Liberec IV - Perštýn - část 2. (Na Perštýně, Na Bídě, Liebiegovo městečko)

19.05.2020
Kostel sv. Vincence z Pauly r. 1901 (archiv M.Gergelčík)
Kostel sv. Vincence z Pauly r. 1901 (archiv M.Gergelčík)

Ulice Na Bídě a barevna Kryštofa Altmanna

Roku 1701 si přímo naproti redernovskému špitálu v místech bývalé střelnice postavil barevnu a mandl barvíř Kryštof Altmann (čp. 163 - IV). Už v roce 1730 si v sousedství staví další dům (čp. 165 - IV), přebudovaný roku 1877 na výrobnu klavírů firmy Proksch. Za dalšího člena rodu Altmannů přibylo třípodlažní křídlo, navazující kolmo na původní budovu, a přízemní sušárnu, vystupující až do ulice Na Bídě (1863).V sedmdesátých letech už Altmannův podnik vlastnil barvíř Kratzmann z Frýdlantu, specializující se na barvení lněných látek, a potom se tady vystřídalo několik dalších majitelů, vesměs barvířů. Už v roce 1930, kdy probíhala úprava okolních komunikací a regulace přilehlé části Harcovského potoka, usilovalo město o vykoupení části objektu. Po druhé světové válce sloužily budovy barevny jako sklady a byly odstraněny až při přestavbě severní strany ulice v šedesátých letech (pozn. přední dům byl zbourán až v roce 1975)


(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, fotografie z archivu Jany Ducháčkové)
(pozn. dnes je v tomto prostoru Lidl)
Na Bídě kolem roku 1930 (archiv Jany Ducháčkové)
Na Bídě kolem roku 1930 (archiv Jany Ducháčkové)
Regulace Harcovského potoka v roce 1930  Harcovský potok v místech dnešní Fügnerovy ulice byl zaklenut až v roce 1928. Jeho tok původně obcházel Anenský dvůr, ale při regulaci byl, jak je patrno ze snímku, odkloněn a Anenský dvůr se tak ocitl na opačném břehu. V průhledu je původní nároží ulic Lipové a Malé Moskevské, kde dnes stojí obchodní dům Balon. Vpravo vystupuje roh Altmannovy barvírny.
Regulace Harcovského potoka v roce 1930 Harcovský potok v místech dnešní Fügnerovy ulice byl zaklenut až v roce 1928. Jeho tok původně obcházel Anenský dvůr, ale při regulaci byl, jak je patrno ze snímku, odkloněn a Anenský dvůr se tak ocitl na opačném břehu. V průhledu je původní nároží ulic Lipové a Malé Moskevské, kde dnes stojí obchodní dům Balon. Vpravo vystupuje roh Altmannovy barvírny.
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Na Bídě (kolem roku 1930 - archiv Jany Ducháčkové)
Na Bídě (kolem roku 1930 - archiv Jany Ducháčkové)
To jsem v té tramvaji dělal jako brigádník průvodčího. 1957 (archiv František Zikmund)
To jsem v té tramvaji dělal jako brigádník průvodčího. 1957 (archiv František Zikmund)
ulice Na Bídě v 60.letech a 15.5.2021
ulice Na Bídě v 60.letech a 15.5.2021
... a tohle z něj v roce 1975 zbylo (archiv Boveraclubu)
... a tohle z něj v roce 1975 zbylo (archiv Boveraclubu)
ulice Na Bídě 17.8.1958 a 18.8.2021
ulice Na Bídě 17.8.1958 a 18.8.2021
ulice Na Plání cca 70.léta (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
ulice Na Plání cca 70.léta (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Ještě bych se vrátil ke svému nedávnému příspěvku týkajícího se Lipové ulice - trochu mne zmátlo foto domu stojícího částečně na místě dnešního domu s Lidlem a přilehlým parkovištěm ☺️ Zde tedy několik fotek na kterých se onen dům nachází - na fotech je označen šipkou a pro lepší představu přidávám i srovnávací fotografii s Annahofem. (autor příspěvku Hans Oldskull)
křižovatka ulic Na Pláni, Mlýnská a Na Bídě v 70.letech a 6.9. 2020
křižovatka ulic Na Pláni, Mlýnská a Na Bídě v 70.letech a 6.9. 2020
ulice Na Bídě 31.10.1933 a 15.5.2021
ulice Na Bídě 31.10.1933 a 15.5.2021

Josef Zušťák, nedalo mi to a našel jsem vám foto, nebo vytáhl jsem je ze starého videa na youtube (1992 TMB Liberec, tramvaje) kvalita nic moc ale snad potěší. (Jan Zavřel)

ulice Na Perštýně 17.8.1958 a 18.8.2021
ulice Na Perštýně 17.8.1958 a 18.8.2021
pohled směr ulice Na Bídě 17.8.1958 a 18.8.2021
pohled směr ulice Na Bídě 17.8.1958 a 18.8.2021
ulice Na Pláni v 70.letech (archiv p.Odrážkové) a 11.10.2020
ulice Na Pláni v 70.letech (archiv p.Odrážkové) a 11.10.2020
Při rekonstrukci tratě byly k vidění i pozoruhodné soupravy: motorová lokomotiva T 211.029 sunula na Perštýně jeden z vozů T3 z roku 1973 a jeho prostřednictvím trolejovou věžku č. 125. Byla tak prověřována správná klikatost nové troleje, které ještě nebyla pod napětím. (pravděpodobně léto 1976, foto Erwin Cettineo, sbírka Gisbert Jäkl)
Při rekonstrukci tratě byly k vidění i pozoruhodné soupravy: motorová lokomotiva T 211.029 sunula na Perštýně jeden z vozů T3 z roku 1973 a jeho prostřednictvím trolejovou věžku č. 125. Byla tak prověřována správná klikatost nové troleje, které ještě nebyla pod napětím. (pravděpodobně léto 1976, foto Erwin Cettineo, sbírka Gisbert Jäkl)
Trolejová věž Jabloneckých elektrických drah postavená na vagonku z roku 1899 vyfotografoval Erwin Cettineo 4.7.1975 při montáži trolejového vedení rekonstruované tramvajové trati Jablonec nad Nisou - Liberec. Přesně za 14 dní se vůz, který je kulturní památkou, podívá úplně naposled do svého původního působiště v rámci rozlučky s metrovým rozchodem.
Trolejová věž Jabloneckých elektrických drah postavená na vagonku z roku 1899 vyfotografoval Erwin Cettineo 4.7.1975 při montáži trolejového vedení rekonstruované tramvajové trati Jablonec nad Nisou - Liberec. Přesně za 14 dní se vůz, který je kulturní památkou, podívá úplně naposled do svého původního působiště v rámci rozlučky s metrovým rozchodem.
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
i na balkoně v Mlýnské se to v roce 1996 zelenalo jedna radost (na tom sousedním bylo sice smetiště, ale komu by to vadilo...) (archiv Miroslav Fogl)
i na balkoně v Mlýnské se to v roce 1996 zelenalo jedna radost (na tom sousedním bylo sice smetiště, ale komu by to vadilo...) (archiv Miroslav Fogl)
archiv paní Odrážkové
archiv paní Odrážkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Jablonecké 6MT č. 115 dne 23.6.1955 na liberecké Bídě. (archiv Boveraclubu)
Jablonecké 6MT č. 115 dne 23.6.1955 na liberecké Bídě. (archiv Boveraclubu)

ulice Na Bídě v 80.letech

Pohled od Anenského dvora směrem k Textilaně. Čtyři panelové domy na severní straně ulice, kterými začala přestavba této části města, vyprojektoval liberecký architekt Jaromír Vacek ze Stavoprojektu, generálním dodavatelem byly Pozemní stavby Liberec. Domy jsou dálkově vytápěny z městské teplárny, což podstatně zlepšilo ovzduší v poměrně sevřeném údolí Harcovského potoka, zvláště když se později změnila technologie vytápění také v kotelně Textilany, jejíž jediný komín vidíme kouřit na obzoru.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Mlýnská ulice kolem roku 2000 (archiv Jan Zavřel)
Mlýnská ulice kolem roku 2000 (archiv Jan Zavřel)
cca 1995 (archiv Jaya  Apache)
cca 1995 (archiv Jaya Apache)
31.10.1933
31.10.1933
začátek 60.let
začátek 60.let

Pohled od Anenského dvora směrem k Liebiegově továrně


V pravo na prvním snímku vidíme téci před mandlem tehdy ještě nezakrytý Harcovský potok. Na levém okraji snímku je zachycená část domu (167 - IV, patřící k továrně na klavíry firmy Proksch. Vedle něho stojí dvojdům (Čp 169 a 170 - IV) se dvěma barokizujícími štíty. Další přízemní stavení (čp. 171 - IV) si zachovalo výšku i vzhled původního domku z roku 1730. V roce 1910 bylo přestavěnopro potřeby barvíře Michlera a Scharfenbergera, hlavně v zadním traktu, kde byl umístěn také vysoký komín barevny. proti jeho zplodinám podal roku 1912 protest na magistrát řídící učitel sousední obecné školy v Oblačné ulici, neboť při převládajících západních větrech trpěla škola kouřem tak, že nebylo možné větrat třídy. Mezi dvěma válkami se barevna změnila na výrobnu mýdla a později se z ní stal

a chemická čistírna. Po roce 1945 využíval tyto prostory liberecký Stavokombinát. Na sousední parcele čp.173 - IV, široké pouze 9,55 m, vybudoval v roce 1740 výrobce kořalky Anton Gähler stavení, jehož půdorysné rozměry zůstaly zachovány i při přestavbě na poněkud kuriózní úzký třípodlažní dům s obchodem v přízemí, provedené obchodníkem s minerálními oleji Gustavem Schirmerem ( 1897),

Všechny tyto příbytky byly zbořeny v roce 1964 při celkové přestavbě severní strany ulice Na Bídě.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, fotografie z archivu Jany Ducháčkové)

Na Perštýně

Pohled zřejmě z tiskárny směr Anenský dvůr (archiv Jarda Veselský)
Pohled zřejmě z tiskárny směr Anenský dvůr (archiv Jarda Veselský)
Proměny exteriérů na "Bídě" v čase. (Fotočas Mirek z archivu Boveraclubu)
Proměny exteriérů na "Bídě" v čase. (Fotočas Mirek z archivu Boveraclubu)
Jejda 🤭 tohle už taky není pravda 👀 stojíte na rohu u Annahofu a koukáte nahoru do ulice Na Perštýně #Liberec #Reichenberg z pohledu některých fotek zde, tohle je relativně nedávno a když se podíváte na tu díru co tam je teď, tak to mohlo i zůstat! (kolorování a komentář Starý Liberec)
Jejda 🤭 tohle už taky není pravda 👀 stojíte na rohu u Annahofu a koukáte nahoru do ulice Na Perštýně #Liberec #Reichenberg z pohledu některých fotek zde, tohle je relativně nedávno a když se podíváte na tu díru co tam je teď, tak to mohlo i zůstat! (kolorování a komentář Starý Liberec)
únor 1982 (archiv K.Odrážkové)
únor 1982 (archiv K.Odrážkové)
Na Perštýně v únoru1982 (archiv K.Odrážkové) a 3.4.2021
Na Perštýně v únoru1982 (archiv K.Odrážkové) a 3.4.2021
Na Perštýně 30.3.1973 a 2.4.2021
Na Perštýně 30.3.1973 a 2.4.2021
Pozor na čertíky v troleji!!!😂
Pozor na čertíky v troleji!!!😂
Gisbert Jäkl chodil 23.3.1997 u ulice Na Perštýně  a zachytil  soupravu T3SUCS čísel 72+73.
Gisbert Jäkl chodil 23.3.1997 u ulice Na Perštýně a zachytil soupravu T3SUCS čísel 72+73.
archiv Miluše Kuntová-Oherová
archiv Miluše Kuntová-Oherová
Na Perštýně  70.léta a 21.2.2021
Na Perštýně 70.léta a 21.2.2021
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Anenský dvůr
Anenský dvůr
Na Perštýně 15
Na Perštýně 15
Poutnická x Fialková ulice
Poutnická x Fialková ulice
Na Perštýně (M. Gergelčík)
Na Perštýně (M. Gergelčík)
archiv Milan Bezucha
archiv Milan Bezucha
Na Perštýně (M.Gergelčík)
Na Perštýně (M.Gergelčík)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Okolí Anenského dvora v roce 1992 a 2020  Vedle mohutné trojboké budovy Anenského dvora vidíme na horním fotu vlevo za ním družstevní obytný dům ( čp.18-V), postavený roku 1980 Pozemními stavbami Liberec podle návrhu Stavoprojektu.  (zdroj Kniha o Liberci)
Okolí Anenského dvora v roce 1992 a 2020 Vedle mohutné trojboké budovy Anenského dvora vidíme na horním fotu vlevo za ním družstevní obytný dům ( čp.18-V), postavený roku 1980 Pozemními stavbami Liberec podle návrhu Stavoprojektu. (zdroj Kniha o Liberci)
Ulice na Perštýně v 30.letech a 2020  pravé straně vévodí dům postavený roku 1930 Německým obchodním svazem (Deutscher handels und industriengestalter Verband, čp.368-IV). Domy na protější straně byly zbourány v osmdesátých letech 20.století. Průhled uzavírá v dáli bílý objekt bývalé Bienertovy tkalcovny, stávající v místech dnešního terminálu a točny tramvaje (zdroj Kniha o Liberci)
Ulice na Perštýně v 30.letech a 2020 pravé straně vévodí dům postavený roku 1930 Německým obchodním svazem (Deutscher handels und industriengestalter Verband, čp.368-IV). Domy na protější straně byly zbourány v osmdesátých letech 20.století. Průhled uzavírá v dáli bílý objekt bývalé Bienertovy tkalcovny, stávající v místech dnešního terminálu a točny tramvaje (zdroj Kniha o Liberci)
kolem roku 1970
kolem roku 1970

Pohled z budovy S -tower v roce 2015

(archiv Radan Jareš)

Monstrační vrch

Liberec z Monstračního vrchu (první polovina 19.století, mědirytina)
Liberec z Monstračního vrchu (první polovina 19.století, mědirytina)

Severní strana Monstračního vrchu spadá poměrně prudce do údolí Harcovského potoka. Jako hlavní a nejstarší komunikace tudy procházejí ulice Na Perštýně, bývalá zemská cesta z Čech do Lužice. Protože se při ní nacházelo v místě dnešního domu čp. 366 - IV popraviště, říkalo se vrchu také Šibeniční. Na paměť nalezení uloupené monstrance a dalšího náčiní z děkanského kostela byl roku 1737 nedaleko odtud pořízen Friedrichem Josefem Hoffmannem žulový sloup ve tvaru monstrance, po němž získal kopec dnešní jméno. Po více než sto letech byl obnoven Eduardem Schipekem (1863), ale 6.7.1906 do něho uhodil blesk a rozbil ho. Přes dva metry vysoké torzo se dodnes nachází v ulici Nad Teplárnou.

zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996

(archiv Miroslava Gergelčíka)
(archiv Miroslava Gergelčíka)
 Vrátil bych se ještě jednou rád zpět k zajímavé fotografii ruské dělnické sportovní delegace v Liberci z15.8.1924 (https://www.facebook.com/groups/2439503256320763/permalink/2750225811915171) - stále nebylo nalezeno původní místo. Snad se opravdu jedná o dům DHV na Perštýně, který prošel několika rekonstrukcemi:   https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/148-obytny-a-administrativni-dum-d-h-v?fbclid=IwAR3-IM9qToR5cySbZrTdRPRSxuOvWrttpI_yz1JCVK3a4nsrkBs5ua6ZSq4
1979 foto Petr Šimr
1979 foto Petr Šimr

Vzpomínáte?

Nedávno jsme zde pátrali po místě, kde stával tento dům na fotce Kateřiny Odrážkové. Nyní objevila další dvě fota, kde dům stojí a potvrzuje lokalitu Perštýn - Poutnická ulice. Máme z toho radost a věříme, že udělají radost také těm, co s námi pátrali. Děkujeme. (Jana Zahurancová)

..ulice Na Pláni, byla tam Zelenina...
..ulice Na Pláni, byla tam Zelenina...
Podobný záběr, který pořídil Erwin na podzim roku 1954. To už necelých 9 let neměly domy své původní obyvatele a patřily všem.
Podobný záběr, který pořídil Erwin na podzim roku 1954. To už necelých 9 let neměly domy své původní obyvatele a patřily všem.
(archiv Miroslav Gergelčík)
(archiv Miroslav Gergelčík)
Na Perštýně v 1.polovině 70.let (archiv Karla Favrinová)  No, paráda! Vy mi ty vzpomínky rvete z nejzavátějších koutů duše! Mlékárna, mejdlíčko za korunu (dodnes nevím, co to bylo za hnus, ale tláskali jsme to jako divý), energit, lipo, lentilky, ukrajinská (nebo ruská?) prodavačka, co vyloženě neměla ráda děti. tři litry mléka do bandasky, kterou mě kluci učili roztočit vertikálně, a stejně se to nevylilo! Jo, a krájený máslo a vajíčka do papírového pytlíku. Furt to v tý hlavě mám. Brzo už asi jenom to. 😂 komentář Jana Havránková............ Na rohu Gollovi ulice Mlékárna a smíšené zboží. Vlevo naproti (není vidět) odbočka do Pískové /Hrnčířské ulice. (komentář Milan Bezucha)
Na Perštýně v 1.polovině 70.let (archiv Karla Favrinová) No, paráda! Vy mi ty vzpomínky rvete z nejzavátějších koutů duše! Mlékárna, mejdlíčko za korunu (dodnes nevím, co to bylo za hnus, ale tláskali jsme to jako divý), energit, lipo, lentilky, ukrajinská (nebo ruská?) prodavačka, co vyloženě neměla ráda děti. tři litry mléka do bandasky, kterou mě kluci učili roztočit vertikálně, a stejně se to nevylilo! Jo, a krájený máslo a vajíčka do papírového pytlíku. Furt to v tý hlavě mám. Brzo už asi jenom to. 😂 komentář Jana Havránková............ Na rohu Gollovi ulice Mlékárna a smíšené zboží. Vlevo naproti (není vidět) odbočka do Pískové /Hrnčířské ulice. (komentář Milan Bezucha)
Vizualizace obchodního centra Galerie Liberec na Perštýně. | Foto: Vizualizace: ECE
Vizualizace obchodního centra Galerie Liberec na Perštýně. | Foto: Vizualizace: ECE

Na Perštýně vyroste obchodní dům

3.5.2007

LIBEREC - Galerie Perštýn. Takový název ponese nové nákupní centrum v Liberci. Otevření se plánuje na rok 2009, už letos se však zahájí rozsáhlé zemní práce.

Investor stavby, německá společnost ECE, totiž splnila poslední podmínku nutnou k udělení stavebního povolení. Vyřešila otázku nadměrného dopravního zatížení, které hrozí v souvislosti s otevřením centra.

"V minulém týdnu nám firma dodala návrh konečného řešení křižovatky, který jsme odsouhlasili," uvedl náměstek primátora pro rozvoj a územní plánování Ivo Palouš.

Kruhový objezd nahradí křižovatka

Od terminálu Městské hromadné dopravy ve Fügnerově ulici tak v budoucnu zmizí pětiramenný kruhový objezd. Nahradí ho světelně značená křižovatka.

"Vypracovali jsme podrobnější model křižovatky a udělali studii jejího dopravního zatížení. Odbor dopravy s naším řešením souhlasil," uvedl jednatel společnosti ECE Josef Tobek. Celou výstavbu dopravního uzlu zaplatí firma. V současné době investor zpracovává dokumentaci nutnou k udělení územního rozhodnutí.

Nové obchodní centrum se bude podle Josefa Tobka podobat jedné z nejoceňovanějších nákupních galerií v České republice - brněnské Vaňkovce. Obchody se z velké části zaměří na textil s důrazem na sportovní oblečení. Firma má v současné době uzavřeny pevné nájemní smlouvy na 50 procentech celkové plochy.

"Galerii budeme koncipovat tak, aby její součástí bylo jakési náměstí, na kterém lze pořádat různé kulturní a společenské akce, výstavy nebo přehlídky," dodal Josef Tobek. (zdroj Liberecký deník.cz)


Výstavba obchodního centra Galerie Liberec. | Foto: Deník/Petr Šimr
Výstavba obchodního centra Galerie Liberec. | Foto: Deník/Petr Šimr

V Liberci zůstane další obří díra v zemi

20.2.2009

Liberec - Další díra v zemi bude pravděpodobně delší dobu "krášlit" město pod Ještědem. Z projektu stavby obchodního centra Galerie Liberec na Perštýně totiž německý investor definitivně vycouval.

Podle původních plánů měla už dnes Galerie několik měsíců stát a vítat nakupující návštěvníky. Místo toho však na Perštýně zůstává obrovský kráter, shodou okolností jen několik stovek metrů od další podobné "jámy" po bývalé Textilaně. Tam projekt obchodního centra Promenada nakonec smetl ze stolu pro změnu nizozemský investor.(autor Aleš Vávra, Liberecký deník)

Kde se v centru města vzala jáma

Jde o pozůstatek developerského projektu společnosti ECE Projektmanagement, která od roku 2006 připravovala na Perštýně výstavbu obchodního centra Galerie Liberec za bezmála tři miliardy korun. Kvůli průtahům ve správních řízeních ale stavbu nakonec po třech letech zastavila a zažalovala Českou republiku o náhradu škody zhruba za 1,8 miliardy korun. V arbitráži firma nakonec spor prohrála, od té doby ale v centru města zůstala vyhloubená jáma. Pozemek v roce 2016 koupila právě společnost LIF, do jejíhož holdingu spadá, kromě již zmiňované investorské firmy LIC, také například Pivovar Svijany.

Byl jsem se tam dnes mrknout, díra už cestuje k novému majiteli... (trošku humoru z archivu M. Plešingera)
Byl jsem se tam dnes mrknout, díra už cestuje k novému majiteli... (trošku humoru z archivu M. Plešingera)
Po obou stranách díry na Perštýně se počítá s dostavěním uliční čáry domy které nebudou nijak rušit svojí výškou. Naopak na horizontu se počítá se samostatně stojícími budovami, které propustí světlo a prostoupí je zeleň.
Po obou stranách díry na Perštýně se počítá s dostavěním uliční čáry domy které nebudou nijak rušit svojí výškou. Naopak na horizontu se počítá se samostatně stojícími budovami, které propustí světlo a prostoupí je zeleň.

Léta se nic nedělo, teď se tam začíná pracovat. Obří jáma na libereckém Perštýně ožívá

29.6.2021

Ve vyhloubené jámě v centru Liberce na Perštýně jsou v posledních červencových dnech k vidění bagry a nákladní vozy. Na místě, kde má vzniknout moderní čtvrť, se po letech čekání začíná pracovat. Byla se tam podívat redaktorka Jana Pšeničková.

V kopci Na Perštýně v centru Liberce začaly přípravné práce první fáze projektu Nový Perštýn, na které získal investor, společnost LIC, stavební povolení. Nabylo právní moci v červnu 2021. 3 roky společnosti trvalo, než v únoru 2021 dostala územní rozhodnutí, na jehož základě pak mohla žádat o jednotlivá stavební povolení.

Po dokončení nabídne projekt ve třech fázích více než 400 bytů, podzemní parkovací stání, kanceláře, restaurace nebo kavárny. A podle Radima Fialy z firmy LIF Group, pod kterou investorská společnost spadá, začne rezervace bytových jednotek v září 2021. Projekt počítá i s výstavbou bezpečného serverového centra pro uložení počítačových dat. Částečně ho využije samotná společnost a částečně prostor nabídne i ostatním zájemcům.

Na místě, kde dlouhou dobu byla jen díra v kopci, by měla vzniknout moderní městská čtvrť prorostlá zelení, u které se architekti inspirovali ve Vídni. Jedním z výrazných prvků bude například pěší promenáda, která se stane páteřní trasou nového městského parku. Parkovat by tam mohlo přes 800 aut, která se z větší částí schovají pod zem. Výstavba na čtyř a půl hektarovém pozemku vyjde podle odhadů na jeden a půl miliardy korun a hotová by měla být během 7 let.

zdroj: https://liberec.rozhlas.cz/leta-se-nic-nedelo-ted-se-tam-zacina-pracovat-obri-jama-na-libereckem-perstyne-8523878?fbclid=IwAR2PBJxFXzGdd3gwf2SNv8gjI1dzQtpy55MWaFLmUI-kgTbXOTgkVIomnp0

Místo ostudné díry byty a domov důchodců. Liberec kývl na novou čtvrť

2. listopadu 2017 11:40

Ohromnou díru na libereckém Perštýně by za pár let měla nahradit zcela nová čtvrť s byty, kancelářemi či domovem důchodců a velkým parkem. Liberečtí zastupitelé kývli na změnu územního plánu, která stavbu společnosti Liberecké inovační centrum odstartuje.

Dosud totiž plán počítal pouze s výstavbou obchodního centra a neumožňoval třeba výstavbu sportoviště ani serverového centra pro uložení počítačových dat.

"Čekali jsme na to necelý rok, protože ten proces je poměrně složitý. Do zastupitelstva to šlo třikrát, nejdříve jako podnět na změnu územního plánu, pak jako návrh a nakonec jako vydání změny. Je to administrativní mašinerie, nicméně jsme rádi, že ji máme za sebou. Je to pro nás důležitý krok. Po změně můžeme na Perštýně vybudovat novou moderní čtvrť dle schválené územní studie architektů Václava Dvořáka a Petra Šikoly," prohlásil Jiří Šolc, liberecký zastupitel, který se na přípravě projektu podílí.


Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/ostudna-dira-liberec-nova-ctvrt-perstyn-domov-duchodcu-nova-ctvrt.A171102_103041_liberec-zpravy_jape?


Architekti počítají s tím, že se Perštýn značně zazelená. Podle studie má mít zeleň „nadpoloviční většinu“.
Architekti počítají s tím, že se Perštýn značně zazelená. Podle studie má mít zeleň „nadpoloviční většinu“.
Jáma na Perštýně a další objevená studna 🙂 (archiv Ivan Rous)
Jáma na Perštýně a další objevená studna 🙂 (archiv Ivan Rous)
(archiv Oldřích Nosek)
(archiv Oldřích Nosek)

Perštýnský medvídek

Toto je všeobecně tradovaný omyl - tzv. perštýnský medvídek nikdy v ZOO nebyl, po demolici perštýnských domů byl zachráněn a přestěhoval se rovnou do soukromé zahrady . Perštýnský medvídek má zcela jinou pozici tlapek a liší se i jinými detaily - je ale možné že byl kdysi vytvořen stejným člověkem. (autor článku Hans Oldskull)

Kompis Radek -  na hřišti Na Perštýně
Kompis Radek - na hřišti Na Perštýně
pohled na Liberec kolem roku 1900
pohled na Liberec kolem roku 1900
(archiv Jana Zahurancová)
(archiv Jana Zahurancová)
Pohled na Liberec z Perštýna (Hrnčířský vrch, Töpferberg) (zdroj: Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken und Isergebirge, 1899)
Pohled na Liberec z Perštýna (Hrnčířský vrch, Töpferberg) (zdroj: Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken und Isergebirge, 1899)
Pohled z hrnčířského vrchu na Liberec
Pohled z hrnčířského vrchu na Liberec

Perštýnské klenoty Jany Ducháčkové

Žulová ul.  caa r. 1858-1883 (archiv Jana Ducháčková)
Žulová ul. caa r. 1858-1883 (archiv Jana Ducháčková)
Poutnická ulice
Poutnická ulice
Poutnická se napojuje na Fialkovou
Poutnická se napojuje na Fialkovou
Poutnická se napojuje na Fialkovou
Poutnická se napojuje na Fialkovou
Perštýn tovární byty pro textiláky Svatoplukova ul.
Perštýn tovární byty pro textiláky Svatoplukova ul.
Lucemburská č.14.Gustav Gilles . r.1909
Lucemburská č.14.Gustav Gilles . r.1909
dole ulice Na Bídě a Mlýnská ulice
dole ulice Na Bídě a Mlýnská ulice
Fialkova ulice
Fialkova ulice
Fialková ulice, tam jsme sáňkovali. Chlapec u plotu bych mohl být já. (archiv Jan Bartoš)
Fialková ulice, tam jsme sáňkovali. Chlapec u plotu bych mohl být já. (archiv Jan Bartoš)
Žulová ulice (archiv Jana Ducháčková)
Žulová ulice (archiv Jana Ducháčková)
Žulová x Kamenná ulice (archiv Jana Ducháčková)
Žulová x Kamenná ulice (archiv Jana Ducháčková)
Poutnická ulice
Poutnická ulice
Poutnická
Poutnická
Šibeniční vrch
Šibeniční vrch
Na Perštýně
Na Perštýně
opačná strana z Křížové ul. do města . Poutnická ulice
opačná strana z Křížové ul. do města . Poutnická ulice
Na Perštýně
Na Perštýně
Fialková ulice ve 30.letech
Fialková ulice ve 30.letech
Okolí ulice Fialková
Okolí ulice Fialková

Jedná se o průhled z Fialkové ulice přes Poutnickou (vede na fotografii před zídkou v pozadí) na domky v zaniklé Pískové ulici. Vpravo je zadní trakt poměrně známého nárožního domku zanořeného v zvednutém terénu okolních ulic. Ty dva domky v popředí byly zbořeny již před druhou světovou válkou (na jejich místě dodnes stojí velký obytný blok). Zkusil jsem na mapě Liberce z roku 1858 naznačit šipkou přibližný pohled fotografa. (autor příspěvku Post Rash)

Fialková ulice začátkem minulého století (archiv Milan Šír st.)
Fialková ulice začátkem minulého století (archiv Milan Šír st.)
Zde tentýž v jiném pohledu. Vlevo za ním je vidět část objektu z fotografie (s výrazným komínem) a vpravo v pozadí jsou domky v Pískové ulici.
Zde tentýž v jiném pohledu. Vlevo za ním je vidět část objektu z fotografie (s výrazným komínem) a vpravo v pozadí jsou domky v Pískové ulici.
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ulice Skřivánčí kámen.... směr Perštýn a nalevo nahoru se dojde k tenisovým kurtům a škole Gollova (archiv Iveta Rambousová a komentář Lumir Fürbach )
ulice Skřivánčí kámen.... směr Perštýn a nalevo nahoru se dojde k tenisovým kurtům a škole Gollova (archiv Iveta Rambousová a komentář Lumir Fürbach )
Písková ulice (archiv Milena Babóová)
Písková ulice (archiv Milena Babóová)
Plátenická ulice v r. 1972, nad Ivaňákem, (se sestrou) (arechiv Martin Seidel)
Plátenická ulice v r. 1972, nad Ivaňákem, (se sestrou) (arechiv Martin Seidel)
foto David Hrůza
foto David Hrůza

Liberecké krematorium


Stavbu libereckého krematoria, prvního v monarchii, zdržovaly zastaralé rakouské předpisy, podle nichž nebylo spalování mrtvol povoleno. A tak od podání žádosti do první kremace uběhlo neuvěřitelných sedmnáct let (31.10.1918). Liberečtí radní dostali kauzu před Nejvyšší soud, který rozhodl, že proti stavbě samotné budovy nemůže být námitek, ale pohřby žehem jsou zakázány. Přesto byl v květnu 1915 položen základní kámen ke stavbě krematoria v důvěře, že do jejího dokončení se nesmyslné zákony změní. Do otevření 23.8. 1918 se tak nestalo a provoz zařízení umožnil až státní převrat. O prvenství v českých zemích ale krematorium nepřišlo. Kremační pec byla den před prvním obřadem údajně vyzkoušena zpopelněním uhynulého koně. Budovu navrhl Rudolf Bitzan z Drážďan, rodák ze Stráže pod Ralskem (*1872), urnový háj vyprojektoval v roce 1921 liberecký architekt Karl Karl. Krematorium prošlo několika rekonstrukcemi.

(Zdroj. Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

archiv O. Musil
archiv O. Musil
23.5.1919 Předbouřková nálada (foto R.Ginzel)
23.5.1919 Předbouřková nálada (foto R.Ginzel)
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
1929 (archiv Zuzana Kudrnová)
1929 (archiv Zuzana Kudrnová)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

Dětská opatrovna (1913)

Budova ústavu (čp. 444 - IV), postavená městem roku 1913 původně jako domov pro opuštěné děti, je hlavním vstupem obrácena do tehdy nově založené ulice U opatrovny. Vchod zdobí kamenný reliéf se znakem města. Stavbu projektoval a řídil liberecký stavitel Albert Hübner. Poměrně střízlivá architektura nese ještě znaky pozdní secese
Pozoruhodné je vtipné využití složité konfigurace terénu. Objekt je obklopen rozlehlou, terasovitě upravenou zahradou. Slouží dnes jako Dětský diagnostický ústav. Naproti existovaly za první republiky městské jesle (čp. 299 - IV).

(zdroj Kniha o Liberci)

Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, ZŠ a dětský domov Liberec U opatrovny 444/3
Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, ZŠ a dětský domov Liberec U opatrovny 444/3

Liberecký sirotčinec

Hospic sv. Zdislavy, o.p.s.  Pod Perštýnem 321/1
Hospic sv. Zdislavy, o.p.s. Pod Perštýnem 321/1
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
BUDOVA BÝVALÉ STŘELNICE  Dům čp. 307-I na samém konci Myslivecké ulice, kde měli v letech 1781-1831 stdlo liberečtí střelce.
BUDOVA BÝVALÉ STŘELNICE Dům čp. 307-I na samém konci Myslivecké ulice, kde měli v letech 1781-1831 stdlo liberečtí střelce.
STŘELNICE (pohlednice, asi 70. léta 19. stol.)  Fotografie W. F. Jantsche zachycuje objekty střelnice, které jsme podle reliéfu krajiny lokalizovali do míst dnešních dolních kasáren.   V pozadí vidíme dosud nezalesněné koryto Jizerského potoka, nad ním táhlé holé návrší, kde dnes stojí budovy VŠST, a zcela na obzoru za praporem vrch Kovadlinu. Hlavní budova pod krematoriem sloužila v té době již jen reprezentačním účelům.
STŘELNICE (pohlednice, asi 70. léta 19. stol.) Fotografie W. F. Jantsche zachycuje objekty střelnice, které jsme podle reliéfu krajiny lokalizovali do míst dnešních dolních kasáren. V pozadí vidíme dosud nezalesněné koryto Jizerského potoka, nad ním táhlé holé návrší, kde dnes stojí budovy VŠST, a zcela na obzoru za praporem vrch Kovadlinu. Hlavní budova pod krematoriem sloužila v té době již jen reprezentačním účelům.
LIBEREČTÍ STŘELCI NA DVOŘE DOLNÍCH KASÁREN (poč. 20. stol.)
LIBEREČTÍ STŘELCI NA DVOŘE DOLNÍCH KASÁREN (poč. 20. stol.)
SLAVNOST DOKONČENÍ HRUBÉ STAVBY LIBERECKÉ STŘELNICE DNE 16. 6. 1831
SLAVNOST DOKONČENÍ HRUBÉ STAVBY LIBERECKÉ STŘELNICE DNE 16. 6. 1831
STŘELNICE V LIBERCI (1832) Stará, padesát let sloužící budova střelnice v Myslivecké ulici již nepostačovala potřebám spolku, proto bylo rozhodnuto postavil novou. Za 850 zlatých byla zakoubena stavební parcela na kopci za městem, poblíž dnešního krematoria. Penize na stavbu byly získány sbírkou mezi členy spolku, ze spolkové pokladny, prodejem staré střelnice a vydáním 80 kusů akcií bo 30 zlatých. Vzáří 1830 se začalo stavět a dne I. 11. 1831 proběhlo slavnostní otevření klasicistní budovy 1 s restaurací. Řemeslnické práce byly zadávány členům spolku. Později byla přistavěna jídelna a v květnu 1858 otevřena zasklená veranda S překrásným výhledem na město, což ještě zvýšilo přitažlivost tohoto oblíbeného korza libereckých měšťanů. Vedle společenských událostí, plesů, zábav a střeleckých slavností se zde pravidelně konaly také zemědělské a ovocnářské výstavy, za prusko-rakouské války sloužila budova jaho lazaret. Sál rozšířený roku 1894 se stal i svědkem řady politických schůzí. Po roce 1948 se Střelnice stala závodním klubem pracovníků obchodu, od roku 1962 patřila SOU Restaurace.
STŘELNICE V LIBERCI (1832) Stará, padesát let sloužící budova střelnice v Myslivecké ulici již nepostačovala potřebám spolku, proto bylo rozhodnuto postavil novou. Za 850 zlatých byla zakoubena stavební parcela na kopci za městem, poblíž dnešního krematoria. Penize na stavbu byly získány sbírkou mezi členy spolku, ze spolkové pokladny, prodejem staré střelnice a vydáním 80 kusů akcií bo 30 zlatých. Vzáří 1830 se začalo stavět a dne I. 11. 1831 proběhlo slavnostní otevření klasicistní budovy 1 s restaurací. Řemeslnické práce byly zadávány členům spolku. Později byla přistavěna jídelna a v květnu 1858 otevřena zasklená veranda S překrásným výhledem na město, což ještě zvýšilo přitažlivost tohoto oblíbeného korza libereckých měšťanů. Vedle společenských událostí, plesů, zábav a střeleckých slavností se zde pravidelně konaly také zemědělské a ovocnářské výstavy, za prusko-rakouské války sloužila budova jaho lazaret. Sál rozšířený roku 1894 se stal i svědkem řady politických schůzí. Po roce 1948 se Střelnice stala závodním klubem pracovníků obchodu, od roku 1962 patřila SOU Restaurace.
NÁVŠTĚVA ARCIVÉVODY ŠTĚPÁNA DNE 6. 10. 1841  Uvítání zemského správce Království českého arcivévody Štěbána na nádvoří zámku spojené s přehlídkou střeleckého spolku. Jeho členové stojí před dlouhou hospodářskou budovou, jež sloužila k ustájení koní.  Po přestavbě (1852—54) stával v těchto místech skleník, dnes je tu park.
NÁVŠTĚVA ARCIVÉVODY ŠTĚPÁNA DNE 6. 10. 1841 Uvítání zemského správce Království českého arcivévody Štěbána na nádvoří zámku spojené s přehlídkou střeleckého spolku. Jeho členové stojí před dlouhou hospodářskou budovou, jež sloužila k ustájení koní. Po přestavbě (1852—54) stával v těchto místech skleník, dnes je tu park.
Anton Köhler: CVIČENÍ LIBERECKÝCH STŘELCŮ (1839 )  Velké cvičení, které se konalo na návrší nad střelnicí v místech dnešní ulice Na Perštýně, kde dosud stojí socha Jana Nepomuckého, zobrazená na horizontu.
Anton Köhler: CVIČENÍ LIBERECKÝCH STŘELCŮ (1839 ) Velké cvičení, které se konalo na návrší nad střelnicí v místech dnešní ulice Na Perštýně, kde dosud stojí socha Jana Nepomuckého, zobrazená na horizontu.

LIBEREČTÍ STŘELCI

Vznik střeleckých spolků je úzce svázán s vývojem feudální společnosti. Ještě ve 14. a 15. století bylo nošení zbraní výlučným právem šlechty a jejich družin. Situace se změnila se vznikem měst a městeček, která vytvářela na ochranu svého majetku i obyvatel oddíly střelců, vyzbrojené nejprve luky a kušemi, později palnými zbranémi - puškami.

První zmínka o libereckých střelcích je z roku 1517, kdy se jich několik zúčastnilo soutěže ve střelbě "ku ptáku" pořádané v Zitavě. Tato střelba, nazývaná také královská, se rozšířila na území Čech ve 13. a 14. století ze západní Evropy. Střílelo se na atrapu ptáka, upevněnou na vysoké tyči. Soutěž měla pevně stanovená pravidla a "králem střelců" se na dobu jednoho roku stal ten, kdo ustřelil poslední část terče. Obvvklou cenou pro vítěze byl cínový pohár nebo mísa. Soutěže se zřejmě konaly už před uvedeným datem a zmínky o nich nalézáme i v dalších letech.

Existenci skupiny ozbrojených měšťanů, kteří měli v případě nebezpečí ochraňovat město, potvrzují 1 zápisy v libereckých městských účtech ze druhé poloviny 16. století, podle nichž kupovala městská rada pušky a střelný prach. V době třicetileté války, kdy docházelo k častým loupežným přepadením obcí, hlídali liberečtí střelci na rozkaz Matvá áše Gallase všechny přístupové cesty k městu.

K oficiálnímu uznání střeleckého spolku došlo 30. 8. 1670, kdy Franušek Ferdinand Gallas podepsal privilegium, které ve dvaceti článcích přesně stanovilo práva a povinnosti členů. Tuto listinu pak 23. 9.1700 potvrdil i jeho syn Jan Václav Gallas. Základní podmínkou členství byla bezúhonnost. Stanovena byla 1 pravidla každoročních svatodušních střeleckých soutěží o titul krále střelců. V den závodu (květen-červen) se dostavili členové spolku v jednotných pláštích, vyzbrojeni puškami, k držiteli titulu krále střelců, aby ho doprovodili na střelnici. Ten byl ozdoben královským řetězem se stříbrným štítkem. Po slavnostním zahájení vystřelil na terč první ránu majitel panství nebo jeho zástupce, druhou král střelců, třetí jejich velitel a čtvrtou starosta města. Pak stříleli ostatní podle hodností a společenského postavení. Nový král obdržel cínovou konvici, právo obhospodařovat část přidělené louky a byl na jeden rok osvobozen od daní a robot. Později k tomu přibvlo právo těžby dřeva v určené části lesa (Králův háj) a právo nechat si vykrmit dvě prasata v městské palírně kořalky. Povinností nového krále bylo pohoštění všech, kteří ho po soutěži doprovodili domů, rovněž musel darovat stříbrný štítek na královský řetěz.

Cvičení i soutěže se konaly na střelnicích, které se poměrně často stěhovaly. Nejstarší z nich byla až za městem, v mistech dnešního Tržního náměstí. Sem však bvla přemístěna městská rasovna, což donutilo střelce, aby se roku 1702 přestěhovali do dnešní ulice U Lomu. Zde závodili jen čtyři roky a potom museli ustoupit městské zástavbě. Do roku 1743 byla V provozu střelnice Na Bídě, potom v prostoru dnešního Nerudova náměstí, kde se přešlo od střelby "ku ptáku" k terčům. V roce 1781 byla střelnice opět zrušena a jako upomínka na ni zůstal jen název Střelecká ulice (dnes 9. května). Dalším působištěm bvl již zděný dům v Myslivecké ulici, kde střelci setrvali až do vystavění nové budovy na kopci nedaleko dnešního krematoria (1831).

V roce 1792 měl střelecký spolek 140 členů a pro členy byla poprvé zavedena uniforma. Tvořil ji zelený kabát se šosy, červená nebo žlutá vesta, černý límec a výložky, černé kalhoty, bílé punčochy, černé vysoké boty a třírohý černý klobouk s chocholem ze zeleného peří. Předtím nosili střelci jednotný plášť pouze ke slavnostním příležitostem. Došlo i ke změně v označení hodností zavedením obvyklých vojenských termínů. V čele spolku stál nyní hejtman.

V době napoleonských válek se z libereckých střelců přihlásilo třináct k obraně Čech. Spolek měl v roce 1813 pouze třicet členů a jeho činnost v tomto období upadala. K oživení došlo roku 1815, kdy spolek dostal název Střelecká společnost města Liberce. Početní stav se zvýšil na 103 muže, Kristián Clam-Gallas schválil a podepsal nové stanovy, určující přesné podmínky členství, udělování hodností a vedení společnosti. Členové byli povinni účastnit se městských slavností, zajišťovat vrchnosti a významným návštěvám doprovod městem, pečovat o mládež, která měla zájem o terčovou střelbu. Přestože společnost neměla statut vojenského spolku, musela se zavázat k pomoci při obraně města a zajišťování pořádku při mimořádných událostech. Tento úkol střelci plnili již v roce 1794, kdy zasáhli proti vzbouřeným soukenickým tovaryšům. Později v roce 1844 zastavili na mosté přes Nisu v Růžodole vzbouřené dělníky.

V roce 1848 vznikla v Liberci národní garda, se kterou byli liberečtí střelci spojení do roku 1851, Pak byla garda císařským patentem rozpuštěna a střelci se opět osamostatnili. V roce 1867 přišla do města stálá vojenská posádka, která převzala všechny branné povinnosti, jež předtím vykonávali střelci. Opět byly upraveny stanovy a spolek se stal vysloveně společenskou organizací. Změnu zaznamenala i uniforma. Vzorem pro novou se stalo oblečení tyrolských horských myslivců: šedý kabát se zeleným límcem, klopami a manžetami, tmavě šedé kalhoty, černé boty a šedý klobouk se zeleným chocholem a černožlutou šňůrou.

Po mobilizaci v roce 1914 narukovala do války asi polovina členů, ostatní byli nasazení ke strážní službě na nádražích, křižovatkách apod. Budova střelnice se stala vojenskou ubytovnou, později vojenskou nemocnicí. Spolek se dostal do těžké finanční situace, takže musely být prodány některé předměty z inventáře. Po skončení války byla jeho Činnost obnovena, ale již v roce 1926 se spolek zřekl vojenského výcviku a Činnost omezil jen na podporu zchudJých členů a jejich pozůstalých, na udržování kamarádství a starých zvvků. Důvodem byly požadavky československé vlády na zavedení českých povelů, vlajky ve státních barvách, složení vojenské přísahy a členství ve Svazu ozbrojených jednot ČSR, podléhajících Ministerstvu národní obrany. Přesto však v roce 1930 dostali členové spolku právo nosit uniformu, důstojníci šavle a mužstvo poboční zbraň. V roce 1939 byli liberečtí střelci zapojeni do N. S. Reichsbund Leibesůbungen Schůtzenverband Sudetenland a byli podřízeni nejvyššímu velení SA. Po roce 1945 nebyla již činnost spolku obnovena. V posledních letech se několik libereckých nadšenců pokouší starou tradici opět vzkřísit.

Zajímavým dokladem historie libereckého střeleckého spolku je soubor střeleckých štítů, uložený v Severočeském muzeu. Jde o cenný uměleckohistorický materiál, který tvoří součást městského lidového výtvarného projevu. Štíty byly vytvářeny k různým slavnostním příležitostem a pak byly většinou vystaveny ve spolkových prostorách střelnice. Předávaly se při slavnostech, které byly vždy velkolepou podívanou pro celé město. Zobrazované náměty byly velmi rozmanité - mytologické a alegorické výjevy, historické události, epizody 7 vojenského života a válek, veduty, zánší, nejrůznější žánrové obrázky t humorné výjevy. Autory byli většinou lidé neškolení, a proto jim musíme prominout různé nedostatky v perspektivě, proporcích apod. Jejich citové zaujetí a chuť namalovat to, čím žili, co je zajímalo a co důvěrně znali, však dodává jejich obrazům nenapodobitelné kouzlo.

Na Libereckých střeleckých štítech nacházíme signatury dvou autorů - Josefa Elsnera a Antona Kóhlera. Oba byli řemeslničtí mistři a členové střeleckého spolku. Proto 1 Jimi vytvořené štíty zobrazují většinou různé spolkové slavnosti a významné události ve městě, jichž se střelecký spolek zúčastnil. Zároveň zachycují 1 městskou zástavbu a významné budovy v první polovině 19. století, dobové oblečení i další zajímavost o městě, které bychom jinde marné hledali.
(Zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Josef Elsner: SVĚCENÍ SPOLKOVÉHO PRAPORU (1844)  Novoměstské náměstí 15. 9. 1844 při slavnostním svěcení císařského praporu, který dostal spolek jako uznání za udržení klidu při dělnických nepokojích. Řeč krajského hejtmana Davida vyšla dokonce tiskem, stejně jako pozdrav střeleckého sdružení z Varnsdorfu.
Josef Elsner: SVĚCENÍ SPOLKOVÉHO PRAPORU (1844) Novoměstské náměstí 15. 9. 1844 při slavnostním svěcení císařského praporu, který dostal spolek jako uznání za udržení klidu při dělnických nepokojích. Řeč krajského hejtmana Davida vyšla dokonce tiskem, stejně jako pozdrav střeleckého sdružení z Varnsdorfu.

Restaurace Střelnice v roce 1907

Empírová stavba Střelnice z roku 1831 patřila ve své době k nejreprezentativnějším budovám ve městě, a proto se zde odehrávala značná část společenského života.
K přitažlivosti místa přispíval i pěkný výhled na Liberec, který se nám zachoval ns několika starých grafikách.
V současnosti je objekt v dosti zchátralé stavu a utopen v zeleni a okolní výškové zástavbě.

Výzdoba tanečního sálu k velmi oblíbeným a frekventovaným "námornickým" bálům.
Sedací nábytek v sále je stejný na pohlednici (rok 1932) jako na reklamní pohlednici z roku 1897, což svědčí o kvalitě židlí z ohýbaného dřeva, jak je vyráběly níže zmíněné firmy.

Reklamní pohlednice restaurace Střelnice z roku 1897 inzeruje nejen služby, ale láká návštěvníky i zmíněným výhledem na Liberec.
Pohled do velkého sálu ukazuje historizující úpravu interiéru z konce padesátých let s mladším vybavením, nejspíše Thonetovým nebo Fischelovým nábytkem.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

.
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)
Restaurace Střelnice (M.Gergelčík)

Liberecká Střelnice chátrá


Empírová budova bývalé restaurace Střelnice, kde se v minulosti dělala dělnická setkání, dlouhodobě chátrá. Jakou historii má tato kulturní památka a co ji čeká v budoucnu?V liberecké ulici U Krematoria se nachází okázalá stavba z 19. století. V roce 1831 zde Střelecký spolek otevřel moderní střelnici, která nahradila tu původní z roku 1781 umístěnou v Myslivecké ulici. Místo vyhrazené pro střelbu navazovalo přímo na budovu ve stylu empírového sídla, které poskytovalo potřebné zázemí včetně restaurace, kde probíhaly společenské akce."Reprezentativní klasicistní objekt střelnice byl postavený v roce 1831. Sál a restaurace byly v roce 1837 rozšířeny o krytou verandu. Poslední jednotná úprava proběhla pod dozorem stavitele Adolfa Bürgera na sklonku 19. století."Ačkoli je dnes tato honosná stavba tak trochu zastrčená, v minulosti sloužila jako oblíbené místo zábavy. V časech rozvíjejícího se dělnického hnutí se zde konaly dělnické schůze. Dělníci se na Střelnici scházeli především v době prosincové generální stávky v roce 1920.Tato stávka reagovala na policejní obsazení pražského Lidového domu, který byl využíván marxistickým křídlem sociální demokracie. Generální stávka požadovala demisi úřednické vlády, zvýšení mezd nebo vznik dělnických rad k řízení podniků. Proti demonstrantům na několika místech (např. Kladensko, Mostecko nebo Hodonínsko) zasahovali četníci a vojáci, kteří velké množství protestujících zranili a řadu z nich zabili. Zatčeno bylo asi 3 000 lidí."K zahájení rekonstrukce nedošlo a objekt tak nadále chátrá. Ze strany Magistrátu města Liberec by bylo na místě uložit vlastníkovi alespoň nařízení zabezpečovacích prací."Petr Freiwillig (NPÚ)Na liberecké Střelnici se později pokračovalo v zábavách v podobě bálů a tanečních kurzů i tzv. odpoledních čajů pro střední a pokročilé. Praxi zde vykonávali učňové podniku Restaurace. Rozkradení veřejného majetku v podobě privatizace ale přineslo neblahé změny. Z výstavní restaurace se stala herna, ke které přibyl bowling. Když podnikatelským dobrodruhům jejich projekt zkrachoval, budova začala chátrat. Jestliže v minulosti restaurace přežila dvě století, v nových soukromovlastnických vztazích vydržela jen několik let.Petr Freiwillig, vedoucí libereckého oddělení specialistů z odboru péče o památkový fond Národního památkového ústavu k věci poznamenává: "Před několika lety byla zpracována a orgány státní památkové péče odsouhlasena projektová dokumentace na celkovou obnovu objektu. Bohužel, k zahájení rekonstrukce nedošlo a objekt tak nadále chátrá. Ze strany Magistrátu města Liberec by bylo na místě uložit vlastníkovi alespoň nařízení zabezpečovacích prací."  (zdroj Libereds)

Budova je dlouhodobě prázdná nadále po nedokončené rekonstrukci.

vizualizace neproběhlé rekonstrukce
vizualizace neproběhlé rekonstrukce
František Zikmund: V roce 1958 a 1959 jsem tam chodil do tanečních a taky poznal svojí budoucí manželku. Hodiny vedl mistr Rathouský s chotí. Dosti korpulentni dámou. Martin Bergl: Já tam zažil v šedesátých letech blešáky. Tam se dokonce dražilo a jeden šikovnej dražitel ze staré školy tam vydražil kilo hodinových ručiček.
František Zikmund: V roce 1958 a 1959 jsem tam chodil do tanečních a taky poznal svojí budoucí manželku. Hodiny vedl mistr Rathouský s chotí. Dosti korpulentni dámou. Martin Bergl: Já tam zažil v šedesátých letech blešáky. Tam se dokonce dražilo a jeden šikovnej dražitel ze staré školy tam vydražil kilo hodinových ručiček.

Stará barevna v Mlýnské ulici

(kolem roku 1909)

Dům čp. 236 - IV spadající boční stěnou do Harcovského potoka si postavil roku 1680 kovář Gottfried Sachers, v roce 1744 V něm bydlel barvíř látek na černo Kristian Wiederholz. Přestavbu staré chalupy do podoby zachycené na snímku provedl další barvíř Altmann (1826). V sedmdesátých letech zde provozoval mandl Leopold Posselt, s jehož jménem jsou spojeny i počátky jezdeckého sportu v Liberci.

Posselt vlastnil dva koně, s nimiž rád vyjížděl do přírody, a měl proto pochopení pro zálibu mladých v jezdectví. Ochotně jim poskytoval koně i základní školení přímo ve své živnosti. Později si pořídil další zvířata, složil příslušné zkoušky, opatřil si v Praze koncesí učitele a otevřel si v Nádražní ulici jezdeckou školu, přestěhovanou později k hostinci U města Norimberka. Od roku 1874 si otevřel veřejnou jízdárnu se stájemi pro 6 koní nad dnešním náměstím Českých bratří, ve dvoře v současné době zbořeného domu čp. 43 - V. Se žáky podnikal vyjížďky do okolí i delší túry do Libverdy, Žitavy, Tanvaldu a dalších míst. Posseltovy služby zpočátku využívali i členové nově ustanoveného jezdeckého klubu (2.10.1879).
V roce 1909 zakoupili mezitím značně zchátralý mandl stavitelé Josef Möldner a Josef Michler a na jeho místě vybudovali dnešní třípodlažní zděný obytný dům.
Další majitel docílil roku 1936 toho, že byla zaklenuta přilehlá část Harcovského potoka.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, fotografie z archivu Jany Ducháčkové)

Mlýnská ulice začátkem 20.století (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Mlýnská ulice začátkem 20.století (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Mlýnská ulice čp. 236 / 22  v roce 1905 (mandl zbořen v roce 1908) a 15.5.2021
Mlýnská ulice čp. 236 / 22 v roce 1905 (mandl zbořen v roce 1908) a 15.5.2021
Mlýnská ulice v roce 1905 (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Mlýnská ulice v roce 1905 (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
ulice Na Bídě v 70.letech a 7.5.2021
ulice Na Bídě v 70.letech a 7.5.2021
Na Bídě v 30.letech (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Na Bídě v 30.letech (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Na Bídě v 70.letech (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Na Bídě v 70.letech (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
dům, který vystřídal v roce 1909 zbořenou barevnu
dům, který vystřídal v roce 1909 zbořenou barevnu

Kostel Sv. Vincence z Paoli


Kostel dominuje vyvýšenině zvané Jánský kámen. Byl postaven na náklady baronesy Marie Pavlíny Liebiegové v souvislosti s bytovou výstavbou, mateřskou školou a dětským útulkem na severním svahu Hrnčířského vrchu, jinak zvaného též Jánský kámen. Patřil řádu lazaristů, jejichž zakladatelem byl sv. Vincenc z Paoli, a společnost Dcer křesťanské lásky, která měla vedle dětský azyl. V letech1884-87 ho postavil v novorománském slohu podle návrhu vídeňských architektů Richarda Jordana a Josefa Schmalzhofera liberecký stavitel Ferdinand Scholze. Makovice byla osazena 2.srpna 1887, ale k vysvěcení litoměřickým biskupem došlo až 8.září 1888. Kostel je trojlodní, 38 metrů dlouhý, s půlkruhovitou apsidou na jihovýchodní straně, na níž navazuje nízká přístavba fary. Nad křížením lodí vystupuje osmiboká věž, jejíž výška od podlahy až po špičku kříže činí 27,90 m. Dekorativně působí kombinace režného cihlového zdiva a pískovce dovezeného z Pirny. Celý areál obklopuje malebná skupina starých lip. Vnitřek byl původně upraven rovněž v novorománském slohu. Nedochovaný hlavní oltář i kazatelna vznikla v dílně vídeňského dvorního kameníka Hausera.Roku 1973 byl objekt prodán členům obce adventistů sedmého dne, kteří ho zachránili před zkázou a vybudovali zde moderní vzdělávací církevní centrum se dvěma učebnami pro mládež, byty i ubytovnou.  (zdroj: Kniha o Liberci)

( archiv M.Gergelčík )
( archiv M.Gergelčík )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
1916 (archiv Ondra Musil)
1916 (archiv Ondra Musil)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
www.fotohistorie.cz
www.fotohistorie.cz
archiv Václav Exner
archiv Václav Exner

Mlýnská ulice

(30.léta)

Roku 1931 vybudovali stavitelé Gustav Ferdinand Miksch a Eduard Beckert na místě několika starých domků a v prostoru bývalého žulového lomu celý blok čtyřpodlažních a pětipodlažních nájemných obytných domů, seskupených kolem čočkovitého nádvoří.
Ve dvorním traktu byla zřízena i veřejná očistná lázeň Okresního stavebního společenství (ve dvoře domu čp. 534 - IV). Na snímku vidíme průčelí centrální budovy (čp. 223 -IV) s balkony a průjezdem do nádvoří. K dalším větším stavebním změnám v okolí ulic Na Bídě a Mlýnské došlo teprve v padesátých letech.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Mlýnská

archiv Fotočas Mirek
archiv Fotočas Mirek
archiv Luboše Janků
archiv Luboše Janků
Mlýnská ulice 21.4.1957 a v současnosti (archiv Boveraclubu)
Mlýnská ulice 21.4.1957 a v současnosti (archiv Boveraclubu)
Mlýnská, parkoviště na Perštýně u kruháče..
Mlýnská, parkoviště na Perštýně u kruháče..
Mlýnská v roce 2001 (K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Mlýnská v roce 2001 (K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Mezi původní zástavbou Perštýna se protáhl vůz 6MT 57" a podél Harcovského potoka míří 1.4.1973 Mlýnskou ulicí do Proseče, Kdo chce dosáhnout místa, uváděného v linkové orientaci, musí tam přestoupit na autobus.Dnes naposled. (foto Erwin Cettineo, sbírka Gisbert Jäkl)
Mezi původní zástavbou Perštýna se protáhl vůz 6MT 57" a podél Harcovského potoka míří 1.4.1973 Mlýnskou ulicí do Proseče, Kdo chce dosáhnout místa, uváděného v linkové orientaci, musí tam přestoupit na autobus.Dnes naposled. (foto Erwin Cettineo, sbírka Gisbert Jäkl)
Na Bídě v 70letech (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Na Bídě v 70letech (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
OŽIVOVÁNÍ MINULOSTI ...tento obraz jsem malovala na zakázku ze staré černobílé fotografie,formát A2,pastel. Visí v domě,který stojí dnes na místě  chaloupky🙂.. Místo poznáte jistě podle budovy za ní.. "RETRODOMY"(jak říkám oživování minulosti) mě moc baví... (Hana Sýkorová)
OŽIVOVÁNÍ MINULOSTI ...tento obraz jsem malovala na zakázku ze staré černobílé fotografie,formát A2,pastel. Visí v domě,který stojí dnes na místě chaloupky🙂.. Místo poznáte jistě podle budovy za ní.. "RETRODOMY"(jak říkám oživování minulosti) mě moc baví... (Hana Sýkorová)
Na Bídě (foto M.Gergelčík))
Na Bídě (foto M.Gergelčík))
Dům Na Bídě pod školou v Oblačné ulici. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970., archiv L.Janků)
Dům Na Bídě pod školou v Oblačné ulici. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970., archiv L.Janků)
nakladatelství bratří Stiepelů Reichenberger Zeitung Předchůdcem tiskárny byl podnik H. T. Stiepela z roku 1857, který byl na dnešním Benešově náměstí. Stiepel později zakoupil dům v ulici 8. března a s pomocí bratra a následně syna rozjel tiskařské impérium, které patřilo svého času k největším v Rakousku-Uhersku a následně Československu. V době největší slávy tam pracovalo přes 700 lidí. V období mezi válkami vyráběl podnik i úřední knihy a kufry, za nacistů produkoval potravinové lístky. Ještě 28. 4. 1945 se tu tiskly dvacetimarkovky pro německou armádu. Po únoru 1948 vznikl národní podnik Severočeské tiskárny s učilištěm. Mimo knih a učebnic produkovala tiskárna i umělecké tisky nebo formuláře řidičských průkazů. Konec jí přivodila nepodařená privatizace. Na fotografii z roku 1925 je znázorněná stavba  šestipodlažní železobetonové budovy ve stylu art deco, kterou stavěla  firma E. A. Stroner.
nakladatelství bratří Stiepelů Reichenberger Zeitung Předchůdcem tiskárny byl podnik H. T. Stiepela z roku 1857, který byl na dnešním Benešově náměstí. Stiepel později zakoupil dům v ulici 8. března a s pomocí bratra a následně syna rozjel tiskařské impérium, které patřilo svého času k největším v Rakousku-Uhersku a následně Československu. V době největší slávy tam pracovalo přes 700 lidí. V období mezi válkami vyráběl podnik i úřední knihy a kufry, za nacistů produkoval potravinové lístky. Ještě 28. 4. 1945 se tu tiskly dvacetimarkovky pro německou armádu. Po únoru 1948 vznikl národní podnik Severočeské tiskárny s učilištěm. Mimo knih a učebnic produkovala tiskárna i umělecké tisky nebo formuláře řidičských průkazů. Konec jí přivodila nepodařená privatizace. Na fotografii z roku 1925 je znázorněná stavba šestipodlažní železobetonové budovy ve stylu art deco, kterou stavěla firma E. A. Stroner.
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Na Bídě v roce 1921 (archiv Jany Ducháčkové)
Na Bídě v roce 1921 (archiv Jany Ducháčkové)
archiv M.Ban
archiv M.Ban
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
Na Bídě v 30.letech (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Na Bídě v 30.letech (archiv J.Ducháčkové) a 16.5.2021
Mlýnská ulice
Mlýnská ulice
tržnice Na Bídě
tržnice Na Bídě
Mlýnská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Mlýnská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Mlýnská ulice začátkem minulého století a 2.4.2020
Mlýnská ulice začátkem minulého století a 2.4.2020
Ulice Na Bídě (M.Gergelčík)
Ulice Na Bídě (M.Gergelčík)
Na Bídě před desetiletími, foto M. Lack.
Na Bídě před desetiletími, foto M. Lack.
Mlýnská ulice (v pozadí Textilana)
Mlýnská ulice (v pozadí Textilana)

Když jsem fotil tramvajový most přes Harcovský potok v Mlýnské ulici, tak jsem ještě netušil, že jej brzy nahradí most nový. Ale ani ten neměl dlouhou budoucnost. (komentář Jiří Holeček)

Sorgegasse (Mlýnská), 1924 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Sorgegasse (Mlýnská), 1924 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
archiv Severočeského muzea
archiv Severočeského muzea
Moc pěkný pohled na starý Christian Stadt s kostelem přes Bídu ... koleje na Jablonec ještě scházejí #Liberec #Reichenberg
Moc pěkný pohled na starý Christian Stadt s kostelem přes Bídu ... koleje na Jablonec ještě scházejí #Liberec #Reichenberg
30.léta (arciv Jany Ducháčkové)
30.léta (arciv Jany Ducháčkové)
Ulice Na Bídě, pravděpodobně 30. léta XX. století. Snímek převzat z webu znicenekostely.cz – zdroj: Státní oblastní archiv Liberec – nahrál: Mgr. Jana Pažoutová.
Ulice Na Bídě, pravděpodobně 30. léta XX. století. Snímek převzat z webu znicenekostely.cz – zdroj: Státní oblastní archiv Liberec – nahrál: Mgr. Jana Pažoutová.
Archiv Hájek
Archiv Hájek
archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv Martina Kučery
archiv Martina Kučery
Liberec - Prof. R.H.Schlindenbuch: Die "Sorge" in Reichenberg 1935 (archiv Jana Zahurancová)
Liberec - Prof. R.H.Schlindenbuch: Die "Sorge" in Reichenberg 1935 (archiv Jana Zahurancová)
Liberec od jihovýchodu v roce 1920 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Liberec od jihovýchodu v roce 1920 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Na Bídě 1940
Na Bídě 1940
ulice Na Bídě v r. 1960 (zdroj Technik, Ruda - Liberec Minulosti a současnosti)
ulice Na Bídě v r. 1960 (zdroj Technik, Ruda - Liberec Minulosti a současnosti)
zdroj Čarověník Egona Wienera
zdroj Čarověník Egona Wienera
Litografie Richarda Teschnera - Sorgegasse (dnes ul. Na Bídě) 1909 (archiv David Liška)
Litografie Richarda Teschnera - Sorgegasse (dnes ul. Na Bídě) 1909 (archiv David Liška)
fotoarchiv 30.léta (Michael Lack)
fotoarchiv 30.léta (Michael Lack)
Bylo tam stavědlo na vodu, vchod do podzemního toku. a čerpací stanoviště evidovaného u hasičského sboru. Od kdy tam ten domeček stál to nevím, ale k jeho demolici došlo zřejmě při rekonstrukci tramvajové linky a novém zatrubnění Harcovského potoka. Sám si pamatuji starou "Bídu" i ten domek. Informace jsem získal od bývalého velitele požárního útvaru, který bydlel hned vedle a měl na starosti i vodočet na Nise a Harcovském potoku. Takže je možné, že tam bylo i vodoměrné místo. Bývalý velitel hasičů mjr. Přibyl byl v této funkci do roku 1974, kdy jsem od něho převzal tuto funkci osobně. S tím jsem převzal i některé dokumenty mezi nimiž byl i seznam čerpacích stanovišť pro požární účely na území města. Z mapových podkladů si pamatuji, že v Mlýnské ulici na Harcovském potoce byly dvě čerpací stanoviště a to 11 a 12 - možná jsem to přehodil, ono je to přes 50 let. Několikrát jsme tento nově zatrubněný potok, který vede z bývalé Textilany ( od Liberecké přehrady) celou Mlýnskou ulicí, pod Fugnerovou a náměstím a vyúsťuje za lékárnou, resp. Bankou prolézali v dýchacích přístrojích z několika důvodů. To byla 70-90 léta minulého stol. (Jiří Halíř)
Bylo tam stavědlo na vodu, vchod do podzemního toku. a čerpací stanoviště evidovaného u hasičského sboru. Od kdy tam ten domeček stál to nevím, ale k jeho demolici došlo zřejmě při rekonstrukci tramvajové linky a novém zatrubnění Harcovského potoka. Sám si pamatuji starou "Bídu" i ten domek. Informace jsem získal od bývalého velitele požárního útvaru, který bydlel hned vedle a měl na starosti i vodočet na Nise a Harcovském potoku. Takže je možné, že tam bylo i vodoměrné místo. Bývalý velitel hasičů mjr. Přibyl byl v této funkci do roku 1974, kdy jsem od něho převzal tuto funkci osobně. S tím jsem převzal i některé dokumenty mezi nimiž byl i seznam čerpacích stanovišť pro požární účely na území města. Z mapových podkladů si pamatuji, že v Mlýnské ulici na Harcovském potoce byly dvě čerpací stanoviště a to 11 a 12 - možná jsem to přehodil, ono je to přes 50 let. Několikrát jsme tento nově zatrubněný potok, který vede z bývalé Textilany ( od Liberecké přehrady) celou Mlýnskou ulicí, pod Fugnerovou a náměstím a vyúsťuje za lékárnou, resp. Bankou prolézali v dýchacích přístrojích z několika důvodů. To byla 70-90 léta minulého stol. (Jiří Halíř)

Okolí ulice Na Bídě


Svahy vrchu nebyly příliš vhodné pro výstavbu, a proto se tu první dřevěná stavení drobných řemeslníků a dělníků začala objevovat až někdy koncem 18. století. Převážně nízká zástavba kolem víceméně nahodile vedených uliček přetrvala až do konce osmdesátých let 20. století. Tehdy zanikly Žulová a Hrnčířská ulička, z dalších - Pískové, Fialkové a Poutnické - zbyly jen části. Doufejme, že takto vzniklé stavební prostory poblíž centra budou zastavěny daleko lépe a s větším citem pro konfiguraci terénu než svahy kolem ulice Na Bídě.

Údolím vyhloubeným Harcovským potokem mezi Textilanou a Anenským dvorem probíhá po pravém břehu ulice Na Bídě (Sorge), po levém ulice Mlýnská. Ta je položena značně výše, a proto byla alespoň zčásti chráněna před záplavami, jež pravidelně postihovaly celé široké údolí. Název ulice je odvozen od toho, že vedla k tzv. Špitálskému mlýnu (Spittelmühle, čp. 216-IV). Tento zajímavý objekt má zřejmě souvislost s redernským špitálem. Kdysi v něm byla i pila, počátkem 18. století se změnil na valchu, pak na obilní mlýn, až ho roku 1860 koupil Johann Liebieg, začlenil do svého podniku a po požáru (1869) přebudoval.

Je přirozené, že zástavba v prostoru Na Bídě navazovala na původní usedlosti kolem špitálu, umístěného při staré zemské cestě od Turnova, vedoucí ulicí Na Perštýně do středu města. Byly to především domy čp. 236 a 239-IV umístěné na samém začátku Mlýnské cesty, odbočující z dnešní ulice Na Perštýně, a potom stavení čp. 169-IV na pravém břehu Harcovského potoka, které si někdy počátkem 17. století zbudovali místní kováři. S postupem času se v tomto prostoru usazovali také tkalci, barvíři a další řemeslníci využívající čisté vody potoka. Teprve od počátku 18. století začalo být údolí postupně rozdělováno na úzké parcely, na nichž si stavěli dřevěné domky obrácené štítem ke klikatícímu se potoku ponejvíce soukeníci. V polovině 19. století byla Mlýnská ulice obestavěna z větší části po obou stranách, zatímco ulici Na Bídě lemovala pouze jedna fronta domů sledující zákruty potoka.

Pravidelné ovocné trhy a několik hospod (Zum Krebs, Zum frischen Baum, Zur Stadt Prag aj.) patřilo neodmyslitelně k tehdejšímu obrazu života. Do jisté míry se prostor Na Bídě stal i součástí zástavby klasicistního Kritiánova, doplněného dominantou protestantského kostela (1868) a školou v Oblačné ulici (1870).

Harcovský potok svými záplavami znepříjemňoval bydlení okolních obyvatel a působil škody i Liebiegově továrně. Popud k jeho regulaci daly zejména velké zátopy v roce 1846. Jakub Schwab z pražského technického oddělení zemského úřadu vypracoval roku 1852 projekt, který posoudil a doporučil zrealizovat inženýr Josef Gotschy z krajského úřadu v Mladé Boleslavi. Regulace ale probíhala po etapách, protože bylo nutné vybourat značný počet domků. Teprve když průtrž mračen v roce 1857 strhla nejen mosty, ale i některá stavení (čp. 256, 227-IV) a další silné poškodila, bylo v letech 1861-64 řečiště zregulováno až k čp. 192-IV uprostřed údolí. Později se podařilo vykoupit a odstranit téměř všechny domy na přípotoční strně Mlýnské ulice, a tak v letech 1886-88 pokročily práce natolik, že alespoň horní část domů v ulici Na Bídě byla ušetřena záplav při průtržích a jarním tání. Přesto i pak byly při zvýšené hladině potoka zaplavovány sklepy blízko stojících domů. Zlepšení přinesla teprve výstavba přehrady.

Stavební ruch vyvolaný regulací se přenesl i na okolní zachované domy. Dosud dřevěné objekty byly přebudovávány na zděné, nebo byly alespoň obkládány a omítány, ponechávaly si však i na dále původní štítovou orientaci. Novými majiteli se stávali bohatí měšťané, obchodníci i továrníci (v polovině 19. století zde např. patřilo továrníku Keilovi sedm domů) a ve stísněných podmínkách zde vznikaly také nejrůznější provozovny a dílny. Přestavované domy podél ulice Na Bídě si ale i po napřímení Harcovského potoka zachovaly uprostřed údolí zakřivenou uliční čáru.

Ve druhé poloviné 19. století se i v této okrajové části Liberce objevují výstavnější objekty, v první řadě Anenský dvůr. Naproti němu vznikla rozložitá Altmannova barevna a mezi Mlýnskou ulicí a potokem vyrostlo na počátku 20. století několik vysokých domů postavených na parcelách původních dřevěných stavení, které zůžily Mlýnskou ulici do dnešní šířky. Nároží mezi ní a ulicí Na Perštýně vyplnil dům čp. 241-IV, postavený roku 1880 Ferdinandem Mikschem pro truhláře Josefa Krause. Roku 1920 patřil konzumnímu družstvu Vorwärts, od roku 1930 měl českého majitele Fridolína Lutze.

Na opačné, východní straně údolí se rozkládají tovární objekty bývalé firmy J. Liebieg &Comp., před nimiž vyrostl roku 1855 na místě domu čp. 225-IV, zrušeného při regulaci potoka, vysoký sklad vlny. V údolí za ním vzniklo v prvních desetiletích 20. století tzv. Liebiegovo městečko. V šedesátých letech se začalo s panelovou sídlištní výstavbou, která změnila "celý prostor kolem ulic Na Bídě a Mlýnské k nepoznání. Dnes už jen několik jednotlivých domů pamatuje původní podobu údolí.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, fotografie ze svého úžasného archivu opět poskytla Jana Ducháčková )

Mlýnská v roce 1910
Mlýnská v roce 1910
ulice Na Bídě ve 30.letech a 15.5.2021
ulice Na Bídě ve 30.letech a 15.5.2021
Mlýnská čp.29 / 232
Mlýnská čp.29 / 232
ulice Na Bídě v 60.letech a 15.5.2021
ulice Na Bídě v 60.letech a 15.5.2021
1900 okolí ulice Na  Bídě (archiv M.Gergelčík)To je tak krásná fotka!!! Zůstalo jen pár domů kolem školy Oblačná a Perštýn, který tam není moc vidět (kromě rohového domu úplně dole v ulici). Jinak, kostel a zástavba ulic Žulová, Poutnická a Fialková je nenávratně pryč. Zato máme velkou jámu s nelegálním jezírkem.☹ (komentář Jana Havránková)
1900 okolí ulice Na Bídě (archiv M.Gergelčík)To je tak krásná fotka!!! Zůstalo jen pár domů kolem školy Oblačná a Perštýn, který tam není moc vidět (kromě rohového domu úplně dole v ulici). Jinak, kostel a zástavba ulic Žulová, Poutnická a Fialková je nenávratně pryč. Zato máme velkou jámu s nelegálním jezírkem.☹ (komentář Jana Havránková)
archiv Calvin West
archiv Calvin West

Liberec od jihovýchodu

(kolem roku 1920 a 2001)

Pět věží na počátku dvacátých let 20.století dalo napočítat na pohledu, který se stal jedním z nejcharakterističtějších. Dominuje mu vpravo stavba evangelického kostela na náměstí Českých bratří, postavená podle projektu libereckého stavitele Gustava Sacherse. Pro Liberec charakteristická je v popředí řada domků v ulici Na Bídě.

Zástavba svahu Na Perštýně panelovými domy zabraňuje dokumentaci předchozího výhledu. Ve dvacátých letech 20.století toto panorama narušila rozměrná budova Stiepelovy tiskárny a od šedesátých let výstavba sídliště V ulici Na Bídě. Dominanta evangelického kostela naopak od roku 1976 chybí.

(zdroj: Karel Čtveráček / Jan Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)

Na Bídě (archiv Jany Ducháčkové)
Na Bídě (archiv Jany Ducháčkové)

Ulice Na Bídě a Kristiánov

v roce 1906 a kolem roku 1920.

Na konci uličky sbíhající od budovy v Oblačné ulici byl v nárožním domku (čp.183-IV, na první fotografií za mostkem) zbudován roku 1907 útulek pro bezdomovce, přenesený později do bývalých kasáren v Blažkově ulici (1921), odkud byl po šesti letech přestěhován do bývalé Linserovy továrny)

(Zdroj Kniha o Liberci)

Ebay
Ebay
archiv J.hůlka
archiv J.hůlka
Jedna historická srovnávačka, horní pohlednice tisk 1906, spodní pohlednice odeslána 2. února 1938 (archiv Tomáš Stracke)
Jedna historická srovnávačka, horní pohlednice tisk 1906, spodní pohlednice odeslána 2. února 1938 (archiv Tomáš Stracke)

Bývalý Plischkeho hostinec kdysi a dnes. .

(autor příspěvku Hans Oldskull)

Zde ještě jeden záběr na Plischkeho hostinec, bohužel nepříliš kvalitní - zajímavé je, že u pravého dolního okna se již nenachází poštovní schránka
Zde ještě jeden záběr na Plischkeho hostinec, bohužel nepříliš kvalitní - zajímavé je, že u pravého dolního okna se již nenachází poštovní schránka
Zeleninový trh Na Bídě na konci 30.let
Zeleninový trh Na Bídě na konci 30.let
Pohled na Liberec od jihu v roce 1909         .........Pohled z Hrnčířského vrchu k centru zachytil hlavní prolínající se tváře města. V popředí vidíme dosud stojící sklad Liebiegovy textilky, za ním nejchudší, ještě napůl dřevěné domky v ulici zvané příznačně Na Bídě a na obzoru věže nových reprezentativních staveb. Evangelický kostel vpravo byl zbourán v roce 1976 (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka  -  Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Pohled na Liberec od jihu v roce 1909 .........Pohled z Hrnčířského vrchu k centru zachytil hlavní prolínající se tváře města. V popředí vidíme dosud stojící sklad Liebiegovy textilky, za ním nejchudší, ještě napůl dřevěné domky v ulici zvané příznačně Na Bídě a na obzoru věže nových reprezentativních staveb. Evangelický kostel vpravo byl zbourán v roce 1976 (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Ulice na Bídě
Ulice na Bídě
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
www.fotohistorie.cz
www.fotohistorie.cz
Na fotce jsem vyzdvihl všechny domy, které Češi po válce vyhodili do povětří. Reichenberg je město, které bylo nejvíce likvidováno v letech po válce a stále je bouráno. (Vojtěch Symeon)
Na fotce jsem vyzdvihl všechny domy, které Češi po válce vyhodili do povětří. Reichenberg je město, které bylo nejvíce likvidováno v letech po válce a stále je bouráno. (Vojtěch Symeon)
To takhle dělník od Liebiga vstal, podíval se na tu libereckou bídu a mastil dolů do práce. (zdroj: eBay, rok cca 1900)
To takhle dělník od Liebiga vstal, podíval se na tu libereckou bídu a mastil dolů do práce. (zdroj: eBay, rok cca 1900)
1941 (archiv O.Musil)
1941 (archiv O.Musil)
Vedle sedící paní je dnešní pneuservis Na Bídě (zdroj: picclick.de)
Vedle sedící paní je dnešní pneuservis Na Bídě (zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
(zdroj internet, archiv Petr Ruprecht)
(zdroj internet, archiv Petr Ruprecht)
archiv Jaromír Peterka
archiv Jaromír Peterka
1932 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1932 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
Milan Bezucha: Tipuji že je to foceno že střechy Liebigova městečka (Svatoplukova ulice) 🤔(foto: archiv Miroslav Gergelčík)
Milan Bezucha: Tipuji že je to foceno že střechy Liebigova městečka (Svatoplukova ulice) 🤔(foto: archiv Miroslav Gergelčík)
www.fotohistorie.cz
www.fotohistorie.cz
1932 (zdroj: https://www.portafontium.eu ) z místa dnešní Sametové ulice č.p. 729/15 ( dnes tam stojí panelový dům )(komentář Lukáš Paclt)
1932 (zdroj: https://www.portafontium.eu ) z místa dnešní Sametové ulice č.p. 729/15 ( dnes tam stojí panelový dům )(komentář Lukáš Paclt)
1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
1940 (zdroj: https://www.portafontium.eu )
https://www.ebay.com
https://www.ebay.com
1906 (archiv M.Gergelčík)
1906 (archiv M.Gergelčík)
Na Bídě (Zdroj Mirek Endrle)
Na Bídě (Zdroj Mirek Endrle)
archiv Jus Jusl
archiv Jus Jusl
domy, které byly po pravé straně ulice na Bídě, hned vedle schodů (Kominická), co vedly na Perštýn.  (archiv Karla Favrinová)
domy, které byly po pravé straně ulice na Bídě, hned vedle schodů (Kominická), co vedly na Perštýn. (archiv Karla Favrinová)
domy již zbourané (archiv Karla Favrinová)
domy již zbourané (archiv Karla Favrinová)
ulice Na Bídě (archiv Jany Ducháčkové)
ulice Na Bídě (archiv Jany Ducháčkové)
Firma Johann Liebig & Comp. 1927 (archiv O.Musil)
Firma Johann Liebig & Comp. 1927 (archiv O.Musil)

Mlýnská ulice a Liebiegovy závody v 30.letech

Mlýnská ulice procházela původně přímo středem závodu, jenž se postupně rozrostl po obou jejich stranách. Proto se už před rokem 1900 snažili majitelé továrny docílit její přeložení. Tuto finančně i stavebně náročnou akci se ale podařilo realizovat teprve v roce 1953, kdy byla Mlýnská ulice v souvislosti s budováním tramvajové linky z Jablonce do Liberce přemístěna na západní okraj továrního areálu, až za vysoký objekt vystupujícího vlevo. Vpředu první fotografie vidíme závodní mateřskou školu v Klicperově ulici, zobrazené i na druhé fotografii.

(zdroj Kniha o Liberci)


Plátenická ulice v r. 1979(1980..) Výměna inženýrských sítí. Cca 3 měsíce přes léto. Tak vyndal tatík dvě fošny z garáže, buhvíjak sjel a jelo se na dovču.. 😂 (archiv Martin Seidel)
Plátenická ulice v r. 1979(1980..) Výměna inženýrských sítí. Cca 3 měsíce přes léto. Tak vyndal tatík dvě fošny z garáže, buhvíjak sjel a jelo se na dovču.. 😂 (archiv Martin Seidel)
Domky v Gollově ulici s Vincentinem v pozadí kolem roku 1900
Domky v Gollově ulici s Vincentinem v pozadí kolem roku 1900
Klicperova ulice (M.Gergelčík)
Klicperova ulice (M.Gergelčík)
Liebiegův konzum v jeho městečku
Liebiegův konzum v jeho městečku
Andělčina ulice (M.Gergelčík)
Andělčina ulice (M.Gergelčík)
Charakteristická zástavba obytných domů n.p. Textilana v Klicperově ulici. (Foto a popisek z knihy Liberec minulosti a budoucnosti z r.1961) (archiv Všichni Čermáci)
Charakteristická zástavba obytných domů n.p. Textilana v Klicperově ulici. (Foto a popisek z knihy Liberec minulosti a budoucnosti z r.1961) (archiv Všichni Čermáci)
Klicperova ulice (M.Gergelčík)
Klicperova ulice (M.Gergelčík)

Bývalá mateřská škola Textilany v Klicperově ulici

foto Michal Bárta (2020)
foto Michal Bárta (2020)
27.3.2020
27.3.2020
foto Michal Bárta (2020)
foto Michal Bárta (2020)
Výstavba a slavnost v Liebiegově městečku počátkem 20.století ( Zdroj: SOkA Liberec)
Výstavba a slavnost v Liebiegově městečku počátkem 20.století ( Zdroj: SOkA Liberec)
archiv Ondra Musil
archiv Ondra Musil
archiv Ondra Musil
archiv Ondra Musil

Liebiegovo městečko

Půvabné liberecké sídliště vzniklo pro potřeby největší textilky v severních Čechách Johann Liebieg a Co. v Liberci. Podle návrhu architekta Jacoba Schmeissnera bylo vybudováno v údolí za továrnou v letech 1911 - 1912 celkem 80 zaměstnaneckých domků a během let 1922 - 1923 dalších třicet. Prostředkem se vine dnešní Klicperova ulice, zakončená na horizontu náměstím Pod Branou, kde se soustřeďovaly služby. Romanticky pojatý komplex je dodnes nepřekonaným příkladem hromadné bytové výstavby.

Ústředním prostorem celé čtvrti se stalo Theodorovo náměstí (dnes náměstí Pod Branou), pojmenované po stavebníkovi Theodoru Liebiegovi. Název hostince U Města Broumova má zase vztah k zakladateli firmy Johannu Liebiegovi, který odtud pocházel.

Většina domů v nové čtvrti byla koncipovaná jako činžovní vily o několika bytech. Architekt Schmrißner využil člennitého terénu k vytvoření intimity jednotlivých domů a komunikace se též přizpůsobily prostředí v duchu koncepce územního plánu Liberce zpracované vídeňským architektem C.Sittem.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

1932 (archiv O.Musil)
1932 (archiv O.Musil)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Náměstí Pod Branou - pohled směr Broumovská ulice
Náměstí Pod Branou - pohled směr Broumovská ulice
archiv FL
archiv FL

Horní část Liebiegova městečka
(pohlednice 20.léta 20.století)

Když odbočíme z Mlýnské ulice před Textilanou (v současné době jen zbytky Textilany) doprava, jako bychom se rázem ocitli v jiném světě. Stoupáme Klicperovou ulicí, vinoucí se údolím a tvořící páteř romantického vilového sídliště, které dodnes patří k nejkrásnějším koutům Liberce. Bohužel při další výstavbě v sedmdesátých letech, kdy v bezprostředním sousedství vznikalo sídliště Broumovská, se mezi nimi nepodařilo vytvořit vyhovující urbanistický přechod, takže příliš blízko situovaný panelový dům necitelně narušil panorama Liebiegova městečka. Nepříznivý dojem ještě zvyšují roury parovodu, vedené naprosto bez ohledu ke kultivovanému prostředí. Dojem z této novodobé výstavby je v kontrastu s romantickým Bitzanovým pojetím opravdu zdrcující. Náměstí, zvané původně Theodorovo - po zakladateli městečka Theodoru Liebiegovi (český Bohdanovo) - uzavírá na nejvyšší straně zajímavý rozložitý dům s branou (čp. 440 - IV), po jejíž pravé straně je umístěn pískovcový reliéf zobrazující sv. Jiří. Nad střechou se zvedá secesně tvarovaná věžička, vytvářející v dálkových pohledech dominantu celého sídliště. Na náměstí se nacházely různé obchody a hostinec U města Broumova. K intimnosti prostoru přispívají dílčí loubí po obou stranách.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pozn. Liebiegové pocházeli z města Broumova a tak vznikl název hostince, brány a nakonec i sídliště

Náměstí Pod Branou v roce 1913 Hostinec u města Broumova je odkaz na místo původu rodiny Liebiegů z městečka ve východních Čechách. (archiv Tomáš Cvrček)
Náměstí Pod Branou v roce 1913 Hostinec u města Broumova je odkaz na místo původu rodiny Liebiegů z městečka ve východních Čechách. (archiv Tomáš Cvrček)

Liebiegovo městečko podruhé...

Dnes tu fotku ještě doplňuji o pár dalších z téhož sousedství z ročenky německých horalů (též z roku 1913). Ke dvěma jsem přidal screenshoty z Googlemaps pro lepší orientaci (i když regulérní srovnávačku to bohužel nenahradí). (autor článku Tomáš Cvrček)

Liebiegovo městečko potřetí

archiv Emila Karkoše

Historická fotografie Liebigova městečka - pohled směrem od dnešní Plátenické ulice (archiv Všichni Čermáci)
Historická fotografie Liebigova městečka - pohled směrem od dnešní Plátenické ulice (archiv Všichni Čermáci)

Náměstí Pod bránou

- dodnes představuje centrum Liebiegova městečka -
✳Liebiegovo městečko leží na severním svahu Skřivánčího kamene a je nejvýraznější ukázkou secesní bytové výstavby v Liberci. V letech 1911 až 1912 zde nechal Theodor Liebieg postavit 80 zaměstnaneckých domků. Je to jedno z nejpůvabnějších libereckých míst.
✳ zdroj -
kniha Liberec - město| the city of | stadt (archiv Jitky Horušické)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

"Ivaňák" z druhé strany... Foceno z Plátenické ulice kolem r. 2010

(archiv Martin Seidel)
Pod branou 455/8, Liberec IV, Perštýn
Pod branou 455/8, Liberec IV, Perštýn

Pamatuje někdo? 90' Star Club,

nám. Pod branou 455/8

(archiv Vladimír Kraemer)

U Domoviny - Energetiků - U Černého dolu

Výstavba sídliště nazvaného Domovina, určeného pro válečné vysloužilce a invalidy z Liebiegovy továrny, prvního svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku začalo v roce 1916. Iniciátorem stavby byl Theodor Liebieg, jenž vypracováním plánů a celkové koncepce pověřil stejně jako v případě Liebiegova městečka architekta Jakoba Schmeissnera. Realizaci kolonie provedl stavitel Richard Wojatschek. Původní Schmeissnerův plán počítal s 30 objekty, realizováno jich bylo jen 27. S plány jednotlivých domů pomáhal Jakobu Schmeissnerovi architekt Heinz Schmeissner, zřejmě Schmeissnerův syn a na realizaci dohlížel vedoucí stavebního odboru magistrátu, Rudolf Simon. Po dokončení v roce 1921 předal Thedor Liebieg kolonii městu a to ji následně převzalo do své správy. Sídliště je situováno na jižním svahu Monstrančního vrchu a je ohraničeno dnešními ulicemi U Domoviny, U Černého dolu a Energetiků, které jím prochází. Urbanistická osnova kolonie je zpracována ve stylu Liebiegova městečka, kdy jsou objekty seskupeny podél křivolakých komunikací sledujících průběh vrstevnic. Širší obvodová komunikace obepíná celé sídliště, užší uličky zajišťují přístup k jednotlivým domkům. V některých partiích kolonie domy svou štítovou orientací ke komunikaci evokují téměř vesnicky rostlou zástavbu. Oproti Liebiegovu městečku obsahuje typizované rodinné domky, buď izolované, nebo sdružené do dvojdomů či trojdomů. Jednotlivé domy jsou přízemní, podsklepené a s využitým podkrovím. Kryté jsou sedlovou střechou s taškovou krytinou, ve štítech se uplatňuje falešné hrázdění, bednění, ba dokonce lomenice. Každý dům byl vybaven zahradou, kůlnou a chlévem. Ve vnitřní dispozici byla typizace ještě markantnější. V každém domě se v přízemí nacházela hlavní obytná místnost, kuchyně a prádelna s koupelnou, v patře pak ložnice a malá půda. Formální řešení většiny domů vychází z regionální lidové architektury, ta se projevuje u lomenic, okenic s kvazilidovou ornamentikou a v dispozičním uspořádání některých objektů s vchodem situovaným na podélné straně domu, příp. v přistavěné dřevěné předsíňce. Patrný je ale i vliv liberecké klasicistní architektury. Každý z nájemníků měl domek zprvu poskytnut na rok, přičemž se musel zavázat, že se ve vlastní režii postará o nutné opravy a údržbu. Pakliže tuto podmínku splnil, mohl zde zůstat natrvalo. Zázemí kolonie obstarával objekt čp. 491-IV v ulici U Domoviny, určený k poskytování nezbytných služeb a jenž sloužil k ubytování vysloužilců, kteří tyto služby provozovali. V přízemí byly umístěny lázně, holičství, dále pak prodejny tabáku a smíšeného zboží. V patře se nacházely byty holiče, lazebníka a krejčího se ševcem, kteří zde měli také své dílny.

archiv Petra Ruprechta
archiv Petra Ruprechta