Max Kühn
Vila Maxe Kühna a jeho ženy Berty se nachází v horní části Vrbovy ulice, která je součástí městské zahradní čtvrti. Jde o podsklepenou přízemní vilu s obytným podkrovím v mansardové střeše, pro kterou je charakteristické hodně výrazné členění.
Fasády jsou řešeny v kontrastu dvou struktur. Zatímco hrubá omítka je užitá v ploše, hladké omítky se uplatňují u vystupujících nebo dekorativních prvků v podobě ozdobných orámování znaků se závěsy z listů a květinovými vázami.
Stavbu podle Kühnova návrhu postavil Alfred Hübner. Na stavbě samotné se podílela známá a úspěšná liberecká stavební firma bratří Gustava a Ferdinanda Mikschových.
Vila byla rozdělena podle podlaží na část technického zázemí ve sklepě, společenskou část v přízemí a soukromou část v podkroví. Ve sklepě byl kromě skladovacích prostor, prádelny a kotelny také pokoj správce.
V přízemí se třemi samostatnými vstupy se v jižní části půdorysu nacházela veranda a pánský pokoj. V severní části pak kuchyně se spíží, šatna a pokojík pro služebnou. Centrální prostor domu vyplňovala schodišťová hala a jídelna.
V podkroví schodišťovou halu od jihu podle směru hodinových ručiček obklopovala koupelna, ložnice se šatnou a tři další pokoje. V interiéru nechyběla řada uměleckořemeslných prvků např. na výzdobě schodiště, obložení stěn, v podobě vitráží apod.
Vila Maxe Kühna bývá řazena k jeho raným, ještě secesním stavbám. V podobě stavby a především v řešení fasád, které byly zřetelně inspirovány libereckými klasicistními domy, se ale už projevuje architektova pozdější záliba v historizujících prvcích.
Max Kühn, křtěný Maxmilián Josef (8. října 1877, Trutnov - 14. června 1944, Liberec) byl liberecký architekt a dlouholetý pedagog na liberecké průmyslové škole. Jeho otcem byl trutnovský stavitel Konrad Kühn.
Život
Ke studiu architektury nastoupil na Vysokou školu technickou ve Vídni roku 1894, ukončil je roku 1898 na katedře Starokřesťanského a středověkého stavitelství u profesora Maxe von Ferstela, v jehož ateliéru pak krátkou dobu pracoval se svým spolužákem, vídeňským rodákem Heinrichem Fantou. Po ukončení studia přišel roku 1903 do Liberce, kde se stal profesorem na Státní průmyslové škole (Staatsgewerbeschule) - a to nejprve na pozici řadového učitele stavebního oddělení a od roku 1921 jako jeho přednosta. Na stejnou školu nastoupil roku 1904 také Fanta, se kterým společně projektoval řadu staveb ve městě a okolí. Za první světové války se stal dělostřeleckým úředníkem, po ní pokračoval ve vyučování na průmyslové škole. Nepřednášel však pouze na ní, ale také pro různé spolky a instituce - např. Spolek německých inženýrů nebo Spolek stavbyvedoucích, dále se věnoval přednáškám o historii umění v Severočeském muzeu. Učitelskou kariéru ukončil na vlastní žádost roku 1927 ze zdravotních důvodů. Byl členem Rakouského ústředního sdružení architektů, Prezidia německé zemské komise na ochranu dětí a péče o mládež a poradcem na liberecké radnici. Zemřel 14. června 1944 v Liberci. Měl manželku a tři dcery.(zdroj: Wikipedia, Novinky.cz, fotografie z archivu Zdeny Iny Bergger)
