Nerudovo náměstí a okolí

23.08.2022
A ještě jednou ČERNÝ ĶŮŇ z kalendáře z roku 1907.Teď už víme, kde ENZO FERRARI okopíroval svůj znak (archiv Jiří Jan Kolner)
A ještě jednou ČERNÝ ĶŮŇ z kalendáře z roku 1907.Teď už víme, kde ENZO FERRARI okopíroval svůj znak (archiv Jiří Jan Kolner)

NERUDOVO NÁMĚSTÍ (1901)

Toto náměstí, kdysi nazývané Hrnčířské, vzniklo ve druhé polovině 18. století při založení Filibova města a sloužilo dlouho jako tržiště. Jedním z mála domů, který si zachoval původní podobu, byl dům čp. 106-I, na snímku vlevo. Postavil si ho pro sebe roku 1772 významný stavitel Johann Josef Kunze. Ještě roku 1858 byl jediným domem stojícím na této straně náměstí a sloužil jako kasárna pro c. k. finanční stráž. V devadesátých letech 19. století dostal vpravo přístavbu, ale jeho celkový klasicistní vzhled zůstal zachován. Současně v něm byl otevřen hostinec Černý kůň. Snímek zachycuje stav nedlouho po provedených úpravách, na vrcholku štítu vidíme symbolickou figuru vzpínajícího se koně. Ve dvoře hostince vznikly rozlehlé stáje bro potahy poštovních vozů, jež se odsud vydávaly na cestu do Prahy.

Vedlejší třípodlažní dům čp. 383-I postavil roku 1869 už v novorenesanční podobě jiný hberecký stavitel Ferdinand Scholze. Až do výstavby nové soudní budovy (1877) zde byl umistěn c. k. okresní soud. Později v něm byly pouze byly a dům dostal ještě jedno podlaží.

Vedle, na rohu dnešních ulic Voroněžské a U Náspu, postavil Adolf Bürger pro továrníka Kahla obytný dům (čb. 546-I), jehož nároží zdůrazňuje ankýř ukončený dlátovitou střechou.

Úplně napravo, na severní straně náměstí, stojí dvoupodlažní dům čp. 102-I. V roce 1861 dostal do ulice U Náspu přístavbu, v níž byla umístěna barvírna. Novorenesanční vzhled mu roku 1884 vtiskl rovněž stavitel Adol Bürger.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Jaroslav Zeman
archiv Jaroslav Zeman
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(archiv Jiří Jan Kolner)
(archiv Jiří Jan Kolner)
archiv Jiří Jan Kolner
archiv Jiří Jan Kolner
Nerudovo náměstí (M.Gergelčík)
Nerudovo náměstí (M.Gergelčík)
Neptunova kašna na Nerudově náměstí 2004 (foto Petr Šimr)
Neptunova kašna na Nerudově náměstí 2004 (foto Petr Šimr)
Liliová ulice (dnes zde stojí nová budova spojů). (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970,archiv Luboš Janků
Liliová ulice (dnes zde stojí nová budova spojů). (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970,archiv Luboš Janků
Liliová ulice 29.12.2020
Liliová ulice 29.12.2020
Liberec I-Staré Město - dům čp. 109 v Řeznické ulici vedle restaurace Černý kůň (demolováno po roce 2006) Petr Dluhoš:  V tomto domě před jeho demolicí byly Vinné sklepy a léta se stáčelo víno, které bylo citit i když se šlo kolem. Snad tam byl i prodej vína, protože ta budova měla výklad s textem ,In vino veritas,, a ve vxloze byl vystavěn i soudek od vina. Adventiste ještě před jejich přestěhováním do nového kostela sídlili v domu , který byl kolmo na ulice Na kopecku a Náspu.Po jeho demolici byly na tomto místě postavené tělocvičny mezi ekonomickou školou a ZDS .
Liberec I-Staré Město - dům čp. 109 v Řeznické ulici vedle restaurace Černý kůň (demolováno po roce 2006) Petr Dluhoš: V tomto domě před jeho demolicí byly Vinné sklepy a léta se stáčelo víno, které bylo citit i když se šlo kolem. Snad tam byl i prodej vína, protože ta budova měla výklad s textem ,In vino veritas,, a ve vxloze byl vystavěn i soudek od vina. Adventiste ještě před jejich přestěhováním do nového kostela sídlili v domu , který byl kolmo na ulice Na kopecku a Náspu.Po jeho demolici byly na tomto místě postavené tělocvičny mezi ekonomickou školou a ZDS .
Nároží Řeznické a Liliové ulice cca 1920
Nároží Řeznické a Liliové ulice cca 1920

Černý kůn

je restaurace, která fungovala již v roce 1782, v současné době funguje, byť její interiér vypadá zcela jinak

Iselin-Ressel Karin - Tady v tomto hostinci oslavili moji rodiče svou svatbu 18. března 1944
Iselin-Ressel Karin - Tady v tomto hostinci oslavili moji rodiče svou svatbu 18. března 1944
Nerudovo náměstí (foto M.Gergelčík)
Nerudovo náměstí (foto M.Gergelčík)
Neptunova kašna na Nerudově náměstí v roce 1925 (zdroj Liberecký adresář roku 1926)
Neptunova kašna na Nerudově náměstí v roce 1925 (zdroj Liberecký adresář roku 1926)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Neptunova kašna na Nerudově náměstí 2004 (foto Petr Šimr)
Neptunova kašna na Nerudově náměstí 2004 (foto Petr Šimr)
Nároží Řeznické a Liliové ulice cca před 100 lety a 11.10.2021
Nároží Řeznické a Liliové ulice cca před 100 lety a 11.10.2021
Řeznická ulice (archiv Karel Čárlí Milský) a 16.10.2021
Řeznická ulice (archiv Karel Čárlí Milský) a 16.10.2021
archiv Karel Čárlí Milský - Řeznická ulice
archiv Karel Čárlí Milský - Řeznická ulice
Nerudovo náměstí (zdroj: deutschboehmen.de)
Nerudovo náměstí (zdroj: deutschboehmen.de)

Po prusko-rakouské bitvě u Liberce 21. 4. 1757

byli ranění vojáci převážení do lazaretu (nejspíš místa původní liberecké střelnice) na dnešním Nerudově náměstí. Tam umírali na následky zranění, a naneštěstí i v důsledku epidemie břišního tyfu. V roce 2011 zde byl objeven hromadný hrob a nelezeny ostatky cca 25letých mužů a malá dětská rakev.(zdroj: Michaela Bradáčová - kniha Bitva u Liberce)

(archiv Petr Ruprecht)

Nerudovo náměstí v roce 1961 (foto Jana Ducháčková)
Nerudovo náměstí v roce 1961 (foto Jana Ducháčková)

Proměna Nerudova náměstí (1961, 1994)

Na místě starých domků v popředí prvního snímku začaly být v létě 1962 hloubeny libereckými Pozemními stavbami základy pro novou telekomunikační budovu, navrženou Stavoprojektem Praha (arch. F. Kovář). Výkopové práce se protáhly, protože žulové podloží letělo hlouběji, než se předpokládalo. Objekt má čtyři nadzemní a dvě podzemní podlaží první telefonní stanice s pětimístnými čísly byly na ústřednu připojeny 29.9.1966. V březnu 1976 vyzvedl vrtulník na střechu parabolickou anténu pro nově budované radioreléové telefonní trasy. Po instalaci maďarského zařízení zde otevřel ministr spojů 21.12.1977 první automatickou telefonní ústřednu v ČSSR. Stanice zajišťuje styk pro okresy Liberec, Jablonec a Česká Lípa.
Spojení umožňovaly dvě místní ústředny o kapacitě 12900 účastníků, jeden meziměstský uzel, radiouzel rozhlasu po drátě a zesklovací stanice. V letech 1993 - 94 byla provedena kompletní oprava a zateplení vnějšího pláště budovy. Výkon stanice se zvýšil instalací nové digitální ústředny systému AGATEL S 12, která umožnila v první etapě napojení dalších dvanácti tisíc účastníků. V roce 1996 byla kapacita znovu rozšířena dalších 8 000 přípojek.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

Za těch 24 let od napsání tohoto článku se svět posunul trošku nějam jinam 😉

z libereckého adresáře roku 1926.

Firma Metzner & Co., lajntuchy a tepichy (včetně pravých perských z importu!), avizuje svou luxusní prodejnu v "Schützengasse 22". To by dnes odpovídalo ulici 5. května - ale kde přesně?

Ten Metznerův dům - amfory na střeše, zdobná okna v patře, prý až devět výkladních skříní - mi není vůbec povědomý a na číslování domů z roku 1926 se dnes člověk nemůže automaticky spoléhat. Musí se to odhadnout z detailu obrázku, kde jsou vidět dva sousedi.

Krátké hledání v satelitním snímku naznačuje, že dva sousední domy sice dodnes stojí a mají se k světu, ale Metznerův výstavní obchod bohužel nahradila jakási nevzhledná šedá krabice. Anebo... že by to byl von, zmrzačen běsy socialismu?

(autor příspěvku Tomáš Cvrček)

Kavčí ulice

(archiv O.Musil).

Liliová ulice vedle Šalďáku -

a pamatujete na starého pána, tuším že se jmenoval Zderadička, opravoval zde boty. Nedával stvrzenky, anžtož si všechny lidi pamatoval. Krásně to tam vonělo. Tenkrát snad jediný živnostník v Liberci. (autor příspěvku Jaroslav Vondra)

Frajeři měli boty šitý u Zderadičky a menší frajeři pak alespoň zvýšený podpatky. Dával tam i podkůvky (Petr Martínek)

Pamatuji, asi poslední živnostník v Liberci. Antonín Zderadička. Bohužel jsem byl ještě mladej na to, abych si nechal šít boty, tak jen oprav. (Dan Lucky)

Ano byl to pan Zderadička,pamatuji ho také a jestli se nepletu tak jeho paní prodávala v mlékárně, ktera byla kousek pod opravnou, v tom výklenku na zastávce tramvaje. Tuším,že měli dceru,kterou si tak nějak vybavuji též. (Věra Kočová) Dceru Květu a syna Tondu (Eva Procházková)

Už jsem to úplně zapomněla. Ano kus červené stvrzenky nalepil na podrážku a druhou část nám dal. a ta vůně. (Eva Březíková)