Liberec IV - Perštýn (Moskevská, Rumunská, Revoluční, Fügnerova, Na Bídě, Liebiegovo městečko)


Východní strana náměstí Dr. Edvarda Beneše
tvoří okraj liberecké čtvrti Perštýn








.jpg)


.jpg)
Rok 1939 .....v baru restaurace Urstoffhalle
Tento "rodinný bar" byl součástí restaurace Urstoffhalle na Benešově náměstí, známější pod novějším názvem hotel Radnice.
Bohatou historii tohoto domu, kde měly své sídlo významné úřady a
instituce (obchodní a živnostenská komora, c.k.telegrafní a berní úřad,
c.k. okresní hejtmanství aj.) a dlouhá léta také tiskárna Karla Thera,
ukončil požár v noci 10.listopadu 1971.
V současnosti nese jméno Radnice nedaleký hotel na rohu Moskevské a Felberova ulice
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)




















.jpg)




















Přestavba Benešova náměstí
Původně se počítalo se zachováním průčelních stěn domů čp.2 - 5 IV,
nakonec ale musely být přestavěny úplně. Od března 1981 projížděla
tramvaj kolem jen rychlostí 5 km/hod. A bez cestujících, kteří museli
vystoupit v Moskevské ulici a dojít pěšky do náhradní zastávky v ulici
5.května, odkud pokračovali v cestě. Až na podzim byla kolej odkloněna
od podloubí a zastávka v Moskevské ulici zrušena. Koncem února 1988 bylo
v nových domech otevřena restaurace Expresso, od roku 1996 sídlí na
rohu Felberovy ulice hotel Radnice. (zdroj Kniha o Liberci)





, 1983.jpg)



















Rok 1986
Takovýto unikátní pohled na radnici se načas naskytl během roku 1986.
Havarijní stav domů na dnešním náměstí Dr.E.Beneše si už během roku 1981
vyžádal odklonění dopravy. Úžasným stavebním tempem se pak v průběhu 6
let (!) podařilo tuto stranu náměstí postavit znovu takovým způsobem, že
nepovedené kopie staré zástavby trknou do očí každého na první pohled.
(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)


Tajemná Schlaraffia 1926
Schlaraffie, bájná země bezpracného blahobytu, se objevuje v evropské
literatuře od středověku. Pod tímto jménem byl 13.listopadu 1884 založen
v Liberci spolek, který si oficiálně kladl za cíl bavit a obveselovat
své členy prostřednictvím nevinných žertů s vyloučením jakékoliv
politické tendence a vzdělávat a poučovat je schůzkami s učenci a
umělci. Tolik aspoň oficiální zpráva z roku 1887. Měsíční příspěvky
byly vysoké - celé dva zlaté - a majetek organizace byl vyčíslen na 3000
zlatých. O tom , že se jednalo o uzavřenou společnost, svědčí
minimální přírůstek členů (1886:26, 1900:28). Byli to především
továrníci, advokáti a příslušníci inteligence z majetných kruhů.
Spolky Schlaraffie byly koncem minulého století rozšířeny po všech
oblastech Čech s převážně německým osídlením. Jednotlivé organizace
nesly vlastní názvy, zdejší se jmenoval Jeschkenburg Reichenbergia.
Členové se scházeli zprvu v kavárně U Korunního prince Rudolfa v
přízemí Mistrovského domu soukeníků na Sokolovském náměstí (čp.312-II).
Později se přesunuli do prvního patra domu čp. 86 - IV, někdejšího
obchodního domu Ještěd, stávajícího u mostu přes Mísu v místech Domu
kultury. Tyto prostory zachycuje první pohlednice. Po roce 1923, kdy
byla dostavěna budova pojišťovny Union v Moskevské ulici (čp.27-IV),
přenesla liberecká Schlaraffia působnost do sálu ve dvorním traktu této
budovy, jehož vzhled přibližuje spodní pohlednice. Celá zadní stěna za
předsednickým stolem byla pokryta erby jednotlivých členů. Na počátku
devadesátých členů. Na počátku devadesátých let začalo jejich
restaurování i obnova celého prostoru. Bohužel se změnou vlastníka byl
celý sál v roce 1995 zcela vybourán a původní vybavení odvezen do Prahy.
Uvolněné prostory obsadila velkoprodejna drogerie, která se neudržela
ani dva roky. Nenávratně tak zanikla pozoruhodná památka na předválečný
spolkový život v Liberci.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)


Domy na východní straně náměstí (rok 1865)
Jakou událostí byla tehdy přítomnost fotografa, jednoho z prvních v Liberci (starší snímek nemáme), vidíme podle množství pózujících zvědavců. Za nimi jsou staré domy 1 a 2 - IV a napravo od nich část domu čp. 3 - IV, v němž byl začátkem století otevřen hostinec U Císaře rakouského. Pseudoklasicistní podobu mu dal při přestavbě ve čtyřicátých letech liberecký stavitel Antonín Holub. Dům čp. 2 - IV přestavěl na čtyřpodlažní neoklasický Heinrich Sachers v roce 1865.
(zdroj Kniha o Liberci )


Moskevská ulice

.jpg)



.jpg)


Plzeňská restaurace
Podobně jako Havlov, nejstarší liberecká osada vzniklá u přechodu přes Harcovský potok, měla i hoření německá osada, kdysi zvaná Rychemberk, s tržištem v místě dnešního Benešova náměstí, svoje vlastní, tehdy běžné občanské vybavení. Patřily k němu v první řadě kovárny, ale i hostince, především ty, jež se nacházely při staré obchodní cestě procházející Libercem z Čech do Lužice a dále na sever. Tato důležitá komunikace přicházela do Liberce dnešní ulicí Na Perštýně, překračovala Harcovský potok, procházela dolení osadou (Havlovem) a šla dále v trase dnešní Moskevské, kdysi České ulice přes tržiště hoření osady dnešní Frýdlantskou ulicí směrem k Frýdlantu v Čechách.
Jedním z hostinců poskytujícím pocestným občerstvení, byl starý právovárečný dům čp. 13-IV, dnešní Plzeňská restaurace. O něm je písemná zpráva z roku 1592. V té době se nepochybně jednalo o stavbu dřevěnou, podobně jako byly ostatní domy v Liberci. Stál nedaleko tržiště, naproti cestě odbočující ze zemské cesty východním směrem k panskému domu, pozdějšímu zámku. Jeho proměna na zděný dvoupodlažní se uskutečnila v roce 1800 v období bouřlivé klasicistní výstavby. Přestavbu prováděl liberecký stavitel Josef Arnold, majitelem domu byl tehdy liberecký výrobce plátna Ambrož Worf. Dodnes ho připomínají iniciály A. W. umístěné v kartuši pod římsou nad druhým podlažím. Iniciály jsou doplněny kotvou, symbolem Naděje, jedné z křesťanských ctností. Zděný dům už byl situován podélně s ulicí. Má symetrickou dispozici, hlavní vstup se nachází uprostřed mírně vystupujícího rizalitu ukončeného barokním profilovaným štítem.
Ozdobou domu je kamenný portál elipsovitě ukončený, ve vrcholu s klenákem v podobě stylizovaného akantového listu s festony z vavřínu po stranách. Místnost po pravé straně vstupu sloužila původně za řeznický krám a měla vlastní vstup opatřený rovněž kamenným profilovaným portálem, který byl při pozdějších opravách zrušen. V druhé polovině 19. století dostal hostinec pojmenování U Města Vídně. Jeho nájemce Jan Svěcený, zástupce plzeňského pivovaru, nabízel v roce 1912 hostům znamenitou kuchyň, snídani na vidličku, obědy a večeře, pravá rakouská vína přímo ze sudu, nově upravené hostinské pokoje a pochopitelně i vynikající plzeňské pivo. Hostinec byl přejmenován na Plzeňskou boudu (Pilsner Hütte) a toto pojmenování poněkud pozměněné zůstalo dodnes.
Po skončení války převzala hostinec paní Zdeňka Pešanová, pak se stal součástí podniku Restaurace a jídelny. Od roku 1990 je jeho majitelem Ivan Duleba, který při celkové rekonstrukci provedl patrovou přístavbu s vinárnou a terasou pro letní posezení.
Text: Liberecké domy hovoří III. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1995


zadní trakty domů v Moskevské ulici
Zadní trakty domů na Benešáku, dnes zde začíná Plaza, v pozadí ul. 5. května - dům, co stojí hned u radnice. (Jaromír Špetla)
Nároží Felberovy a Moskevské ulice
(autor příspěvku Hans Oldskull)



























Hotel Union (počátek 19.století)
Dům čp. 32 - IV, připomínaný
poprvé roku 1620, byl několikrát přestavován, zejména na počátku
19.století, kdy v něm byla zřízena hospoda Reichenberger Hof (Liberecký
dvůr).
V roce 1863 ho získalo několik "vážených měšťanů, jak uvádí
kronikář, a na jeho místě vyrostl třípodlažní reprezentační hotel
Union. Podle průvodce z roku 1902 měl 44 pokojů, velký sál, restauraci,
café-salon, letní verandu a kuželník, který tehdy nechyběl u žádné lepší
restaurace. V roce 1900 odkoupilo hotel
město a po devíti letech sem z radnice přestěhovalo knihovnu a
přírodovědné muzeum. Z bývalého hotelu se tak stal jakýsi osvětový dům.
Zůstal jím, s příslušnou proměnou, i po druhé světové válce, kdy tu
byla nejprve otevřena česká veřejná knihovna, po roce 1948 přejmenovaná
na Ústřední městskou knihovnu V. Kopeckého. Přízemí využívalo Divadlo
hudby a poezie. Od roku 1965 zde působilo Severočeské loutkové divadlo a
Studio Ypsilon. Divadelní provoz si vyžádal různé stavební úpravy
hlavně sálku pro 180 návštěvníků, jeviště a přízemí. Když se nepodařilo
uskutečnit velkolepý záměr dostavby, zadaptovaly se pro pomocné provozy
sousední domy čp.56 a 59 - IV a využít byl také prostor mezi divadlem a
Pražskou ulicí.
(zdroj Kniha o Liberci )




Hubáčkův nerealizovaný projekt dostavby Naivního divadla
Když mělo to Naivní výročí a když jsme to tu nedávno zmínili v komentáři k proluce v Pražské... Z Hubáčkova nerealizovaného projektu dostavby Naivního divadla se uskutečnila jen první etapa - oprava domu v Moskevské (původní hotel Union se sálem ve dvoře a s verandou na úzké parcele do Pražské) a stavba nového jeviště (při té hrálo divadlo dvě sezóny v České besedě a na zájezdech). Po odchodu Ypsilonky do Prahy už nebyl důvod pokračovat, v Pražské zůstaly nějakou dobu jen sklady a parcela do Jezdecké je prázdná dodnes... (další popisky u fotografií) (autor příspěvku Jiří Bláha)













Stavba Paláce Adria,
1927 - 1928
Pojišťovací společnost Riunione Adriatica di Sicurta se s tím evidentně nemazala. Jak to vypadá, koupili tři nebo čtyři sousedící parcely a, strom nestrom, za rok tam stála reprezentativní budova hodná přední finanční instituce.
To bylo určitě řevu, jak zase jedna betonová krabice vytlačila již tak vzácnou a tolik, tolik potřebnou městskou zeleň! Kam ten svět spěje! Jak ten Reichenberg bude vypadat! O tempora, o mores!
A vida, když to dnes vidíme, hned si řekneme: zaplaťpámbu, že to postavili, dyk tenhle kout už fakt potřeboval pořádnej upgrade!
Zdroj: Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1932 (autor článku Tomáš Cvrček)




Vnitřek kina Adria, "přední kinoscény", v reklamě z roku 1932
Všechno ještě vonělo novotou, neboť palác Adria byl dokončen akorát roku 1928.
Telefonní číslo 1849 je pravděpodobně již nefunkční...
(Za kvalitu fotky může zdroj, ne já. :-) )
(autor příspěvku Tomáš Cvrček)



Kino Adria jen zářilo, pak přišla Moskva a chátrání
Palác Adria v Liberci je obytný palác stojící na nároží dnešních ulic Rumunské a Boženy Němcové. Budova postavená ve stylu klasicizujícího akademismu je od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek. Přes ulici Boženy Němcové sousedí s Palácem Syner.
V roce 1921 odkoupila italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà z Terstu původní patrový dům, postavený kolem roku 1880 penzionovaným lékařem Christofem Stenerem. Pojišťovna tak získala urbanisticky velmi cenné nároží, které hodlala využít k postavení obytného paláce s kinem v suterénu. Technicky náročné stavby podle projektu slavného libereckého architekta Maxe Kühna se zhostila roku 1927 liberecká firma E. A. Stroner. Ještě před výstavbou šestipatrového kubusu paláce byl o jedno patro zvýšen sousední dům v ulici Boženy Němcové, který byl následně s palácem provozně propojen.
Původní kino Adria, zabírající dvě
suterénní patra a mající vchod přímo z nároží, bylo nejmodernější
meziválečné kino v Liberci. Kromě hlavního sálu se hrálo i v tzv. Malém
kině.
V době, kdy se ozvučený film objevil, bylo samozřejmě ambicí
každého města, aby ho mělo také. První hrálo v ústeckém Střekově, ale
Liberec se svým potenciálem samozřejmě toužil ho dohnat," popsal
historik Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu. Název získalo
kino podle italské pojišťovny Adriatica, která nechala funkcionalistický
palác s prvky art deco vystavět.
Pozdější název Moskva získalo po osvobození v roce 1945.
Roku 1964 došlo ke generálce elektroinstalace a snížení stropu v přední části o 3 m, čímž se zlepšila akustika v sále.
Spodní voda, kvůli níž byla konstrukčně náročná stavba částečně
zbudována na pilotech, ale brzy vykonala své a město vyhlásilo havarijní
stav.
1980, kdy se kino uzavřelo. Znovu se otevřelo v roce 1991. Po další rozsáhlé rekonstrukci dosáhla kapacita kina 108 míst v přízemí a 55 na balkóně."Spíš se to ale všelijak "pytlíkovalo", popsal historik a připomněl, že na místě Malého kina vznikla diskotéka.(videoklub pro 60 diváků).
Pak prošla budova, kterou
architekti považují dosud za jednu z nejhodnotnějších staveb první
republiky, divokou privatizací, jejíž následky řeší dosud konkurzní
správce.
V současné době se ani jeden ze sálů nevyužívá soustavně.
"Po někdejším slavném kinu tam zůstaly snad jen věšáky," Autor: Jana Švecová Liberecký deník


Kino Moskva
se dvěma kinosály, bylo vlastně takové menší multikino, přesto stejně nepřežilo. Podle situace na snímcích, nic nenasvědčuje tomu, že tu za tři měsíce budou jezdit tramvaje.(Jiří Holeček)


Zámečnická ulička















Rumunská ulice























Pivovarská (později Rumunská) ulice
počátkem 20.století
Průhled do Rumunské ulice od jihu. Na snímku vidíme zcela nahoře zadní stranu Komerční banky v dnešní ulici 8.března a pod ní domy v místech nynějšího paláce Adria. Úplně vpředu stojí přízemní dům čp. 358-IV, který byl spolu s okolními objekty ve třicátých letech z dopravních důvodů zbourán.




Palác Syner
Spoluautor: Jiří Suchomel - (SIAL)
Spoluautor: Martin Šaml - (SIAL)
Účel stavby: Polyfunkční dům
Výstavba: 1996 - 1998
Sloh: stavba s postmoderními rysy
Realizace víceúčelové budovy v dolním centru Liberce byla odvozena z přepracované předchozí studie Jiřího Suchomela. Komerční projekt se snažil dotvořit městský prostor na pozemku s výraznými výškovými rozdíly. Objekt hmotově a materiálově reaguje na okolní různorodou zástavbu, urbanisticky ji doplňuje. Je řešen jako průnik ležatého hranolu a válce, obloženého umělým pískovcem. Tato základní kompozice je doplněna o řadu menších tvarových prvků.
V interiérech jsou kombinovány provozy hotelové, obchodní, kancelářské a restaurační. Pod budovou jsou čtyřpatrové podzemní garáže. Předpokládaný hlavní vstup se nachází v prosklené části a je zdůrazněn šikmou skleněnou stěnou a červenou markýzou (dílo J. Suchomela a M. Šamla, podobně jako vodopád z černého opakního skla ve vstupní hale). Palác tvoří velmi výraznou dominantu v okolí a je často kritizován pro svou předimenzovanost a nevyrovnanost.
Stavba se bohužel stala symbolem nenaplnění autorova záměru a jeho nerespektování uživatelem. Realizace probíhala v rychlém tempu za neustálých změn požadavků na využítí komplexu. Už od počátku provozu objekt silně trpí nešťastnými zásahy, které autoři nemohou nijak ovlivnit. Především se nerealizoval původní záměr s využitím střešních krabicových nástaveb jako rezidenční části, investor opakovaně zaměňuje provozy kancelářské a obchodní a upravuje k tomu dispoziční řešení. Hlavní vstup byl také přesunut do válcové části budovy, ačkoliv se do budovy mělo podle původního konceptu vstupovat právě z hranolové části.
I proto nebyla stavba nikdy kladně přijata veřejností. Do kritiky se spíš promítá vztah k majiteli než názor na stavbu jako takovou. Rozporuplnost názorů ilustruje také fakt, že Palác Syner byl odborníky navržen na Stavbu roku 1999 a obdržel diplom za nominaci.
Autorský tým
J. Suchomel, J. Syrovátko, M. Šaml, J. Franc, V. Schneider, J. Prskavec



Revoluční ulice (1993)
Při pokusu o rekonstrukci několika přestárlých domů na severovýchodní straně Revoluční ulice se ukázalo, že většina objektů je zde vlivem stáří i vlivem snížení nivelity ulice o jedno podlaží proti původnímu terénu natolik narušena, že se jevilo výhodnější nahradit je novým objektem. Sedmipodlažní obytný dům s malými byty (garsonierami) a službami v nejnižších dvou podlažích vyplnil celý prostor mezi obchodním domem Baťa a Moskevskou ulicí. Posunutím přízemí novostavby od vozovky se zároveň dosáhlo vítaného rozšíření Revoluční ulice. Méně zdařilé je napojení na okolní zástavbu. Projekt vypracoval Stavoprojekt (Eduard Adamíra), stavbu provedly v letech 1967 - 68 liberecké Pozemní stavby.
(zdroj Kniha o Liberci)

Revoluční ulice

























YMCA
(20.léta)
Osud přízemního domku čp. 125 - IV je spojen s činností organizace YMCA (Young Men's Christian Association - Sdružení mladých křesťanských můžů). Ta byla založena roku 1855 jako mezinárodní sdružení usilující o formování charakteru dospívajících chlapců na základě křesťanských idejí pomocí přednášek, kurzů, besed apod.Poskytovala mládeži možnosti ušlechtilé zábavy a tělovýchovy a k tomu účelu zřizovala společenské místnosti, kina, kluby, hřiště a tělocvičny, mnohde zajišťovala i možnosti levného stravování a ubytování (svobodárny). Sídlem ústředí je Ženeva.
Liberecká pobočka byla založena 17.2.1922. Její představenstvo se skládalo z 9 německých a 3 českých zástupců, činnost však byla rozdělena podle národností. Ředitelem byl Alfred Klein, českou část vedl nezapomenutelný Josef Novotný, úzce spolupracující i s místními skauty, jimž umožňoval využívat některá zařízení, zejména hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice. Liberecká YMCA získala hlavní budovu přebudováním bývalé továrny (čp. 171 - IV) podle projektu Ferdinanda Worfa. V ní byla zřízena svobodárna, klubové místnosti, učebny, restaurace (i vegetariánská), kino a lázně.
Vcházelo se sem přes dvůr podél hořejšího boku domku na prvním snímku. Ten byl majetkem YMCY od jejího založení, ale pro svou zchátralost a to, že vystupoval do vozovky, se stal koncem dvacátých let předmětem veřejné kritiky. Po téměř tříletém dohadování s magistrátem bylo roku 1933 vydáno šalamounské rozhodnutí, že dům bude zbořen na náklady města a na jeho místě si obchodník Franz Müller postaví přízemní objekt s prodejnami a uprostřed zřídí průchod se schodištěm k hlavní budově YMCY. Stavbu město povolilo s podmínkou, že konstrukce přízemního objektu bude dimenzována tak, aby snesla pozdější zatížení třípodlažní nástavbou ve výši sousedních domů, plánovanou po deseti letech. Stavbu podle zadaných podmínek provedla v roce 1934 firma N.Rella a Neffe z Liberce. V přízemí se nacházela prodejna s textilem F. Müllera a provozní místnosti cestovní kanceláře Čedok. Když byla roku 1940 liberecká YMCA zlikvidována, převzal dům čp. 125 - IV obchodník Müller, ostatní majetek si přivlastnilo město.
Po válce obnovila YMCA v Liberci nakrátko činnost. Sál v přízemí složil k promítání filmů a jiným kulturním podnikům. V padesátých letech převzalo objekty Odborné železniční učiliště. Sál a některé další místnosti využívala Krajská loutková scéna i začínající Ypsilonka až do roku 1965, kdy se přestěhovala do Moskevské ulice. Učiliště s internátem zde bylo i v době vzniku tohoto článku (1996). Přízemní objekt (čp. 125 - IV) slouží jako prodejny a stále čeká na plánovanou dostavbu.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)



Rok 1899 ,1942 a dnes
Křížovatka Moskevské, Revoluční a Rumunské ulice
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

.jpg)















Dům u Zeleného stromu
Dnešní budova čp. 131-IV stojí při souběhu ulic Revoluční a Rumunské, v
dolní části ulice Moskevské, blízko někdejšího brodu přes Harcovský
potok. Dům dostal své pojmenování podle kamenného domovního znamení se
zeleným stromem, umístěného nad vstupním portálem. Situování objektu
odpovídá původní orientaci a sahá hluboko do historie Liberce, zřejmě do
16. století.
Původně dřevěný dům sloužil jako zájezdní hostinec na
obchodní stezce (dnešní ul. Moskevská). První písemná zmínka o něm je v
panském urbáři z r. 1560. V r. 1787 zdědil hospodu Franz Salomon, který
nechal namísto dřevěné krčmy zbudovat výstavní restauraci a hotel.
Patrový klasicistní dům postavil mladičký Jan Karel Kuntze (snad za
přispění jeho otce Josefa, jenž postavil v Liberci např. kostel sv.
Kříže). Tato podoba budovy zůstala dodnes skoro stejná kromě klínovité
přístavby v proluce, která byla později nahrazena záchodovým přístavkem.
Jedinečná ukázka klasicistní architektury v Liberci je cenná nejen
svým typickým tvarem domu s mansardovou sedlovou střechou se štíty, ale
především svými zdobnými fasádami obrácenými do ulice Revoluční a Malé
Moskevské. Hlavní vstup na straně do Malé Moskevské je zvýrazněn
vystupujícím rizalitem, ukončeným profilovaným štítem v podobě
trojlistu. Nároží jsou opatřena v přízemí kvádrováním, v patře a
mansardové nástavbě pilastry se štukovými hlavicemi. Vstup s předloženým
schodištěm má kamenný portál a pozdně barokně až rokokově tvarované
dvoukřídlé dveře se segmentovým nadsvětlíkem. Nade dveřmi je umístěno
důležité domovní znamení, orámované profilovanou stuhou s volutami. Na
jeho vnitřní eliptické ploše je znázorněn zelený strom vyrůstající z
tmavé země na světlém pozadí. Hlavní profilovaná fabionová římsa patra
pod střechou se nad vstupem vlnovitě prohýbá a tvoří tím orámování pro
štukovou kartuš pod ní. V úrovni podkroví je pod vyklenutou římsou
umístěn reliéf znázorňující Marii - Královnu nebes, stojící na zeměkouli
ovíjené hadem. Vrchol štítu zdobila ještě v r. 1996 měděná váza.
Severovýchodní průčelí do ulice Revoluční má obdobnou architektonickou
kompozici jako hlavní průčelí. Je zde dokonce snaha o vytvoření dojmu
třípodlažního domu. Plocha je členěna vodorovnými profilovanými
fabionovými římsami, které navazují na římsy vstupního průčelí.
Profilovaný štít v podobě trojlistu byl rovněž ozdoben tvarovanou
měděnou vázou. Hlavní římsa, která zde vzbuzuje dojem římsy patrové, je
uprostřed přerušena oválným medailonem s profilovanou obrubou. Římsa
atiky pod štítem je, stejně jako u vstupního průčelí, uprostřed vlnovitě
prohnutá.
Klasicistní dům byl prodloužen a dispozičně upraven jako
trojtraktový s klenutou střední průchozí vstupní chodbou. V zadní části
chodby se vstupovalo do čtvercové zaklenuté místnosti tělesa černé
kuchyně, odstraněné v roce 1883, která zasahovala částečně do chodby a
do lokálu. V celé šířce domu byl na severovýchodní straně směrem k ulici
Revoluční umístěn lokál s dřevěným trámovým stropem. Na opačné straně
chodby byly situovány dvě místnosti a schodiště. Ze stejné doby pochází i
první úroveň ve skále tesaných sklepů. R. 1867 vybudoval majitel domu,
hostinský Josef Kalas, vedle průčelí hlavního vstupu přízemní
podsklepenou přístavbu obchodu řeznictví, propojenou se suterénem domu.
Její existenci dokládala před rekonstrukcí absence oken po levé straně
vstupu. Následně r. 1872 provedl stavitel Gustav Miksch pro stejného
investora k zadnímu průčelí domu patrovou přístavbu, půdorysně ve tvaru
klínu. Tím dostal klasicistní objekt dnešní siluetu. R. 1887 získává
dům Franz Rumler. Za jeho působení došlo v r. 1892 k vybudování
přístavby podélného půdorysu ve dvoře (na projektu se podílel známý
místní stavitel A. Bürger) a v r. 1894 k vybourání původního schodiště,
které nahradilo nově umístěné schodiště ve vstupní chodbě, jak je známe
dnes. Došlo tak k zásadní změně dispozice suterénu a podkroví, do té
doby nevyužívaného. V roce 1906 byl Franz Rumler nucen prodat hotel a
hostinec "Zelený strom" manželům Janu a Emě Görlichovým. V jejich rodině
vydržela pak nemovitost až do konce druhé světové války.
Po válce
byl dům čp. 131-IV zkonfiskován a v roce 1949 převeden na Jednotný
národní výbor Liberec. Až do roku 1959 zde působil národní správce, pak
objekt převzala domovní správa a upravila ho pro malometrážní byty.
Přízemí domu později sloužilo jako klub důchodců. Od r. 1995 památkově
chráněný dům kvůli nevyjasněným vlastnickým poměrům chátral. V roce 2005
navíc jeho sousední objekty ustoupily nepatřičné hmotě nově budovaného
obchodního centra Delta. Souběžně s Deltou měla být dokončena i
rekonstrukce Domu U Zeleného stromu, kterou ale provázela řada problémů.
Kolaudace nově zrekonstruovaného objektu tak byla kvůli problémům se
statikou i námitkám památkářů odložena a dům, nyní využívaný výhradně
pro komerční účely, byl otevřen až v roce 2010.
(zdroj Liberec: Reichenberg - architektura severních Čech)





Dům U Zeleného stromu
cca 1900
Při bývalém tržišti dolní části původního Liberce stávala prastará zájezdní hospoda. Jeden z řady majitelů, Franz Salomon, byl natolik úspěšným hostinským, že se už po pěti letech rozhodl zděděnou hospodu přestavět. Stavitel Johann Karl Kunze mu roku 1787 vybudoval na místě původního stavení klasicistní zděný dům (čp. 131 - IV), jehož ozdobou je hlavní vstup s jedním nejhezčích portálů v Liberci. Nad vchodem je v medailonu neobvyklého tvaru umístěno domovní znamení. Ještě výše je pod římsou kartuše s nápisem a nad ní reliéf zpodobňující královnu nebes vznášející se nad zeměkoulí.
Po
válce byl dům zkonfiskován a v roce 1949 převeden na Jednotný národní
výbor Liberec. Až do roku 1959 zde působil národní správce, pak objekt
převzala domovní správa a upravila původní hotel s restaurací na
malometrážní byty. Přízemí domu později sloužilo jako klub důchodců.
Na druhém snímku je portál téměř rokokového tvarosloví a uprostřed i barokní dvoukřídlové dveře s prominutým poutcem a paprskovitě děleným nadsvětlíkem z roku 1800.(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996,




Dům U Zeleného stromu
je jeden z nejstarších stále stojících domů v Liberci ("erbaut 1787"). Jak je vidět na přiložené reklamě z roku 1894, sloužil jako hotel. Tenkrát ještě nestál ani Hotel Praha (Schienhof), ani budova Hotelu Zlatý Lev v dnešní Gutenbergově, ani Hotel Imperial. Franz Rummler, tehdejší majitel Zeleného stromu, tu hostům slibuje ubytování za mírné ceny, vybraná rakouská a uherská vína a vratislavické a žatecké pivo. V horním pravém rohu se dokonce chlubí, že hotel je "připojen na státní telefonní síť". (To tenkrát byla relativní novinka: telefonní spojení se v Liberci objevilo teprve v roce 1884).
Časy se mění; dům U zeleného stromu zůstává... (autor článku Tomáš Cvrček)




 a 30.8.2020.jpg)




 a 30.8.2020.jpg)





Malá Moskevská
v roce 1906
Vjezd do ulice ohraničuje po pravé straně klasicistní hotel U Zeleného
stromu a po levé novorenesanční dům obchodníka Josefa Perziny. Ten byl
zbudován na místě starého chorobince v roce 1834 a později upraven na
ředitelství okresního finančního úřadu. Jeho výstavbou se opět zůžil
průjezd do Špitálské (Malé Moskevské) ulice. Před jeho odstřelem
27.listopadu 1976 sloužil jako ubytovna. Vzadu vpravo vidíme vystupovat
Möllerův dům a proti němu po levé straně několik dodnes zachovaných
domů. Ulice nesla za první republiky jméno Lisse Gasse, česky Lešenská. (zdroj Kniha o Liberci)




Möllerův dům
(počátek 20.století)
Obytný dům (čp.141 -
IV) ve Špitálské ulici (Malá Moskevská) byl postaven roku 1803 pro
výrobce suken a obchodníka Gottfrieda Möllera podle návrhu stavitele
Johanna Josefa Kunze. Hlavním barokně tvarovaným štítem zdobeným
sochami znázorňujícími křesťanské ctnosti Víru, Naději, Lásku a Věrnost
byl orientován do ulice, podobné štíty měl i na dalších třech stranách.
Průčelí zdobily četné štuky, vstup byl zdůrazněn kamenným portálem.
Dům byl zbourán 1.března 1987 při provádění přeložky tramvajové trati.
Na severním průčelí se nacházela naivně pojatá reliéfní plastika, provedená pouze v omitce. O jejím vzniku kolovaly dvě verze.
Podle jedné se jedná o milence paní domu, jenž se zachránil před
manželem skokem z okna, přičemž se mu zázračným způsobem podařilo
zachytil se na římse.
Dodatečně, asi až po smrti svého soka v
lásce, dal tuto příhodu zvěčnit na fasádě. Podle druhé verze zpodobňuje
plastiku zednického tovaryše, který při stavbě domu spadl z lešení a od
smrti jej zachránila římsa.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)








 Moskevská a Lipová ulice 70.léta a 21.2.2021.png)




 Moskevská a Fugnerova ulice v roce 1968 a 8.11.2020.jpg)
 Moskevská ulice v roce 1978 a 9.1.2021.jpg)
Fügnerova ulice

 1.jpg)
.jpg)













































.jpg)





.jpg)









.jpg)


Fügnerova ulice v roce 1995 a 1997
Do roku 1995 zde stavěly jen autobusy a vedla sem pouze tramvajová trať do Jablonce. 15. listopadu 1995 byla ovšem v rámci rekonstrukce městské tramvajové trati otevřena nová kolejová přeložka Soukenné náměstí - Fügnerova ulice - Rumunská ulice. Zastávka se ale stala nepřehlednou a začalo uvažovat o novém centru liberecké MHD. Terminál vyprojektovala společnost ANTA s.r.o. Liberec podle návrhu Ing. arch. Patrika Kotase, autora mnoha projektů mezi které patří např. stanice pražského metra Střížkov nebo liberecká vozovna. Terminál byl otevřen 1. září 1996. (zdroj Kniha o Liberci)







Císařská (Náchodská) ulice
(20.léta 20.století, 1897)
Náchodská ulice, z níž po stavbě obchodního domu Ještěd zachoval jenom kousek, vedla po pravém břehu náhonu od Nisy, zatímco podle levého probíhala ulice U Splavu. Před Soukenným náměstím je rozděloval blok domů, který vidíme uprostřed prvního snímku. Na druhém záběru je pohled do Náchodské ulice opačným směrem, od náměstí při povodni. V popředí vyčuhuje u vody zábradlí mostku přes Harcovský potok. Z vyobrazených staveb se zachoval jen obchodní a obytný novorenesanční dům firmy F.J.Jakob (čp. 116 - IV), stojící vedle obchodního domu Ještěd (později včleněný do nově vzniklého OC Forum). Postavil ho na místě čtyř starších domků v roce 1882 Gustav Miksch. Domy zachycené úplně vlevo uzavírají prostor budoucí Fügnerovy ulice.
(pozn. Od roku 1825 procházela nově upravená tzv. císařská silnice z Prahy přes Liberec na Frýdlant v Čechách právě bývalou Náchodskou ulicí, mostkem překračovala Harcovský potok a dál stoupala Pražskou ulicí.)
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)





Zapomenuté kousky Liberce,
aneb centrum okresního města v roce 1978. Děkujeme za půjčení vašich negativů, o kterých si mnohokrát myslíte, že obsahují nezajímavé záběry. (Boveraclub)





Plastika "Rodina" od Jana Kodeta
je ve sbírce Oblastní galerie Liberec. V roce 1962 byla galerií zapůjčena a umístěna v parčíku ve Fügnerově ulici, na místě současného terminálu MHD. Díky bezednému archivu Boveraclubu si můžeme z dobových fotografií udělat představu, jak soše slušela její venkovní etapa. Foto: Archiv Boveraclubu a © Oblastní galerie Liberec.






















.jpg)







 Moskevské ulice v roce 1978 a 18.10.2020.jpg)






Malá Moskevská x Lipová ulice
(archiv Hans Oldskull)

Anenský dvůr (1995)
Historie čtyřpodlažního domu nezvyklého
trohúhelníkovitého půdorysu, stojícího u přechodu prastaré zemské cesty
přes Harcovský potok, je úzce spjata se známou muzikantskou rodinou
Prokschů.
Z ní se nejvíc proslavil učitel hudby Josef Proksch, jenž
si s bratrem Antonem otevřel hudební školu. Po Josefově odchodu do Prahy
(1830) ji vedl dál samotný Anton, který se zároveň zabýval výrobou
klavíru a pianin. Dílnu měl v Lipové ulici, od roku 1877 měla firma Proksch
továrnu na klavíry opodál v domě čp.165 - IV. Podnik ale proslavil
teprve jeho syn Josef, kterému se podařilo získat pozemek po starém
špitálu a postavit zde roku 1890 opravdový palác s reprezentační
výstavní a prodejní síní hudebních nástrojů v přízemí. Pojmenoval ho
Annhof (Anenský dvůr) na počest své tety Anny Finkové, znamenité
klavíristky působící ve Vídni. Dům postavil liberecký stavitel Ferdinand
Scholze, sochařská výzdoba je dílem Josefa Elstnera z Liberce. Na
návrhu spolupracoval autor projektu radnice vídeňský architekt Franz
Neumann. Vynikající novorenesanční stavba, která zakončuje průhled
údolím Harcovského potoka, má vstup z dnešní ulice M.Horákové,
architektonicky je však více zdůrazněn bývalý vchod do prodejny klavírů
na nároží, zdobený dvěma atlanty podpírajícími vysunutý arkýř.
Při
opravě střechy v 70.letech 20.století byla necitlivě odstraněna
charakteristická věžička na nároží. Po další důkladné rekonstrukci v
devadesátých letech zde byla umístěna Česká pojišťovna, Pragobanka a
několik dalších podniků.
Od té doby se zde vystřídalo několik nájemců.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci,1996)

.jpg)







Josef
Zušťák, nedalo mi to a našel jsem vám foto, nebo vytáhl jsem je ze
starého videa na youtube (1992 TMB Liberec, tramvaje) kvalita nic moc
ale snad potěší. (Jan Zavřel)


 a 11.10.2020.jpg)


.jpg)




Liberecký jírovec, též zvaný Jírovec stěhovavý,
je zhruba 150 let starý památný strom, v městské části Perštýn blízko Krajského úřadu Libereckého kraje. Do obecného povědomí se dostal především v souvislosti s přesazením roku 2007 z důvodu výstavby obchodního centra Fórum. Tehdy byl chráněný jako registrovaný významný krajinný prvek. Dne 5. března 2014 byla registrace zrušena a s platností k tomuto datu byl vyhlášen památným stromem ze zákona.
Strom rostl ve dvoře objektu KORD Liberec, který od roku 1867 sloužil jako vojenská a později policejní kasárna. Tomuto datu odpovídá i výsadba stromu. Roku 1995 byl objekt odstraněn, jírovec se stal dominantou otevřeného
prostoru uprostřed parkoviště, čímž zaujal tehdejší pracovníky odboru
životního prostředí. Strom byl registrovaný jako významný krajinný prvek z důvodu svého
stáří, vzrůstů, a hlavně proto, že šlo o solitérní strom uprostřed
městské zástavby.
Výstavba komplexu Fórum a možnosti řešení
Pozemek bývalých kasáren od města koupil investor s úmyslem výstavby obchodně společenského centra - Fórum Liberec. S chráněným stromem ale projekt nového komplexu nepočítal, a tak bylo nutné začít hledat řešení. Pro město bylo poražení stromu, jehož hodnota byla vyčíslena na částku přesahující 1,3 milionu Kč, neakceptovatelné. Magistrát ale vydal souhlasné stanovisko k přesazení stromu zhruba o 350 metrů směrem k budově správy CHKO Jizerské hory.
Náklady na přesazení byly vyčíslené na 7 miliónů korun, s jejichž úhradou investor souhlasil. Rovněž složil městu kauci ve výši ceny stromu (1,3 milionu Kč) pro případ, že by strom nepřežil. Poté začaly přípravy. Do čela akce byl vybrán Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. ze společnosti Safe Trees, s.r.o., přípravné práce měla na starost firma Baobab - péče o zeleň, s.r.o., samotný přesun realizovala společnost APB Plzeň, a.s. a přípravu transportní konstrukce dostala k realizaci společnost Zakládání staveb, a. s.
Přesazení
Přípravné práce začaly v roce 2006, kdy firma Baobab vytvořila kořenovou clonu kolem budoucího kořenového balu. Koruna byla upravena prosvětlovacím a symetrizačním řezem.
Přípravy na samotné přesazení započaly 20. února 2007. Původní návrh realizovat přesun po kolejích se ukázal jako nevhodný, a tak bylo rozhodnuto dopravit strom na nové stanoviště vzduchem - na jeřábu. Vyjmutí stromu začalo výkopem startovací jámy pro vytvoření manipulačního prostoru. Vytěžením obvodové rýhy a obedněním vznikl kořenový bal o rozměrech 8 × 8 × 2 metry. Manipulační prostor byl využit k podsunutí trubkové transportní konstrukce pod bal a následně strom podříznut. Následovala montáž nosníků na vyčnívající části trubkové konstrukce, ke kterým byl následně strom zafixován.
Protože trasu přesunu dělila komunikace a nebylo možné na nezbytně nutnou dobu přerušit provoz, byl přesun rozdělen na dvě fáze. V první došlo na přípravu dráhy z písku a panelů, montáž jednoho z největších jeřábů, který je v České republice k dispozici, a vyzvednutí 247 tun těžkého stromu s balem (uváděn je i údaj 320 tun[5]). Ten byl následně pomocí jeřábu převezen až ke komunikaci, kde pracovníci zajistili kořenový bal geotextilií před vysycháním.
Během týdne došlo k demontáži jeřábu, jeho opětovnému sestavení na druhé straně komunikace a přípravě jámy o rozměrech 10 × 10 metrů v cílovém stanovišti. Dno vyplnilo lože z propustného materiálu, na které po odstranění konstrukce dosedl kořenový bal stromu, zbytek byl doplněn vhodnou zeminou.
Následná péče
Po přesazení došlo k ukotvení stromu a instalaci automatického zavlažovacího zařízení, které mělo kompenzovat ztrátu asimilačních kořenů zodpovědných za přísun vody. Závěrem akce, dne 29. března 2007, provedli pracovníci opravný řez koruny a úpravu okolí. Následnou péči k adaptaci stromu na nové stanoviště měla na starost firma EKOFLORA LIBEREC s.r.o.
Stavební práce v těsné blízkosti stromu vedly k poškozování kotvícího systému. Aby ocelová lana nepoškozovala větve a nezarůstala, bylo rozhodnuto o jejich odstranění. Poškozeno bylo i automatické zavlažovací zařízení, jehož úlohu dočasně převzala hadice pro povrchovou závlahu. Na opravu došlo až na konci července 2008.
Adaptaci stromu narušovaly pokračující stavební práce (navážky, chemické znečištění ze stavebního náčiní, zhutňování okolní půdy), a tak bylo na základě posudku Ing. Jaroslava Kolaříka, Ph.D. rozšířeno ochranné pásmo stromu z původního rozsahu, který odpovídal obvodu kořenového balu, na průmět koruny rozšíření o 1,5 metru a oploceno.
Kritika
Před, během i po akci se zvedlo několik vln kritiky z řad laické i odborné veřejnosti. Laiky zaujala především první fáze přesunu a její přípravy, během nichž se rozdělili na několik táborů: Někteří nevěřili, že strom bude možné vůbec přestěhovat, další kritizovali využití finančních prostředků jako neúčelné a pravděpodobně nejpočetnější skupina nevěřila, že strom může takový zásah přežít.
Podobný názor sdílela i řada odborníků, kteří se však lišili názorem na čas, po který strom po zásahu bude žít. Dále byly kritizovány konkrétní body jako:
- ústup investorovi (významný krajinný prvek byl vyhlášen s ohledem na původní stanoviště stromu)
- neekonomické využití prostředků (částka 7 milionů stačí k výsadbě 700 vzrostlých stromů)
- krátkodobé přípravy stromu k přesazení na poslední chvíli (půl roku namísto několika let)
Nakonec bylo kritizováno i srovnávání akce s přesazením 120 let starého dubu na Floridě, protože pro dub je s ohledem na délku jeho života tento věk mládí, zatímco pro jírovec relativně vysoké stáří.
(zdroj Wikipedie, foto archiv Mike Bike a Petr Bláha)
.jpg)



Budova koncernu Elitex
V roce 1958 vzniklo Sdružení podniků textilního strojírenství v Chrastavě, zahrnující i liberecké textilní strojírny. Po sedmi letech (22.6.1965) byla organizace změněna na výrobní a hospodářskou jednotku (VHJ) Elitex se sídlem v Liberci, sdružující výrobce textilních strojů z celé republiky, tj. 14 hospodářských organizací s téměř 20 000 pracovníky. V Liberci patřil Elitexu závod na výrobu snovacích strojů a fulárů (dříve Billig) ve Františkově, VÚTS a od roku 1963 inženýrsko - dodavatelská organizace Strojintex. Od 1.1. 1976 byla VHJ přeměněna na koncern. Čtrnáctipodlažní budovu Elitexu na ulici Horákové postavili polští stavbaři z Opole (1978). Vedle generálního ředitelství v ní sídlila koncernová inženýrská organizace (původně Strojintex), hlavní čsl dodavatel investičních celků v tuzemsku i zahraničí. Přilehlé zalomené třípodlažní křídlo bylo dokončeno ve druhé etapě (1988). Sídlí v něm Elitron, a.s., který vznikl z Elitexu 06 Chrastava jako speciální závod na vývoj a výrobu elektroniky pro textilní stroje. V posledních letech minulého století se výrobní program zaměřil na kabelovou televizi, speciální řídící systémy a desky plošných spojů. K 30.6.1990 se koncern rozpadl na 13 samostatných akciových společností. V Liberci zůstal Elitex, Elitron, Strojintex a Výzkumný ústav textilních strojů.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Pozn. Bývalý Elitex v Liberci skončil v roce 2008
15.2.2008
Liberec - Konec výroby oznámil v uplynulých dnech liberecký závod firmy Oerlikon. Bývalý Elitex tak v nejbližší době propustí přes padesát lidí."Švýcarský vlastník rozhodl o ukončení produktových řad, které se vyráběly právě v libereckém závodě. Jedná se obecně o výrobu speciálních soukacích strojů," vysvětlil Deníku důvody ředitel firmy Oerlikon Daniel Švrčina.Všech čtyřiapadesát zaměstnanců libereckého závodu se tak ocitne na dlažbě. Propouštění bude sice postupné, třicet dva lidí však dostane výpověď již v průběhu tohoto měsíce."Mezi propuštěnými jsou vesměs technici, konstruktéři či zásobovači," informoval Jan Kutílek z personálního útvaru firmy. Podle mluvčího libereckého úřadu práce Ladislava Dvořáka by však tito propuštění zaměstnanci neměli zůstat dlouho bez práce."Jedná se vesměs o kvalitní profese ve strojírenském oboru. Tito zaměstnanci mají dlouhodobě velmi dobré uplatnění, a tak předpokládáme, že se o ně liberecké firmy doslova poperou," uvedl Ladislav Dvořák, podle něhož tak ukončení výroby nebude mít na liberecký trh práce žádný výrazný dopad."Ať už se jedná o vyučeného, středoškoláka či vysokoškoláka, o pracovníky z oblasti strojírenství je neustále velký zájem," dodal Dvořák.Liberecký závod firmy, která vyrábí zařízení pro textilní průmysl, neukončí výrobu ze dne na den, ale postupně. Definitivní konec nastane podle vedení firmy během několika měsíců."Nové zakázky již sjednávat nebudeme, ty staré se však ještě musí dokončit. Předpokládáme, že k úplnému ukončení výroby v libereckém závodě dojde někdy v průběhu letošního roku," řekl ředitel firmy Oerlikon Červený Kostelec, pod kterou liberecký závod patří, Daniel Švrčina.Oerlikon není první firmou, která letos na Liberecku propouští své zaměstnance. V průběhu ledna propustila přes 160 svých zaměstnanců v bývalém libereckém okrese také sklářská firma Preciosa.Ani v tomto případě však podle Ladislava Dvořáka z libereckého úřadu práce výpovědi nijak zásadně neovlivní zdejší pracovní trh. "Jde o zapracované zkušené zaměstnance kvalitních profesí, kterých je na libereckém trhu práce nedostatek," uvedl Ladislav Dvořák. Společnost Preciosa propustila 130 zaměstnanců liberecké pobočky a osmatřicet pracovníků závodu v Jablonném v Podještědí.
15.2.2008 AUTOR: ALEŠ VÁVRA



Panorama údolí Harcovského potoka v roce 1928
Několik pohledů z míst točny tramvaje na Fügnerově ulici před regulací
Harcovského potoka a po ní. Na prvním snimku je původní stav, kdy
plochy po obou březích zabíralo zahradnictví, za nímž vidíme zadní
trakty domů v Malé Moskevské a Revoluční ulici, zcela vpravo pak část
Anenského dvora. Za zahradnickým domkem je patrový objekt vedlejšího
provozu Bienertovy továrny, upravený v šedesátých letech pro potřeby
tiskárny Ruch. Za ním vyniká klasicistní Möllerův dům, nalevo vystupují
dva domy postavené v Revoluční ulici (čp.130-IV z roku 1895 a 126-IV z
roku 1900) a za křovím se rýsují objekty YMCY.
Další dva pohledy
jsou ze stejného místa u Anenského dvora - z bývalého mostu přes potok.
Ten je už, jak vidno v pravé polovině panorámatu, zaklenut ve vyvýšeném
břehu, jenž oddělil budovu YMCY od hřiště umístěného v původním údolí.
Po hřebeni probíhal chodník, základ pozdější Fügnerovy ulice. Potok byl
napřímen a po bývalém meandru zůstala prohlubeň s vyzděným levým břehem,
označená na starých mapách jako Tiefgrund (proláklina), která je patrná
před čtyřpodlažním objektem Bienertovy tkakcovny, postavené v roce
1900). Po druhé světové válce v ní sídlilo Krajkářské a prýmkařské
družstvo a roku 1960 objekt ustoupil nádraží městské hromadné dopravy.
Tehdy zmizely také oba domy zachycené nalevo (čp. 166-IV a 164-IV), mezi
nimiž probíhala Laufrova (Blažkova) ulice. Při úpravách byl terén
srovnán do úrovně dnešní ulice M.Horákové, kterou vidíme zcela vlevo a
jež v době pořízení snímku nesla jméno Rochlická. Představu původní
úrovni terénu dodnes poskytuje dvorek za bývalou YMCOU. V těch místech
dnes stojí obchodni centrum Delta (LBC), jež uzavřelo blok za Dunajem.
(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, nakladatel Dialog)






Regulace Harcovského potoka
v roce 1926
Harcovský potok v místech dnešní Fügnerovy ulice byl zaklenut až v roce 1928. Jeho tok původně obcházel Anenský dvůr, ale při regulaci byl, jak je patrno z posledního snímku, odkloněn a Anenský dvůr se tak ocitl na opačném břehu. V průhledu je původní nároží ulic Lipové a Malé Moskevské, kde dnes stojí obchodní dům Balon. Vpravo vystupuje roh Altmannovy barvírny. Prostřednímu záběru dominuje vyvýšené zaklenutí potoka, vedle něhož vzniklo hřiště YMCA. Při budování Fügnerovy ulice v padesátých letech bylo celé okolí zavezeno natolik, že se betonové koryto ocitlo pod úrovní terénu.
(zdroj Kniha o Liberci)
.





Liberecká YMCA ... aneb když Fügnerka byla hřištěm
Je to jeden z těch domů, které jsem mnohokrát minul, a pro jeho současnou nevzhlednost jsem mu nikdy nevěnoval pozornost, a teď zjišťuju, že za tou šedivou fasádou se možná skrývá docela zajímavá historie. Impulsem pro spekulace o ní jsou přiložené obrázky, které jsem posbíral buď tady nebo různě po internetu.
První je reklama z libereckého adresáře, vydaného v roce 1925, a liberecká YMCA, která, soudě podle nápisu na fasádě, přišla do Liberce akorát předchozí rok, se tu představuje. Upoutávkou je sice jen kresba, nikoli fotka, ale dost možná je to jediné dochované vyobrazení vnitřního dvora toho domu z dané doby. A ono to tam tenkrát bylo docela hezký! Zvlášť když tam ještě nezacláněl od západu Dunaj. Potenciálním hostům tu YMCA slibuje ústřední topení, hernu, studovnu, společenskou místnost i divadelní sál - to vše s plnou penzí za 400 až 550 korun měsíčně.
Samozřejmě, žádná YMCA se neobejde bez hřiště: sport po křesťansku byl součástí podstaty její mise. (Jak možná víte, YMCA vynalezla basketbal i volejbal - obojí jako pokus dát mladým mužům příležitost se fyzicky vybít, ale bez násilí. Proto v kontrastu k rugby a fotbalu, které se hrajou po zemi a je při nich spousta rvaní a strkání, v basketbalu i volejbalu je těžiště hry ve vzduchu a hráči nemají sebemenší důvod se jakkoli dotýkat, natož násilně - inu, vskutku křesťanské hry! Právě díky YMCA se tyhle sporty rozšířily do světa, včetně Česka). Na reklamě z roku 1928, kdy už si YMCA mohla dovolit fotku místo kresby, i na leteckém snímku z roku 1938 je to hřiště vidět, hlavně ten běžecký ovál, i když tu detekuji určitý rozdíl v prostorové dispozici. Následuje jedna fotka hřiště trochu víc z nadhledu, u níž tu ve skupině byly pochybnosti o dataci, ale v kontextu ostatních fotek se mi teď zdá, že to pravděpodobně bude ze zhruba stejné doby jako ta reklama, tedy z přelomu 20. a 30. let.
Po válce, jak ukazuje další letecký snímek z let 1952-54, už byla po běžeckém oválu veta a vedla tudy ulice. V roce 1957 byl dům zrovna pod lešením a možná právě to byl ten moment, kdy přišel o většinu svých dekorativních prvků. Jak to nakonec po té estetické stránce dopadlo, je vidět ze dvou současných satelitních fotek.
A co se s tím domem a v něm dělo od 50. let dále, to ponechávám k doplnění pamětníkům... (autor článku Tomáš Cvrček)



 5.jpg)

Stará Soukenická valcha
Místo staré dřevěné valchy, postavené vrchností brzy po příchodu
prvních vyučených mistrů do Liberce (1580), byla roku 1632 vybudována
zděná patrová budova s novým vybavením, jež pak po dlouhou dobu sloužila
libereckému soukenickému cechu (čp.99-IV). Výše položený rybníček
poskytoval dostatek vody i za suchých období. Pro vrchnost, která ji
postavila, představovala valcha nový zdroj příjmů: soukeníci platili
nejprve od kusu (4 - 8 grošů), od roku 1625 odváděl cech pravidelný
roční úrok 120 kop grošů, který byl po postavení kamenné valchy
zvyšován , až dosáhl koncem 17.století 1000 zlatých. Stála na levém
břehu Nisy a přijíždělo se k ní Rochlickou ulicí, pozdější císařskou
silnicí (Dr.M.Horákové), kterou vidíme probíhat za ní. Vzadu na obzoru
vystupuje střecha Střelnice. Původní valcha byla 22.3.1764 stržena a do
5.dubna téhož roku vybudována znovu, tentokrát z kamenného zdiva. Roku
1857 byl přistaven třetí sál a o tři toky později proběhla další
přestavba. Když se vedle ní zastavily koleje dolního nákladového
nádraží, prodal ji roku 1899 soukenický cech ředitelství ústecko -
teplické dráhy. Z výnosu tohoto výhodného prodeje byly uhrazeny nejen
všechny cechovní dluhy, ale v roce 1901 mohla být oprávněným členům
vyplacena dividenda 20 K. Mistrovská slavnost na počest prodeje se
konala také následujícího roku. Číslo popisné 99-IV sice dodnes
existuje, ale jedná se o novodobou stavbu, takže jedinou upomínkou
zůstalo jméno uličky U Valchy. (zdroj Kniha o Liberci)



Průtrž v Liberci 26.4.2014
archiv Jan Cichý







Hostinec u města Norimberka.
(Pohlednice, poč. 20.století)
Hostinec (čp.103 - IV) stával na rohu ulic Fialkové a Horákové v místech Elitexu (S - Tower). Od roku 1875 se tu večer scházeli důvěrníci z okolí, tvořící severočeský výbor sociální demokracie. Liberec měl čtyři zástupce, po dvou náleželo Stráži, Pavlovicím, Ruprechticím, Doubí, Kateřinkám, Ostašovu, Janovu Dolu, Františkovu, Karlovu a Chrastavě. Liberec jako sídlo časopisu Albeiterfreund, dvou odborových sdružení a dělnického pěveckého spolku, byl početně zvýhodněn. Prvním důvěrníkem za Liberec byl zvolen příslušník starší generace soukenických tovaryšů Anton Fledl. Každý člen přispíval týdně dvěma krejcary. Jeden byl pro místní agitaci a druhý se odváděl ústředí.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)






 a Blažkovy ulice v roce 1978 a 18.10.2020.jpg)


.jpg)












Na Perštýně

.jpg)














Pohled z budovy S -tower v roce 2015





















Vzpomínáte?
Nedávno jsme zde pátrali po místě, kde stával tento dům na fotce Kateřiny Odrážkové. Nyní objevila další dvě fota, kde dům stojí a potvrzuje lokalitu Perštýn - Poutnická ulice. Máme z toho radost a věříme, že udělají radost také těm, co s námi pátrali. Děkujeme. (Jana Zahurancová)






Na Perštýně vyroste obchodní dům
3.5.2007LIBEREC - Galerie Perštýn. Takový název ponese nové nákupní centrum v Liberci. Otevření se plánuje na rok 2009, už letos se však zahájí rozsáhlé zemní práce.
Investor stavby, německá společnost ECE, totiž splnila poslední podmínku nutnou k udělení stavebního povolení. Vyřešila otázku nadměrného dopravního zatížení, které hrozí v souvislosti s otevřením centra.
"V minulém týdnu nám firma dodala návrh konečného řešení křižovatky, který jsme odsouhlasili," uvedl náměstek primátora pro rozvoj a územní plánování Ivo Palouš.
Kruhový objezd nahradí křižovatka
Od terminálu Městské hromadné dopravy ve Fügnerově ulici tak v budoucnu zmizí pětiramenný kruhový objezd. Nahradí ho světelně značená křižovatka.
"Vypracovali jsme podrobnější model křižovatky a udělali studii jejího dopravního zatížení. Odbor dopravy s naším řešením souhlasil," uvedl jednatel společnosti ECE Josef Tobek. Celou výstavbu dopravního uzlu zaplatí firma. V současné době investor zpracovává dokumentaci nutnou k udělení územního rozhodnutí.
Nové obchodní centrum se bude podle Josefa Tobka podobat jedné z nejoceňovanějších nákupních galerií v České republice - brněnské Vaňkovce. Obchody se z velké části zaměří na textil s důrazem na sportovní oblečení. Firma má v současné době uzavřeny pevné nájemní smlouvy na 50 procentech celkové plochy.
"Galerii budeme koncipovat tak, aby její součástí bylo jakési náměstí, na kterém lze pořádat různé kulturní a společenské akce, výstavy nebo přehlídky," dodal Josef Tobek. (zdroj Liberecký deník.cz)


V Liberci zůstane další obří díra v zemi
Liberec - Další díra v zemi bude pravděpodobně delší dobu "krášlit"
město pod Ještědem. Z projektu stavby obchodního centra Galerie Liberec
na Perštýně totiž německý investor definitivně vycouval.
Podle původních plánů měla už dnes Galerie několik měsíců stát a vítat nakupující návštěvníky. Místo toho však na Perštýně zůstává obrovský kráter, shodou okolností jen několik stovek metrů od další podobné "jámy" po bývalé Textilaně. Tam projekt obchodního centra Promenada nakonec smetl ze stolu pro změnu nizozemský investor.(autor Aleš Vávra, Liberecký deník)




Místo ostudné díry byty a domov důchodců. Liberec kývl na novou čtvrť
2. listopadu 2017 11:40
Ohromnou díru na libereckém Perštýně by za pár let měla nahradit zcela nová čtvrť s byty, kancelářemi či domovem důchodců a velkým parkem. Liberečtí zastupitelé kývli na změnu územního plánu, která stavbu společnosti Liberecké inovační centrum odstartuje.
Dosud totiž plán počítal pouze s výstavbou obchodního centra a neumožňoval třeba výstavbu sportoviště ani serverového centra pro uložení počítačových dat.
"Čekali jsme na to necelý rok, protože ten proces je poměrně složitý. Do zastupitelstva to šlo třikrát, nejdříve jako podnět na změnu územního plánu, pak jako návrh a nakonec jako vydání změny. Je to administrativní mašinerie, nicméně jsme rádi, že ji máme za sebou. Je to pro nás důležitý krok. Po změně můžeme na Perštýně vybudovat novou moderní čtvrť dle schválené územní studie architektů Václava Dvořáka a Petra Šikoly," prohlásil Jiří Šolc, liberecký zastupitel, který se na přípravě projektu podílí.
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/ostudna-dira-liberec-nova-ctvrt-perstyn-domov-duchodcu-nova-ctvrt.A171102_103041_liberec-zpravy_jape?



Perštýnský medvídek
Toto je všeobecně tradovaný omyl - tzv. perštýnský medvídek nikdy v ZOO nebyl, po demolici perštýnských domů byl zachráněn a přestěhoval se rovnou do soukromé zahrady . Perštýnský medvídek má zcela jinou pozici tlapek a liší se i jinými detaily - je ale možné že byl kdysi vytvořen stejným člověkem. (autor článku Hans Oldskull)

.jpg)




Perštýnské klenoty Jany Ducháčkové































Liberecké krematorium
Stavbu libereckého krematoria, prvního v monarchii, zdržovaly zastaralé rakouské předpisy, podle nichž nebylo spalování mrtvol povoleno. A tak od podání žádosti do první kremace uběhlo neuvěřitelných sedmnáct let (31.10.1918). Liberečtí radní dostali kauzu před Nejvyšší soud, který rozhodl, že proti stavbě samotné budovy nemůže být námitek, ale pohřby žehem jsou zakázány. Přesto byl v květnu 1915 položen základní kámen ke stavbě krematoria v důvěře, že do jejího dokončení se nesmyslné zákony změní. Do otevření 23.8. 1918 se tak nestalo a provoz zařízení umožnil až státní převrat. O prvenství v českých zemích ale krematorium nepřišlo. Kremační pec byla den před prvním obřadem údajně vyzkoušena zpopelněním uhynulého koně. Budovu navrhl Rudolf Bitzan z Drážďan, rodák ze Stráže pod Ralskem (*1872), urnový háj vyprojektoval v roce 1921 liberecký architekt Karl Karl. Krematorium prošlo několika rekonstrukcemi.
(Zdroj. Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

.jpg)




Dětská opatrovna (1913)
Budova ústavu (čp. 444 - IV),
postavená městem roku 1913 původně jako domov pro opuštěné děti, je
hlavním vstupem obrácena do tehdy nově založené ulice U opatrovny. Vchod
zdobí kamenný reliéf se znakem města. Stavbu projektoval a řídil
liberecký stavitel Albert Hübner. Poměrně střízlivá architektura nese
ještě znaky pozdní secese
Pozoruhodné je vtipné využití složité konfigurace terénu. Objekt je obklopen rozlehlou, terasovitě upravenou zahradou. Slouží dnes jako Dětský diagnostický ústav. Naproti existovaly za první republiky městské jesle (čp. 299 - IV).
(zdroj Kniha o Liberci)

Liberecký sirotčinec




Anton Köhler: Cvičení libereckých střelců
(olej na dřevě, 1839)
Velké cvičení, které se konalo na návrší nad střelnici v místech dnešní ulice Na Perštýně, kde dosud stojí socha Jana Nepomuckého, zobrazená na horizontu.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Když se stavěla liberecká Střelnice
v roce 1831 a její dokončení v roce 1832
(zdroj Kniha o Liberci)



Restaurace Střelnice v roce 1907
Empírová stavba Střelnice z roku 1831 patřila ve své době k
nejreprezentativnějším budovám ve městě, a proto se zde odehrávala
značná část společenského života.
K přitažlivosti místa přispíval i pěkný výhled na Liberec, který se nám zachoval ns několika starých grafikách.
V současnosti je objekt v dosti zchátralé stavu a utopen v zeleni a okolní výškové zástavbě.
Výzdoba tanečního sálu k velmi oblíbeným a frekventovaným "námornickým" bálům.
Sedací nábytek v sále je stejný na pohlednici (rok 1932) jako na
reklamní pohlednici z roku 1897, což svědčí o kvalitě židlí z ohýbaného
dřeva, jak je vyráběly níže zmíněné firmy.
Reklamní pohlednice
restaurace Střelnice z roku 1897 inzeruje nejen služby, ale láká
návštěvníky i zmíněným výhledem na Liberec.
Pohled do velkého sálu
ukazuje historizující úpravu interiéru z konce padesátých let s mladším
vybavením, nejspíše Thonetovým nebo Fischelovým nábytkem.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
.

.jpg)


Liberecká Střelnice chátrá
Empírová budova bývalé restaurace Střelnice, kde se v minulosti dělala
dělnická setkání, dlouhodobě chátrá. Jakou historii má tato kulturní
památka a co ji čeká v budoucnu?V liberecké ulici U Krematoria
se nachází okázalá stavba z 19. století. V roce 1831 zde Střelecký
spolek otevřel moderní střelnici, která nahradila tu původní z roku 1781
umístěnou v Myslivecké ulici. Místo
vyhrazené pro střelbu navazovalo přímo na budovu ve stylu empírového
sídla, které poskytovalo potřebné zázemí včetně restaurace, kde
probíhaly společenské akce."Reprezentativní klasicistní objekt
střelnice byl postavený v roce 1831. Sál a restaurace byly v roce 1837
rozšířeny o krytou verandu. Poslední jednotná úprava proběhla pod
dozorem stavitele Adolfa Bürgera na sklonku 19. století."Ačkoli je dnes tato honosná stavba tak trochu zastrčená, v minulosti
sloužila jako oblíbené místo zábavy. V časech rozvíjejícího se
dělnického hnutí se zde konaly dělnické schůze. Dělníci se na Střelnici
scházeli především v době prosincové generální stávky v roce 1920.Tato stávka reagovala na policejní obsazení pražského Lidového domu,
který byl využíván marxistickým křídlem sociální demokracie. Generální
stávka požadovala demisi úřednické vlády, zvýšení mezd nebo vznik
dělnických rad k řízení podniků. Proti demonstrantům na několika místech
(např. Kladensko, Mostecko nebo Hodonínsko) zasahovali četníci a
vojáci, kteří velké množství protestujících zranili a řadu z nich
zabili. Zatčeno bylo asi 3 000 lidí."K zahájení
rekonstrukce nedošlo a objekt tak nadále chátrá. Ze strany Magistrátu
města Liberec by bylo na místě uložit vlastníkovi alespoň nařízení
zabezpečovacích prací."Petr Freiwillig (NPÚ)Na
liberecké Střelnici se později pokračovalo v zábavách v podobě bálů a
tanečních kurzů i tzv. odpoledních čajů pro střední a pokročilé. Praxi
zde vykonávali učňové podniku Restaurace. Rozkradení veřejného majetku v
podobě privatizace ale přineslo neblahé změny. Z výstavní restaurace se
stala herna, ke které přibyl bowling. Když podnikatelským dobrodruhům
jejich projekt zkrachoval, budova začala chátrat. Jestliže v minulosti
restaurace přežila dvě století, v nových soukromovlastnických vztazích
vydržela jen několik let.Petr Freiwillig, vedoucí libereckého
oddělení specialistů z odboru péče o památkový fond Národního
památkového ústavu k věci poznamenává: "Před několika lety byla
zpracována a orgány státní památkové péče odsouhlasena projektová
dokumentace na celkovou obnovu objektu. Bohužel, k zahájení rekonstrukce
nedošlo a objekt tak nadále chátrá. Ze strany Magistrátu města Liberec
by bylo na místě uložit vlastníkovi alespoň nařízení zabezpečovacích
prací." (zdroj Libereds)
Budova je dlouhodobě prázdná nadále po nedokončené rekonstrukci.





Stará barevna v Mlýnské ulici
(kolem roku 1909)
Dům čp. 236 - IV spadající boční stěnou do Harcovského potoka si postavil roku 1680 kovář Gottfried Sachers, v roce 1744 V něm bydlel barvíř látek na černo Kristian Wiederholz. Přestavbu staré chalupy do podoby zachycené na snímku provedl další barvíř Altmann (1826). V sedmdesátých letech zde provozoval mandl Leopold Posselt, s jehož jménem jsou spojeny i počátky jezdeckého sportu v Liberci.
Posselt vlastnil dva koně, s nimiž rád vyjížděl do přírody, a měl
proto pochopení pro zálibu mladých v jezdectví. Ochotně jim poskytoval
koně i základní školení přímo ve své živnosti. Později si pořídil další
zvířata, složil příslušné zkoušky, opatřil si v Praze koncesí učitele a
otevřel si v Nádražní ulici jezdeckou školu, přestěhovanou později k
hostinci U města Norimberka. Od roku 1874 si otevřel veřejnou jízdárnu
se stájemi pro 6 koní nad dnešním náměstím Českých bratří, ve dvoře v
současné době zbořeného domu čp. 43 - V. Se žáky podnikal vyjížďky do
okolí i delší túry do Libverdy, Žitavy, Tanvaldu a dalších míst.
Posseltovy služby zpočátku využívali i členové nově ustanoveného
jezdeckého klubu (2.10.1879).
V roce 1909 zakoupili mezitím značně
zchátralý mandl stavitelé Josef Möldner a Josef Michler a na jeho místě
vybudovali dnešní třípodlažní zděný obytný dům.
Další majitel docílil roku 1936 toho, že byla zaklenuta přilehlá část Harcovského potoka.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)




Kostel Sv. Vincence z Paoli
Kostel dominuje vyvýšenině zvané Jánský kámen. Byl postaven na náklady baronesy Marie Pavlíny Liebiegové v souvislosti s bytovou výstavbou, mateřskou školou a dětským útulkem na severním svahu Hrnčířského vrchu, jinak zvaného též Jánský kámen. Patřil řádu lazaristů, jejichž zakladatelem byl sv. Vincenc z Paoli, a společnost Dcer křesťanské lásky, která měla vedle dětský azyl. V letech1884-87 ho postavil v novorománském slohu podle návrhu vídeňských architektů Richarda Jordana a Josefa Schmalzhofera liberecký stavitel Ferdinand Scholze. Makovice byla osazena 2.srpna 1887, ale k vysvěcení litoměřickým biskupem došlo až 8.září 1888. Kostel je trojlodní, 38 metrů dlouhý, s půlkruhovitou apsidou na jihovýchodní straně, na níž navazuje nízká přístavba fary. Nad křížením lodí vystupuje osmiboká věž, jejíž výška od podlahy až po špičku kříže činí 27,90 m. Dekorativně působí kombinace režného cihlového zdiva a pískovce dovezeného z Pirny. Celý areál obklopuje malebná skupina starých lip. Vnitřek byl původně upraven rovněž v novorománském slohu. Nedochovaný hlavní oltář i kazatelna vznikla v dílně vídeňského dvorního kameníka Hausera.Roku 1973 byl objekt prodán členům obce adventistů sedmého dne, kteří ho zachránili před zkázou a vybudovali zde moderní vzdělávací církevní centrum se dvěma učebnami pro mládež, byty i ubytovnou. (zdroj: Kniha o Liberci)




.jpg)



Mlýnská ulice
(30.léta)
Roku 1931 vybudovali stavitelé
Gustav Ferdinand Miksch a Eduard Beckert na místě několika starých domků
a v prostoru bývalého žulového lomu celý blok čtyřpodlažních a
pětipodlažních nájemných obytných domů, seskupených kolem čočkovitého
nádvoří.
Ve dvorním traktu byla zřízena i veřejná očistná lázeň
Okresního stavebního společenství (ve dvoře domu čp. 534 - IV). Na
snímku vidíme průčelí centrální budovy (čp. 223 -IV) s balkony a
průjezdem do nádvoří. K dalším větším stavebním změnám v okolí ulic Na Bídě a Mlýnské došlo teprve v padesátých letech.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Mlýnská

















.jpg)

















Liberec od jihovýchodu
(kolem roku 1920 a 2001)
Pět věží na počátku dvacátých let 20.století dalo napočítat na pohledu, který se stal jedním z nejcharakterističtějších. Dominuje mu vpravo stavba evangelického kostela na náměstí Českých bratří, postavená podle projektu libereckého stavitele Gustava Sacherse. Pro Liberec charakteristická je v popředí řada domků v ulici Na Bídě.
Zástavba svahu Na Perštýně panelovými domy zabraňuje dokumentaci předchozího výhledu. Ve dvacátých letech 20.století toto panorama narušila rozměrná budova Stiepelovy tiskárny a od šedesátých let výstavba sídliště V ulici Na Bídě. Dominanta evangelického kostela naopak od roku 1976 chybí.
(zdroj: Karel Čtveráček / Jan Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)

Ulice Na Bídě a Kristiánov
v roce 1906 a kolem roku 1920.
Na konci uličky sbíhající od budovy v Oblačné ulici byl v nárožním domku (čp.183-IV, na první fotografií za mostkem) zbudován roku 1907 útulek pro bezdomovce, přenesený později do bývalých kasáren v Blažkově ulici (1921), odkud byl po šesti letech přestěhován do bývalé Linserovy továrny)
(Zdroj Kniha o Liberci)

.png)

Bývalý Plischkeho hostinec kdysi a dnes. .
(autor příspěvku Hans Oldskull)






















Mlýnská ulice a Liebiegovy závody v 30.letech
Mlýnská ulice procházela původně přímo středem závodu, jenž se postupně rozrostl po obou jejich stranách. Proto se už před rokem 1900 snažili majitelé továrny docílit její přeložení. Tuto finančně i stavebně náročnou akci se ale podařilo realizovat teprve v roce 1953, kdy byla Mlýnská ulice v souvislosti s budováním tramvajové linky z Jablonce do Liberce přemístěna na západní okraj továrního areálu, až za vysoký objekt vystupujícího vlevo. Vpředu první fotografie vidíme závodní mateřskou školu v Klicperově ulici, zobrazené i na druhé fotografii.
(zdroj Kniha o Liberci)






Bývalá mateřská škola Textilany v Klicperově ulici











Liebiegovo městečko
Půvabné liberecké sídliště vzniklo pro potřeby největší textilky v severních Čechách Johann Liebieg a Co. v Liberci. Podle návrhu architekta Jacoba Schmeissnera bylo vybudováno v údolí za továrnou v letech 1911 - 1912 celkem 80 zaměstnaneckých domků a během let 1922 - 1923 dalších třicet. Prostředkem se vine dnešní Klicperova ulice, zakončená na horizontu náměstím Pod Branou, kde se soustřeďovaly služby. Romanticky pojatý komplex je dodnes nepřekonaným příkladem hromadné bytové výstavby.
Ústředním prostorem celé čtvrti se stalo Theodorovo náměstí (dnes náměstí Pod Branou), pojmenované po stavebníkovi Theodoru Liebiegovi. Název hostince U Města Broumova má zase vztah k zakladateli firmy Johannu Liebiegovi, který odtud pocházel.
Většina domů v nové čtvrti byla koncipovaná jako činžovní vily o
několika bytech. Architekt Schmrißner využil člennitého terénu k
vytvoření intimity jednotlivých domů a komunikace se též přizpůsobily
prostředí v duchu koncepce územního plánu Liberce zpracované vídeňským
architektem C.Sittem.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

.jpg)



Horní část Liebiegova městečka
(pohlednice 20.léta 20.století)
Když odbočíme z Mlýnské ulice před Textilanou (v současné době jen zbytky Textilany) doprava, jako bychom se rázem ocitli v jiném světě. Stoupáme Klicperovou ulicí, vinoucí se údolím a tvořící páteř romantického vilového sídliště, které dodnes patří k nejkrásnějším koutům Liberce. Bohužel při další výstavbě v sedmdesátých letech, kdy v bezprostředním sousedství vznikalo sídliště Broumovská, se mezi nimi nepodařilo vytvořit vyhovující urbanistický přechod, takže příliš blízko situovaný panelový dům necitelně narušil panorama Liebiegova městečka. Nepříznivý dojem ještě zvyšují roury parovodu, vedené naprosto bez ohledu ke kultivovanému prostředí. Dojem z této novodobé výstavby je v kontrastu s romantickým Bitzanovým pojetím opravdu zdrcující. Náměstí, zvané původně Theodorovo - po zakladateli městečka Theodoru Liebiegovi (český Bohdanovo) - uzavírá na nejvyšší straně zajímavý rozložitý dům s branou (čp. 440 - IV), po jejíž pravé straně je umístěn pískovcový reliéf zobrazující sv. Jiří. Nad střechou se zvedá secesně tvarovaná věžička, vytvářející v dálkových pohledech dominantu celého sídliště. Na náměstí se nacházely různé obchody a hostinec U města Broumova. K intimnosti prostoru přispívají dílčí loubí po obou stranách.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Pozn. Liebiegové pocházeli z města Broumova a tak vznikl název hostince, brány a nakonec i sídliště
.jpg)



Liebiegovo městečko podruhé...
Dnes tu fotku
ještě doplňuji o pár dalších z téhož sousedství z ročenky německých
horalů (též z roku 1913). Ke dvěma jsem přidal screenshoty z Googlemaps
pro lepší orientaci (i když regulérní srovnávačku to bohužel nenahradí). (autor článku Tomáš Cvrček)






Liebiegovo městečko potřetí
archiv Emila Karkoše



Náměstí Pod bránou
- dodnes představuje centrum Liebiegova městečka -✳Liebiegovo městečko leží na severním svahu Skřivánčího kamene a je nejvýraznější ukázkou secesní bytové výstavby v Liberci. V letech 1911 až 1912 zde nechal Theodor Liebieg postavit 80 zaměstnaneckých domků. Je to jedno z nejpůvabnějších libereckých míst.
✳ zdroj -
kniha Liberec - město| the city of | stadt (archiv Jitky Horušické)




Pamatuje někdo? 90' Star Club,
nám. Pod branou 455/8
(archiv Vladimír Kraemer)







U Domoviny - Energetiků - U Černého dolu
Výstavba sídliště nazvaného Domovina, určeného pro válečné vysloužilce a invalidy z Liebiegovy továrny, prvního svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku začalo v roce 1916. Iniciátorem stavby byl Theodor Liebieg, jenž vypracováním plánů a celkové koncepce pověřil stejně jako v případě Liebiegova městečka architekta Jakoba Schmeissnera. Realizaci kolonie provedl stavitel Richard Wojatschek. Původní Schmeissnerův plán počítal s 30 objekty, realizováno jich bylo jen 27. S plány jednotlivých domů pomáhal Jakobu Schmeissnerovi architekt Heinz Schmeissner, zřejmě Schmeissnerův syn a na realizaci dohlížel vedoucí stavebního odboru magistrátu, Rudolf Simon. Po dokončení v roce 1921 předal Thedor Liebieg kolonii městu a to ji následně převzalo do své správy. Sídliště je situováno na jižním svahu Monstrančního vrchu a je ohraničeno dnešními ulicemi U Domoviny, U Černého dolu a Energetiků, které jím prochází. Urbanistická osnova kolonie je zpracována ve stylu Liebiegova městečka, kdy jsou objekty seskupeny podél křivolakých komunikací sledujících průběh vrstevnic. Širší obvodová komunikace obepíná celé sídliště, užší uličky zajišťují přístup k jednotlivým domkům. V některých partiích kolonie domy svou štítovou orientací ke komunikaci evokují téměř vesnicky rostlou zástavbu. Oproti Liebiegovu městečku obsahuje typizované rodinné domky, buď izolované, nebo sdružené do dvojdomů či trojdomů. Jednotlivé domy jsou přízemní, podsklepené a s využitým podkrovím. Kryté jsou sedlovou střechou s taškovou krytinou, ve štítech se uplatňuje falešné hrázdění, bednění, ba dokonce lomenice. Každý dům byl vybaven zahradou, kůlnou a chlévem. Ve vnitřní dispozici byla typizace ještě markantnější. V každém domě se v přízemí nacházela hlavní obytná místnost, kuchyně a prádelna s koupelnou, v patře pak ložnice a malá půda. Formální řešení většiny domů vychází z regionální lidové architektury, ta se projevuje u lomenic, okenic s kvazilidovou ornamentikou a v dispozičním uspořádání některých objektů s vchodem situovaným na podélné straně domu, příp. v přistavěné dřevěné předsíňce. Patrný je ale i vliv liberecké klasicistní architektury. Každý z nájemníků měl domek zprvu poskytnut na rok, přičemž se musel zavázat, že se ve vlastní režii postará o nutné opravy a údržbu. Pakliže tuto podmínku splnil, mohl zde zůstat natrvalo. Zázemí kolonie obstarával objekt čp. 491-IV v ulici U Domoviny, určený k poskytování nezbytných služeb a jenž sloužil k ubytování vysloužilců, kteří tyto služby provozovali. V přízemí byly umístěny lázně, holičství, dále pak prodejny tabáku a smíšeného zboží. V patře se nacházely byty holiče, lazebníka a krejčího se ševcem, kteří zde měli také své dílny.




