Architekt Jiří Suchomel dostal Státní cenu za přínos architektuře - mimo jiné za své nízkoenergetické stavby, které navrhoval už v 80. letech. Nejen na to vzpomíná v novém díle Bourání.

Už na konci 70. let začal Jiří Suchomel projektovat kulturní dům do České Lípy. Byla to jedna z prvních nízkoenergetických staveb u nás. Jak se tehdy dověděl, že v Kodani získávají teplo ze slunce? A co všechno z nových poznatků přenesl do českolipského "kulturáku"?

Jiří Suchomel začínal pracovat jako architekt v 60. letech. Nejprve v Německu, kde ho zastihly zprávy o okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Musel se tedy rozhodnout, zda bude emigrova, nebo se vrátí zpět do Československa. Nakonec se rozhodl pro návrat a v 70. a 80. letech pracoval v legendárním ateliéru SIAL v Liberci. V rozhovoru vzpomínal i na toto období, na projekty, historky a kolegy. A proč bylo v SIALu tak málo žen?

Mezi další návrhy Jiřího Suchomela patří budova České pojišťovny v Liberci i několik dalších staveb v severočeské metropoli, podílel se na návrhu obytného komplexu do západního Berlína a dalších staveb. V roce 1995 zakládal dnešní Fakultu umění a architektury tamní Technické univerzity.

Za to vše dostal Jiří Suchomel od ministra kultury Státní cenu za přínos architektuře. Co on sám považuje za svůj přínos oboru? "Svou práci jsem zvyklý vnímat spíš kriticky," říká. To nás ovšem zavedlo na to, kolik má mít architekt sebevědomí. Jeho generace byla prý k sobě přísnější než ta dnešní. O studentech a mladých architektech říká: "Jejich sebedůvěra je značná a kráčí pět metrů před nimi. Když vstupují do místnosti, otevírá jim dveře."

Je to pravda? A dá se sebevědomí naučit? Poslechněte si Bourání s Jiřím Suchomelem nejen o sebevědomí, legendárním SIALU, ale i udržitelnosti a o jeho přínosu architektuře.

autor: Karolína Vránková