveb první republiky, divokou privatizací, jejíž následky řeší dosud konkurzní správce. V současné době se ani jeden ze sálů nevyužívá soustavně. "Po někdejším slavném kinu tam zůstaly snad jen věšáky," Autor: Jana Švecová Liberecký deník
odstřel kina Sofia  (29.3.1987 archiv Tomáše Krebse)
odstřel kina Sofia (29.3.1987 archiv Tomáše Krebse)
Kino Vratislavice (1996) (archiv Petr Kolín)
Kino Vratislavice (1996) (archiv Petr Kolín)
Kino Praha Kyjevské náměstí. Ten dům vlevo - bílá střecha je kino Praha, dnes je tam proluka. (komentář Pavel Šípek, archiv Jan Sušer)
Kino Praha Kyjevské náměstí. Ten dům vlevo - bílá střecha je kino Praha, dnes je tam proluka. (komentář Pavel Šípek, archiv Jan Sušer)
Letní kino Kino v zámeckém parku bylo dobudováno pro Filmový festival pracujících (FFP), zahájený 14.8.1950 sovětským filmem Spiknutí odsouzených, který "odhadoval bez ostychu ty, kdož se snaží rozpoutat novou válečnou vřavu, jen aby se jejich kapsy plnily zlatem. " Při úpravách v roce 1962 byla plocha hlediště vyasfaltována, instalovány laminátové lavičky pro 2100 diváků a kino vybaveno jako jedno z prvních v republice 70 mm formátem. Plátno mělo rozměr 9 x 25 m. Na zahajovací představení byl takový nával, že se musela uspořádat půlnoční repríza. Vedle FFP a politických shromáždění běžel přes krátké liberecké léto i normální filmový provoz. Areál vznikl díky obětavé práci stovek brigádníků i organizátorů, ale nebýt politického zájmu mít ve středu města vhodný prostor pro masové akce, neměl by za nepříznivých podmínek celý projekt opodstatnění. Také FFP se později přestěhoval pod střechu ostatních libereckých kin. Promítání v letním kině skončilo definitivně v roce 1993.  (zdroj Kniha o Liberci)
Letní kino Kino v zámeckém parku bylo dobudováno pro Filmový festival pracujících (FFP), zahájený 14.8.1950 sovětským filmem Spiknutí odsouzených, který "odhadoval bez ostychu ty, kdož se snaží rozpoutat novou válečnou vřavu, jen aby se jejich kapsy plnily zlatem. " Při úpravách v roce 1962 byla plocha hlediště vyasfaltována, instalovány laminátové lavičky pro 2100 diváků a kino vybaveno jako jedno z prvních v republice 70 mm formátem. Plátno mělo rozměr 9 x 25 m. Na zahajovací představení byl takový nával, že se musela uspořádat půlnoční repríza. Vedle FFP a politických shromáždění běžel přes krátké liberecké léto i normální filmový provoz. Areál vznikl díky obětavé práci stovek brigádníků i organizátorů, ale nebýt politického zájmu mít ve středu města vhodný prostor pro masové akce, neměl by za nepříznivých podmínek celý projekt opodstatnění. Také FFP se později přestěhoval pod střechu ostatních libereckých kin. Promítání v letním kině skončilo definitivně v roce 1993. (zdroj Kniha o Liberci)
Filmový festival v letním kině 28.8. 1952
Filmový festival v letním kině 28.8. 1952

POČÁTKY LIBERECKÝCH KIN

Necelého půl roku poté, co byl v Paříží bratry Lumièrovými veřejně předveden vynález filmu, mohli i Liberečané spatřit tuto technickou novinku, chápanou tehdy spíše jako kuriozitu, o níž ještě nikdo nepředpokládal, že se vyvine ve svébytný druh umění. Stalo se tak v hostinci U Dubu (Zur Eiche, čp. 27-IV) v Moskevské ulici, kde se 5. června 1896 konalo první filmové představení kočovného biografu. O pár domů výš, v Panorámě (Weltpanorama čp. 18-IV), se o rok později začaly (31. 10.) promítat pro mládež zeměpisné, dějepisné, sportovní i jiné světelné obrazy (diapozitivy).

Roku 1906 se na Německo-české výstavě zastavilo při putování po českých zemích švýcarské "elektrické divadlo" The Royal Bio Co. Louise Praisse, které pořádalo představení v tělocvičně v Jablonecké ulici. Pro tuto příležitost byla natočena sedmidílná filmová reportáž z návštěvy císaře Františka Josefa, která zachytila přijetí hlavy monarchie na libereckém nádraží, uvítání starostou před radnicí, vystoupení na balkonu radnice a květinovou slavnost při prohlídce výstavy. Byl to jeden z nemnoha filmů natočených v Čechách v počátcích kinematografie a na programu Royal Bia zůstal i v následující sezoně.

V roce 1907 se začínají v českých zemích objevovat stálá kina, jež postupně vytlačují kočovný kinematograf. Větší produkce filmů touž umožnila častější obměňování programu, takže už nebylo třeba s několika málo snímky objíždět řadu štací. Brzy se také objevily půjčovny znamenající další rozšíření repertoáru (do té doby si museli promítači filmy sami kupovat). Zahajovací představení stálého kina v Liberci s názvem Théatre Pathé Frčres se uskutečnilo opět v sále tělocvičny v Jablonecké ulici 28. září 1907, tedy jen třináct dní po otevření prvního stálého biografu Viktora Ponrepa v Praze. Bylo to jedno ze čtyř kin (další byla ve Vídni, Plzni a Pule) založených a řízených Robertem Múllerem, zástupcem francouzské firmy Pathé, která vyráběla filmy, promítací přístroje, filmový matenál a provozovala půjčovny a kina po celém světě. Na protest proti pronikání této zahraniční konkurence byl ve Vídni založen Svaz rakouských majitelů kinematografů (13. 11. 1907), který interpelací u Ministerstva vnitra docílil toho, že kina patřící firmě Pathé musela být uzavřena. Můller se jich ale nevzdal, v tichosti je převedl na místní koncesionáře a síť biografů ještě rozšířil. V Liberci na sebe vzal úkol falešného krytí pravděpodobně Turnverein, který v následujícím roce požádal o udělení licence. V tělocvičně se pak promítalo ještě za první republiky a podle pamětníků i za druhé světové války.

O promítání živých obrazů byl v Liberci zájem. Pro další stálé Jubilejní kino (později Městské, pak Kapitol, dnes Varšava ve Frýdlantské ulici čp. 285-I) postavil podnikatel Heinrich Sieber speciální budovu podle návrhu Roberta a Arnolda Peukera, otevřenou 10. 9.1908. Mezi prvními diváky byli i členové městské divadelní komise, kteří se vyslovili s uznáním o moderním zařízení tohoto elektrického divadla. Promítalo se denně od 15 do 23 hodin. Roku 1914 přestavěl kino s hledištěm pro 234 diváků stavitel Adolf Bůrger. Jeho původní secesní podobu ale zcela setřela velká přestavba v roce 1922, kdy zde podle návrhu architektů Effenbergera a Noppse (a jistě i na přání stavebníka Siebera) vznikla zajímavá symbióza kina v přízemí a autohaly v patře, přístupné z Vavřincova vrchu. Kino dostalo balkon s 82 místy a v parteru mohlo sedět 354 diváků. K dalším vnitřním úpravám došlo v roce 1954, kdy byly zrušeny lóže. Přestavba na širokoúhlé promítání proběhla roku 1960 a o pět let později dostal biograf podle návrhu pražské Kinotechniky dnešní podobu.

Sieber byl zřejmě úspěšný podnikatel, neboť se společníkem E. Öserem přebudoval prostory ve dvoře domu č. 19 v Pražské ulici (čp. 520-II) a otevřel zde 27. 8. 1910 Reformní kino, Protože se postupně specializovalo na kovbojky a dobrodružné filmy, začali mu Liberečané přezdívat Revolverkino.

Další biograf, Central-Palast, byl otevřen 23. 12. 1913 a brzy po něm bvlo 31. I. 1914 zprovozněno Komorní kino (Kammerlichtspiele, dnes Lípa), jehož výrazné secesní průčelí můžeme dosud obdivovat v ulici 1. máje. Tak se Liberec dostal co do počtu kin na čtvrté místo v českých zemích (v Praze jich bylo 39, Brně 11, Ostravě 5, Teplicích 3, po dvou měly Ústí nad Labem, Jablonec nad Nisou, Plzeň, Most, Karlovy Vary a Opava).

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Z první republiky zdědil poválečný Liberec celkem devět kin. K 1. květnu 1948 dostala jména podle hlavních měst spřátelených států: z Adrie se stala Moskva, z Kapitolu Varšava, ze Zdaru Sofia, ze Slavie v Rochlici Praha a z Času Bělehrad, který byl poté, co se Jugoslávie rozhodla jít vlastní politickou cestou, změněn na Lípa. Posledním klasickým biografem, který v Liberci vznikl, byl Máj, jenž už žádné jméno hlavního města nenesl. Otevřen byl v roce 1975 ve společenském středisku Centrum na Králově Háji. Prázdné, tiché a opuštěné. Tak slavilo v roce 2014 liberecké kino Lípa stoleté výročí, ale po letech chátrání v roce 2020 rozkvetla, z bývalého kina v Liberci je luxusní klub  Liberecký biograf Kammerspiele, dnešní kino Lípa, před sto lety slavnostně uvítal první diváky. Významné výročí neslaví v nejlepší kondici: momentálně je biograf zavřený. Skončil v tichu a zapomnění a nikdo neví, jaký bude jeho další osud.
Z první republiky zdědil poválečný Liberec celkem devět kin. K 1. květnu 1948 dostala jména podle hlavních měst spřátelených států: z Adrie se stala Moskva, z Kapitolu Varšava, ze Zdaru Sofia, ze Slavie v Rochlici Praha a z Času Bělehrad, který byl poté, co se Jugoslávie rozhodla jít vlastní politickou cestou, změněn na Lípa. Posledním klasickým biografem, který v Liberci vznikl, byl Máj, jenž už žádné jméno hlavního města nenesl. Otevřen byl v roce 1975 ve společenském středisku Centrum na Králově Háji. Prázdné, tiché a opuštěné. Tak slavilo v roce 2014 liberecké kino Lípa stoleté výročí, ale po letech chátrání v roce 2020 rozkvetla, z bývalého kina v Liberci je luxusní klub Liberecký biograf Kammerspiele, dnešní kino Lípa, před sto lety slavnostně uvítal první diváky. Významné výročí neslaví v nejlepší kondici: momentálně je biograf zavřený. Skončil v tichu a zapomnění a nikdo neví, jaký bude jeho další osud.
interiér kina v roce 2012 (foto Jan Pešek)
interiér kina v roce 2012 (foto Jan Pešek)
Lípa po letech chátrání v roce 2020 rozkvetla, z bývalého kina v Liberci je luxusní klub  Řady tvrdých sedaček jsou pryč, promítací plátno nahradila obří LED obrazovka a místo stánku s popcornem stojí jeden ze tří bohatě vybavených barových pultů. Bývalé Kino Lípa v Liberci dostalo injekci živé vody v podobě 15 milionů korun a stal se z něj moderní hudební Klub Lípa.  Za proměnou ošuntělého biografu na luxusní podnik stojí dvojice libereckých podnikatelů Martin Hřebík a Jan Fanta, kteří již několik barů a diskoték provozují.  "Impulsem byl pro nás konec oblíbeného klubu Huť v Lidových sadech. Věděli jsme, že lidé budou hledat alternativu. Chtěli jsme nabídnout zábavu v prostředí, které doposud v Liberci nebylo," vysvětluje Hřebík. Podle něj se tak z Lípy stal nejmodernější klub na sever od Prahy.  Hřebík přiznává, že přestavba 106 let staré budovy nebyla laciná. "Nákup bývalého kina stál 10 milionů, rekonstrukce zhruba 15 milionů."  A je to vidět. Hlavnímu sálu dominuje obří obrazovka, její sestřičky lemují chodby a pánové je najdou dokonce nad pisoáry. V interiéru nechybí kilometry diodových pásů, nábytek na míru nebo nápadité lustry. Dělníci se propadli do trezoru banky  Spoustu nákladných věcí však návštěvníci vůbec neuvidí. "Z kina zůstala v podstatě jenom skořápka. Všechno je nově udělané. Museli jsme i lít podlahy, aby se nepropadly," popisuje majitel a zmiňuje horké chvilky, které při rekonstrukci nastaly.  "Stavební práce po předchozích majitelích byly dost zfušované. Několikrát jsme se propadli do trezoru banky, která sídlí pod námi. Jindy praskla voda a natekla do hracích přístrojů sousedního kasína." Přestavba trvala zhruba rok a majitelé se kvůli ní museli zadlužit.  "Podnikáme deset let a nikdy jsme se nezadlužili. Ale tady už to nešlo, tak jsme si museli půjčit," přibližuje Hřebík. Když měl klub zkraje jara otvírat, přišla koronakrize. Hřebík s Fantou tak ze dne na den museli zavřít všechny podniky. "Jsme bez peněz. Jak firma, tak i já osobně. Musel jsem prodat nějaké nemovitosti, auto...," stýská si Hřebík.  Přesto věří, že právě Lípa může jeho podnikání znovu nastartovat. "Rozhodně to není jen nová diskotéka, jak si možná spousta lidí myslí. Pochopitelně taneční party tu budou, ale vedle toho chceme přinášet i živé koncerty mnoha žánrů. Prostor nabídneme i regionálním kapelám, uvažujeme o standup comedy večerech," vypočítává Hřebík.  Díky moderní technice ale klub může posloužit i ke konání besed, přednášek, workshopů nebo menších konferencí. Ven neunikne ani hlásek  Především koncerty a taneční party můžou vyvolávat otázku, zda se hluk nebude šířit do okolí. "Už před těmi 106 lety to tak dokonale postavili, že ven není slyšet vůbec nic. A to tady máme aparaturu za milion," ubezpečuje Hřebík. Protihluková skla najdou návštěvníci i uvnitř klubu. Oddělují velký sál od malého. Ten se nachází v místě bývalé promítací místnosti a člověk z něj má podobný výhled jako promítač za časů největší slávy kina.  Klub Lípa přivítá první návštěvníky v pátek večer. Za sebou už ale má zatěžkávací zkoušku, při které se jako hlavní hvězda představil populární zpěvák Sebastian.  "Je to tu hezké, zvuk mi přijde dobrý. Tak doufám, že se klukům bude dařit, přeji jim to," vzkazuje majitelům liberecký rodák.
Lípa po letech chátrání v roce 2020 rozkvetla, z bývalého kina v Liberci je luxusní klub Řady tvrdých sedaček jsou pryč, promítací plátno nahradila obří LED obrazovka a místo stánku s popcornem stojí jeden ze tří bohatě vybavených barových pultů. Bývalé Kino Lípa v Liberci dostalo injekci živé vody v podobě 15 milionů korun a stal se z něj moderní hudební Klub Lípa. Za proměnou ošuntělého biografu na luxusní podnik stojí dvojice libereckých podnikatelů Martin Hřebík a Jan Fanta, kteří již několik barů a diskoték provozují. "Impulsem byl pro nás konec oblíbeného klubu Huť v Lidových sadech. Věděli jsme, že lidé budou hledat alternativu. Chtěli jsme nabídnout zábavu v prostředí, které doposud v Liberci nebylo," vysvětluje Hřebík. Podle něj se tak z Lípy stal nejmodernější klub na sever od Prahy. Hřebík přiznává, že přestavba 106 let staré budovy nebyla laciná. "Nákup bývalého kina stál 10 milionů, rekonstrukce zhruba 15 milionů." A je to vidět. Hlavnímu sálu dominuje obří obrazovka, její sestřičky lemují chodby a pánové je najdou dokonce nad pisoáry. V interiéru nechybí kilometry diodových pásů, nábytek na míru nebo nápadité lustry. Dělníci se propadli do trezoru banky Spoustu nákladných věcí však návštěvníci vůbec neuvidí. "Z kina zůstala v podstatě jenom skořápka. Všechno je nově udělané. Museli jsme i lít podlahy, aby se nepropadly," popisuje majitel a zmiňuje horké chvilky, které při rekonstrukci nastaly. "Stavební práce po předchozích majitelích byly dost zfušované. Několikrát jsme se propadli do trezoru banky, která sídlí pod námi. Jindy praskla voda a natekla do hracích přístrojů sousedního kasína." Přestavba trvala zhruba rok a majitelé se kvůli ní museli zadlužit. "Podnikáme deset let a nikdy jsme se nezadlužili. Ale tady už to nešlo, tak jsme si museli půjčit," přibližuje Hřebík. Když měl klub zkraje jara otvírat, přišla koronakrize. Hřebík s Fantou tak ze dne na den museli zavřít všechny podniky. "Jsme bez peněz. Jak firma, tak i já osobně. Musel jsem prodat nějaké nemovitosti, auto...," stýská si Hřebík. Přesto věří, že právě Lípa může jeho podnikání znovu nastartovat. "Rozhodně to není jen nová diskotéka, jak si možná spousta lidí myslí. Pochopitelně taneční party tu budou, ale vedle toho chceme přinášet i živé koncerty mnoha žánrů. Prostor nabídneme i regionálním kapelám, uvažujeme o standup comedy večerech," vypočítává Hřebík. Díky moderní technice ale klub může posloužit i ke konání besed, přednášek, workshopů nebo menších konferencí. Ven neunikne ani hlásek Především koncerty a taneční party můžou vyvolávat otázku, zda se hluk nebude šířit do okolí. "Už před těmi 106 lety to tak dokonale postavili, že ven není slyšet vůbec nic. A to tady máme aparaturu za milion," ubezpečuje Hřebík. Protihluková skla najdou návštěvníci i uvnitř klubu. Oddělují velký sál od malého. Ten se nachází v místě bývalé promítací místnosti a člověk z něj má podobný výhled jako promítač za časů největší slávy kina. Klub Lípa přivítá první návštěvníky v pátek večer. Za sebou už ale má zatěžkávací zkoušku, při které se jako hlavní hvězda představil populární zpěvák Sebastian. "Je to tu hezké, zvuk mi přijde dobrý. Tak doufám, že se klukům bude dařit, přeji jim to," vzkazuje majitelům liberecký rodák.
kino Sofia Biografu se za starého Rakouska podle jeho majitele Maxe Bondyho říkalo Zentralkino Bondy. Za první republiky změnilo kino název na Urania podle stejnojmenného vzdělávacího spolku, který zde vlastnil licenci."Po útěku židovského majitele před nacisty zde byly provedeny úpravy a kino bylo znovu otevřeno 20. ledna 1939 jako Zentral Lichtspiele. Jeho novým majitelem se stal Herrmann Hemmerling," píše Bock.Po osvobození získal biograf název Zdar a k Prvnímu máji 1948 dostal, stejně jako ostatní liberecká kina, jméno podle hlavního města spřáteleného socialistického státu: Sofia.Pod tímto názvem znali Liberečané kino až do jeho hořkého konce v sedmaosmdesátém; jen po srpnové invazi se krátce používal počeštěný původní název Central."To kino si jako dítě vybavuju," vzpomíná Petr Štěpánek z Liberce. "Chodili jsme tam s tátou. Vyprávěl mi, že budova stojí na pilotech zaražených v zemi, což mě jako malé dítě velice zaujalo a dlouho jsem přemýšlel, jak to asi vypadá."Osud secesní budovy kina se naplnil po pouhých čtyřiasedmdesáti letech od jeho otevření.Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec
kino Sofia Biografu se za starého Rakouska podle jeho majitele Maxe Bondyho říkalo Zentralkino Bondy. Za první republiky změnilo kino název na Urania podle stejnojmenného vzdělávacího spolku, který zde vlastnil licenci."Po útěku židovského majitele před nacisty zde byly provedeny úpravy a kino bylo znovu otevřeno 20. ledna 1939 jako Zentral Lichtspiele. Jeho novým majitelem se stal Herrmann Hemmerling," píše Bock.Po osvobození získal biograf název Zdar a k Prvnímu máji 1948 dostal, stejně jako ostatní liberecká kina, jméno podle hlavního města spřáteleného socialistického státu: Sofia.Pod tímto názvem znali Liberečané kino až do jeho hořkého konce v sedmaosmdesátém; jen po srpnové invazi se krátce používal počeštěný původní název Central."To kino si jako dítě vybavuju," vzpomíná Petr Štěpánek z Liberce. "Chodili jsme tam s tátou. Vyprávěl mi, že budova stojí na pilotech zaražených v zemi, což mě jako malé dítě velice zaujalo a dlouho jsem přemýšlel, jak to asi vypadá."Osud secesní budovy kina se naplnil po pouhých čtyřiasedmdesáti letech od jeho otevření.Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec
poklad z archivu Kateřiny Odrážkové. Foto není dokonalé, ale o to zajímavější. Na ceduli zvou na filmy: Vabank a Co je vám doktore? (10. 1. 1987)
poklad z archivu Kateřiny Odrážkové. Foto není dokonalé, ale o to zajímavější. Na ceduli zvou na filmy: Vabank a Co je vám doktore? (10. 1. 1987)
KINO VRATISLAVICE  Původní elektrárna byla v roce 1925 přestavěna na kino.  To zde fungovalo i za socialismu. Po revoluci zde byla diskotéka a následně kino dlouhodobě chátralo. Objevily se plány na rekonstrukci a nové kulturní využití, nicméně k realizaci nedošlo a budova byla srovnána se zemí v roce 2008. Na jejím místě je zázemí dětského hřiště.  zdroj: https://prazdnedomy.cz/.../detail/5780-kino-vratislavice
KINO VRATISLAVICE Původní elektrárna byla v roce 1925 přestavěna na kino. To zde fungovalo i za socialismu. Po revoluci zde byla diskotéka a následně kino dlouhodobě chátralo. Objevily se plány na rekonstrukci a nové kulturní využití, nicméně k realizaci nedošlo a budova byla srovnána se zemí v roce 2008. Na jejím místě je zázemí dětského hřiště. zdroj: https://prazdnedomy.cz/.../detail/5780-kino-vratislavice
archiv Mike Bike
archiv Mike Bike
Posledním klasickým biografem, který v Liberci vznikl, byl Máj, jenž už žádné jméno hlavního města nenesl. Otevřen byl v roce 1975 ve společenském středisku Centrum na Králově Háji. na pohlednici je potraviny Centrum s kinem Máj (archiv Potůčkovi)
Posledním klasickým biografem, který v Liberci vznikl, byl Máj, jenž už žádné jméno hlavního města nenesl. Otevřen byl v roce 1975 ve společenském středisku Centrum na Králově Háji. na pohlednici je potraviny Centrum s kinem Máj (archiv Potůčkovi)
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
Multikino CineStar Liberec (OC Nisa) - 1249 sedadel v 8 sálech, otevřeno v roce 2008
Multikino CineStar Liberec (OC Nisa) - 1249 sedadel v 8 sálech, otevřeno v roce 2008
Cinema City (OC Forum) - 5 sálů s 868 sedadly, otevřeno 2010
Cinema City (OC Forum) - 5 sálů s 868 sedadly, otevřeno 2010