Liberec VIII + XIX - Dolní a Horní Hanychov

DOLNÍ A HORNÍ HANYCHOV (VIII, XIX)
Hanychov patří k nejstarším obcím Liberecka. Původ jeho jména není jasný (1556: Henichen, 1560 Heynichen, 1648: Heunichen), Domníváme se, že pojmenování bylo odvozeno od německého slo" va Hain (háj) nebo jeho zdrobněliny (Hainchen). Obec byla založena už za Bibrštejnů, patrně někdy v druhé polovině 15. století. Nejstarší část představovaly domy mezi otočkou tramvají a Hraběcí cestou v místě zvaném Heun, což by také mohl být základ jména obce. První písemná zpráva z roku 1556 uvádí, že Henichen měl kromě správce (šolce) 16 zemědělců a 4 chalupníky. O několik let později zde nechal panský správce Joachim Ulrich z Rosenfeldu postavit panský dvůr (na souběhu ulic Irkutské a Erbenovy).
Dolní Hanychov vznikl z panského dvora, jehož správce Thomas Arnold koupil 22, srpna 1589 od Kryštofa Rederna část pozemku na stavbu svého obydlí. Do května 1591 tak učinili ještě čtyři další osadníci. Po Krvštofově smrti prodala vdova Alžběta dalších osm parcel a jeho bratr Melchior jeden díl (1592) kolem dnešního kostela. Na nich vzniklo prvních sedm domů tvořících základ Dolního Hanvchova (dodnes existuje čp. 1, 3, 10 a 11), k nimž přibyly do roku 1654 jen tři další domy. Neměly tehdy ještě zvláštní označení a spadaly pod pravomoc hanychovského správce. Snahy o osamostatnění Dolního Hanychova začínají až za Františka Ferdinanda Gallase. Listina z 9. září 1082, podepsaná hejtmanem Bernhardem Flickem. hovoří o jedenácti usedlících s grunty (čp. 2333) v místech dnešního LIAZu. Později bylo prodáno pět výše stojících domů s pozemky (1687, čp. 18-22) a pět zahrad nad dnešní Kubelíkovou ulicí (1692, čp. 34-38). Obec tehdy tvořilo 28 domů s asi 140 obvvateli. V kupních smlouvách (26. 8. 1691 a 1.1.1693) je tato část osídlení poprvé označena jako Nový Hanychov, ale později se opět objevuje starý společný název Hanychov.
Kdvž majitel panství zjistil velký schodek v platbách a nedostatky v soudním řízení, rozhodl se pro novější část obce ustanovit samostatného správce (1694). Tuto funkci vykonával zpočátku majitel největšího gruntu, bydlící v čp. 15. V letech 1850-86 tvořily oba Hanychovy a Karlinky jeden správní celek. Osamostatnění těchto tří obcí povolilo místodržitelství výnosem ze 14. února 1886. Za více než padesátiletou historii samosprávného Dolního Hanychova zvolili občané devět představených obce. Při posledních obecních volbách 1936 postavili místní Češi poprvé vlastní kandidátku. Budova obecního úřadu (čp. 185) byla postavena teprve roku 1935 v rámci nouzových prací pro postižené krizí, Umístění zde našla 1 pošta, veřejné lázně a policejní služebna. Od počátku května 1939, kdy se obec stala osmou libereckou čtvrtí, sloužila jako úřadovna hlavního župního města. Po válce měl Dolní Hanychov obvodní radu ÚNV společnou s Horním Růžodolem, Správní reformou v roce 1948 zanikl i tento poslední pozůstatek někdejší samostatnosti. Horní Hanychov byl k Liberci připojen jako XIX, čtvrť až při dalším rozšiřování města 22. 5, 1954, Větší rozvoj zaznamenal Hanychov na přelomu 17. a 18. století, po úplném rozdělení pozemků panského dvora (1792 a 1801) a jejich rozprodeji za poměrné nízkou cenu. To přilákalo mnoho osadníků a počet obwatel Dolního Hanychova stoupl během necelých dvaceti let ze dvou set na trojnásobek a počet domů se zvýšil ze 39 (1783) na 806 (1801). Roku 1792 tak vznikla místní část zvaná Rosengassel (okolí Táborské ulice) a o devět let později tzv. Aleegasse (Erbenova ulice).
Obyvatelé
se původně živili především zemědělstvím, lesními pracemi, prodejem
dřeva a dobytka. Lesy ještědského hřebene, kde žili 1 vlci a medvědi,
sahaly až k usedlostem. Neobyčejně velký medvěd byl uloven 16. května
1679. Dalším zaměstnáním bylo plátenictví. Jeden nebo i několik
tkalcovských stavů bylo téměř v každé domácnosti. Podle tereziánského
katastru (1722) pracovalo v Dolním Hanychově 15 tkalců, pekař (čp.1) a
lazebník (čp. 11).
Dopravní
páteř tvoří okresní silnice spojující Liberec s Podještédím - Ještědská
třída, vybudovaná v letech 1864-66. Z ní odbočují okresky do Pilínkova
(1889-91, Puškinova), Rochlice (1902, Ceské mládeže) a Janova Dolu
(1906, Kubelíkova). V roce 1930 byla
silnice před hostincem U Dubu rozšířena a byl zakryt mlýnský náhon. V
jejím rozšiřování a dláždění se pokračovalo v roce 1935, Výrazné
zlepšení spojení s Libercem přineslo zřízení tramvajové linky, s jejíž
výstavbou se v Dolním Hanychově se začalo 25. dubna 1912. Už 12.září
tudy projel první zkušební vůz a o čtyři dny později byla trať
slavnostně otevřena. S příslušnými úpravami slouží dodnes. Obousměrné
vozy (tramvaj se neotáčela a řízení bylo na obou koncích) projely
Hanychovem naposledy 30. dubna 1960 a od té doby jezdí jednosměrné
tramvaje. Vybudování smyčky před hostincem U Dubu umožnilo prodloužit od
počátku roku 1964 linku č.4. končící dosud na Vápence. Pro zlepšené
napájení troleje byla v Dolním Hanychově postavena měnírna (1967).
Počátkem října 1981 bvly mezi zastávkami Kostel a Spáleniště položeny
koleje do betonových panelů. Následující září bylo panelové uložení
prodlouženo k ulici České mládeže a po roce až k hostinci U Dubu. První
spřažené vozy dojely na otočku v Dolním Hanychově 4. července 1979 a od
5. listopadu 1982 jezdí až pod lanovku.
Od
třcátých let projíždějí obcí také autobusy, směřující přes Ještěd do
Českého Dubu a Hamru na Jezeře. Pošta byla otevřena L 11. 1904 v domě
čp. 102, pozdějším hostinci U Pošty. Sloužila 1 Hornímu Hanychovu, který
vlastní poštu nemá dosud. Několikrát se stěhovala (1908: čp. 92, 1913:
čp. 105), než našla definitivní umístění v obecním domě (1. 10. 1933,
čp. 185), kde sídlí dodnes. V nových prostorách byla zároveň veřejná
telefonní stanice.
Hanvchovské děti musely původně chodit do školy v Rochlici, ale jen v letních měsících, dokud byla schůdná cesta. Půlroční vyučování však zůstalo, i když obec pronajala dům čp.9, kam docházel rochlický podučitel (1792). Teprve když litoměřická konzistoř nařídila celoroční vzdělávání (1821), začal rochlický učitelský pomocník vyučovat i v zimě. Každodenní cesty tam a zpět za jakéhokoliv počasí skončily, když se vyučující Josef Dressler přestěhoval v lednu 1839 do Dolního Hanychova. Po několika měsících provedl hodkovický biskupský vikář inspekci této filiální (výpomocné) školy a nařídil ihned zřídit stálou expozituru. Dressler se stal prvním stálým podučitelem a od října 1841 pronajala obec pro vyučování vhodnější prostory v domě čp. II. V březnu 1849 koupil sám Dressler ve veřejné dražbě dům čp.83 a zřídil v něm jednu třídu. Obec totiž neměla dostatek prostředků, a tak dům získala až po devíti letech. Teprve pak povolilo místodržitelství (22. 6. 1858) zřízení samostatné školy pro oba Hanychovy a přilehlé čásu Doubí a Rochlice. Docházely sem 1 dět z Pilínkova. Takovému náporu nemohla původní budova stačit, a proto byla rozšířena (1861). Od roku 1869 byla přeměněna na dvoutřídní veřejnou obecnou školu a počet tříd stoupal, až dosáhl čísla šest (1894). Josef Dressler, který se mezitím stal řídícím učitelem, byl za svou sedmapadesátiletou činnost jmenován prvním čestným občanem Dolního Hanychova (1891), Od roku 1928 byla škola pětitřídní, Následující léto nařídil školní inspektorát zřízení české obecné školy. Ta dostala přidělenu jednu třídu, ale později byla přeložena do dnešní Bezručovy ulice (1931: čp. 128, 1934: čp. 148). O jejich těžkých začátcích se dovídáme z protektorátní vlastivědy, kde se píše o protestech Němců proti uvolnění místnosti v hlavní budově i o tom, že první rok sehnal legionář, agitující dům od domu, jen osm zájemců o české vyučování. Při obou obecných školách byly také mateřské školy. K velkému rozvoji školských zařízení došlo teprve v nedávné době. V letech 1973-75 byla vybudována dvaadvaceutřídní pavilonová škola (čp. 354) spectalizovaná na výuku sportovně talentované mládeže, které sloužila atleucká dráha, bazén a dvě tělocvičny. Sídlila zde také Střední pedagogická škola pro učitelky mateřských škol (1975-86). Mateřským školám slouží budova původní německé obecné školy a nově vybudované objekty v Bezručově (čp. 200) a Strakonické ulici (čp. 211). V sousedství základní školy si postavil liberecký Stavokombinát moderní učiliště s internátem a stravovnou (čp. 358, 1976 -78). Učňům strojírenských oborů slouží bývalá dílna LVŽ ve Strakonické ulici (čp. 130).
Stará
škola původně využívala i naproti postavenou tělocvičnu německého
Turnvereinu (čp. 131, otevřena 1910), jehož členové v ní vedli hodiny
tělesné výchovy. Spolek dobrovolných hasičů vznikl v obci roku 1902.
Kromě něho existovalo několik dalších vzdělávacích, pěveckých a jiných
spolků. Neúnavným organizátorem kulturního a společenského života v
Dolním Hanychově byl Stefan Wenzel, který založil nebo stál u zrodu
většiny místních organizací. Patřil k nejvlivnějším představitelům
obecního zastupitelstva a zasloužil se mj. o to, že Textilana nepřešla
pod správu Horního Růžodolu. Byl dlouhá léta přísedícím u libereckého
krajského soudu a jako člen okresního zastupitelstva (od 1888) měl např.
velký podíl na zřízení domova důchodců na Nové Rudě.
S růstem obce se zlepšovalo její vybavení. V červnu 1913 byl vztyčen první elektrický stožár a následovala stavba transformátoru vedle hostince U Dubu. Po položení 5 kV kabelu byli v září napojení na síť první uživatelé. Pro zásobování vodou byla po dlouhých diskusích využita prameniště U Tří studní a Jüsselova louka na úpatí Ještědu. Práce na skupinovém vodovodu pro oba Hanychovy, Doubí, Pilínkov a Janův Důl začaly v říjnu 1925. Na jaře 1930 bylo na dolnohanychovském vodojemu instalováno dálkové vodoměrné zařízení. Pro odběr byla nejprve stanovena jednotná roční cena. Vodoměry byly odběratelům namontovány až v roce 1939. Ještědské prameny s vodojemy v Horním a Dolním Hanychově (po 1000 m²) jsou stále součástí vodovodního systému města. Ačkoliv obě části vždy vytvářely jeden celek se společným vybavením, měla jejich poloha vliv na rozdílný vývoj i po druhé světové válce. Nepočítáme-li rozložitý kravín při Puškinově ulici, vznikl v Horním Hanychově nový výrobní objekt až v roce 1995. Tehdy si ve Světelské ulici (čp. 263) vybudovala v rekordní době osmi týdnů skladové haly s administrativní budovou stavební firma Syner Tato část Liberce těží 1 nadále z přitažlivosti Ještědu, jehož vrchol leží na jejím katastru, zejména pak z turistického ruchu a zimních sportovních zařízení. Počet obyvatel od poloviny 19. století pozvolna klesá. Naproti tomu v Dolním Hanychově vznikl významný průmyslový podnik LIAZ a počet obyvatel stále roste. Jen novodobá bytová výstavba už nerespektuje katastrální hranice a přechází plynule vzhůru po ještědských svazích od sídlišť na pomezí s Horním Růžodolem přes kolonii finských domků a soubor řadových rodinných objektů pod Irkutskou ulicí až k rozptýlené individuální zástavbě pod lesem. Větší skupina rodinných domů vyrostla pro restauraci Růžový palouček a kolem Charbinské, Erbenovy, Strakonické a Bezručovy ulice. Proti kostelu postavila Jednota samoobsluhu. Starou požární zbrojnici u výhybny tramvaje nahradila nová (1980). Po roce 1989 se zde začaly objevovat provozovny různých menších firem.
PRŮMYSLOVÉ PODNIKY
využívaly sílu Ještědského (někdy také Mlýnského) potoka nebo dlouhého mlýnského náhonu, zbudovaného podél dnešních ulic Malodoubské, Ještědské a Táborské, ktery přiváděl jeho vody k janovodolskému mlýnu. Skelná huť, založená údajně Kateřinou 7 Redernu, zůstane asi navždy ve sféře nepravděpodobných dohadů, a tak nejstarším známým podnikem zůstává mlýn, postavený někdy v první polovině 17. století. Jednalo se pravděpodobně o dům čp. 42 pod otočkou tramvaje, zvaný později Keilmůhle. Pod ním vznikla později pila (čp. 31) a druhý mlýn (čp. 24). Vysoko nad nimi pod Bucharkou pracovala další pila s přádelnou bavlny (čp. 50), která roku 1878 vyhořela. Zanikla 1 jiná přádelna odpadové bavlny (čp. 130). Na hranici s Hlubokou se v Michlerové lomu (viz kapitolu o nerostných surovinách) těžil vápenec. Za první republiky pracovaly už jen dvě malé pily a drátovna s dřevařskou výrobou Ladislava Hejduka (čp. 151) z roku 1905, kde se vyráběly mj. žehličky, železa na chytání zvěře, pasti na myši, prádelní svorky atd. Tento podnik dnes patří Dřevozpracujícím závodům Frýdlant. stával tzv. Papiermůhle (čp. 62), který zbudoval roku 1792 frýdlantský papírnik Wenzel Knirsch. Proti tomu protestovali u mladoboleslavského krajského soudu papírníci z Rádla, Frýdlantu i odjinud. Protest byl zamítnut, neboť Anirsch se zavázal dodávat pro liberecké soukeníky dosud zdaleka dovážené speciální holandské papíry (tzv. Tuchspannen) "v pravé kvalitě a slušné ceně" Kdvž se po letech do Knirschovy rodiny přiženil pilínkovský obchodník přízí Stefan Wenzel, přeměnil papírnu v níťárnu a přádelnu o tisíci vřetenech (1882). Po sedmi letech zboural i starý Papiermůhle a na jeho místě postavil patrovou budovu. Vodní kolo vystřídal nejprve benzinový motor (1898) a pak "sací plvnový motor" (20 HP, 1901). Tehdy už dostal podnik elektrické osvětlení, ale na libereckou elektrárnu byl napojen až roku 1915.
Náhon využívaly 1 dva podniky postavené libereckým soukeníkem Christophem Ginzlem. Jako první vznikla přádelna (1830, čp. 90), která pak měnila majitele, až ji koupil raspenavský Wilhelm Ressel (1894), jehož jméno nesla až do druhé světové války. Po dvou letech sice vyhořela, ale byla znovu postavena. Od roku 1930 zde sídlila i továrna na počítací stroje Mira, komanditní společnost Petr Kovanic a spol. Druhým, o devět let mladším Ginzelovým podnikem, postaveným hned v sousedství, byla soukenka, přeměněná roku 1899 na obytný dům, v němž byla po čtyřech letech umístěna četnická stanice (čp. 92, zbořeno). Pokrok v industrializaci a přechod k velkovýrobě umožnila teprve nezávislost na vodní síle. Rozhodující úlohu měl tradičně textilní průmysl. Roku 1886 vznikla firma Feigl a Widrich, která st postavila mechanickou tkalcovnu (1893, čp. 114). Ta dostala už po třech letech vysokou přístavbu, později sklad (1900), strojovnu s kotelnou (1903) a další budovy. V rozšiřování a přestavbách se pokračovalo i za nové majitelky Mathildy Resselové, která podnik koupila roku 1912. Ještě před válkou vznikla vrátnice s jídelnou, šatnami a sklady. Situace dosud prosperující továrny se za války natolik zhoršila, že se roku 192] přeměnila na akciovou společnost Textilna. Těsně před hospodářskou krizí byl dokončen další objekt a sklad. V roce 1951 převzal objekty Textilany LIAZ, závod 03 .
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996)
Liberec VIII - Dolní Hanychov






Kubelíkova čp. 36 / 58 v roce 1942



Kubelíkova čp. 37/52


Moji
rodiče to od Bečkových koupili v roce 1978, žili jsme tam... pak mi
maminka zemřela, dům i s pozemkem jsme s otcem v roce 1996 prodali firmě
GALVANOPLAST FISCHER, s.r.o., kteří tvrdili, že si zde udělají zázemí
pro vznikající firmu (u Plastimatu). Bohužel se tak nestalo... ani dům,
ani pozemek neužívali, vše nechali zchátrat a postupně zbourat. Je mi
velmi smutno, když někdy jedu okolo. Naši se tam hodně nadřeli. (autor příspěvku Jana Zahurancová)

Barča. Jak se vyráběla mladoboleslavská legenda pohledem Viléma Heckela.Konstruktér Oldřich Meduna za války usiloval o dotažení projektu Škody 706. Vývoj prototypů však byl nacisty zakázán a zkoušky nešlo utajit. Meduna proto podle serveru veteran.cz vyrazil za velícím esesákem se slovy: "Náklaďáky máme zrekvírované, není čím vozit materiál, ale v dílně stojí téměř dokončené prototypy. Můžeme je použít?" Tímto způsobem dostal zelenou typ 706 R, tedy rekonstruovaný model. (autor článku Mirek Endrle)












(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)




Výstavba 35 finských domků o 140 bytových jednotkách a prádelny v Liberci-Dolním Hanychově v ulicích Zemědělská, Ještědská, Brigádnická a Kubelíkova byla určena pro zaměstnance nedalekého n. p. Plastimat. Autorem urbanistické koncepce na principu zahradního města byl ing. arch. Miroslav Ulmann (6. 12. 1929 Turnov- 1. 11. 2009 Liberec) ze Stavoprojektu Liberec. Dřevěné montované domy typ OK 316 dodala finská firma Puutalo (Dřevěný dům) z Helsinek, přičemž každý dům se skládal ze 4 bytových jednotek o velikosti 2+1. Montované domy tvořily ve 40. - 60. letech 20. století jeden z nejvýznamnějších finských exportních artiklů, přičemž k největším odběratelům patřil tehdejší Sovětský svaz. Na našem území se lze s těmito domy setkat prakticky v každém kraji. Jejich popularita pramenila zejména z jejich variability, nízkých nákladů a nenáročné kompletace, která umožnila rychlé řešení poválečné bytové krize. Domky se vyznačují typickou severskou jednoduchostí a uměřenou elegancí. Kryje je sedlová střecha o mírném sklonu z vláknocementových šablon. "Hlavní" průčelí je otevřeno do zahrady většími okny a lodžiemi v přízemí a v patře. Vstupní část s verandou je situována u štítové stěny. Okenní rámy a dveře mají převážně barvu bílou, dřevěný obklad fasády vytvářejí svisle skládané latě s tmavě hnědým nátěrem. Navzdory svým skromným rozměrům poskytovaly "Finské domky" komfortní bydlení, což se odrazilo nejen v jejich značné oblibě, ale i faktu, že třebaže se počítalo s životností 30. let, svému účelu slouží dodnes.
Finské domky (60.léta)
Pro urychlení bytové výstavby bylo z Finska získáno 35 dřevěných montovaných dvoudomků se 140 byty, určenými hlavně pro pracovníky Skloexportu. V letech 1961 - 1963 byly rozmístěny podle zastavovacího plánu Stavoprojektu (Miroslav Ulmann) v Dolním Hanychově).
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)



No
jo..... "herna" Starý horizont nejlepší!!!!! Zlatá 90tá....... Tahle
doba je šílená....Myslím si,že kdyby nebyly facebooky atd. tak by to
mohlo být lepší. Lidé by se více scházeli. (komentář David Drapák)


Restaurace Horizont, 1994.
Z venku i zevnitř. (archiv Petr Kolín)


Od roku 1965 bylo slíbeno vybudování "obchodního domu v malém" na rohu Kubelíkovy ulice (potraviny, maso,
zelenina, mlékárna, galanterie, obuv). Středisko obchodu a služeb Horizont (n. p. Pozemní stavby Liberec) bylo ovšem
otevřeno až v květnu 1985 (drogerie, prádelna, kadeřnictví, ovoce a zelenina, provozovna Textilkombinátu a Obnovy).
Restaurace (s bufetem a cukrárnou) a potraviny (taktéž prodejna masa a rybárna) byly v provozu 3. června 1985.
Pamatujete mlýnek na kávu v prodejně potravin? Od září 1985 měl v Horizontu prostory Klub Parku kultury a oddechu
(kapacita 100 osob, kurzy jazyků, šití, besedy, promítání filmů), a přibyla pedikúra a kosmetika.
V únoru 1986 se zde
v krytu otevřela i pobočka Vědecké knihovny Václava Kopeckého. (autor komentáře Petr Ruprecht)

9. 8. 1999.
Krásný trojúhelník Kubelíkova a druhá fotka
s vystupující řidičkou... Fotek mám víc, ale fotka s řidičkou je mi
nejmilejší. Řidičce je ovšem o 18 let více... Notoricky známá souprava
21+20. (Jiří Vobecký )


















































Podle novinového článku ze soboty 25.4.1964
se budovala tramvajová smyčka v Dolním Hanychově, podle snímku Erwina Cettinea bychom ale místo obtížně lokalizovali.









24.3.2021 foto Petr Ruprecht






























ZŠ Ještědská
S myšlenkou třináctitřídní školy v Hanychově přišel Severočeský krajský národní výbor už zkraje roku 1968. V dubnu 1972 měly podle novin Vpřed začít práce na výstavbě čtyř pavilónů. Generální dodavatel stavby - podnik Družba Liberec však neplnil úkoly, a tak už v září 1972 převzal výstavbu Stavokombinát Liberec. Ke konci roku 1973 se chystal předat první část k užívání... Hezký novoroční dárek pracujících libereckého Stavokombinátu (týdeník Vpřed, 8. 1. 1974)
Nejen drobné opravy
Hned v úvodu je třeba říci, že jsme byli překvapeni rozsahem akce, o níž bude řeč. Nejen my, ale jistě i ostatní občané
mají stále utkvělou představu, že podnik ONV Stavokombinát se zabývá pouze údržbou a drobnými opravami. Pravdou
je, že tyto úkoly tvoří značnou část náplně podniku, ale kromě toho, a o tom svědčí i námi "ostře sledovaná stavba",
zajištuje Stavokombinát i několikamiliónové novostavby pro rozvoj našeho okresu. A sem bezesporu v současné době
především patří výstavba nové moderní školy v Hanychově, jejíž hodnota bude po dokončení 17 miliónů korun.
Neslavný začátek stavby
Ano neslavný začátek stavby, který však nepatří na vrub Stavokombinátu, ale na svědomí ho mají liberecké stavebněmontážní družstvo Družba a Konstruktiva Teplice. Tyto dvě organizace začaly před třemi lety s výstavbou. Slovo
výstavba uvádíme jen velmi váhavě, protože práce byly zahájeny zcela nelogicky od nejjednodušších pavilónů. Proč
nelogicky? Inu proto, že kotelna a ostatní komunikační a jiná zařízení měla být umístěna právě v nejsložitějším pavilónu,
který si však Družba a Konstruktiva schovávaly až nakonec. Důsledek - i když by třeba byly dostavěny ony jednoduché
pavilóny, nebylo by možné v nich vyučovat. Je však možné, že si odpovědní pracovníci z jmenovaných stavebních
organizaci jen potřebovali co nejrychleji "ulehčit" od investic s vědomím, že stavbu stejně nedokončí, a že si za ně bude
muset lámat hlavu někdo jiný. Bohužel, jejich úvahy byly správné. Jak Družba, tak Konstruktiva daly po několika
měsících "ručičky pryč", a téměř půl roku nebylo na stavbě vidět živáčka. A přitom děti z vedlejší staré školy, jejíž stav
byl vrcholně havarijní, zoufale čekaly na novou budovu. Jejich znepokojení bylo zcela na místě, protože vzhledem
k neudržitelnému stavu staré školy, musejí nyní jezdit do okolních škol a učit se na směny.
Začal kolotoč
Začal doslova kolotoč. Hledal se dodavatel, hledaly se volné kapacity. Nakonec přišlo direktivní rozhodnutí: stavbu
převezme Stavokombinát. To bylo v květnu 1972. Liberecké stavbaře nečekal lehký úkol. Rovnýma nohama padli do
"guláše", který uvařily Družba a Konstruktiva, a teď si měli poradit i s tíživým termínem, který zněl: dokončit v srpnu
1975. Díky odpovědnému přístupu pracovníků Stavokomblnátu se celý kolotoč zastavil a co víc: rozhodli se předat dva
pavilóny do užívání do konce roku 1973 včetně zatím nouzového vytápění, vedení vody apod. tak, aby se už od prvního
čtvrtletí 1974 mohlo 640 žáků učit v novém prostředí. K tomuto tak trochu troufalému rozhodnutí však zdaleka
nestačilo sepsat "nějaký" závazek. Bylo třeba mnoha a mnoha dřiny a někdy až nadlidského úsilí všech, kteří na stavbě
pracovali. Snad nejhorší to bylo loni v zimě, kdy bylo nutné sníh nesníh, mráz nemráz, stavět a stavět. Taková oběť se
podle slov výrobního náměstka Stavokombinátu Miloslava Sejkory a stavbyvedoucího na hanychovské škole Josefa
Urbana snad ani nedá věrně popsat a stoprocentně ohodnotit.
Lidé však dřeli, hodně pomohli i důchodci. A výsledek? Dva pavilóny byly předány investorovi 28. prosince 1973 včetně nutných inženýrských sítí. Když jsme stavbu navštívili, stěhoval se do nových tříd nábytek, všude bylo teplo, a určitě nebudeme přehánět, když napíšeme, že hanychovská škola bude po dokončení patřit k nejmodernějším školám v Liberci. Za několik dní - 15. ledna - proběhne ve dvou dokončených pavilónech kolaudace a když všechno dobře dopadne, zasednou žáci do lavic už 21. ledna. Určitě ale nezasednou pracovníci Stavokombinátu. Čeká je další náročná a odpovědná práce na zbylých dvou pavilónech. V posledních měsících loňského roku si na těchto dvou objektech doslova "mákli", aby se dalo uvnitř pracovat i v zimě, a nedošlo tak ke zdržení. Obzvláště ten pavilón, kterému zde všichni říkají "složitý", si jistě vyžádá mnoho a mnoho práce. Ale potom to bude stát za to! Bude zde kuchyň s jídelnou, tělocvična s galerií pro diváky, bazén, kotelna, a celá rada dalších zařízení, nezbytných pro kvalitní chod školy. V prostorách tělocvičny se ještě před několika dny "proháněl" buldozer, ale už to nebude dlouho trvat, a budou zde parkety. A pak už sem ten buldozer těžko někdo pustí. Dětí se asi nejvíc těší na bazén. Zatím v něm stojí spodní voda, ale až tam bude ta "normální", bude to určitě prima. Škola bude mít po dokončeni 24 tříd, 8 speciálních učeben, 4 1 bytovou jednotku a zařízeni, které bude uloženo ve "složitém" pavilónu. Celkově tady bude každý den trávit školní léta téměř 1000 žáků. Věříme, že všichni pracovníci Stavokombinátu, ať už stavbyvedoucí Josef Urban, mistři, řemeslníci i dělnici, udělají všechno pro to, aby stavba hanychovské školy "odsýpala" aspoň jako dosud. Za odevzdanou práci jim patří dík a do další činnosti jim přejeme moc a moc úspěchů. (J. Honzík, foto autor a Chlubný)
Nová škola v Liberci
(týdeník Průboj, 16. 1. 1974)
Včera se v Liberci - Hanychově konala úřední kolaudace 2 pavilónů školy typu Brno-Lesná. Díky úsilí mnoha lidí, jednak
pracovníků Stavokombinátu, jednak závodu Liaz, který ze svých zdrojů páry objekty vytápí, ale i řady subdodavatelů,
mohou zasednout do lavic moderních tříd žáci hanychovské devítiletky již v pondělí 21. ledna. Je to dvacet měsíců před
plánovaným termínem dokončení areálu školy, která má být předána investorovi v srpnu 1975. Nejmodernější škola
na Liberecku bude mít dvacet čtyři třídy, osm speciálních učeben, kuchyň se školní jídelnou, tělocvičnu a galerii pro
diváky, bazén a vlastní zdroj tepla. Prostory nové hanychovské školy, na jejíž zbudování se vynakládá asi dvacet tři
milióny korun, bude od podzimu roku 1975 naplňovat kolem tisíce žáků.
Pozn. Srovnáváno pravděpodobně se Základní školou a Mateřskou školou Brno, Blažkova 9, www.zsblazkova.cz
Škola v Hanychově před dokončením (týdeník Průboj, 20. 2. 1975)
Nová škola v liberecké čtvrti Dolní Hanychov je před do končením. Děti ze samého podhůří Ještědského pohoří
v moderních objektech typu Brno-Lesná najdou vše, co potřebují pro pokrokovou výuku, pro tělovýchovu, sport, ale
i pro své mimoškolní zájmy. Ve škole se už vyučuje, zatímco v posledním, čtvrtém pavilónu, jsou dosud "pány" zedníci,
tesaři a instalatéři Stavokombinátu. Dokončují bazén, druhou největší tělocvičnu okresního města, saunu, sprchy, ale
i prostornou kuchyň a školní jídelnu společně s halou pro odkládání oděvů hostů školy při schůzkách rodičovského
sdružení či při sportovních akcích, o něž zde jistě nebude nouze. V objektech, které už slouží vyučování, je kromě tříd
i několik speciálních učeben: pro chemii, fyziku, pro brannou výchovu a výtvarné práce. Je zde však i ordinace zubního
lékaře pro šest okolních škol. V Hanychově je jedno z nejmodernějších zubolékařských školních zařízení. Připravena je
i místnost pro síň bojových tradic, která bude otevřeno letos při oslavách historických májových dní. Na dolním snímku
Františka Janků jsou žákyně devátého ročníku při výuce ve cvičné kuchyňce, kde se pod dohledem učitelky Aleny
Mrklasové (vlevo) učí připravovat jídla. Výuka začíná rozpočtem, nákupem potravin, uvařením a končí výukou
prostírání. Při stolováni děvčata ochutnají uvařené dobroty. (Miroslav Klaban, Liberec)
Moderní škola v Horním Hanychově (týdeník Vpřed, 28. 2. 1975)
Pro lepší výuku a život dětí
Ta nová škola v liberecké čtvrti Dolní Hanychov, postavena pro děti se samého podhůří ještědského pohoří, je stavbou vpravdě historickou. Už se v ní sice učí, ale zrovna v den naší návštěvy zde byla kolaudace pergoly - spojovací chodby do jednotlivých pavilonů - a v jednom objektu jsou ještě "pány" zedníci, truhláři, tesaři a instalatéři. Nemá to tedy ředitel školy František Jelínek spolu se svým zástupcem soudruhem Suchánkem nijak snadné. Kromě plánů výuky má po ruce i stavební plány - vždyť často je potřeba do nich nahlédnout se stavbyvedoucím libereckého Stavokombinátu Josefem Urbanem. Využili jsme přítomnosti stavbyvedoucího při kolaudaci pergoly a zeptali se, kdy vlastně bude škola úplně dokončena. "Máme smlouvu do 31. srpna letošního roku. Dnes už jsou hotovy tři pavilóny..." Jak to vlastně bylo s postupem na stavbě? "Původním dodavatelem byla Družba - ale ta svou kapacitou nestačila, práce vázly, postup výstavby byl pomalý. Po řadě jednání na okresním a na městském národním výboru bylo rozhodnuto, že stavbu převezme Stavokombinát. Při přejímce byl stav neutěšený, ale přesto se nám podařilo na podkladě socialistických závazků našich pracovníků polovinu objektů předat před termínem. A tak 18. ledna minulého roku se začalo učit ve dvou objektech a od září se vyučuje ve třetím pavilónu. V září letošního roku bude už v provozu celá škola." Při slovech stavbyvedoucího jsem si vzpomněl na tu dlouho rozkopanou pláň, kde se pak celé měsíce nic nedělo, a zdejší občané spolu s návštěvníky Ještědu jen kroutili hlavou, proč se nepokračuje, "že se zase něco rozdělalo a najednou nic ...". Teď tedy mají řemeslníci co dělat, aby dohnali zpoždění, a aby to za těch šest měsíců všechno stihli 7 - ale když splnili svůj závazek na zkrácení výstavby ti předešlých objektů, určitě dodrží i tento termín. Pod jejich rukama vzniká bazén, sauna, sprchy, druhá největší tělocvična Liberce, prostorná kuchyň a školní jídelna s halou na odkládaní oděvů při schůzích SRPŠ, případně při sportovních akcích, o které zde asi nebude nouze. A je dobře, že návštěvníci nemusí chodit přes chodby a prostory, které slouží pro výuku děti. Vždyť v těch vyučovacích objektech je to tak pěkné, že se člověk úplně boji "šlápnout". Světlé, prostorné třídy, učebny chemie, fyziky, výtvarných prací, učebny pro brannou výchovu, výuková kuchyňka pro žákyně devátých ročníků, ordinace zubního lékaře, školní knihovna, síň bojových tradic - připravená k otevření při slavných májových dnech... Při návštěvě hanychovské školy jsem si vzpomněl na své dětství. Tehdy jsme považovali za přepych několik sprch - a to tenkrát, před začátkem druhé světové války, byla naše škola jednou z nejmodernějších měšťanek; jinde neměli kromě ponurých tříd s kamny na uhlí a nepohodlných lavic nic jiného. O mléčných přesnídávkách, která nyní dětí dostávají, se nám ani nesnilo. Oč modernější a vybaveněji jsou nové školy libereckého okresu, v nichž se klade důraz na pokrokovou výuku, kde audiovizuální pomůcky jsou samozřejmostí, kde snad nechybí nic, kde má "zelenou" každá snaha naučit děti co nejvíce. I v tom spočívá přednost socialistického zřízení, které potřebuje každého člověka dokonale připraveného pro život. (M. Klaban)
Henychovi následovníci
(týdeník Vpřed, 22. 4. 1975) Henych, Beran, Šimon, Fajstavr - prakticky celá československá špička v běhu na lyžích - je soustředěna v Liberci. Ale již dnes je nutno myslet na ty, kteří jednou půjdou v jejich stopách. Jedním z významných kroků k rozvoji lyžařského sportu bude nepochybně otevřeni lyžařské sportovní třídy v ZDS v Dolním Hanychově v příštím školním roce. A protože trenéři i cvičitelé chtějí do této třídy soustředit opravdu ty největší lyžařské talenty, uspořádají ve dnech 23. a 30. dubna vždy v 16 hodin náborový sraz chlapců a děvčat ve věku 10-11 let u kapličky na Horské třídě v Ruprechticích. Zvou všechny chlapce a děvčata, kteří mají zájem o krásný sport - běh na lyžích.
Také v Hanychově slavnostní nálada (týdeník Vpřed, 5. 9. 1975)
Zahájení nového školního roku proběhlo v nové hanychovské škole o něco slavnostněji, než v jiných školách. Právě 1. září totiž předali pracující okresního stavebního podniku Stavokombinát do užívání poslední, nejnáročnější pavilón nové základní devítileté školy. Novou stavbu si se zájmem prohlédla celá řada hostů v čele s poslancem České národní rady a předsedou MěstNV v Liberci Františkem Holubem. Největší pozornosti se pochopitelně těšil bazén s ohřívanou vodou, tělocvična, pěkná sauna, dílny, ale i moderní kuchyň s jídelnou. Přešlo, že pro Stavokombinát byla výstavba hanychovské školy jednou z největších investičních akcí v historii podniku, vyrovnali se s ní stavbaři se ctí. Přitom problémy, které začaly už převzetím rozestavěného objektu, nebyly rozhodně malé. O to větší váhu mají pochvalná slova, která pronesl na adresu ředitele podniku soudruha Šulce, stavbyvedoucího soudruha Urbana i všech dalších pracujících Stavokombinátu, předseda městského národního výboru soudruh Holub, o to cennější je upřímná radost děti, kterou projevovaly při první prohlídce nového pavilonu, radost, jež byla odměnou i pro učitele a rodiče, kteří odpracovali stovky hodin na přípravě prostor před zahájením školního roku.
Doplňují architektonický záměr (týdeník Vpřed 21. 5. 1976)
Na mnohých budovách umístěných nejen v našem městě, ale i jinde v naší vlasti, můžeme spatřit umělecká výtvarná
díla, která nejenže vhodně doplňují architektonický záměr stavitelů, ale zároveň působí i na estetickou stránku budovy.
Vhodně skloubit architekturu s uměním a neopomenout přitom hlavně účelnost, to je jeden z požadavků, kladených
na naše architekty, urbanisty, výtvarníky a další. Na snímku - J. Dejdy - je zachycen basreliéf "Lipová kytice", který je
umístěn na budově ZDS v Horním Hanychově v Liberci. Autor tohoto díla - O. Novotný - tak ukázal, že i budova školy
může posloužit k estetické výchově dětí.
Hezký dárek školákům (týdeník Průboj, 29. 10. 1977)
Hanychovská devítiletka v Ještědské ulici v Liberci patří k nejmodernějším v našem kraji. Škola pavilónového typu má
na vysoké úrovni sportovní vybavení - prostornou tělocvičnu, plavecky bazén, a od nedávných dnů i nádherné
víceúčelově asfaltové hřiště. Na malé slavnosti, kdy bylo hřiště slavnostně předáváno do užívání, se sešli všichni, kteří
měli s výstavbou tohoto sportovního stánku hodně společného. At již to byli zástupci státních orgánů, občanských
výborů z blízkého okolí, sdružení rodičů a přátel školy nebo patronátního podniku Stavokombinát. Ředitel školy Milan
Zalabák poděkoval všem, kteří se na výstavbě hřiště podíleli, jehož hodnota představuje přes půl miliónu korun,
a vyjádřil přesvědčení, že nový stánek bude sloužit nejen žákům školy, ale i všem občanům z blízkého okolí. Zvláště
ocenil práci zaměstnanců Stavokombinátu, kteří i při náročných úkolech na významných stavbách v okrese dokonce
v Hanychově odpracovali navíc ještě 300 brigádnických hodin. Jeho dík patřil i občanům, kteří zde pracovali v rámci
plnění volebního programu, rodičům i žákům školy. Během roku vyrostlo u ZDŠ v Hanychově víceúčelové asfaltové
hřiště s možností Instalace dvou kurtů na odbíjenou, košíkovou nebo tenis, 280 m dlouhou tříproudovou dráhou se
110 m dlouhou rovinkou, dvě doskočiště, dva sektory pro vrh koulí a hod diskem, hřiště na kopanou 65 × 40 m,
překážková dráha pro branné sporty, posilovací zařízení, sprchový kout. Celý prostor je dokonale odvodněn, i po
sebeprudším lijáku je hřiště nejdéle do 12 hodin způsobilé provozu. Školáci ZDŠ v Ještědské ulici v Liberci, kde již třetím
rokem úspěšně pracují specializované sportovní lyžařské třídy, tak dostali takřka v předvečer vyvrcholení oslav
60. výročí velmi hodnotný dárek. (ktd)
Pozn. Věra a Miloslav Funtánovi se věnovali dětem v Hanychově v tehdejším pionýru už asi od roku 1964 do roku 1989.
Je to jejich tábor (týdeník Vpřed 21.7.1981)
Život u pionýrských táborech už pulsuje naplno a pionýři v nich prožívají dvě desítky dní plných zážitků, na něž budou
vzpomínat hodně dlouho. Ne všude však přijdou pionýři a jejich vedoucí k hotovému; leckde musí nejdříve pořádné
přiložit ruku k dílu a teprve potom mohou všichni užívat plodů své práce - jako je tomu pionýrském táboře základní
devítileté školy v Liberci-Dolním Hanychově. "My jsme museli poctivě odmakat čtyři tisíce dvě stě brigádnických hodin
od roku 1979, kdy jsme získali prostory pro zřízeni našeho tábora na břehu Mlýnského rybníka v Černousích,"
konstatuje vedoucí pionýrské skupiny této školy Jindřich Jehlička. "Na letošek jsme si určili odpracovat tisíc hodin.
Pomáhali především oddíloví vedoucí, ale i pionýři, rodiče a členové učitelského sboru, protože tábor se stal záležitostí
celé školy. A proto jsme také už v polovině května závazek překročili o šest set hodin." Tábor byl sice k užívání už v roce
1979, ale Hanychovští se nechtěli spokojit s nějakým provizóriem. Chtěli mít svou základnu skutečně pěknou, aby sem
bylo možno jezdit i mimo červenec a srpen (a taky sem jezdí), a proto není divu, že vedoucí oddílů u Černousích
odpracují v průměru sto až sto padesát hodin ročně. "Ale například oddílový vedoucí Václav Pokorný má na svém kontě
i tři sta hodin za rok," doplňuje Jindřich Jehlička. A pak jsem slyšel slova, která nemohou pronést v každé škole: "Máme
devětadvacet oddílů a nemáme pro ně nedostatek vedoucích. Většinou jsou to bývalí žáci školy, kteří nám zůstali věrni
a z pionýrů se vypracovali až na oddílové vedoucí. A například Vašek Pokorný, o němž jsem hovořil, pracuje nyní
u Pozemních stavbách a jeho odbornost nám při výstavbě tábora přijde velmi vhod." Věřím. A současně přemýšlím
o dobré politickovýchovné práci jak v pionýrské skupině, tak celého učitelského sboru v čele s ředitelem Milanem
Zalabákem, který rovněž fandí klukům i děvčatům při snaze vlastní prací "vyalabastrovat" jejich tábor. "Patronátní
závod LlAZ Hanychov nám pomáhá, dává k dispozici svůj autobus pro brigádníky, ale jinak všechny opravy a úpravy
financujeme sami ze sběru a brigád," vysvětluje ředitel školy. "Ročně máme za sběr a brigády osm až deset tisíc korun
a všechno jde na pionýrský tábor." Soudruh Jehlička hovořil i o pomoci učitelů při brigádnických pracích v Černousích.
Místopředsedkyně závodního výboru ROH Božena Holinová, která má "pod palcem" plnění socialistických závazků
členů základní organizace ROH, se jen podívala do přehledu o plnění a hned mohla říci, že k 30. květnu zde už učiteléodboráři odpracovali 415 hodin. Spolupráce všech vede k úspěšnému cíli. V dolnohanychovské devítiletce se nevyhýbá
pomoci nikdo - pomáhají při dobré věci pionýři, oddíloví vedoucí, učitelé i rodiče. A tak by nebylo divu, kdyby při
odjezdu se rodiče se svými ratolestmi neloučili slovy: "Tak tam buď hodný," ale spíše: "Koukej uchránit všechno
v pionýrském táboře!" Vždyť to všechno, co tam bylo za ty roky uděláno, je vlastně všech. (Miroslav Klaban)
V Černousích je veselo (týdeník Vpřed, 27. 7. 1982)
Krátce poté, co jsem opustil před branou pionýrského tábora v Černousích služební auto, jsem rovnýma nohama upadl
doprostřed sportovní olympiády, která zaměstnávala téměř všechny účastníky. Před správní budovou se mé ujal
vedoucí tábora Jindřich Jehlička, a místo dlouhého povídání jsme se vydali za děvčaty a chlapci do okolní přírody, neboť
tam pravé plnili jednotlivé disciplíny. Po malých družstvech pobíhali z místa na místo a u jejich zápisníku se hromadily
body za dosažené výkony. Kromě běhu šplhali na laně, skákali snožmo trojskoky, plavali k vytyčenému bodu a zpět,
překonávali "propast" zavěšeni na laně, na větvi stromu museli udělat několik shybů o podobně. Všude na ně čekali
oddíloví vedoucí a instruktoři, kteří dbali na jejich bezpečnost a také hodnotili sportovní úsilí. Teprve po prohlídce všech
stanovišť olympiády jsme si s Jindrou sedli a začali si povídat o prázdninovém pobytu pionýrů ze základní školy
Ještědská tady v Černousích. J. Jehlička: "Devatenáctidenní pobyt v táboře, jenž patří pionýrské skupině při ZS Ještědská
v Liberci, je opravdovým vyvrcholením celoroční práce s dětmi. Velkou výhodou je, že se všichni navzájem dobře známe
z mimoškolní činnosti, které se jako oddíloví vedoucí a instruktoři po celý rok věnujeme. Máme tady šedesát dětí od
třetí do sedmé třídy a patnáct dospělých. Náplň táborového života vychází zcela z plnění podmínek táborových
plamenů a cest, kdy dětí plní například průzkumnickou stezku, přírodovědnou stezku, stezku šikovných rukou, hygieny
a podobné. V programu nescházel ani turistický závod všestrannosti, noční orientační běh a samozřejmé právě
probíhající táborová olympiáda. Prováděli jsme i plavecký, kanoistický a střelecký výcvik. Z dřívějších zkušenosti víme,
že děti chtějí stále v něčem soutěžit, a tak jsme pro ně připravili soutěž "30", kde se boduje chování, pořádek ve
stanech, služba a další. Velké oblibě se těší "táborová rosnička" která spočívá v určování počasí na příští den, což většině
dětí zatím plně vychází. Kazdy večer pak máme u táboráku "Večerník", kdy jednak hodnotíme právě končící den,
vyprávíme si anekdoty a zpíváme. Během pobytu mezi nás také přišli požárníci z Liberce, kteří nám předvedli požární
techniku. Dnes čekáme další návštěvu, kterou budou příslušníci ostrahy státních hranic z Habartic. Ti nám předvedou 10
ukázky výcviku služebních psů. Myslím si, že děti tady mají všechny podmínky k sportovnímu i kulturnímu vyžití a domů
si přivezou spoustu dojmů a nově navázaných přátelství. No závěr bych chtěl poděkovat MNV ve Višňové a LSD Jednota,
kteří nám pomáhají zabezpečovat chod pionýrského tábora."
Co do mozaiky ještě patří
1904 hostinec a obecní úřad (pošta) na křižovatce "U Dubu"
1919 dokončen Kostel sv. Bonifáce (stavba 1915-1919)
Historie Libereckých automobilových závodů (LIAZ) v Hanychově se začala psát v roce 1951, kdy sem byla převedena
část výroby nákladních automobilů a autobusů Škoda (výroba hlavních dílů a montáž motorů řady RT, a výroba náprav
řady MT). Samostatný podnik LIAZ vznikl 1. ledna 1953. V roce 1958 pod něj připadla i ostašovská slévárna.
1956 v provozu zimní stadion s umělým kluzištěm v Jeronýmově ulici
V srpnu roku 1960 se začal stavět Plastimat v Kubelíkově ulici. Provoz zahájil v roce 1963, kdy byla do Liberce přesunuta výroba z jabloneckého podniku. Tehdy ještě nebyla dokončena administrativní budova.
V roce 1961 započaly práce na montovaných finských domcích (v roce 1962 jich stálo 5 z plánovaných 35, dokončeny
v roce 1963). V dubnu 1964 byla pro obyvatele otevřena i prádelna. Ubytování bylo určeno především pro pracovníky
Skloexportu.
1967 dokončen skokanský můstek P-9011
1975 do konce roku (pětiletky) předal Plastimat do užívání 98 bytů na sídlišti mezi Kubelíkovou a Ještědskou ulicí
(panelové a řadové domky v ulicích Národní, Putimská)
1975 dokončena věž rozhodčích u skokanských můstků
1979 lyžařská škola Na Bucharce
Ke konci roku 1963 skončily v Dolním Hanychově práce na nové smyčce pro tramvajovou dopravu.
1981 nová požární zbrojnice na Ještědské ulici
V letech 1980-1983 budováno sídliště Gagarinova
(autor příspěvku P.Ruprecht)


















ZŠ Ještědská
Škola nabízí:
kvalitní výuku zajištěnou kvalifikovanými pedagogyvýuku cizích jazyků (angličtiny, němčiny, ruštiny)
6 oddělení školní družiny, která je přednostně určena pro žáky prvního stupně základní školy
výuku druhého cizího jazyka od 7. ročníku a v rámci volitelných předmětů v 8. a 9. ročníku Zeměpisný seminář a Přírodopisný seminář, Digitální technologie
smysluplné trávení volného času ve Školním klubu a zájmových útvarech (pěvecký
sbor Kokrháček, vodácký kroužek Katamarán, Keramika,
Pohybové a sportovní hry, Cvičení z matematiky pro 9. ročník, Hip hop, hudební kroužky, ...)
dobře materiálně vybavené učebny, především odborné (počítačová, jazyková, fyzikální či přírodovědná
učebna, )
přeshraniční spolupráci s partnerskou školou v Německu (výměnné pobyty)
týdenní zájezd do Anglie pro žáky 9. ročníku
účast v mnoha projektech (Sazka Olympijský víceboj, Angličtina on-line, Hodina pohybu navíc, Rodiče vítáni, ad.)
další akce ve spolupráci se SRPŠ (Pochod na Pláně, Tajný výlet, Výlet za sběr,
maškarní ples pro děti i dospělé)
poradenské služby výchovného poradce, metodika prevence, školního speciálního pedagoga, školního psychologa a koordinátora inkluze
tělocvičnu, bazén, saunu
stravování v budově školy (soukromý subjekt)
(zdroj: https://www.zs-jestedska.cz/ )








budoucnost ZŠ Ještědské (vizualizace její modernizace)


Někdy jedeš jako drak a silnice je ti úzká. (léta devadesátá)(2x archiv P.Kolín)























Kostel svatého Bonifáce
v Liberci-Dolním Hanychově je sakrální stavbou postavenou v letech 1915-1919 varnsdorfským architektem a stavitelem Antonem Möllerem. Stylově se jedná o přechod mezi secesí a individuální modernou. Od 5. dubna 1994 je chráněn jako kulturní památka České republiky.
(zdroj textu Wikipedie)













Hospoda na třech hranicích v Puškinově ulici
směr Pilínkov a na hranicích
Horního Hanychova, Dolního Hanychova a Malého Doubí. Dnes jsou to
bytovky a bydlí tam Sršňovi - mladý je známý masér (slepý). Zavádějící
je místní název "Na třech hranicích" protože běžně se v Hanychově
používá tento název místu kde jsou hranice bývalých obcí - dnes čtvrtí
Horní Hanychov - Dolní Hanychov - a Doubí. To je tam, kde je křižovatka
Puškinova - Nezdarova. Hospoda "Na třech hranicích" má čp. 24 a býval
to údajně i mlýn, čemuž by odpovídal v blízkosti vedoucí Slunný potok a
památný strom "U mlýna". Bohužel pamětnické prameny mi vyschly protože
nejstarší pamětník v Hanychově - můj otec vloni ve věku 95 let zemřel. (komentář Jiří Halíř)
pozn. byl to mlýn, hospoda u Sršňů i ubytovna Plastimatu.





Liberec XIX - Horní Hanychov









HORNÍ HANYCHOV
začátkem minulého století
Na úpatí Ještědu leží obec Horní Hanychov připomínaná již v roce 1560. Výrazný rozvoj zaznamenala po vybudování silnice na Výpřež a dál do Českého Dubu v letech 1864-66. Do Velkého Liberce byl Horní Hanychov začleněn až v roce 1954 a dnes plynule ukončuje okraj města přechodem do lesních partií Ještedského hřebene. V pohlednicové tvorbě byly takřka všechny záběry Horního Hanychova rámovány siluetou Ještědu.
Na záběru (pohlednice č.4) dominuje 34 metrů vysoká věž kostela sv Bonifáce, postaveného v letech 1915-19 na horním okraji katastru Dolního Hanychova. Zcela vpravo stojí budova německé obecné školy a před ní na druhé straně Ještedské ulice je tělocvična. Škola byla založena pozoruhodným způsobem. Jelikož obec neměla dost peněz, koupil dům čp.83 sám učitel Dressler a teprve školní budova pod obecní správu. Není divu, že Dressler se stal prvním čestným občanem Dolního Hanychova.
Konečná tramvaje s pozdně secesní zastávkou. V archivu dopravního podniku se zachoval její nákres, opatřený razítkem jabloneckého dopravního stavitele Floriana Corazzy. Tramvaje sem jezdí od října 1912, otočka byla postavena v březnu 1957. Vlevo stojí známá hospoda Zum Heimatstahl, dnešní Domov.
Další pohlednice zachycuje serpentiny pod Bucharkou. Uprostřed vyčnívá ze zeleně hostinec Berlín .
Na posledním snímku je konečná zastávka v Horním Hanychově v roce 1918 a motorovy vůz č.28 z roku 1912
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)













Srpen 1939 a stavba takzvané Hitlerovy dálnice pod Ještědem.
Konkrétně jde o staveniště sjezdu do Liberce. Zatím asi nejkrásnější fotka stavby. Upozorněni jsme na ní byli přes sociální sítě a místní skupiny nadšenců a nakonec jsme ji zakoupili v německém antikvariátu. Překvapením byl velký formát, kvalita i perkfetní popis s dataci. (archiv Ivan Rous)













Restaurace Walhalla
před rokem 1904 a interiér v 30.letech
Mezi četnými výletními restauracemi, jako je např. Domov (Zum Heimatstal, čp. 149) nebo ve své době známá, ale dnes již zrušená Krásná vyhlídka (Zur schönen Aussicht, čp. 144), byla široko daleko největší Walhalla, s tanečním sálem v prvním patře. Dne 8.11.1942 od přetopených kamen vyhořela a nebyla již obnovena. Její místo připomíná název tramvajové zastávky Spáleniště. Vedlejší dům (čp. 142) dodnes stojí.
(zdroj Kniha o Liberci)
(doplněno o archiv Boveraclubu)









Tak k tomu hotelu několik drobností:
nejzajímavější byl v té hospodě
skleněný parket (viz. foto). Děda vždycky říkal - chodili jsme tam
koukat holkám tancujícím pod sukně. Né že by to bylo skrz sklo, ale
odrazem jako do zrcadla. Zbořeniště tam bylo celkem dlouho, až někdy do
50-tých let. Pamatuji, že jsme tam jako kluci lezli do sklepních
prostorů, které byly přístupný. Z cihel z té bouračky se potom stavěl v
akci "Z" Růžový Palouček. A mimochodem ten dům, co je vedle hotelu, ten
stojí dodnes a patří do našeho bydlení. (Jiří Halíř)












Růžový Palouček








Hanychov a Ještěd
Předkládám několik pohlednic a fotografií na horský hotel Ještěd z míst, která nebyla ohraná, a to i za cenu bídné kvality (Horní Hanychov, ale také Novina, Křižanské sedlo, ...).(zdroj: převážně abebooks.com)(Petr Ruprecht)




































Restaurace Domov
Hoření foto pohled na hlavní vchod , foceno směrem k Ještědu. Spodní foto pořízeno zezadu hospody, včetně dřevěné verandy u hospody, které se VERANDA nikdy neříkalo. VERANDA jako taková hospoda vznikla jako samostatná stavba tanečního sálu zhruba v místech odkud je pořízeno foto. V pozdější době byla na tzv. VERANDĚ zřízena pouze výtočna piva. Dnes venkovní posezení.
(foto archiv M.Gergelčík, komentář Jiří Halíř)



























Stavba nové smyčky v Horním Hanychově v roce 2004
(zdroj: https://www.k-report.net )









































































Restaurace pod Ještědem - Berlín,
sloužila léta pro návštěvníky Ještědské sjezdovkyPřestože restaurace Berlín fungovala ještě před druhou světovou válkou, největší slávu zažila v době rozkvětu lyžařského areálu na Ještědu, tedy mezi 50. až 80. lety. (autor příspěvku Jitka Krajicek)











Z cesty na Ještěd zmizí bývalý hostinec Berlín, vystřídají ho apartmány
12. března 2019 11:17
Cestou na Ještěd si ho nelze nevšimnout. Bývalý hostinec Berlín však ke stolu láká už jen myši a bezdomovce. Teď se jeho konec nachýlil. Liberečtí radní s majitelem řeší, co se zchátralou stavbou. Nejspíš půjde k zemi a na jejím místě vyrostou dva apartmánové domy.
Z cesty na Ještěd zmizí zdevastovaný hostinec Berlín "Vždycky mi vadilo, že když jedou cizinci na Ještěd, vidí šílenou ruinu. Nedejbože když to jsou Němci a přečtou si na ní nápis Berlín," říká náměstek libereckého primátora Jiří Němeček (ANO), který se jednání se zástupci majitele domu zúčastnil.
Souhlasí s ním i další náměstek Jiří Šolc (SLK), kterému rovněž vadí současná podoba Berlínu.
"Nápis Berlín na takové ruině je výsměchem Němcům a potomkům starousedlíků. Poprosili jsme proto o schůzku vlastníka," přibližuje Šolc.
Pozemek i s bývalým hostincem vlastní od roku 2008 Björn Hlawatsch. Předtím dům čtyři roky patřil městské akciové společnosti Sportovní areál Ještěd.
Současný majitel však žije ve Švédsku. Na schůzku s náměstky se tedy dostavila jeho zástupkyně s architektem.
"Nakonec jsme našli společnou řeč v tom, že by mohli Berlín zbourat a na jeho místě postavit nový dům. Měly by to být dva spojené apartmánové domy podobně vysoké jako stávající hostinec. Ty by tam mohly stát, protože nejsou v rozporu s územním plánem," míní Němeček a přiblížil plány, které chtěl v minulosti majitel uskutečnit.
"On koupil nejenom dům samotný, ale i pozemky za ním a chtěl na místě postavit rodinné domy. Už tehdy předpokládal, že by původní hostinec zboural. Podmínkou města tehdy bylo, aby to až nahoru k lesu propojil kvalitní asfaltovou cestou. Město mu ale výstavbu rodinných domků nakonec zatrhlo a povolilo pouze výstavbu chatiček, což by se mu vyplatilo daleko méně," řekl Němeček. Redakce MF DNES se na názor chtěla zeptat i zástupkyně majitele, ta však odmítla. Podle obou náměstků ale zatím nic není rozhodnuto. "Za dva tři týdny máme další schůzku. Uvidíme, s čím zástupci majitele přijdou," uzavírá Němeček.
Berlín těžil z rozkvětu lyžařského areálu
Přestože restaurace Berlín fungovala ještě před druhou světovou válkou, největší slávu zažila v době rozkvětu lyžařského areálu na Ještědu, tedy mezi 50. až 80. lety.
"Hodně se tam pořádaly podnikové schůze. Sloužilo to jako taková zašívárna, protože to bylo pořád ve městě, ale zároveň kousek dál," přibližuje znalec liberecké historie Marek Řeháček.
"Předtím to nebyla luxusní vyhlášená hospoda, která by inzerovala v dobovém tisku. Známější byl Heimstätte, tedy dnešní Domov. Ten všichni brali jako výchozí místo stovkařského závodu ve vystupování na Ještěd. Člověk opustil tramvaje a byl přímo u ní. Ale Berlín ležel trochu stranou, protože hlavní cesta na Ještěd vedla po modré značce, tedy až za ním. To se ale změnilo vznikem lyžařského areálu," dodává Řeháček.
A za pravdu mu dává i náměstek Šolc: "Já jsem tam ještě s babičkou a dědou chodil na žlutou limonádu, to mohl být rok 1984."
(autor článku Jan Pešek)
Zdroj: https://www.idnes.cz/.../liberec-jested-restaurace-berlin...?











Pod Ještědem začala demolice bývalého hostince Berlín, vyrostou tu apartmány
25. června 2021 14:14
Bývalý hostinec Berlín, který se tyčil v
jedné ze zatáček na silnici z Liberce na Ještěd, je minulostí. Bagr ho v
těchto dnech srovnává se zemí. Na jeho místě vyrostou apartmánové domy.
Demolici bývalého hostince, který dlouhá léta chátral, potvrdila česká zástupkyně ve Švédsku žijícího majitele Björna Hlawatsche, která si však nepřála uvést jméno, ale redakce ho zná.
"Majitel
odstraňuje havarijní stav objektu. Bylo na to vydáno demoliční
rozhodnutí z důvodu, že je objekt v degradovaném stavu a chodí tam různí
bezdomovci," řekla MF DNES.
Na parcelách po Berlínu a v jeho nejbližším okolí by se tak v budoucnu mělo začít stavět. "Investor připravuje projektovou dokumentaci a veškeré nutné legislativní úkony k povolení stavby pro apartmánové domy," zmínila zástupkyně. Termín výstavby tak v tuto chvíli závisí na získaní stavebních povolení.
O konkrétnější informace se podělil architekt Petr Janoš, který před pěti lety připravoval územní studii místa. "V severní části pozemku mají být rodinné domy a na zbylé části pozemky menší rekreační objekty. Konkrétně v místě, kde stál Berlín, by měly být apartmánové domy," popsal Janoš.
Toho mrzí, že se kdysi populární Berlín nepodařilo zachránit. "Objekt byl už tehdy v dost dezolátním stavu. Z hlediska urbanismu jsem upozorňoval na to, že má svou hodnotu a že by bylo vhodné ho zachovat, ale investičně a ekonomicky to nebylo úplně udržitelné. Investor měl jiné plány, na základě kterých byla zpracována územní studie," dodal architekt.
zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/hsotinec-berlin-jested-demolice-bagr-apartmanove-domy.A210625_132837_liberec-zpravy_jape?







































































Marek Řeháček - Tahle cesta má výborný název. Vypadá to, že se nám po Ještědu prohání nejen Matyáš Gál, ale i Féničani Tohle exotické pojmenování ovšem podle kdysi oblíbené hospody U posledního feniku (Zum letzten Pfennig), která bývala na okraji lesa. Ještě na konci 19. století to byla nejoblíbenější cesta na Ještěd z Liberce...
Karlinky



