Erwin Cettineo (*15.11.1903) už jako kluk, protože na Masarykově třídě projížděly pod okny jejich bytu. A nebyl by to ani kluk, kdyby ho nezajímalo, proč a jak ta mašinka jezdí. Brzy začal tramvaje fotografovat a také stavět jejich modely. Mladý Cettineo sice vystudoval libereckou obchodní akademii a po většinu života se živil jako účetní v libereckých firmách, ale jeho velkým koníčkem byla stavba modelů tramvají, jichž se až doposud zachovalo 30. Stavební materiál získával zdarma - z krabic od doutníků. Jsou to opravdu úžasné miniatury vozů, v nichž cestovaly dámy ještě v dlouhých sukních a pánové v žaketech. Pan Cettineo jezdil za svými kolejovými miláčky i do Ústí nad Labem, Teplic, Mostu, Olomouce, Ostravy a Brna. Shromáždil obrovský archiv fotografií, které zpracovával v družstvu Fotografia, kde pracoval jako laborant. Tento nadšenec s italskou krví zemřel v Liberci 17.11.1985.

Dalším milovníkem vozů na kolejích, byl Anton Schlupek(*8.2.1903), který se s Erwinem přátelil až do svého odchodu do Německa po válce. Svou vášeň proměnil v zaměstnání. Vystudoval pražskou techniku a jako strojní inženýr pracoval až do roku 1945 u libereckých tramvají. Spolupracoval na konstrukci proslulého a unikátního libereckého sněhového pluhu "Krasin", na přestavbě vlečných vozů a přípravě konstrukčního řešení nových tramvají. Bohužel se několik z navrhovaných projektů neuskutečnilo. Patří mezi ně i jeden z prvních nízkopodlažních vlečných vozů se středním vstupem a s výškou podlahy pouhých 30 cm nad kolejnicí. Záměrem však byla spíše rychlá výměna cestujících než zpřístupnění dopravy postiženým občanům. Kromě návrhů konstrukcí nových vozů nebo jejich zlepšení se věnoval, stejně jako jeho přítel Cettino, stavbě modelů. Před odchodem do Německa (5.9.1946) mu jich věnoval celkem 12. Oba přátelé pokračovali až do konce života v bohaté korespondenci. Zůstaly po nich fotografie, negativy a písemnosti o městské kolejové dopravě, mnohdy opravdové unikáty.

Vydalo ji sdružení Boveraclub, jež popularizuje historii místní městské hromadné dopravy.

Na bezmála dvou stech stranách se střídá plejáda černobílých - a jak léta přibývala, i barevných - záběrů tramvají, pořízených mezi roky 1918 a 1982.

V prodeji u následujících prodejců:

• Knihkupectví a antikvariát Fryč, Liberec, Pražská
• Technické muzeum Liberec, Liberec, Masarykova
• akce Boveraclubu
• on-line zde: https://www.boveraclub-fanshop.cz
• on-line zde: https://www.dopravnispony.cz

Cettineo strávil dětství na Masarykově třídě

"Knihou připomínáme letošní sté dvacáté výročí libereckých tramvají. Nechtěli jsme tentokrát vydat nic odborného, ale spíš něco i pro obyčejné čtenáře, kteří třeba nejsou technicky zaměření. A z toho nám vyšla kniha fotek doplněných jednoduchými popisky," uvedl předseda Boveraclubu Tomáš Krebs.

Cettineo, jehož otec byl velitelem dolních kasáren v Liberci, strávil dětství i část dospělosti ve vile v Masarykově ulici - kniha obsahuje i jeden z jeho prvních záběrů tramvají pořízených z okna vily.

"Vystudoval libereckou obchodní akademii a po většinu života se živil jako účetní v libereckých firmách, ale jeho velkým koníčkem byla stavba modelů tramvají, jichž se až doposud zachovalo třicet. Stavební materiál získával zdarma - z krabic od doutníků," podotkl Krebs.

Po druhé světové válce mohl díky italskému občanství zůstat v Liberci. "Jeho žena, jíž si vzal před válkou, odešla do západního Německa. Léta pak chtěla, aby šel za ní, ale on říkal, že je Liberečan a že tady chce zůstat," poznamenal Krebs.

Musel se ale vystěhovat z vily v Lidových sadech. Doba po konci války pro něj zjevně nebyla zrovna příjemnou, protože kromě vystěhování přišel o velkou část svého archivu.

Negativy s hákovými kříži mu rozšlapali

"Vyprávěl našemu kamarádovi, dnes již bohužel zesnulému Gisbertu Jäklovi, že na jeho stěhování z vily v Lidových sadech dohlížely bdělé orgány. Když muži viděli na negativech hákový kříž, což bylo na snímcích z války poměrně časté, negativy rozšlapali a snímky zničili," řekl Krebs.

V knize, na niž přispělo město Liberec z kulturního fondu, se neobjevují ani žádné snímky z prvních poválečných let. "Asi se zpočátku bál chodit po ulicích s aparátem a fotit, aby neměl nějaké potíže. Patrně neměl dobré vybavení, takže případné fotky z těch časů nejsou moc kvalitní," doplnil Krebs.

Své snímky Cettineo v pozdějších letech zpracovával v družstvu Fotografia, kde byl zaměstnán coby laborant; jeho kolegou byl například mezi libereckými školáky několika generací kultovní fotograf Václav Toužimský.

"Cettineo byl pečlivý, na papír kromě přesného data zaznamenával i clonu, ostření, metry a další informace. Dělal si tam poznámky německým těsnopisem, ale to jsme ještě nedokázali rozluštit. Spoustu fotek rozdal svým známým nebo řidičům a průvodčím, které v provozu fotil," vyprávěl Krebs.

Fotografie uchovávají v krabicích na čtvrtky

V sedmdesátých letech předával Cettineo archiv fotografií, negativů a modelů tramvají dalšímu místnímu nadšenci do tramvají, již zmíněnému Gisbertovi Jäklovi.

"Ten jej utřídil. Co je na papíře, spočítané nemáme. Uchováváme kartotéky v takových těch krabicích, v nichž se prodávají kancelářské čtvrtky rozměru A4. Fotky Erwina Cettinea, Gisberta Jäkla a moje zabírají asi čtyřicet takových krabic. Negativy zhruba od roku 1950 do osmdesátých let pak čítají asi deset tisíc záběrů. Scanovali je v Severočeském muzeu v Liberci, za což děkujeme," upozornil Krebs.