Liberec IV - Perštýn

19.05.2020
Kostel sv. Vincence z Pauly r. 1901 (archiv M.Gergelčík)
Kostel sv. Vincence z Pauly r. 1901 (archiv M.Gergelčík)
Od roku 1781 se tato část jmenovala Töpferberg (Hrnčířský vrch) podle zde pracujících hrnčířů. Teprve poté dostala název podle kamenitého terénu – Bergstein
Od roku 1781 se tato část jmenovala Töpferberg (Hrnčířský vrch) podle zde pracujících hrnčířů. Teprve poté dostala název podle kamenitého terénu – Bergstein

Východní strana náměstí Dr. Edvarda Beneše

tvoří okraj liberecké čtvrti Perštýn

archiv Zdeněk Šimek
archiv Zdeněk Šimek
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
1964 (Vilém Boháč)
1964 (Vilém Boháč)
nám.Dr. Beneše hotel Radnice (M.Gergelčík)
nám.Dr. Beneše hotel Radnice (M.Gergelčík)

Rok 1939 .....v baru restaurace Urstoffhalle

Tento "rodinný bar" byl součástí restaurace Urstoffhalle na Benešově náměstí, známější pod novějším názvem hotel Radnice.
Bohatou historii tohoto domu, kde měly své sídlo významné úřady a instituce (obchodní a živnostenská komora, c.k.telegrafní a berní úřad, c.k. okresní hejtmanství aj.) a dlouhá léta také tiskárna Karla Thera, ukončil požár v noci 10.listopadu 1971.
V současnosti nese jméno Radnice nedaleký hotel na rohu Moskevské a Felberova ulice

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Václava Exnera
archiv Václava Exnera
archiv Jitky Horušické
archiv Jitky Horušické
archiv Václav Exner
archiv Václav Exner
Na přelomu 19. a 20. století pracovalo v Liberci několik desítek právníků. Jen na staroměstském náměstí (nám.Dr. E.Beneše) bylo 12 židovských advokátních kanceláří (pohlednice z roku 1904) (archiv Petra Ruprechta)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Jaroslav A. Pivrnec
Jaroslav A. Pivrnec
zdroj: beta.lot-tissimo.com/de
zdroj: beta.lot-tissimo.com/de
1962 (archiv Fotočas Mirek)
1962 (archiv Fotočas Mirek)
Východní strana náměstí v roce 1921. Zdroj: Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1922 (archiv Tomáše Cvrčka)
Východní strana náměstí v roce 1921. Zdroj: Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1922 (archiv Tomáše Cvrčka)
zdroj Liberec 77 (archiv Jiří Jan Kolner)
zdroj Liberec 77 (archiv Jiří Jan Kolner)
archiv Petr Šimr
archiv Petr Šimr
Na tehdejším náměstí Bojovníků za mír byla zastávka ve směru do Lidových Sadů přímo pod podloubím
Na tehdejším náměstí Bojovníků za mír byla zastávka ve směru do Lidových Sadů přímo pod podloubím
Ještě jedna fotografie - vskutku docela hororová... září 1985 (archiv Jitky Horušické)
Ještě jedna fotografie - vskutku docela hororová... září 1985 (archiv Jitky Horušické)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
10.4.1986 (archiv p.Odrážková)
10.4.1986 (archiv p.Odrážková)
Archiv Michal Bárta
Archiv Michal Bárta
Náměstí Dr.E.Beneše
Náměstí Dr.E.Beneše
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 8.11.2020
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 8.11.2020
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 22.11.2020
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 22.11.2020

Přestavba Benešova náměstí

Původně se počítalo se zachováním průčelních stěn domů čp.2 - 5 IV, nakonec ale musely být přestavěny úplně. Od března 1981 projížděla tramvaj kolem jen rychlostí 5 km/hod. A bez cestujících, kteří museli vystoupit v Moskevské ulici a dojít pěšky do náhradní zastávky v ulici 5.května, odkud pokračovali v cestě. Až na podzim byla kolej odkloněna od podloubí a zastávka v Moskevské ulici zrušena. Koncem února 1988 bylo v nových domech otevřena restaurace Expresso, od roku 1996 sídlí na rohu Felberovy ulice hotel Radnice. (zdroj Kniha o Liberci)

Náměstí Dr. Edvarda Beneše, srpen 1968
Náměstí Dr. Edvarda Beneše, srpen 1968
archiv Petr Šimr
archiv Petr Šimr
archiv Petr Šimr
archiv Petr Šimr
Nám. Bojovníků za mír (Dr. E. Beneše), 1983
Nám. Bojovníků za mír (Dr. E. Beneše), 1983
1984
1984
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
1985, Moskevská (archiv Boveraclubu)
1985, Moskevská (archiv Boveraclubu)
10.4.1986 (archiv p.Odrážková)
10.4.1986 (archiv p.Odrážková)
1986
1986
2007 (ještě bez kašny) (archiv Frankie Micko)
2007 (ještě bez kašny) (archiv Frankie Micko)
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 8.11.2020
Náměstí Dr.E.Beneše v roce 1985 a 8.11.2020
náměstí Dr.E.Beneše 15.9.1986 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
náměstí Dr.E.Beneše 15.9.1986 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
2020
2020
náměstí Dr.E.Beneše (M.Gergelčík)
náměstí Dr.E.Beneše (M.Gergelčík)
Al Ma Původní
Al Ma Původní

Rok 1986

Takovýto unikátní pohled na radnici se načas naskytl během roku 1986. Havarijní stav domů na dnešním náměstí Dr.E.Beneše si už během roku 1981 vyžádal odklonění dopravy. Úžasným stavebním tempem se pak v průběhu 6 let (!) podařilo tuto stranu náměstí postavit znovu takovým způsobem, že nepovedené kopie staré zástavby trknou do očí každého na první pohled.

(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

Tajemná Schlaraffia 1926

Schlaraffie, bájná země bezpracného blahobytu, se objevuje v evropské literatuře od středověku. Pod tímto jménem byl 13.listopadu 1884 založen v Liberci spolek, který si oficiálně kladl za cíl bavit a obveselovat své členy prostřednictvím nevinných žertů s vyloučením jakékoliv politické tendence a vzdělávat a poučovat je schůzkami s učenci a umělci. Tolik aspoň oficiální zpráva z roku 1887. Měsíční příspěvky byly vysoké - celé dva zlaté - a majetek organizace byl vyčíslen na 3000 zlatých. O tom , že se jednalo o uzavřenou společnost, svědčí minimální přírůstek členů (1886:26, 1900:28). Byli to především továrníci, advokáti a příslušníci inteligence z majetných kruhů. Spolky Schlaraffie byly koncem minulého století rozšířeny po všech oblastech Čech s převážně německým osídlením. Jednotlivé organizace nesly vlastní názvy, zdejší se jmenoval Jeschkenburg Reichenbergia. Členové se scházeli zprvu v kavárně U Korunního prince Rudolfa v přízemí Mistrovského domu soukeníků na Sokolovském náměstí (čp.312-II). Později se přesunuli do prvního patra domu čp. 86 - IV, někdejšího obchodního domu Ještěd, stávajícího u mostu přes Mísu v místech Domu kultury. Tyto prostory zachycuje první pohlednice. Po roce 1923, kdy byla dostavěna budova pojišťovny Union v Moskevské ulici (čp.27-IV), přenesla liberecká Schlaraffia působnost do sálu ve dvorním traktu této budovy, jehož vzhled přibližuje spodní pohlednice. Celá zadní stěna za předsednickým stolem byla pokryta erby jednotlivých členů. Na počátku devadesátých členů. Na počátku devadesátých let začalo jejich restaurování i obnova celého prostoru. Bohužel se změnou vlastníka byl celý sál v roce 1995 zcela vybourán a původní vybavení odvezen do Prahy. Uvolněné prostory obsadila velkoprodejna drogerie, která se neudržela ani dva roky. Nenávratně tak zanikla pozoruhodná památka na předválečný spolkový život v Liberci. 

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

severní strana náměstí a dům z vedlejší fotografie čp. 2- IV je zde vidět zcela vpravo
severní strana náměstí a dům z vedlejší fotografie čp. 2- IV je zde vidět zcela vpravo

Domy na východní straně náměstí (rok 1865)

Jakou událostí byla tehdy přítomnost fotografa, jednoho z prvních v Liberci (starší snímek nemáme), vidíme podle množství pózujících zvědavců. Za nimi jsou staré domy 1 a 2 - IV a napravo od nich část domu čp. 3 - IV, v němž byl začátkem století otevřen hostinec U Císaře rakouského. Pseudoklasicistní podobu mu dal při přestavbě ve čtyřicátých letech liberecký stavitel Antonín Holub. Dům čp. 2 - IV přestavěl na čtyřpodlažní neoklasický Heinrich Sachers v roce 1865.

(zdroj Kniha o Liberci )

Dům čp. 2-IV
Dům čp. 2-IV
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2,  Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2, Published on Mar 12, 2018)

Moskevská ulice

Moskevská 1984 (foto Tomáš Krebs)
Moskevská 1984 (foto Tomáš Krebs)
1898 (archiv M.|Gergelčík)
1898 (archiv M.|Gergelčík)
(archiv Tomáše Macháčka)
(archiv Tomáše Macháčka)
foto Leoš Kobr
foto Leoš Kobr
Interier Plzeňské restaurace v roce 1909 (Kniha o Liberci)
Interier Plzeňské restaurace v roce 1909 (Kniha o Liberci)

Plzeňská restaurace

Podobně jako Havlov, nejstarší liberecká osada vzniklá u přechodu přes Harcovský potok, měla i hoření německá osada, kdysi zvaná Rychemberk, s tržištem v místě dnešního Benešova náměstí, svoje vlastní, tehdy běžné občanské vybavení. Patřily k němu v první řadě kovárny, ale i hostince, především ty, jež se nacházely při staré obchodní cestě procházející Libercem z Čech do Lužice a dále na sever. Tato důležitá komunikace přicházela do Liberce dnešní ulicí Na Perštýně, překračovala Harcovský potok, procházela dolení osadou (Havlovem) a šla dále v trase dnešní Moskevské, kdysi České ulice přes tržiště hoření osady dnešní Frýdlantskou ulicí směrem k Frýdlantu v Čechách.

Jedním z hostinců poskytujícím pocestným občerstvení, byl starý právovárečný dům čp. 13-IV, dnešní Plzeňská restaurace. O něm je písemná zpráva z roku 1592. V té době se nepochybně jednalo o stavbu dřevěnou, podobně jako byly ostatní domy v Liberci. Stál nedaleko tržiště, naproti cestě odbočující ze zemské cesty východním směrem k panskému domu, pozdějšímu zámku. Jeho proměna na zděný dvoupodlažní se uskutečnila v roce 1800 v období bouřlivé klasicistní výstavby. Přestavbu prováděl liberecký stavitel Josef Arnold, majitelem domu byl tehdy liberecký výrobce plátna Ambrož Worf. Dodnes ho připomínají iniciály A. W. umístěné v kartuši pod římsou nad druhým podlažím. Iniciály jsou doplněny kotvou, symbolem Naděje, jedné z křesťanských ctností. Zděný dům už byl situován podélně s ulicí. Má symetrickou dispozici, hlavní vstup se nachází uprostřed mírně vystupujícího rizalitu ukončeného barokním profilovaným štítem.

Ozdobou domu je kamenný portál elipsovitě ukončený, ve vrcholu s klenákem v podobě stylizovaného akantového listu s festony z vavřínu po stranách. Místnost po pravé straně vstupu sloužila původně za řeznický krám a měla vlastní vstup opatřený rovněž kamenným profilovaným portálem, který byl při pozdějších opravách zrušen. V druhé polovině 19. století dostal hostinec pojmenování U Města Vídně. Jeho nájemce Jan Svěcený, zástupce plzeňského pivovaru, nabízel v roce 1912 hostům znamenitou kuchyň, snídani na vidličku, obědy a večeře, pravá rakouská vína přímo ze sudu, nově upravené hostinské pokoje a pochopitelně i vynikající plzeňské pivo. Hostinec byl přejmenován na Plzeňskou boudu (Pilsner Hütte) a toto pojmenování poněkud pozměněné zůstalo dodnes.

Po skončení války převzala hostinec paní Zdeňka Pešanová, pak se stal součástí podniku Restaurace a jídelny. Od roku 1990 je jeho majitelem Ivan Duleba, který při celkové rekonstrukci provedl patrovou přístavbu s vinárnou a terasou pro letní posezení.

Text: Liberecké domy hovoří III. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1995

Moskevská , restaurace Plzeňka (M.Gergelčík)
Moskevská , restaurace Plzeňka (M.Gergelčík)
10.5.1983 (archiv p.Odrážkové)
10.5.1983 (archiv p.Odrážkové)

zadní trakty domů v Moskevské ulici

Zadní trakty domů na Benešáku, dnes zde začíná Plaza, v pozadí ul. 5. května - dům, co stojí hned u radnice. (Jaromír Špetla)
Srovnání. Většina domů byla zbourána a postavena znova, tak je to dnes k nepoznání. (Jaromír Špetla)
Srovnání. Většina domů byla zbourána a postavena znova, tak je to dnes k nepoznání. (Jaromír Špetla)

Nároží Felberovy a Moskevské ulice

(autor příspěvku Hans Oldskull)

1978 (archiv Boveraclub)
1978 (archiv Boveraclub)
10.5.1983 po částečném vybourání (archiv p.Odrážková)
10.5.1983 po částečném vybourání (archiv p.Odrážková)
10.4.1986 po úplném zbourání (archiv p.Odrážkové)
10.4.1986 po úplném zbourání (archiv p.Odrážkové)
Ulice Felberova v roce 1978 a 18.10.2020
Ulice Felberova v roce 1978 a 18.10.2020
2020 Hotel Praha ve Felberově ul.nově postaveno po zbourání celého podloubí
2020 Hotel Praha ve Felberově ul.nově postaveno po zbourání celého podloubí
Dnes jsem objevil další fotografii z roku 1938 (foto 1) kde je i uvedena přesná adresa - Wiener Straße 35. Jedná se tedy nade vší pochybnost o jeden ze tří domků které kdysi stály v dnešní Moskevské ulici(foto 2 a 3).A ještě přidáno aktuální foto pro názornou představu (4). (Hans Oldskull)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2,  Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2, Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2,  Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2, Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2,  Published on Mar 12, 2018)
(Zdroj Fontes Nissae XVIII 2017 2, Published on Mar 12, 2018)
Moskevská ulice. Vlevo Plzeňka (M.Gergelčík)
Moskevská ulice. Vlevo Plzeňka (M.Gergelčík)
Moskevská ulice (foto V. Víšek)
Moskevská ulice (foto V. Víšek)
Moskevská ulice v roce 1985 a 8.11.2020
Moskevská ulice v roce 1985 a 8.11.2020
Moskevská kolem roku 1920 a 4.4.2020
Moskevská kolem roku 1920 a 4.4.2020
pohled z moskevské ulice do Rumunské
pohled z moskevské ulice do Rumunské
Moskevská ulice
Moskevská ulice
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001  ..........Krátký úsek Moskevské ulice v horní části původně tvořil spojnici mezi náměstím a zámkem, když odbočka do dnešní Felberovy ulice vyúsťovala do brány zámku (dodnes i část komunikace podél zámku patří do Felberovy ulice). Zde si ulice zachovlala původní šíři, když klasicistní zástavba se zachovala a novostavba Hlasiwetzovy lékárny si musela uchovat již beztak úzkou parcelu.  Rekonstrukce východní části horního konce Moskevské ulice v druhé polovině osmdesátých let 20.století se snažila více nebo méně o věrný obraz zbouraných domů, ale vrstvení mnohaletého úsilí, které zde vytvářelo genia loci, se pochopitelně zachovat nepodařilo. Sjednocení jednotlivých polí podloubí odstranilo ráz osobnosti jednotlivých domů (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001 ..........Krátký úsek Moskevské ulice v horní části původně tvořil spojnici mezi náměstím a zámkem, když odbočka do dnešní Felberovy ulice vyúsťovala do brány zámku (dodnes i část komunikace podél zámku patří do Felberovy ulice). Zde si ulice zachovlala původní šíři, když klasicistní zástavba se zachovala a novostavba Hlasiwetzovy lékárny si musela uchovat již beztak úzkou parcelu. Rekonstrukce východní části horního konce Moskevské ulice v druhé polovině osmdesátých let 20.století se snažila více nebo méně o věrný obraz zbouraných domů, ale vrstvení mnohaletého úsilí, které zde vytvářelo genia loci, se pochopitelně zachovat nepodařilo. Sjednocení jednotlivých polí podloubí odstranilo ráz osobnosti jednotlivých domů (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2020
Moskevská ulice v roce 1906 a 2020
Moskevská ulice
Moskevská ulice

Hotel Union (počátek 19.století)

Dům čp. 32 - IV, připomínaný poprvé roku 1620, byl několikrát přestavován, zejména na počátku 19.století, kdy v něm byla zřízena hospoda Reichenberger Hof (Liberecký dvůr).
V roce 1863 ho získalo několik "vážených měšťanů, jak uvádí kronikář, a na jeho místě vyrostl třípodlažní reprezentační hotel Union. Podle průvodce z roku 1902 měl 44 pokojů, velký sál, restauraci, café-salon, letní verandu a kuželník, který tehdy nechyběl u žádné lepší restaurace. V roce 1900 odkoupilo hotel město a po devíti letech sem z radnice přestěhovalo knihovnu a přírodovědné muzeum. Z bývalého hotelu se tak stal jakýsi osvětový dům.
Zůstal jím, s příslušnou proměnou, i po druhé světové válce, kdy tu byla nejprve otevřena česká veřejná knihovna, po roce 1948 přejmenovaná na Ústřední městskou knihovnu V. Kopeckého. Přízemí využívalo Divadlo hudby a poezie. Od roku 1965 zde působilo Severočeské loutkové divadlo a Studio Ypsilon. Divadelní provoz si vyžádal různé stavební úpravy hlavně sálku pro 180 návštěvníků, jeviště a přízemí. Když se nepodařilo uskutečnit velkolepý záměr dostavby, zadaptovaly se pro pomocné provozy sousední domy čp.56 a 59 - IV a využít byl také prostor mezi divadlem a Pražskou ulicí.

(zdroj Kniha o Liberci )

Trochu poničený model dostavby je uložen v Naivním divadle. Pohled na nároží Moskevské a Jezdecké (viz dál). Architektura měla být dost podobná obchodnímu domu Ještěd (i zde měl být použit atmofix a copilit).
Trochu poničený model dostavby je uložen v Naivním divadle. Pohled na nároží Moskevské a Jezdecké (viz dál). Architektura měla být dost podobná obchodnímu domu Ještěd (i zde měl být použit atmofix a copilit).
Situace z projektu. K existujícím stavbám měl přibýt druhý sál s foyerem a hlavním vchodem z Pražské a na parcele do Jezdecké sklady a technické zázemí
Situace z projektu. K existujícím stavbám měl přibýt druhý sál s foyerem a hlavním vchodem z Pražské a na parcele do Jezdecké sklady a technické zázemí
Červeně dnešní divadlo s novým jevištěm, růžově existující dům č. 18 s dnešním zázemím, který měl ustoupit Hubáčkově novostavbě.
Červeně dnešní divadlo s novým jevištěm, růžově existující dům č. 18 s dnešním zázemím, který měl ustoupit Hubáčkově novostavbě.
Ještě celkový pohled na model, vpředu vlevo Pražská (Brouk a Babka, nad tím průčelí nového sálu s hlavním vstupem pod ním - dnes je zde dům s červenými lamelami).
Ještě celkový pohled na model, vpředu vlevo Pražská (Brouk a Babka, nad tím průčelí nového sálu s hlavním vstupem pod ním - dnes je zde dům s červenými lamelami).

Hubáčkův nerealizovaný projekt dostavby Naivního divadla


Když mělo to Naivní výročí a když jsme to tu nedávno zmínili v komentáři k proluce v Pražské... Z Hubáčkova nerealizovaného projektu dostavby Naivního divadla se uskutečnila jen první etapa - oprava domu v Moskevské (původní hotel Union se sálem ve dvoře a s verandou na úzké parcele do Pražské) a stavba nového jeviště (při té hrálo divadlo dvě sezóny v České besedě a na zájezdech). Po odchodu Ypsilonky do Prahy už nebyl důvod pokračovat, v Pražské zůstaly nějakou dobu jen sklady a parcela do Jezdecké je prázdná dodnes... (další popisky u fotografií) (autor příspěvku Jiří Bláha)

Model, pohled vzhůru Moskevskou, vlevo průčelí do Jezdecké ulice.
Model, pohled vzhůru Moskevskou, vlevo průčelí do Jezdecké ulice.
Podobný pohled z nedávné doby - parcela na rohu Moskevské a Jezdecké je pořád prázdná.
Podobný pohled z nedávné doby - parcela na rohu Moskevské a Jezdecké je pořád prázdná.
Řez modelem. K existujícímu sálu (vlevo) s jevištěm (uprostřed) měl přibýt sál pro dospělé s foyerem v přízemí, kudy měl být do divadla hlavní vstup (z Pražské). Oba sály mělo být možné propojit a příležitostně hrát z jeviště na obě strany najednou. Vstup do sálů a východ měl být přes atrium uprostřed bloku.
Řez modelem. K existujícímu sálu (vlevo) s jevištěm (uprostřed) měl přibýt sál pro dospělé s foyerem v přízemí, kudy měl být do divadla hlavní vstup (z Pražské). Oba sály mělo být možné propojit a příležitostně hrát z jeviště na obě strany najednou. Vstup do sálů a východ měl být přes atrium uprostřed bloku.
Projekt - průčelí do Moskevské.
Projekt - průčelí do Moskevské.
Projekt - průčelí do Pražské (vpravo Brouk a Babka).
Projekt - průčelí do Pražské (vpravo Brouk a Babka).
inscenace divadla Ypsilon (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
inscenace divadla Ypsilon (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
Projekt - průčelí do Moskevské.
Projekt - průčelí do Moskevské.
interier Naivního divadla (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
interier Naivního divadla (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
Moje teta Stefanie a strejda Walter Kiesewetter měli malou cukrárnu a kavárnu v Bräuhofgasse 12 (Rumunská 12).(autor příspěvku Mario Fejkl)

Stavba Paláce Adria,

1927 - 1928


Pojišťovací společnost Riunione Adriatica di Sicurta se s tím evidentně nemazala. Jak to vypadá, koupili tři nebo čtyři sousedící parcely a, strom nestrom, za rok tam stála reprezentativní budova hodná přední finanční instituce.

To bylo určitě řevu, jak zase jedna betonová krabice vytlačila již tak vzácnou a tolik, tolik potřebnou městskou zeleň! Kam ten svět spěje! Jak ten Reichenberg bude vypadat! O tempora, o mores!

A vida, když to dnes vidíme, hned si řekneme: zaplaťpámbu, že to postavili, dyk tenhle kout už fakt potřeboval pořádnej upgrade!

Zdroj: Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1932 (autor článku Tomáš Cvrček)

1940 (zdroj ansichtskarten-markt.com)
1940 (zdroj ansichtskarten-markt.com)

Vnitřek kina Adria, "přední kinoscény", v reklamě z roku 1932

Všechno ještě vonělo novotou, neboť palác Adria byl dokončen akorát roku 1928.

Telefonní číslo 1849 je pravděpodobně již nefunkční...

(Za kvalitu fotky může zdroj, ne já. :-) )

(autor příspěvku Tomáš Cvrček)

Kino Adria jen zářilo, pak přišla Moskva a chátrání

Palác Adria v Liberci je obytný palác stojící na nároží dnešních ulic Rumunské a Boženy Němcové. Budova postavená ve stylu klasicizujícího akademismu je od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek. Přes ulici Boženy Němcové sousedí s Palácem Syner.

V roce 1921 odkoupila italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà z Terstu původní patrový dům, postavený kolem roku 1880 penzionovaným lékařem Christofem Stenerem. Pojišťovna tak získala urbanisticky velmi cenné nároží, které hodlala využít k postavení obytného paláce s kinem v suterénu. Technicky náročné stavby podle projektu slavného libereckého architekta Maxe Kühna se zhostila roku 1927 liberecká firma E. A. Stroner. Ještě před výstavbou šestipatrového kubusu paláce byl o jedno patro zvýšen sousední dům v ulici Boženy Němcové, který byl následně s palácem provozně propojen.

Původní kino Adria, zabírající dvě suterénní patra a mající vchod přímo z nároží, bylo nejmodernější meziválečné kino v Liberci. Kromě hlavního sálu se hrálo i v tzv. Malém kině.
V době, kdy se ozvučený film objevil, bylo samozřejmě ambicí každého města, aby ho mělo také. První hrálo v ústeckém Střekově, ale Liberec se svým potenciálem samozřejmě toužil ho dohnat," popsal historik Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu. Název získalo kino podle italské pojišťovny Adriatica, která nechala funkcionalistický palác s prvky art deco vystavět.
Pozdější název Moskva získalo po osvobození v roce 1945.

Roku 1964 došlo ke generálce elektroinstalace a snížení stropu v přední části o 3 m, čímž se zlepšila akustika v sále.
Spodní voda, kvůli níž byla konstrukčně náročná stavba částečně zbudována na pilotech, ale brzy vykonala své a město vyhlásilo havarijní stav.

1980, kdy se kino uzavřelo. Znovu se otevřelo v roce 1991. Po další rozsáhlé rekonstrukci dosáhla kapacita kina 108 míst v přízemí a 55 na balkóně."Spíš se to ale všelijak "pytlíkovalo", popsal historik a připomněl, že na místě Malého kina vznikla diskotéka.(videoklub pro 60 diváků).

Pak prošla budova, kterou architekti považují dosud za jednu z nejhodnotnějších staveb první republiky, divokou privatizací, jejíž následky řeší dosud konkurzní správce.
V současné době se ani jeden ze sálů nevyužívá soustavně.

"Po někdejším slavném kinu tam zůstaly snad jen věšáky," Autor: Jana Švecová Liberecký deník

Kino Moskva

se dvěma kinosály, bylo vlastně takové menší multikino, přesto stejně nepřežilo. Podle situace na snímcích, nic nenasvědčuje tomu, že tu za tři měsíce budou jezdit tramvaje.(Jiří Holeček)

Rumunská ulice 16.9.1984 a 8.11.2020
Rumunská ulice 16.9.1984 a 8.11.2020

Zámečnická ulička

1974
1974
Zámečnická ulička v 50.letech 20.století a 2.4.2020
Zámečnická ulička v 50.letech 20.století a 2.4.2020
Zámečnická ulice
Zámečnická ulice
Zámečnická ulice v roce 1993
Zámečnická ulice v roce 1993
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
Obytný dům v Zámečnické ulici před dokončením v roce 1960. Zdroj: Kniha Liberec v minulosti a budoucnosti (archiv Všichni Čermáci)
Obytný dům v Zámečnické ulici před dokončením v roce 1960. Zdroj: Kniha Liberec v minulosti a budoucnosti (archiv Všichni Čermáci)
Zámečnická ulička kolem roku 1970 a 28.9.2020
Zámečnická ulička kolem roku 1970 a 28.9.2020
Zámečnická ulička v 70.letech a 11.4.2020
Zámečnická ulička v 70.letech a 11.4.2020
Zámečnická ulička ve 30.letech 20.století a 11.4.2020
Zámečnická ulička ve 30.letech 20.století a 11.4.2020
1979 (zdroj Svatopluk Technik – Vladimír Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980, Severočeské nakladatelství)
1979 (zdroj Svatopluk Technik – Vladimír Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980, Severočeské nakladatelství)
Nároží Rumunské a Zámečnické ulice v 30.letech 20.století a 13.3.2020
Nároží Rumunské a Zámečnické ulice v 30.letech 20.století a 13.3.2020
 Zámečnická ulička v roce 1978. A ještě tenkrát s uměleckou plastikou! (archiv Boveraclubu)
Zámečnická ulička v roce 1978. A ještě tenkrát s uměleckou plastikou! (archiv Boveraclubu)
Zámečnická ulička v roce 1978 a 18.10.2020
Zámečnická ulička v roce 1978 a 18.10.2020

Rumunská ulice

Rumunská ulice kolem roku 1980 a 10.3.2020
Rumunská ulice kolem roku 1980 a 10.3.2020
Rumunská ulice
Rumunská ulice
Rumunská ulice (archiv Boveraclubu)
Rumunská ulice (archiv Boveraclubu)
Rumunská ulice v 80.letech a dnes
Rumunská ulice v 80.letech a dnes
Rumunská ulice
Rumunská ulice
Ulice Rumunská a palác Adria v roce 1930 a 2020  - dřívější název Pivovarská byl podle panského pivovaru, stojícího nedaleko pod zámkem a uzavřeného roku 1870. (foto M.Gergelčík)
Ulice Rumunská a palác Adria v roce 1930 a 2020 - dřívější název Pivovarská byl podle panského pivovaru, stojícího nedaleko pod zámkem a uzavřeného roku 1870. (foto M.Gergelčík)
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunksá ulice 17.3.1983 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunksá ulice 17.3.1983 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
Rumunská ulice
Rumunská ulice
roh Moskevská x Revoluční x Rumunská (M.Gergelčík)
roh Moskevská x Revoluční x Rumunská (M.Gergelčík)
Rumunská x Moskevská 90.léta a 4.4.2020
Rumunská x Moskevská 90.léta a 4.4.2020
Ulice Rumunská a palác Adria v roce 1930 a 2001  - dřívější název Pivovarská byl podle panského pivovaru, stojícího nedaleko pod zámkem a uzavřeného roku 1870. (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Ulice Rumunská a palác Adria v roce 1930 a 2001 - dřívější název Pivovarská byl podle panského pivovaru, stojícího nedaleko pod zámkem a uzavřeného roku 1870. (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Rumunská ulice
Rumunská ulice
archiv Milda Domino
archiv Milda Domino
foto Milda Domino 2020
foto Milda Domino 2020
křižovatka Rumunská x Moskevská a Revoluční v cca 70.letech a 2.4.2020
křižovatka Rumunská x Moskevská a Revoluční v cca 70.letech a 2.4.2020

Pivovarská (později Rumunská) ulice

počátkem 20.století

Průhled do Rumunské ulice od jihu. Na snímku vidíme zcela nahoře zadní stranu Komerční banky v dnešní ulici 8.března a pod ní domy v místech nynějšího paláce Adria. Úplně vpředu stojí přízemní dům čp. 358-IV, který byl spolu s okolními objekty ve třicátých letech z dopravních důvodů zbourán.

Palác Syner

Rumunská čp.9/ IV

Spoluautor: Jiří Suchomel - (SIAL)

Spoluautor: Martin Šaml - (SIAL)

Účel stavby: Polyfunkční dům

Výstavba: 1996 - 1998

Sloh: stavba s postmoderními rysy


Realizace víceúčelové budovy v dolním centru Liberce byla odvozena z přepracované předchozí studie Jiřího Suchomela. Komerční projekt se snažil dotvořit městský prostor na pozemku s výraznými výškovými rozdíly. Objekt hmotově a materiálově reaguje na okolní různorodou zástavbu, urbanisticky ji doplňuje. Je řešen jako průnik ležatého hranolu a válce, obloženého umělým pískovcem. Tato základní kompozice je doplněna o řadu menších tvarových prvků.

V interiérech jsou kombinovány provozy hotelové, obchodní, kancelářské a restaurační. Pod budovou jsou čtyřpatrové podzemní garáže. Předpokládaný hlavní vstup se nachází v prosklené části a je zdůrazněn šikmou skleněnou stěnou a červenou markýzou (dílo J. Suchomela a M. Šamla, podobně jako vodopád z černého opakního skla ve vstupní hale). Palác tvoří velmi výraznou dominantu v okolí a je často kritizován pro svou předimenzovanost a nevyrovnanost.

Stavba se bohužel stala symbolem nenaplnění autorova záměru a jeho nerespektování uživatelem. Realizace probíhala v rychlém tempu za neustálých změn požadavků na využítí komplexu. Už od počátku provozu objekt silně trpí nešťastnými zásahy, které autoři nemohou nijak ovlivnit. Především se nerealizoval původní záměr s využitím střešních krabicových nástaveb jako rezidenční části, investor opakovaně zaměňuje provozy kancelářské a obchodní a upravuje k tomu dispoziční řešení. Hlavní vstup byl také přesunut do válcové části budovy, ačkoliv se do budovy mělo podle původního konceptu vstupovat právě z hranolové části.

I proto nebyla stavba nikdy kladně přijata veřejností. Do kritiky se spíš promítá vztah k majiteli než názor na stavbu jako takovou. Rozporuplnost názorů ilustruje také fakt, že Palác Syner byl odborníky navržen na Stavbu roku 1999 a obdržel diplom za nominaci.

Autorský tým

J. Suchomel, J. Syrovátko, M. Šaml, J. Franc, V. Schneider, J. Prskavec

Revoluční ulice (1993)

Při pokusu o rekonstrukci několika přestárlých domů na severovýchodní straně Revoluční ulice se ukázalo, že většina objektů je zde vlivem stáří i vlivem snížení nivelity ulice o jedno podlaží proti původnímu terénu natolik narušena, že se jevilo výhodnější nahradit je novým objektem. Sedmipodlažní obytný dům s malými byty (garsonierami) a službami v nejnižších dvou podlažích vyplnil celý prostor mezi obchodním domem Baťa a Moskevskou ulicí. Posunutím přízemí novostavby od vozovky se zároveň dosáhlo vítaného rozšíření Revoluční ulice. Méně zdařilé je napojení na okolní zástavbu. Projekt vypracoval Stavoprojekt (Eduard Adamíra), stavbu provedly v letech 1967 - 68 liberecké Pozemní stavby.

(zdroj Kniha o Liberci)

cca rok 1994 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
cca rok 1994 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Revoluční ulice

Revoluční ulice kolem roku 1920 a 2020
Revoluční ulice kolem roku 1920 a 2020
Revoluční ulice po roce 1945 a 26.3.2020
Revoluční ulice po roce 1945 a 26.3.2020
Revoluční ulice (M.Gergelčík)
Revoluční ulice (M.Gergelčík)
Revoluční ulice
Revoluční ulice
Revoluční ulice
Revoluční ulice
Revoluční a Moskevské ulice (M.Gergelčík)
Revoluční a Moskevské ulice (M.Gergelčík)
Revoluční ulice v roce 1995. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Revoluční ulice v roce 1995. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
jednokolejka v Revoluční byl provizoriem trvajícím od roku 1984 do roku 1996. (archiv Boveraclubu)
jednokolejka v Revoluční byl provizoriem trvajícím od roku 1984 do roku 1996. (archiv Boveraclubu)
zdroj Pinterest
zdroj Pinterest
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
nároží Revoluční a Moskevské ulice 10.11.1963 a 8.11.2020
nároží Revoluční a Moskevské ulice 10.11.1963 a 8.11.2020
Hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice v roce 1926
Hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice v roce 1926
Revoluční ulice ve 20.letech 20.století a 16.9.2020
Revoluční ulice ve 20.letech 20.století a 16.9.2020

YMCA

(20.léta)


Osud přízemního domku čp. 125 - IV je spojen s činností organizace YMCA (Young Men's Christian Association - Sdružení mladých křesťanských můžů). Ta byla založena roku 1855 jako mezinárodní sdružení usilující o formování charakteru dospívajících chlapců na základě křesťanských idejí pomocí přednášek, kurzů, besed apod.Poskytovala mládeži možnosti ušlechtilé zábavy a tělovýchovy a k tomu účelu zřizovala společenské místnosti, kina, kluby, hřiště a tělocvičny, mnohde zajišťovala i možnosti levného stravování a ubytování (svobodárny). Sídlem ústředí je Ženeva.

Liberecká pobočka byla založena 17.2.1922. Její představenstvo se skládalo z 9 německých a 3 českých zástupců, činnost však byla rozdělena podle národností. Ředitelem byl Alfred Klein, českou část vedl nezapomenutelný Josef Novotný, úzce spolupracující i s místními skauty, jimž umožňoval využívat některá zařízení, zejména hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice. Liberecká YMCA získala hlavní budovu přebudováním bývalé továrny (čp. 171 - IV) podle projektu Ferdinanda Worfa. V ní byla zřízena svobodárna, klubové místnosti, učebny, restaurace (i vegetariánská), kino a lázně.

Vcházelo se sem přes dvůr podél hořejšího boku domku na prvním snímku. Ten byl majetkem YMCY od jejího založení, ale pro svou zchátralost a to, že vystupoval do vozovky, se stal koncem dvacátých let předmětem veřejné kritiky. Po téměř tříletém dohadování s magistrátem bylo roku 1933 vydáno šalamounské rozhodnutí, že dům bude zbořen na náklady města a na jeho místě si obchodník Franz Müller postaví přízemní objekt s prodejnami a uprostřed zřídí průchod se schodištěm k hlavní budově YMCY. Stavbu město povolilo s podmínkou, že konstrukce přízemního objektu bude dimenzována tak, aby snesla pozdější zatížení třípodlažní nástavbou ve výši sousedních domů, plánovanou po deseti letech. Stavbu podle zadaných podmínek provedla v roce 1934 firma N.Rella a Neffe z Liberce. V přízemí se nacházela prodejna s textilem F. Müllera a provozní místnosti cestovní kanceláře Čedok. Když byla roku 1940 liberecká YMCA zlikvidována, převzal dům čp. 125 - IV obchodník Müller, ostatní majetek si přivlastnilo město.

Po válce obnovila YMCA v Liberci nakrátko činnost. Sál v přízemí složil k promítání filmů a jiným kulturním podnikům. V padesátých letech převzalo objekty Odborné železniční učiliště. Sál a některé další místnosti využívala Krajská loutková scéna i začínající Ypsilonka až do roku 1965, kdy se přestěhovala do Moskevské ulice. Učiliště s internátem zde bylo i v době vzniku tohoto článku (1996). Přízemní objekt (čp. 125 - IV) slouží jako prodejny a stále čeká na plánovanou dostavbu.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice kolem roku 1950
Hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice kolem roku 1950

Rok 1899 ,1942 a dnes

Křížovatka Moskevské, Revoluční a Rumunské ulice


(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
1928
1928

Dům u Zeleného stromu

Dnešní budova čp. 131-IV stojí při souběhu ulic Revoluční a Rumunské, v dolní části ulice Moskevské, blízko někdejšího brodu přes Harcovský potok. Dům dostal své pojmenování podle kamenného domovního znamení se zeleným stromem, umístěného nad vstupním portálem. Situování objektu odpovídá původní orientaci a sahá hluboko do historie Liberce, zřejmě do 16. století.
Původně dřevěný dům sloužil jako zájezdní hostinec na obchodní stezce (dnešní ul. Moskevská). První písemná zmínka o něm je v panském urbáři z r. 1560. V r. 1787 zdědil hospodu Franz Salomon, který nechal namísto dřevěné krčmy zbudovat výstavní restauraci a hotel. Patrový klasicistní dům postavil mladičký Jan Karel Kuntze (snad za přispění jeho otce Josefa, jenž postavil v Liberci např. kostel sv. Kříže). Tato podoba budovy zůstala dodnes skoro stejná kromě klínovité přístavby v proluce, která byla později nahrazena záchodovým přístavkem.
Jedinečná ukázka klasicistní architektury v Liberci je cenná nejen svým typickým tvarem domu s mansardovou sedlovou střechou se štíty, ale především svými zdobnými fasádami obrácenými do ulice Revoluční a Malé Moskevské. Hlavní vstup na straně do Malé Moskevské je zvýrazněn vystupujícím rizalitem, ukončeným profilovaným štítem v podobě trojlistu. Nároží jsou opatřena v přízemí kvádrováním, v patře a mansardové nástavbě pilastry se štukovými hlavicemi. Vstup s předloženým schodištěm má kamenný portál a pozdně barokně až rokokově tvarované dvoukřídlé dveře se segmentovým nadsvětlíkem. Nade dveřmi je umístěno důležité domovní znamení, orámované profilovanou stuhou s volutami. Na jeho vnitřní eliptické ploše je znázorněn zelený strom vyrůstající z tmavé země na světlém pozadí. Hlavní profilovaná fabionová římsa patra pod střechou se nad vstupem vlnovitě prohýbá a tvoří tím orámování pro štukovou kartuš pod ní. V úrovni podkroví je pod vyklenutou římsou umístěn reliéf znázorňující Marii - Královnu nebes, stojící na zeměkouli ovíjené hadem. Vrchol štítu zdobila ještě v r. 1996 měděná váza. Severovýchodní průčelí do ulice Revoluční má obdobnou architektonickou kompozici jako hlavní průčelí. Je zde dokonce snaha o vytvoření dojmu třípodlažního domu. Plocha je členěna vodorovnými profilovanými fabionovými římsami, které navazují na římsy vstupního průčelí. Profilovaný štít v podobě trojlistu byl rovněž ozdoben tvarovanou měděnou vázou. Hlavní římsa, která zde vzbuzuje dojem římsy patrové, je uprostřed přerušena oválným medailonem s profilovanou obrubou. Římsa atiky pod štítem je, stejně jako u vstupního průčelí, uprostřed vlnovitě prohnutá.
Klasicistní dům byl prodloužen a dispozičně upraven jako trojtraktový s klenutou střední průchozí vstupní chodbou. V zadní části chodby se vstupovalo do čtvercové zaklenuté místnosti tělesa černé kuchyně, odstraněné v roce 1883, která zasahovala částečně do chodby a do lokálu. V celé šířce domu byl na severovýchodní straně směrem k ulici Revoluční umístěn lokál s dřevěným trámovým stropem. Na opačné straně chodby byly situovány dvě místnosti a schodiště. Ze stejné doby pochází i první úroveň ve skále tesaných sklepů. R. 1867 vybudoval majitel domu, hostinský Josef Kalas, vedle průčelí hlavního vstupu přízemní podsklepenou přístavbu obchodu řeznictví, propojenou se suterénem domu. Její existenci dokládala před rekonstrukcí absence oken po levé straně vstupu. Následně r. 1872 provedl stavitel Gustav Miksch pro stejného investora k zadnímu průčelí domu patrovou přístavbu, půdorysně ve tvaru klínu. Tím dostal klasicistní objekt dnešní siluetu. R. 1887 získává dům Franz Rumler. Za jeho působení došlo v r. 1892 k vybudování přístavby podélného půdorysu ve dvoře (na projektu se podílel známý místní stavitel A. Bürger) a v r. 1894 k vybourání původního schodiště, které nahradilo nově umístěné schodiště ve vstupní chodbě, jak je známe dnes. Došlo tak k zásadní změně dispozice suterénu a podkroví, do té doby nevyužívaného. V roce 1906 byl Franz Rumler nucen prodat hotel a hostinec "Zelený strom" manželům Janu a Emě Görlichovým. V jejich rodině vydržela pak nemovitost až do konce druhé světové války.
Po válce byl dům čp. 131-IV zkonfiskován a v roce 1949 převeden na Jednotný národní výbor Liberec. Až do roku 1959 zde působil národní správce, pak objekt převzala domovní správa a upravila ho pro malometrážní byty. Přízemí domu později sloužilo jako klub důchodců. Od r. 1995 památkově chráněný dům kvůli nevyjasněným vlastnickým poměrům chátral. V roce 2005 navíc jeho sousední objekty ustoupily nepatřičné hmotě nově budovaného obchodního centra Delta. Souběžně s Deltou měla být dokončena i rekonstrukce Domu U Zeleného stromu, kterou ale provázela řada problémů. Kolaudace nově zrekonstruovaného objektu tak byla kvůli problémům se statikou i námitkám památkářů odložena a dům, nyní využívaný výhradně pro komerční účely, byl otevřen až v roce 2010.

(zdroj Liberec: Reichenberg - architektura severních Čech)

2020
2020

Dům U Zeleného stromu

je jeden z nejstarších stále stojících domů v Liberci ("erbaut 1787"). Jak je vidět na přiložené reklamě z roku 1894, sloužil jako hotel. Tenkrát ještě nestál ani Hotel Praha (Schienhof), ani budova Hotelu Zlatý Lev v dnešní Gutenbergově, ani Hotel Imperial. Franz Rummler, tehdejší majitel Zeleného stromu, tu hostům slibuje ubytování za mírné ceny, vybraná rakouská a uherská vína a vratislavické a žatecké pivo. V horním pravém rohu se dokonce chlubí, že hotel je "připojen na státní telefonní síť". (To tenkrát byla relativní novinka: telefonní spojení se v Liberci objevilo teprve v roce 1884).

Druhá fotka je z libereckého adresáře roku 1921. A ta třetí, to je screenshot z Googlemaps roku 2020.
Časy se mění; dům U zeleného stromu zůstává... (autor článku Tomáš Cvrček)
Dům měl štestí, je opraven,je tam vinoteka,zlatnictví.Ten přístavek byl odstraněn již dávno mám fotku v lepším stavu i s okolními domy na jednom je pod oknem mužská plastika muže__že by vzpomínka na milence co šplhal za milou ??? (komentář Jany Ducháčkové)
Dům měl štestí, je opraven,je tam vinoteka,zlatnictví.Ten přístavek byl odstraněn již dávno mám fotku v lepším stavu i s okolními domy na jednom je pod oknem mužská plastika muže__že by vzpomínka na milence co šplhal za milou ??? (komentář Jany Ducháčkové)
Přistavek u Zeleného stromu,později zbourán bylo tam řeznictví :"Johann Gorlach.. (archiv Jany Ducháčkové)
Přistavek u Zeleného stromu,později zbourán bylo tam řeznictví :"Johann Gorlach.. (archiv Jany Ducháčkové)
Revoluční ulice (M.Gergelčík)
Revoluční ulice (M.Gergelčík)
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 19.3.1984 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 19.3.1984 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
dům U Zeleného stromu 20.7.1982 a 25.3.2020
dům U Zeleného stromu 20.7.1982 a 25.3.2020
Rumunská ulice (archiv Boveraclubu)
Rumunská ulice (archiv Boveraclubu)
dům U Zeleného stromu v 80. letech 20.století a 25.3.2020
dům U Zeleného stromu v 80. letech 20.století a 25.3.2020
Revoluční ulice po roce 1984 a 7.4.2020
Revoluční ulice po roce 1984 a 7.4.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 15.1.1982 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 15.1.1982 (archiv p.Odrážkové) a 30.8.2020
Křižovatka Revoluční x Moskevské a Rumunské ulice v roce 1978 a 8.10.2020
Křižovatka Revoluční x Moskevské a Rumunské ulice v roce 1978 a 8.10.2020

Malá Moskevská

 v roce 1906

Vjezd do ulice ohraničuje po pravé straně klasicistní hotel U Zeleného stromu a po levé novorenesanční dům obchodníka Josefa Perziny. Ten byl zbudován na místě starého chorobince v roce 1834 a později upraven na ředitelství okresního finančního úřadu. Jeho výstavbou se opět zůžil průjezd do Špitálské (Malé Moskevské) ulice. Před jeho odstřelem 27.listopadu 1976 sloužil jako ubytovna. Vzadu vpravo vidíme vystupovat Möllerův dům a proti němu po levé straně několik dodnes zachovaných domů. Ulice nesla za první republiky jméno Lisse Gasse, česky Lešenská. (zdroj Kniha o Liberci)

Malá Moskevská
Malá Moskevská

Möllerův dům

(počátek 20.století)

Obytný dům (čp.141 - IV) ve Špitálské ulici (Malá Moskevská) byl postaven roku 1803 pro výrobce suken a obchodníka Gottfrieda Möllera podle návrhu stavitele Johanna Josefa Kunze. Hlavním barokně tvarovaným štítem zdobeným sochami znázorňujícími křesťanské ctnosti Víru, Naději, Lásku a Věrnost byl orientován do ulice, podobné štíty měl i na dalších třech stranách. Průčelí zdobily četné štuky, vstup byl zdůrazněn kamenným portálem. Dům byl zbourán 1.března 1987 při provádění přeložky tramvajové trati.
Na severním průčelí se nacházela naivně pojatá reliéfní plastika, provedená pouze v omitce. O jejím vzniku kolovaly dvě verze.
Podle jedné se jedná o milence paní domu, jenž se zachránil před manželem skokem z okna, přičemž se mu zázračným způsobem podařilo zachytil se na římse.
Dodatečně, asi až po smrti svého soka v lásce, dal tuto příhodu zvěčnit na fasádě. Podle druhé verze zpodobňuje plastiku zednického tovaryše, který při stavbě domu spadl z lešení a od smrti jej zachránila římsa.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

1978 (archiv Boveraclubu)
1978 (archiv Boveraclubu)
Möllerův dům 17.3.1983 (archiv paní Odrážkové)
Möllerův dům 17.3.1983 (archiv paní Odrážkové)
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 17.3.1983 a 30.8.2020
křižovatka Revoluční X Moskevská x Rumunská ulice 17.3.1983 a 30.8.2020
Hans Oldskull (1968)
Hans Oldskull (1968)
křižovatka Moskevská a Lipová ulice (M.Gergelčík)
křižovatka Moskevská a Lipová ulice (M.Gergelčík)
Roh Fügnerovy a Malé Moskevské. Foceno směrem od Annahofu. (archiv Fotočas Mirek)
Roh Fügnerovy a Malé Moskevské. Foceno směrem od Annahofu. (archiv Fotočas Mirek)
křižovatka Lipová (Malá ) Moskevská a Fugnerova ulice 21.8.1968 a 8.11.2020
křižovatka Lipová (Malá ) Moskevská a Fugnerova ulice 21.8.1968 a 8.11.2020

Fügnerova ulice

1964 (Vilém Boháč)
1964 (Vilém Boháč)
1992 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
1992 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
1996 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
1996 (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Pohled na Fügnerovu ulici v roce 2005. (Michal Mike)
Pohled na Fügnerovu ulici v roce 2005. (Michal Mike)
Pohled na Fügnerovu ulici v roce 2005. (Michal Mike)
Pohled na Fügnerovu ulici v roce 2005. (Michal Mike)
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
foto p.Duška z archivu Boveraclubu
foto p.Duška z archivu Boveraclubu
Tiskárna - Fügnerova ulice v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Tiskárna - Fügnerova ulice v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fotočas Mirek
Fotočas Mirek
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
archiv Luboše Janků
archiv Luboše Janků
Fügnerova ulice v roce 1995 a 1997  Do roku 1995 zde stavěly jen autobusy a vedla sem pouze tramvajová trať do Jablonce. 15. listopadu 1995 byla ovšem v rámci rekonstrukce městské tramvajové trati otevřena nová kolejová přeložka Soukenné náměstí – Fügnerova ulice – Rumunská ulice. Zastávka se ale stala nepřehlednou a začalo uvažovat o novém centru liberecké MHD.  Terminál vyprojektovala společnost ANTA s.r.o. Liberec podle návrhu Ing. arch. Patrika Kotase, autora mnoha projektů mezi které patří např. stanice pražského metra Střížkov nebo liberecká vozovna. Terminál byl otevřen 1. září 1996. (zdroj Kniha o Liberci)
Fügnerova ulice v roce 1995 a 1997 Do roku 1995 zde stavěly jen autobusy a vedla sem pouze tramvajová trať do Jablonce. 15. listopadu 1995 byla ovšem v rámci rekonstrukce městské tramvajové trati otevřena nová kolejová přeložka Soukenné náměstí – Fügnerova ulice – Rumunská ulice. Zastávka se ale stala nepřehlednou a začalo uvažovat o novém centru liberecké MHD. Terminál vyprojektovala společnost ANTA s.r.o. Liberec podle návrhu Ing. arch. Patrika Kotase, autora mnoha projektů mezi které patří např. stanice pražského metra Střížkov nebo liberecká vozovna. Terminál byl otevřen 1. září 1996. (zdroj Kniha o Liberci)
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice v 80.letech a 8.11.2020
Fügnerova ulice v 80.letech a 8.11.2020
Fügnerova ulice (foto archiv Boveraclub)
Fügnerova ulice (foto archiv Boveraclub)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Fügnerova ulice v roce 1958 , a motorové vozy č.18 a 19 z roku 1907 na okraji Náchodské ulice a Soukenného náměstí 15.3.2020
Fügnerova ulice v roce 1958 , a motorové vozy č.18 a 19 z roku 1907 na okraji Náchodské ulice a Soukenného náměstí 15.3.2020
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice v roce 1978 a 18.10.2020
Fügnerova ulice v roce 1978 a 18.10.2020
archiv Jiřina Štěchová
archiv Jiřina Štěchová
archiv Jan Folprecht
archiv Jan Folprecht
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice a stavba terminálu v roce 1996
Fügnerova ulice a stavba terminálu v roce 1996
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
foto z roku 1928
foto z roku 1928
foto kolem roku 1950
foto kolem roku 1950
foto kolem roku 1980
foto kolem roku 1980
foto Luboš Mencl
foto Luboš Mencl
Fügnerova směrem k Soukennému náměstí v roce 1957 a dnes
Fügnerova směrem k Soukennému náměstí v roce 1957 a dnes
Fügnerova ulice (foto Boveraclub)
Fügnerova ulice (foto Boveraclub)
Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
 v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
 v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
Foto Kája Karlos Hrníčko (2020)
Foto Kája Karlos Hrníčko (2020)
archiv Michal Bárta
archiv Michal Bárta
Blažkova ul. - Fügnerova ul. 1978 (foto Petr Šimr)
Blažkova ul. - Fügnerova ul. 1978 (foto Petr Šimr)
 v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
v druhé polovině 80.let. (Zdroj: K-report.net)
Tiskárna na Fügnerově ulici v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Tiskárna na Fügnerově ulici v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
archiv Fügnerka
archiv Fügnerka
Fügnerova v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Fügnerova v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Liberec 1979 (foto Petr Šimr)
Liberec 1979 (foto Petr Šimr)
Koloroval Fotočas Mirek
Koloroval Fotočas Mirek

Císařská (Náchodská) ulice

(20.léta 20.století, 1897)


Náchodská ulice, z níž po stavbě obchodního domu Ještěd zachoval jenom kousek, vedla po pravém břehu náhonu od Nisy, zatímco podle levého probíhala ulice U Splavu. Před Soukenným náměstím je rozděloval blok domů, který vidíme uprostřed prvního snímku. Na druhém záběru je pohled do Náchodské ulice opačným směrem, od náměstí při povodni. V popředí vyčuhuje u vody zábradlí mostku přes Harcovský potok. Z vyobrazených staveb se zachoval jen obchodní a obytný novorenesanční dům firmy F.J.Jakob (čp. 116 - IV), stojící vedle obchodního domu Ještěd (později včleněný do nově vzniklého OC Forum). Postavil ho na místě čtyř starších domků v roce 1882 Gustav Miksch. Domy zachycené úplně vlevo uzavírají prostor budoucí Fügnerovy ulice.

(pozn. Od roku 1825 procházela nově upravená tzv. císařská silnice z Prahy přes Liberec na Frýdlant v Čechách právě bývalou Náchodskou ulicí, mostkem překračovala Harcovský potok a dál stoupala Pražskou ulicí.)

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Fügnerova ulice
Fügnerova ulice
Konečná / odjezdy jablonecké tramvaje ze stanice v Liberci. Tři roky 65/68 každý den jsem tady postával, kouřil a čekal na tramvaj do Jablonce..! (color Fotočas)
Konečná / odjezdy jablonecké tramvaje ze stanice v Liberci. Tři roky 65/68 každý den jsem tady postával, kouřil a čekal na tramvaj do Jablonce..! (color Fotočas)
Pozůstatek Švédské ulice.
Pozůstatek Švédské ulice.

Zapomenuté kousky Liberce,

aneb centrum okresního města v roce 1978. Děkujeme za půjčení vašich negativů, o kterých si mnohokrát myslíte, že obsahují nezajímavé záběry. (Boveraclub)

Lukáš Hanzlík -  Byvalá továrna. Snad Demutovka. Za první republiky tam bylo také policejní ředitelství
Lukáš Hanzlík - Byvalá továrna. Snad Demutovka. Za první republiky tam bylo také policejní ředitelství
Malá Moskevská - vlevo dům U Zeleného stromu v pozadí křižovatka Revoluční x Moskevská x Rumunská ulice
Malá Moskevská - vlevo dům U Zeleného stromu v pozadí křižovatka Revoluční x Moskevská x Rumunská ulice

Plastika "Rodina" od Jana Kodeta

je ve sbírce Oblastní galerie Liberec. V roce 1962 byla galerií zapůjčena a umístěna v parčíku ve Fügnerově ulici, na místě současného terminálu MHD. Díky bezednému archivu Boveraclubu si můžeme z dobových fotografií udělat představu, jak soše slušela její venkovní etapa. Foto: Archiv Boveraclubu a © Oblastní galerie Liberec.

proměny Fügnerovy ulice (archiv Boveraclubu)
proměny Fügnerovy ulice (archiv Boveraclubu)
Panorama dolního centra z budovy bývalého Elitexu v roce 1991 (S -TOWER) (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Panorama dolního centra z budovy bývalého Elitexu v roce 1991 (S -TOWER) (zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
fotografie z roku 2001 (zdroj Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
fotografie z roku 2001 (zdroj Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Fügnerova ulice v 50.letech a 26.7.2020
Fügnerova ulice v 50.letech a 26.7.2020
archiv Jiří Jan Kolner (část pohlednice)
archiv Jiří Jan Kolner (část pohlednice)
archiv P.Bláha
archiv P.Bláha
Park u Fügnerovy ulice, v pozadí křižovatka ulic Lipové a Na Bídě
Park u Fügnerovy ulice, v pozadí křižovatka ulic Lipové a Na Bídě
Začátkem 80. let.... čekání na autobus (archiv Katka Tanaka Procházková) komentář:Jestli si dobře vybavujeme, tak to byla zastávka autobusu č.23 Dělnická. Byl tam stánek Ovoce-zelenina. Z druhé strany nástupiště je pak nástupní zastávka tramvaje č.5 a 11. (Všichni Čermáci) Bude to asi rok 82 nebo 83 protože už nestojí domy v Lipovce. Pamatuju se jak je odstřelovali.(Helena Bulířová)
Začátkem 80. let.... čekání na autobus (archiv Katka Tanaka Procházková) komentář:Jestli si dobře vybavujeme, tak to byla zastávka autobusu č.23 Dělnická. Byl tam stánek Ovoce-zelenina. Z druhé strany nástupiště je pak nástupní zastávka tramvaje č.5 a 11. (Všichni Čermáci) Bude to asi rok 82 nebo 83 protože už nestojí domy v Lipovce. Pamatuju se jak je odstřelovali.(Helena Bulířová)
pohled z Lipové ulice
pohled z Lipové ulice
2020
2020
Pohled z Lipové ulice v roce 1977
Pohled z Lipové ulice v roce 1977
Křižovatka ulic Křižovatka Na pláni, Mlýnská, Na Bídě v 70.letech (archiv Boveraclubu)
Křižovatka ulic Křižovatka Na pláni, Mlýnská, Na Bídě v 70.letech (archiv Boveraclubu)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
Lipová ulice (archiv P.Bláha)
nároží Lipové ulice a (Malé) Moskevské ulice v roce 1978 a 18.10.2020
nároží Lipové ulice a (Malé) Moskevské ulice v roce 1978 a 18.10.2020
Lipová v 70.letech a 11.10.2020
Lipová v 70.letech a 11.10.2020
Lipová x Malá Moskevská v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Lipová x Malá Moskevská v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Lipová x Malá Moskevská x Na Bídě v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Lipová x Malá Moskevská x Na Bídě v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Ulice Na Bídě v roce 1978 a 18.10.2020
Ulice Na Bídě v roce 1978 a 18.10.2020
1980 (archiv Hans Oldskull)
1980 (archiv Hans Oldskull)
 Díky panu Krebsovi je záhada definitivně vyřešena - je to křížení ulic Malá Moskevská / Lipová. Tak jsem se nemýlil, byl to i můj odhad - zde srovnávací foto:
Díky panu Krebsovi je záhada definitivně vyřešena - je to křížení ulic Malá Moskevská / Lipová. Tak jsem se nemýlil, byl to i můj odhad - zde srovnávací foto:

Malá Moskevská x Lipová ulice

(archiv Hans Oldskull)
A zde foto od pana Krebse, jsou tam vidět stejné domy vpravo, dům vlevo byl zbourán před rokem 1956: (archiv Boveraclubu)
A zde foto od pana Krebse, jsou tam vidět stejné domy vpravo, dům vlevo byl zbourán před rokem 1956: (archiv Boveraclubu)

Anenský dvůr (1995)

Historie čtyřpodlažního domu nezvyklého trohúhelníkovitého půdorysu, stojícího u přechodu prastaré zemské cesty přes Harcovský potok, je úzce spjata se známou muzikantskou rodinou Prokschů.
Z ní se nejvíc proslavil učitel hudby Josef Proksch, jenž si s bratrem Antonem otevřel hudební školu. Po Josefově odchodu do Prahy (1830) ji vedl dál samotný Anton, který se zároveň zabýval výrobou klavíru a pianin. Dílnu měl v Lipové ulici, od roku 1877 měla firma Proksch továrnu na klavíry opodál v domě čp.165 - IV. Podnik ale proslavil teprve jeho syn Josef, kterému se podařilo získat pozemek po starém špitálu a postavit zde roku 1890 opravdový palác s reprezentační výstavní a prodejní síní hudebních nástrojů v přízemí. Pojmenoval ho Annhof (Anenský dvůr) na počest své tety Anny Finkové, znamenité klavíristky působící ve Vídni. Dům postavil liberecký stavitel Ferdinand Scholze, sochařská výzdoba je dílem Josefa Elstnera z Liberce. Na návrhu spolupracoval autor projektu radnice vídeňský architekt Franz Neumann. Vynikající novorenesanční stavba, která zakončuje průhled údolím Harcovského potoka, má vstup z dnešní ulice M.Horákové, architektonicky je však více zdůrazněn bývalý vchod do prodejny klavírů na nároží, zdobený dvěma atlanty podpírajícími vysunutý arkýř.
Při opravě střechy v 70.letech 20.století byla necitlivě odstraněna charakteristická věžička na nároží. Po další důkladné rekonstrukci v devadesátých letech zde byla umístěna Česká pojišťovna, Pragobanka a několik dalších podniků.
Od té doby se zde vystřídalo několik nájemců.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci,1996)

Křižovatka ulic Lipová, Moskevská a Na Bídě v 50.letech (archiv Boveraclubu)
Křižovatka ulic Lipová, Moskevská a Na Bídě v 50.letech (archiv Boveraclubu)
Malá Moskevská - Liberec - 1955 - 2020 (M.Gergelčík)
Malá Moskevská - Liberec - 1955 - 2020 (M.Gergelčík)
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020
... a tohle z něj v roce 1975 zbylo (archiv Boveraclubu)
... a tohle z něj v roce 1975 zbylo (archiv Boveraclubu)
Ještě bych se vrátil ke svému nedávnému příspěvku týkajícího se Lipové ulice - trochu mne zmátlo foto domu stojícího částečně na místě dnešního domu s Lidlem a přilehlým parkovištěm ☺️ Zde tedy několik fotek na kterých se onen dům nachází - na fotech je označen šipkou a pro lepší představu přidávám i srovnávací fotografii s Annahofem. (autor příspěvku Hans Oldskull)
křižovatka ulic Na Pláni, Mlýnská a Na Bídě v 70.letech a 6.9. 2020
křižovatka ulic Na Pláni, Mlýnská a Na Bídě v 70.letech a 6.9. 2020
ulice Na Pláni v 70.letech (archiv p.Odrážkové) a 11.10.2020
ulice Na Pláni v 70.letech (archiv p.Odrážkové) a 11.10.2020
archiv paní Odrážkové
archiv paní Odrážkové
1995 (foto Petr Šimr)
1995 (foto Petr Šimr)

Liberecký jírovec, též zvaný Jírovec stěhovavý,


je zhruba 150 let starý památný strom, v městské části Perštýn blízko Krajského úřadu Libereckého kraje. Do obecného povědomí se dostal především v souvislosti s přesazením roku 2007 z důvodu výstavby obchodního centra Fórum. Tehdy byl chráněný jako registrovaný významný krajinný prvek. Dne 5. března 2014 byla registrace zrušena a s platností k tomuto datu byl vyhlášen památným stromem ze zákona.

Strom rostl ve dvoře objektu KORD Liberec, který od roku 1867 sloužil jako vojenská a později policejní kasárna. Tomuto datu odpovídá i výsadba stromu. Roku 1995 byl objekt odstraněn, jírovec se stal dominantou otevřeného prostoru uprostřed parkoviště, čímž zaujal tehdejší pracovníky odboru životního prostředí. Strom byl registrovaný jako významný krajinný prvek z důvodu svého stáří, vzrůstů, a hlavně proto, že šlo o solitérní strom uprostřed městské zástavby.

Výstavba komplexu Fórum a možnosti řešení

Pozemek bývalých kasáren od města koupil investor s úmyslem výstavby obchodně společenského centra - Fórum Liberec. S chráněným stromem ale projekt nového komplexu nepočítal, a tak bylo nutné začít hledat řešení. Pro město bylo poražení stromu, jehož hodnota byla vyčíslena na částku přesahující 1,3 milionu Kč, neakceptovatelné. Magistrát ale vydal souhlasné stanovisko k přesazení stromu zhruba o 350 metrů směrem k budově správy CHKO Jizerské hory.

Náklady na přesazení byly vyčíslené na 7 miliónů korun, s jejichž úhradou investor souhlasil. Rovněž složil městu kauci ve výši ceny stromu (1,3 milionu Kč) pro případ, že by strom nepřežil. Poté začaly přípravy. Do čela akce byl vybrán Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. ze společnosti Safe Trees, s.r.o., přípravné práce měla na starost firma Baobab - péče o zeleň, s.r.o., samotný přesun realizovala společnost APB Plzeň, a.s. a přípravu transportní konstrukce dostala k realizaci společnost Zakládání staveb, a. s.

Přesazení

Přípravné práce začaly v roce 2006, kdy firma Baobab vytvořila kořenovou clonu kolem budoucího kořenového balu. Koruna byla upravena prosvětlovacím a symetrizačním řezem.

Přípravy na samotné přesazení započaly 20. února 2007. Původní návrh realizovat přesun po kolejích se ukázal jako nevhodný, a tak bylo rozhodnuto dopravit strom na nové stanoviště vzduchem - na jeřábu. Vyjmutí stromu začalo výkopem startovací jámy pro vytvoření manipulačního prostoru. Vytěžením obvodové rýhy a obedněním vznikl kořenový bal o rozměrech 8 × 8 × 2 metry. Manipulační prostor byl využit k podsunutí trubkové transportní konstrukce pod bal a následně strom podříznut. Následovala montáž nosníků na vyčnívající části trubkové konstrukce, ke kterým byl následně strom zafixován.

Protože trasu přesunu dělila komunikace a nebylo možné na nezbytně nutnou dobu přerušit provoz, byl přesun rozdělen na dvě fáze. V první došlo na přípravu dráhy z písku a panelů, montáž jednoho z největších jeřábů, který je v České republice k dispozici, a vyzvednutí 247 tun těžkého stromu s balem (uváděn je i údaj 320 tun[5]). Ten byl následně pomocí jeřábu převezen až ke komunikaci, kde pracovníci zajistili kořenový bal geotextilií před vysycháním.

Během týdne došlo k demontáži jeřábu, jeho opětovnému sestavení na druhé straně komunikace a přípravě jámy o rozměrech 10 × 10 metrů v cílovém stanovišti. Dno vyplnilo lože z propustného materiálu, na které po odstranění konstrukce dosedl kořenový bal stromu, zbytek byl doplněn vhodnou zeminou.

Následná péče

Po přesazení došlo k ukotvení stromu a instalaci automatického zavlažovacího zařízení, které mělo kompenzovat ztrátu asimilačních kořenů zodpovědných za přísun vody. Závěrem akce, dne 29. března 2007, provedli pracovníci opravný řez koruny a úpravu okolí. Následnou péči k adaptaci stromu na nové stanoviště měla na starost firma EKOFLORA LIBEREC s.r.o.

Stavební práce v těsné blízkosti stromu vedly k poškozování kotvícího systému. Aby ocelová lana nepoškozovala větve a nezarůstala, bylo rozhodnuto o jejich odstranění. Poškozeno bylo i automatické zavlažovací zařízení, jehož úlohu dočasně převzala hadice pro povrchovou závlahu. Na opravu došlo až na konci července 2008.

Adaptaci stromu narušovaly pokračující stavební práce (navážky, chemické znečištění ze stavebního náčiní, zhutňování okolní půdy), a tak bylo na základě posudku Ing. Jaroslava Kolaříka, Ph.D. rozšířeno ochranné pásmo stromu z původního rozsahu, který odpovídal obvodu kořenového balu, na průmět koruny rozšíření o 1,5 metru a oploceno.

Kritika

Před, během i po akci se zvedlo několik vln kritiky z řad laické i odborné veřejnosti. Laiky zaujala především první fáze přesunu a její přípravy, během nichž se rozdělili na několik táborů: Někteří nevěřili, že strom bude možné vůbec přestěhovat, další kritizovali využití finančních prostředků jako neúčelné a pravděpodobně nejpočetnější skupina nevěřila, že strom může takový zásah přežít.

Podobný názor sdílela i řada odborníků, kteří se však lišili názorem na čas, po který strom po zásahu bude žít. Dále byly kritizovány konkrétní body jako:

  • ústup investorovi (významný krajinný prvek byl vyhlášen s ohledem na původní stanoviště stromu)
  • neekonomické využití prostředků (částka 7 milionů stačí k výsadbě 700 vzrostlých stromů)
  • krátkodobé přípravy stromu k přesazení na poslední chvíli (půl roku namísto několika let)

Nakonec bylo kritizováno i srovnávání akce s přesazením 120 let starého dubu na Floridě, protože pro dub je s ohledem na délku jeho života tento věk mládí, zatímco pro jírovec relativně vysoké stáří.

(zdroj Wikipedie, foto archiv Mike Bike a Petr Bláha)

Kaštan 2020 (foto Libuše Horáková)
Kaštan 2020 (foto Libuše Horáková)
rok 1979
rok 1979
Srovnání. Bohužel je to sítotisk. Je to z doby Československé federativní republiky (ČSFR) z roku 1990. (Luboš Janků)
Srovnání. Bohužel je to sítotisk. Je to z doby Československé federativní republiky (ČSFR) z roku 1990. (Luboš Janků)

Budova koncernu Elitex


V roce 1958 vzniklo Sdružení podniků textilního strojírenství v Chrastavě, zahrnující i liberecké textilní strojírny. Po sedmi letech (22.6.1965) byla organizace změněna na výrobní a hospodářskou jednotku (VHJ) Elitex se sídlem v Liberci, sdružující výrobce textilních strojů z celé republiky, tj. 14 hospodářských organizací s téměř 20 000 pracovníky. V Liberci patřil Elitexu závod na výrobu snovacích strojů a fulárů (dříve Billig) ve Františkově, VÚTS a od roku 1963 inženýrsko - dodavatelská organizace Strojintex. Od 1.1. 1976 byla VHJ přeměněna na koncern. Čtrnáctipodlažní budovu Elitexu na ulici Horákové postavili polští stavbaři z Opole (1978). Vedle generálního ředitelství v ní sídlila koncernová inženýrská organizace (původně Strojintex), hlavní čsl dodavatel investičních celků v tuzemsku i zahraničí. Přilehlé zalomené třípodlažní křídlo bylo dokončeno ve druhé etapě (1988). Sídlí v něm Elitron, a.s., který vznikl z Elitexu 06 Chrastava jako speciální závod na vývoj a výrobu elektroniky pro textilní stroje. V posledních letech minulého století se výrobní program zaměřil na kabelovou televizi, speciální řídící systémy a desky plošných spojů. K 30.6.1990 se koncern rozpadl na 13 samostatných akciových společností. V Liberci zůstal Elitex, Elitron, Strojintex a Výzkumný ústav textilních strojů.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pozn. Bývalý Elitex v Liberci skončil v roce 2008

15.2.2008

Liberec - Konec výroby oznámil v uplynulých dnech liberecký závod firmy Oerlikon. Bývalý Elitex tak v nejbližší době propustí přes padesát lidí."Švýcarský vlastník rozhodl o ukončení produktových řad, které se vyráběly právě v libereckém závodě. Jedná se obecně o výrobu speciálních soukacích strojů," vysvětlil Deníku důvody ředitel firmy Oerlikon Daniel Švrčina.Všech čtyřiapadesát zaměstnanců libereckého závodu se tak ocitne na dlažbě. Propouštění bude sice postupné, třicet dva lidí však dostane výpověď již v průběhu tohoto měsíce."Mezi propuštěnými jsou vesměs technici, konstruktéři či zásobovači," informoval Jan Kutílek z personálního útvaru firmy. Podle mluvčího libereckého úřadu práce Ladislava Dvořáka by však tito propuštění zaměstnanci neměli zůstat dlouho bez práce."Jedná se vesměs o kvalitní profese ve strojírenském oboru. Tito zaměstnanci mají dlouhodobě velmi dobré uplatnění, a tak předpokládáme, že se o ně liberecké firmy doslova poperou," uvedl Ladislav Dvořák, podle něhož tak ukončení výroby nebude mít na liberecký trh práce žádný výrazný dopad."Ať už se jedná o vyučeného, středoškoláka či vysokoškoláka, o pracovníky z oblasti strojírenství je neustále velký zájem," dodal Dvořák.Liberecký závod firmy, která vyrábí zařízení pro textilní průmysl, neukončí výrobu ze dne na den, ale postupně. Definitivní konec nastane podle vedení firmy během několika měsíců."Nové zakázky již sjednávat nebudeme, ty staré se však ještě musí dokončit. Předpokládáme, že k úplnému ukončení výroby v libereckém závodě dojde někdy v průběhu letošního roku," řekl ředitel firmy Oerlikon Červený Kostelec, pod kterou liberecký závod patří, Daniel Švrčina.Oerlikon není první firmou, která letos na Liberecku propouští své zaměstnance. V průběhu ledna propustila přes 160 svých zaměstnanců v bývalém libereckém okrese také sklářská firma Preciosa.Ani v tomto případě však podle Ladislava Dvořáka z libereckého úřadu práce výpovědi nijak zásadně neovlivní zdejší pracovní trh. "Jde o zapracované zkušené zaměstnance kvalitních profesí, kterých je na libereckém trhu práce nedostatek," uvedl Ladislav Dvořák. Společnost Preciosa propustila 130 zaměstnanců liberecké pobočky a osmatřicet pracovníků závodu v Jablonném v Podještědí.

15.2.2008  AUTOR: ALEŠ VÁVRA

Pohled od Anenského dvoru na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020
Pohled od Anenského dvoru na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020
Pohled od Anenského domu na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020
Pohled od Anenského domu na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020

Panorama údolí Harcovského potoka v roce 1928

Několik pohledů z míst točny tramvaje na Fügnerově ulici před regulací Harcovského potoka a po ní. Na prvním snimku je původní stav, kdy plochy po obou březích zabíralo zahradnictví, za nímž vidíme zadní trakty domů v Malé Moskevské a Revoluční ulici, zcela vpravo pak část Anenského dvora. Za zahradnickým domkem je patrový objekt vedlejšího provozu Bienertovy továrny, upravený v šedesátých letech pro potřeby tiskárny Ruch. Za ním vyniká klasicistní Möllerův dům, nalevo vystupují dva domy postavené v Revoluční ulici (čp.130-IV z roku 1895 a 126-IV z roku 1900) a za křovím se rýsují objekty YMCY.
Další dva pohledy jsou ze stejného místa u Anenského dvora - z bývalého mostu přes potok. Ten je už, jak vidno v pravé polovině panorámatu, zaklenut ve vyvýšeném břehu, jenž oddělil budovu YMCY od hřiště umístěného v původním údolí. Po hřebeni probíhal chodník, základ pozdější Fügnerovy ulice. Potok byl napřímen a po bývalém meandru zůstala prohlubeň s vyzděným levým břehem, označená na starých mapách jako Tiefgrund (proláklina), která je patrná před čtyřpodlažním objektem Bienertovy tkakcovny, postavené v roce 1900). Po druhé světové válce v ní sídlilo Krajkářské a prýmkařské družstvo a roku 1960 objekt ustoupil nádraží městské hromadné dopravy. Tehdy zmizely také oba domy zachycené nalevo (čp. 166-IV a 164-IV), mezi nimiž probíhala Laufrova (Blažkova) ulice. Při úpravách byl terén srovnán do úrovně dnešní ulice M.Horákové, kterou vidíme zcela vlevo a jež v době pořízení snímku nesla jméno Rochlická. Představu původní úrovni terénu dodnes poskytuje dvorek za bývalou YMCOU. V těch místech dnes stojí obchodni centrum Delta (LBC), jež uzavřelo blok za Dunajem.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, nakladatel Dialog)

Regulace Harcovského potoka

 v roce 1926

Harcovský potok v místech dnešní Fügnerovy ulice byl zaklenut až v roce 1928. Jeho tok původně obcházel Anenský dvůr, ale při regulaci byl, jak je patrno z posledního snímku, odkloněn a Anenský dvůr se tak ocitl na opačném břehu. V průhledu je původní nároží ulic Lipové a Malé Moskevské, kde dnes stojí obchodní dům Balon. Vpravo vystupuje roh Altmannovy barvírny. Prostřednímu záběru dominuje vyvýšené zaklenutí potoka, vedle něhož vzniklo hřiště YMCA. Při budování Fügnerovy ulice v padesátých letech bylo celé okolí zavezeno natolik, že se betonové koryto ocitlo pod úrovní terénu.

(zdroj Kniha o Liberci)

.
Fügnerova v roce 1926 a 16.8.2020
Fügnerova v roce 1926 a 16.8.2020
1925
1925
1928
1928

Liberecká YMCA ... aneb když Fügnerka byla hřištěm

Je to jeden z těch domů, které jsem mnohokrát minul, a pro jeho současnou nevzhlednost jsem mu nikdy nevěnoval pozornost, a teď zjišťuju, že za tou šedivou fasádou se možná skrývá docela zajímavá historie. Impulsem pro spekulace o ní jsou přiložené obrázky, které jsem posbíral buď tady nebo různě po internetu.

První je reklama z libereckého adresáře, vydaného v roce 1925, a liberecká YMCA, která, soudě podle nápisu na fasádě, přišla do Liberce akorát předchozí rok, se tu představuje. Upoutávkou je sice jen kresba, nikoli fotka, ale dost možná je to jediné dochované vyobrazení vnitřního dvora toho domu z dané doby. A ono to tam tenkrát bylo docela hezký! Zvlášť když tam ještě nezacláněl od západu Dunaj. Potenciálním hostům tu YMCA slibuje ústřední topení, hernu, studovnu, společenskou místnost i divadelní sál - to vše s plnou penzí za 400 až 550 korun měsíčně.

Samozřejmě, žádná YMCA se neobejde bez hřiště: sport po křesťansku byl součástí podstaty její mise. (Jak možná víte, YMCA vynalezla basketbal i volejbal - obojí jako pokus dát mladým mužům příležitost se fyzicky vybít, ale bez násilí. Proto v kontrastu k rugby a fotbalu, které se hrajou po zemi a je při nich spousta rvaní a strkání, v basketbalu i volejbalu je těžiště hry ve vzduchu a hráči nemají sebemenší důvod se jakkoli dotýkat, natož násilně - inu, vskutku křesťanské hry! Právě díky YMCA se tyhle sporty rozšířily do světa, včetně Česka). Na reklamě z roku 1928, kdy už si YMCA mohla dovolit fotku místo kresby, i na leteckém snímku z roku 1938 je to hřiště vidět, hlavně ten běžecký ovál, i když tu detekuji určitý rozdíl v prostorové dispozici. Následuje jedna fotka hřiště trochu víc z nadhledu, u níž tu ve skupině byly pochybnosti o dataci, ale v kontextu ostatních fotek se mi teď zdá, že to pravděpodobně bude ze zhruba stejné doby jako ta reklama, tedy z přelomu 20. a 30. let.

Po válce, jak ukazuje další letecký snímek z let 1952-54, už byla po běžeckém oválu veta a vedla tudy ulice. V roce 1957 byl dům zrovna pod lešením a možná právě to byl ten moment, kdy přišel o většinu svých dekorativních prvků. Jak to nakonec po té estetické stránce dopadlo, je vidět ze dvou současných satelitních fotek.

A co se s tím domem a v něm dělo od 50. let dále, to ponechávám k doplnění pamětníkům... (autor článku Tomáš Cvrček)

Asi konec 20./ zacatek 30. let
Asi konec 20./ zacatek 30. let
archiv Boveraclubu)
archiv Boveraclubu)
V tehdejších novinách psali, že se jednalo o turecké vojáky, kteří během první balkánské války ustoupili před postupujícím černohorským útokem na (neutrálni) rakouské uzemí a podle tehdejšího válečného práva byli odzbrojeni a internováni až do skončení konfliktu. Do Liberce bylo posláno asi 200 z nich, zůstali tady asi 8 měsíců (během nichž někteří onemocněli a tady zemřeli) a Liberec nakonec opustili 3. cervence 1913.


Zdroj: Reichenberger Zeitung 1.11. 1912, autor příspěvku Tomáš Cvrček, foto archiv Luboš Mencl

Stará Soukenická valcha

Místo staré dřevěné valchy, postavené vrchností brzy po příchodu prvních vyučených mistrů do Liberce (1580), byla roku 1632 vybudována zděná patrová budova s novým vybavením, jež pak po dlouhou dobu sloužila libereckému soukenickému cechu (čp.99-IV). Výše položený rybníček poskytoval dostatek vody i za suchých období. Pro vrchnost, která ji postavila, představovala valcha nový zdroj příjmů: soukeníci platili nejprve od kusu (4 - 8 grošů), od roku 1625 odváděl cech pravidelný roční úrok 120 kop grošů, který byl po postavení kamenné valchy zvyšován , až dosáhl koncem 17.století 1000 zlatých. Stála na levém břehu Nisy a přijíždělo se k ní Rochlickou ulicí, pozdější císařskou silnicí (Dr.M.Horákové), kterou vidíme probíhat za ní. Vzadu na obzoru vystupuje střecha Střelnice. Původní valcha byla 22.3.1764 stržena a do 5.dubna téhož roku vybudována znovu, tentokrát z kamenného zdiva. Roku 1857 byl přistaven třetí sál a o tři toky později proběhla další přestavba. Když se vedle ní zastavily koleje dolního nákladového nádraží, prodal ji roku 1899 soukenický cech ředitelství ústecko - teplické dráhy. Z výnosu tohoto výhodného prodeje byly uhrazeny nejen všechny cechovní dluhy, ale v roce 1901 mohla být oprávněným členům vyplacena dividenda 20 K. Mistrovská slavnost na počest prodeje se konala také následujícího roku. Číslo popisné 99-IV sice dodnes existuje, ale jedná se o novodobou stavbu, takže jedinou upomínkou zůstalo jméno uličky U Valchy. (zdroj Kniha o Liberci)

Průtrž v Liberci 26.4.2014

archiv Jan Cichý

Třída Milady Horákové v roce 1947 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Třída Milady Horákové v roce 1947 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Třída Milady Horákové v současnosti
Třída Milady Horákové v současnosti

Hostinec u města Norimberka.

(Pohlednice, poč. 20.století)

Hostinec (čp.103 - IV) stával na rohu ulic Fialkové a Horákové v místech Elitexu (S - Tower). Od roku 1875 se tu večer scházeli důvěrníci z okolí, tvořící severočeský výbor sociální demokracie. Liberec měl čtyři zástupce, po dvou náleželo Stráži, Pavlovicím, Ruprechticím, Doubí, Kateřinkám, Ostašovu, Janovu Dolu, Františkovu, Karlovu a Chrastavě. Liberec jako sídlo časopisu Albeiterfreund, dvou odborových sdružení a dělnického pěveckého spolku, byl početně zvýhodněn. Prvním důvěrníkem za Liberec byl zvolen příslušník starší generace soukenických tovaryšů Anton Fledl. Každý člen přispíval týdně dvěma krejcary. Jeden byl pro místní agitaci a druhý se odváděl ústředí.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pohled z míst, kudy dnes vede ulice U Sirotčince v 70.letech 19.století. Uprostřed je rozložitá budova Demuthovy továrny v dnešní Blažkově ulici (čp. 336 - IV). Střecha označená šipkou patří hostinci U města Norimberka
Pohled z míst, kudy dnes vede ulice U Sirotčince v 70.letech 19.století. Uprostřed je rozložitá budova Demuthovy továrny v dnešní Blažkově ulici (čp. 336 - IV). Střecha označená šipkou patří hostinci U města Norimberka
Pohled z budovy Krajského úřadu (tehdy SVÚT) v roce 1974
Pohled z budovy Krajského úřadu (tehdy SVÚT) v roce 1974
Foto z roku 2018 od Miroslava Gergelčíka
Foto z roku 2018 od Miroslava Gergelčíka
Ulice Dr. M.Horákové kolem roku 1980 a  26.4.2020
Ulice Dr. M.Horákové kolem roku 1980 a 26.4.2020
Blažkova ulice kolem roku 1980 a 2.4.2020
Blažkova ulice kolem roku 1980 a 2.4.2020
nároží Třídy Zdeňka Nejedlého (dnes Třída Dr.Milady Horákové) a Blažkovy ulice v roce 1978 a 18.10.2020
nároží Třídy Zdeňka Nejedlého (dnes Třída Dr.Milady Horákové) a Blažkovy ulice v roce 1978 a 18.10.2020
V místě domu dnes stojí OC Forum (archiv Vlastimír Hájek )
V místě domu dnes stojí OC Forum (archiv Vlastimír Hájek )
Lipová a Blažková ulice kolem roku 1980 a 7.4.2020
Lipová a Blažková ulice kolem roku 1980 a 7.4.2020
Blažkova ul. 1978 (foto Petr Šimr)
Blažkova ul. 1978 (foto Petr Šimr)
Blažkárna v roce 1978
Blažkárna v roce 1978
Z archivu Helmuta Guschla
Z archivu Helmuta Guschla
Z archivu Helmuta Guschla
Z archivu Helmuta Guschla
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
Náchodská a Blažkova ulice v 70.letech a 15.11.2020 2
kolem roku 1980 (archiv Fandíme Liberci)
kolem roku 1980 (archiv Fandíme Liberci)
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
Z archivu Helmuta Guschla, Náchodská ulice, asi 1985.
21.10.1940 Do Rochlice míří motorový vůz č. 19 s vlekem a za ním na spoji ještě posila jako násled, vše křížuje řádně označené na výhybně Krematorium (archiv Boveraclubu)
21.10.1940 Do Rochlice míří motorový vůz č. 19 s vlekem a za ním na spoji ještě posila jako násled, vše křížuje řádně označené na výhybně Krematorium (archiv Boveraclubu)

Na Perštýně

Pohled zřejmě z tiskárny směr Anenský dvůr (archiv Jarda Veselský)
Pohled zřejmě z tiskárny směr Anenský dvůr (archiv Jarda Veselský)
Proměny exteriérů na "Bídě" v čase. (Fotočas Mirek z archivu Boveraclubu)
Proměny exteriérů na "Bídě" v čase. (Fotočas Mirek z archivu Boveraclubu)
Jejda 🤭 tohle už taky není pravda 👀 stojíte na rohu u Annahofu a koukáte nahoru do ulice Na Perštýně #Liberec #Reichenberg z pohledu některých fotek zde, tohle je relativně nedávno a když se podíváte na tu díru co tam je teď, tak to mohlo i zůstat! (kolorování a komentář Starý Liberec)
Jejda 🤭 tohle už taky není pravda 👀 stojíte na rohu u Annahofu a koukáte nahoru do ulice Na Perštýně #Liberec #Reichenberg z pohledu některých fotek zde, tohle je relativně nedávno a když se podíváte na tu díru co tam je teď, tak to mohlo i zůstat! (kolorování a komentář Starý Liberec)
Anenský dvůr
Anenský dvůr
Na Perštýně 15
Na Perštýně 15
Poutnická x Fialková ulice
Poutnická x Fialková ulice
Na Perštýně (M. Gergelčík)
Na Perštýně (M. Gergelčík)
Na Perštýně (M.Gergelčík)
Na Perštýně (M.Gergelčík)
Okolí Anenského dvora v roce 1992 a 2020  Vedle mohutné trojboké budovy Anenského dvora vidíme na horním fotu vlevo za ním družstevní obytný dům ( čp.18-V), postavený roku 1980 Pozemními stavbami Liberec podle návrhu Stavoprojektu.  (zdroj Kniha o Liberci)
Okolí Anenského dvora v roce 1992 a 2020 Vedle mohutné trojboké budovy Anenského dvora vidíme na horním fotu vlevo za ním družstevní obytný dům ( čp.18-V), postavený roku 1980 Pozemními stavbami Liberec podle návrhu Stavoprojektu. (zdroj Kniha o Liberci)
Ulice na Perštýně v 30.letech a 2020  pravé straně vévodí dům postavený roku 1930 Německým obchodním svazem (Deutscher handels und industriengestalter Verband, čp.368-IV). Domy na protější straně byly zbourány v osmdesátých letech 20.století. Průhled uzavírá v dáli bílý objekt bývalé Bienertovy tkalcovny, stávající v místech dnešního terminálu a točny tramvaje (zdroj Kniha o Liberci)
Ulice na Perštýně v 30.letech a 2020 pravé straně vévodí dům postavený roku 1930 Německým obchodním svazem (Deutscher handels und industriengestalter Verband, čp.368-IV). Domy na protější straně byly zbourány v osmdesátých letech 20.století. Průhled uzavírá v dáli bílý objekt bývalé Bienertovy tkalcovny, stávající v místech dnešního terminálu a točny tramvaje (zdroj Kniha o Liberci)

Vzpomínáte?

Nedávno jsme zde pátrali po místě, kde stával tento dům na fotce Kateřiny Odrážkové. Nyní objevila další dvě fota, kde dům stojí a potvrzuje lokalitu Perštýn - Poutnická ulice. Máme z toho radost a věříme, že udělají radost také těm, co s námi pátrali. Děkujeme. (Jana Zahurancová)

..ulice Na Pláni, byla tam Zelenina...
..ulice Na Pláni, byla tam Zelenina...
Podobný záběr, který pořídil Erwin na podzim roku 1954. To už necelých 9 let neměly domy své původní obyvatele a patřily všem.
Podobný záběr, který pořídil Erwin na podzim roku 1954. To už necelých 9 let neměly domy své původní obyvatele a patřily všem.
(archiv Miroslav Gergelčík)
(archiv Miroslav Gergelčík)
Vizualizace obchodního centra Galerie Liberec na Perštýně. | Foto: Vizualizace: ECE
Vizualizace obchodního centra Galerie Liberec na Perštýně. | Foto: Vizualizace: ECE

Na Perštýně vyroste obchodní dům

3.5.2007

LIBEREC - Galerie Perštýn. Takový název ponese nové nákupní centrum v Liberci. Otevření se plánuje na rok 2009, už letos se však zahájí rozsáhlé zemní práce.

Investor stavby, německá společnost ECE, totiž splnila poslední podmínku nutnou k udělení stavebního povolení. Vyřešila otázku nadměrného dopravního zatížení, které hrozí v souvislosti s otevřením centra.

"V minulém týdnu nám firma dodala návrh konečného řešení křižovatky, který jsme odsouhlasili," uvedl náměstek primátora pro rozvoj a územní plánování Ivo Palouš.

Kruhový objezd nahradí křižovatka

Od terminálu Městské hromadné dopravy ve Fügnerově ulici tak v budoucnu zmizí pětiramenný kruhový objezd. Nahradí ho světelně značená křižovatka.

"Vypracovali jsme podrobnější model křižovatky a udělali studii jejího dopravního zatížení. Odbor dopravy s naším řešením souhlasil," uvedl jednatel společnosti ECE Josef Tobek. Celou výstavbu dopravního uzlu zaplatí firma. V současné době investor zpracovává dokumentaci nutnou k udělení územního rozhodnutí.

Nové obchodní centrum se bude podle Josefa Tobka podobat jedné z nejoceňovanějších nákupních galerií v České republice - brněnské Vaňkovce. Obchody se z velké části zaměří na textil s důrazem na sportovní oblečení. Firma má v současné době uzavřeny pevné nájemní smlouvy na 50 procentech celkové plochy.

"Galerii budeme koncipovat tak, aby její součástí bylo jakési náměstí, na kterém lze pořádat různé kulturní a společenské akce, výstavy nebo přehlídky," dodal Josef Tobek. (zdroj Liberecký deník.cz)


Výstavba obchodního centra Galerie Liberec. | Foto: Deník/Petr Šimr
Výstavba obchodního centra Galerie Liberec. | Foto: Deník/Petr Šimr

V Liberci zůstane další obří díra v zemi

20.2.2009

Liberec - Další díra v zemi bude pravděpodobně delší dobu "krášlit" město pod Ještědem. Z projektu stavby obchodního centra Galerie Liberec na Perštýně totiž německý investor definitivně vycouval.

Podle původních plánů měla už dnes Galerie několik měsíců stát a vítat nakupující návštěvníky. Místo toho však na Perštýně zůstává obrovský kráter, shodou okolností jen několik stovek metrů od další podobné "jámy" po bývalé Textilaně. Tam projekt obchodního centra Promenada nakonec smetl ze stolu pro změnu nizozemský investor.(autor Aleš Vávra, Liberecký deník)

Po obou stranách díry na Perštýně se počítá s dostavěním uliční čáry domy které nebudou nijak rušit svojí výškou. Naopak na horizontu se počítá se samostatně stojícími budovami, které propustí světlo a prostoupí je zeleň.
Po obou stranách díry na Perštýně se počítá s dostavěním uliční čáry domy které nebudou nijak rušit svojí výškou. Naopak na horizontu se počítá se samostatně stojícími budovami, které propustí světlo a prostoupí je zeleň.

Místo ostudné díry byty a domov důchodců. Liberec kývl na novou čtvrť

2. listopadu 2017 11:40

Ohromnou díru na libereckém Perštýně by za pár let měla nahradit zcela nová čtvrť s byty, kancelářemi či domovem důchodců a velkým parkem. Liberečtí zastupitelé kývli na změnu územního plánu, která stavbu společnosti Liberecké inovační centrum odstartuje.

Dosud totiž plán počítal pouze s výstavbou obchodního centra a neumožňoval třeba výstavbu sportoviště ani serverového centra pro uložení počítačových dat.

"Čekali jsme na to necelý rok, protože ten proces je poměrně složitý. Do zastupitelstva to šlo třikrát, nejdříve jako podnět na změnu územního plánu, pak jako návrh a nakonec jako vydání změny. Je to administrativní mašinerie, nicméně jsme rádi, že ji máme za sebou. Je to pro nás důležitý krok. Po změně můžeme na Perštýně vybudovat novou moderní čtvrť dle schválené územní studie architektů Václava Dvořáka a Petra Šikoly," prohlásil Jiří Šolc, liberecký zastupitel, který se na přípravě projektu podílí.


Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/ostudna-dira-liberec-nova-ctvrt-perstyn-domov-duchodcu-nova-ctvrt.A171102_103041_liberec-zpravy_jape?


Architekti počítají s tím, že se Perštýn značně zazelená. Podle studie má mít zeleň „nadpoloviční většinu“.
Architekti počítají s tím, že se Perštýn značně zazelená. Podle studie má mít zeleň „nadpoloviční většinu“.
(archiv Oldřích Nosek)
(archiv Oldřích Nosek)

Perštýnský medvídek

Toto je všeobecně tradovaný omyl - tzv. perštýnský medvídek nikdy v ZOO nebyl, po demolici perštýnských domů byl zachráněn a přestěhoval se rovnou do soukromé zahrady . Perštýnský medvídek má zcela jinou pozici tlapek a liší se i jinými detaily - je ale možné že byl kdysi vytvořen stejným člověkem. (autor článku Hans Oldskull)

Kompis Radek -  na hřišti Na Perštýně
Kompis Radek - na hřišti Na Perštýně
pohled na Liberec kolem roku 1900
pohled na Liberec kolem roku 1900
(archiv Jana Zahurancová)
(archiv Jana Zahurancová)
Pohled z hrnčířského vrchu na Liberec
Pohled z hrnčířského vrchu na Liberec

Perštýnské klenoty Jany Ducháčkové

Žulová ul.  caa r. 1858-1883 (archiv Jana Ducháčková)
Žulová ul. caa r. 1858-1883 (archiv Jana Ducháčková)
Poutnická ulice
Poutnická ulice
Poutnická se napojuje na Fialkovou
Poutnická se napojuje na Fialkovou
Poutnická se napojuje na Fialkovou
Poutnická se napojuje na Fialkovou
Perštýn tovární byty pro textiláky Svatoplukova ul.
Perštýn tovární byty pro textiláky Svatoplukova ul.
Lucemburská č.14.Gustav Gilles . r.1909
Lucemburská č.14.Gustav Gilles . r.1909
dole ulice Na Bídě a Mlýnská ulice
dole ulice Na Bídě a Mlýnská ulice
Fialkova ulice
Fialkova ulice
Fialková ulice
Fialková ulice
Žulová ulice (archiv Jana Ducháčková)
Žulová ulice (archiv Jana Ducháčková)
Žulová x Kamenná ulice (archiv Jana Ducháčková)
Žulová x Kamenná ulice (archiv Jana Ducháčková)
Poutnická ulice
Poutnická ulice
Poutnická
Poutnická
Šibeniční vrch
Šibeniční vrch
Na Perštýně
Na Perštýně
opačná strana z Křížové ul. do města . Poutnická ulice
opačná strana z Křížové ul. do města . Poutnická ulice
Okolí ulice Fialková
Okolí ulice Fialková
Na Perštýně
Na Perštýně
Fialková ulice ve 30.letech
Fialková ulice ve 30.letech
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
foto David Hrůza
foto David Hrůza

Liberecké krematorium


Stavbu libereckého krematoria, prvního v monarchii, zdržovaly zastaralé rakouské předpisy, podle nichž nebylo spalování mrtvol povoleno. A tak od podání žádosti do první kremace uběhlo neuvěřitelných sedmnáct let (31.10.1918). Liberečtí radní dostali kauzu před Nejvyšší soud, který rozhodl, že proti stavbě samotné budovy nemůže být námitek, ale pohřby žehem jsou zakázány. Přesto byl v květnu 1915 položen základní kámen ke stavbě krematoria v důvěře, že do jejího dokončení se nesmyslné zákony změní. Do otevření 23.8. 1918 se tak nestalo a provoz zařízení umožnil až státní převrat. O prvenství v českých zemích ale krematorium nepřišlo. Kremační pec byla den před prvním obřadem údajně vyzkoušena zpopelněním uhynulého koně. Budovu navrhl Rudolf Bitzan z Drážďan, rodák ze Stráže pod Ralskem (*1872), urnový háj vyprojektoval v roce 1921 liberecký architekt Karl Karl. Krematorium prošlo několika rekonstrukcemi.

(Zdroj. Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové

Dětská opatrovna (1913)

Budova ústavu (čp. 444 - IV), postavená městem roku 1913 původně jako domov pro opuštěné děti, je hlavním vstupem obrácena do tehdy nově založené ulice U opatrovny. Vchod zdobí kamenný reliéf se znakem města. Stavbu projektoval a řídil liberecký stavitel Albert Hübner. Poměrně střízlivá architektura nese ještě znaky pozdní secese
Pozoruhodné je vtipné využití složité konfigurace terénu. Objekt je obklopen rozlehlou, terasovitě upravenou zahradou. Slouží dnes jako Dětský diagnostický ústav. Naproti existovaly za první republiky městské jesle (čp. 299 - IV).

(zdroj Kniha o Liberci)

Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, ZŠ a dětský domov Liberec U opatrovny 444/3
Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, ZŠ a dětský domov Liberec U opatrovny 444/3

Liberecký sirotčinec

Hospic sv. Zdislavy, o.p.s.  Pod Perštýnem 321/1
Hospic sv. Zdislavy, o.p.s. Pod Perštýnem 321/1

Anton Köhler: Cvičení libereckých střelců

(olej na dřevě, 1839)

Velké cvičení, které se konalo na návrší nad střelnici v místech dnešní ulice Na Perštýně, kde dosud stojí socha Jana Nepomuckého, zobrazená na horizontu.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Když se stavěla liberecká Střelnice

v roce 1831 a její dokončení v roce 1832

(zdroj Kniha o Liberci)

Restaurace Střelnice v roce 1907

Empírová stavba Střelnice z roku 1831 patřila ve své době k nejreprezentativnějším budovám ve městě, a proto se zde odehrávala značná část společenského života.
K přitažlivosti místa přispíval i pěkný výhled na Liberec, který se nám zachoval ns několika starých grafikách.
V současnosti je objekt v dosti zchátralé stavu a utopen v zeleni a okolní výškové zástavbě.

Výzdoba tanečního sálu k velmi oblíbeným a frekventovaným "námornickým" bálům.
Sedací nábytek v sále je stejný na pohlednici (rok 1932) jako na reklamní pohlednici z roku 1897, což svědčí o kvalitě židlí z ohýbaného dřeva, jak je vyráběly níže zmíněné firmy.

Reklamní pohlednice restaurace Střelnice z roku 1897 inzeruje nejen služby, ale láká návštěvníky i zmíněným výhledem na Liberec.
Pohled do velkého sálu ukazuje historizující úpravu interiéru z konce padesátých let s mladším vybavením, nejspíše Thonetovým nebo Fischelovým nábytkem.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

.
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)

Liberecká Střelnice chátrá


Empírová budova bývalé restaurace Střelnice, kde se v minulosti dělala dělnická setkání, dlouhodobě chátrá. Jakou historii má tato kulturní památka a co ji čeká v budoucnu?V liberecké ulici U Krematoria se nachází okázalá stavba z 19. století. V roce 1831 zde Střelecký spolek otevřel moderní střelnici, která nahradila tu původní z roku 1781 umístěnou v Myslivecké ulici. Místo vyhrazené pro střelbu navazovalo přímo na budovu ve stylu empírového sídla, které poskytovalo potřebné zázemí včetně restaurace, kde probíhaly společenské akce."Reprezentativní klasicistní objekt střelnice byl postavený v roce 1831. Sál a restaurace byly v roce 1837 rozšířeny o krytou verandu. Poslední jednotná úprava proběhla pod dozorem stavitele Adolfa Bürgera na sklonku 19. století."Ačkoli je dnes tato honosná stavba tak trochu zastrčená, v minulosti sloužila jako oblíbené místo zábavy. V časech rozvíjejícího se dělnického hnutí se zde konaly dělnické schůze. Dělníci se na Střelnici scházeli především v době prosincové generální stávky v roce 1920.Tato stávka reagovala na policejní obsazení pražského Lidového domu, který byl využíván marxistickým křídlem sociální demokracie. Generální stávka požadovala demisi úřednické vlády, zvýšení mezd nebo vznik dělnických rad k řízení podniků. Proti demonstrantům na několika místech (např. Kladensko, Mostecko nebo Hodonínsko) zasahovali četníci a vojáci, kteří velké množství protestujících zranili a řadu z nich zabili. Zatčeno bylo asi 3 000 lidí."K zahájení rekonstrukce nedošlo a objekt tak nadále chátrá. Ze strany Magistrátu města Liberec by bylo na místě uložit vlastníkovi alespoň nařízení zabezpečovacích prací."Petr Freiwillig (NPÚ)Na liberecké Střelnici se později pokračovalo v zábavách v podobě bálů a tanečních kurzů i tzv. odpoledních čajů pro střední a pokročilé. Praxi zde vykonávali učňové podniku Restaurace. Rozkradení veřejného majetku v podobě privatizace ale přineslo neblahé změny. Z výstavní restaurace se stala herna, ke které přibyl bowling. Když podnikatelským dobrodruhům jejich projekt zkrachoval, budova začala chátrat. Jestliže v minulosti restaurace přežila dvě století, v nových soukromovlastnických vztazích vydržela jen několik let.Petr Freiwillig, vedoucí libereckého oddělení specialistů z odboru péče o památkový fond Národního památkového ústavu k věci poznamenává: "Před několika lety byla zpracována a orgány státní památkové péče odsouhlasena projektová dokumentace na celkovou obnovu objektu. Bohužel, k zahájení rekonstrukce nedošlo a objekt tak nadále chátrá. Ze strany Magistrátu města Liberec by bylo na místě uložit vlastníkovi alespoň nařízení zabezpečovacích prací."  (zdroj Libereds)

Budova je dlouhodobě prázdná nadále po nedokončené rekonstrukci.

vizualizace neproběhlé rekonstrukce
vizualizace neproběhlé rekonstrukce

Stará barevna v Mlýnské ulici

(kolem roku 1909)

Dům čp. 236 - IV spadající boční stěnou do Harcovského potoka si postavil roku 1680 kovář Gottfried Sachers, v roce 1744 V něm bydlel barvíř látek na černo Kristian Wiederholz. Přestavbu staré chalupy do podoby zachycené na snímku provedl další barvíř Altmann (1826). V sedmdesátých letech zde provozoval mandl Leopold Posselt, s jehož jménem jsou spojeny i počátky jezdeckého sportu v Liberci.

Posselt vlastnil dva koně, s nimiž rád vyjížděl do přírody, a měl proto pochopení pro zálibu mladých v jezdectví. Ochotně jim poskytoval koně i základní školení přímo ve své živnosti. Později si pořídil další zvířata, složil příslušné zkoušky, opatřil si v Praze koncesí učitele a otevřel si v Nádražní ulici jezdeckou školu, přestěhovanou později k hostinci U města Norimberka. Od roku 1874 si otevřel veřejnou jízdárnu se stájemi pro 6 koní nad dnešním náměstím Českých bratří, ve dvoře v současné době zbořeného domu čp. 43 - V. Se žáky podnikal vyjížďky do okolí i delší túry do Libverdy, Žitavy, Tanvaldu a dalších míst. Posseltovy služby zpočátku využívali i členové nově ustanoveného jezdeckého klubu (2.10.1879).
V roce 1909 zakoupili mezitím značně zchátralý mandl stavitelé Josef Möldner a Josef Michler a na jeho místě vybudovali dnešní třípodlažní zděný obytný dům.
Další majitel docílil roku 1936 toho, že byla zaklenuta přilehlá část Harcovského potoka.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Mlýnská ulice

(30.léta)

Roku 1931 vybudovali stavitelé Gustav Ferdinand Miksch a Eduard Beckert na místě několika starých domků a v prostoru bývalého žulového lomu celý blok čtyřpodlažních a pětipodlažních nájemných obytných domů, seskupených kolem čočkovitého nádvoří.
Ve dvorním traktu byla zřízena i veřejná očistná lázeň Okresního stavebního společenství (ve dvoře domu čp. 534 - IV). Na snímku vidíme průčelí centrální budovy (čp. 223 -IV) s balkony a průjezdem do nádvoří. K dalším větším stavebním změnám v okolí ulic Na Bídě a Mlýnské došlo teprve v padesátých letech.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Mlýnská

Mlýnská, parkoviště na Perštýně u kruháče..
Mlýnská, parkoviště na Perštýně u kruháče..
Mlýnská ulice 21.4.1957 a v současnosti (archiv Boveraclubu)
Mlýnská ulice 21.4.1957 a v současnosti (archiv Boveraclubu)
Dům Na Bídě pod školou v Oblačné ulici. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970., archiv L.Janků)
Dům Na Bídě pod školou v Oblačné ulici. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970., archiv L.Janků)
tržnice Na Bídě
tržnice Na Bídě
Mlýnská ulice začátkem minulého století a 2.4.2020
Mlýnská ulice začátkem minulého století a 2.4.2020
archiv Luboše Janků
archiv Luboše Janků
Mlýnská ulice
Mlýnská ulice
OŽIVOVÁNÍ MINULOSTI ...tento obraz jsem malovala na zakázku ze staré černobílé fotografie,formát A2,pastel. Visí v domě,který stojí dnes na místě  chaloupky🙂.. Místo poznáte jistě podle budovy za ní.. "RETRODOMY"(jak říkám oživování minulosti) mě moc baví... (Hana Sýkorová)
OŽIVOVÁNÍ MINULOSTI ...tento obraz jsem malovala na zakázku ze staré černobílé fotografie,formát A2,pastel. Visí v domě,který stojí dnes na místě chaloupky🙂.. Místo poznáte jistě podle budovy za ní.. "RETRODOMY"(jak říkám oživování minulosti) mě moc baví... (Hana Sýkorová)
Na Bídě (foto M.Gergelčík))
Na Bídě (foto M.Gergelčík))
Ulice Na Bídě (M.Gergelčík)
Ulice Na Bídě (M.Gergelčík)
Sorgegasse (Mlýnská), 1924 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Sorgegasse (Mlýnská), 1924 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
archiv Severočeského muzea
archiv Severočeského muzea
Moc pěkný pohled na starý Christian Stadt s kostelem přes Bídu ... koleje na Jablonec ještě scházejí #Liberec #Reichenberg
Moc pěkný pohled na starý Christian Stadt s kostelem přes Bídu ... koleje na Jablonec ještě scházejí #Liberec #Reichenberg
archiv Martina Kučery
archiv Martina Kučery
Liberec - Prof. R.H.Schlindenbuch: Die "Sorge" in Reichenberg 1935 (archiv Jana Zahurancová)
Liberec - Prof. R.H.Schlindenbuch: Die "Sorge" in Reichenberg 1935 (archiv Jana Zahurancová)
Liberec od jihovýchodu v roce 1920 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Liberec od jihovýchodu v roce 1920 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Na Bídě 1940
Na Bídě 1940
ulice Na Bídě v r. 1960 (zdroj Technik, Ruda - Liberec Minulosti a současnosti)
ulice Na Bídě v r. 1960 (zdroj Technik, Ruda - Liberec Minulosti a současnosti)
zdroj Čarověník Egona Wienera
zdroj Čarověník Egona Wienera

Liberec od jihovýchodu

(kolem roku 1920 a 2001)

Pět věží na počátku dvacátých let 20.století dalo napočítat na pohledu, který se stal jedním z nejcharakterističtějších. Dominuje mu vpravo stavba evangelického kostela na náměstí Českých bratří, postavená podle projektu libereckého stavitele Gustava Sacherse. Pro Liberec charakteristická je v popředí řada domků v ulici Na Bídě.

Zástavba svahu Na Perštýně panelovými domy zabraňuje dokumentaci předchozího výhledu. Ve dvacátých letech 20.století toto panorama narušila rozměrná budova Stiepelovy tiskárny a od šedesátých let výstavba sídliště V ulici Na Bídě. Dominanta evangelického kostela naopak od roku 1976 chybí.

(zdroj: Karel Čtveráček / Jan Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)

Ulice Na Bídě a Kristiánov

v roce 1906 a kolem roku 1920.

Na konci uličky sbíhající od budovy v Oblačné ulici byl v nárožním domku (čp.183-IV, na první fotografií za mostkem) zbudován roku 1907 útulek pro bezdomovce, přenesený později do bývalých kasáren v Blažkově ulici (1921), odkud byl po šesti letech přestěhován do bývalé Linserovy továrny)

(Zdroj Kniha o Liberci)

Ebay
Ebay

Bývalý Plischkeho hostinec kdysi a dnes. .

(autor příspěvku Hans Oldskull)

Zde ještě jeden záběr na Plischkeho hostinec, bohužel nepříliš kvalitní - zajímavé je, že u pravého dolního okna se již nenachází poštovní schránka
Zde ještě jeden záběr na Plischkeho hostinec, bohužel nepříliš kvalitní - zajímavé je, že u pravého dolního okna se již nenachází poštovní schránka
Zeleninový trh Na Bídě na konci 30.let
Zeleninový trh Na Bídě na konci 30.let
Pohled na Liberec od jihu v roce 1909         .........Pohled z Hrnčířského vrchu k centru zachytil hlavní prolínající se tváře města. V popředí vidíme dosud stojící sklad Liebiegovy textilky, za ním nejchudší, ještě napůl dřevěné domky v ulici zvané příznačně Na Bídě a na obzoru věže nových reprezentativních staveb. Evangelický kostel vpravo byl zbourán v roce 1976 (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka  -  Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Pohled na Liberec od jihu v roce 1909 .........Pohled z Hrnčířského vrchu k centru zachytil hlavní prolínající se tváře města. V popředí vidíme dosud stojící sklad Liebiegovy textilky, za ním nejchudší, ještě napůl dřevěné domky v ulici zvané příznačně Na Bídě a na obzoru věže nových reprezentativních staveb. Evangelický kostel vpravo byl zbourán v roce 1976 (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Ulice na Bídě
Ulice na Bídě
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
To takhle dělník od Liebiga vstal, podíval se na tu libereckou bídu a mastil dolů do práce. (zdroj: eBay, rok cca 1900)
To takhle dělník od Liebiga vstal, podíval se na tu libereckou bídu a mastil dolů do práce. (zdroj: eBay, rok cca 1900)
Vedle sedící paní je dnešní pneuservis Na Bídě (zdroj: picclick.de)
Vedle sedící paní je dnešní pneuservis Na Bídě (zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
(zdroj internet, archiv Petr Ruprecht)
(zdroj internet, archiv Petr Ruprecht)
Milan Bezucha: Tipuji že je to foceno že střechy Liebigova městečka (Svatoplukova ulice) 🤔(foto: archiv Miroslav Gergelčík)
Milan Bezucha: Tipuji že je to foceno že střechy Liebigova městečka (Svatoplukova ulice) 🤔(foto: archiv Miroslav Gergelčík)
Na Bídě (Zdroj Mirek Endrle)
Na Bídě (Zdroj Mirek Endrle)
archiv Jus Jusl
archiv Jus Jusl

Mlýnská ulice a Liebiegovy závody v 30.letech

Mlýnská ulice procházela původně přímo středem závodu, jenž se postupně rozrostl po obou jejich stranách. Proto se už před rokem 1900 snažili majitelé továrny docílit její přeložení. Tuto finančně i stavebně náročnou akci se ale podařilo realizovat teprve v roce 1953, kdy byla Mlýnská ulice v souvislosti s budováním tramvajové linky z Jablonce do Liberce přemístěna na západní okraj továrního areálu, až za vysoký objekt vystupujícího vlevo. Vpředu první fotografie vidíme závodní mateřskou školu v Klicperově ulici, zobrazené i na druhé fotografii.

(zdroj Kniha o Liberci)


Domky v Gollově ulici s Vincentinem v pozadí kolem roku 1900
Domky v Gollově ulici s Vincentinem v pozadí kolem roku 1900
Klicperova ulice (M.Gergelčík)
Klicperova ulice (M.Gergelčík)
Andělčina ulice (M.Gergelčík)
Andělčina ulice (M.Gergelčík)
Liebiegův konzum v jeho městečku
Liebiegův konzum v jeho městečku
Klicperova ulice (M.Gergelčík)
Klicperova ulice (M.Gergelčík)

Bývalá mateřská škola Textilany v Klicperově ulici

foto Michal Bárta (2020)
foto Michal Bárta (2020)
27.3.2020
27.3.2020
foto Michal Bárta (2020)
foto Michal Bárta (2020)

Liebiegovo městečko

Půvabné liberecké sídliště vzniklo pro potřeby největší textilky v severních Čechách Johann Liebieg a Co. v Liberci. Podle návrhu architekta Jacoba Schmeissnera bylo vybudováno v údolí za továrnou v letech 1911 - 1912 celkem 80 zaměstnaneckých domků a během let 1922 - 1923 dalších třicet. Prostředkem se vine dnešní Klicperova ulice, zakončená na horizontu náměstím Pod Branou, kde se soustřeďovaly služby. Romanticky pojatý komplex je dodnes nepřekonaným příkladem hromadné bytové výstavby.

Ústředním prostorem celé čtvrti se stalo Theodorovo náměstí (dnes náměstí Pod Branou), pojmenované po stavebníkovi Theodoru Liebiegovi. Název hostince U Města Broumova má zase vztah k zakladateli firmy Johannu Liebiegovi, který odtud pocházel.

Většina domů v nové čtvrti byla koncipovaná jako činžovní vily o několika bytech. Architekt Schmrißner využil člennitého terénu k vytvoření intimity jednotlivých domů a komunikace se též přizpůsobily prostředí v duchu koncepce územního plánu Liberce zpracované vídeňským architektem C.Sittem.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Horní část Liebiegova městečka
(pohlednice 20.léta 20.století)

Když odbočíme z Mlýnské ulice před Textilanou (v současné době jen zbytky Textilany) doprava, jako bychom se rázem ocitli v jiném světě. Stoupáme Klicperovou ulicí, vinoucí se údolím a tvořící páteř romantického vilového sídliště, které dodnes patří k nejkrásnějším koutům Liberce. Bohužel při další výstavbě v sedmdesátých letech, kdy v bezprostředním sousedství vznikalo sídliště Broumovská, se mezi nimi nepodařilo vytvořit vyhovující urbanistický přechod, takže příliš blízko situovaný panelový dům necitelně narušil panorama Liebiegova městečka. Nepříznivý dojem ještě zvyšují roury parovodu, vedené naprosto bez ohledu ke kultivovanému prostředí. Dojem z této novodobé výstavby je v kontrastu s romantickým Bitzanovým pojetím opravdu zdrcující. Náměstí, zvané původně Theodorovo - po zakladateli městečka Theodoru Liebiegovi (český Bohdanovo) - uzavírá na nejvyšší straně zajímavý rozložitý dům s branou (čp. 440 - IV), po jejíž pravé straně je umístěn pískovcový reliéf zobrazující sv. Jiří. Nad střechou se zvedá secesně tvarovaná věžička, vytvářející v dálkových pohledech dominantu celého sídliště. Na náměstí se nacházely různé obchody a hostinec U města Broumova. K intimnosti prostoru přispívají dílčí loubí po obou stranách.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pozn. Liebiegové pocházeli z města Broumova a tak vznikl název hostince, brány a nakonec i sídliště

Náměstí Pod Branou v roce 1913 Hostinec u města Broumova je odkaz na místo původu rodiny Liebiegů z městečka ve východních Čechách. (archiv Tomáš Cvrček)
Náměstí Pod Branou v roce 1913 Hostinec u města Broumova je odkaz na místo původu rodiny Liebiegů z městečka ve východních Čechách. (archiv Tomáš Cvrček)

Liebiegovo městečko podruhé...

Dnes tu fotku ještě doplňuji o pár dalších z téhož sousedství z ročenky německých horalů (též z roku 1913). Ke dvěma jsem přidal screenshoty z Googlemaps pro lepší orientaci (i když regulérní srovnávačku to bohužel nenahradí). (autor článku Tomáš Cvrček)

Liebiegovo městečko potřetí

archiv Emila Karkoše

Náměstí Pod bránou

- dodnes představuje centrum Liebiegova městečka -
✳Liebiegovo městečko leží na severním svahu Skřivánčího kamene a je nejvýraznější ukázkou secesní bytové výstavby v Liberci. V letech 1911 až 1912 zde nechal Theodor Liebieg postavit 80 zaměstnaneckých domků. Je to jedno z nejpůvabnějších libereckých míst.
✳ zdroj -
kniha Liberec - město| the city of | stadt (archiv Jitky Horušické)
Pod branou 455/8, Liberec IV, Perštýn
Pod branou 455/8, Liberec IV, Perštýn

Pamatuje někdo? 90' Star Club,

nám. Pod branou 455/8

(archiv Vladimír Kraemer)

U Domoviny - Energetiků - U Černého dolu

Výstavba sídliště nazvaného Domovina, určeného pro válečné vysloužilce a invalidy z Liebiegovy továrny, prvního svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku začalo v roce 1916. Iniciátorem stavby byl Theodor Liebieg, jenž vypracováním plánů a celkové koncepce pověřil stejně jako v případě Liebiegova městečka architekta Jakoba Schmeissnera. Realizaci kolonie provedl stavitel Richard Wojatschek. Původní Schmeissnerův plán počítal s 30 objekty, realizováno jich bylo jen 27. S plány jednotlivých domů pomáhal Jakobu Schmeissnerovi architekt Heinz Schmeissner, zřejmě Schmeissnerův syn a na realizaci dohlížel vedoucí stavebního odboru magistrátu, Rudolf Simon. Po dokončení v roce 1921 předal Thedor Liebieg kolonii městu a to ji následně převzalo do své správy. Sídliště je situováno na jižním svahu Monstrančního vrchu a je ohraničeno dnešními ulicemi U Domoviny, U Černého dolu a Energetiků, které jím prochází. Urbanistická osnova kolonie je zpracována ve stylu Liebiegova městečka, kdy jsou objekty seskupeny podél křivolakých komunikací sledujících průběh vrstevnic. Širší obvodová komunikace obepíná celé sídliště, užší uličky zajišťují přístup k jednotlivým domkům. V některých partiích kolonie domy svou štítovou orientací ke komunikaci evokují téměř vesnicky rostlou zástavbu. Oproti Liebiegovu městečku obsahuje typizované rodinné domky, buď izolované, nebo sdružené do dvojdomů či trojdomů. Jednotlivé domy jsou přízemní, podsklepené a s využitým podkrovím. Kryté jsou sedlovou střechou s taškovou krytinou, ve štítech se uplatňuje falešné hrázdění, bednění, ba dokonce lomenice. Každý dům byl vybaven zahradou, kůlnou a chlévem. Ve vnitřní dispozici byla typizace ještě markantnější. V každém domě se v přízemí nacházela hlavní obytná místnost, kuchyně a prádelna s koupelnou, v patře pak ložnice a malá půda. Formální řešení většiny domů vychází z regionální lidové architektury, ta se projevuje u lomenic, okenic s kvazilidovou ornamentikou a v dispozičním uspořádání některých objektů s vchodem situovaným na podélné straně domu, příp. v přistavěné dřevěné předsíňce. Patrný je ale i vliv liberecké klasicistní architektury. Každý z nájemníků měl domek zprvu poskytnut na rok, přičemž se musel zavázat, že se ve vlastní režii postará o nutné opravy a údržbu. Pakliže tuto podmínku splnil, mohl zde zůstat natrvalo. Zázemí kolonie obstarával objekt čp. 491-IV v ulici U Domoviny, určený k poskytování nezbytných služeb a jenž sloužil k ubytování vysloužilců, kteří tyto služby provozovali. V přízemí byly umístěny lázně, holičství, dále pak prodejny tabáku a smíšeného zboží. V patře se nacházely byty holiče, lazebníka a krejčího se ševcem, kteří zde měli také své dílny.

archiv Petra Ruprechta
archiv Petra Ruprechta