Liberec VIII + XIX - Hanychov a Ještěd

17.05.2020

HORNÍ A DOLNÍ HANYCHOV (VIII, XIX)

Hanychov patří k nejstarším obcím Liberecka. Původ jeho jména není jasný (1556: Henichen, 1560 Heynichen, 1648: Heunichen), Domníváme se, že pojmenování bylo odvozeno od německého slo" va Hain (háj) nebo jeho zdrobněliny (Hainchen). Obec byla založena už za Bibrštejnů, patrně někdy v druhé polovině 15. století. Nejstarší část představovaly domy mezi otočkou tramvají a Hraběcí cestou v místě zvaném Heun, což by také mohl být základ jména obce. První písemná zpráva z roku 1556 uvádí, že Henichen měl kromě správce (šolce) 16 zemědělců a 4 chalupníky. O několik let později zde nechal panský správce Joachim Ulrich z Rosenfeldu postavit panský dvůr (na souběhu ulic Irkutské a Erbenovy).

Dolní Hanychov vznikl z panského dvora, jehož správce Thomas Arnold koupil 22, srpna 1589 od Kryštofa Rederna část pozemku na stavbu svého obydlí. Do května 1591 tak učinili ještě čtyři další osadníci. Po Krvštofově smrti prodala vdova Alžběta dalších osm parcel a jeho bratr Melchior jeden díl (1592) kolem dnešního kostela. Na nich vzniklo prvních sedm domů tvořících základ Dolního Hanvchova (dodnes existuje čp. 1, 3, 10 a 11), k nimž přibyly do roku 1654 jen tři další domy. Neměly tehdy ještě zvláštní označení a spadaly pod pravomoc hanychovského správce. Snahy o osamostatnění Dolního Hanychova začínají až za Františka Ferdinanda Gallase. Listina z 9. září 1082, podepsaná hejtmanem Bernhardem Flickem. hovoří o jedenácti usedlících s grunty (čp. 2333) v místech dnešního LIAZu. Později bylo prodáno pět výše stojících domů s pozemky (1687, čp. 18-22) a pět zahrad nad dnešní Kubelíkovou ulicí (1692, čp. 34-38). Obec tehdy tvořilo 28 domů s asi 140 obvvateli. V kupních smlouvách (26. 8. 1691 a 1.1.1693) je tato část osídlení poprvé označena jako Nový Hanychov, ale později se opět objevuje starý společný název Hanychov.

Kdvž majitel panství zjistil velký schodek v platbách a nedostatky v soudním řízení, rozhodl se pro novější část obce ustanovit samostatného správce (1694). Tuto funkci vykonával zpočátku majitel největšího gruntu, bydlící v čp. 15. V letech 1850-86 tvořily oba Hanychovy a Karlinky jeden správní celek. Osamostatnění těchto tří obcí povolilo místodržitelství výnosem ze 14. února 1886. Za více než padesátiletou historii samosprávného Dolního Hanychova zvolili občané devět představených obce. Při posledních obecních volbách 1936 postavili místní Češi poprvé vlastní kandidátku. Budova obecního úřadu (čp. 185) byla postavena teprve roku 1935 v rámci nouzových prací pro postižené krizí, Umístění zde našla 1 pošta, veřejné lázně a policejní služebna. Od počátku května 1939, kdy se obec stala osmou libereckou čtvrtí, sloužila jako úřadovna hlavního župního města. Po válce měl Dolní Hanychov obvodní radu ÚNV společnou s Horním Růžodolem, Správní reformou v roce 1948 zanikl i tento poslední pozůstatek někdejší samostatnosti. Horní Hanychov byl k Liberci připojen jako XIX, čtvrť až při dalším rozšiřování města 22. 5, 1954, Větší rozvoj zaznamenal Hanychov na přelomu 17. a 18. století, po úplném rozdělení pozemků panského dvora (1792 a 1801) a jejich rozprodeji za poměrné nízkou cenu. To přilákalo mnoho osadníků a počet obwatel Dolního Hanychova stoupl během necelých dvaceti let ze dvou set na trojnásobek a počet domů se zvýšil ze 39 (1783) na 806 (1801). Roku 1792 tak vznikla místní část zvaná Rosengassel (okolí Táborské ulice) a o devět let později tzv. Aleegasse (Erbenova ulice).

Obyvatelé se původně živili především zemědělstvím, lesními pracemi, prodejem dřeva a dobytka. Lesy ještědského hřebene, kde žili 1 vlci a medvědi, sahaly až k usedlostem. Neobyčejně velký medvěd byl uloven 16. května 1679. Dalším zaměstnáním bylo plátenictví. Jeden nebo i několik tkalcovských stavů bylo téměř v každé domácnosti. Podle tereziánského katastru (1722) pracovalo v Dolním Hanychově 15 tkalců, pekař (čp.1) a lazebník (čp. 11).

Dopravní páteř tvoří okresní silnice spojující Liberec s Podještédím - Ještědská třída, vybudovaná v letech 1864-66. Z ní odbočují okresky do Pilínkova (1889-91, Puškinova), Rochlice (1902, Ceské mládeže) a Janova Dolu (1906, Kubelíkova). V roce 1930 byla silnice před hostincem U Dubu rozšířena a byl zakryt mlýnský náhon. V jejím rozšiřování a dláždění se pokračovalo v roce 1935, Výrazné zlepšení spojení s Libercem přineslo zřízení tramvajové linky, s jejíž výstavbou se v Dolním Hanychově se začalo 25. dubna 1912. Už 12.září tudy projel první zkušební vůz a o čtyři dny později byla trať slavnostně otevřena. S příslušnými úpravami slouží dodnes. Obousměrné vozy (tramvaj se neotáčela a řízení bylo na obou koncích) projely Hanychovem naposledy 30. dubna 1960 a od té doby jezdí jednosměrné tramvaje. Vybudování smyčky před hostincem U Dubu umožnilo prodloužit od počátku roku 1964 linku č.4. končící dosud na Vápence. Pro zlepšené napájení troleje byla v Dolním Hanychově postavena měnírna (1967). Počátkem října 1981 bvly mezi zastávkami Kostel a Spáleniště položeny koleje do betonových panelů. Následující září bylo panelové uložení prodlouženo k ulici České mládeže a po roce až k hostinci U Dubu. První spřažené vozy dojely na otočku v Dolním Hanychově 4. července 1979 a od 5. listopadu 1982 jezdí až pod lanovku.

Od třcátých let projíždějí obcí také autobusy, směřující přes Ještěd do Českého Dubu a Hamru na Jezeře. Pošta byla otevřena L 11. 1904 v domě čp. 102, pozdějším hostinci U Pošty. Sloužila 1 Hornímu Hanychovu, který vlastní poštu nemá dosud. Několikrát se stěhovala (1908: čp. 92, 1913: čp. 105), než našla definitivní umístění v obecním domě (1. 10. 1933, čp. 185), kde sídlí dodnes. V nových prostorách byla zároveň veřejná telefonní stanice.

Hanvchovské děti musely původně chodit do školy v Rochlici, ale jen v letních měsících, dokud byla schůdná cesta. Půlroční vyučování však zůstalo, i když obec pronajala dům čp.9, kam docházel rochlický podučitel (1792). Teprve když litoměřická konzistoř nařídila celoroční vzdělávání (1821), začal rochlický učitelský pomocník vyučovat i v zimě. Každodenní cesty tam a zpět za jakéhokoliv počasí skončily, když se vyučující Josef Dressler přestěhoval v lednu 1839 do Dolního Hanychova. Po několika měsících provedl hodkovický biskupský vikář inspekci této filiální (výpomocné) školy a nařídil ihned zřídit stálou expozituru. Dressler se stal prvním stálým podučitelem a od října 1841 pronajala obec pro vyučování vhodnější prostory v domě čp. II. V březnu 1849 koupil sám Dressler ve veřejné dražbě dům čp.83 a zřídil v něm jednu třídu. Obec totiž neměla dostatek prostředků, a tak dům získala až po devíti letech. Teprve pak povolilo místodržitelství (22. 6. 1858) zřízení samostatné školy pro oba Hanychovy a přilehlé čásu Doubí a Rochlice. Docházely sem 1 dět z Pilínkova. Takovému náporu nemohla původní budova stačit, a proto byla rozšířena (1861). Od roku 1869 byla přeměněna na dvoutřídní veřejnou obecnou školu a počet tříd stoupal, až dosáhl čísla šest (1894). Josef Dressler, který se mezitím stal řídícím učitelem, byl za svou sedmapadesátiletou činnost jmenován prvním čestným občanem Dolního Hanychova (1891), Od roku 1928 byla škola pětitřídní, Následující léto nařídil školní inspektorát zřízení české obecné školy. Ta dostala přidělenu jednu třídu, ale později byla přeložena do dnešní Bezručovy ulice (1931: čp. 128, 1934: čp. 148). O jejich těžkých začátcích se dovídáme z protektorátní vlastivědy, kde se píše o protestech Němců proti uvolnění místnosti v hlavní budově i o tom, že první rok sehnal legionář, agitující dům od domu, jen osm zájemců o české vyučování. Při obou obecných školách byly také mateřské školy. K velkému rozvoji školských zařízení došlo teprve v nedávné době. V letech 1973-75 byla vybudována dvaadvaceutřídní pavilonová škola (čp. 354) spectalizovaná na výuku sportovně talentované mládeže, které sloužila atleucká dráha, bazén a dvě tělocvičny. Sídlila zde také Střední pedagogická škola pro učitelky mateřských škol (1975-86). Mateřským školám slouží budova původní německé obecné školy a nově vybudované objekty v Bezručově (čp. 200) a Strakonické ulici (čp. 211). V sousedství základní školy si postavil liberecký Stavokombinát moderní učiliště s internátem a stravovnou (čp. 358, 1976 -78). Učňům strojírenských oborů slouží bývalá dílna LVŽ ve Strakonické ulici (čp. 130).

Stará škola původně využívala i naproti postavenou tělocvičnu německého Turnvereinu (čp. 131, otevřena 1910), jehož členové v ní vedli hodiny tělesné výchovy. Spolek dobrovolných hasičů vznikl v obci roku 1902. Kromě něho existovalo několik dalších vzdělávacích, pěveckých a jiných spolků. Neúnavným organizátorem kulturního a společenského života v Dolním Hanychově byl Stefan Wenzel, který založil nebo stál u zrodu většiny místních organizací. Patřil k nejvlivnějším představitelům obecního zastupitelstva a zasloužil se mj. o to, že Textilana nepřešla pod správu Horního Růžodolu. Byl dlouhá léta přísedícím u libereckého krajského soudu a jako člen okresního zastupitelstva (od 1888) měl např. velký podíl na zřízení domova důchodců na Nové Rudě.

S růstem obce se zlepšovalo její vybavení. V červnu 1913 byl vztyčen první elektrický stožár a následovala stavba transformátoru vedle hostince U Dubu. Po položení 5 kV kabelu byli v září napojení na síť první uživatelé. Pro zásobování vodou byla po dlouhých diskusích využita prameniště U Tří studní a Jüsselova louka na úpatí Ještědu. Práce na skupinovém vodovodu pro oba Hanychovy, Doubí, Pilínkov a Janův Důl začaly v říjnu 1925. Na jaře 1930 bylo na dolnohanychovském vodojemu instalováno dálkové vodoměrné zařízení. Pro odběr byla nejprve stanovena jednotná roční cena. Vodoměry byly odběratelům namontovány až v roce 1939. Ještědské prameny s vodojemy v Horním a Dolním Hanychově (po 1000 m²) jsou stále součástí vodovodního systému města. Ačkoliv obě části vždy vytvářely jeden celek se společným vybavením, měla jejich poloha vliv na rozdílný vývoj i po druhé světové válce. Nepočítáme-li rozložitý kravín při Puškinově ulici, vznikl v Horním Hanychově nový výrobní objekt až v roce 1995. Tehdy si ve Světelské ulici (čp. 263) vybudovala v rekordní době osmi týdnů skladové haly s administrativní budovou stavební firma Syner Tato část Liberce těží 1 nadále z přitažlivosti Ještědu, jehož vrchol leží na jejím katastru, zejména pak z turistického ruchu a zimních sportovních zařízení. Počet obyvatel od poloviny 19. století pozvolna klesá. Naproti tomu v Dolním Hanychově vznikl významný průmyslový podnik LIAZ a počet obyvatel stále roste. Jen novodobá bytová výstavba už nerespektuje katastrální hranice a přechází plynule vzhůru po ještědských svazích od sídlišť na pomezí s Horním Růžodolem přes kolonii finských domků a soubor řadových rodinných objektů pod Irkutskou ulicí až k rozptýlené individuální zástavbě pod lesem. Větší skupina rodinných domů vyrostla pro restauraci Růžový palouček a kolem Charbinské, Erbenovy, Strakonické a Bezručovy ulice. Proti kostelu postavila Jednota samoobsluhu. Starou požární zbrojnici u výhybny tramvaje nahradila nová (1980). Po roce 1989 se zde začaly objevovat provozovny různých menších firem.

PRŮMYSLOVÉ PODNIKY

využívaly sílu Ještědského (někdy také Mlýnského) potoka nebo dlouhého mlýnského náhonu, zbudovaného podél dnešních ulic Malodoubské, Ještědské a Táborské, ktery přiváděl jeho vody k janovodolskému mlýnu. Skelná huť, založená údajně Kateřinou 7 Redernu, zůstane asi navždy ve sféře nepravděpodobných dohadů, a tak nejstarším známým podnikem zůstává mlýn, postavený někdy v první polovině 17. století. Jednalo se pravděpodobně o dům čp. 42 pod otočkou tramvaje, zvaný později Keilmůhle. Pod ním vznikla později pila (čp. 31) a druhý mlýn (čp. 24). Vysoko nad nimi pod Bucharkou pracovala další pila s přádelnou bavlny (čp. 50), která roku 1878 vyhořela. Zanikla 1 jiná přádelna odpadové bavlny (čp. 130). Na hranici s Hlubokou se v Michlerové lomu (viz kapitolu o nerostných surovinách) těžil vápenec. Za první republiky pracovaly už jen dvě malé pily a drátovna s dřevařskou výrobou Ladislava Hejduka (čp. 151) z roku 1905, kde se vyráběly mj. žehličky, železa na chytání zvěře, pasti na myši, prádelní svorky atd. Tento podnik dnes patří Dřevozpracujícím závodům Frýdlant. stával tzv. Papiermůhle (čp. 62), který zbudoval roku 1792 frýdlantský papírnik Wenzel Knirsch. Proti tomu protestovali u mladoboleslavského krajského soudu papírníci z Rádla, Frýdlantu i odjinud. Protest byl zamítnut, neboť Anirsch se zavázal dodávat pro liberecké soukeníky dosud zdaleka dovážené speciální holandské papíry (tzv. Tuchspannen) "v pravé kvalitě a slušné ceně" Kdvž se po letech do Knirschovy rodiny přiženil pilínkovský obchodník přízí Stefan Wenzel, přeměnil papírnu v níťárnu a přádelnu o tisíci vřetenech (1882). Po sedmi letech zboural i starý Papiermůhle a na jeho místě postavil patrovou budovu. Vodní kolo vystřídal nejprve benzinový motor (1898) a pak "sací plvnový motor" (20 HP, 1901). Tehdy už dostal podnik elektrické osvětlení, ale na libereckou elektrárnu byl napojen až roku 1915.

Náhon využívaly 1 dva podniky postavené libereckým soukeníkem Christophem Ginzlem. Jako první vznikla přádelna (1830, čp. 90), která pak měnila majitele, až ji koupil raspenavský Wilhelm Ressel (1894), jehož jméno nesla až do druhé světové války. Po dvou letech sice vyhořela, ale byla znovu postavena. Od roku 1930 zde sídlila i továrna na počítací stroje Mira, komanditní společnost Petr Kovanic a spol. Druhým, o devět let mladším Ginzelovým podnikem, postaveným hned v sousedství, byla soukenka, přeměněná roku 1899 na obytný dům, v němž byla po čtyřech letech umístěna četnická stanice (čp. 92, zbořeno). Pokrok v industrializaci a přechod k velkovýrobě umožnila teprve nezávislost na vodní síle. Rozhodující úlohu měl tradičně textilní průmysl. Roku 1886 vznikla firma Feigl a Widrich, která st postavila mechanickou tkalcovnu (1893, čp. 114). Ta dostala už po třech letech vysokou přístavbu, později sklad (1900), strojovnu s kotelnou (1903) a další budovy. V rozšiřování a přestavbách se pokračovalo i za nové majitelky Mathildy Resselové, která podnik koupila roku 1912. Ještě před válkou vznikla vrátnice s jídelnou, šatnami a sklady. Situace dosud prosperující továrny se za války natolik zhoršila, že se roku 192] přeměnila na akciovou společnost Textilna. Těsně před hospodářskou krizí byl dokončen další objekt a sklad. V roce 1951 převzal objekty Textilany LIAZ, závod 03 .

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996)

Liberec VIII - Dolní Hanychov


1930 (Foceno z kopce, kterému jsme jako děti říkali "Mošnerák" , a učili se tam lyžovat. Dnes je tento kopec přepažený ulicí České mládeže,  která původně vedla pod kopcem. Jsou na něm nové domy a také firma Matador.)
1930 (Foceno z kopce, kterému jsme jako děti říkali "Mošnerák" , a učili se tam lyžovat. Dnes je tento kopec přepažený ulicí České mládeže, která původně vedla pod kopcem. Jsou na něm nové domy a také firma Matador.)
31.12.2020 - foto Ing. Rudolf Kittler
31.12.2020 - foto Ing. Rudolf Kittler
tady pohled 3D zhruba z místa pořízení fotky. Je to z kopečku, kde dnes ulice Č. Mládeže překlenuje trať a hned pod ním je hala. 3 domečky v popředí na staré fotce jsou vidět hned za halou uprostřed na snímku novém. (Jan Trpkoš)
tady pohled 3D zhruba z místa pořízení fotky. Je to z kopečku, kde dnes ulice Č. Mládeže překlenuje trať a hned pod ním je hala. 3 domečky v popředí na staré fotce jsou vidět hned za halou uprostřed na snímku novém. (Jan Trpkoš)
fotka zbourané základní školy v Hanychově, kam jsme chodili od 5.do 9.tridy (1. - 4.trida byla v budově naproti sokolovně- později tam byla mateřská školka) - odpovídá budově z příspěvku (archiv Alena Černá)
fotka zbourané základní školy v Hanychově, kam jsme chodili od 5.do 9.tridy (1. - 4.trida byla v budově naproti sokolovně- později tam byla mateřská školka) - odpovídá budově z příspěvku (archiv Alena Černá)

Kubelíkova čp. 36 / 58 v roce 1942

Kubelíkova čp. 36/58 v roce 1942 a 21.2.2021
Kubelíkova čp. 36/58 v roce 1942 a 21.2.2021

Kubelíkova čp. 37/52

Správná zima Leden 1987 - náš dům, který stával v Kubelíkově ulici. (archiv Jana Zahurancová)
Správná zima Leden 1987 - náš dům, který stával v Kubelíkově ulici. (archiv Jana Zahurancová)
Foto z roku 1996, kdy jsme ho prodávali. Byl naprosto v pořádku, opravený z venku i uvnitř... do pěti let ho noví majitelé zlikvidovali tím, že tam nevešla ani noha, která by se o dům postarala. (foto Jana Zahurancová)
Foto z roku 1996, kdy jsme ho prodávali. Byl naprosto v pořádku, opravený z venku i uvnitř... do pěti let ho noví majitelé zlikvidovali tím, že tam nevešla ani noha, která by se o dům postarala. (foto Jana Zahurancová)

Moji rodiče to od Bečkových koupili v roce 1978, žili jsme tam... pak mi maminka zemřela, dům i s pozemkem jsme s otcem v roce 1996 prodali firmě GALVANOPLAST FISCHER, s.r.o., kteří tvrdili, že si zde udělají zázemí pro vznikající firmu (u Plastimatu). Bohužel se tak nestalo... ani dům, ani pozemek neužívali, vše nechali zchátrat a postupně zbourat. Je mi velmi smutno, když někdy jedu okolo. Naši se tam hodně nadřeli. (autor příspěvku Jana Zahurancová)

Poté, co byl v roce 1956 v LIAZu Rýnovice postaven definitivní prototyp nákladního vozu Š 706 RT Trambus, byla následujícího roku zahájena jeho sériová výroba. Populární trambusy byly v desítkách modifikací vyráběny až do poloviny 70.let. (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)
Poté, co byl v roce 1956 v LIAZu Rýnovice postaven definitivní prototyp nákladního vozu Š 706 RT Trambus, byla následujícího roku zahájena jeho sériová výroba. Populární trambusy byly v desítkách modifikací vyráběny až do poloviny 70.let. (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)
Jednostranná skladba severočeského průmyslu, zaměřená dosud hlavně na textilní a sklářskou výrobu, se změnila rozvojem strojírenství. Je charakteristické, že žádoucí obrat nepřivodily fundované rozbory národohospodářů, ale napjatá mezinárodní situace a direktivní příkaz SSSR na zvýšení obranyschopnosti socialistického tábora. Čs. vláda na něj reagovala v říjnu 1951 rozhodnutím obnovit urychleně montáž letadel v Avia Letňany a automobilovou výrobu odtud přesunout do továren v Rýnovicích, Liberci - Dolním Hanychově a Mnichově Hradišti. Výstavba nového závodu (jako součást mladoboleslavského AZNP, později LIAZ) se stala prioritní politickou akcí. Také rychlost plnění vládního tajného úkolu číslo 601 byla bezpříkladná, takže už 2.1.1952 vyjel z bran rýnovického závodu první autobus Škoda 706 RO, je jasné, že taková překotnost se musela negativně podepsat na výrobě. Nedodržování kvality a neplnění plánu se přes všechno úsilí a obětavost stalo na několik let hlavním problémem.

(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

Pro fajnšmekry (nejen liberecké) městské dopravy jsem si dovolil udělat výtah z knihy: Autobusy v datech a číslech, Václav Raboch, Praha, 1971. Začíná kapitolou Škoda 706 RO. Proč to uvádím tady? Podvozky řady autobusů dělal LIAZ...
Pro fajnšmekry (nejen liberecké) městské dopravy jsem si dovolil udělat výtah z knihy: Autobusy v datech a číslech, Václav Raboch, Praha, 1971. Začíná kapitolou Škoda 706 RO. Proč to uvádím tady? Podvozky řady autobusů dělal LIAZ...
Finské domky v roce 1979 a 2020
Finské domky v roce 1979 a 2020

Výstavba 35 finských domků o 140 bytových jednotkách a prádelny v Liberci-Dolním Hanychově v ulicích Zemědělská, Ještědská, Brigádnická a Kubelíkova byla určena pro zaměstnance nedalekého n. p. Plastimat. Autorem urbanistické koncepce na principu zahradního města byl ing. arch. Miroslav Ulmann (6. 12. 1929 Turnov- 1. 11. 2009 Liberec) ze Stavoprojektu Liberec. Dřevěné montované domy typ OK 316 dodala finská firma Puutalo (Dřevěný dům) z Helsinek, přičemž každý dům se skládal ze 4 bytových jednotek o velikosti 2+1. Montované domy tvořily ve 40. - 60. letech 20. století jeden z nejvýznamnějších finských exportních artiklů, přičemž k největším odběratelům patřil tehdejší Sovětský svaz. Na našem území se lze s těmito domy setkat prakticky v každém kraji. Jejich popularita pramenila zejména z jejich variability, nízkých nákladů a nenáročné kompletace, která umožnila rychlé řešení poválečné bytové krize. Domky se vyznačují typickou severskou jednoduchostí a uměřenou elegancí. Kryje je sedlová střecha o mírném sklonu z vláknocementových šablon. "Hlavní" průčelí je otevřeno do zahrady většími okny a lodžiemi v přízemí a v patře. Vstupní část s verandou je situována u štítové stěny. Okenní rámy a dveře mají převážně barvu bílou, dřevěný obklad fasády vytvářejí svisle skládané latě s tmavě hnědým nátěrem. Navzdory svým skromným rozměrům poskytovaly "Finské domky" komfortní bydlení, což se odrazilo nejen v jejich značné oblibě, ale i faktu, že třebaže se počítalo s životností 30. let, svému účelu slouží dodnes.

(zdroj:  https://www.pamatkovykatalog.cz/finske-domky-15721489?fbclid=IwAR3ME3cdGWYaezFqOnp-m-wBeztKxQknvpmWDn-_0w4PUHkXHfdLGiINIyc  )

Finské domky (60.léta)

Pro urychlení bytové výstavby bylo z Finska získáno 35 dřevěných montovaných dvoudomků se 140 byty, určenými hlavně pro pracovníky Skloexportu. V letech 1961 - 1963 byly rozmístěny podle zastavovacího plánu Stavoprojektu (Miroslav Ulmann) v Dolním Hanychově).

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

 jedna z roku 1967 před č.p. 282 ( archiv P.Šubrt)
jedna z roku 1967 před č.p. 282 ( archiv P.Šubrt)

No jo..... "herna" Starý horizont nejlepší!!!!! Zlatá 90tá....... Tahle doba je šílená....Myslím si,že kdyby nebyly facebooky atd. tak by to mohlo být lepší. Lidé by se více scházeli. (komentář David Drapák)

2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)

Restaurace Horizont, 1994.

Z venku i zevnitř. (archiv Petr Kolín)

2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)

Od roku 1965 bylo slíbeno vybudování "obchodního domu v malém" na rohu Kubelíkovy ulice (potraviny, maso, zelenina, mlékárna, galanterie, obuv). Středisko obchodu a služeb Horizont (n. p. Pozemní stavby Liberec) bylo ovšem otevřeno až v květnu 1985 (drogerie, prádelna, kadeřnictví, ovoce a zelenina, provozovna Textilkombinátu a Obnovy). Restaurace (s bufetem a cukrárnou) a potraviny (taktéž prodejna masa a rybárna) byly v provozu 3. června 1985. Pamatujete mlýnek na kávu v prodejně potravin? Od září 1985 měl v Horizontu prostory Klub Parku kultury a oddechu (kapacita 100 osob, kurzy jazyků, šití, besedy, promítání filmů), a přibyla pedikúra a kosmetika.

V únoru 1986 se zde v krytu otevřela i pobočka Vědecké knihovny Václava Kopeckého. (autor komentáře Petr Ruprecht)

Křižovatka Ještědská - Kubelíkova a dočasná konečná tramvaje v dubnu 2001. (K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Křižovatka Ještědská - Kubelíkova a dočasná konečná tramvaje v dubnu 2001. (K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Březen 1983 a T2 č. 33 (ex 13) vyjíždí z výhybny Kubelíkova na jednokolejku do Dolního Hanychova. (archiv Boveraclubu)
Březen 1983 a T2 č. 33 (ex 13) vyjíždí z výhybny Kubelíkova na jednokolejku do Dolního Hanychova. (archiv Boveraclubu)
Souprava T3SUCS č. 72+73 s reklamou "Vitana" si to 15.3.1997 šine kolem bývalé výhybny Kubelíkova po provizorní trati do Horního Hanychova. Snímek z kartotéky Gisberta Jäkla.
Souprava T3SUCS č. 72+73 s reklamou "Vitana" si to 15.3.1997 šine kolem bývalé výhybny Kubelíkova po provizorní trati do Horního Hanychova. Snímek z kartotéky Gisberta Jäkla.
Kubelíkova ulice v roce 1994. Zdroj: commons.wikimedia.org
Kubelíkova ulice v roce 1994. Zdroj: commons.wikimedia.org
Na snímku Gisberta Jäkla ze dne 20.května 1979 projíždí vůz T2 č.7 po jednokolejné trati napříč křižovatkou ulic Ještědské a Kubelíkovy. Zde tramvaje přejížděly z jedné strany komunikace na druhou. Před novou samoobsluhou v pozadí zaujme pozornost reklamní poutač n.p. Plastimat. (text Zdeněk Mazánek)
Na snímku Gisberta Jäkla ze dne 20.května 1979 projíždí vůz T2 č.7 po jednokolejné trati napříč křižovatkou ulic Ještědské a Kubelíkovy. Zde tramvaje přejížděly z jedné strany komunikace na druhou. Před novou samoobsluhou v pozadí zaujme pozornost reklamní poutač n.p. Plastimat. (text Zdeněk Mazánek)
Rok 1983 a nová souprava T3SU č. 53+54 přejíždí křižovatku ulic Ještědská a Kubelíkova na pozadí staveniště krytu civilní obrany (prodejna Horizont) pracovníky nápravně výchovného ústavu Minkovice. (archiv Boveraclubu)
Rok 1983 a nová souprava T3SU č. 53+54 přejíždí křižovatku ulic Ještědská a Kubelíkova na pozadí staveniště krytu civilní obrany (prodejna Horizont) pracovníky nápravně výchovného ústavu Minkovice. (archiv Boveraclubu)
Kubelíkova (archiv J.Hůlka)
Kubelíkova (archiv J.Hůlka)
Liberecká T2 č. 33 (ex. 13) 25.2.1983 míří Ještědskou ulicí na konečnou do Dolního Hanychova. (archiv Boveraclubu)
Liberecká T2 č. 33 (ex. 13) 25.2.1983 míří Ještědskou ulicí na konečnou do Dolního Hanychova. (archiv Boveraclubu)
Dolní Hanychov  13.2.1927 a 1.3.2020
Dolní Hanychov 13.2.1927 a 1.3.2020
Že by tak rok 1991? Dolní Hanychov, 2 x T3 SUCS, č. 76+77. Foto MiR.
Že by tak rok 1991? Dolní Hanychov, 2 x T3 SUCS, č. 76+77. Foto MiR.
Rok 1997 (Foto Tomáš Krebs)
Rok 1997 (Foto Tomáš Krebs)
Erbenova 127/12 (M.Gergelčík)
Erbenova 127/12 (M.Gergelčík)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Dolní Hanychov "U dubu" (M.Gergelčík)
Dolní Hanychov "U dubu" (M.Gergelčík)
Nemám nic proti sdělení že "MÍR MUSÍ BÝT UHÁJEN PRO ŠTĚSTÍ VŠECH LIDÍ" Nikdy jsem ovšem nepochopil, proč se tuto informaci dozvídám uprostřed tramvajové smyčky na konečné "U Dubu". Zrovna tak již asi nezjistím proč umělec na plastiku umístil pod úderné heslo logo "LIAZ"  🤪 (zastávka tramvaje Dolní Hanychov, 1996) (archiv M.Fogl)
Nemám nic proti sdělení že "MÍR MUSÍ BÝT UHÁJEN PRO ŠTĚSTÍ VŠECH LIDÍ" Nikdy jsem ovšem nepochopil, proč se tuto informaci dozvídám uprostřed tramvajové smyčky na konečné "U Dubu". Zrovna tak již asi nezjistím proč umělec na plastiku umístil pod úderné heslo logo "LIAZ" 🤪 (zastávka tramvaje Dolní Hanychov, 1996) (archiv M.Fogl)
Ještědská ulice. Zastávka tramvaje Kubelíková (M.Gergelčík)
Ještědská ulice. Zastávka tramvaje Kubelíková (M.Gergelčík)
Báskobystrická ulice
Báskobystrická ulice
15.5.1921 na hanychovské trati zřejmě někde u výhybny Eiche.
15.5.1921 na hanychovské trati zřejmě někde u výhybny Eiche.
Pátek 5.5.1995, výhybna a smyčka Dolní Hanychov a druhý provozní den v Liberci pro vůz T2R č. 21 (ex Ova 594, ex UnL 152). Vlevo T3SU č. 50. (archiv Boveraclubu)
Pátek 5.5.1995, výhybna a smyčka Dolní Hanychov a druhý provozní den v Liberci pro vůz T2R č. 21 (ex Ova 594, ex UnL 152). Vlevo T3SU č. 50. (archiv Boveraclubu)
Dolní Hanychov - Ještědská čp.18584 v roce 1938 a 12.4.2020
Dolní Hanychov - Ještědská čp.18584 v roce 1938 a 12.4.2020
Dolní Hanychov "U dubu" (M.Gergelčík)
Dolní Hanychov "U dubu" (M.Gergelčík)
Pátek 23. září 1983, Ještědská ulice a výhybna se smyčkou Dolní Hanychov. Autobus Karosa č. 422 na náhradní dopravě za tramvaj do Hanychova. Ve výhybně stojí T3 č. 31 z roku 1965.
Pátek 23. září 1983, Ještědská ulice a výhybna se smyčkou Dolní Hanychov. Autobus Karosa č. 422 na náhradní dopravě za tramvaj do Hanychova. Ve výhybně stojí T3 č. 31 z roku 1965.
Možná jste si taky obcas skočili na dvě decky 🍹 do restaurace/vinárny U dubu (1994). (archiv Petr Kolín)
Možná jste si taky obcas skočili na dvě decky 🍹 do restaurace/vinárny U dubu (1994). (archiv Petr Kolín)
Erbenova ulice 61/7 (archiv Milan Šír st.)
Erbenova ulice 61/7 (archiv Milan Šír st.)

Podle novinového článku ze soboty 25.4.1964

se budovala tramvajová smyčka v Dolním Hanychově, podle snímku Erwina Cettinea bychom ale místo obtížně lokalizovali.

Logo školy (obsahuje ještě vnitřní nápis "škola pro život, radost a sport")
Logo školy (obsahuje ještě vnitřní nápis "škola pro život, radost a sport")

24.3.2021 foto Petr Ruprecht

Původní první stupeň ZDŠ Ještědská (čp. 83/120), dům adaptovaný na školu v roce 1858.
Původní první stupeň ZDŠ Ještědská (čp. 83/120), dům adaptovaný na školu v roce 1858.
Sokolovna naproti prvnímu stupni původního objektu ZDŠ Ještědská, postavená roku 1910.
Sokolovna naproti prvnímu stupni původního objektu ZDŠ Ještědská, postavená roku 1910.
Torzo postranních budov druhého stupně původní ZDŠ Ještědská, křižovatka Banskobystrická a Ještědská.
Torzo postranních budov druhého stupně původní ZDŠ Ještědská, křižovatka Banskobystrická a Ještědská.
Postranní vchod pro školáky.
Postranní vchod pro školáky.
Hlavní přístup do novodobé ZŠ Ještědská
Hlavní přístup do novodobé ZŠ Ještědská
Hlavní vchod
Hlavní vchod
Hlavní vchod a vstup do pergoly
Hlavní vchod a vstup do pergoly
Mozaika v jídelně školy
Mozaika v jídelně školy
Školní jídelna
Školní jídelna
bazén
bazén
sauna
sauna
Tělocvična
Tělocvična
Učebna pro přírodopis
Učebna pro přírodopis
Hřiště a dráha (vpravo původně škvárové hřiště a betonový povrch)
Hřiště a dráha (vpravo původně škvárové hřiště a betonový povrch)
Vpravo zadní strana budov původní školy
Vpravo zadní strana budov původní školy
Pohled na vchod prvního stupně
Pohled na vchod prvního stupně
Vpravo cesta od hlavního vchodu okolo tělocvičny do Erbenovy ulice
Vpravo cesta od hlavního vchodu okolo tělocvičny do Erbenovy ulice

ZŠ Ještědská

S myšlenkou třináctitřídní školy v Hanychově přišel Severočeský krajský národní výbor už zkraje roku 1968. V dubnu 1972 měly podle novin Vpřed začít práce na výstavbě čtyř pavilónů. Generální dodavatel stavby - podnik Družba Liberec však neplnil úkoly, a tak už v září 1972 převzal výstavbu Stavokombinát Liberec. Ke konci roku 1973 se chystal předat první část k užívání... Hezký novoroční dárek pracujících libereckého Stavokombinátu (týdeník Vpřed, 8. 1. 1974)

Nejen drobné opravy

Hned v úvodu je třeba říci, že jsme byli překvapeni rozsahem akce, o níž bude řeč. Nejen my, ale jistě i ostatní občané mají stále utkvělou představu, že podnik ONV Stavokombinát se zabývá pouze údržbou a drobnými opravami. Pravdou je, že tyto úkoly tvoří značnou část náplně podniku, ale kromě toho, a o tom svědčí i námi "ostře sledovaná stavba", zajištuje Stavokombinát i několikamiliónové novostavby pro rozvoj našeho okresu. A sem bezesporu v současné době především patří výstavba nové moderní školy v Hanychově, jejíž hodnota bude po dokončení 17 miliónů korun.

Neslavný začátek stavby

Ano neslavný začátek stavby, který však nepatří na vrub Stavokombinátu, ale na svědomí ho mají liberecké stavebněmontážní družstvo Družba a Konstruktiva Teplice. Tyto dvě organizace začaly před třemi lety s výstavbou. Slovo výstavba uvádíme jen velmi váhavě, protože práce byly zahájeny zcela nelogicky od nejjednodušších pavilónů. Proč nelogicky? Inu proto, že kotelna a ostatní komunikační a jiná zařízení měla být umístěna právě v nejsložitějším pavilónu, který si však Družba a Konstruktiva schovávaly až nakonec. Důsledek - i když by třeba byly dostavěny ony jednoduché pavilóny, nebylo by možné v nich vyučovat. Je však možné, že si odpovědní pracovníci z jmenovaných stavebních organizaci jen potřebovali co nejrychleji "ulehčit" od investic s vědomím, že stavbu stejně nedokončí, a že si za ně bude muset lámat hlavu někdo jiný. Bohužel, jejich úvahy byly správné. Jak Družba, tak Konstruktiva daly po několika měsících "ručičky pryč", a téměř půl roku nebylo na stavbě vidět živáčka. A přitom děti z vedlejší staré školy, jejíž stav byl vrcholně havarijní, zoufale čekaly na novou budovu. Jejich znepokojení bylo zcela na místě, protože vzhledem k neudržitelnému stavu staré školy, musejí nyní jezdit do okolních škol a učit se na směny.

Začal kolotoč

Začal doslova kolotoč. Hledal se dodavatel, hledaly se volné kapacity. Nakonec přišlo direktivní rozhodnutí: stavbu převezme Stavokombinát. To bylo v květnu 1972. Liberecké stavbaře nečekal lehký úkol. Rovnýma nohama padli do "guláše", který uvařily Družba a Konstruktiva, a teď si měli poradit i s tíživým termínem, který zněl: dokončit v srpnu 1975. Díky odpovědnému přístupu pracovníků Stavokomblnátu se celý kolotoč zastavil a co víc: rozhodli se předat dva pavilóny do užívání do konce roku 1973 včetně zatím nouzového vytápění, vedení vody apod. tak, aby se už od prvního čtvrtletí 1974 mohlo 640 žáků učit v novém prostředí. K tomuto tak trochu troufalému rozhodnutí však zdaleka nestačilo sepsat "nějaký" závazek. Bylo třeba mnoha a mnoha dřiny a někdy až nadlidského úsilí všech, kteří na stavbě pracovali. Snad nejhorší to bylo loni v zimě, kdy bylo nutné sníh nesníh, mráz nemráz, stavět a stavět. Taková oběť se podle slov výrobního náměstka Stavokombinátu Miloslava Sejkory a stavbyvedoucího na hanychovské škole Josefa Urbana snad ani nedá věrně popsat a stoprocentně ohodnotit.

Lidé však dřeli, hodně pomohli i důchodci. A výsledek? Dva pavilóny byly předány investorovi 28. prosince 1973 včetně nutných inženýrských sítí. Když jsme stavbu navštívili, stěhoval se do nových tříd nábytek, všude bylo teplo, a určitě nebudeme přehánět, když napíšeme, že hanychovská škola bude po dokončení patřit k nejmodernějším školám v Liberci. Za několik dní - 15. ledna - proběhne ve dvou dokončených pavilónech kolaudace a když všechno dobře dopadne, zasednou žáci do lavic už 21. ledna. Určitě ale nezasednou pracovníci Stavokombinátu. Čeká je další náročná a odpovědná práce na zbylých dvou pavilónech. V posledních měsících loňského roku si na těchto dvou objektech doslova "mákli", aby se dalo uvnitř pracovat i v zimě, a nedošlo tak ke zdržení. Obzvláště ten pavilón, kterému zde všichni říkají "složitý", si jistě vyžádá mnoho a mnoho práce. Ale potom to bude stát za to! Bude zde kuchyň s jídelnou, tělocvična s galerií pro diváky, bazén, kotelna, a celá rada dalších zařízení, nezbytných pro kvalitní chod školy. V prostorách tělocvičny se ještě před několika dny "proháněl" buldozer, ale už to nebude dlouho trvat, a budou zde parkety. A pak už sem ten buldozer těžko někdo pustí. Dětí se asi nejvíc těší na bazén. Zatím v něm stojí spodní voda, ale až tam bude ta "normální", bude to určitě prima. Škola bude mít po dokončeni 24 tříd, 8 speciálních učeben, 4 1 bytovou jednotku a zařízeni, které bude uloženo ve "složitém" pavilónu. Celkově tady bude každý den trávit školní léta téměř 1000 žáků. Věříme, že všichni pracovníci Stavokombinátu, ať už stavbyvedoucí Josef Urban, mistři, řemeslníci i dělnici, udělají všechno pro to, aby stavba hanychovské školy "odsýpala" aspoň jako dosud. Za odevzdanou práci jim patří dík a do další činnosti jim přejeme moc a moc úspěchů. (J. Honzík, foto autor a Chlubný)

Nová škola v Liberci

(týdeník Průboj, 16. 1. 1974) Včera se v Liberci - Hanychově konala úřední kolaudace 2 pavilónů školy typu Brno-Lesná. Díky úsilí mnoha lidí, jednak pracovníků Stavokombinátu, jednak závodu Liaz, který ze svých zdrojů páry objekty vytápí, ale i řady subdodavatelů, mohou zasednout do lavic moderních tříd žáci hanychovské devítiletky již v pondělí 21. ledna. Je to dvacet měsíců před plánovaným termínem dokončení areálu školy, která má být předána investorovi v srpnu 1975. Nejmodernější škola na Liberecku bude mít dvacet čtyři třídy, osm speciálních učeben, kuchyň se školní jídelnou, tělocvičnu a galerii pro diváky, bazén a vlastní zdroj tepla. Prostory nové hanychovské školy, na jejíž zbudování se vynakládá asi dvacet tři milióny korun, bude od podzimu roku 1975 naplňovat kolem tisíce žáků. Pozn. Srovnáváno pravděpodobně se Základní školou a Mateřskou školou Brno, Blažkova 9, www.zsblazkova.cz

Škola v Hanychově před dokončením (týdeník Průboj, 20. 2. 1975)

Nová škola v liberecké čtvrti Dolní Hanychov je před do končením. Děti ze samého podhůří Ještědského pohoří v moderních objektech typu Brno-Lesná najdou vše, co potřebují pro pokrokovou výuku, pro tělovýchovu, sport, ale i pro své mimoškolní zájmy. Ve škole se už vyučuje, zatímco v posledním, čtvrtém pavilónu, jsou dosud "pány" zedníci, tesaři a instalatéři Stavokombinátu. Dokončují bazén, druhou největší tělocvičnu okresního města, saunu, sprchy, ale i prostornou kuchyň a školní jídelnu společně s halou pro odkládání oděvů hostů školy při schůzkách rodičovského sdružení či při sportovních akcích, o něž zde jistě nebude nouze. V objektech, které už slouží vyučování, je kromě tříd i několik speciálních učeben: pro chemii, fyziku, pro brannou výchovu a výtvarné práce. Je zde však i ordinace zubního lékaře pro šest okolních škol. V Hanychově je jedno z nejmodernějších zubolékařských školních zařízení. Připravena je i místnost pro síň bojových tradic, která bude otevřeno letos při oslavách historických májových dní. Na dolním snímku Františka Janků jsou žákyně devátého ročníku při výuce ve cvičné kuchyňce, kde se pod dohledem učitelky Aleny Mrklasové (vlevo) učí připravovat jídla. Výuka začíná rozpočtem, nákupem potravin, uvařením a končí výukou prostírání. Při stolováni děvčata ochutnají uvařené dobroty. (Miroslav Klaban, Liberec)

Moderní škola v Horním Hanychově (týdeník Vpřed, 28. 2. 1975)

Pro lepší výuku a život dětí

Ta nová škola v liberecké čtvrti Dolní Hanychov, postavena pro děti se samého podhůří ještědského pohoří, je stavbou vpravdě historickou. Už se v ní sice učí, ale zrovna v den naší návštěvy zde byla kolaudace pergoly - spojovací chodby do jednotlivých pavilonů - a v jednom objektu jsou ještě "pány" zedníci, truhláři, tesaři a instalatéři. Nemá to tedy ředitel školy František Jelínek spolu se svým zástupcem soudruhem Suchánkem nijak snadné. Kromě plánů výuky má po ruce i stavební plány - vždyť často je potřeba do nich nahlédnout se stavbyvedoucím libereckého Stavokombinátu Josefem Urbanem. Využili jsme přítomnosti stavbyvedoucího při kolaudaci pergoly a zeptali se, kdy vlastně bude škola úplně dokončena. "Máme smlouvu do 31. srpna letošního roku. Dnes už jsou hotovy tři pavilóny..." Jak to vlastně bylo s postupem na stavbě? "Původním dodavatelem byla Družba - ale ta svou kapacitou nestačila, práce vázly, postup výstavby byl pomalý. Po řadě jednání na okresním a na městském národním výboru bylo rozhodnuto, že stavbu převezme Stavokombinát. Při přejímce byl stav neutěšený, ale přesto se nám podařilo na podkladě socialistických závazků našich pracovníků polovinu objektů předat před termínem. A tak 18. ledna minulého roku se začalo učit ve dvou objektech a od září se vyučuje ve třetím pavilónu. V září letošního roku bude už v provozu celá škola." Při slovech stavbyvedoucího jsem si vzpomněl na tu dlouho rozkopanou pláň, kde se pak celé měsíce nic nedělo, a zdejší občané spolu s návštěvníky Ještědu jen kroutili hlavou, proč se nepokračuje, "že se zase něco rozdělalo a najednou nic ...". Teď tedy mají řemeslníci co dělat, aby dohnali zpoždění, a aby to za těch šest měsíců všechno stihli 7 - ale když splnili svůj závazek na zkrácení výstavby ti předešlých objektů, určitě dodrží i tento termín. Pod jejich rukama vzniká bazén, sauna, sprchy, druhá největší tělocvična Liberce, prostorná kuchyň a školní jídelna s halou na odkládaní oděvů při schůzích SRPŠ, případně při sportovních akcích, o které zde asi nebude nouze. A je dobře, že návštěvníci nemusí chodit přes chodby a prostory, které slouží pro výuku děti. Vždyť v těch vyučovacích objektech je to tak pěkné, že se člověk úplně boji "šlápnout". Světlé, prostorné třídy, učebny chemie, fyziky, výtvarných prací, učebny pro brannou výchovu, výuková kuchyňka pro žákyně devátých ročníků, ordinace zubního lékaře, školní knihovna, síň bojových tradic - připravená k otevření při slavných májových dnech... Při návštěvě hanychovské školy jsem si vzpomněl na své dětství. Tehdy jsme považovali za přepych několik sprch - a to tenkrát, před začátkem druhé světové války, byla naše škola jednou z nejmodernějších měšťanek; jinde neměli kromě ponurých tříd s kamny na uhlí a nepohodlných lavic nic jiného. O mléčných přesnídávkách, která nyní dětí dostávají, se nám ani nesnilo. Oč modernější a vybaveněji jsou nové školy libereckého okresu, v nichž se klade důraz na pokrokovou výuku, kde audiovizuální pomůcky jsou samozřejmostí, kde snad nechybí nic, kde má "zelenou" každá snaha naučit děti co nejvíce. I v tom spočívá přednost socialistického zřízení, které potřebuje každého člověka dokonale připraveného pro život. (M. Klaban)

Henychovi následovníci

(týdeník Vpřed, 22. 4. 1975) Henych, Beran, Šimon, Fajstavr - prakticky celá československá špička v běhu na lyžích - je soustředěna v Liberci. Ale již dnes je nutno myslet na ty, kteří jednou půjdou v jejich stopách. Jedním z významných kroků k rozvoji lyžařského sportu bude nepochybně otevřeni lyžařské sportovní třídy v ZDS v Dolním Hanychově v příštím školním roce. A protože trenéři i cvičitelé chtějí do této třídy soustředit opravdu ty největší lyžařské talenty, uspořádají ve dnech 23. a 30. dubna vždy v 16 hodin náborový sraz chlapců a děvčat ve věku 10-11 let u kapličky na Horské třídě v Ruprechticích. Zvou všechny chlapce a děvčata, kteří mají zájem o krásný sport - běh na lyžích.

Také v Hanychově slavnostní nálada (týdeník Vpřed, 5. 9. 1975)

Zahájení nového školního roku proběhlo v nové hanychovské škole o něco slavnostněji, než v jiných školách. Právě 1. září totiž předali pracující okresního stavebního podniku Stavokombinát do užívání poslední, nejnáročnější pavilón nové základní devítileté školy. Novou stavbu si se zájmem prohlédla celá řada hostů v čele s poslancem České národní rady a předsedou MěstNV v Liberci Františkem Holubem. Největší pozornosti se pochopitelně těšil bazén s ohřívanou vodou, tělocvična, pěkná sauna, dílny, ale i moderní kuchyň s jídelnou. Přešlo, že pro Stavokombinát byla výstavba hanychovské školy jednou z největších investičních akcí v historii podniku, vyrovnali se s ní stavbaři se ctí. Přitom problémy, které začaly už převzetím rozestavěného objektu, nebyly rozhodně malé. O to větší váhu mají pochvalná slova, která pronesl na adresu ředitele podniku soudruha Šulce, stavbyvedoucího soudruha Urbana i všech dalších pracujících Stavokombinátu, předseda městského národního výboru soudruh Holub, o to cennější je upřímná radost děti, kterou projevovaly při první prohlídce nového pavilonu, radost, jež byla odměnou i pro učitele a rodiče, kteří odpracovali stovky hodin na přípravě prostor před zahájením školního roku.

Doplňují architektonický záměr (týdeník Vpřed 21. 5. 1976)

Na mnohých budovách umístěných nejen v našem městě, ale i jinde v naší vlasti, můžeme spatřit umělecká výtvarná díla, která nejenže vhodně doplňují architektonický záměr stavitelů, ale zároveň působí i na estetickou stránku budovy. Vhodně skloubit architekturu s uměním a neopomenout přitom hlavně účelnost, to je jeden z požadavků, kladených na naše architekty, urbanisty, výtvarníky a další. Na snímku - J. Dejdy - je zachycen basreliéf "Lipová kytice", který je umístěn na budově ZDS v Horním Hanychově v Liberci. Autor tohoto díla - O. Novotný - tak ukázal, že i budova školy může posloužit k estetické výchově dětí.

Hezký dárek školákům (týdeník Průboj, 29. 10. 1977)

Hanychovská devítiletka v Ještědské ulici v Liberci patří k nejmodernějším v našem kraji. Škola pavilónového typu má na vysoké úrovni sportovní vybavení - prostornou tělocvičnu, plavecky bazén, a od nedávných dnů i nádherné víceúčelově asfaltové hřiště. Na malé slavnosti, kdy bylo hřiště slavnostně předáváno do užívání, se sešli všichni, kteří měli s výstavbou tohoto sportovního stánku hodně společného. At již to byli zástupci státních orgánů, občanských výborů z blízkého okolí, sdružení rodičů a přátel školy nebo patronátního podniku Stavokombinát. Ředitel školy Milan Zalabák poděkoval všem, kteří se na výstavbě hřiště podíleli, jehož hodnota představuje přes půl miliónu korun, a vyjádřil přesvědčení, že nový stánek bude sloužit nejen žákům školy, ale i všem občanům z blízkého okolí. Zvláště ocenil práci zaměstnanců Stavokombinátu, kteří i při náročných úkolech na významných stavbách v okrese dokonce v Hanychově odpracovali navíc ještě 300 brigádnických hodin. Jeho dík patřil i občanům, kteří zde pracovali v rámci plnění volebního programu, rodičům i žákům školy. Během roku vyrostlo u ZDŠ v Hanychově víceúčelové asfaltové hřiště s možností Instalace dvou kurtů na odbíjenou, košíkovou nebo tenis, 280 m dlouhou tříproudovou dráhou se 110 m dlouhou rovinkou, dvě doskočiště, dva sektory pro vrh koulí a hod diskem, hřiště na kopanou 65 × 40 m, překážková dráha pro branné sporty, posilovací zařízení, sprchový kout. Celý prostor je dokonale odvodněn, i po sebeprudším lijáku je hřiště nejdéle do 12 hodin způsobilé provozu. Školáci ZDŠ v Ještědské ulici v Liberci, kde již třetím rokem úspěšně pracují specializované sportovní lyžařské třídy, tak dostali takřka v předvečer vyvrcholení oslav 60. výročí velmi hodnotný dárek. (ktd) Pozn. Věra a Miloslav Funtánovi se věnovali dětem v Hanychově v tehdejším pionýru už asi od roku 1964 do roku 1989.

Je to jejich tábor (týdeník Vpřed 21.7.1981)

Život u pionýrských táborech už pulsuje naplno a pionýři v nich prožívají dvě desítky dní plných zážitků, na něž budou vzpomínat hodně dlouho. Ne všude však přijdou pionýři a jejich vedoucí k hotovému; leckde musí nejdříve pořádné přiložit ruku k dílu a teprve potom mohou všichni užívat plodů své práce - jako je tomu pionýrském táboře základní devítileté školy v Liberci-Dolním Hanychově. "My jsme museli poctivě odmakat čtyři tisíce dvě stě brigádnických hodin od roku 1979, kdy jsme získali prostory pro zřízeni našeho tábora na břehu Mlýnského rybníka v Černousích," konstatuje vedoucí pionýrské skupiny této školy Jindřich Jehlička. "Na letošek jsme si určili odpracovat tisíc hodin. Pomáhali především oddíloví vedoucí, ale i pionýři, rodiče a členové učitelského sboru, protože tábor se stal záležitostí celé školy. A proto jsme také už v polovině května závazek překročili o šest set hodin." Tábor byl sice k užívání už v roce 1979, ale Hanychovští se nechtěli spokojit s nějakým provizóriem. Chtěli mít svou základnu skutečně pěknou, aby sem bylo možno jezdit i mimo červenec a srpen (a taky sem jezdí), a proto není divu, že vedoucí oddílů u Černousích odpracují v průměru sto až sto padesát hodin ročně. "Ale například oddílový vedoucí Václav Pokorný má na svém kontě i tři sta hodin za rok," doplňuje Jindřich Jehlička. A pak jsem slyšel slova, která nemohou pronést v každé škole: "Máme devětadvacet oddílů a nemáme pro ně nedostatek vedoucích. Většinou jsou to bývalí žáci školy, kteří nám zůstali věrni a z pionýrů se vypracovali až na oddílové vedoucí. A například Vašek Pokorný, o němž jsem hovořil, pracuje nyní u Pozemních stavbách a jeho odbornost nám při výstavbě tábora přijde velmi vhod." Věřím. A současně přemýšlím o dobré politickovýchovné práci jak v pionýrské skupině, tak celého učitelského sboru v čele s ředitelem Milanem Zalabákem, který rovněž fandí klukům i děvčatům při snaze vlastní prací "vyalabastrovat" jejich tábor. "Patronátní závod LlAZ Hanychov nám pomáhá, dává k dispozici svůj autobus pro brigádníky, ale jinak všechny opravy a úpravy financujeme sami ze sběru a brigád," vysvětluje ředitel školy. "Ročně máme za sběr a brigády osm až deset tisíc korun a všechno jde na pionýrský tábor." Soudruh Jehlička hovořil i o pomoci učitelů při brigádnických pracích v Černousích. Místopředsedkyně závodního výboru ROH Božena Holinová, která má "pod palcem" plnění socialistických závazků členů základní organizace ROH, se jen podívala do přehledu o plnění a hned mohla říci, že k 30. květnu zde už učiteléodboráři odpracovali 415 hodin. Spolupráce všech vede k úspěšnému cíli. V dolnohanychovské devítiletce se nevyhýbá pomoci nikdo - pomáhají při dobré věci pionýři, oddíloví vedoucí, učitelé i rodiče. A tak by nebylo divu, kdyby při odjezdu se rodiče se svými ratolestmi neloučili slovy: "Tak tam buď hodný," ale spíše: "Koukej uchránit všechno v pionýrském táboře!" Vždyť to všechno, co tam bylo za ty roky uděláno, je vlastně všech. (Miroslav Klaban)

V Černousích je veselo (týdeník Vpřed, 27. 7. 1982)

Krátce poté, co jsem opustil před branou pionýrského tábora v Černousích služební auto, jsem rovnýma nohama upadl doprostřed sportovní olympiády, která zaměstnávala téměř všechny účastníky. Před správní budovou se mé ujal vedoucí tábora Jindřich Jehlička, a místo dlouhého povídání jsme se vydali za děvčaty a chlapci do okolní přírody, neboť tam pravé plnili jednotlivé disciplíny. Po malých družstvech pobíhali z místa na místo a u jejich zápisníku se hromadily body za dosažené výkony. Kromě běhu šplhali na laně, skákali snožmo trojskoky, plavali k vytyčenému bodu a zpět, překonávali "propast" zavěšeni na laně, na větvi stromu museli udělat několik shybů o podobně. Všude na ně čekali oddíloví vedoucí a instruktoři, kteří dbali na jejich bezpečnost a také hodnotili sportovní úsilí. Teprve po prohlídce všech stanovišť olympiády jsme si s Jindrou sedli a začali si povídat o prázdninovém pobytu pionýrů ze základní školy Ještědská tady v Černousích. J. Jehlička: "Devatenáctidenní pobyt v táboře, jenž patří pionýrské skupině při ZS Ještědská v Liberci, je opravdovým vyvrcholením celoroční práce s dětmi. Velkou výhodou je, že se všichni navzájem dobře známe z mimoškolní činnosti, které se jako oddíloví vedoucí a instruktoři po celý rok věnujeme. Máme tady šedesát dětí od třetí do sedmé třídy a patnáct dospělých. Náplň táborového života vychází zcela z plnění podmínek táborových plamenů a cest, kdy dětí plní například průzkumnickou stezku, přírodovědnou stezku, stezku šikovných rukou, hygieny a podobné. V programu nescházel ani turistický závod všestrannosti, noční orientační běh a samozřejmé právě probíhající táborová olympiáda. Prováděli jsme i plavecký, kanoistický a střelecký výcvik. Z dřívějších zkušenosti víme, že děti chtějí stále v něčem soutěžit, a tak jsme pro ně připravili soutěž "30", kde se boduje chování, pořádek ve stanech, služba a další. Velké oblibě se těší "táborová rosnička" která spočívá v určování počasí na příští den, což většině dětí zatím plně vychází. Kazdy večer pak máme u táboráku "Večerník", kdy jednak hodnotíme právě končící den, vyprávíme si anekdoty a zpíváme. Během pobytu mezi nás také přišli požárníci z Liberce, kteří nám předvedli požární techniku. Dnes čekáme další návštěvu, kterou budou příslušníci ostrahy státních hranic z Habartic. Ti nám předvedou 10 ukázky výcviku služebních psů. Myslím si, že děti tady mají všechny podmínky k sportovnímu i kulturnímu vyžití a domů si přivezou spoustu dojmů a nově navázaných přátelství. No závěr bych chtěl poděkovat MNV ve Višňové a LSD Jednota, kteří nám pomáhají zabezpečovat chod pionýrského tábora."

Co do mozaiky ještě patří

1904 hostinec a obecní úřad (pošta) na křižovatce "U Dubu"

1919 dokončen Kostel sv. Bonifáce (stavba 1915-1919)

Historie Libereckých automobilových závodů (LIAZ) v Hanychově se začala psát v roce 1951, kdy sem byla převedena část výroby nákladních automobilů a autobusů Škoda (výroba hlavních dílů a montáž motorů řady RT, a výroba náprav řady MT). Samostatný podnik LIAZ vznikl 1. ledna 1953. V roce 1958 pod něj připadla i ostašovská slévárna.

1956 v provozu zimní stadion s umělým kluzištěm v Jeronýmově ulici

V srpnu roku 1960 se začal stavět Plastimat v Kubelíkově ulici. Provoz zahájil v roce 1963, kdy byla do Liberce přesunuta výroba z jabloneckého podniku. Tehdy ještě nebyla dokončena administrativní budova.

V roce 1961 započaly práce na montovaných finských domcích (v roce 1962 jich stálo 5 z plánovaných 35, dokončeny v roce 1963). V dubnu 1964 byla pro obyvatele otevřena i prádelna. Ubytování bylo určeno především pro pracovníky Skloexportu.

1967 dokončen skokanský můstek P-9011 1975 do konce roku (pětiletky) předal Plastimat do užívání 98 bytů na sídlišti mezi Kubelíkovou a Ještědskou ulicí (panelové a řadové domky v ulicích Národní, Putimská) 1975 dokončena věž rozhodčích u skokanských můstků

1979 lyžařská škola Na Bucharce Ke konci roku 1963 skončily v Dolním Hanychově práce na nové smyčce pro tramvajovou dopravu.

1977 dostavěna hala KORT vedle armádního střediska 1978 k dispozici dvoukilometrová asfaltová dráha pro kolečkové lyže v Horním Hanychově 1978 v provozu mateřská škola Plastimatu ve Strakonické ulici (stavba 1975-1978).

1981 nová požární zbrojnice na Ještědské ulici

V letech 1980-1983 budováno sídliště Gagarinova

(autor příspěvku P.Ruprecht)


Šatny pro tělocvik
Šatny pro tělocvik
Někdejší klubovna
Někdejší klubovna
Hlavní vchod z pohledu od školní jídelny
Hlavní vchod z pohledu od školní jídelny
Levé křídlo sekretariátu a prvního stupně
Levé křídlo sekretariátu a prvního stupně
Šatny
Šatny
Pergola
Pergola
Na křižovatce zadních pavilonů a pergoly
Na křižovatce zadních pavilonů a pergoly
Pavilon druhého stupně s odbornými učebnami a kabinety
Pavilon druhého stupně s odbornými učebnami a kabinety
Místo pro družinu (dříve pozemky pro pěstitelské práce)
Místo pro družinu (dříve pozemky pro pěstitelské práce)
Pohled ze hřiště ke škole (stával zde domek s nářadím, který vyhořel)
Pohled ze hřiště ke škole (stával zde domek s nářadím, který vyhořel)
Pískoviště pro skok do dálky bylo původně za oploceným hřištěm spolu s překážkovou dráhou
Pískoviště pro skok do dálky bylo původně za oploceným hřištěm spolu s překážkovou dráhou
Pergola z prostranství před vchody druhého stupně.
Pergola z prostranství před vchody druhého stupně.
Rampa u jídelny sloužila dříve také při sběru papíru, vpravo Erbenova ulice
Rampa u jídelny sloužila dříve také při sběru papíru, vpravo Erbenova ulice
současná budova ZŠ Ještědské v provozu od roku 1975
současná budova ZŠ Ještědské v provozu od roku 1975
stará budova ZŠ Ještědská  čp.831/20 pro první stupeň (rok 1938 a  12.4.2020)
stará budova ZŠ Ještědská čp.831/20 pro první stupeň (rok 1938 a 12.4.2020)

ZŠ Ještědská

škola se nachází v blízkosti Ještědu v dobře dostupné městské čtvrti Dolní Hanychov (na konečné tramvaje č. 2) areál školy obklopuje velké množství zeleně, součástí areálu je víceúčelové hřiště kapacita školy je 695 žáků (od 1.9.2015), výuka probíhá v 1. - 9. ročníku ve 3 nebo 2 paralelních třídách přestože se jedná o velkou školu, atmosféra je klidná a přátelská žáci jsou vzděláváni podle ŠVP "Škola pro život, radost a sport", žáci sportovních tříd (6. - 9. ročník) podle ŠVP ZV "Škola pro život, radost a sport" - rozšířená výuka tělesné výchovy škola je tradičně sportovně zaměřena, v současnosti především na volejbal (od roku 2013 Partnerská škola Českého volejbalového svazu) a florbal. V každém ročníku II. stupně má jedna třída rozšířenou výuku TV. Tyto třídy navštěvují také žáci, kteří se věnují vrcholově i jiným sportům (krasobruslení, lyžování atd.) Žáci naší školy (nejen ze sportovně zaměřených tříd) vždy velmi dobře reprezentují školu také v dalších sportech, především atletice, plavání a basketbalu


Škola nabízí:

kvalitní výuku zajištěnou kvalifikovanými pedagogy
výuku cizích jazyků (angličtiny, němčiny, ruštiny)
6 oddělení školní družiny, která je přednostně určena pro žáky prvního stupně základní školy
výuku druhého cizího jazyka od 7. ročníku a v rámci volitelných předmětů v 8. a 9. ročníku Zeměpisný seminář a Přírodopisný seminář, Digitální technologie
smysluplné trávení volného času ve Školním klubu a zájmových útvarech (pěvecký
sbor Kokrháček, vodácký kroužek Katamarán, Keramika,
Pohybové a sportovní hry, Cvičení z matematiky pro 9. ročník, Hip hop, hudební kroužky, ...)
dobře materiálně vybavené učebny, především odborné (počítačová, jazyková, fyzikální či přírodovědná
učebna, )
přeshraniční spolupráci s partnerskou školou v Německu (výměnné pobyty)
týdenní zájezd do Anglie pro žáky 9. ročníku
účast v mnoha projektech (Sazka Olympijský víceboj, Angličtina on-line, Hodina pohybu navíc, Rodiče vítáni, ad.)
další akce ve spolupráci se SRPŠ (Pochod na Pláně, Tajný výlet, Výlet za sběr,
maškarní ples pro děti i dospělé)
poradenské služby výchovného poradce, metodika prevence, školního speciálního pedagoga, školního psychologa a koordinátora inkluze
tělocvičnu, bazén, saunu
stravování v budově školy (soukromý subjekt)
(zdroj: https://www.zs-jestedska.cz/ )
stará budova ZŠ Ještědská pro druhý stupeň stála nad křižovatkou Bánskobystrické a Ještědské ulice (foto z archivu Aleny Černé)
stará budova ZŠ Ještědská pro druhý stupeň stála nad křižovatkou Bánskobystrické a Ještědské ulice (foto z archivu Aleny Černé)

budoucnost ZŠ Ještědské (vizualizace její modernizace)

20.prosince 1968 u zastávky Malodoubská. (archiv Luboše Mencla)
20.prosince 1968 u zastávky Malodoubská. (archiv Luboše Mencla)
Ještědská ulice u dnešní zastávky Malodoubská v roce 1920 (archiv O.Musil)
Ještědská ulice u dnešní zastávky Malodoubská v roce 1920 (archiv O.Musil)
Malodoubská v roce 1988. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Malodoubská v roce 1988. (Zdroj: K-report.net) (archiv Všichni Čermáci)
Kostel sv.Bonifáce v roce 1938 a 12.4.2020
Kostel sv.Bonifáce v roce 1938 a 12.4.2020
Rok 1979 ( Liberec minulosti a současnosti)
Rok 1979 ( Liberec minulosti a současnosti)
2019 (foto J.Čiháčková)
2019 (foto J.Čiháčková)
2019 (foto J.Čiháčková)
2019 (foto J.Čiháčková)

Kostel svatého Bonifáce

v Liberci-Dolním Hanychově je sakrální stavbou postavenou v letech 1915-1919 varnsdorfským architektem a stavitelem Antonem Möllerem. Stylově se jedná o přechod mezi secesí a individuální modernou. Od 5. dubna 1994 je chráněn jako kulturní památka České republiky.

(zdroj textu Wikipedie)

2015 (Wikipedie)
2015 (Wikipedie)
2019 (foto J.Čiháčková)
2019 (foto J.Čiháčková)
2019 (foto J.Čiháčková)
2019 (foto J.Čiháčková)
Křižovatka Charbinská a a U školky
Křižovatka Charbinská a a U školky
Hostinec "Spokojenost" kdesi v Dolním Hanychově v roce 1938
Hostinec "Spokojenost" kdesi v Dolním Hanychově v roce 1938
Hanychov kostel
Hanychov kostel
snímek ze slunečného dne 5.3.1983, tentokrát s novotou vonící soupravou 2xT3SU č. 53+54 v zastávce Hanychov kostel. Škoda, že jsem si tenkrát nevyfotil i dopravní značku "jiné nebezpečí" s dodatkovou tabulkou "ZASTÁVKA TRANVAJE". (archiv Boveraclubu)
snímek ze slunečného dne 5.3.1983, tentokrát s novotou vonící soupravou 2xT3SU č. 53+54 v zastávce Hanychov kostel. Škoda, že jsem si tenkrát nevyfotil i dopravní značku "jiné nebezpečí" s dodatkovou tabulkou "ZASTÁVKA TRANVAJE". (archiv Boveraclubu)
v zimě kolem roku 1920 zachytil neznámý fotograf část tehdy ještě nepříliš zastavěné Ještědské ulice pod Spáleništěm s kostelem sv.Bonifáce a vozem č. 25 (archiv Boveraclubu)
v zimě kolem roku 1920 zachytil neznámý fotograf část tehdy ještě nepříliš zastavěné Ještědské ulice pod Spáleništěm s kostelem sv.Bonifáce a vozem č. 25 (archiv Boveraclubu)
Hostinec U tří hranic v Horním Hanychově 🤔
Hostinec U tří hranic v Horním Hanychově 🤔
(archiv V.Hájek)
(archiv V.Hájek)

Hospoda na třech hranicích v Puškinově ulici

směr Pilínkov a na hranicích Horního Hanychova, Dolního Hanychova a Malého Doubí. Dnes jsou to bytovky a bydlí tam Sršňovi - mladý je známý masér (slepý). Zavádějící je místní název "Na třech hranicích" protože běžně se v Hanychově používá tento název místu kde jsou hranice bývalých obcí - dnes čtvrtí Horní Hanychov - Dolní Hanychov - a Doubí. To je tam, kde je křižovatka Puškinova - Nezdarova.  Hospoda "Na třech hranicích" má čp. 24 a býval to údajně i mlýn, čemuž by odpovídal v blízkosti vedoucí Slunný potok a památný strom "U mlýna". Bohužel pamětnické prameny mi vyschly protože nejstarší pamětník v Hanychově - můj otec vloni ve věku 95 let zemřel. (komentář Jiří Halíř)

pozn. byl to mlýn, hospoda u Sršňů i ubytovna Plastimatu.

archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Jde o tzv. Zvonkový mlýn, Puškinova 24
Jde o tzv. Zvonkový mlýn, Puškinova 24
Puškinova ulice (archiv Martina Drápalíková )
Puškinova ulice (archiv Martina Drápalíková )

Liberec XIX - Horní Hanychov

(zdroj Petr Keller - Střípky ze vzpomínek ze staveb a udržby silnic Libereckého kraje)
(zdroj Petr Keller - Střípky ze vzpomínek ze staveb a udržby silnic Libereckého kraje)
Horní Hanychov v roce 1905  (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1905 (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1905  (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1905 (zdroj Historické fotografie)
1916
1916

HORNÍ HANYCHOV

začátkem minulého století

Na úpatí Ještědu leží obec Horní Hanychov připomínaná již v roce 1560. Výrazný rozvoj zaznamenala po vybudování silnice na Výpřež a dál do Českého Dubu v letech 1864-66. Do Velkého Liberce byl Horní Hanychov začleněn až v roce 1954 a dnes plynule ukončuje okraj města přechodem do lesních partií Ještedského hřebene. V pohlednicové tvorbě byly takřka všechny záběry Horního Hanychova rámovány siluetou Ještědu.

Na záběru (pohlednice č.4) dominuje 34 metrů vysoká věž kostela sv Bonifáce, postaveného v letech 1915-19 na horním okraji katastru Dolního Hanychova. Zcela vpravo stojí budova německé obecné školy a před ní na druhé straně Ještedské ulice je tělocvična. Škola byla založena pozoruhodným způsobem. Jelikož obec neměla dost peněz, koupil dům čp.83 sám učitel Dressler a teprve školní budova pod obecní správu. Není divu, že Dressler se stal prvním čestným občanem Dolního Hanychova.

Konečná tramvaje s pozdně secesní zastávkou. V archivu dopravního podniku se zachoval její nákres, opatřený razítkem jabloneckého dopravního stavitele Floriana Corazzy. Tramvaje sem jezdí od října 1912, otočka byla postavena v březnu 1957. Vlevo stojí známá hospoda Zum Heimatstahl, dnešní Domov.

Další pohlednice zachycuje serpentiny pod Bucharkou. Uprostřed vyčnívá ze zeleně hostinec Berlín .

Na posledním snímku je konečná zastávka v Horním Hanychově v roce 1918 a motorovy vůz č.28 z roku 1912

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

abebooks.com
abebooks.com
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
v zatáčce u Beranovy cesty (horní snímek) (kimentář Jiří Cvrček, archiv J.Hůlka)
v zatáčce u Beranovy cesty (horní snímek) (kimentář Jiří Cvrček, archiv J.Hůlka)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Srpen 1939 a stavba takzvané Hitlerovy dálnice pod Ještědem.


Konkrétně jde o staveniště sjezdu do Liberce. Zatím asi nejkrásnější fotka stavby. Upozorněni jsme na ní byli přes sociální sítě a místní skupiny nadšenců a nakonec jsme ji zakoupili v německém antikvariátu. Překvapením byl velký formát, kvalita i perkfetní popis s dataci. (archiv Ivan Rous)

interiér v 30.letech
interiér v 30.letech
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Walhalla 1920
Walhalla 1920
Walhalla 1925
Walhalla 1925
(zdroj kalendář z nakladatelství Buk - Z Liberce všemi směry 2014 - archiv Jany Zahurancové)
(zdroj kalendář z nakladatelství Buk - Z Liberce všemi směry 2014 - archiv Jany Zahurancové)
Sněhová nadílka 28.12.1941 výhybně Walhalla, která měla, a vlastně i dodnes má, název dle hotelu patrného v pozadí za tramvají. Motorový vůz č. 40 sloužil cestujícím v letech 1940 až 1966.
Sněhová nadílka 28.12.1941 výhybně Walhalla, která měla, a vlastně i dodnes má, název dle hotelu patrného v pozadí za tramvají. Motorový vůz č. 40 sloužil cestujícím v letech 1940 až 1966.
z Walhally je spáleniště v roce 1946
z Walhally je spáleniště v roce 1946

Restaurace Walhalla

 před rokem 1904 a interiér v 30.letech

Mezi četnými výletními restauracemi, jako je např. Domov (Zum Heimatstal, čp. 149) nebo ve své době známá, ale dnes již zrušená Krásná vyhlídka (Zur schönen Aussicht, čp. 144), byla široko daleko největší Walhalla, s tanečním sálem v prvním patře. Dne 8.11.1942 od přetopených kamen vyhořela a nebyla již obnovena. Její místo připomíná název tramvajové zastávky Spáleniště. Vedlejší dům (čp. 142) dodnes stojí.

(zdroj Kniha o Liberci)

 (doplněno o archiv Boveraclubu)

Walhalla
Walhalla
Období prázdných hospod tu bývalo zřejmě i dříve 👀 restaurace Walhalla v Horním Hanychově s unikátní skleněnou taneční podlahou 🤭 takže prd Huť, ale Walhalla měla první skleněnku 😏 obě už ale neexistuji #Liberec #Reichenberg
Období prázdných hospod tu bývalo zřejmě i dříve 👀 restaurace Walhalla v Horním Hanychově s unikátní skleněnou taneční podlahou 🤭 takže prd Huť, ale Walhalla měla první skleněnku 😏 obě už ale neexistuji #Liberec #Reichenberg
1979 a zastávka U Paloučku
1979 a zastávka U Paloučku
opět ještě zastávka U Paloučku
opět ještě zastávka U Paloučku
V 90. letech opět zastávka Spáleniště
V 90. letech opět zastávka Spáleniště
2007
2007

Tak k tomu hotelu několik drobností:

nejzajímavější byl v té hospodě skleněný parket (viz. foto). Děda vždycky říkal - chodili jsme tam koukat holkám tancujícím pod sukně. Né že by to bylo skrz sklo, ale odrazem jako do zrcadla. Zbořeniště tam bylo celkem dlouho, až někdy do 50-tých let. Pamatuji, že jsme tam jako kluci lezli do sklepních prostorů, které byly přístupný. Z cihel z té bouračky se potom stavěl v akci "Z" Růžový Palouček. A mimochodem ten dům, co je vedle hotelu, ten stojí dodnes a patří do našeho bydlení. (Jiří Halíř)

(zdroj: https://deutschboehmen.de )
(zdroj: https://deutschboehmen.de )
Souprava tramvají T3SUCS č. 63+64 (vozy dodány v lednu 1986) křižuje 24.4.1986 ve výhybně Spáleniště s vozem T2 č. 8 (1970, ex. 164 Ústí nad Labem 1961).
Souprava tramvají T3SUCS č. 63+64 (vozy dodány v lednu 1986) křižuje 24.4.1986 ve výhybně Spáleniště s vozem T2 č. 8 (1970, ex. 164 Ústí nad Labem 1961).
V neděli 27.5.1928 byl asi frmol, ve výhybně Walhalla zachytil fotograf křižování tří tramvajových vlaků.
V neděli 27.5.1928 byl asi frmol, ve výhybně Walhalla zachytil fotograf křižování tří tramvajových vlaků.
Výhybna U paloučku v roce 1972 a motorový vůz T2 č. 24 (ex UnL 161). (archiv Boveraclubu)
Výhybna U paloučku v roce 1972 a motorový vůz T2 č. 24 (ex UnL 161). (archiv Boveraclubu)
Růžový palouček v Horním Hanychově. Zvenku vypadá nevábně, ovšem konaly se tu vyhlášené hospodské zábavy. (Oldřich Szaban)
Růžový palouček v Horním Hanychově. Zvenku vypadá nevábně, ovšem konaly se tu vyhlášené hospodské zábavy. (Oldřich Szaban)
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel

Růžový Palouček

foto Michal Štrunc 2020
foto Michal Štrunc 2020
foto Michal Štrunc 2020
foto Michal Štrunc 2020
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
abebooks.com
abebooks.com

Hanychov a Ještěd

Předkládám několik pohlednic a fotografií na horský hotel Ještěd z míst, která nebyla ohraná, a to i za cenu bídné kvality (Horní Hanychov, ale také Novina, Křižanské sedlo, ...).(zdroj: převážně abebooks.com)(Petr Ruprecht)

archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Martin Forster
archiv Martin Forster
1961 (Severočeský kraj dnes a zítra, Otakar Tyl)
1961 (Severočeský kraj dnes a zítra, Otakar Tyl)
Ještědská ulice cca 60.léta a 31.1.2021
Ještědská ulice cca 60.léta a 31.1.2021
1912 a 1.2.2021
1912 a 1.2.2021
V Lukách (archiv J.Hůlka)
V Lukách (archiv J.Hůlka)
Horní Hanychov v roce 1950 a 10.4.2020
Horní Hanychov v roce 1950 a 10.4.2020
padesátá léta a 31.1.2021
padesátá léta a 31.1.2021
V Lukách (archiv J.Hůlka)
V Lukách (archiv J.Hůlka)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Stará Ještědská 29.4.1979 (archiv Boveraclubu)
Stará Ještědská 29.4.1979 (archiv Boveraclubu)
Stará Ještědská.
Stará Ještědská.
Zimní Stará Ještědská v polovině 90.let. To ještě jezdily tramvaje do Hanychova po jednokolejce. (Zdroj: K-report.net)
Zimní Stará Ještědská v polovině 90.let. To ještě jezdily tramvaje do Hanychova po jednokolejce. (Zdroj: K-report.net)
13.2.1983 a 1.2.2021
13.2.1983 a 1.2.2021
1899 (archiv J.Hůlka)
1899 (archiv J.Hůlka)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
80.lta a 31.1.2021
80.lta a 31.1.2021
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
rok 1974
rok 1974
cca 1933 - 1936 (zdroj: https://deutschboehmen.de )
cca 1933 - 1936 (zdroj: https://deutschboehmen.de )

Restaurace Domov

Hoření foto pohled na hlavní vchod , foceno směrem k Ještědu. Spodní foto pořízeno zezadu hospody, včetně dřevěné verandy u hospody, které se VERANDA nikdy neříkalo. VERANDA jako taková hospoda vznikla jako samostatná stavba tanečního sálu zhruba v místech odkud je pořízeno foto. V pozdější době byla na tzv. VERANDĚ zřízena pouze výtočna piva. Dnes venkovní posezení.

(foto archiv M.Gergelčík, komentář Jiří Halíř)

https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
cca 1933 a 19.2.2021
cca 1933 a 19.2.2021
Pod čekárnou byly ještě záchody pro řidiče a průvodčí. Kolikrát jsem tam "musel". To bylo v roce 1956 až 58. (František Zikmund) Velmi pěkná fotka a ještě lepší vzpomínky. Vše si dobře pamatuji, jak tu čekárnu kde byly kolem zdi lavice a vprostřed stropu otvor na půdu čekárny. Tam jsme si vždy schovávali školní tašky, když jsme šli ze školy a ještě se někam zatoulali než jsme došli domů. Jednokolejná konečná, odkud jsme jezdili za 30 haléřů do školy i města a řidič na nás vždy čekal. A když ujel tak jsme utíkali na Spáleniště a tam tramvaj dohonily. Restaurace Domov, bydleli tam Studničkovi a poté Oberaitrovi, kteří měli 2 kluky mého věku a snimi jsem chodil do školy. Čekárna se bourala až s výstavbou prodejny a restaurace a to už existovala i točka jednokolejná. Základ čekárny oválného tvaru byl znatelný a existoval i spodní nefunkční sklep až do roku 2005 kdy proběhla rekonstrukce silnice a tramvajové trati a na základě byla na nějakou dobu umístěna i buňka s občerstvením a prodejna základních potravin. Ovšem ten plot tam nepamatuji já, ani mí rodiče, takže to je foto asi někdy předválečné doby.(Jiří Halíř)
Pod čekárnou byly ještě záchody pro řidiče a průvodčí. Kolikrát jsem tam "musel". To bylo v roce 1956 až 58. (František Zikmund) Velmi pěkná fotka a ještě lepší vzpomínky. Vše si dobře pamatuji, jak tu čekárnu kde byly kolem zdi lavice a vprostřed stropu otvor na půdu čekárny. Tam jsme si vždy schovávali školní tašky, když jsme šli ze školy a ještě se někam zatoulali než jsme došli domů. Jednokolejná konečná, odkud jsme jezdili za 30 haléřů do školy i města a řidič na nás vždy čekal. A když ujel tak jsme utíkali na Spáleniště a tam tramvaj dohonily. Restaurace Domov, bydleli tam Studničkovi a poté Oberaitrovi, kteří měli 2 kluky mého věku a snimi jsem chodil do školy. Čekárna se bourala až s výstavbou prodejny a restaurace a to už existovala i točka jednokolejná. Základ čekárny oválného tvaru byl znatelný a existoval i spodní nefunkční sklep až do roku 2005 kdy proběhla rekonstrukce silnice a tramvajové trati a na základě byla na nějakou dobu umístěna i buňka s občerstvením a prodejna základních potravin. Ovšem ten plot tam nepamatuji já, ani mí rodiče, takže to je foto asi někdy předválečné doby.(Jiří Halíř)
restaurace Domov v roce 1944 a 31.1.2021
restaurace Domov v roce 1944 a 31.1.2021
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Horní Hanychov a Restaurace domov v polovině 20.let 20. století a 7.4.2020
Horní Hanychov a Restaurace domov v polovině 20.let 20. století a 7.4.2020
restaurace Domov (archiv J.Hůlka)
restaurace Domov (archiv J.Hůlka)
(zdroj: https://deutschboehmen.de )
(zdroj: https://deutschboehmen.de )
restaurace Domov v roce 1944 a 31.1.2021
restaurace Domov v roce 1944 a 31.1.2021
Horní Hanychov v roce 1965  (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1965 (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov a Restaurace domov v roce 1974 a 7.4.2020
Horní Hanychov a Restaurace domov v roce 1974 a 7.4.2020
Horní Hanychov - restaurace Domov (foto M.Gergelčík)
Horní Hanychov - restaurace Domov (foto M.Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
3.3.1976 Horní Hanychov a T2 č. 25 (ex UnL č. 155). Foto Jirka Holeček
3.3.1976 Horní Hanychov a T2 č. 25 (ex UnL č. 155). Foto Jirka Holeček
Úplně nová souprava vozů T3SU č. 49+50 dne 13.2.1984 na konečné v Horním Hanychově pojede na lince č. 3 do Lidových Sadů ještě Moskevskou ulicí a kolem radnice přes NBZM.
Úplně nová souprava vozů T3SU č. 49+50 dne 13.2.1984 na konečné v Horním Hanychově pojede na lince č. 3 do Lidových Sadů ještě Moskevskou ulicí a kolem radnice přes NBZM.
Horní Hanychov (archiv M.Gergelčík)
Horní Hanychov (archiv M.Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
rok 1976 (archiv Profit, autor neuveden) (archiv Všichni Čermáci)
rok 1976 (archiv Profit, autor neuveden) (archiv Všichni Čermáci)
T3 č. 29 (1965-1982) opouští 29.4.1979 Ještědskou ulici v Horním Hanychově a vjíždí do ulice Stará Ještědská.
T3 č. 29 (1965-1982) opouští 29.4.1979 Ještědskou ulici v Horním Hanychově a vjíždí do ulice Stará Ještědská.
15.5.1988 a zánovní souprava T3SUCS č. 76+77 odjíždí ze smyčky v Horním Hanychově.
15.5.1988 a zánovní souprava T3SUCS č. 76+77 odjíždí ze smyčky v Horním Hanychově.
Horní Hanychov v roce 1954 (foto Vilém Boháč)
Horní Hanychov v roce 1954 (foto Vilém Boháč)
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
kresba J.Havlas 1938 (archiv Petr Havlas)
kresba J.Havlas 1938 (archiv Petr Havlas)
V Lukách čp 174
V Lukách čp 174
V dnešní době borovice brání výhledu na Ještěd. (archiv Karel Balíček 2020)
V dnešní době borovice brání výhledu na Ještěd. (archiv Karel Balíček 2020)
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
arciv j.Hůlka
arciv j.Hůlka
 v roce 1943 (zdroj: https://www.ebay.com )
v roce 1943 (zdroj: https://www.ebay.com )
archiv Karel Krenk
archiv Karel Krenk
Ulice Za Domovem (M.Gergelčík)
Ulice Za Domovem (M.Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Pohled na Ještěd v roce 1994 se známou reklamou na Textilanu. (archiv Všichni Čermáci)
Pohled na Ještěd v roce 1994 se známou reklamou na Textilanu. (archiv Všichni Čermáci)
1940
1940
1905 archiv J.Hůlky
1905 archiv J.Hůlky
Horní Hanychov v roce 1910  (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1910 (zdroj Historické fotografie)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
1907 a 1.2.2021
1907 a 1.2.2021
Horní Hanychov v roce 1910  (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1910 (zdroj Historické fotografie)
archiv Jarda Veselský
archiv Jarda Veselský
zdroj eBay
zdroj eBay
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
Horní Hanychov v roce 1919 a 10.4.2020
Horní Hanychov v roce 1919 a 10.4.2020
archiv Karel Krenk
archiv Karel Krenk
1919 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1919 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
Horní Hanychov a Ještěd v roce 1907
Horní Hanychov a Ještěd v roce 1907
J.Hůlka
J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv M.Heřmánek
archiv M.Heřmánek
archiv B.Kopejska
archiv B.Kopejska
Horní Hanychov v roce 1925  (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1925 (zdroj Historické fotografie)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
https://picclick.de/
https://picclick.de/
abebooks.com
abebooks.com
abebooks.com
abebooks.com
Horní Hanychov v roce 1906 a 10.4.2020
Horní Hanychov v roce 1906 a 10.4.2020
Horní Hanychov před cca 80 lety a 19.2.2021
Horní Hanychov před cca 80 lety a 19.2.2021
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
Horní Hanychov v roce 1920  (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1920 (zdroj Historické fotografie)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Jiří Kladivo
archiv Jiří Kladivo
1906
1906
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
Restaurace Berlin v roce 1906 a 12.4.2020
Restaurace Berlin v roce 1906 a 12.4.2020
foto Hans Oldskull
foto Hans Oldskull
foto Alena Leitnerová Matyášová
foto Alena Leitnerová Matyášová
foto Alena Leitnerová Matyášová
foto Alena Leitnerová Matyášová

Z cesty na Ještěd zmizí bývalý hostinec Berlín, vystřídají ho apartmány

12. března 2019 11:17

Cestou na Ještěd si ho nelze nevšimnout. Bývalý hostinec Berlín však ke stolu láká už jen myši a bezdomovce. Teď se jeho konec nachýlil. Liberečtí radní s majitelem řeší, co se zchátralou stavbou. Nejspíš půjde k zemi a na jejím místě vyrostou dva apartmánové domy.

Z cesty na Ještěd zmizí zdevastovaný hostinec Berlín "Vždycky mi vadilo, že když jedou cizinci na Ještěd, vidí šílenou ruinu. Nedejbože když to jsou Němci a přečtou si na ní nápis Berlín," říká náměstek libereckého primátora Jiří Němeček (ANO), který se jednání se zástupci majitele domu zúčastnil.

Souhlasí s ním i další náměstek Jiří Šolc (SLK), kterému rovněž vadí současná podoba Berlínu.

"Nápis Berlín na takové ruině je výsměchem Němcům a potomkům starousedlíků. Poprosili jsme proto o schůzku vlastníka," přibližuje Šolc.

Pozemek i s bývalým hostincem vlastní od roku 2008 Björn Hlawatsch. Předtím dům čtyři roky patřil městské akciové společnosti Sportovní areál Ještěd.

Současný majitel však žije ve Švédsku. Na schůzku s náměstky se tedy dostavila jeho zástupkyně s architektem.

"Nakonec jsme našli společnou řeč v tom, že by mohli Berlín zbourat a na jeho místě postavit nový dům. Měly by to být dva spojené apartmánové domy podobně vysoké jako stávající hostinec. Ty by tam mohly stát, protože nejsou v rozporu s územním plánem," míní Němeček a přiblížil plány, které chtěl v minulosti majitel uskutečnit.

"On koupil nejenom dům samotný, ale i pozemky za ním a chtěl na místě postavit rodinné domy. Už tehdy předpokládal, že by původní hostinec zboural. Podmínkou města tehdy bylo, aby to až nahoru k lesu propojil kvalitní asfaltovou cestou. Město mu ale výstavbu rodinných domků nakonec zatrhlo a povolilo pouze výstavbu chatiček, což by se mu vyplatilo daleko méně," řekl Němeček. Redakce MF DNES se na názor chtěla zeptat i zástupkyně majitele, ta však odmítla. Podle obou náměstků ale zatím nic není rozhodnuto. "Za dva tři týdny máme další schůzku. Uvidíme, s čím zástupci majitele přijdou," uzavírá Němeček.

Berlín těžil z rozkvětu lyžařského areálu

Přestože restaurace Berlín fungovala ještě před druhou světovou válkou, největší slávu zažila v době rozkvětu lyžařského areálu na Ještědu, tedy mezi 50. až 80. lety.

"Hodně se tam pořádaly podnikové schůze. Sloužilo to jako taková zašívárna, protože to bylo pořád ve městě, ale zároveň kousek dál," přibližuje znalec liberecké historie Marek Řeháček.

"Předtím to nebyla luxusní vyhlášená hospoda, která by inzerovala v dobovém tisku. Známější byl Heimstätte, tedy dnešní Domov. Ten všichni brali jako výchozí místo stovkařského závodu ve vystupování na Ještěd. Člověk opustil tramvaje a byl přímo u ní. Ale Berlín ležel trochu stranou, protože hlavní cesta na Ještěd vedla po modré značce, tedy až za ním. To se ale změnilo vznikem lyžařského areálu," dodává Řeháček.

A za pravdu mu dává i náměstek Šolc: "Já jsem tam ještě s babičkou a dědou chodil na žlutou limonádu, to mohl být rok 1984."

(autor článku Jan Pešek)

Zdroj: https://www.idnes.cz/.../liberec-jested-restaurace-berlin...?

foto Petr Ruprecht
foto Petr Ruprecht
foto Milda Domino
foto Milda Domino
před cca 100 lety a 31.1.2021
před cca 100 lety a 31.1.2021
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Horní Hanychov 1940 (zdroj AKON)
Horní Hanychov 1940 (zdroj AKON)
před 100 lety a 1.2.2021
před 100 lety a 1.2.2021
abebooks.com
abebooks.com
před 100 lety a 1.2.2021
před 100 lety a 1.2.2021
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Ještěd na další kouzelné pohlednici z roku 1922 - cítíte také tu čistotu a jarní vůni ?? (archiv Jana Zahurancová)
Ještěd na další kouzelné pohlednici z roku 1922 - cítíte také tu čistotu a jarní vůni ?? (archiv Jana Zahurancová)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
před 100 lety a 1.2.2021
před 100 lety a 1.2.2021
archiv Kateřiny Odrážkové
archiv Kateřiny Odrážkové
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Horní Hanychov kolem roku 1920 a 11.10.2020
Horní Hanychov kolem roku 1920 a 11.10.2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Ulice K Bucharce (M.Gergelčík)
Ulice K Bucharce (M.Gergelčík)
Za Domovem 162 Horní Hanychov u internátu (M.Gergelčík)
Za Domovem 162 Horní Hanychov u internátu (M.Gergelčík)
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
Krásná vyhlídka - Schöne Aussicht (zdroj: deutschboehmen.de)
Krásná vyhlídka - Schöne Aussicht (zdroj: deutschboehmen.de)
Horní Hanychov v roce 1915  (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1915 (zdroj Historické fotografie)
Krásná vyhlídka - Schöne Aussicht (zdroj: deutschboehmen.de)
Krásná vyhlídka - Schöne Aussicht (zdroj: deutschboehmen.de)
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
Výhled z Krásné vyhlídky v roce 1911 a 10.4.2020
Výhled z Krásné vyhlídky v roce 1911 a 10.4.2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
abebooks.com
abebooks.com
Horní Hanychov (ulice K Bucharce) ...archiv Jaroslav Hůlka
Horní Hanychov (ulice K Bucharce) ...archiv Jaroslav Hůlka
ulice U internátu v roce 2020 (foto Jan Trpkoš)
ulice U internátu v roce 2020 (foto Jan Trpkoš)
ulice U internátu (archiv J.Hůlka)
ulice U internátu (archiv J.Hůlka)
(zdroj: https://www.ebay.com/ )
(zdroj: https://www.ebay.com/ )
Restaurace Krásná Vyhlídka  v roce 1915 a 7.4.2020
Restaurace Krásná Vyhlídka v roce 1915 a 7.4.2020
restaurace "Krásná vyhlídka" také v Hanychově, později politická škola, internát vz. učiliště, opuštěno - vyhořelo 2x, v současné době v soukromém vlastnictví - obytný dům. Celý objekt se skládal ze dvou budov. Viz foto vpravo horní a prostřední
restaurace "Krásná vyhlídka" také v Hanychově, později politická škola, internát vz. učiliště, opuštěno - vyhořelo 2x, v současné době v soukromém vlastnictví - obytný dům. Celý objekt se skládal ze dvou budov. Viz foto vpravo horní a prostřední
1914 (archiv Bedřich Kopejska)
1914 (archiv Bedřich Kopejska)
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
archiv Helena Svobodová
archiv Helena Svobodová
Horní Hanychov v roce 1912  (zdroj Historické fotografie)
Horní Hanychov v roce 1912 (zdroj Historické fotografie)
Saňkařská ulice v roce 1906 a 10.4.2020
Saňkařská ulice v roce 1906 a 10.4.2020
Saňkařská ulice v roce 1906 a 7.4.2020
Saňkařská ulice v roce 1906 a 7.4.2020
Ulice Houbařská čp. 119 v roce 1945 (dům zbourán v roce 2005) (archiv Jaroslav Třešňák)
Ulice Houbařská čp. 119 v roce 1945 (dům zbourán v roce 2005) (archiv Jaroslav Třešňák)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
rok 1900 (zdroj eBay)
rok 1900 (zdroj eBay)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
rok 1912 (archiv Bedřich Kopejska) Sankařská dráha není vůbec v záběru fotografie, nachází se více vpravo. Dle pamětí mého dědy ( narozen 1899) byl Ještěd několikrát odlesněn resp. holý. Původně se jednalo o smíšený les s převládající listnatou dřevinou. Pak převládl názor zalesnit smrkem, což se podařilo dvakrát. Stromy jsou staré vesměs kolem 60 let. Po 2SV byla holá celá strana co jsou skoky a to včetně prostoru mezi konečnou tramvaje a dolní stanicí lanovky. Hranice lesa byla nově osázena nad takzvanou Beranovou cestou. Prostor k silnici byla louka. Dnes tam je nálet- samá bříza,olše, nějaký smrk a td. Můj strýc (starší bratr otce) měl zálibu ve fotografování, ovšem tenkrát na skleněné negativy, ale bohužel se žádné materiály nezachovali, ale pamatuji se že jako malý kluk jsme si je prohlíželi, protože je měl uschovaný ve starém vojenském kufru u babičky. S prodejem domu před 60ti roky bylo zlikvidováno. (komentář Jiří Halíř)
rok 1912 (archiv Bedřich Kopejska) Sankařská dráha není vůbec v záběru fotografie, nachází se více vpravo. Dle pamětí mého dědy ( narozen 1899) byl Ještěd několikrát odlesněn resp. holý. Původně se jednalo o smíšený les s převládající listnatou dřevinou. Pak převládl názor zalesnit smrkem, což se podařilo dvakrát. Stromy jsou staré vesměs kolem 60 let. Po 2SV byla holá celá strana co jsou skoky a to včetně prostoru mezi konečnou tramvaje a dolní stanicí lanovky. Hranice lesa byla nově osázena nad takzvanou Beranovou cestou. Prostor k silnici byla louka. Dnes tam je nálet- samá bříza,olše, nějaký smrk a td. Můj strýc (starší bratr otce) měl zálibu ve fotografování, ovšem tenkrát na skleněné negativy, ale bohužel se žádné materiály nezachovali, ale pamatuji se že jako malý kluk jsme si je prohlíželi, protože je měl uschovaný ve starém vojenském kufru u babičky. S prodejem domu před 60ti roky bylo zlikvidováno. (komentář Jiří Halíř)
Saňkařská ulice v roce 1913 a 10.4.2020
Saňkařská ulice v roce 1913 a 10.4.2020
Saňkařská ulice cca  před sto lety a 7.4.2020
Saňkařská ulice cca před sto lety a 7.4.2020
Křižovatka Strakonické a Charbinské ulice v roce 1910 a 11.10.2020
Křižovatka Strakonické a Charbinské ulice v roce 1910 a 11.10.2020
Křižovatka Strakonické a Charbinské ulice v roce 1907 a 11.10.2020
Křižovatka Strakonické a Charbinské ulice v roce 1907 a 11.10.2020
archiv Karel Krenk
archiv Karel Krenk
abebooks.com
abebooks.com
Pohled ze Strakonické ulice na Charbinskou v roce 1962 - v kočárku moje maminka (archiv Kristýna Týnuša Javůrková )
Pohled ze Strakonické ulice na Charbinskou v roce 1962 - v kočárku moje maminka (archiv Kristýna Týnuša Javůrková )
Karlinky 1932 (Foto von Ing. Reinhard Hieß)
Karlinky 1932 (Foto von Ing. Reinhard Hieß)
Karlinky (archiv J.Hůlka)
Karlinky (archiv J.Hůlka)
Dle razítka prošlo poštou 25. III. 1935... (archiv T:Stracke)
Dle razítka prošlo poštou 25. III. 1935... (archiv T:Stracke)
Litografie REICHENBERG - LIBEREC : Jeschkenberg- Ještěd v roce 1830 (zdroj picclick.de)
Litografie REICHENBERG - LIBEREC : Jeschkenberg- Ještěd v roce 1830 (zdroj picclick.de)

Od Tomáše Janků jsem získal inspiraci ke staré mědirytině Ještědu. Má svoji historii - v roce 1831 vyšla v drážďanském díle BILDERCHRONIK DES SÄCHSISCHEN KUNSTVEREINS čili Obrazová kronika saského uměleckého spolku. Autorem je malíř Carl Justus Ludwig Pescheck (1803-1847). Tento Pescheck byl potomkem českých exulantů, kteří přišli na Žitavsko po Bílé hoře, snad z okolí Hradce Králové. Carl Justus Pescheck se narodil již v Žitavě v rodině lékaře Augusta Peschecka a později působil v Drážďanech jako jeden z nejvýznamnějších mědirytců svého věku. Hodně se zabývám myšlenkou, odkud Pescheck Ještěd vlastně uviděl a někdy okolo roku 1830 takto zvěčnil. Po dlouhém uvažování myslím, že to je pohled od severozápadu, od Horních Křižan. Vede mne k tomu to, že výběžek vpravo by mohl být Červený kámen (kdysi někdy zvaný i Malý Ještěd) a trojzubá skála uprostřed by mohly být Důlní skály čili Kukštejn, opředené pověstmi o vlašských hledačích drahokamů. A ta chalupa se skálou? Ta musela stát někde u staré cesty v Horních Křižanech, ta stále existuje a končí Na Výpřeži u obrázku Panny Marie Bolestné. Dnešní Ještědská silnice v té době ještě neexistovala, stejně jako nebyly na Ještědu žádné stavby; jen kříž, ale ten ovšem stál na liberecké straně vrcholu a odsud nebyl vidět. Pescheck to sem neměl ze Žitavy daleko, asi přišel pěšky přes Kryštofovo Údolí. Dráha tu tehdy ještě nevedla... (Marek Řeháček)

Reichenberg : Druck und Verlag von Heinrich T. Stiepel, [1859?]
Reichenberg : Druck und Verlag von Heinrich T. Stiepel, [1859?]
1880 (archiv Radomír Roup)
1880 (archiv Radomír Roup)
Reichenberg mit Jeschken. Pohlednice prošlá poštou v roce 1900. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg mit Jeschken. Pohlednice prošlá poštou v roce 1900. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Jeschken. Starý Ještěd, pohlednice prošlá poštou v roce 1901. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Jeschken. Starý Ještěd, pohlednice prošlá poštou v roce 1901. (archiv Kamil Syrovátka)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J. Hůlka
archiv J. Hůlka
Dva pozdravy z Ještědu...🧐🍾 (color Fotočas)
Dva pozdravy z Ještědu...🧐🍾 (color Fotočas)
(archiv Jiří Jan Kolner)
(archiv Jiří Jan Kolner)
abebooks.com
abebooks.com
abebooks.com
abebooks.com
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de

JEŠTĚD SYMBOL LIBERECKA 

Ještěd byl vždy dominantou severních Čech a symbolem kraje pod ním. První kříž na vrcholu byl vztyčen údajně již v roce 1737, byl kamenný a vydržel až do roku 1812, kdy byl povalen. Přesto však tradice křížů na vrcholu pokračovala dál, i když po roce 1834 už jen kříži dřevěnými. Roku 1838 byl na vrcholu postaven obelisk na památku návštěvy Adély Rohanové, zvaný dodnes Rohanský kámen(Rohanstein). Tento kamenný objekt stojí na někdejší hranici mezi Rohanským a Clam-Gallasovským panstvím.
Zájem turistů o vrchol se probudil až v polovině 19. století. Turisté však netoužili jen po nádherném výhledu po okolí, ale přáli si také na vrcholu načerpat síly. V tom jim vyšli vstříc manželé Florian a Barbara Haslerovi z Horního Hanychova, kteří zde o letních nedělích roku 1844 zřídili prodej občerstvení z přinesených zásob. O tři roky později nabízel podobnou službu také rohanský lesník Hebelt. Roku 1850 zbudovali Haslerovi na Ještědu vlastní chatu, kterou v následujících letech vylepšovali a návštěvníkům nenabízeli jen občerstvení, ale také nocleh. Stará chata dosloužila roku 1868, byla však záhy nahrazena chatou novou, částečně kamennou, finančně podpořenou i mnoha předními libereckými občany. K této Rohanově chatě byla roku 1885 přistavěna Německým horským spolkem terasa pro 200 lidí. V květnu 1876 byla na vrcholu postavena dřevěná věž. Tato 5 m vysoká vyhlídková věž byla první rozhlednou této části Čech a vydržela až do konce července 1889. Ještě v témže roce však byla postavena rozhledna nová - vysoká 8 metrů. Zároveň s tím se ovšem začalo uvažovat o stavbě honosnější. Liberecká firma Gustav Sachers a synové navrhla kamennou stavbu v podobě středověkého hradu, horský spolek však na takto velkolepou stavbu neměl dostatek prostředků a souhlas s ní nedal ani majitel panství - hrabě Clam-Gallas.

Na přelomu století zařízení na vrcholu již nevyhovovala a sílily hlasy podporující stavbu nového hotelu s vyšší kapacitou i úrovní služeb.

Nový horský hotel vznikl podle plánů libereckého stavitele Schäfera. Základní kámen byl položen 27. 6. 1906 a již za půl roku - 13. 1. 1907 - byl hotel slavnostně otevřen. V jeho přízemí byla velká společenská místnost pro víc než 100 hostů, hotel měl 23 pokojů a noclehárnu, terasu pro 50 lidí a 23 metrů vysokou rozhlednu. Horský spolek zaplatil za stavbu 161 000 K, pozemek pod hotelem však nevlastnil, ale měl jej na 50 let pronajatý od hraběte. Atraktivita Ještědu se ještě zvýšila, když zde byla v letech 1909-1911 postavena tříkilometrová sáňkařská dráha, na níž se v roce 1914 konalo první mistrovství Evropy. Dráha byla koncem třicátých let poškozena polomem, v 60. letech byla v jejích místech postavena nová, kratší, jejíž torzo je na místě dodnes. Skutečnou ranou pro Horský spolek však bylo postavení lanovky roku 1933 - to sice znamenalo příliv návštěvníků, ale zároveň se dle tehdejšího výnosu stal vrchol hory majetkem provozovatele lanové dráhy (ČSD) a tak vlastně přešel do majetku státu.
Roku 1945 se hotel stal majetkem Klubu českých turistů, později přešel pod hotelový a restaurační podnik. Od roku 1959 sloužil kromě turistiky také televiznímu vysílání. Hotel i původní Rohanova chata (přejmenovaná na Chatu brigádníků) byly do roku 1962 rekonstruovány podle návrhu libereckého architekta Karla Wintera.
31. ledna roku 1963 však při neopatrném rozmrazování potrubí vznikl v budově hotelu požár, kterému celá stavba podlehla. Stejný osud v následujícím roce potkal i Rohanovu chatu - jen důvod byl jiný: rozmrazování oděvů.
Přesto však vrchol neměl zůstat pustý. Nová budova byla od počátku navrhována jako hotel i televizní vysílač. Projekt vypracoval architekt Karel Hubáček z ateliéru SIALLiberec a základní kámen byl položen 30. 7. 1966. Během stavby byla jako ubytovna dělníků Pozemních staveb roku 1966postavena v sedle Černého vrchu horská chata Ještědka. Nový hotel a vysílač ve tvaru rotačního hyperboloidu byl slavnostně otevřen 21. září 1973.
Ještěd je také významným telekomunikačním uzlem. Proto když původní chata vyhořela, bylo nutné postavit vedle horní stanice lanovky provizorní vysílací stanici. Právě z té vysílalo ve dnech 25.-27. srpna 1968Svobodné studio Sever provozované dvěma techniky a rozhlasovým redaktorem Miroslavem Hladíkem, kteří používali vybavení Libereckých výstavních trhů. Sedmadvacátého srpna v něm živě vystoupil herec Jan Tříska a pozdější prezident Václav Havel. Tuto událost dnes připomíná pamětní tabulka na posledním ze zbytku základů bývalé vysílací stanice
Tradiční dřevěný kříž, odstraněný v osmdesátých letech, se na vrchol hory vrátil roku 1990.

První pohlednice patří do skupiny vzácných dopisnic s personifikací hory. V okénkách je rohanský pamětní kámen a stejnojmenná chata.

Na čtvrté pohlednici je zachycena první rozhledna postavené v roce 1876 a stará Rohanská chata s veranandou z roku 1885

Na dalších dvou pohlednicích je rozhledna z roku 1889.

Pro velký zájem návštěvníků přestavět Horský spolek v roce 1885 k chatě manželů Haslerových prostornou verandu pro takřka 200 osob zachycenou na další pohlednici.

Nepominutelnou památkou je rohanský pamětní kámen obeliskového tvaru, který byl vztyčen na počest návštěvy knížete Rohana v roce 1828.

Další pohlednice ukazuje romantický návrh od liberecké firmy Sachers a synové na vzhled hotelu ve stylu středověkého hradu, který naštěstí nebyl realizován.

Na další pohlednici je ideální model schválené stavby s upraveným okolím i informacemi pro turisty. Na vrcholu se nacházely i další drobné stavby.
Nejstarší historii mají kříže. Již zmíněný kamenný z roku 1737 zničil blesk sám v roce 1787 ho nahradil nový, podřízený lesním radou Lorenzem. Bouře nebo vandalové ho několikrát zničili, ale vždy byl obnoven.
Novější kříž z akátového dřeva byl vztyčen v roce 1935, soudobý pochází z roku 1990.

Nejčastější a nejžádanější byly pohlednice se záběrem budovy nového hotelu v letní i zimní náladě,pořízené z různých stran, vzdáleností a v různém provedení. Zůstávají také jedním z mála dokumentů připomínající bohatou historii této jedinečné stavby, která byla tragicky ukončena požárem 31.ledna 1963.

K zimní idylce patřila i saňkařská, podle původního názvu "rohačková dráha ".
Na pohlednici vidíme, jak přemostěním křižuje cestu na vrchol. Byla vybudována v roce 1910 a ve své době patřila k nejlepším v Evropě. Měřila 3,3 km s převýšením 400 metrů a měla šířku 4 metry. Třináct klopených zatáček bylo opatřeno 3 až 5 metrů vysokými zabránami, chránícími závodníky před opuštěním dráhy.

Na ostatních záběrech je lanovka ,která je na Ještěd v provozu od roku 1933.
Stala se hned od svého vzniku velkým magnetem a do jisté míry zastínila samotný ještědský hotel ..

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

abebooks.com
abebooks.com
Ještěd jako z pohádky na pohlednici odeslané v roce 1925. (archiv Jany Zahurancové)
Ještěd jako z pohádky na pohlednici odeslané v roce 1925. (archiv Jany Zahurancové)
archiv Starý Liberec
archiv Starý Liberec
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
abebooks.com
abebooks.com
(zdroj: eBay)
(zdroj: eBay)
(archiv Jiří Jan Kolner)
(archiv Jiří Jan Kolner)
Nový a starý Ješted. Pohlednice prošlá poštou v roce 1911. (archiv Kamil Syrovátka)
Nový a starý Ješted. Pohlednice prošlá poštou v roce 1911. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Neues Jeschkenhaus. Nový Ještěd, pohlednice prošlá poštou v roce 1910. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Neues Jeschkenhaus. Nový Ještěd, pohlednice prošlá poštou v roce 1910. (archiv Kamil Syrovátka)
horský hotel Ještěd, 1939 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de) (archiv Petr Ruprecht)
horský hotel Ještěd, 1939 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de) (archiv Petr Ruprecht)
(archiv L.Mencl)
(archiv L.Mencl)

Od 13.1. 1907 totiž stál na vrcholu tkzv. Ještědský dům , krerý nechal postavit Německý horský spolek v roce 1906 . Stavba podle projektu Ernsta Schafera trvala jen 6 měsíců - Hubáčkův Ještěd se stavěl cca 7 let ) Byla to relativně jednoduchá , napůl dřevěná stavba. A kamenná věž jako rozhledna měla 28 metrů ( pro srovnání rozhledna Císařský kamen má 21 m, královka 23,5 metru ) . Chata byla otevřená celý rok. Kapacitu měla 400 osob, 23 pokojů, turistickou ubytovnu. Zpočátku měl dům v nájmu Ladislav Grund , bývalý šéf hotelu Zlatý Lev . Návštěvníci byli hlavně čeští Němci ,Češi chodili na Pláně, Proseče a na Rašovku . Dům stál na vrcholu až do 31.1. 1963 kdy vyhořel při rozmarazováni topení . (autor příspěvku Karel Krenk)

https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
pohlednice z roku 1988, že Severografie Červeny Kostelec , která poskytuje přehled staveb na Ještědu .(archiv Karel Krenk)
pohlednice z roku 1988, že Severografie Červeny Kostelec , která poskytuje přehled staveb na Ještědu .(archiv Karel Krenk)

JEŠTĚD

Mohutný křemencový suk byl až do čtyřicátých let 19.století lidmi téměř nedotčený. Odedávna byly na vrcholu vztyčovány jen kříže. Zpočátku zde stávaly kříže dřevěné, v letech 1737 až 1812 dva kříže kamenné a potom opět jen kříže ze dřeva. Poslední, šest metrů vysoký byl slavnostně vztyčen nad Libercem 1.června 1990.
V roce 1844 začali manželé Florián a Barbara Haslerovi z Hanychova vynášet na ještědský vrchol jídlo a pití, protože Ještěd tehdy navštěvovali vojáci, kteří byli do Liberce dočasně převeleni, aby dbali o bezpečnost v době nepokojů zdejších textilních dělníků. O tři roky později postavil lesník Hebelt na Ještědu dřevěný srub, který si Haslerovi pronajali. Chata brzy vyhořela, ale vytrvalá paní Haslerová vybudovala v roce 1850 u skalního výklenku pro návštěvníky nový přístřešek, většinou sestavený jen z okolních balvanů. Návštěv začalo viditelně přibývat až když v letech 1863 - 1867 byla dokončena silnice z Liberce do Podještědí. Tehdy se Haslerovi rozhodni postavit na vrcholu Ještědu bytelnější chatu i s možností ubytování turistů.
Dokončili ji v roce 1868, ale podzimní vítr rozmetal nedbale sroubený krov, a tak chata své první návštěvníky až o rok později. Chatu koupil roku 1909 Horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory, ale již roku 1885 k ní na svoje náklady nechal přistavět verandu pro 200 osob. Rohanova chata sloužila (po četných úpravách) až do požáru v roce 1964.

Návštěvnost Ještědu stoupala natolik, že Horský spolek se rozhodl vybudovat na vrcholu hory mohutnou chatu, spíš horský hotel. Roku 1906 stavitel Schäfer předložil vlastní plán a v červnu toho roku začal se stavbou.
Dokončil ji za pouhých šest měsíců a nová chata byla otevřena 13.ledna 1907. Byly v ní, kromě velké noclehárny i 23 hostinské pokoje. Společenský sál pojmul 200 osob, veranda pak dalších padesát. Chata měla i vysokou věž. Touto nezaměnitelnou dominantou se Ještěd chlubil na tisících pohlednic a snímku až do 31.ledna 1963. Té noci ještědský hotel vyhořel. Stalo se tak při neopatrném rozmrazování vodního potrubí. Jen i rok později podlehla stejnému živlu i stará chata. Ta tehdy sloužila již jako nouzové ubytování pro dělníky, kteří likvidovali následky požáru hotelu. Během pouhého roku tak oheň zničil staré dějiny Ještědu. Po několika letech rozvažování byl na vrcholu Ještědu položen základní kámen dalšího hotelu, který krášlí horu nad Libercem dodnes. Jeho stavba trvala ale o něco déle než stavba hotelu stavitele Schäfera. Teprve v roce 1973 byl dokončen pozoruhodný, do té doby v Čechách nevídaný stříbrný kužel.
K historii Ještědu patří i jeho dvě dřevěné rozhledny. Ta starší stála na vrcholu v letech 1876 - 1889. Byla jen 7,6 m vysoká, ale protože horu pokrýval jen nizoučký porost, postačovala. Druhá ještědská rozhledna zdobila vrchol hory v letech 1889 - 1903. O čtyři roky později se již mohli návštěvníci Ještědu rozhlížet dodaleka z mohutné věže ještědského hotelu.

(zdroj Jiří Jiroutek - Fenomén Ještěd)

1935 (zdroj: Ještěd v roce 1935  (zdroj: https://www.ebay.com/ )
1935 (zdroj: Ještěd v roce 1935 (zdroj: https://www.ebay.com/ )
Karel Hubáček
Karel Hubáček
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
druhá nejstarší pohlednice Ještědu vyrobena v roce 1888 a odeslaná 18.7.1893
druhá nejstarší pohlednice Ještědu vyrobena v roce 1888 a odeslaná 18.7.1893
Přestože temeno hory bylo holé a poskytovalo vynikající výhledy, byla na Ještědu postavena již v roce 1876 první rozhledna.
Tato nejstarší rozhledna byla dřevěná a drsným klimatickým podmínkám na vrcholu Ještědu vzdorovala zhruba 13 let.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
Dvě nejstarší ještědské rozhledny (1876 - 1889, 1889 - 1903) a stará rohanská chata s verandou (1885) a celkový pohled na LIBEREC od dnešního krematoria
Dvě nejstarší ještědské rozhledny (1876 - 1889, 1889 - 1903) a stará rohanská chata s verandou (1885) a celkový pohled na LIBEREC od dnešního krematoria
nejstarší pohlednice Ještědu . Snímek zobrazuje Rohanovu chatu po přístavbě verandy v roce 1885.
nejstarší pohlednice Ještědu . Snímek zobrazuje Rohanovu chatu po přístavbě verandy v roce 1885.
V dávných dobách procházkou na Ještěd jedině pěšky..  (archiv Fotočas Mirek)
V dávných dobách procházkou na Ještěd jedině pěšky.. (archiv Fotočas Mirek)
Dobová pohlednice vydaná Německým horským spolkem před rokem 1906 s odvážnou přestavbou rozhledny a hotelu na Ještědu.  (zdroj Jiří Jiroutek - Fenomén Ještěd)
Dobová pohlednice vydaná Německým horským spolkem před rokem 1906 s odvážnou přestavbou rozhledny a hotelu na Ještědu. (zdroj Jiří Jiroutek - Fenomén Ještěd)

Výhled na 4 světové strany z Ještědu v roce 1884.

 (archiv Zdenek Holý)

Vydal Kalendář Liberecka v roce 2006 jako příspěvek ke 100 letům otevření ještědské chaty
Vydal Kalendář Liberecka v roce 2006 jako příspěvek ke 100 letům otevření ještědské chaty
Probuzení Ještědu 1899
Probuzení Ještědu 1899
Kříž postavený Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory vysvěcený 27.října 1935
Kříž postavený Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory vysvěcený 27.října 1935
ještědská chata postavená 1885
ještědská chata postavená 1885
pohlednice byla vydána horským spolkem roku 1907
pohlednice byla vydána horským spolkem roku 1907
Chata na Ještědu od severozápadu_vydána roku 1916 a existuje v mnoha mutacích
Chata na Ještědu od severozápadu_vydána roku 1916 a existuje v mnoha mutacích
model Ještědu se sáňkařskou dráhou_pohlednice byla vydaná horským spolkem jako jejím zřizovatelem roku 1909
model Ještědu se sáňkařskou dráhou_pohlednice byla vydaná horským spolkem jako jejím zřizovatelem roku 1909
Ještědský kříž před postavením horní stanice lanové dráhy
Ještědský kříž před postavením horní stanice lanové dráhy
Ještědská bouda a Rohanský kámen_odesláno 10.10.1890
Ještědská bouda a Rohanský kámen_odesláno 10.10.1890
Zimní nálada_od roku 1885 byla ještědská bouda otevřena celoročně
Zimní nálada_od roku 1885 byla ještědská bouda otevřena celoročně
etradiční pohled od vrcholového kříže v době těsně před dokončením
etradiční pohled od vrcholového kříže v době těsně před dokončením
vydáno horským spolkem 1908
vydáno horským spolkem 1908
jedna z úplně prvních fotografií prezentuje projekt nové stavby na vrcholu Ještědu
jedna z úplně prvních fotografií prezentuje projekt nové stavby na vrcholu Ještědu

Motiv Rohanského kamene

na Ještědu vytvořil malíř Heinrich Hönich (1873-1957), který sice pocházel z Dolního Hanychova, ale v době vzniku obrazu působil v bavorském Mnichově. Kámen byl před dvěma lety obnoven díky vytrvalosti kamaráda Kuby Šreka a jeho spolupracovníků a podpoře hotelu Ještěd. V té době jsme řešili i ne úplně jasnou historii kamene. Až letos jsem k ní našel zásadní zmínku. Prokurista Stiepelových tiskáren v Liberci Karl Borda v roce 1925 vzpomínal: "Důvody pro zřízení tohoto pamětního kamene byly pro rohanskou panskou a lesní správu pravděpodobně hned trojí. Předně šlo o památku návštěvy samotného majitele panství (Camill Rohan coby 66let starý muž měl na Ještěd vystoupit v roce 1866); poté šlo i o mimořádné zvýraznění nejvyššího bodu Rohanova panství a zatřetí je třeba jej vnímat jako jasně rozeznatelný a pevný hraniční kámen mezi hranicemi dvou panství. Podle informací paní Marie Vaterové, manželky obchodníka Adolfa Vatera z Liberce, pochází žulový blok z lomu v Dobré Vodě u Jablonce. Dne 8. září 1866 jej otec paní Vaterové, obchodník a stavitel mlýnů Franz Preißler z Rychnova přivezl s kočím Hütterem na povoze taženém dvěma koňmi k lesníkovi do Horního Hanychova. Zde byly připřáhnuty navíc ještě 2 páry koní a těchto 6 koní tento kamenný blok pak vytáhlo na řetězech téměř nesjízdnou strmou cestou až na vrchol Ještědu." (autor příspěvku Marek Řeháček)

Humorná koláž  z roku1905

Ještěd jako sopka

Další z pohlednic, díky nimž se nám podařilo vyvrátit některé zatvrzelé omyly.
Navzdory všem báchorkám učených geologů, že Ještěd nikdy nebyl sopkou, máme konečně důkaz opaku.
Nezbývá než se ptát, co se za tím vším skrývá, proč se veřejnost nemůže dozvědět pravdu!?
Přes intenzivní pátrání se nám zatím ještě nepodařilo nalézt žádného z hasičů,
kteří při svém odvážném letu možná nahlédli pod pokličku tajemství. Jakmile se nám to podaří zjistit , přineseme neprodleně zprávu.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Pohlednice jsou odrazem doby. Ve své sbírce mám 2 pohlednice odeslané 06.06.1942 z Ještědu .

Rodiče byli na dovolené, navštívili Ještěd a odtud poslali pohledy svým synům sloužící ve wehrmachtu . Záhadou mi je , jak se oba pohledy opět setkaly. Dlužno poznamenat, že právě probíhala druhá heydrichiáda a v sousedním Protektorátu bylo vyhlášeno stanné právo . Lidé se svými osudy jsou jen hříčkou dějin. (autor příspěvku Karel Krenk)

Z výletu na Ještěd (datováno 1932) (archiv Fenomén Ještěd)
Z výletu na Ještěd (datováno 1932) (archiv Fenomén Ještěd)
Pozdrav z Ještědu, datovaný 1960 (archiv Fenomén Ještěd)
Pozdrav z Ještědu, datovaný 1960 (archiv Fenomén Ještěd)
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
2.3.1908 pod Ještědem (foto R.Ginzel)
2.3.1908 pod Ještědem (foto R.Ginzel)
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
vyhlídková terasa na střeše zastávky lanovky (archiv Starý Liberec)
vyhlídková terasa na střeše zastávky lanovky (archiv Starý Liberec)
(zdroj kalendář Rok 2017 s dobovými pohlednicemi)
(zdroj kalendář Rok 2017 s dobovými pohlednicemi)
1931 (archiv Evžen Šimek)
1931 (archiv Evžen Šimek)
Ještěd v roce 1909  (zdroj : https://www.ebay.com/ )
Ještěd v roce 1909 (zdroj : https://www.ebay.com/ )
(Zdroj: kalendář Z Liberce všemi směry na dobových pohlednicích 2014)
(Zdroj: kalendář Z Liberce všemi směry na dobových pohlednicích 2014)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv L.Janků)
archiv L.Janků)
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci
1962 L.Bauer s rodinou (archiv Peter Flögel )
1962 L.Bauer s rodinou (archiv Peter Flögel )
archiv Evžen Šimek
archiv Evžen Šimek
Na Ještědu 1962 (archiv Petr Funda)
Na Ještědu 1962 (archiv Petr Funda)

Horský hotel

vznikl podle plánů libereckého stavitele Schäfera. Základní kámen byl položen 27. 6. 1906 a již za půl roku - 13. 1. 1907 - byl hotel slavnostně otevřen. V jeho přízemí byla velká společenská místnost pro víc než 100 hostů, hotel měl 23 pokojů a noclehárnu, terasu pro 50 lidí a 23 metrů vysokou rozhlednu. Horský spolek zaplatil za stavbu 161 000 K, pozemek pod hotelem však nevlastnil, ale měl jej na 50 let pronajatý od hraběte. Atraktivita Ještědu se ještě zvýšila, když zde byla v letech 1909-1911 postavena tříkilometrová sáňkařská dráha, na níž se v roce 1914 konalo první mistrovství Evropy. Dráha byla koncem třicátých let poškozena polomem, v 60. letech byla v jejích místech postavena nová, kratší, jejíž torzo je na místě dodnes. Skutečnou ranou pro Horský spolek však bylo postavení lanovky roku 1933 - to sice znamenalo příliv návštěvníků, ale zároveň se dle tehdejšího výnosu stal vrchol hory[zdroj?] majetkem provozovatele lanové dráhy (ČSD) a tak vlastně přešel do majetku státu.

Roku 1945 se hotel stal majetkem Klubu českých turistů, později přešel pod hotelový a restaurační podnik. Od roku 1959 sloužil kromě turistiky také televiznímu vysílání. Hotel i původní Rohanova chata (přejmenovaná na Chatu brigádníků) byly do roku 1962 rekonstruovány podle návrhu libereckého architekta Karla Wintera.

31. ledna roku 1963 však při neopatrném rozmrazování potrubí vznikl v budově hotelu požár, kterému celá stavba podlehla. Stejný osud v následujícím roce potkal i Rohanovu chatu - jen důvod byl jiný: rozmrazování oděvů.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

cca 1932 (archiv Jarda Svasta)
cca 1932 (archiv Jarda Svasta)
Ještěd 26.08.1922 (zdroj: https://gallery.hungaricana.hu )
Ještěd 26.08.1922 (zdroj: https://gallery.hungaricana.hu )
Na Ještěd 1962. Naposledy před vyhořením hotelu (archiv Petr Funda)
Na Ještěd 1962. Naposledy před vyhořením hotelu (archiv Petr Funda)
Stará budova Ještědu  (color Fotočas) Černobílou fotografii jsem náhodně našel někde tady na nettu, a vzhledem ke krásné památce na starou budovu Ještědu jsem se ji rozhodl trochu obarvit. Doufám že to nebude moc vadit, děkuji autorovi...🙂(Fotočas Mirek, originál z archivu Petra Fundy)
Stará budova Ještědu (color Fotočas) Černobílou fotografii jsem náhodně našel někde tady na nettu, a vzhledem ke krásné památce na starou budovu Ještědu jsem se ji rozhodl trochu obarvit. Doufám že to nebude moc vadit, děkuji autorovi...🙂(Fotočas Mirek, originál z archivu Petra Fundy)
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
Ještěd v roce 1964 (archiv Vladimír Vencl)
Ještěd v roce 1964 (archiv Vladimír Vencl)

Horský hotel JEŠTĚD

(Color Fotočas)

Nový horský hotel vznikl podle plánů libereckého stavitele Schäfera. Základní kámen byl položen 27. 6. 1906 a již za půl roku - 13. 1. 1907 - byl hotel slavnostně otevřen. V jeho přízemí byla velká společenská místnost pro víc než 100 hostů, hotel měl 23 pokojů a noclehárnu, terasu pro 50 lidí a 23 metrů vysokou rozhlednu. Horský spolek zaplatil za stavbu 161 000 K, pozemek pod hotelem však nevlastnil, ale měl jej na 50 let pronajatý od hraběte. Atraktivita Ještědu se ještě zvýšila, když zde byla v letech 1909-1911 postavena tříkilometrová sáňkařská dráha, na níž se v roce 1914 konalo první mistrovství Evropy. Dráha byla koncem třicátých let poškozena polomem, v 60. letech byla v jejích místech postavena nová, kratší, jejíž torzo je na místě dodnes. Skutečnou ranou pro Horský spolek však bylo postavení lanovky roku 1933 - to sice znamenalo příliv návštěvníků, ale zároveň se dle tehdejšího výnosu stal vrchol hory majetkem provozovatele lanové dráhy (ČSD) a tak vlastně přešel do majetku státu.31. ledna 1963 vyhořela horská chata, která vrchol Ještědu zdobila před známým vysílačem. 31. ledna roku 1963 však při neopatrném rozmrazování potrubí vznikl v budově hotelu požár, kterému celá stavba podlehla. Stejný osud v následujícím roce potkal i Rohanovu chatu - jen důvod byl jiný: rozmrazování oděvů.Foto na color- úpravu mi poslal Jarda Svasta - díky Jarko

archiv J.Svasta
archiv J.Svasta

Ještěd v dramatickém osvětlení ve 40.letech minulého století

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
archiv O.Musil
archiv O.Musil
Stavba Ještědu (červenec 1906 - leden 1907)
Stavba Ještědu (červenec 1906 - leden 1907)
půdorys
půdorys
Půdorys prvního patra s hotelovými pokoji
Půdorys prvního patra s hotelovými pokoji
Ještěd zamrzlý (zima cca 1907)
Ještěd zamrzlý (zima cca 1907)
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
Dluhopisy vydané Německým horským spolkem pro stavbu Ještědského domu . (archiv K.Krenk)
Dluhopisy vydané Německým horským spolkem pro stavbu Ještědského domu . (archiv K.Krenk)
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci
Liberec, Ještěd, (Reichenberg, Jeschken), 1929 (archiv Evžen Šimek)
Liberec, Ještěd, (Reichenberg, Jeschken), 1929 (archiv Evžen Šimek)

Starý hotel Ještěd

Několik fotografií dokumentujících stavbu a fungování toho starého Jeschkenhausu, který tu vystavěl Deutsche Gebirgsverein (neboli německý horalský spolek) a který fungoval od 13. ledna 1907 do 31. ledna 1963 (kdy vyhořel).

Fotky pocházejí ze dvou ročenek zmíněného Gebirgsvereinu. Ta z roku 1907 slavnostně představovala nově postavený Jeschkenhaus svým členům, takže fotodokumentace v ní ukazuje jeho interiéry zářící novotou. Ta z roku 1932 obsahovala pětadvacetiletou retrospektivu a z ní pocházejí fotky ze stavby a jeden interiér.

(autor příspěvku Tomáš Cvrček)
Hlavní restaurace (1907).
Hlavní restaurace (1907).
Prosklená veranda (1907)
Prosklená veranda (1907)
Restaurace po redesignu (1932) Foto Heinrich Walter.
Restaurace po redesignu (1932) Foto Heinrich Walter.
Interiér dvoulůžkového pokoje s koupelnou (Koupelnou se myslí ten džbán v míse před zrcadlem v levém popředí. Nechci se domýšlet, jestli ten kýbl čouhající zpoza almárky měl sloužit jako záchod, i když podle předchozího plánku byly na chodbě záchody společné...)
Interiér dvoulůžkového pokoje s koupelnou (Koupelnou se myslí ten džbán v míse před zrcadlem v levém popředí. Nechci se domýšlet, jestli ten kýbl čouhající zpoza almárky měl sloužit jako záchod, i když podle předchozího plánku byly na chodbě záchody společné...)
maminka a strýc, na lehátku. foto p. Kříž (archiv P.Bláha)
maminka a strýc, na lehátku. foto p. Kříž (archiv P.Bláha)
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
1939 (archiv O.Musil)
1939 (archiv O.Musil)
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci
1899 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1899 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
https://www.ebay.com
https://www.ebay.com
abebooks.com
abebooks.com
1913 (archiv O.Musil)
1913 (archiv O.Musil)
Starý hotel na Ještědu. Z archivu Otakara Binara
Starý hotel na Ještědu. Z archivu Otakara Binara
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Aleš Melichar
archiv Aleš Melichar
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Ta pěkně houpala přes stožáry (archiv Jarda Veselský)
Ta pěkně houpala přes stožáry (archiv Jarda Veselský)
60.léta
60.léta
1951 (archiv Zuzana Kudrnová)
1951 (archiv Zuzana Kudrnová)

JEŠTĚD A LANOVKA

Česko má hned několik lanovek, které jsou v některém ohledu nejstarší. Lanovka, která jezdí na Ještěd, k nim patří - je nejstarší dosud jezdící kabinovou lanovkou. Vznikla na počátku 30. let minulého století a v provozu je od 27. června 1933. V té době však první svého druhu nebyla. Již o pět let dříve vznikla lanovka na krkonošskou Černou horu, která však dnes již jezdí jako kabinková v jiné trase.

Záměr vybudovat zde lanovku předložil už roku 1924 Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory, který byl majitelem hotelu na Ještědu. Návrh vypracoval ing. Roman Wienberger, zástupce firmy Adolf Bleichert a spol. z Lipska.

Později však byl projekt i samotná realizace na náklady ČSD zadána známé chrudimské strojírně František Wiesner. Byla to druhá lanová dráha v tehdejším Československu. Měla šikmou délku tratě 1183 m s převýšením 400 m a na trase dvě podpěry s výškou 20 a 26 m.

Kabinová lanovka s kyvadlovým provozem dosahovala maximální rychlosti 5 m/s, hodinová kapacita činila 330 osob. Její provoz běžel bez závad i během temné nacistické okupace. Až koncem roku 1971 musela být lanovka odstavena pro krajní opotřebení. Byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce

Po zásadní rekonstrukci, zahájené v prvních měsících roku 1972 a ukončené r. 1975, zbyla z původního zařízení jen nepatrná část konstrukce v dolní a horní stanici. Liberecká dráha je však dnes označována za nejstarší provozní kabinovou lanovku v Česku. Starší lanovka v krkonošských Janských Lázních byla totiž zrušena a nahrazena na jiném místě odlišnou konstrukcí.
Trať byla rekonstruována jako dvoulanová. Původní podpěry byly nahrazeny jedinou o výšce 30 m. Nové kabiny mají nosnost 35 osob. Šikmá délka tratě je nyní 1188 m, převýšení 401,7 m, přepravní rychlost 10 m/s. Lanovka přepraví až 525 osob za hodinu.

V říjnu 2000 byla při pravidelné kontrole po letní sezoně vyměněna celá jedna kabina, která prošla generální opravou.

Zájem turistů se zvyšoval a v červenci 2001 svezla lanovka za jediný měsíc více než 50 000. To si vyžádalo úpravu jízdního řádu z hodinových intervalů na půlhodinové. V některých dnech začala lanovka jezdit bez přestávek.

V současné době vyveze lanovka v průměru ročně přes 250 tisíc turistů. Když jí bylo v roce 2003 (na snímku) 70 let, svezlo se na ní během celé její historie na 19 milionů lidí.

Lanovka slouží i k zásobování horského hotelu na Ještědu. Za celou dobu provozu lanovky nedošlo k žádné větší závadě ani k ohrožení cestujících.

Horní stanice na Ještědu stojí ve výšce rovných 1000 m. n. m.
Dolní stanice Horní Hanychov je ve výšce 600 m n. m. (zdroj ČT24)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Zdroj : Liberecko - obrazový soubor barevných listů v obálce Foto B. Jakoubě (archiv Jitky Horušické)
Zdroj : Liberecko - obrazový soubor barevných listů v obálce Foto B. Jakoubě (archiv Jitky Horušické)
60.léta
60.léta
archiv Aleš Melichar
archiv Aleš Melichar
Liberec - lanovka na Ještěd (razítko 1951) (archiv Eva Blum)
Liberec - lanovka na Ještěd (razítko 1951) (archiv Eva Blum)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Základy Ještědu. (archiv Ondřej Havlín)
Základy Ještědu. (archiv Ondřej Havlín)
červenec 1967 (foto Miloslav Kudrnáč)
červenec 1967 (foto Miloslav Kudrnáč)
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
archiv Kristýna Týnuša Javůrková
zdroj Fenomén Ještěd
zdroj Fenomén Ještěd
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
září 1968 (foto Miloslav Kudrnáč)
září 1968 (foto Miloslav Kudrnáč)
archiv Vladimír Vencl
archiv Vladimír Vencl
archiv Ji Sta
archiv Ji Sta
září 1968 (foto Miloslav Kudrnáč)
září 1968 (foto Miloslav Kudrnáč)
20.8.1968 (archiv Jany Zahurancové)
20.8.1968 (archiv Jany Zahurancové)
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
květen 1966 (foto Miloslav Kudrnáč)
květen 1966 (foto Miloslav Kudrnáč)
červenec 1967 (foto Miloslav Kudrnáč)
červenec 1967 (foto Miloslav Kudrnáč)
Náš Ještěd, když byl ještě "nahý 😯, když se "rodil"...... cca rok 1967 (?) Dnes jsem se trochu probírala fotoarchivem po mé mamince (Soňa Fikejsová)
Náš Ještěd, když byl ještě "nahý 😯, když se "rodil"...... cca rok 1967 (?) Dnes jsem se trochu probírala fotoarchivem po mé mamince (Soňa Fikejsová)
archiv Petr Kapeš
archiv Petr Kapeš
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci
21.4.1968 (archiv Zlomax Maxík Zlomaxov)
21.4.1968 (archiv Zlomax Maxík Zlomaxov)
září 1968 (foto Miloslav Kudrnáč)
září 1968 (foto Miloslav Kudrnáč)
Bar v hotelu Ještěd v 70.letech  (zdroj: Jiŕí Jiroutek - Fenomén Ještěd)
Bar v hotelu Ještěd v 70.letech (zdroj: Jiŕí Jiroutek - Fenomén Ještěd)

Restaurace na Ještědu před 45 lety v roce 1975.

(archiv Jaroslav Dostál)

Soutěžní návrhy hotelu a televizního vysílače na Ještědu od jedenácti renomovaných architektů z roku 1963.


Karel Hubáček "porušil " zadání a funkci obou budov sloučil do jedné věže, antény pro rozhlasové a televizní vysílání skryl za laminátovou stěnu, neboť kovový plášť nepropouští rádiový signál. Návrhy byly vystaveny k posouzení veřejnosti v budově České spořitelny, veřejnost přijímala návrhy rozporuplně - zápis jako "obecný kopec" od obyvatel Liberce, kteří byli zvyklí na romantickou stavbu chaty před požárem. (zdroj Jiří Jiroutek ' Fenomén Ještěd)

Karel Hubáček a jeho Ještěd

(zdroj Jiří Jiroutek - Fenomén Ještěd )

Čtvrt století uplynulo od pořízení snímků (1995).

(archiv Jaroslav Dostál)

Montáž nástavce - listopad 1996

(foto Petr Šimr)

Antény 2009

Foto Petr Šimr
1907
1907
1963
1963
1966 - začala stavba
1966 - začala stavba

Historie Ještědu

Na vrcholu Ještědu vznikla nová horská chata

13.ledna 1907 byla slavnostně otevřena nová horská chata na Ještědu, o kterou se léta snažil Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory. Stavba trvala pouhých šest měsíců. Kamenná budova s dvaceti osmi metry vysokou vyhlídkovou věží zahrnovala hostinské pokoje, noclehárnu, společenskou místnost a šenkovnu. Záhy se stala novou siluetou hory Ještěd a oblíbeným místem nespočetných návštěvníků vrcholu nad Libercem.

Tragický požár

Ve čtvrtek 31.ledna 1963 horská chata při neopatrném rozmrazování zamrzlého potrubí vyhořela. Mnoho lidí z okolí mohlo jen smutně sledovat, jak se na nočním nebi odráží požár budovy, viditelný ze širokého okolí. 

Liberečtí projektanti okamžitě začali s plány

Hned druhý den po požáru se na vrchol Ještědu vydali liberečtí projektanti, aby zhodnotili, zda je možné vyhořelou chatu opravit. Na první pohled bylo jasné, že požár chatu zničil úplně. Byla proto vyhlášena architektonická soutěž na novou podobu vysílače a hotelu s restaurací. Jen pár měsíců po požáru vybrala komise vítězný návrh architekta Karla Hubáčka, který jako jediný umístil vysílač i hotel s restaurací do jedné stavby. (únor 1963 )

Započala stavba unikátní budovy

Základní kámen nového hotelu a vysílače na Ještědu byl položen 30.července 1966. Samotná stavba však nakonec trvala 10 let. K velkému zpomalení došlo zejména po roce 1968, kdy byla téměř zastavena. Na stavbě je použito několik - v té době - zcela nových technologií i materiálů. Mnoho ze zvolených technických řešení bylo v budoucnu použito na dalších stavbách u nás i ve světě. (červenec 1966)

Ještěd získal prestižní ocenění

Za projekt Ještědu byl architekt Karel Hubáček oceněn Mezinárodní unií architektů a získal prestižní Cenu Augusta Perreta. Ještěd je jediná stavba v zemi s tímto nejvyšším odborným oceněním. K předání mělo dojít v Buenos Aires v Argentině a kolegové Karla Hubáčka vzpomínají na to, jak se na cestu chystal. Měl připravený předepsaný frak i krátkou řeč. Státní režim mu však na poslední chvíli vycestovat zakázal. Se smutkem i humorem na to vzpomínají tehdejší kolegové Karla Hubáčka v publikaci Vzpomínky na Ještěd.  (leden 1969)

Nová stavba na Ještědu je konečně hotová

V létě 1973 byla stavba na Ještědu dokončena a v září byla předána veřejnosti. I když si lidé z počátku těžko zvykali na novou siluetu nad Libercem, záhy po svém otevření se Ještěd stal novou atrakcí a oblíbeným místem výletů. (červen 1973)

Začíná výměna soukromých vlastníků

Po Sametové revoluci se Ještěd stal předmětem privatizace a přešel do soukromých rukou. V té době také došlo k obměně vnitřního vybavení Ještědu a původní mobiliář, vyrobený v 70. letech na míru pro Ještěd, se levně rozprodával zájemcům nebo likvidoval. (prosinec 1989)

Ještěd v konkurzu

Firma vlastnící Ještěd se dostala do problémů a byl na ni uvalen konkurz. Restaurace i hotel byly uzavřeny a lidé mířící na vrchol Ještědu našly jen zavřené dveře. To chtěl změnit tehdejší správce konkurzní podstaty, který oslovil nové provozovatele, aby restauraci i hotel znovu otevřeli. V září 1996 tak na Ještědu začíná působit společnost Ještěd spol. s r.o., která hotel i restauraci provozuje v nájmu do dnes. Na vyřešení vlastnických vztahů si však unikátní stavba musela ještě čtyři roky počkat. (leden 1996)


Ještěd zapsán mezi kulturní památky

Ministerstvo kultury ČR zapsalo Ještěd mezi nemovité kulturní památky 26. března 1998.

Ještěd konečně našel stálého majitele

V roce 2000 objekt kupují České radiokomunikace a.s. a zahajují jeho nutnou údržbu. Restauraci i hotel pronajímají stejnému nájemci, společnosti Ještěd spol. s r.o.. (leden 2000)

Ještěd Stavbou století

Ve stejném roce zvolila odborná i laická veřejnost Ještěd Stavbou století v české architektuře.  (duben 2000)

Stavba prohlášena národní kulturní památkou

Od 1. ledna 2006 je vládním unesením Ještěd prohlášen za národní kulturní památku České republiky.  (leden 2006)


Nová naděje pro Ještěd

V létě 2012 vzniklo občanské sdružení Ještěd 73. Číslovka odkazuje na rok 1973, kdy byl Ještěd dokončen a otevřen. Cílem sdružení je vrátit Ještědu jeho dřívější lesk a přitom zachovat jeho původní tvář. Sdružení také chtělo rozhýbat další instituce a pomoci ke vzniku podkladů pro potřebnou rekonstrukci Ještědu.  (květen 2012)

Salónek má repliky původního nábytku

Sdružení Ještěd 73 představilo v září nově vybavený salónek na Ještědu, pro který nechalo z peněz veřejnosti a sponzorů vyrobit repliky původního nábytku dle technických výkresů arch. Otakara Binara. V dalších letech pokračovalo sdružení, transformovaného mezitím na spolek, v obnově dalších částí interiérů. Vždy za přispění Hotelu Ještěd, Libereckého kraje a Českých Radikokomunikací. Na každé akci se významnou měrou podíleli i lidé, kteří přispívali do veřejné sbírky. (září 2013)

Startují přípravy na rekonstrukci Ještědu

V létě 2015 vstupují do spolku Ještěd 73 jako členové Liberecký kraj, České Radiokomunikace a Hotel Ještěd. Všichni vkládají díl peněz, ze kterých se platí studie potřebné pro zpracování projektové dokumentace. Začíná postupná práce, která není na první pohled vidět, ale je po letech reálnou nadějí pro unikátní stavbu, která nutně potřebuje celkovou rekonstrukci. (červen 2015)

(zdroj: https://www.jested.cz/cs/historie )

archiv Pav Karel)
archiv Pav Karel)
Ještěd v roce 1928 (zdroj: https://gallery.hungaricana.hu )
Ještěd v roce 1928 (zdroj: https://gallery.hungaricana.hu )
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Helena Svobodová
archiv Helena Svobodová
1945 archiv Soňa Fikejsová
1945 archiv Soňa Fikejsová
Jana Zahurancová
Jana Zahurancová
1940  (zdroj: https://www.ebay.com )
1940 (zdroj: https://www.ebay.com )
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
Koloroval Fotočas Mirek
Koloroval Fotočas Mirek
1957
1957
Ještěd v roce 1907  (AKON)
Ještěd v roce 1907 (AKON)
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
Bedřich Kopejska
Bedřich Kopejska
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv David Stolín
archiv David Stolín
Fenomén Ještěd
Fenomén Ještěd
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
(archiv Jiří Brožek)
(archiv Jiří Brožek)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Milana Šíra st.
archiv Milana Šíra st.
Zimní Ještěd. Pohlednice prošlá poštou v roce 1951. (Kamil Syrovátka)
Zimní Ještěd. Pohlednice prošlá poštou v roce 1951. (Kamil Syrovátka)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
1941
1941
archiv Jaroslav Svoboda
archiv Jaroslav Svoboda
(zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
(zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
1932 (J.Hůlka)
1932 (J.Hůlka)
Ještěd v roce 1940 (zdroj: https://www.ebay.com )
Ještěd v roce 1940 (zdroj: https://www.ebay.com )
archiv Jan Cidrych
archiv Jan Cidrych
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Jiří Cvrček
archiv Jiří Cvrček
Ještěd v roce 1950 a 2001  dvě úžasné stavby, nelze srovnávat, každá má svojí hodnotu
Ještěd v roce 1950 a 2001 dvě úžasné stavby, nelze srovnávat, každá má svojí hodnotu
Porovnávačka, archiv FL z roku 2016
Porovnávačka, archiv FL z roku 2016
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiří Jan Kolner
archiv Jiří Jan Kolner
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Martin Forster
archiv Martin Forster
archiv Martina Zebriová
archiv Martina Zebriová
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Ještěd. Liberec - malý průvodce. (archiv L.Janků)
Ještěd. Liberec - malý průvodce. (archiv L.Janků)
archiv Jitky Horušické
archiv Jitky Horušické
archiv Jitky Horušické
archiv Jitky Horušické
(zdroj: https://www.ebay.com )
(zdroj: https://www.ebay.com )
archiv Jitky Horušické
archiv Jitky Horušické
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Ještěd cca 1922 (zdroj: https://www.ebay.com )
Ještěd cca 1922 (zdroj: https://www.ebay.com )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Ještěd v roce 1928 (zdroj: https://www.ebay.com )
Ještěd v roce 1928 (zdroj: https://www.ebay.com )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1946 (archiv Zuzana Kudrnová)
1946 (archiv Zuzana Kudrnová)
(archiv Jany Zahurancové)
(archiv Jany Zahurancové)
pohled na Ještěd od Křižan v roce 1910 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
pohled na Ještěd od Křižan v roce 1910 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(dolní fotografie od Radka Drbohlava /sestavil J.Bartoš)
(dolní fotografie od Radka Drbohlava /sestavil J.Bartoš)
Ještěd - pohlednice poslaná někdy v roce 1988  (zdroj: eBay)
Ještěd - pohlednice poslaná někdy v roce 1988 (zdroj: eBay)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
 (zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
(zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
Poštovní razítko z 22.IX. 1934 ( archiv Tomáš Stracke)
Poštovní razítko z 22.IX. 1934 ( archiv Tomáš Stracke)
razítko 1942
razítko 1942
1964 (Vilém Boháč)
1964 (Vilém Boháč)
1952 (archiv J.Zahurancová)
1952 (archiv J.Zahurancová)
abebooks.com
abebooks.com
archiv Zdeněk Štěpánek
archiv Zdeněk Štěpánek
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Neodmyslitelným symbolem moderního Liberce je stavba horského hotelu a televizního vysílače Ještěd, která dokresluje přirozený tvar hory (1010 m). Originální řešení stavby ve tvaru rotačního hyperboloidu bylo oceněno Perretovou cenou Mezinárodní unie architektů. ...z obrazového souboru Liberecko foto B. Jakoubě (archiv Jitky Horušické)
Neodmyslitelným symbolem moderního Liberce je stavba horského hotelu a televizního vysílače Ještěd, která dokresluje přirozený tvar hory (1010 m). Originální řešení stavby ve tvaru rotačního hyperboloidu bylo oceněno Perretovou cenou Mezinárodní unie architektů. ...z obrazového souboru Liberecko foto B. Jakoubě (archiv Jitky Horušické)
archiv Leoše Kobra
archiv Leoše Kobra
archiv FL
archiv FL
1988 (zdroj: https://www.ebay.com )
1988 (zdroj: https://www.ebay.com )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J. Hůlka
archiv J. Hůlka
(archiv Jany Zahurancové)
(archiv Jany Zahurancové)
foto Vilém Boháč
foto Vilém Boháč
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Zdeněk Štěpánek
archiv Zdeněk Štěpánek
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1959 archiv Jiří J. Horčička
1959 archiv Jiří J. Horčička
1940 (archiv O.Musil)
1940 (archiv O.Musil)
archiv J. Hůlka
archiv J. Hůlka
cca 1939 (archiv O.Musil
cca 1939 (archiv O.Musil
archiv J.Cvrček
archiv J.Cvrček
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(archiv Jany Zahurancové)
(archiv Jany Zahurancové)
(archiv Jany Zahurancové)
(archiv Jany Zahurancové)
JEŠTĚD - 🎄 sváteční, fotogenický za každého počasí, v každé době, ze všech stran. Jana Zahurancová z archivu Zdeňka Šimka
JEŠTĚD - 🎄 sváteční, fotogenický za každého počasí, v každé době, ze všech stran. Jana Zahurancová z archivu Zdeňka Šimka
Lanovková nostalgie - pohlednice odeslaná roku 1955.  (archiv Jana Zahurancová)
Lanovková nostalgie - pohlednice odeslaná roku 1955. (archiv Jana Zahurancová)
Jana Zahurancová
Jana Zahurancová
Zajímavý záběr na Ještěd z archivu Kateřiny Odrážkové. Její tatínek fotil 26. 10. 1985 z Bramberka (jak zapsal na zadní stranu fotografie).
Zajímavý záběr na Ještěd z archivu Kateřiny Odrážkové. Její tatínek fotil 26. 10. 1985 z Bramberka (jak zapsal na zadní stranu fotografie).
1925 (archiv Jany Zahurancové)
1925 (archiv Jany Zahurancové)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Pav Karel
Pav Karel
Ještěd a nákladní vlak, tažený lokomotivou 556.0305, podle šnekového přikladače typu Standard Stocker zvanou "Štokr" (zdroj Historické fotografie a také „Střípky vzpomínek ze staveb a údržby železnic Libereckého kraje“)
Ještěd a nákladní vlak, tažený lokomotivou 556.0305, podle šnekového přikladače typu Standard Stocker zvanou "Štokr" (zdroj Historické fotografie a také „Střípky vzpomínek ze staveb a údržby železnic Libereckého kraje“)
Stavba silnice na Ještěd (u odbočky k můstkům) (archiv L. Janků)
Stavba silnice na Ještěd (u odbočky k můstkům) (archiv L. Janků)
(V.Šesták)
(V.Šesták)
Výstava modelů z Lega v PRAZE 2020 (foto Franta Frenkie Kolda)
Výstava modelů z Lega v PRAZE 2020 (foto Franta Frenkie Kolda)

Taková hezká zima a tady je uzavřeno.

foto Petr Mareš - únor 2021
foto Jan Pešek
foto Jan Pešek
foto Jan Pešek
foto Jan Pešek

Ještědu se vrátí podoba ze 70. let, oprava za půl miliardy přinese i UFO

Hotel a vysílač na Ještědu u Liberce se vrátí do 70. let minulého století. Plánovaná rozsáhlá rekonstrukce za půl miliardy počítá nejen s opravami samotné stavby, ale obměnou projdou i interiéry.

Hotelová restaurace, foyer i pokoje by měly vypadat jako v roce 1973, kdy se Ještěd otevřel. A to možná i s charakteristickými vajíčkovými telefonními budkami a popelníky.

"Největší zásahy se ale odehrají v technologických částech, do kterých nemá veřejnost přístup," vysvětlil architekt Jiří Krejčík z ARN STUDIA z Hradce Králové, který na projektu pracoval se synem Michalem.

Velkou renovací projde betonová konstrukce ve spodní části stavby, která je podle architekta v některých místech výrazně narušena.

"Čtyřicet let jejího užívání a kyselé deště směrem od Polska a Německa udělaly své. Severozápadní strana je natolik poškozena klimatem, že bude nutné některé části rozebrat a nahradit replikami. Místy už se beton sype," upozornil Krejčík.

Stávající zimní vstup zmizí

Z pozice návštěvníka projde nejviditelnější proměnou zimní vstup, který se stane bezbariérovým. Navážou na něj výstavní prostory, kde bude expozice ke stavbě Ještědu.

V návrhu je také nové prosklení vyhlídkového okruhu. "Rádi bychom, kdyby bylo provedeno velkoformátovými skly s antireflexní úpravou. Dosáhne se tak maximální průhlednosti," vysvětlil Krejčík.

Rekonstrukce zahrnuje i úpravy hotelového patra. Kromě běžných pokojů se autoři věnovali i apartmánu, kterému by rádi vrátili původní historizující styl Ludvíka XIV. Ten byl zamýšlen jako kontrast k jinak modernímu ladění interiérů hotelu.

"Chceme vytipovat sadu nábytku přímo ve Versailles. Oskenovat 3D skenerem a pak vybrousit vybavení z průhledného polykarbonu," nastínil mladší z dvojice architektů.

Na terase přistane UFO

Změny naplánovali architekti i na obou terasách. Na západní by si mohli návštěvníci koupit občerstvení v netradičně pojatém kiosku ve tvaru blyštivé koule. "Je to takové UFO, které by dopovědělo příběh Malého Marťana," připomněl Krejčík sochu Jaroslava Róny.

Ještě výraznějšího prvku se dočká východní vyhlídka, kde tvůrci počítají s velkou terasou směrem na Liberec. Vznikla by na střeše stanice lanovky a pokrytá by byla dřevěnými paletami. "Bylo by vhodná i k pořádání akcí," dodali architekti.

V průběhu zpracování studie spolupracovali autoři s odborníky na tuto stavbu architektem Otakarem Binarem, který navrhl interiér, a profesory Miroslavem Masákem a Jiřím Suchomelem. K projektu přistoupili podle Krejčíka pietně, ovšem se zřetelem na současné požadavky.

"Na Ještědu je nejzajímavější, že je opatřen nejvyšším stupněm ochrany památek, ale zároveň je to funkční stavba, která musí splňovat současné hygienické a provozní parametry i standard, který vyžadují návštěvníci," vysvětlil Michal Krejčík.

Podle něj jde o unikátní projekt, který by jednou mohl posloužit jako manuál pro přípravu rekonstrukcí podobných staveb. "Není moc referencí na opravy památek z dvacátého století," poznamenal.

Dva roky papírování

Soutěž na architektonickou studii obnovy Ještědu vypsal spolek Ješted 73. Své zástupce v něm má mimo jiné Liberecký kraj, provozovatel hotelu Ještěd, i České Radiokomunikace (CRA), které jsou od roku 2000 vlastníkem objektu.

Ředitel CRA Vít Vážan předpokládá, že další dva až tři roky se bude pracovat na vytvoření projektové dokumentace pro stavební povolení, která by měla i přesně zmapovat, co vše je potřeba udělat.

"Jakmile ji budeme mít, tak budeme vědět přesně, o co se jedná, a můžeme v dalším kroku začít pracovat na získávání financí na stavbu," sdělil Vážan.

Podle něj už radiokomunikace do hotelu a vysílače investovaly 60 milionů. "Uvědomujeme si význam Ještědu jako památky," dodal.

Architektonickou studii přijal i Národní památkový ústav, se kterým spolek Ještěd 73 od počátku spolupracoval, a kladné stanovisko vydal i Krajský úřad Libereckého kraje.

Autor: Gabriela Volná Garbová

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/jested-nova-podoba-oprava-vizualizace.A200604_121451_liberec-zpravy_jape?
foto Jan Pešek
foto Jan Pešek
foto Jan Pešek
foto Jan Pešek
Park Boheminium v Mariánských Lázních - Ještěd je všude 👌😊 Foto zaslal Jan Koucký 👍 (archiv Fandíme Liberci)

Tohle bylo v Kecskemétu v Uhrách,

byla tam vazba na pěší pluk z Liberce (archiv Jaroslav Hůlka, komentář Marek Řeháček)


                              Začátky zimních sportů na Ještědu


archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
(zdroj: kalendář Z Liberce všemi směry na dobových fotografiích (2014))
(zdroj: kalendář Z Liberce všemi směry na dobových fotografiích (2014))
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
1944 (archiv Bedřich Kopejska)
1944 (archiv Bedřich Kopejska)
(archiv Jany Zahurancové)
(archiv Jany Zahurancové)
Lyžařský závod z roku 1939 a určitě víte kde. Nápověda v pozadí je naprosto jasně identifikovatelná. Z ročenky Německého horského spolku z roku 1940. (Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge - Ročenka Německého horského spolku pro Ještěd a Jizerské hory.) (archiv Luboš Janků)
Lyžařský závod z roku 1939 a určitě víte kde. Nápověda v pozadí je naprosto jasně identifikovatelná. Z ročenky Německého horského spolku z roku 1940. (Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge - Ročenka Německého horského spolku pro Ještěd a Jizerské hory.) (archiv Luboš Janků)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1920 (archiv O.Musil)
1920 (archiv O.Musil)
Ještědská sáňkařská dráha při mistrovství ČSSR v roce 1960. Zdroj: Kniha Liberec minulosti a budoucnosti (archiv Všichni Čermáci)
Ještědská sáňkařská dráha při mistrovství ČSSR v roce 1960. Zdroj: Kniha Liberec minulosti a budoucnosti (archiv Všichni Čermáci)
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
archiv Petra Ruprechta
archiv Petra Ruprechta
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
Výpřež (archiv J.Hůlka)
Výpřež (archiv J.Hůlka)
1938 Výpřež (zdroj: https://www.ebay.com )
1938 Výpřež (zdroj: https://www.ebay.com )

zdroj : Josef Slavík - Naše skokanské můstky ,2003

archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci

V zimním středisku Ještěd

byly z iniciativy a pod vedením zasloužilého mistra sportu Miloslava Bělonožníka svépomocí libereckých sportovců, mládeže i armády vybudovány přírodní lyžařské skokanské můstky 90 m a 70 m. Na mistrovství republiky ve skocích na lyžích jezdí se sem podívat až 20 000 diváků.

(foto i text Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)

60.léta
60.léta

Krásný zimní den jak k lyžování dělaný (60.léta)

Ještěd 2007 - úpravy před MS

(archiv Zdenek Holý)

Fotografové na lyžařském šampionátě v Liberci 2009 a jejich fota.

(archiv Jany Zahurancové)

Rudolf Burkert


Československý lyžař, skokan a sdruženář německé národnosti


Rudolfu Burkertovi by ocenění "lyžař století" náleželo právem. Jako jediný před Jiřím Raš­kou přivezl medaile ze zimní olympiády i z mistrovství světa.
Vybojoval všechny tři:


zlatou medaili z MS 1927, Cortina d'Ampezzo
Disciplína: severská kombinace / střední můstek + 10km


stříbrnou medaili z MS 1933, Innsbruck
Disciplína: skoky na lyžích / velký můstek


bronzovou medaili ze ZOH 1928, St. Moritz
Disciplína: skoky na lyžích / střední můstek


Doba třicátých let, kdy jeho kometa jasně zářila, však řešila odlišné problémy, spojené hlavně se světovou ekonomickou krizí
Jaký byl závodník z pomezí Jizerských hor a Krkonoš, z klubu, který měl zvláštní poetické pojmenování SC Windsbraut Polaun?
Lyžaři z Polubného, korporace založené v roce 1907, byli pod vedením předsedy Josefa Lauera čipernou cháskou. Počtem členů šlo spíše o menší společenství mezi 33 skikluby kraje Jeschken und Isergebirge.
Překlad názvu Windsbraut - větrná nevěsta - vystihuje klima Polubného. Na hřebínku mezi Štěpánkou a Bukovcem, kde se porůznu objevují chalupy polubenských hospodářů, sklářů, tkalců a dřevařů, si vskutku užívají větru ve všech ročních obdobích.
A čtyřicítka údů místního Skiklubu Větrná nevěsta Polubný má ve svém středu bratry Burkertovy, Josefa a Rudolfa. Běžce, skokany, sdruženáře a nakonec i sjezdaře. Extra specializace se v době začátků závodního sjezdaření nevedla ve velkých klubech, natož v horských vískách. Větrný Polubný, stejně jako Vysoké nad Jizerou v počátcích skokanského sportu, neměl stálý skokanský můstek. Proto Ruda Burkert hobloval dopady můstků v sousedních střediscích. Blízko měl na Štěpánku, tam se skákalo na Stefansruh 30 metrů; zkraje zimy byl sníh nad Smědavou. To bylo trošku z ruky, ale těch 12 km tam a zase zpátky byla dobrá průprava pro běh. Můstek to byl ale také menší. Poměrně blízko byla Teichschanze nad lázněmi v Kořenově. Tu nechal postavit v Burkertových dorosteneckých letech Walter Riedel, pozdější skokanův zaměstnavatel a mecenáš top lyžařů z HDW. Kořenovská šance dovolovala skoky do 40 m. Pak tu byly můstky v Josefově Dole a v Harrachově Ptačinec a Čerťák.
Skokačky polubenských kluků je prověřovaly opakovaně a do úmoru. Rudolfovi, který se narodil v roce 1904, zpočátku tolik nevoněly. Díky abnormálním dynamickým odrazovým vlastnostem vynikal ve škole a při cvičení v turnerském spolku v gymnastice při akrobacii a přeskocích. Švédský stůl a koně nadél ovládal s takovou bravurou, že zatímco ostatní spolucvičenci používali při skocích půlmetrový pérový můstek, žák Burkert skákal bez něj. Při vzpomínkách žertem glosoval, že pokud by šel přes pérák, odřel by nohama malbu na stropě.
Se závodní činností začal poměrně pozdě, s největší pravděpodobností až v roce 1925. Prožil nelehké životní peripetie, a to nejenom jako sportovec-lyžař. Jeho a bratrovu jménu náhodně změnili souhlásku na začátku příjmení. Jestli to bylo v počátcích Rudolfova závodění, kdy se na nemistrov­ské soutěže lyžaři přihlašovali před startem ústně, už dnes nikdo nedoloží. Jistý je pouze fakt, že dobový československý tisk, měsíčník Zimní sport a jeho obdoba, německý Der Winter, jakož i Skichronik, uvádějí skokana z Windsbraut Polaun jako Purkerta. Se stejnou chybou je zapsal do monumentálních publikací z historie československého lyžování jejich autor O. Kulhánek. R. Pur­kert se objevuje jak v Malé encyklopedii lyžování, tak ve Zlaté knize lyžování. Správně jako Burkerta ho vedou soukmenovci v ročenkách HDW. Alfabetická chyba ho pochopitelně mrzela, leč provázela ho ve většině tuzemských výsledkových listin. I ve výsledcích FIS závodů to bylo jednou tak a podruhé onak.
Přesto jeho doménu skok a jeho provedení uznávali a obdivovali přední švédští a norští skokani, tvořící v té době světovou extratřídu. Obzvláště jim imponovala razance a nádherná technika vlastního letu. Burkertovu lyžařskou suverenitu a osobnost popisuje Günter Krusche příběhem z Orlických hor. Když obhajoval jeden ze skokanských titulů na Hindenburgově můstku ve slezských Dušníkách, vzal svoji nevěstu a pozdější manželku do náruče a na skokanských lyžích svým přirozeně jistým sjezdařským postojem ujížděl. Sjel dopad můstku a mírnými stráněmi pod můstkem, lemovanými však terénními skoky, odvážel své sladké břímě až ke kostelním vratům místního svato­stánku
Tím svým přihlížejícím příznivcům naznačil na trase skokanský můstek-kostel svou další životní pouť. Jeho fandové a obdivovatelé tehdejších lyžařských ikon takovéto kousky milovali
Bohužel jiný takový majstrštyk ukončil zářivou kariéru úžasného skokana. Při jedné velice odvážné jízdě skrz rokli nad Hrádkem nad Nisou si zlomil nohu a bylo po velkolepém lyžování. Vážné zranění ho na druhé straně ochránilo před nástupem na frontu; 2. světová vojna ho tak minula.
X. mistrovství světa v lyžování bylo pro československou výpravu veleúspěšné. Bartoň druhý ve sdruženém závodě, běžecká štafeta v sestavě Šimůnek, Novák, Bartoň a Musil na 4×10 km také stříbrná. Úspěch Čechoslováků v Innsbrucku dovršil Rudolf Burkert druhým místem ve skoku. Dolétl tehdy na 68 a 70 m. Od té doby ho s vysockým Tondou Bartoněm pojilo přátelství, psali si o závodech, přípravě, novinkách ve výzbroji. Rudla, jak ho Bartoň tituloval, se mu nejednou chlubil, jak si při slalomových jízdách do údolí Dolního Polubného do Riedlovy sklárny, kde pracoval jako řidič náklaďáku, testuje lyžařské mazání. Toužil po receptu lyžařského vševosku, jakéhosi univerzálu. Takový, který by byl vhodný ke sjezdu i vzestupu na všech druzích sněhu, jak psal kamarádu Bartoňovi. Generace bývalých i současných lyžařů ví, že jde o čirou teorii a utopii. Burkert to však bral vážně a receptury dával všem, kteří s ním z Horního do Dolního Polubného denně jezdili do práce. I své kolegy z Winsbrautu potěšil čas od času nějakou špulkou extravosku. Mezi jeho zvláštní substance patřila šelaková politura s příměsí rozpuštěných gramofonových desek, vepřové sádlo a dehet z březového dříví.
Burkert překvapil činovníky HDW i Svazu už třetím rokem své závodní kariéry. V roce 1927 na mistrovství světa v italské Cortině se stal mistrem světa mezi sdruženáři, tedy nekorunovaným lyžařským králem. O rok později při II. ZOH ve Svatém Mořici šokoval odborníky ziskem bronzové medaile ve skoku. (Takový kousek se podařil dalšímu "neseveřanovi" až o osmadvacet let později, kdy si Němec Harry Glas v Cortině na olympiádě také doskočil pro 3. místo.)
Měl své zázemí a postavení v Riedlově gardě, kam tehdy patřil i bratr Josef, Anton a Franz Lauerovi a také Alois Horn. Cen a medailí si Burkert z lyžařských klání přivážel nepočítaně. V roce 1927 to byla Španielova cena při mistrovství republiky v Harrachově, 3× byl mistrem HDW - na Klínovci, v Harrachově a v Rýmařově. Byl i držitelem titulu mistr Karpat. K jeho vítězství v Rýmařově: ve statistické části ročenky jsou umístění borců z HDW při republikovém mistrovství v Harrachově. To se konalo týden po rýmařovských závodech a strohá ročenka uvádí u 12. místa v běhu na 18 km: "Burkert po svém těžkém pádu v Rýmařově nebyl zdravotně v pořádku, přesto se značným sebezapřením nastoupil k běhu." Pozoruhodný je i jeho start na 1. sudetoněmeckém mistrovství v lyžování v Harrachově (přihlížel mu Konrád Henlein), kde vybojoval stříbrnou medaili ve sjezdu ve své kategorii. Přestože mu vítězný Otto Berauer nadělil 20 s, byl zisk druhého místa důkazem osobní vitality, kterou nezlomil ani vážný úraz při vzpomenutém sjezdu v Hrádku
Po válce bydlel Rudolf Burkert v Jiřetíně pod Bukovou. Před důchodem pracoval jako vlekař na Tanvaldsku. V novém bydlišti v Jiřetíně si středně rostlého, možná spíš pomenšího snědého chlapíka s plnými rty prohlíželi noví osídlenci s trochou despektu, což v poválečné době bylo běžné. Z původních německých obyvatel jich v pohraničí moc nezůstalo a Burkertovi říkali hanlivě Germán
Podle očitých svědků mu to pod nos moc nešlo. Možná, že i tato přezdívka byla jedním z důvodů, proč se v šedesátých letech přestěhoval do SRN, kde také v roce 1985 ve věku osmdesáti let vydechl naposledy
Aleš Suk, Časopis Krkonoše - Jizerské hory
Zdroj: https://1url.cz/@KRNAPburkert
A jaký byl osud první olympijské československé
a zároveň jizerskohorské medaile?
Dlouhá léta se myslelo, že je uložena v archívu Českého olympijského výboru nebo v Národním muzeu. Tam skutečně medaili ze Svatého Mořice ve svých sbírkách objevili. Ta však byla zlatá a nikoliv bronzová, takže Burkertovi stoprocentně nepatřila. A dodnes se neví, komu vlastně patří...
Ta pravá medaile se v roce 2013 dostala do vlastnictví jabloneckého senátora Jaroslava Zemana, kterému se ji společně s dalšími Burkertovými medailemi a archiváliemi podařilo získat z pozůstalosti po Burkertových potomcích.
Všechny tyto památky na Rudolfa Burkerta, včetně bronzové olympijské medaile, jsou dnes vystaveny v muzeu továrny DETOA Albrechtice , v Jiřetíně pod Bukovou. Tato expozice je tedy pomyslným pomníčkem, připomínajícím úspěšného lyžaře z Jizerských hor.
  • (zdroj: Protržená přehrada)

Pláně pod Ještědem

Jsou vzdálené 2,5 km od vrcholu, mají bohatou turistickou tradici.
Chaty, horské samoty a křížovatka cest daly tomuto vyhledávanému místu věhlas, který již bohužel odvál čas.
Byly zde tři chaty poskytující turistům potřebné služby.
Nejstarší je připomínána již v 19.století a po přestavbě se nazývala Gregorova bouda.
Dvakrát vyhořela, nejprve v roce 1930 a pak roku 1938, ale to již nebyla obnovena.
Majitelé dalších dvou chat, Klub českých turistů a pražský Spolek pro zimní sporty, vytvořily z tohoto místa nejvýznamnější centrum české turistiky.
První pohlednice zachycuje tři chalupy pod dodnes existující restaurací.
Úplně vpravo je Gregorova bouda.
Na další ukázce je pohled na chatu KČT.
Německý nápis ve štítě se objevil po záboru pohraničí v roce 1938.
Třetí pohlednice s perspektivním pohledem na turistickou chatu ukazuje velkorysé, ale nerealizované představy KČT.
Tyto lístky z roku 1934 byly používány s předtistěným textem na adresní steane5i jako pozvánky na schůze členů liberecké sekce KČT.


(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Miloslav Kačírek 27.12.2020
Miloslav Kačírek 27.12.2020
zdroj beta.lot - tissimo.com/de
zdroj beta.lot - tissimo.com/de
zdroj beta.lot - tissimo.com/de
zdroj beta.lot - tissimo.com/de
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
60.léta
60.léta
60.léta (archiv Jany Zahurancové)
60.léta (archiv Jany Zahurancové)
Zlomlyž aneb maškary na Ještědu 80-léta (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Zlomlyž aneb maškary na Ještědu 80-léta (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Pláně pod Ještědem
Pláně pod Ještědem

Bývalý hostinec u Šámalů.

Již v roce 1864 zde provozoval majitel Antonín Šámal restauraci. Horská samota nesla od roku 1918 název Hostinec u Šámalů v Proseči, což dokazuje i tato patrně vlastním nákladem vydaná pohlednice. Později se zde vystřídalo několik nájemců, třebaže je objekt zachován, neslouží již od padesátých let původnímu účelu

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)