Finské domky (60.léta)

Pro urychlení bytové výstavby bylo z Finska získáno 35 dřevěných montovaných dvoudomků se 140 byty, určenými hlavně pro pracovníky Skloexportu. V letech 1961 - 1963 byly rozmístěny podle zastavovacího plánu Stavoprojektu (Miroslav Ulmann) v Dolním Hanychově).

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Restaurace Horizont, 1994.

Z venku i zevnitř. (archiv Petr Kolín)

Podle novinového článku ze soboty 25.4.1964

se budovala tramvajová smyčka v Dolním Hanychově, podle snímku Erwina Cettinea bychom ale místo obtížně lokalizovali.

ZŠ Ještědská

S myšlenkou třináctitřídní školy v Hanychově přišel Severočeský krajský národní výbor už zkraje roku 1968. V dubnu 1972 měly podle novin Vpřed začít práce na výstavbě čtyř pavilónů. Generální dodavatel stavby - podnik Družba Liberec však neplnil úkoly, a tak už v září 1972 převzal výstavbu Stavokombinát Liberec. Ke konci roku 1973 se chystal předat první část k užívání... Hezký novoroční dárek pracujících libereckého Stavokombinátu (týdeník Vpřed, 8. 1. 1974)

Nejen drobné opravy

Hned v úvodu je třeba říci, že jsme byli překvapeni rozsahem akce, o níž bude řeč. Nejen my, ale jistě i ostatní občané mají stále utkvělou představu, že podnik ONV Stavokombinát se zabývá pouze údržbou a drobnými opravami. Pravdou je, že tyto úkoly tvoří značnou část náplně podniku, ale kromě toho, a o tom svědčí i námi "ostře sledovaná stavba", zajištuje Stavokombinát i několikamiliónové novostavby pro rozvoj našeho okresu. A sem bezesporu v současné době především patří výstavba nové moderní školy v Hanychově, jejíž hodnota bude po dokončení 17 miliónů korun.

Neslavný začátek stavby

Ano neslavný začátek stavby, který však nepatří na vrub Stavokombinátu, ale na svědomí ho mají liberecké stavebněmontážní družstvo Družba a Konstruktiva Teplice. Tyto dvě organizace začaly před třemi lety s výstavbou. Slovo výstavba uvádíme jen velmi váhavě, protože práce byly zahájeny zcela nelogicky od nejjednodušších pavilónů. Proč nelogicky? Inu proto, že kotelna a ostatní komunikační a jiná zařízení měla být umístěna právě v nejsložitějším pavilónu, který si však Družba a Konstruktiva schovávaly až nakonec. Důsledek - i když by třeba byly dostavěny ony jednoduché pavilóny, nebylo by možné v nich vyučovat. Je však možné, že si odpovědní pracovníci z jmenovaných stavebních organizaci jen potřebovali co nejrychleji "ulehčit" od investic s vědomím, že stavbu stejně nedokončí, a že si za ně bude muset lámat hlavu někdo jiný. Bohužel, jejich úvahy byly správné. Jak Družba, tak Konstruktiva daly po několika měsících "ručičky pryč", a téměř půl roku nebylo na stavbě vidět živáčka. A přitom děti z vedlejší staré školy, jejíž stav byl vrcholně havarijní, zoufale čekaly na novou budovu. Jejich znepokojení bylo zcela na místě, protože vzhledem k neudržitelnému stavu staré školy, musejí nyní jezdit do okolních škol a učit se na směny.

Začal kolotoč

Začal doslova kolotoč. Hledal se dodavatel, hledaly se volné kapacity. Nakonec přišlo direktivní rozhodnutí: stavbu převezme Stavokombinát. To bylo v květnu 1972. Liberecké stavbaře nečekal lehký úkol. Rovnýma nohama padli do "guláše", který uvařily Družba a Konstruktiva, a teď si měli poradit i s tíživým termínem, který zněl: dokončit v srpnu 1975. Díky odpovědnému přístupu pracovníků Stavokomblnátu se celý kolotoč zastavil a co víc: rozhodli se předat dva pavilóny do užívání do konce roku 1973 včetně zatím nouzového vytápění, vedení vody apod. tak, aby se už od prvního čtvrtletí 1974 mohlo 640 žáků učit v novém prostředí. K tomuto tak trochu troufalému rozhodnutí však zdaleka nestačilo sepsat "nějaký" závazek. Bylo třeba mnoha a mnoha dřiny a někdy až nadlidského úsilí všech, kteří na stavbě pracovali. Snad nejhorší to bylo loni v zimě, kdy bylo nutné sníh nesníh, mráz nemráz, stavět a stavět. Taková oběť se podle slov výrobního náměstka Stavokombinátu Miloslava Sejkory a stavbyvedoucího na hanychovské škole Josefa Urbana snad ani nedá věrně popsat a stoprocentně ohodnotit.

Lidé však dřeli, hodně pomohli i důchodci. A výsledek? Dva pavilóny byly předány investorovi 28. prosince 1973 včetně nutných inženýrských sítí. Když jsme stavbu navštívili, stěhoval se do nových tříd nábytek, všude bylo teplo, a určitě nebudeme přehánět, když napíšeme, že hanychovská škola bude po dokončení patřit k nejmodernějším školám v Liberci. Za několik dní - 15. ledna - proběhne ve dvou dokončených pavilónech kolaudace a když všechno dobře dopadne, zasednou žáci do lavic už 21. ledna. Určitě ale nezasednou pracovníci Stavokombinátu. Čeká je další náročná a odpovědná práce na zbylých dvou pavilónech. V posledních měsících loňského roku si na těchto dvou objektech doslova "mákli", aby se dalo uvnitř pracovat i v zimě, a nedošlo tak ke zdržení. Obzvláště ten pavilón, kterému zde všichni říkají "složitý", si jistě vyžádá mnoho a mnoho práce. Ale potom to bude stát za to! Bude zde kuchyň s jídelnou, tělocvična s galerií pro diváky, bazén, kotelna, a celá rada dalších zařízení, nezbytných pro kvalitní chod školy. V prostorách tělocvičny se ještě před několika dny "proháněl" buldozer, ale už to nebude dlouho trvat, a budou zde parkety. A pak už sem ten buldozer těžko někdo pustí. Dětí se asi nejvíc těší na bazén. Zatím v něm stojí spodní voda, ale až tam bude ta "normální", bude to určitě prima. Škola bude mít po dokončeni 24 tříd, 8 speciálních učeben, 4 1 bytovou jednotku a zařízeni, které bude uloženo ve "složitém" pavilónu. Celkově tady bude každý den trávit školní léta téměř 1000 žáků. Věříme, že všichni pracovníci Stavokombinátu, ať už stavbyvedoucí Josef Urban, mistři, řemeslníci i dělnici, udělají všechno pro to, aby stavba hanychovské školy "odsýpala" aspoň jako dosud. Za odevzdanou práci jim patří dík a do další činnosti jim přejeme moc a moc úspěchů. (J. Honzík, foto autor a Chlubný)

Nová škola v Liberci

(týdeník Průboj, 16. 1. 1974) Včera se v Liberci - Hanychově konala úřední kolaudace 2 pavilónů školy typu Brno-Lesná. Díky úsilí mnoha lidí, jednak pracovníků Stavokombinátu, jednak závodu Liaz, který ze svých zdrojů páry objekty vytápí, ale i řady subdodavatelů, mohou zasednout do lavic moderních tříd žáci hanychovské devítiletky již v pondělí 21. ledna. Je to dvacet měsíců před plánovaným termínem dokončení areálu školy, která má být předána investorovi v srpnu 1975. Nejmodernější škola na Liberecku bude mít dvacet čtyři třídy, osm speciálních učeben, kuchyň se školní jídelnou, tělocvičnu a galerii pro diváky, bazén a vlastní zdroj tepla. Prostory nové hanychovské školy, na jejíž zbudování se vynakládá asi dvacet tři milióny korun, bude od podzimu roku 1975 naplňovat kolem tisíce žáků. Pozn. Srovnáváno pravděpodobně se Základní školou a Mateřskou školou Brno, Blažkova 9, www.zsblazkova.cz

Škola v Hanychově před dokončením (týdeník Průboj, 20. 2. 1975)

Nová škola v liberecké čtvrti Dolní Hanychov je před do končením. Děti ze samého podhůří Ještědského pohoří v moderních objektech typu Brno-Lesná najdou vše, co potřebují pro pokrokovou výuku, pro tělovýchovu, sport, ale i pro své mimoškolní zájmy. Ve škole se už vyučuje, zatímco v posledním, čtvrtém pavilónu, jsou dosud "pány" zedníci, tesaři a instalatéři Stavokombinátu. Dokončují bazén, druhou největší tělocvičnu okresního města, saunu, sprchy, ale i prostornou kuchyň a školní jídelnu společně s halou pro odkládání oděvů hostů školy při schůzkách rodičovského sdružení či při sportovních akcích, o něž zde jistě nebude nouze. V objektech, které už slouží vyučování, je kromě tříd i několik speciálních učeben: pro chemii, fyziku, pro brannou výchovu a výtvarné práce. Je zde však i ordinace zubního lékaře pro šest okolních škol. V Hanychově je jedno z nejmodernějších zubolékařských školních zařízení. Připravena je i místnost pro síň bojových tradic, která bude otevřeno letos při oslavách historických májových dní. Na dolním snímku Františka Janků jsou žákyně devátého ročníku při výuce ve cvičné kuchyňce, kde se pod dohledem učitelky Aleny Mrklasové (vlevo) učí připravovat jídla. Výuka začíná rozpočtem, nákupem potravin, uvařením a končí výukou prostírání. Při stolováni děvčata ochutnají uvařené dobroty. (Miroslav Klaban, Liberec)

Moderní škola v Horním Hanychově (týdeník Vpřed, 28. 2. 1975)

Pro lepší výuku a život dětí

Ta nová škola v liberecké čtvrti Dolní Hanychov, postavena pro děti se samého podhůří ještědského pohoří, je stavbou vpravdě historickou. Už se v ní sice učí, ale zrovna v den naší návštěvy zde byla kolaudace pergoly - spojovací chodby do jednotlivých pavilonů - a v jednom objektu jsou ještě "pány" zedníci, truhláři, tesaři a instalatéři. Nemá to tedy ředitel školy František Jelínek spolu se svým zástupcem soudruhem Suchánkem nijak snadné. Kromě plánů výuky má po ruce i stavební plány - vždyť často je potřeba do nich nahlédnout se stavbyvedoucím libereckého Stavokombinátu Josefem Urbanem. Využili jsme přítomnosti stavbyvedoucího při kolaudaci pergoly a zeptali se, kdy vlastně bude škola úplně dokončena. "Máme smlouvu do 31. srpna letošního roku. Dnes už jsou hotovy tři pavilóny..." Jak to vlastně bylo s postupem na stavbě? "Původním dodavatelem byla Družba - ale ta svou kapacitou nestačila, práce vázly, postup výstavby byl pomalý. Po řadě jednání na okresním a na městském národním výboru bylo rozhodnuto, že stavbu převezme Stavokombinát. Při přejímce byl stav neutěšený, ale přesto se nám podařilo na podkladě socialistických závazků našich pracovníků polovinu objektů předat před termínem. A tak 18. ledna minulého roku se začalo učit ve dvou objektech a od září se vyučuje ve třetím pavilónu. V září letošního roku bude už v provozu celá škola." Při slovech stavbyvedoucího jsem si vzpomněl na tu dlouho rozkopanou pláň, kde se pak celé měsíce nic nedělo, a zdejší občané spolu s návštěvníky Ještědu jen kroutili hlavou, proč se nepokračuje, "že se zase něco rozdělalo a najednou nic ...". Teď tedy mají řemeslníci co dělat, aby dohnali zpoždění, a aby to za těch šest měsíců všechno stihli 7 - ale když splnili svůj závazek na zkrácení výstavby ti předešlých objektů, určitě dodrží i tento termín. Pod jejich rukama vzniká bazén, sauna, sprchy, druhá největší tělocvična Liberce, prostorná kuchyň a školní jídelna s halou na odkládaní oděvů při schůzích SRPŠ, případně při sportovních akcích, o které zde asi nebude nouze. A je dobře, že návštěvníci nemusí chodit přes chodby a prostory, které slouží pro výuku děti. Vždyť v těch vyučovacích objektech je to tak pěkné, že se člověk úplně boji "šlápnout". Světlé, prostorné třídy, učebny chemie, fyziky, výtvarných prací, učebny pro brannou výchovu, výuková kuchyňka pro žákyně devátých ročníků, ordinace zubního lékaře, školní knihovna, síň bojových tradic - připravená k otevření při slavných májových dnech... Při návštěvě hanychovské školy jsem si vzpomněl na své dětství. Tehdy jsme považovali za přepych několik sprch - a to tenkrát, před začátkem druhé světové války, byla naše škola jednou z nejmodernějších měšťanek; jinde neměli kromě ponurých tříd s kamny na uhlí a nepohodlných lavic nic jiného. O mléčných přesnídávkách, která nyní dětí dostávají, se nám ani nesnilo. Oč modernější a vybaveněji jsou nové školy libereckého okresu, v nichž se klade důraz na pokrokovou výuku, kde audiovizuální pomůcky jsou samozřejmostí, kde snad nechybí nic, kde má "zelenou" každá snaha naučit děti co nejvíce. I v tom spočívá přednost socialistického zřízení, které potřebuje každého člověka dokonale připraveného pro život. (M. Klaban)

Henychovi následovníci

(týdeník Vpřed, 22. 4. 1975) Henych, Beran, Šimon, Fajstavr - prakticky celá československá špička v běhu na lyžích - je soustředěna v Liberci. Ale již dnes je nutno myslet na ty, kteří jednou půjdou v jejich stopách. Jedním z významných kroků k rozvoji lyžařského sportu bude nepochybně otevřeni lyžařské sportovní třídy v ZDS v Dolním Hanychově v příštím školním roce. A protože trenéři i cvičitelé chtějí do této třídy soustředit opravdu ty největší lyžařské talenty, uspořádají ve dnech 23. a 30. dubna vždy v 16 hodin náborový sraz chlapců a děvčat ve věku 10-11 let u kapličky na Horské třídě v Ruprechticích. Zvou všechny chlapce a děvčata, kteří mají zájem o krásný sport - běh na lyžích.

Také v Hanychově slavnostní nálada (týdeník Vpřed, 5. 9. 1975)

Zahájení nového školního roku proběhlo v nové hanychovské škole o něco slavnostněji, než v jiných školách. Právě 1. září totiž předali pracující okresního stavebního podniku Stavokombinát do užívání poslední, nejnáročnější pavilón nové základní devítileté školy. Novou stavbu si se zájmem prohlédla celá řada hostů v čele s poslancem České národní rady a předsedou MěstNV v Liberci Františkem Holubem. Největší pozornosti se pochopitelně těšil bazén s ohřívanou vodou, tělocvična, pěkná sauna, dílny, ale i moderní kuchyň s jídelnou. Přešlo, že pro Stavokombinát byla výstavba hanychovské školy jednou z největších investičních akcí v historii podniku, vyrovnali se s ní stavbaři se ctí. Přitom problémy, které začaly už převzetím rozestavěného objektu, nebyly rozhodně malé. O to větší váhu mají pochvalná slova, která pronesl na adresu ředitele podniku soudruha Šulce, stavbyvedoucího soudruha Urbana i všech dalších pracujících Stavokombinátu, předseda městského národního výboru soudruh Holub, o to cennější je upřímná radost děti, kterou projevovaly při první prohlídce nového pavilonu, radost, jež byla odměnou i pro učitele a rodiče, kteří odpracovali stovky hodin na přípravě prostor před zahájením školního roku.

Doplňují architektonický záměr (týdeník Vpřed 21. 5. 1976)

Na mnohých budovách umístěných nejen v našem městě, ale i jinde v naší vlasti, můžeme spatřit umělecká výtvarná díla, která nejenže vhodně doplňují architektonický záměr stavitelů, ale zároveň působí i na estetickou stránku budovy. Vhodně skloubit architekturu s uměním a neopomenout přitom hlavně účelnost, to je jeden z požadavků, kladených na naše architekty, urbanisty, výtvarníky a další. Na snímku - J. Dejdy - je zachycen basreliéf "Lipová kytice", který je umístěn na budově ZDS v Horním Hanychově v Liberci. Autor tohoto díla - O. Novotný - tak ukázal, že i budova školy může posloužit k estetické výchově dětí.

Hezký dárek školákům (týdeník Průboj, 29. 10. 1977)

Hanychovská devítiletka v Ještědské ulici v Liberci patří k nejmodernějším v našem kraji. Škola pavilónového typu má na vysoké úrovni sportovní vybavení - prostornou tělocvičnu, plavecky bazén, a od nedávných dnů i nádherné víceúčelově asfaltové hřiště. Na malé slavnosti, kdy bylo hřiště slavnostně předáváno do užívání, se sešli všichni, kteří měli s výstavbou tohoto sportovního stánku hodně společného. At již to byli zástupci státních orgánů, občanských výborů z blízkého okolí, sdružení rodičů a přátel školy nebo patronátního podniku Stavokombinát. Ředitel školy Milan Zalabák poděkoval všem, kteří se na výstavbě hřiště podíleli, jehož hodnota představuje přes půl miliónu korun, a vyjádřil přesvědčení, že nový stánek bude sloužit nejen žákům školy, ale i všem občanům z blízkého okolí. Zvláště ocenil práci zaměstnanců Stavokombinátu, kteří i při náročných úkolech na významných stavbách v okrese dokonce v Hanychově odpracovali navíc ještě 300 brigádnických hodin. Jeho dík patřil i občanům, kteří zde pracovali v rámci plnění volebního programu, rodičům i žákům školy. Během roku vyrostlo u ZDŠ v Hanychově víceúčelové asfaltové hřiště s možností Instalace dvou kurtů na odbíjenou, košíkovou nebo tenis, 280 m dlouhou tříproudovou dráhou se 110 m dlouhou rovinkou, dvě doskočiště, dva sektory pro vrh koulí a hod diskem, hřiště na kopanou 65 × 40 m, překážková dráha pro branné sporty, posilovací zařízení, sprchový kout. Celý prostor je dokonale odvodněn, i po sebeprudším lijáku je hřiště nejdéle do 12 hodin způsobilé provozu. Školáci ZDŠ v Ještědské ulici v Liberci, kde již třetím rokem úspěšně pracují specializované sportovní lyžařské třídy, tak dostali takřka v předvečer vyvrcholení oslav 60. výročí velmi hodnotný dárek. (ktd) Pozn. Věra a Miloslav Funtánovi se věnovali dětem v Hanychově v tehdejším pionýru už asi od roku 1964 do roku 1989.

Je to jejich tábor (týdeník Vpřed 21.7.1981)

Život u pionýrských táborech už pulsuje naplno a pionýři v nich prožívají dvě desítky dní plných zážitků, na něž budou vzpomínat hodně dlouho. Ne všude však přijdou pionýři a jejich vedoucí k hotovému; leckde musí nejdříve pořádné přiložit ruku k dílu a teprve potom mohou všichni užívat plodů své práce - jako je tomu pionýrském táboře základní devítileté školy v Liberci-Dolním Hanychově. "My jsme museli poctivě odmakat čtyři tisíce dvě stě brigádnických hodin od roku 1979, kdy jsme získali prostory pro zřízeni našeho tábora na břehu Mlýnského rybníka v Černousích," konstatuje vedoucí pionýrské skupiny této školy Jindřich Jehlička. "Na letošek jsme si určili odpracovat tisíc hodin. Pomáhali především oddíloví vedoucí, ale i pionýři, rodiče a členové učitelského sboru, protože tábor se stal záležitostí celé školy. A proto jsme také už v polovině května závazek překročili o šest set hodin." Tábor byl sice k užívání už v roce 1979, ale Hanychovští se nechtěli spokojit s nějakým provizóriem. Chtěli mít svou základnu skutečně pěknou, aby sem bylo možno jezdit i mimo červenec a srpen (a taky sem jezdí), a proto není divu, že vedoucí oddílů u Černousích odpracují v průměru sto až sto padesát hodin ročně. "Ale například oddílový vedoucí Václav Pokorný má na svém kontě i tři sta hodin za rok," doplňuje Jindřich Jehlička. A pak jsem slyšel slova, která nemohou pronést v každé škole: "Máme devětadvacet oddílů a nemáme pro ně nedostatek vedoucích. Většinou jsou to bývalí žáci školy, kteří nám zůstali věrni a z pionýrů se vypracovali až na oddílové vedoucí. A například Vašek Pokorný, o němž jsem hovořil, pracuje nyní u Pozemních stavbách a jeho odbornost nám při výstavbě tábora přijde velmi vhod." Věřím. A současně přemýšlím o dobré politickovýchovné práci jak v pionýrské skupině, tak celého učitelského sboru v čele s ředitelem Milanem Zalabákem, který rovněž fandí klukům i děvčatům při snaze vlastní prací "vyalabastrovat" jejich tábor. "Patronátní závod LlAZ Hanychov nám pomáhá, dává k dispozici svůj autobus pro brigádníky, ale jinak všechny opravy a úpravy financujeme sami ze sběru a brigád," vysvětluje ředitel školy. "Ročně máme za sběr a brigády osm až deset tisíc korun a všechno jde na pionýrský tábor." Soudruh Jehlička hovořil i o pomoci učitelů při brigádnických pracích v Černousích. Místopředsedkyně závodního výboru ROH Božena Holinová, která má "pod palcem" plnění socialistických závazků členů základní organizace ROH, se jen podívala do přehledu o plnění a hned mohla říci, že k 30. květnu zde už učiteléodboráři odpracovali 415 hodin. Spolupráce všech vede k úspěšnému cíli. V dolnohanychovské devítiletce se nevyhýbá pomoci nikdo - pomáhají při dobré věci pionýři, oddíloví vedoucí, učitelé i rodiče. A tak by nebylo divu, kdyby při odjezdu se rodiče se svými ratolestmi neloučili slovy: "Tak tam buď hodný," ale spíše: "Koukej uchránit všechno v pionýrském táboře!" Vždyť to všechno, co tam bylo za ty roky uděláno, je vlastně všech. (Miroslav Klaban)

V Černousích je veselo (týdeník Vpřed, 27. 7. 1982)

Krátce poté, co jsem opustil před branou pionýrského tábora v Černousích služební auto, jsem rovnýma nohama upadl doprostřed sportovní olympiády, která zaměstnávala téměř všechny účastníky. Před správní budovou se mé ujal vedoucí tábora Jindřich Jehlička, a místo dlouhého povídání jsme se vydali za děvčaty a chlapci do okolní přírody, neboť tam pravé plnili jednotlivé disciplíny. Po malých družstvech pobíhali z místa na místo a u jejich zápisníku se hromadily body za dosažené výkony. Kromě běhu šplhali na laně, skákali snožmo trojskoky, plavali k vytyčenému bodu a zpět, překonávali "propast" zavěšeni na laně, na větvi stromu museli udělat několik shybů o podobně. Všude na ně čekali oddíloví vedoucí a instruktoři, kteří dbali na jejich bezpečnost a také hodnotili sportovní úsilí. Teprve po prohlídce všech stanovišť olympiády jsme si s Jindrou sedli a začali si povídat o prázdninovém pobytu pionýrů ze základní školy Ještědská tady v Černousích. J. Jehlička: "Devatenáctidenní pobyt v táboře, jenž patří pionýrské skupině při ZS Ještědská v Liberci, je opravdovým vyvrcholením celoroční práce s dětmi. Velkou výhodou je, že se všichni navzájem dobře známe z mimoškolní činnosti, které se jako oddíloví vedoucí a instruktoři po celý rok věnujeme. Máme tady šedesát dětí od třetí do sedmé třídy a patnáct dospělých. Náplň táborového života vychází zcela z plnění podmínek táborových plamenů a cest, kdy dětí plní například průzkumnickou stezku, přírodovědnou stezku, stezku šikovných rukou, hygieny a podobné. V programu nescházel ani turistický závod všestrannosti, noční orientační běh a samozřejmé právě probíhající táborová olympiáda. Prováděli jsme i plavecký, kanoistický a střelecký výcvik. Z dřívějších zkušenosti víme, že děti chtějí stále v něčem soutěžit, a tak jsme pro ně připravili soutěž "30", kde se boduje chování, pořádek ve stanech, služba a další. Velké oblibě se těší "táborová rosnička" která spočívá v určování počasí na příští den, což většině dětí zatím plně vychází. Kazdy večer pak máme u táboráku "Večerník", kdy jednak hodnotíme právě končící den, vyprávíme si anekdoty a zpíváme. Během pobytu mezi nás také přišli požárníci z Liberce, kteří nám předvedli požární techniku. Dnes čekáme další návštěvu, kterou budou příslušníci ostrahy státních hranic z Habartic. Ti nám předvedou 10 ukázky výcviku služebních psů. Myslím si, že děti tady mají všechny podmínky k sportovnímu i kulturnímu vyžití a domů si přivezou spoustu dojmů a nově navázaných přátelství. No závěr bych chtěl poděkovat MNV ve Višňové a LSD Jednota, kteří nám pomáhají zabezpečovat chod pionýrského tábora."

Co do mozaiky ještě patří

1904 hostinec a obecní úřad (pošta) na křižovatce "U Dubu"

1919 dokončen Kostel sv. Bonifáce (stavba 1915-1919)

Historie Libereckých automobilových závodů (LIAZ) v Hanychově se začala psát v roce 1951, kdy sem byla převedena část výroby nákladních automobilů a autobusů Škoda (výroba hlavních dílů a montáž motorů řady RT, a výroba náprav řady MT). Samostatný podnik LIAZ vznikl 1. ledna 1953. V roce 1958 pod něj připadla i ostašovská slévárna.

1956 v provozu zimní stadion s umělým kluzištěm v Jeronýmově ulici

V srpnu roku 1960 se začal stavět Plastimat v Kubelíkově ulici. Provoz zahájil v roce 1963, kdy byla do Liberce přesunuta výroba z jabloneckého podniku. Tehdy ještě nebyla dokončena administrativní budova.

V roce 1961 započaly práce na montovaných finských domcích (v roce 1962 jich stálo 5 z plánovaných 35, dokončeny v roce 1963). V dubnu 1964 byla pro obyvatele otevřena i prádelna. Ubytování bylo určeno především pro pracovníky Skloexportu.

1967 dokončen skokanský můstek P-9011 1975 do konce roku (pětiletky) předal Plastimat do užívání 98 bytů na sídlišti mezi Kubelíkovou a Ještědskou ulicí (panelové a řadové domky v ulicích Národní, Putimská) 1975 dokončena věž rozhodčích u skokanských můstků

1979 lyžařská škola Na Bucharce Ke konci roku 1963 skončily v Dolním Hanychově práce na nové smyčce pro tramvajovou dopravu.

1981 nová požární zbrojnice na Ještědské ulici

V letech 1980-1983 budováno sídliště Gagarinova

(autor příspěvku P.Ruprecht)

Z cesty na Ještěd zmizí bývalý hostinec Berlín, vystřídají ho apartmány

12. března 2019 11:17

Cestou na Ještěd si ho nelze nevšimnout. Bývalý hostinec Berlín však ke stolu láká už jen myši a bezdomovce. Teď se jeho konec nachýlil. Liberečtí radní s majitelem řeší, co se zchátralou stavbou. Nejspíš půjde k zemi a na jejím místě vyrostou dva apartmánové domy.

Z cesty na Ještěd zmizí zdevastovaný hostinec Berlín "Vždycky mi vadilo, že když jedou cizinci na Ještěd, vidí šílenou ruinu. Nedejbože když to jsou Němci a přečtou si na ní nápis Berlín," říká náměstek libereckého primátora Jiří Němeček (ANO), který se jednání se zástupci majitele domu zúčastnil.

Souhlasí s ním i další náměstek Jiří Šolc (SLK), kterému rovněž vadí současná podoba Berlínu.

"Nápis Berlín na takové ruině je výsměchem Němcům a potomkům starousedlíků. Poprosili jsme proto o schůzku vlastníka," přibližuje Šolc.

Pozemek i s bývalým hostincem vlastní od roku 2008 Björn Hlawatsch. Předtím dům čtyři roky patřil městské akciové společnosti Sportovní areál Ještěd.

Současný majitel však žije ve Švédsku. Na schůzku s náměstky se tedy dostavila jeho zástupkyně s architektem.

"Nakonec jsme našli společnou řeč v tom, že by mohli Berlín zbourat a na jeho místě postavit nový dům. Měly by to být dva spojené apartmánové domy podobně vysoké jako stávající hostinec. Ty by tam mohly stát, protože nejsou v rozporu s územním plánem," míní Němeček a přiblížil plány, které chtěl v minulosti majitel uskutečnit.

"On koupil nejenom dům samotný, ale i pozemky za ním a chtěl na místě postavit rodinné domy. Už tehdy předpokládal, že by původní hostinec zboural. Podmínkou města tehdy bylo, aby to až nahoru k lesu propojil kvalitní asfaltovou cestou. Město mu ale výstavbu rodinných domků nakonec zatrhlo a povolilo pouze výstavbu chatiček, což by se mu vyplatilo daleko méně," řekl Němeček. Redakce MF DNES se na názor chtěla zeptat i zástupkyně majitele, ta však odmítla. Podle obou náměstků ale zatím nic není rozhodnuto. "Za dva tři týdny máme další schůzku. Uvidíme, s čím zástupci majitele přijdou," uzavírá Němeček.

Berlín těžil z rozkvětu lyžařského areálu

Přestože restaurace Berlín fungovala ještě před druhou světovou válkou, největší slávu zažila v době rozkvětu lyžařského areálu na Ještědu, tedy mezi 50. až 80. lety.

"Hodně se tam pořádaly podnikové schůze. Sloužilo to jako taková zašívárna, protože to bylo pořád ve městě, ale zároveň kousek dál," přibližuje znalec liberecké historie Marek Řeháček.

"Předtím to nebyla luxusní vyhlášená hospoda, která by inzerovala v dobovém tisku. Známější byl Heimstätte, tedy dnešní Domov. Ten všichni brali jako výchozí místo stovkařského závodu ve vystupování na Ještěd. Člověk opustil tramvaje a byl přímo u ní. Ale Berlín ležel trochu stranou, protože hlavní cesta na Ještěd vedla po modré značce, tedy až za ním. To se ale změnilo vznikem lyžařského areálu," dodává Řeháček.

A za pravdu mu dává i náměstek Šolc: "Já jsem tam ještě s babičkou a dědou chodil na žlutou limonádu, to mohl být rok 1984."

(autor článku Jan Pešek)

Zdroj: https://www.idnes.cz/.../liberec-jested-restaurace-berlin...?

Rodiče byli na dovolené, navštívili Ještěd a odtud poslali pohledy svým synům sloužící ve wehrmachtu . Záhadou mi je , jak se oba pohledy opět setkaly. Dlužno poznamenat, že právě probíhala druhá heydrichiáda a v sousedním Protektorátu bylo vyhlášeno stanné právo . Lidé se svými osudy jsou jen hříčkou dějin. (autor příspěvku Karel Krenk)

(archiv Jaroslav Dostál)

Na vrcholu Ještědu vznikla nová horská chata

13.ledna 1907 byla slavnostně otevřena nová horská chata na Ještědu, o kterou se léta snažil Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory. Stavba trvala pouhých šest měsíců. Kamenná budova s dvaceti osmi metry vysokou vyhlídkovou věží zahrnovala hostinské pokoje, noclehárnu, společenskou místnost a šenkovnu. Záhy se stala novou siluetou hory Ještěd a oblíbeným místem nespočetných návštěvníků vrcholu nad Libercem.

Tragický požár

Základní kámen nového hotelu a vysílače na Ještědu byl položen 30.července 1966. Samotná stavba však nakonec trvala 10 let. K velkému zpomalení došlo zejména po roce 1968, kdy byla téměř zastavena. Na stavbě je použito několik - v té době - zcela nových technologií i materiálů. Mnoho ze zvolených technických řešení bylo v budoucnu použito na dalších stavbách u nás i ve světě. (červenec 1966)

Ještěd získal prestižní ocenění

V létě 1973 byla stavba na Ještědu dokončena a v září byla předána veřejnosti. I když si lidé z počátku těžko zvykali na novou siluetu nad Libercem, záhy po svém otevření se Ještěd stal novou atrakcí a oblíbeným místem výletů. (červen 1973)

Začíná výměna soukromých vlastníků

Po Sametové revoluci se Ještěd stal předmětem privatizace a přešel do soukromých rukou. V té době také došlo k obměně vnitřního vybavení Ještědu a původní mobiliář, vyrobený v 70. letech na míru pro Ještěd, se levně rozprodával zájemcům nebo likvidoval. (prosinec 1989)

Ještěd v konkurzu

V roce 2000 objekt kupují České radiokomunikace a.s. a zahajují jeho nutnou údržbu. Restauraci i hotel pronajímají stejnému nájemci, společnosti Ještěd spol. s r.o.. (leden 2000)

Ještěd Stavbou století

Nová naděje pro Ještěd

V zimním středisku Ještěd

byly z iniciativy a pod vedením zasloužilého mistra sportu Miloslava Bělonožníka svépomocí libereckých sportovců, mládeže i armády vybudovány přírodní lyžařské skokanské můstky 90 m a 70 m. Na mistrovství republiky ve skocích na lyžích jezdí se sem podívat až 20 000 diváků.

(foto i text Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)

(archiv Zdenek Holý)

(archiv Jany Zahurancové)

Rudolf Burkert

Československý lyžař, skokan a sdruženář německé národnosti

• (zdroj: Protržená přehrada)