Liberec III - Jeřáb - část 2.  (Jánská ulice, Košická ulice až Americká ulice a okolí) 

26.05.2020
foto z Knihy Jiřího Jiroutka Už nejdu do Ještědu
foto z Knihy Jiřího Jiroutka Už nejdu do Ještědu
1897
1897
1916
1916
30. léta 20.století
30. léta 20.století
Nádražní ulice (třída 1.máje) v roce 1897  Poslední z řady povodní, které postihovaly pravidelně dolní centrum, řádila v roce 1897. Dalším přívalům se postavila hráz Harcovské přehrady. Zcela napravo je roh hospody Starý Liberec. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Nádražní ulice (třída 1.máje) v roce 1897 Poslední z řady povodní, které postihovaly pravidelně dolní centrum, řádila v roce 1897. Dalším přívalům se postavila hráz Harcovské přehrady. Zcela napravo je roh hospody Starý Liberec. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Vodní toky v dolním centru

Projekt na regulaci Nisy byl podán prvně roku 1857, propracované řešení vzniklo ale až po povodni 1897. To už byly při stavbě mostů zregulovány dílčí úseky (např mezi ulicí 1.máje a Orlí). Objemný projekt regulace toku v hranicích města o celkové délce 3,4 km obdržel roku 1903 vodoprávní schválení, ale ještě 5 let trvalo dohadování ohledně státního a zemského příspěvku. První část prací byla ukončena se zdržením zaviněným nedostatkem státních subvencí roku 1915. Zahrnovala mj. vyzdění břehů pod Keilovým vrchem až k mostu v Jungmanově ulici. Odtud až za most v Chrastavské ulici k dnešnímu hřišti Slovanu byly břehy jenom zešikmeny a z části obloženy lomovým kamenem. Památkou na meandrovitý tok zůstala jen hranice mezi druhou a třetí městskou čtvrtí, sledující ještě několik desetiletí po napřímení toku průběh původního koryta. Práce pokračovaly dál po válce a roku 1927 byly z celkové délky hotovy asi dvě třetiny. Na snímcích vidíme záplavu Na Bídě a okolí jezu v místech dnešního Krajského úřadu, od nehož vedl náhon ulicí U Splavu do nádrže na Soukenném náměstí.
Kromě Nisy byl regulován v několika etapách i Harcovský potok. Regulace Jizerského potoka, přijatá vodoprávně roku 1898, se uskutečňovala po malých etapách do roku 1927.

(Zdroj Kniha o Liberci)

30. léta 20.století
30. léta 20.století
Povodeň 1897 na Lužické Nise v libereckých ulicích (archiv Luboše Mencla)
Povodeň 1897 na Lužické Nise v libereckých ulicích (archiv Luboše Mencla)
Továrna na fajnové plátno "Schmidt a synové" ve Františkovské ulici (dnes tam stojí Preciosa). Anton Anschiringer - Album průmyslu (1858).(archiv Tomáš Cvrček)
Továrna na fajnové plátno "Schmidt a synové" ve Františkovské ulici (dnes tam stojí Preciosa). Anton Anschiringer - Album průmyslu (1858).(archiv Tomáš Cvrček)

Františkovská ulice

v roce 1929

Představu o zástavbě ulice ještě po první světové válce dává přízemní domek (čp.230 III) v popředí. Původně dřevěný domek, postavený zde roku 1826 soukeníkem I. Waltzmannem, přestavěl na zděný další soukeník J.Löffer (1850). Poslední nájemník F.Čmelík byl vystěhován v roce 1929 a dům byl ještě v témže roce zbourán. Na jeho místě se pak zřídil vstup do závodu Tefa, dnešní Preciosy.
Vedlejší třípodlažní, původně obytný dům s obchody v přízemí (čp. 262-III) byl postaven roku 1917 stavitelem Alfredem Hübnerem pro továrníka Bruno Fritsche. Předtím zde stál dřevěný domek, který dostal roku 1802 zděnou podobu, nelišící se příliš od sousedního stavení. V roce 1907 ho vykoupilo město v souvislosti s regulací Nisy. Dnes zde má kanceláře provoz závodu 03 podniku Preciosa, a.s., výroba bižuterních kamenů, jehož hlavní pozdně secesní objekt vyčnívá úplně vpravo za sloupem tramvajové troleje.
Podniku patří i dům čp. 73 - III, přeměněný na ordinaci závodního lékaře, z něhož vidíme na pravém okraji snímku vystupovat roh.

(Zdroj Kniha o Liberci, rok 1996)

V sedmdesátých letech měla Preciosa reklamu v podobě KOČKY na domě ve Františkovské ulici .

1862
1862
1928
1928
2019
2019

Demuthova továrna (litografie, 1862)

Příslušníci rodu Demuthů patřili mezi přední liberecké podnikatele. Anton Bernard Demuth, první šéf v roce 1808 založené obchodní firmy Anton Demuth a synové, převzal po smrti tchána Gottfrieda Hölzera (1826) velkou část jeho klientely a vedl obchod tak úspěšně, že mohl roku 1835 koupit patnáct let starý rochlický mlýn (čp.60) Franze Simona a zavést tu tovární výrobu suken, na niž získal po jedenácti letech c.k. zemské privilegium. Naproti dnes už bývalému kinu Lípa pak postavil na místě 4 domů továrnu na jemná sukna (1842), kterou po deseti letech rozšířil do podoby zachycené na obrázku. Hlavní, na sebe navazující objekty (čp.112-III, 113-III) stojí podél přepadu z Harcovského potoka, který vede těsně za nimi k Nise.
Býval zde sklad, třídírna vlny, prádelna, tkalcovna a dekatovací dílna vybavená parním strojem (16 HP). Další přestavbu provedl v roce 1870 Anton Ferdinand Miksch a roku 1909 bylo průčelí do náměstí seříznuto.
Nalevo na rohu Hrazené ulice je dům čp. 76 - III s bytem majitele, kancelářemi a vzorkovnou. Roku 1908 ho koupil Bohdan Zeliský a přeměnil na obchodní dům.
Byla zde i Česká banka (od roku 1911) a vývěsky tu měly i některé české spolky (Výrobní družstvo dělníků krejčovských, Klub českých turistů, Sportovní klub Liberec, Sokol, Česká beseda ad...). Na pravém okraji obrázku je zachycena hasičská zbrojnice postavená nad Harcovským potokem.
Anton Demuth st. rozšířil podnik přikoupením rochlické přádelny (1856) a staré cechovní barvírny (1857). Jeho syn dostal za zásluhy o povznesení průmyslu rytířský kříž (1886).

(Zdroj Kniha o Liberci)

Na dalším kolorovaném snímku z archivu Jany Ducháčkové je regulace Harcovského potoka v roce 1928, v pozadí snimku je bývalá Demulthova továrna s již seŕíznutým průčelím. Dnes v této budově sídlí Equa Bank.

Demuthova Feintuchfabrika  v rohu dnešního Soukenného náměstí, postavena 1852.  Zdroj: Anschiringerovo Album (1858). Přidávám i satelitní snimek z Googlemaps na údajně tutéž budovu (dnes má skosený štít, aby ctila linii na náměstí).(archiv Tomáš Cvrček)
Demuthova Feintuchfabrika v rohu dnešního Soukenného náměstí, postavena 1852. Zdroj: Anschiringerovo Album (1858). Přidávám i satelitní snimek z Googlemaps na údajně tutéž budovu (dnes má skosený štít, aby ctila linii na náměstí).(archiv Tomáš Cvrček)
Demuthova továrna na třídě 1. máje na dobovém vyobrazení.
Demuthova továrna na třídě 1. máje na dobovém vyobrazení.
Areál někdejší Demuthovy továrny na leteckém snímku.
Areál někdejší Demuthovy továrny na leteckém snímku.

Čekající

V Liberci stojí dosud továrny, které čekají na své objevení. Jedním z takových objektů je Demuthova továrna na třídě 1. máje. Je prakticky jedinou dochovanou tovární budovou v centru Liberce, která si zároveň alespoň zčásti nese nádech prvopočátků průmyslové výroby. Stojí v bloku domů mezi ulicemi 1. máje, Barvířskou a Hrazenou. Továrnu nechala postavit firma Anton Demuth, který patřil do první generace továrníků-obchodníků. Společnost založil Anton Bernard Demuth již v roce 1808 a v roce 1826 převzal i klientelu svého tchána Gottfriede Mölera patřícího do stejné skupiny obchodních a továrních pionýrů. V roce 1835 koupil rochlický mlýn, který přestavěl na dodnes existující továrnu stojící nedaleko Poštovního náměstí. A v roce 1842 konečně nechal postavit další tovární blok v samém centru Liberce. V roce 1852 je továrna na třídě 1. máje dále rozšířena. Další přestavba proběhla pod dohledem architekta Antona Ferdinanda Miksche v roce 1870. Zaříznutí jedné budovy tak, aby vyhovovala uliční linii, proběhlo v roce 1909. Objekt s dochovanou empírovou hlavní budovou je dnes nenápadně schován ve vnitřním bloku. Pouze mladší zešikmená část z roku 1909 je obrácena do ulice a málokdo z kolemjdoucích tuší vnitřní průmyslový prostor. O tom, že je to bývalá Demuthova továrna ví a tuší snad jen odborníci a vzdělaná veřejnost. Nenápadnost továrny je dána její velikostí, která nepřesáhla hmotu ostatních budov. Původní dvůr dnes tvoří blok nevýrazných domů, ale bližší pohled odhalí původní fasádu, kterou lze spatřit v Anschiringerově albu továren. Trojúhelníkový empírový štít je sice narušen dostavbou "kumbálu" strojovny výtahu, ale stále nese i kulaté okno štítových hodin. I další detaily vypovídají jediné: Spolu se Schmidtovou továrnou na Papírovém náměstí se jedná o snad o nejzachovalejší tovární objekt z první poloviny 19. století v Liberci. A čeká na své objevení. (autor Ivan Rous, 2013)

Detail empírové fasády Demuthovy továrny.
Detail empírové fasády Demuthovy továrny.
2020
2020
třída 1.máje v roce 1928 a 25.3.2020
třída 1.máje v roce 1928 a 25.3.2020
původní vchod do kina z roku 1913 (Štanderová Jana ... Omyl toto nebyl původní vchod do kina, ale na ředitelstvi SMK... Správu městských kin a do redakce Libereckého deníku. Vedle byl chod do aranzovny.. Dnes tam jsou Vietnamci... Další postranní východy byly na rychlejší vyklízení po představení.. Vycházelo se všemi směry z kina... Počet míst 435)
původní vchod do kina z roku 1913 (Štanderová Jana ... Omyl toto nebyl původní vchod do kina, ale na ředitelstvi SMK... Správu městských kin a do redakce Libereckého deníku. Vedle byl chod do aranzovny.. Dnes tam jsou Vietnamci... Další postranní východy byly na rychlejší vyklízení po představení.. Vycházelo se všemi směry z kina... Počet míst 435)
Grafické zobrazení "Karmer - Lichtspiele" (komorní kino, později kino Lípa), které bylo otevřeno v roce 1914, postavené na místě několika domů s kapacitou sedm set osob.  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb )
Grafické zobrazení "Karmer - Lichtspiele" (komorní kino, později kino Lípa), které bylo otevřeno v roce 1914, postavené na místě několika domů s kapacitou sedm set osob. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb )
Tento vchod do kina Lípa zná většina Liberečanů
Tento vchod do kina Lípa zná většina Liberečanů
Vchod do kina v době vzniku článku (2014)
Vchod do kina v době vzniku článku (2014)
interiér kina v roce 2012 (foto Jan Pešek)
interiér kina v roce 2012 (foto Jan Pešek)
interiér kina v roce 2012 (foto Jan Pešek)
interiér kina v roce 2012 (foto Jan Pešek)
Nový Klub Lípa v centru Liberce  Autor: Ota Bartovský, MAFRA
Nový Klub Lípa v centru Liberce Autor: Ota Bartovský, MAFRA
Jeden z barů se táhne po celé šířce hlavního sálu.  Autor: Ota Bartovský, MAFRA
Jeden z barů se táhne po celé šířce hlavního sálu. Autor: Ota Bartovský, MAFRA
Klub může hostit koncerty i komiky.  Autor: Ota Bartovský, MAFRA
Klub může hostit koncerty i komiky. Autor: Ota Bartovský, MAFRA
Za proměnou dlouhá léta chátrajícího biografu na luxusní nejen hudební podnik stojí dvojice libereckých podnikatelů Martin Hřebík (na snímku) a Jan Fanta, kteří již několik barů a diskoték provozují.  Autor: Ota Bartovský, MAFRA
Za proměnou dlouhá léta chátrajícího biografu na luxusní nejen hudební podnik stojí dvojice libereckých podnikatelů Martin Hřebík (na snímku) a Jan Fanta, kteří již několik barů a diskoték provozují. Autor: Ota Bartovský, MAFRA
Soukenné náměstí a Jánská ulice kolem roku 1900 a 2.4.2020
Soukenné náměstí a Jánská ulice kolem roku 1900 a 2.4.2020
Kino Lípa
Kino Lípa
Nároží Jánské ulice a třídy 1.máje v 90.letech a v roce 2020
Nároží Jánské ulice a třídy 1.máje v 90.letech a v roce 2020
Soukenné náměstí v roce 1960 a 2001  .........Soukenné náměstí (tehdy Gottwaldovo) se chlubilop novým vstupem do kina Lípa a zdobnou parkovou úpravou ve středu. Zde se uvažovalo v osmdesátých letech o postavení pomníku K.Gottwalda, ale existence záchodků byla základní ideologickou překážkou. V průběhu šedesátých let došlo ke zbourání jižní zástavby.  Když na konci roku 1989 oiminulo nebezpečí zbourání souboru domů s kinem Lípa a městská doprava si uchovala stávající trasu, mohlo se uvažovat o architektonickém řešení. V letech 1997-2000 se celý blok proměnil k nepoznání v poměrně kultivovaně řešené prostranství, kde se spojila stará zástavba s novou a v daných mezích se uchovalo řešení ulic. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Soukenné náměstí v roce 1960 a 2001 .........Soukenné náměstí (tehdy Gottwaldovo) se chlubilop novým vstupem do kina Lípa a zdobnou parkovou úpravou ve středu. Zde se uvažovalo v osmdesátých letech o postavení pomníku K.Gottwalda, ale existence záchodků byla základní ideologickou překážkou. V průběhu šedesátých let došlo ke zbourání jižní zástavby. Když na konci roku 1989 oiminulo nebezpečí zbourání souboru domů s kinem Lípa a městská doprava si uchovala stávající trasu, mohlo se uvažovat o architektonickém řešení. V letech 1997-2000 se celý blok proměnil k nepoznání v poměrně kultivovaně řešené prostranství, kde se spojila stará zástavba s novou a v daných mezích se uchovalo řešení ulic. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)

Liberecká kina

Z první republiky zdědil poválečný Liberec celkem devět kin. K 1. květnu 1948 dostala jména podle hlavních měst spřátelených států:
z Adrie se stala Moskva,
z Kapitolu Varšava,
ze Zdaru Sofia,
ze Slavie v Rochlici Praha a z Času Bělehrad, který byl poté, co se Jugoslávie rozhodla jít vlastní politickou cestou, změněn na Lípa.
Posledním klasickým biografem, který v Liberci vznikl, byl Máj, jenž už žádné jméno hlavního města nenesl. Otevřen byl v roce 1975 ve společenském středisku Centrum na Králově Háji.

Prázdné, tiché a opuštěné. Tak slavilo v roce 2014 liberecké kino Lípa stoleté výročí, ale po letech chátrání v roce 2020 rozkvetla, z bývalého kina v Liberci je luxusní klub

Liberecký biograf Kammerspiele, dnešní kino Lípa, před sto lety slavnostně uvítal první diváky. Významné výročí neslaví v nejlepší kondici: momentálně je biograf zavřený. Skončil v tichu a zapomnění a nikdo neví, jaký bude jeho další osud.

Zatímco dřív byla kina (a divadla) téměř jediným centrem kulturního dění, dnes si může vybrat kdokoliv zábavu podle libosti u televize či internetu. A definitivní smrtící ránu do vazu klasickým biografům, Lípu nevyjímaje, zasadila multikina.

Filmový klub v Liberci, který dříve program v Lípě spravoval, odsud odešel před necelými dvěma lety.

"Opustili jsme kino poté, co jsme se s městem nedohodli na podpoře. Přesunuli jsme se a nyní promítáme ve vratislavickém kulturním centru 101010," uvedla za Filmový klub Martina Šumová.

Technické vybavení nicméně v biografu zůstalo. "Všechno tam je," potvrdila Šumová. "Ozvučení bylo sice naše, ale dohodli jsme se s městem, že jej tam zatím necháme. Vůbec netuším, jaké má s kinem město záměry."

Město žádné záměry momentálně nemá. "Liberec prodal budovu, kde je kino Lípa, v roce 1998 s tím, že patnáct let má privilegium provozovat kino. Patnáct let uplynulo, tudíž město nemá s kinem žádné plány. Ale gratulujeme k výročí, i když jak víme, doba kamenným biografům nepřeje. Stačí starosti s jedním klasickým kinem, Varšavou," uvedl náměstek liberecké primátorky Kamil Jan Svoboda.

Kino začalo fungovat 31. ledna 1914 coby Komorní kino, německy Kammerspiele. Ať už se jmenovalo Čas, Bělehrad nebo Lípa, mířily sem rok co rok tisíce diváků.

V době, kdy do města roku 2008 vstoupilo první multikino v obchodním centru Nisa a přetáhlo biografům většinu diváků, hledalo kino Lípa cestu v promítání nekomerčních snímků pro náročné diváky. Dlouho to bohužel nevydrželo.

"Hráli jsme filmy, které nedávala multikina, protože nebyly komerčně zajímavé. Poslední dobou se i návštěvnost mírně zvýšila, lidé jakoby tušili konec kina. Program byl jistě zajímavý jak třeba pro důchodce, tak večer pro klubové publikum. Do budoucna bychom ale stejně měli problém, chyběla nám digitální technologie. A distributoři končí s výrobou pětatřicítkových kopií," řekl tehdy vedoucí Filmového klubu v Liberci Miroslav Randák.

Kino s názvem Lípa už přitom měl Liberec za první republiky; jmenoval se tak biograf v družstevním Lidovém domě ve Šlikově ulici. Bylo to společenské a kulturní centrum českých obyvatel Růžodolu a Rochlice.

V tamní Lípě se proto hrály především české filmy: v roce 1935 bylo z 52 filmů 32 domácí produkce. Po válce už ale k obnově kina nedošlo.

Autor: Jan Mikulička, rok 2014

Lípa po letech chátrání v roce 2020 rozkvetla, z bývalého kina v Liberci je luxusní klub

Řady tvrdých sedaček jsou pryč, promítací plátno nahradila obří LED obrazovka a místo stánku s popcornem stojí jeden ze tří bohatě vybavených barových pultů. Bývalé Kino Lípa v Liberci dostalo injekci živé vody v podobě 15 milionů korun a stal se z něj moderní hudební Klub Lípa.

Za proměnou ošuntělého biografu na luxusní podnik stojí dvojice libereckých podnikatelů Martin Hřebík a Jan Fanta, kteří již několik barů a diskoték provozují.

"Impulsem byl pro nás konec oblíbeného klubu Huť v Lidových sadech. Věděli jsme, že lidé budou hledat alternativu. Chtěli jsme nabídnout zábavu v prostředí, které doposud v Liberci nebylo," vysvětluje Hřebík. Podle něj se tak z Lípy stal nejmodernější klub na sever od Prahy.

Hřebík přiznává, že přestavba 106 let staré budovy nebyla laciná. "Nákup bývalého kina stál 10 milionů, rekonstrukce zhruba 15 milionů."

A je to vidět. Hlavnímu sálu dominuje obří obrazovka, její sestřičky lemují chodby a pánové je najdou dokonce nad pisoáry. V interiéru nechybí kilometry diodových pásů, nábytek na míru nebo nápadité lustry.

Dělníci se propadli do trezoru banky

Spoustu nákladných věcí však návštěvníci vůbec neuvidí. "Z kina zůstala v podstatě jenom skořápka. Všechno je nově udělané. Museli jsme i lít podlahy, aby se nepropadly," popisuje majitel a zmiňuje horké chvilky, které při rekonstrukci nastaly.

"Stavební práce po předchozích majitelích byly dost zfušované. Několikrát jsme se propadli do trezoru banky, která sídlí pod námi. Jindy praskla voda a natekla do hracích přístrojů sousedního kasína." Přestavba trvala zhruba rok a majitelé se kvůli ní museli zadlužit.

"Podnikáme deset let a nikdy jsme se nezadlužili. Ale tady už to nešlo, tak jsme si museli půjčit," přibližuje Hřebík. Když měl klub zkraje jara otvírat, přišla koronakrize. Hřebík s Fantou tak ze dne na den museli zavřít všechny podniky. "Jsme bez peněz. Jak firma, tak i já osobně. Musel jsem prodat nějaké nemovitosti, auto...," stýská si Hřebík.

Přesto věří, že právě Lípa může jeho podnikání znovu nastartovat. "Rozhodně to není jen nová diskotéka, jak si možná spousta lidí myslí. Pochopitelně taneční party tu budou, ale vedle toho chceme přinášet i živé koncerty mnoha žánrů. Prostor nabídneme i regionálním kapelám, uvažujeme o standup comedy večerech," vypočítává Hřebík.

Díky moderní technice ale klub může posloužit i ke konání besed, přednášek, workshopů nebo menších konferencí.

Ven neunikne ani hlásek

Především koncerty a taneční party můžou vyvolávat otázku, zda se hluk nebude šířit do okolí. "Už před těmi 106 lety to tak dokonale postavili, že ven není slyšet vůbec nic. A to tady máme aparaturu za milion," ubezpečuje Hřebík. Protihluková skla najdou návštěvníci i uvnitř klubu. Oddělují velký sál od malého. Ten se nachází v místě bývalé promítací místnosti a člověk z něj má podobný výhled jako promítač za časů největší slávy kina.

Klub Lípa přivítá první návštěvníky v pátek večer. Za sebou už ale má zatěžkávací zkoušku, při které se jako hlavní hvězda představil populární zpěvák Sebastian.

"Je to tu hezké, zvuk mi přijde dobrý. Tak doufám, že se klukům bude dařit, přeji jim to," vzkazuje majitelům liberecký rodák.

Autor: Jan Pešek

Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
Soukenné náměstí (foto V. Víšek)
nároží Soukenného náměstí a Jánské ulice a třídy 1.máje 1928 a 2020 a
nároží Soukenného náměstí a Jánské ulice a třídy 1.máje 1928 a 2020 a
Nároží Jánské ulice a třídy 1.máje v 90.letech a v roce 2020
Nároží Jánské ulice a třídy 1.máje v 90.letech a v roce 2020
pohled ze Soukenného náměstí směr nároží Jánské ulice a Třídy 1.máje
pohled ze Soukenného náměstí směr nároží Jánské ulice a Třídy 1.máje
(archiv Martina Jevčáková)
(archiv Martina Jevčáková)
Soukenné náměstí (tehdy Gottwaldovo) s okolím a již novým vstupem do kina Lípa v roce 1960 (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí (tehdy Gottwaldovo) s okolím a již novým vstupem do kina Lípa v roce 1960 (archiv Boveraclubu)
Rok 1960 a 2020
Rok 1960 a 2020
Soukenné náměstí - jihozápadní část 1930 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Soukenné náměstí - jihozápadní část 1930 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
obchodní centrum a okolí
obchodní centrum a okolí
třída 1.máje v roce 1992 a 2020
třída 1.máje v roce 1992 a 2020
třída 1.máje v roce 1904 a 2020
třída 1.máje v roce 1904 a 2020
Jánská ulice
Jánská ulice
Jánská ulice 1950 a 2020
Jánská ulice 1950 a 2020
Jánská ulice v 80.letech a 11.10.2020
Jánská ulice v 80.letech a 11.10.2020
Jánská ulice 1962 a 2020
Jánská ulice 1962 a 2020
Petr Šimr 1982
Petr Šimr 1982
OD Ještěd a OC Forum
OD Ještěd a OC Forum
Švédská ulice (archiv Miloslava Rymešová)
Švédská ulice (archiv Miloslava Rymešová)
Švédská ulice v roce 1978 a 18.10.2020
Švédská ulice v roce 1978 a 18.10.2020
Nároží Švédské a Jánské ulice v roce 1985 a 8.11.2020
Nároží Švédské a Jánské ulice v roce 1985 a 8.11.2020
Ulice 1.máje (M.Gergelčík)
Ulice 1.máje (M.Gergelčík)
T2 č. 17 projíždí 1.7.1984 Jánskou ulicí kolem OD Ještěd. O čtvrtstoletí později (2.4.2009) tudy jede souprava T2R č. 18+19. Kdo by tenkrát v osmdesátkách tipoval, že tramvaje T2 v Liberci vydrží tak dlouho a přežijí ten obchoďák (archiv Boveraclubu)
T2 č. 17 projíždí 1.7.1984 Jánskou ulicí kolem OD Ještěd. O čtvrtstoletí později (2.4.2009) tudy jede souprava T2R č. 18+19. Kdo by tenkrát v osmdesátkách tipoval, že tramvaje T2 v Liberci vydrží tak dlouho a přežijí ten obchoďák (archiv Boveraclubu)
Jánská ulice v 60.letech a 2020
Jánská ulice v 60.letech a 2020
Obchodní dům Ještěd (K - mart, později Tesco) byl postaven v sedmdesátých letech dvacátého století. Architektem byl stejně jako u horského hotelu na Ještědu Karel Hubáček. z knihy Liberec/město/the city of/stadt foto - Karel Došek, Jan Pikous ml. Šimon Pikous, 2001 - 2007 text - Jan Šebelka (archiv Jitka Horušická)
Obchodní dům Ještěd (K - mart, později Tesco) byl postaven v sedmdesátých letech dvacátého století. Architektem byl stejně jako u horského hotelu na Ještědu Karel Hubáček. z knihy Liberec/město/the city of/stadt foto - Karel Došek, Jan Pikous ml. Šimon Pikous, 2001 - 2007 text - Jan Šebelka (archiv Jitka Horušická)
kolorováno (Starý Liberec)
kolorováno (Starý Liberec)
Jánská ulice 2007 a 2020
Jánská ulice 2007 a 2020
Co takhle zajít na kolotoč (archiv Michal Bárta)
Co takhle zajít na kolotoč (archiv Michal Bárta)
Křižovatka Jánské a Švédské ulice v 60.letech a 29.8.2020
Křižovatka Jánské a Švédské ulice v 60.letech a 29.8.2020
Švédská ulice
Švédská ulice
archiv Vaclav Exner
archiv Vaclav Exner
Nároží Švédské a Jánské ulice 10.11.1963 a 8.11.2020
Nároží Švédské a Jánské ulice 10.11.1963 a 8.11.2020
křižovatka Náchodské a zaniklé ulice Švédské a U splavu
křižovatka Náchodské a zaniklé ulice Švédské a U splavu
Švédská ulice v roce 1964 (zdroj: eBay)
Švédská ulice v roce 1964 (zdroj: eBay)

Jánská ulice v 50.letech a po rozšíření v roce 1960.


Zdroj: Kniha Liberec minulosti a budoucnosti (archiv Všichni Čermáci)

Nároží ulic Jánské a Nádražní (dnes třída 1.máje) počátkem 20.století a v současnosti

Před budovou banky stávala až do roku 1957 hospoda Starý Liberec (čp. 67 - III), původně obytný domek z roku 1801. Když ho koupila Česká beseda v roce 1864, aby si na jeho místě vybudovala svůj stánek, byla její žádost z regulačních důvodů zamítnuta a domek po dvou letech určen k demolici. Přesto odolal a roku 1870 v něm byla otevřena zmíněná hospoda.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Ulice Jánská x třída 1.máje
Ulice Jánská x třída 1.máje
Křižovatka třídy 1.máje a Jánské ulice
Křižovatka třídy 1.máje a Jánské ulice
nároží třídy 1.máje a Jánské ulice
nároží třídy 1.máje a Jánské ulice
Třída 1.máje a ulice Jánská (M.Gergelčík)
Třída 1.máje a ulice Jánská (M.Gergelčík)

Nároží Jánské ulice a třídy 1.máje


Před rododendrony plastika "Vítězství" z roku 1981 od Štefana Nejeschleby (spoleksevp.cz). Od stejného autora je kupříkladu plastika "Květ" v křoví na Šaldově náměstí. (Hans Oldskull)

4. 5. 1987 (archiv Kateřiny Odrážkové)
4. 5. 1987 (archiv Kateřiny Odrážkové)

TRAMVAJE V NEZNÁMÉM MĚSTĚ


Tramvaje T2 zachytil Erwin Cettineo v neděli 10.11.1963 v dnes již neexistujícím uličním prostoru Liberce. Při výluce z důvodu odstřelu domů v horní části Revoluční ulice zánovní jednosměrné vozy T2R na lince č. 3 od Hanychova končily na křižovatce ulic Jánská a Švédská (v prostoru mezi dnešním OC Forum a Domem kultury) a otáčely se na kolejovém trojúhelníku ulic Švédská a Náchodská. Koleje v těchto místech byly pozůstatkem v roce 1960 zaniklé tratě do Rochlice, tramvaje je tehdy používaly ještě pro najíždění na linku 11 do Jablonce nad Nisou. Veškerá zástavba v těchto místech začala zanikat o pár let později v souvislosti s výstavbou obchodního domu Ještěd, ze stejného důvodu zmizelo i zdejší kolejiště.

V neděli 10.11.1963 se bourala v Liberci celá řada domů v Revoluční ulici, a tak nejezdily tramvaje do Lidových Sadů. Ty se při cestě od Hanychova otáčely na kolejovém trojúhelníku na křižovatce ulic Náchodské a Švédské a vracely se do Jánské. V orientaci pomůže mapka, Švédská ulice dnes už neexistuje a místo ní je prostor mezi Domem kultury a OC Forum. Na lince č. 3 jezdily zánovní tramvaje T2 a náhradní autobusovou dopravu obstarávaly autobusy Škoda 706 RO.


(archiv Boveraclubu)

Zaniklá Švédská ulice a okolí (třída1. máje a Jánská ulice)

1985 (archiv Boveraclubu)

Nároží třídy 1.máje a Jánské ulice v roce 1985 a 8.11.2020
Nároží třídy 1.máje a Jánské ulice v roce 1985 a 8.11.2020
(archiv Luboš Mencl)
(archiv Luboš Mencl)
Třída 1.máje (foto M.Gergelčík)
Třída 1.máje (foto M.Gergelčík)
pohled korytem Nisy směr Rybníček v roce 1959 a v roce 2018 (foto M.Gergelčík)
pohled korytem Nisy směr Rybníček v roce 1959 a v roce 2018 (foto M.Gergelčík)

Budova Rakouského úvěrového ústavu pro obchod a živnost na třídě 1.máje (před rokem 1918)

Souběžně s rozvojem průmyslu, obchodu a stavebním rozmachem se v celém Liberci rozvíjelo i peněžnictví.

Nejstarším peněžním ústavem byla liberecká spořitelna, která byla založena 19.12.1853. První banka zde byla založena až v roce 1872 a po přelomu století se začaly objevovat i další filiálky velkých bank. Architektonicky nejvýznamnější je modernisticky pojatý bankovní palác (čp. 79 - III), otevřený v roce 1913 na dnešní třídě 1.máje jako filiálky Rakouského úvěrového ústavu pro obchod a průmysl (V roce 1919 zde byla pobočka České eskomptní banky a Úvěrového ústavu v Praze, za druhé světové války Drážďánská banka. Po válce ji vlastnilo město, pak byla sídlem OV KSČ, redakce novin Vpřed a dalších organizací a po roce 1989 zde sídlí Česká obchodní banka)

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb - Městská čtvrť v proměnách doby, 2016 )

ČSOB
ČSOB
Ulice U jezu (Foto M.Gergelčík)
Ulice U jezu (Foto M.Gergelčík)
Pohled k mostu na třídě 1.máje v roce 1959, vlevo objekty bývalé Herknetovy továrny čp. 474 (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Pohled k mostu na třídě 1.máje v roce 1959, vlevo objekty bývalé Herknetovy továrny čp. 474 (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Pohled na tehdejší OV KSČ z ulice U Jezu. Foto Ladislav Ovsík, z knihy Liberec, Severočeské nakladatelství Ústí nad Labem, 1977
Pohled na tehdejší OV KSČ z ulice U Jezu. Foto Ladislav Ovsík, z knihy Liberec, Severočeské nakladatelství Ústí nad Labem, 1977
1964 Vilém Boháč
1964 Vilém Boháč
archiv Hans Oldskull
archiv Hans Oldskull
Ulice U Jezu v roce 1974
Ulice U Jezu v roce 1974
(archiv Luboše Mencla)
(archiv Luboše Mencla)

Proměna uličky U Nisy (14.10.1978 , 1986)

Dnes již neexistující Švédská ulice spojovala třídu 1.máje s Náchodskou ulicí. Její zástavbu ukončovaly u mostu přes Nisu dva objekty obchodního domu Müller (čp. 86 a 88 - IV).
Byly postaveny v roce 1888 a novorenesanční podobu jim dal stavitel Paul Wagler. Po roce 1945 dostal obchodní dům pojmenování Ještěd, které pak bylo přeneseno na novou stavbu opodál. Po rozšíření mostu přes Nisu (1958) se stal nárožní dům nepříjemnou dopravní překážkou, a proto v něm byl proražen průchod. Oba uvedené domy musely spolu s dalšími ustoupit novému Domu kultury (projekt arch. Pavel Vaneček, dokončen 1985).

(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996)

.
Starý obchodní dům Ještěd v roce 1978
Starý obchodní dům Ještěd v roce 1978
(zdroj LIBEREC 1977 - archiv Jiří Jan Kolner)
(zdroj LIBEREC 1977 - archiv Jiří Jan Kolner)
Pohled přes Nisu na ulici U Nisy a U Jezu s okolím v roce 1902 (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Pohled přes Nisu na ulici U Nisy a U Jezu s okolím v roce 1902 (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
foto Jiří Částka
foto Jiří Částka
archiv Jindřich Gubiš
archiv Jindřich Gubiš
archiv Jindřich Gubiš
archiv Jindřich Gubiš

Kulturní dům v Liberci


Celý projekt, dokončený v roce 1985 měl poměrně dlouhou genezi. O kompletní asanaci a modernizaci tzv. dolního centra se uvažovalo již v meziválečné době a na tuto ideu navázala později nacistická regulace středu města i zamýšlená přestavba v duchu socialistického realismu v 50. letech. Doba uvolnění v průběhu 60. let pak přinesla sebevědomé projekty ateliéru SIAL na komplexní přebudování Soukenného náměstí a jeho okolí. Z velkorysého záměru, který již od počátku počítal rovněž s kulturním domem zhruba ve stejném místě jako dnes, však bylo realizováno pouze obchodní středisko Ještěd. Na něj měl navázat rozložitý komplex kulturního domu, obsahující mj. i klub mladých, restaurace a tři menší kina, přičemž mezi obchodním domem a domem kultury měl vzniknout klidový prostor. Vypracováním projektu byl v roce 1976 pověřen Stavoprojekt Liberec, kde byly vypracovány tři alternativní návrhy, z nichž byla vybrána studie Pavla Vaněčka a Pavla Švancera. Jak oba autoři konstatují v textové části svého návrhu "svým umístěním je objekt "Domu kultury" předurčen k vyvrcholení architektonické kompozice jádra centra. Objekt by měl formovat a částečně uzavírat nový městský prostor dolní úrovně centra a spolu s obchodním domem mu vtisknout specifický a neopakovatelný ráz nekonvenčního charakteru". Samotná realizace byla rozdělena do 4. etap. V průběhu první měl vzniknout Dům kultury, na který měla posléze navázat restaurace, trojice kin a klub mládeže. K realizaci však nakonec dospěla pouze první etapa, zahrnující pouhou třetinu plánovaného komplexu a hlavním architektem se stal Pavel Vaněček. Forma nového Domu kultury byla již od počátku pojata jako "klidná architektonická hmota s jasným horizontálním členěním", která měla kontrastovat s členitými fasádami obchodního střediska Ještěd a měla vytvářet podnož historickému jádru města a zároveň nenarušovat jeho panorama. Jak výstižně ve své recenzi na novostavbu v Architektuře ČSR podotýká Jiří Hubka "autor Domu kultury, situovaného do sousedství architektury obchodního domu, se nepodřídil sugestivnímu náboji tohoto díla, ale šel cestou tvorby vlastní, svébytné. Proti členitosti jeho tvaru postavil sevřenost, proti výbušnosti ukázněnost a proti členícím vertikálám jeho obkladu skleněné, střechovitě skloněné stěny v bronzových elegantních rastrech, proti dynamice horizontálu, klid". Interiéry jsou nápaditě koncipovány tak, aby došlo k vizuálnímu propojení všech prostor s parterem "agory" a exteriérem, k čemuž napomáhá průhledná, skloněná stěna fasád s elektrofloatovým zasklením do atypického bronzového eloxovaného rámu, umožňující dobré proslunění "agory" i působivé efekty v exteriéru (zrcadlení oblohy). Hlavní sál byl koncipován se značnou variabilitou, kdy např. jeviště je možné upravit v horizontálním i vertikálním směru. Může tak být využíván pro společenské akce (plesy, módní přehlídky), divadelní produkce, koncerty i konference. O dobrou akustiku se stará obklad ze štěrbinových rezonátorů. Významné prostory mají teplé barevné ladění, na nosných konstrukcích skeletu je užit pohledový beton a stěny jsou z režného zdiva, dotvářejícího působivé vyznění interiérů. Podlahy v klubovnách a foyer jsou z cihlově červeného raltexu, ve vstupním vestibulu se pak objevuje slivenecký mramor. Investorem byl n. p. Textilana, generálním projektantem Stavoprojekt Liberec a dodavatelem Pozemní stavby. S hlavním architektem Pavlem Vaněčkem spolupracoval Pavel Švancer, na interiérech Pavel Wieden, statiku měl na starosti Václav Voda, konstrukce Josef Patrman a na výtvarné výzdobě se podílela celá plejáda umělců, mj. Slavoj Nejdl, Jiří Nepasický, Jiří Dostál, Jan Lukáš a další. Objekt je dodnes zachován díky snaze současného vlastníka v nebývale autentickém stavu a to včetně původního stylového mobiliáře v interiérech. Třebaže ho negativně poznamenala ztráta urbanistických souvislostí po demolici obchodního střediska Ještěd i skutečnost, že nebyl realizován celý záměr, jedná se bezesporu o hodnotnou a sebevědomou architekturu, jejíž kvality podtrhuje i řada uměleckých děl v interiérech. Když si opět vypůjčíme slova Jiřího Hubky "Architektura vlastní stavby Domu kultury je syntézou odvážně a zrale promyšlených funkčních vazeb dispozice interiéru a plenéru, prozrazující vytříbený autorův smysl pro kontinuitu architektury s širším prostředím a bezprostředním okolím."

(zdroj národní památkový ústav)

Most přes Nisu (počátek 20.století)


Janovodolská, později Nádražní ulice (v současné době třída 1.máje) vedla přes jednoduchý, patrně nejstarší most přes Nisu, jeden ze dvou, které v polovině 19.století ve městě existovaly. Roku 1852 byl opraven a po zřízení nádraží přestavěn (1863). Už za osm let ho nahradil most ocelový a zároveň byly vyzděny přilehlé břehy řeky. Nedlouho potom (1874) bylo při přestavbě domu čp. 147 - III na levém břehu předmostí na 11,5 metru. Nové dopravní situaci neodpovídal starý ocelový most ani polohou, ani šířkou. Proto byl roku 1892 rozebrán a přenesen na místo dřevěného v Orlí ulici. Nový široký ocelový most, zbudovaný nákladem 11 076 zlatých a 79 krejcarů, vydržel až do roku 1958, kdy ho nahradil dnešní železobetonový.

Vlevo vidíme roh domu čp.147 - III, vzadu vystupuje škola v Orlí ulici, zakrytá zčásti vilou stavitele Ferdinanda Scholze (čp. 414 - III) z roku 1885. Uprostřed je třípodlažní dům čp. 79 - III Antona Perziny s kancelářemi firmy Rosenbaum a Deutsch, ns jehož místě vyrostla banka. Dům vedle byl zbořen až při výstavbě pozdější Jazykové školy.
Po otevření ulice Na Zápraží byl roku 1874 postaven v pořadí třetí most, opět dřevěný, vyměněný roku 1898 za ocelový. Současně byla Nisa přemostěna i v dnešní ulici U Besedy. (zdroj kniha o Liberci)
(archiv Jarda Veselský)
(archiv Jarda Veselský)
1974
1974
1960
1960
Rybníček v roce 1899
Rybníček v roce 1899
třída 1. máje v roce 1965 a v roce 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
třída 1. máje v roce 1965 a v roce 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Hotel National před rokem 1922 a bez něj v roce 2019...........  Na nároží dnešních ulic Na Rybníčku a třídy 1.máje stával obytný dům (čp.336 - III) s restaurací, přebudovaný v roce 1868. Později (1894) k němu byl podle návrhu stavitele Gustava Sacherse přistaven honosný pseudorenesanční štít, poutající pozornost návštěvníků přicházejících od nádraží, a dům byl přeměněn na hotel s 25 lůžky. Protože značně zužoval tehdejší Nádražní ulici (třída 1.máje), bylo už v roce 1928 rozhodnuto o jeho zbourání, k němuž došlo až v roce 1953. Roku 1898 zde byla ustavena řádně místní organizace českých sociálních demokratů, kteří ale pracovali už dříve. (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka  -  Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Hotel National před rokem 1922 a bez něj v roce 2019........... Na nároží dnešních ulic Na Rybníčku a třídy 1.máje stával obytný dům (čp.336 - III) s restaurací, přebudovaný v roce 1868. Později (1894) k němu byl podle návrhu stavitele Gustava Sacherse přistaven honosný pseudorenesanční štít, poutající pozornost návštěvníků přicházejících od nádraží, a dům byl přeměněn na hotel s 25 lůžky. Protože značně zužoval tehdejší Nádražní ulici (třída 1.máje), bylo už v roce 1928 rozhodnuto o jeho zbourání, k němuž došlo až v roce 1953. Roku 1898 zde byla ustavena řádně místní organizace českých sociálních demokratů, kteří ale pracovali už dříve. (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
šedesátá léta a pohled na dolní centrum (zdroj Jiří Jiroutek - Už nejdu do Ještědu)
šedesátá léta a pohled na dolní centrum (zdroj Jiří Jiroutek - Už nejdu do Ještědu)
ulice Na Rybníčku v roce 1978 a 18.10.2020
ulice Na Rybníčku v roce 1978 a 18.10.2020
Třída 1.máje v 80.letech a 1.3.2020
Třída 1.máje v 80.letech a 1.3.2020
Třída 1.máje a ulice Na Rybníčku a Matoušova ulice v roce 1978 a 11.10.2020
Třída 1.máje a ulice Na Rybníčku a Matoušova ulice v roce 1978 a 11.10.2020
Křižovatka třídy 1.máje a ulice Na Rybníčku 28.9.1991 (foto Jiří Holeček) a 8.11.2020
Křižovatka třídy 1.máje a ulice Na Rybníčku 28.9.1991 (foto Jiří Holeček) a 8.11.2020
Mototechna na Rybníčku, roh co po revoluci stála IPB (už i to je historie, šílený co?) A co je dnes vlastně v tom objektu? 🤔 pohled z parku od vrby #Liberec #Reichenberg
Mototechna na Rybníčku, roh co po revoluci stála IPB (už i to je historie, šílený co?) A co je dnes vlastně v tom objektu? 🤔 pohled z parku od vrby #Liberec #Reichenberg
Na Rybníčku
Na Rybníčku
Třída 1.máje v polovině 50. let minulého století a  26.4.2020
Třída 1.máje v polovině 50. let minulého století a 26.4.2020
třída 1.máje
třída 1.máje
třída 1.máje - Květinářství na Rybníčku
třída 1.máje - Květinářství na Rybníčku
Pohled na třídu 1.máje v roce 1960 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Pohled na třídu 1.máje v roce 1960 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Mototechna
Mototechna
Jarní úklid 29.3.1982. (foto Jiří Holeček)
Jarní úklid 29.3.1982. (foto Jiří Holeček)
Třída 1.máje v roce 1929 a 26.4.2020
Třída 1.máje v roce 1929 a 26.4.2020
třída 1. máje 1945 a 2010
třída 1. máje 1945 a 2010
třída 1.máje v roce 1926 (foceno z již neexistujícího hotelu National) a 26.7.2020
třída 1.máje v roce 1926 (foceno z již neexistujícího hotelu National) a 26.7.2020
třída 1.máje kolem roku 1980 a 2019
třída 1.máje kolem roku 1980 a 2019
Zapomenuté kousky Liberce, aneb centrum okresního města v roce 1978. Děkujeme za půjčení vašich negativů, o kterých si mnohokrát myslíte, že obsahují nezajímavé záběry.(archiv Boveraclubu) Hans Oldskull:  Škoda že na žádné z fotek této Mototechny (a existuje jich hodně) není vidět vlčák který měl výběh na té terase. Ale třeba se jednou dočkám...)
Zapomenuté kousky Liberce, aneb centrum okresního města v roce 1978. Děkujeme za půjčení vašich negativů, o kterých si mnohokrát myslíte, že obsahují nezajímavé záběry.(archiv Boveraclubu) Hans Oldskull: Škoda že na žádné z fotek této Mototechny (a existuje jich hodně) není vidět vlčák který měl výběh na té terase. Ale třeba se jednou dočkám...)
28.9.1991 Nafukovací kino na místě bývalé Mototechny Na Rybníčku.(foto Jiří Holeček)
28.9.1991 Nafukovací kino na místě bývalé Mototechny Na Rybníčku.(foto Jiří Holeček)
ulice Na Rybníčku v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
ulice Na Rybníčku v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
29.3.1982 a 2020
29.3.1982 a 2020
Na rybníčku, budova Pozemních staveb Liberec, věžové domy vystavěné na konci 60.let a dnes zbouraná budova s prodejnou Mototechny. Zdroj: kniha Severní Čechy, autor Jan Suchl, vydání z roku 1985, ISBN 45-002-80 (archiv Ing. Rudolf Kittler)
Na rybníčku, budova Pozemních staveb Liberec, věžové domy vystavěné na konci 60.let a dnes zbouraná budova s prodejnou Mototechny. Zdroj: kniha Severní Čechy, autor Jan Suchl, vydání z roku 1985, ISBN 45-002-80 (archiv Ing. Rudolf Kittler)
Automobily ještě jednou... hurá do liberecké Mototechny v roce 1970, tj. před 50. lety
Automobily ještě jednou... hurá do liberecké Mototechny v roce 1970, tj. před 50. lety
Krajský den dělnictva a mládeže (letnice) a průvod dnešní třídou 1.máje v roce 1926 (archiv Boveraclubu)
Krajský den dělnictva a mládeže (letnice) a průvod dnešní třídou 1.máje v roce 1926 (archiv Boveraclubu)
Ještě ani nestála nová budova Pozemních staveb místo domu vlevo, dnes FÚ. Jen neumím identifikovat, zda pánové obdivují novou tramvaj nebo to jsou houfující se pomocníci VB (komentář Hana Ulrichová)
Ještě ani nestála nová budova Pozemních staveb místo domu vlevo, dnes FÚ. Jen neumím identifikovat, zda pánové obdivují novou tramvaj nebo to jsou houfující se pomocníci VB (komentář Hana Ulrichová)
Samohybné dělo stojí před tehdejším hotelem National, za ním ulice Na Rybníčku pokračuje k České Besedě. Vlevo je patrné nároží pozdější Mototechny a za ním pokračuje Matoušova ulice. Mimochodem přesně na den 2.9.1951 vyfotil štít hotelu National z třídy 1. máje Erwin Cettineo.
Samohybné dělo stojí před tehdejším hotelem National, za ním ulice Na Rybníčku pokračuje k České Besedě. Vlevo je patrné nároží pozdější Mototechny a za ním pokračuje Matoušova ulice. Mimochodem přesně na den 2.9.1951 vyfotil štít hotelu National z třídy 1. máje Erwin Cettineo.

Toto ikonické foto z května 1945

zachycující opuštěné německé samohybné dělo StuG III a bílé prapory vyvěšené v domě v pozadí je jistě mnohým z vás známé, vyšlo ve více publikacích o Liberci. Lokalita bývá uváděna jako "někde v okolí Rybníčku"(Hans Oldskull)

Takže dům s bílými prapory už neexistuje stejně jako hotel National, místo něhož na proluce stojí fastfoodová bouda. A dům uprostřed je stejný na obou srovnávacích fotografiích: (Hans Oldskull)
Takže dům s bílými prapory už neexistuje stejně jako hotel National, místo něhož na proluce stojí fastfoodová bouda. A dům uprostřed je stejný na obou srovnávacích fotografiích: (Hans Oldskull)

Sokolovna Na Rybníčku

Projekt přestavby sokolovny z roku 1936
Projekt přestavby sokolovny z roku 1936
mapa z roku 1934 se zakreslením Sokolovny
mapa z roku 1934 se zakreslením Sokolovny
Sokolovna Na Rybníčku a Uniqa (cca 30.léta a 22.11.2020)
Sokolovna Na Rybníčku a Uniqa (cca 30.léta a 22.11.2020)

Trafika v nádražní ulici v 30.letech minulého století

Anna Nováková před svou trafikou, vklíněnou mezi nárožní dům ulice Na Rybníčku a dům č.28 v ulici 1.máje. Okolí je zachyceno na druhé fotografii, prodejna je ovšem zasunuta za frontou domů vlevo. Dnes v těchto místech stojí banka. Na rubu svého snímku si poznamenala, že trafiku získala 25.4.1924, 4.října 1938 se musela odstěhovat do Turnova ,kde vedla jinou trafiku od 15.7.1939 jinou trafiku. Původní otevřela znovu 1.prosince 1945 a do důchodu odešla 1.října 1955. Na stánku jsou vystaveny vedle pohlednic také noviny a časopisy: Kriegsgefangene, Freigeist, Proletář, Univerzální zpravodaj, Erzähler, Der grade Michel a Die Woche.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Pohled na třídu 1.máje.Na horizontu se tyčí věže kostela Sv. Antonína a liberecké radnice. V místech domů od komínu v pravo se rozkládal později OD Ještěd architektů Masáka a Hubáčka. (aktualne.cz)  Autor: Archiv Egona Wienera
Pohled na třídu 1.máje.Na horizontu se tyčí věže kostela Sv. Antonína a liberecké radnice. V místech domů od komínu v pravo se rozkládal později OD Ještěd architektů Masáka a Hubáčka. (aktualne.cz) Autor: Archiv Egona Wienera
1929
1929
druhá polovina 50.let
druhá polovina 50.let

Rozšiřování dnešní třídy 1.máje

Zástavby u mostu přes Nisu tvořila dlouho nepříjemné dopravní hrdlo, dobře patrné na prvním snimku. Na druhém je odstraněna největší překážka, do vozovky vystupující hotel National na nároží ulice Na Rybníčku (1953) a proti němu, při odbočce ulice U Nisy, je další uvolněná plocha po zbořeném domě čp.84-III. O stísněnosti tohoto prostoru svědčí i to, že do vozovky v Tatranské ulici mohly tramvaje odbočovat jen ve směru k nádraží. Dvoukolejná odbočka, jak ji známe dnes, byla vybudována až roku 1959. To už bylo po demolicí bývalé Herknerovy továrny (1957), z níž vidíme nárožní věžovitou nástavbu, a rozšíření mostu přes Nisu (1958) (zdroj Kniha o Liberci)

1958
1958
1991
1991
Pohled na třídu 1.máje před postavením budov Pozemních staveb. Vlevo ještě stará zástavba v Tatranské ulici (před rokem 1976)
Pohled na třídu 1.máje před postavením budov Pozemních staveb. Vlevo ještě stará zástavba v Tatranské ulici (před rokem 1976)
Pohled na ulici Na Rybníčku, třídu 1.máje a ulici Jánskou před stavbou Kulturního domu (80.léta minulého století)
Pohled na ulici Na Rybníčku, třídu 1.máje a ulici Jánskou před stavbou Kulturního domu (80.léta minulého století)
Třída 1.máje, vpravo objekt bývalé Herknerovy továrny čp. 474 (před 1960)
Třída 1.máje, vpravo objekt bývalé Herknerovy továrny čp. 474 (před 1960)

Třída 1.máje

V šedesátých letech začala masivní bytová výstavba panelových sídlišť. V roce 1964 začala velkoryse pojatá přestavba prostoru mezi ulicemi Na Rybníčku, 1.máje, Vaňurovou a Františkovskou, označovaná jako sídliště Pod nádražím. Vyrostla nejprve skupina čtyř třináctipodlažních věžáků lemujících třídu 1
máje v dostatečném odstupu od vozovky (čp. 56, čp. 64, čp. 62 a čp. 48 - III). Znamenala plošnou likvidaci velké části staré zástavby a místo ní zde byly do sedmdesátých let rozmístěny další řadové šesti až osmipodlažní domy (čp. 813 , čp. 820, čp. 89, čp. 91, čp. 208, čp. 163, čp. 165 - III) včetně mateřské školy, jeslí a pavilonu služeb (čp. 836, čp. 849 - III). Zůstalo tu zachováno pouze několik starých objektů. Těžba uranu se projevila velkými investičními stavbami také v Liberci. Pod nádražím vyrostla v roce 1966 - 1967 budova ředitelství Geologického průzkumu( tzv. "Uran"), kde byla v přízemí zřízena prodejna potravin a později bufet (čp. 108 - III), dnes je v něm umístěn odbor sociální péče Magistrátu města Liberec).
Také jižní část třídy 1.máje změnila v sedmdesátých letech 20.století svůj vzhled. Na místě již dříve zbořených domů byla postavena v letech 1976 - 1978 budova pozemních staveb (čp. 97 - III, dnes je v části objektu umístěn Finanční úřad a sídlí tu řada dalších objektů), navazující na hotel Imperial.
V roce 1979 zanikla odstavná tramvajová kolej u nádraží, poslední zbytek původní stanice z roku 1897.
Na konci osmdesátých let měl být na třídě 1.máje zbořen celý blok s kinem Lípa a na volné ploše mělo vzniknout náměstí tzv. dolní centrum s budovou KSČ, kulturním domem a obchodním domem Ještěd. Naštěstí byl postaven v letech 1986 - 1989 na místě dvou domů čp. 77 a 78 - III pouze Dům politické výchovy (čp. 870 - III), provozně napojený na sídlo OV KSČ (čp. 79). Byl posledním domem postaveným v Liberci III před listopadem 1989. (Po roce 1989 se stal majetkem města a byl přidělen Státní jazykové škole, která se léta tísnila v několika malých místnostech v Pražské ulici (čp. 21). Dnes slouží pro potřeby Technické univerzity v Liberci .)

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Dolní část třídy 1.máje se starým obchodním domem Ještěd ve Švédské ulici, který patřil do Liberce IV (60.léta minulého století)
Dolní část třídy 1.máje se starým obchodním domem Ještěd ve Švédské ulici, který patřil do Liberce IV (60.léta minulého století)
Třída 1.máje, vpravo objekt bývalé Herknerovy továrny čp. 474 (před 1960) a 29.8.2020
Třída 1.máje, vpravo objekt bývalé Herknerovy továrny čp. 474 (před 1960) a 29.8.2020
budovy na třídě 1.máje se rozrostly o budovu tehdejších Pozemních staveb s trochu atypickou architekturou, která byla postavena v letech 1976 - 1978. působící ale příjemnějším dojmem než panelové domy postavené v letech 1964 - 1971.
(foto Miloslav Kalík)
Archiv Michal Bárta
Archiv Michal Bárta

pohled z terasy Elitexu - dnes S -Tower v roce 1979 a 2020

Pohled z terasy Elitexu (dnes S - Tower) na Liberec v roce 1979  (zdroj S.Technik/V.Ruda - Liberec minulosti a současnosti, 1980)
Pohled z terasy Elitexu (dnes S - Tower) na Liberec v roce 1979 (zdroj S.Technik/V.Ruda - Liberec minulosti a současnosti, 1980)
2020 - foto David Forby Forbelský
2020 - foto David Forby Forbelský
(archiv Jaroslav Vondra)
(archiv Jaroslav Vondra)
U jezu a mrakodrap v roce 1972 a 2020
U jezu a mrakodrap v roce 1972 a 2020
Ulice U Jezu (M.Gergelčík)
Ulice U Jezu (M.Gergelčík)

Palac City v ulici U Jezu

Palác City v ulici U Jezu navrhl pro židovského obchodníka Otto Strasse místní architekt Oskar Baudisch a postavil stavitel Karl Hocke. Polyfunkční budova se železobetonovou skeletovou konstrukcí byla zprvu zamýšlena jako solitér, který teprve dodatečně doplnily přízemní velkogaráže v zadním traktu. Poměrně rozsáhlý objekt se skládal z vyšší administrativní a nižší provozní a obchodní části. Ačkoliv je na budově již částečně patrný vliv funkcionalismu v konkávním provozním oddílu, nezbavila se dosud latentního dekorativismu, který se projevuje v administrativní partii budovy, ovlivněné art décem a částečně i expresionismem. Přístup ke garážím umožňoval průjezd nárožní administrativní partií objektu, kde se nacházel i byt a recepce portýra Garáže měly celkovou kapacitu 100 automobilů a obsahovaly jak 60 individuálních boxů, tak i centrálně vytápěné skupinové boxy v suterénu paláce. Nedílnou součástí garáží byly rovněž i doplňkové služby pro motoristy, k nimž patřilo 14 mycích míst, servis včetně nabídky náhradních dílů a příslušenství (Varta, Bosch) či opravna poškozených pneumatik. Nechyběl ani vlastní čerpací stojan Sphinx od společnosti Vacuum Oil Company a široké spektrum služeb doplňovala kantýna, ubytování pro hostující řidiče a lázně s tekoucí horkou i studenou vodou. Jednotlivé boxy byly situovány po obvodu a uprostřed dvora a pro doplňkové služby bylo využito nároží (opravna pneumatik, myčka, dílna, sklad). Ačkoliv byly liberecké velkogaráže označovány za nejmodernější v severních Čechách, ve srovnání s obdobným objekty v Praze, Ostravě či Hradci Králové působí přinejmenším velmi skromně. Od roku 1951 byl objekt využíván pro potřeby Výzkumného ústavu textilních strojů (VÚTT), pozdějšího Výzkumného ústavu textilních strojů (VÚTS). V roce 1974 pak byly někdejší garáže stavebně připojeny k novostavbě Státního výzkumného ústavu textilního (SVÚT), dnešnímu sídlu Krajského úřadu Libereckého kraje od architekta Plesníka.
Palác City v ulici U Jezu navrhl pro židovského obchodníka Otto Strasse místní architekt Oskar Baudisch a postavil stavitel Karl Hocke. Polyfunkční budova se železobetonovou skeletovou konstrukcí byla zprvu zamýšlena jako solitér, který teprve dodatečně doplnily přízemní velkogaráže v zadním traktu. Poměrně rozsáhlý objekt se skládal z vyšší administrativní a nižší provozní a obchodní části. Ačkoliv je na budově již částečně patrný vliv funkcionalismu v konkávním provozním oddílu, nezbavila se dosud latentního dekorativismu, který se projevuje v administrativní partii budovy, ovlivněné art décem a částečně i expresionismem. Přístup ke garážím umožňoval průjezd nárožní administrativní partií objektu, kde se nacházel i byt a recepce portýra Garáže měly celkovou kapacitu 100 automobilů a obsahovaly jak 60 individuálních boxů, tak i centrálně vytápěné skupinové boxy v suterénu paláce. Nedílnou součástí garáží byly rovněž i doplňkové služby pro motoristy, k nimž patřilo 14 mycích míst, servis včetně nabídky náhradních dílů a příslušenství (Varta, Bosch) či opravna poškozených pneumatik. Nechyběl ani vlastní čerpací stojan Sphinx od společnosti Vacuum Oil Company a široké spektrum služeb doplňovala kantýna, ubytování pro hostující řidiče a lázně s tekoucí horkou i studenou vodou. Jednotlivé boxy byly situovány po obvodu a uprostřed dvora a pro doplňkové služby bylo využito nároží (opravna pneumatik, myčka, dílna, sklad). Ačkoliv byly liberecké velkogaráže označovány za nejmodernější v severních Čechách, ve srovnání s obdobným objekty v Praze, Ostravě či Hradci Králové působí přinejmenším velmi skromně. Od roku 1951 byl objekt využíván pro potřeby Výzkumného ústavu textilních strojů (VÚTT), pozdějšího Výzkumného ústavu textilních strojů (VÚTS). V roce 1974 pak byly někdejší garáže stavebně připojeny k novostavbě Státního výzkumného ústavu textilního (SVÚT), dnešnímu sídlu Krajského úřadu Libereckého kraje od architekta Plesníka.
ulice U Jezu v roce 1978 a 18.10.2020
ulice U Jezu v roce 1978 a 18.10.2020

Státní výzkumný ústav textilní (SVÚT) byl založen roku 1962

v Liberci, později měl pobočná pracoviště v Praze, Bratislavě a Veverské Bitýšce. Roku 1974 pro něj byla dokončena nová přes 80 metrů vysoká devatenáctipodlažní budova v ulici U Jezu, postavená unikátní technologií zvedaných stropů, při níž se na nosné železobetonové jádro postupně upevňovaly jednotlivé podlažní desky betonované v přízemí. Návrh zpracoval architekt Jiří Plesník ze zlínského Centroprojektu, stavbu provedla Konstruktiva Pardubice. Budova se přimyká k bývalým garážím City z roku 1935 (na snímku vlevo), v nichž sídlil od roku 1951 Výzkumný ústav textilních strojů. SVÚT se zaměřoval na základní a aplikovaný výzkum včetně vývoje a realizace technologických zařízení, dále na zkušebnictví, kooperaci a prognostiku v textilním a oděvním průmyslu. Byla při něm zřízena státní zkušebna a později také odvětvová střediska pro standardizaci, vědeckoekonomické informace, patenty a vynálezy. Na libereckém pracovišti se řešil výzkum makro- a mikrostruktur textilního a oděvního průmyslu a také měřících a zkušebních metod včetně vývoje příslušných přístrojů. Realizováním výsledků výzkumu bylo dosaženo pozoruhodných finančních a energetických úspor. Z technologických zařízení byly řešeny různé pletací a proplétací jehly a pletotkací technologie Metap s třikrát vyšší produkcí oproti tryskovému stavu, jejichž vyšší průmyslová výroba se však neprosadila. Úspěšné byla zvládnuta technologie výroby obvazovin. SVÚT byl zrušen na podzim 1996.  (zdroj Kniha o Liberci)


dodatek Pavla Šípka:

Původní SVÚT v Liberci sídlilo v Náchodské ulici, textilní provoz byl U Nisy 17(nynější Babylon), později na Zdeňka Nedlého 80(Horáková - Dnes Urban sport) teprve po kolaudaci výškové budovy v roce 1975 se výzkumák přestěhoval, mimo mokrého provozu na Horákové a textilních provozů U Nisy, do nové budovy. SVÚT patřilo pod MP ČR, v roce 1990 vznikl státní podniku. V roce 1992 vzniklo SVUTs.r.o. za účelem privatizace s.p. V roce 1998 bylo SVÚT rozděleno rozhodnutím vlády ČR na část pro KÚ Libereckého kraje a část pro privatizaci, čtyřpodlažní budova navazující na výşkovou budovu a budova U Nisy 17 byla námi zprivatizována v roce 1998.

V letech 2000-04 proběhla konverze budovy pro potřeby Krajského úřadu. K ní byla přizvána architektonická kancelář SIAL pod vedením Karla Novotného. Ačkoliv budova SVÚT není památkově chráněna, jedná se o citlivou rekonstrukci zachovávající mašinistický zjev budovy (vyjádřený mostním pouzdrem pro vzduchotechniku nad střešní terasou) a dělení pater kordonovou římsou. Skleněná okna mezi římsami byla kvůli energetickým úsporám nahrazena kvalitnějšími, změnil se také vstup do budovy. Největší zásah se projevil v dispozicích a interiéru budovy.
V roce 2009 prošel generální opravou také páternoster z roku 1971, který je se svou výškou 56,8m a 16 stanicemi nejvyšším výtahem s nepřetržitým pohybem v ČR. Výtah tvoří systém 35 dřevěných kabin v ocelovém rámu zavěšený na dvou masivních řetězových smyčkách. Poháněný je přes převodovky elektromotorem. Kabiny jsou určeny maximálně pro dvě osoby a pohybují se stálou rychlostí 0,3 metru za sekundu. Nosnost plně zatíženého výtahu je 5600 kilogramů. Za hodinu může liberecký páternoster přepravit z jednoho nástupního místa až 480 lidí. (zdroj archiweb, foto z knihy Jiří Křížek - Liberecký mrakodrap)

archiv L.Mencl)
archiv L.Mencl)
Věžová budova Severočeského výzkumného ústavu textilního v Liberci. ((zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975))
Věžová budova Severočeského výzkumného ústavu textilního v Liberci. ((zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975))
Pohled z míst dnešního Krajského úřadu na starou hasičskou věž a prostor mezi ulicemi Kladenskou a U Nisy před rokem 1897.  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Pohled z míst dnešního Krajského úřadu na starou hasičskou věž a prostor mezi ulicemi Kladenskou a U Nisy před rokem 1897. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Šolcův dům. Stojí už téměř 250 let (archiv Tomáš Macháček)
Šolcův dům. Stojí už téměř 250 let (archiv Tomáš Macháček)
zdroj Křížek - Liberecký mrakodrap
zdroj Křížek - Liberecký mrakodrap
(zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
(zdroj: Zdeněk Košek - Severní Čechy, 1975)
ulice U Jezu . Sídlo CHKO Jizerské hory (M.Gergelčík)
ulice U Jezu . Sídlo CHKO Jizerské hory (M.Gergelčík)
ulice U Jezu v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
ulice U Jezu v roce 1978 (archiv Boveraclubu)
Pohled na ulici U Nisy a Nitranskou s továrnami objekty a plynárnou. V dolní části ještě neregulovaná Nisa a odtok z bývalého náhonu staré valchy u Košické ulice (před rokem 1934) (zdroj: J.Bock -  Liberec III - Jeřáb)
Pohled na ulici U Nisy a Nitranskou s továrnami objekty a plynárnou. V dolní části ještě neregulovaná Nisa a odtok z bývalého náhonu staré valchy u Košické ulice (před rokem 1934) (zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Výhled z Krajského úřadu na město v roce 1974 a v roce 2018


v 70. letech
v 70. letech
1974
1974
Pohled z libereckého mrakodrapu (dnes Krajský úřad) v 70.letech 20.století (zdroj Jiří Křížek a kolektiv: Liberecký mrakodrap)
Pohled z libereckého mrakodrapu (dnes Krajský úřad) v 70.letech 20.století (zdroj Jiří Křížek a kolektiv: Liberecký mrakodrap)
staví se mrakodrap (dnešní Krajský úřad) a z něj je krásný výhled na stavbu OD Ještěd (rok 1972)
staví se mrakodrap (dnešní Krajský úřad) a z něj je krásný výhled na stavbu OD Ještěd (rok 1972)
1974
1974
Pohled z libereckého mrakodrapu (dnes Krajský úřad) v 70.letech 20.století (zdroj Jiří Křížek a kolektiv: Liberecký mrakodrap)
Pohled z libereckého mrakodrapu (dnes Krajský úřad) v 70.letech 20.století (zdroj Jiří Křížek a kolektiv: Liberecký mrakodrap)
Tak takhle bude vypadat nové dolní centrum Liberce, jehož srdcem se stane Liberecká náplavka Na revitalizaci spolupracuje město Liberec s Libereckým krajem. Radní už schválili memorandum o vzájemné spolupráci a dalším postupu. Nejprve vyroste v prostoru stávajícího parkoviště mezi sídlem Libereckého kraje a Domem kultury parkovací dům v režimu P+R. Vzniknou zpevněné plochy a dojde k revitalizaci části navazujícího parku a vybudování schodiště propojujícího spodní piazzettu u parkovacího domu s Náchodskou ulicí u sídla Krajského úřadu Libereckého kraje. Ve druhé etapě postavíme lávku přes řeku Nisu v místě vstupu do budovy Krajského úřadu, vytvoříme náplavku na pravém břehu řeky Nisy a zkultivujeme okolí a přilehlý park. Současně plánujeme revitalizaci parku na Rybníčku a zeleně za Domem kultury a kolem Šolcova domu. V architektonické soutěži na budoucí podobu celé lokality zvítězilo re:architekti studio s.r.o. (zdroj Liberec.cz , 9.9/2020)
( M.Gergelčík)
( M.Gergelčík)

Ulice U Besedy (30.létá 20.století)

Ulice U Besedy, původně zvaná Školní, vznikla až po vybudování školy v Orlí ulici (1873). Vlevo vidíme spadat do Nisy zadní trakty nárožního domu čp. 147 - III, využívané firmou Gustav Pfohl, prodej barev, laků a štětců (založena 1927). Na pravé straně stojí před budovou školy novorenesanční vila stavitele Ferdinanda Scholze z roku 1885 (čp. 414 - III, dnes SIAL).

(zdroj Kniha o Liberci)

zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb
zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb

Průhled k řece Nise ulicí Krátký vršek

kolem roku 1939 


Ulička Krátký vršek sice je, ale sejde se jen do ulice U besedy a přesně naproti je zkratka podél Nisy zavřená. Na snímku označeno šipkou. (autor popisu Milan Koudelka)

parkoviště u Plauditu za KSČ, který tu ještě nestojí. ulice U Besedy (archiv Boveraclubu)
parkoviště u Plauditu za KSČ, který tu ještě nestojí. ulice U Besedy (archiv Boveraclubu)
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
26.3 1904
26.3 1904
1915
1915
1912
1912
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky

Původní a secesně přestavěný národní dům

(26.3 1904 a 1915, 1912 a 10.1.1943)

Roku 1887 koupila Česká beseda od paní Kateřiny Jakobové dům čp.143-III, obrácený průčelím do ulice Na Rybníčku. Postavil ho v roce 1810 soukeník Filip Jakob. Kromě České besedy zde našly útočiště další spolky, jejichž vývěsní tabule jsou upevněny na průčelí. Na snímku se vlevo rýsuje vysoký boční štít sousedního nárožního domu čp.141-III, vpravo část přístavby se sálem z roku 1888. Uprostřed v dlouhém kabátě a s holí V. Šamánek. Na druhém obrázku je průčelí Národního domu České besedy obrácené na opačnou stranu do ulice U Besedy v původní secesní podobě z roku 1904. V nižší levé části je sál, v pravé, ukončené štítem, hotel.
Třeti obrázek znázorňuje původní secesní vzhled ve své době nejhezčího sálu v Liberci, dějiště většiny kulturních a společenských událostí českých obyvatel Liberce od roku 1905, kdy byl zahájen provoz hotelu.
Za druhé světové války byl sál značně necitlivě upraven pro potřeby SA. Čtvrtý snímek zachycuje jedno z mnoha shromáždění. Po osvobození přinesla Stráž severu zprávu, že rošt topení České besedy byl plný granátů, hlavic pancéřových pěstí a talířových min dobře zakrytých uhlím. V květnu 1945 prosloužily tyto prostory kanceláři Národní pomoci pro lidi postižené válkou.

(zdroj Kniha o Liberci)

Pětadvacátý březen 1905

byl velkým dnem pro českou menšinu v německém Liberci. Příslušníci v pohraničí utlačovaného národa v ten den konečně získali důstojné místo k setkávání a k pořádání nejrůznějších akcí: s velkou slávou otevřeli hotel Česká beseda

Stará budova České besedy v ulici Na Rybníčku v roce 1901. Vlevo hostinec "Zur Weintraube" (čp.141). Vpravo na rohu Oldřichovské ulice dům čp.175, kde býval také hostinec . Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb
Stará budova České besedy v ulici Na Rybníčku v roce 1901. Vlevo hostinec "Zur Weintraube" (čp.141). Vpravo na rohu Oldřichovské ulice dům čp.175, kde býval také hostinec . Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb
10.1.1943
10.1.1943
Petr Šimr 1982
Petr Šimr 1982

Ulice Na Zápraží před rokem 1917

Pohled z oken České Besedy na komplex továrních budov mezi ohbím Nisy a dnešními ulicemi Na Zápraží a U Besedy. Místo sloužilo původně k sušení látek a ještě na plánu z roku 1858 je úplně bez domů s označením Tuchrahmenpkatz. Později bylo zastavěno několika převážně průmyslovými objekty, z nichž největší byla barvírna, prádelny vlny a úpravna Otto Stadlera (později dílny divadla F.X.Šaldy, které však byly přesunuty do Americké ulice), kterou převzal Hermann Kramer. Za první republiky byly přestavěny dílny na druhé straně ukice Na Zápraží. Vlevo vystupuje roh školy v Orlí ulici.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

Roh ulic Oldřichovy a Na Rybníčku v 30.letech 20.století.

Domy v místech někdejšího autobusového nádraží, v současné době Billa.

Dnes stojí už jen citlivě zrenovovaný nejvzdálenější dům čp. 387-III. (zdroj Kniha o Liberci)

2013 (Jaroslav Reichenberg Karel)
2013 (Jaroslav Reichenberg Karel)
pokus spojit starý s novým. Stará fotografie je použita z Knihy o Liberci a ta "nová" je moje z roku 2013 (Jaroslav Reichenberg Karel)
pokus spojit starý s novým. Stará fotografie je použita z Knihy o Liberci a ta "nová" je moje z roku 2013 (Jaroslav Reichenberg Karel)

Chrudimská ulice

Koňský potah v dnes již neexistující Chrudimské ulici (parkoviště u Billy Na Rybníčku) ve 30.letech

(zdroj kniha o Liberci)

Ulice Na Skoku a Chrudimská

(srpen 1909, 22.6.1911)

Obě uličky probíhaly paralelně mezi nynějšími ulicemi Františkovskou a Oldřichovou.
V šedesátých letech zmizely při výstavbě sídliště.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Jakobův dům


V dnešní Slavíčkově ulici (Kranichgasse) mezi ulicemi Chrudimskou (Urbangasse) a Oldřichovou (Andreasgasse) postavil roku 1810 Josef Scholze jednoduchou klasicistní budovu pro soukeníka Ferdinanda Ginzela (čp.196-III). Od něj ji roku 1863 koupil Franz Jakob, majitel továrny na jemná vojenská sukna umístěné v bývalém městském mlýně na Soukenném náměstí. Po levé straně přistavěl přízemní barevnu a za ní vyšší budovu, kde byly v poschodí sklady a v přízemí stáje pro dva koně, dvě kozy a jednoho kozla.

Obyvatelé okolních domů podali stížnost na nesnesitelný zápach, šířící se z chléva a hnojiště.
Roku 1906 převzal dům Heinrich Jakob, za něhož provedl v roce 1913 stavitel Robert Peuker úpravu do podoby zachycené na obrázku. Stav Jakobova domu se ale stále zhoršoval a už v roce 1929 ho komise označila za velmi špatný. Snad proto ho Heinrich Jakob odkázal městu pro zřízení vlastivědného muzea. Jeho jménem bylo potom pojmenováno menší prostranství v Chrudimské ulici. Zchátralý Jakobův dům zmizel roku 1966 při výstavbě sídliště pod nádražím, které pohltilo i Chrudimskou ulici. (zdroj Kniha o Liberci)
Třída 1.máje (archiv Boveraclubu)
Třída 1.máje (archiv Boveraclubu)
Třída 1.máje
Třída 1.máje
(archiv Luboš Mencl)
(archiv Luboš Mencl)
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
60.léta
60.léta
2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Třída 1.máje
Třída 1.máje
Matoušova ulice (M.Gergelčík)
Matoušova ulice (M.Gergelčík)
1940
1940
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(archiv Luboš Mencl)
(archiv Luboš Mencl)
1960
1960
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
Když Interhotel Imperial ( Pytloun Grand Hotel Imperial ) ještě slavil 70 let VŘSR (a před vchodem byla pro klienty zastávka tramvaje). (archiv Boveraclubu)
Když Interhotel Imperial ( Pytloun Grand Hotel Imperial ) ještě slavil 70 let VŘSR (a před vchodem byla pro klienty zastávka tramvaje). (archiv Boveraclubu)
Hotel Imperial v roce 1960 a 2001  Imperial byl postaven na začátku třicátých let minulého století. Spolu s dalšími budovami, jako je Kavárna Nisa a obchodní domy Dunaj či Brouk+Babka, měly dát Liberci vzhled evropského velkoměsta. Tyto vize však zbrzdila velká krize ve třicátých letech a nakonec zcela zhatila druhá světová válka. Po ní doplatil hotel na změnu režimu a zároveň vlastníka.  Ta se podepsala i na tom, že v roce 1986 se ne zcela citlivě rekonstruoval interiér. V minulosti se v Imperialu scházela smetánka nejen z Liberce, ale i okolí. Zpěvák Jiří Schelinger tam měl poznat budoucí manželku, natáčel se tam i jeden z prvorepublikových filmů s Oldřichem Novým. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Hotel Imperial v roce 1960 a 2001 Imperial byl postaven na začátku třicátých let minulého století. Spolu s dalšími budovami, jako je Kavárna Nisa a obchodní domy Dunaj či Brouk+Babka, měly dát Liberci vzhled evropského velkoměsta. Tyto vize však zbrzdila velká krize ve třicátých letech a nakonec zcela zhatila druhá světová válka. Po ní doplatil hotel na změnu režimu a zároveň vlastníka. Ta se podepsala i na tom, že v roce 1986 se ne zcela citlivě rekonstruoval interiér. V minulosti se v Imperialu scházela smetánka nejen z Liberce, ale i okolí. Zpěvák Jiří Schelinger tam měl poznat budoucí manželku, natáčel se tam i jeden z prvorepublikových filmů s Oldřichem Novým. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Třída 1.máje (archiv Boveraclubu)
Třída 1.máje (archiv Boveraclubu)
Třída 1.máje v polovině 70.let a 1.3. 2020
Třída 1.máje v polovině 70.let a 1.3. 2020
archiv Tomáš Macháček, rok 1940
archiv Tomáš Macháček, rok 1940
Hlavičky účtenek hotelů "Imperial' a "Terminus", kdy je vlastnil Franz Fiedler (1932)  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Hlavičky účtenek hotelů "Imperial' a "Terminus", kdy je vlastnil Franz Fiedler (1932) (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
M.Gergelčík
M.Gergelčík
Třída 1.máje
Třída 1.máje
(archiv Jaroslav Vondra)
(archiv Jaroslav Vondra)
opuštěná vojenské techniky na dnešní třídě 1. máje v roce 1945
opuštěná vojenské techniky na dnešní třídě 1. máje v roce 1945

Vchod do prostor bývalých Uhelných skladů

a přilehlá zídka naproti hotelu Imperial - první foto z roku 1945, druhé z 50tých let a zbývající dvě jsou kulisy k filmu Ošklivá slečna (1959).

(autor příspěvku Hans Oldskull)

Železniční modeláři takové koleji říkají flexibilní a to napojení oblouku v popředí fakt nemá chybu! 3.9.1993. (foto Jiří Holeček)

Třída 1. máje z archivu Boveraclubu

třída 1.máje kolem roku 1980 a 26.7.2020
třída 1.máje kolem roku 1980 a 26.7.2020
tato smyčka byla, když se stavěl tunel
tato smyčka byla, když se stavěl tunel

1993 .....Otevřením silničního tunelu

24.12.1990. (Foto Jiří Holeček)
24.12.1990. (Foto Jiří Holeček)
24.12.1990. (foto Jiří Holeček)
24.12.1990. (foto Jiří Holeček)
24.11.1991. (Jiří Holeček)
24.11.1991. (Jiří Holeček)
25.4.1993. se dokončovala stavba tunelu (Jiří Holeček)
25.4.1993. se dokončovala stavba tunelu (Jiří Holeček)
1993 .....Otevřením silničního tunelu   poblíž libereckého nádraží byl po dvaceti letech postupných prací konečně zprovozněn průtah státních silnic městem. Představa a podjezd se začala rodit již v roce 1958, byla několikrát modifikována a definitivní návrh zpracovali arch. A.Kůstka a Kubíček . (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)
1993 .....Otevřením silničního tunelu poblíž libereckého nádraží byl po dvaceti letech postupných prací konečně zprovozněn průtah státních silnic městem. Představa a podjezd se začala rodit již v roce 1958, byla několikrát modifikována a definitivní návrh zpracovali arch. A.Kůstka a Kubíček . (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)
16.9.1994. se ještě chodilo do sámošky v uranu, ale na autobus pořád k České besedě (Jiří Holeček)
16.9.1994. se ještě chodilo do sámošky v uranu, ale na autobus pořád k České besedě (Jiří Holeček)

Budova Uran v roce 1966

Těžba uranu se projevila velkými investičními stavbami také v Liberci. Pod nádražím vyrostla budova ředitelství Geologického průzkumu a na opačné straně kolejí dvě velká sídliště pro pracovníky uranového průmyslu: Františkov s 972 byty a brzy po něm Gagarinova s 749 byty. Rehabilitaci sloužil pětadvacetimetrový bazén v areálu františkovské školy.

(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

(Liberecký zpravodaj, říjen 2019)
(Liberecký zpravodaj, říjen 2019)
(zdroj: 30 let Československého uranového průmyslu, Praha,1975)
(zdroj: 30 let Československého uranového průmyslu, Praha,1975)
třída 1.máje (archiv Boveraclubu) ......Boty - vyhlášená a dobře zásobená prodejna s ochotnými prodavačkami ..a nad obuví, v tom domě měly Montážní závody kanceláře na Multiservis. Pod obuví uplácaný plácek, hlína a to bylo parkoviště Interhotelu Imperiál ....komentář Hany Ulrichové
třída 1.máje (archiv Boveraclubu) ......Boty - vyhlášená a dobře zásobená prodejna s ochotnými prodavačkami ..a nad obuví, v tom domě měly Montážní závody kanceláře na Multiservis. Pod obuví uplácaný plácek, hlína a to bylo parkoviště Interhotelu Imperiál ....komentář Hany Ulrichové
Třída 1.máje
Třída 1.máje
1931 (Beta.lot-tissimo.com/de)
1931 (Beta.lot-tissimo.com/de)
třída 1.máje
třída 1.máje
třída 1.máje v 80. letech a 28.6.2020
třída 1.máje v 80. letech a 28.6.2020
Třída 1.máje a Terminus
Třída 1.máje a Terminus
třída 1.máje (M.Gergelčík)
třída 1.máje (M.Gergelčík)
Hotel Terminus (Petr Šimr 1982)
Hotel Terminus (Petr Šimr 1982)
Dům pod nádražím před odstřelem (archiv (Jitka Horušická)
Dům pod nádražím před odstřelem (archiv (Jitka Horušická)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
třída 1. Máje, foceno ze Skloexportu (archiv Jiří Jan Kolner)
třída 1. Máje, foceno ze Skloexportu (archiv Jiří Jan Kolner)
Mobilní Hračkářství nad Imperialem v roce 1959 - záběr z filmu Ošklivá slečna. Pamatuje někdo nebo se jedná pouze o filmařskou fikci? (Hans Oldskull)
Mobilní Hračkářství nad Imperialem v roce 1959 - záběr z filmu Ošklivá slečna. Pamatuje někdo nebo se jedná pouze o filmařskou fikci? (Hans Oldskull)
nádraží a celnice
nádraží a celnice
Liberec -  budova celnice - třída 1. Máje (M.Gergelčík)
Liberec - budova celnice - třída 1. Máje (M.Gergelčík)
Třída 1.máje (archiv Luboš Mencl)
Třída 1.máje (archiv Luboš Mencl)
Skloexport před 30.léta 20.století a 2020
Skloexport před 30.léta 20.století a 2020
Pohled z Imperialu k nádraží. (archiv Luboš Mencl)
Pohled z Imperialu k nádraží. (archiv Luboš Mencl)
Nádražní trochu jak ze speciálního dílu Simpsonových (eBay, 1903)(archiv Petra Ruprecht)
Nádražní trochu jak ze speciálního dílu Simpsonových (eBay, 1903)(archiv Petra Ruprecht)
Třída 1.máje v roce 1915 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Třída 1.máje v roce 1915 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Archiv Luboše Mencla
Archiv Luboše Mencla
třída 1.máje
třída 1.máje
Třída 1.máje (archiv Boveraclubu)
Třída 1.máje (archiv Boveraclubu)
třída 1.máje před sto lety a dnes
třída 1.máje před sto lety a dnes
budova bývalé celnice pod nádražím v Liberci - vyhořela 1934 (foto M.Gergelčík)
budova bývalé celnice pod nádražím v Liberci - vyhořela 1934 (foto M.Gergelčík)
Nákladní ulice (M. Gergelčík)
Nákladní ulice (M. Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Hans Oldskull: Tady je krásně vidět bývalá trafika. Naproti ní bývalo jeden čas okénko s točenou zmrzlinou. (foto archiv Boveraclubu)
Hans Oldskull: Tady je krásně vidět bývalá trafika. Naproti ní bývalo jeden čas okénko s točenou zmrzlinou. (foto archiv Boveraclubu)
pohled z nádražní budovy do tř. 1.máje kolem roku 1859
pohled z nádražní budovy do tř. 1.máje kolem roku 1859
Reichenberg : Druck und Verlag von Heinrich T. Stiepel, [1859?]
Reichenberg : Druck und Verlag von Heinrich T. Stiepel, [1859?]
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu

Sochy v parčíku u nádraží

V neutěšeném a značně zanedbaném parčíku před nádražím stávaly dvě plastiky - nejprve bronzová socha "Mír" od Josefa Václava Pekárka, realizovaná již ve dvacátých letech - ta se do libereckého nádražního parčíku dostala v letech padesátých a stála tam až do let sedmdesátých. Další plastika, tentokrát s názvem "Konec války" od Štefana nejeschleby byla v parčíku umístěna v roce 1985 a odstraněna byla pravděpodobně někdy brzy po roce 1989. Věděl by někdo zda nějaká plastika stávala v parčíku před sochou Mír? Případně jaká byla podoba místa v letech po odstranění vyhořelé budovy celnice?

(autor článku Hans Oldskull)


Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/pamatka-1945-socha-liberec.A171011_143555_liberec-zpravy_jape?zdroj=vyhledavani

Měla skončit v drti, památku na rok 1945 zachránili na poslední chvíli

12. října 2017 6:26

V Krásné Studánce znovuodhalili rozměrný monument ke čtyřicátému výročí osvobození Československa, který dříve stával v parčíku naproti libereckému nádraží. Přitom moc nechybělo a pískovcová plastika mohla skončit někde v zavážce.

Jako poplatnou době socialismu ji po roce 1989 z původního, poměrně exponovaného místa odstranili a nakonec skončila ve sběrném dvoře technických služeb.

Tam ji objevili nadšenci ze Spolku za estetiku veřejného prostoru, jenž systematicky mapuje a popularizuje normalizační výtvarné umění v ulicích (nejen) krajského města.

"Technické služby na jaře nabízely možnost odvézt si artefakty ze sběrného dvora zadarmo. Když jsme se tam vypravili, tohle dílo tam leželo. Říkali jsme si: To je ohromný monument, ten si nikdo nevezme. Nakonec nás ale někdo předběhl a zamluvil si jej s tím, že si ho odveze," vyprávěl člen spolku Jindřich Gubiš.

Vše ale bylo jinak. "Uběhlo pár měsíců a ozval se Michal Vinař z odboru ekologie a veřejného prostoru libereckého magistrátu. Prohlásil, že lidi, kteří si chtěli monument odvézt, nemají techniku. Zburcovali jsme známé a během pěti minut jsme volali, že dílo bereme," zavzpomínal.

Výrazně pomohl mecenáš spolku, krásnostudánecký kovář Stanislav Vašátko. S jeho podporou se podařilo dílo převézt a poopravit, poskytl také svůj pozemek k jeho umístění. "Až bude jaro, chceme plastiku zrepasovat pořádně, aby byla dostatečně reprezentativní," podotkl Gubiš.

Autorem díla byl nedávno zesnulý významný liberecký výtvarník Štefan Nejeschleba. Vdově Janě Žákové se iniciativa spolku náramně zalíbila. "Jsem nadšená," vyznala se. "Členové spolku do obnovy díla vložili spoustu práce a myslím, že moc mladých by něco takového neudělalo."

Spolek zachránil i Kvetoucí lampu

K odhalení sochy si Spolek za estetiku veřejného prostoru zvolil šestý říjnový den. "Není to náhoda," upozornil Gubiš.

"V tento den se dřív slavil Den Československé lidové armády. Toho dne v roce 1944 totiž vojáci Prvního československého armádního sboru překročili v rámci karpatsko-dukelské operace hranici a vstoupili na území Československa."

Březnová návštěva sběrného dvora technických služeb na okraji Liberce přinesla ještě jednu zachráněnou plastiku. Členové spolku zachránili zbědované dílo, označované jako Kvetoucí lampa. Podobných bylo před lety v Liberci hned několik: na Králově Háji, v Dolním Hanychově a Rochlici.

"V tuto chvíli dílo repasujeme a příští rok bychom jej chtěli odhalit. Nechceme prozrazovat kde, ale bude to blíž centru Liberce," naznačil Gubiš.

Dva pohledy od nádraží do dnešní třídy 1.máje


v době, kdy ještě nestála budova Skloexportu, která byla postavena před dům s reklamou

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Výhled od nádraží na město začátkem minulého století
Výhled od nádraží na město začátkem minulého století
Vozovna tramvají v Liberci (archiv Jiří Menghin)
Vozovna tramvají v Liberci (archiv Jiří Menghin)
Rok 1954, brána do tehdejšího Textilkombinátu Děvínská 4 (“Lago”). Já v kočárku, babička a maminka. (Jirka Chip-in Holec)
Rok 1954, brána do tehdejšího Textilkombinátu Děvínská 4 (“Lago”). Já v kočárku, babička a maminka. (Jirka Chip-in Holec)
Děvínská dnes...
Děvínská dnes...

Budova státních úřadů....později Skloexport v roce 1930


Rozložitá budova na třídě 1.máje přímo na proti nádraží, upoutá každého, kdo přijede do Liberce.

Byla vystavěna v letech 1927 - 28 pro okresní hejtmanství a další úřady, které se, jak bylo tehdy zvykem, umísťovaly poblíž dopravního spojení. Po válce zde měly sídlo krajské orgány, a když LIBEREC klesl v roce 1960 na okresní město, obsadil uvolněné prostory podnik zahraničního obchodu Skloexport, který se za více než třicetiletou existenci v Liberci stal pojmem a rekonstrukcí zámku se viditelně zapsal i do tváře města.
V zámku vytvořil jednu z největších vzorkoven skla na světě.
Dnes je již bohužel vše jinak 😢

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

25.10.1928 ... před libereckým nádražím, v pozadí stavba budovy Skloexportu (tehdy státních úřadů) (archiv Boveraclubu)
25.10.1928 ... před libereckým nádražím, v pozadí stavba budovy Skloexportu (tehdy státních úřadů) (archiv Boveraclubu)

Budova státních úřadů v Liberci

Někdejší sídlo okresního úřadu čp. 750-III (bývalá budova Skloexportu) představovalo největší státní zakázku v meziválečném Liberci. Poněvadž se po roce 1918 v Liberci nenašla vhodná budova, československé úřady hledaly pozemek pro novostavbu. Zakoupit se ho podařilo pro obstrukce ze strany místních nacionalistů až v roce 1925 od firmy Liebieg. Zpracováním projektu na rohové parcele v místech styku Žitavské ulice a třídy 1. máje byl v roce 1928 pověřen František Vahala. Výslednou stavbu provedlo konsorcium, složené ze dvou německých (Josef Bayer & Co., Karl Hocke) a dvou českých (Otakar Pavlů, František Zejdl) stavebních firem, zvolených tak, aby se zamezilo případným výtkám, že stát podporuje pouze české stavitele a naopak. Pětipodlažní puristický objekt s nepřehlédnutelnými klasicizujícími reminiscencemi má hlavní vchod z třídy 1. máje. Vahala ho umístil do nápaditě koncipovaného uskakujícího nároží s předsazeným schodištěm a výrazným arkýřem. V celkové koncepci budovy byl kladen důraz na monumentalitu a reprezentativní účin, neboť měla deklarovat silné postavení centrální vlády mladé republiky v "německém" městě. Význam objektu potrhuje i jeho umístění na lukrativní parcele naproti nádraží, při ústí hlavní urbanistické osy města. Nápadným prvkem prosté fasády je parter, zdůrazněný pilastry s překladem a upravený coby podnož (čímž bylo docíleno vyrovnání svažujícího se pozemku s novostavbou), sloužící k obchodním účelům. V suterénu se nacházelo vedle provozních prostorů (kotelna, uhelné sklepy) rozsáhlé skladiště celní správy, obchody, v přízemí byl situován poštovní a celní úřad a skladiště firmy Liebieg. První patro pak bylo vyhrazeno finančnímu ředitelství, druhé úřadovně okresní správy politické, třetí berní správě, čtvrté živnostenskému inspektorátu a v podkroví prádelna, žehlírna, půdy k bytům a archívy úřadů, sídlících v budově. Zadní trakt obrácený k dnešní pobočce magistrátu a autobusovému náměstí obsahovalo byty určené pro zaměstnance jednotlivých úřadů. Centrální prostor budovy tvoří prosklená dvorana. Technickým unikátem je dochovaný (a stále funkční) prvorepublikový výtah typu páternoster.


Interiér celního úřadu
Interiér celního úřadu
Celkový pohled na tzv. tovární čtvrť z míst pozdějšího krematoria. Vlevo nákladní a naproti němu objekt tzv. staré valchy (kolem roku 1910)......Hana Ulrichová : Takže koukáme na ulici Košickou s budovami Hedvy, dnes Babylonu. Ta kostka je dnešní ubytovna vedle IQ Landie a dva domy za lidičkama jsou na ulici Dr.M. Horákové.
Celkový pohled na tzv. tovární čtvrť z míst pozdějšího krematoria. Vlevo nákladní a naproti němu objekt tzv. staré valchy (kolem roku 1910)......Hana Ulrichová : Takže koukáme na ulici Košickou s budovami Hedvy, dnes Babylonu. Ta kostka je dnešní ubytovna vedle IQ Landie a dva domy za lidičkama jsou na ulici Dr.M. Horákové.
Nádraží začátkem minulého století (foto z archivu Boveraclubu)
Nádraží začátkem minulého století (foto z archivu Boveraclubu)
Liberecká plynárna (před rokem 1918)
Liberecká plynárna (před rokem 1918)

Průmyslová čtvrť pod nádražím v druhé polovině 19.století

Po napojení Liberce na železniční síť se stal Liberec - III Jeřáb nejen nejprůmyslovější části města, ale i jeho vstupní branou. Z dopravního hlediska si uchoval svoji důležitost dodnes. Podívejme se, jak se zejména rozmach průmyslového podnikání odrazil ve druhé polovině 19. století ve stavebním rozvoji v různých částech této čtvrti. Nejvíce budov výrobního charakteru vzniklo v místě, kde se nacházely podmáčené plochy po tzv. starém rybníku. Tyto plochy byly z hlediska zakládání staveb méně vhodné. Město zde po roce 1850 získalo od Clam-Gallasů část pozemků, které byly od roku 1856 rozparcelovány na stavební místa. V roce 1861 byl pro tuto část povolen regulační plán a od roku 1870 se začalo stavět. Postupným odprodejem další půdy různým podnikatelům tady vyrostlo do devadesátých let 19.století dolní průmyslové centrum zvané "Fabriksviertel" (tovární čtvrť), které se stalo postupně od osmdesátých let trvale součástí Liberce III. Čnělo v ní k nebi nejvíce komínů v Liberci a připomínalo anglický "Manchester". Na starý název této části "Teich ", upomínal až do roku 1945 hostinec "Zum alten Teiche" zřízený mezi lety 1882/1887 v čp. 374 - III na konci dnešní Tatranské ulice. V roce 1890 byl se založením dnešní Košické ulice postaven přes Nisu nový dřevěný most. Zahájením provozu nové trati Česká Lípa - Liberec byla v roce 1900 dána v užívání odbočka z dnešních libereckého vnějšího nádraží do nákladního nádraží Ústecko-Teplické dráhy (čp.411 - IV), které bylo umístěno v blízkosti hranic s touto částí Liberce III. Byl po něm nazván i nedaleký hostinec "Zum Aussig Teplitzer Bahnhof" (čp. 418 - III).

Prvním z několika velkých průmyslových podniků byla plynárna v dnešní Nitranské ulici čp. 348 - III, která sloužila až do roku 1958. Byla postavena v letech 1858 - 1859 a uvedena do provozu krátce před zavedením železniční dopravy v Liberci, kdy dodala první plyn do 214 pouličních lamp. Později k ní přibyly objekty čp. 381 (zbourán, dnes v tomto místě nová stavba v areálu firmy RWE), čp.560, v roce 1912 nově přestavěná budova čp. 603 a roku 1913 vodárenská věž, zbořená v roce 1980. Od roku 1909 patřila plynárna městu.

pokračování příště.........

(zdroj Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Tovární komplex firmy Anton Demuth & Söhne v Hrazené ulici a třídě 1.máje v idealizovaném zobrazení, vlevo dole dům čp. 76 - III (1898)
Tovární komplex firmy Anton Demuth & Söhne v Hrazené ulici a třídě 1.máje v idealizovaném zobrazení, vlevo dole dům čp. 76 - III (1898)
Pohled přes Nisu na ulici U Nisy a U Jezu s okolím (1902)
Pohled přes Nisu na ulici U Nisy a U Jezu s okolím (1902)
Továrna firmy Josef C.Meissner (čp. 391) s okolím v idealizované podobě v ulici Tatranské a U Nisy (počátkem 20.století)
Továrna firmy Josef C.Meissner (čp. 391) s okolím v idealizované podobě v ulici Tatranské a U Nisy (počátkem 20.století)
V levé části továrna firmy Aubin-Protzen (čp. 399) v idealizované úpravě (osmdesátá léta 19.století)
V levé části továrna firmy Aubin-Protzen (čp. 399) v idealizované úpravě (osmdesátá léta 19.století)

Průmyslová čtvrť pod nádražím v druhé polovině 19.století a v první polovině 20.století .....2.část

V této části Liberce III postupně přibývaly další objekty, většinou záměřené na textilní výrobu. Nejstarší byla továrna Ferdinanda Felgenhauera v dnešní Kladenské ulici (čp. 372 - III) postavena kolem roku 1870, kterou jeho potomci provozovali do konce první světové války. Textilní výrobou se zabývala od roku 1901 firma Ludwig Back v čp. 407 - III v dnešní Mrštíkově ulici, v níž byla od roku 1884 původně koželužna. Patřil k ní objekt čp. 380 a později roku 1901 tovární budova čp. 555. V roce 1909 ji koupil Emil Deutsch a zřídil v ní mechanickou tkalcovnu, kterou vlastnil do roku 1921. Továrnu na sukno (čp.471 a čp.472 - III) v dnešní Košické ulici postavili v roce 1890 bratří Robert a Heinrich Grunerové a firma Robert Gruner zde působila patrně do roku 1918. K nejvýznamnějším průmyslovým zařízením patřila firma Neumann & Bürren, od r. 1902 C. Neumann & Söhne, která si nechala v Nitranské ulici podle projektu z roku 1885 postavil mechanickou tkalcovnu (čp. 415 - III, dnes po přestavbě Babylon). V roce 1884 si postavil v dnešní ulici U Nisy Wenzel Jantsch přádelnu a apretovnu v čp. 410 a v čp 411 - III barvírnu na sukno. Budovy koupila roku 1909 firma Wenzel F. Tschörner a provozovala v nich výrobu sukna až do roku 1945. V čp. 398 - III v dnešní Nitranské ulici a v čp. 244 U Nisy měla tkalcovny od roku 1886 do roku 1945 firma Herminghaus & Co. (dnes součást Babylonu). Známá byla firma Aubin, Protzen & Co, která si krátce po roce 1882 postavila továrnu na koberce v Mrštíkově ulici (čp. 399). V roce 1912 se rozšířila o objekt čp 638 - III a roku 1913 o čp. 579. Výroba koberců zde trvala až do počátku druhé světové války. Továrnu na výrobu mýdla si vystavěla dnešní Tatranské ulici (čp. 391 - III) před rokem 1882 firma Josef C. Meissner a vlastnila ji do roku 1945. K velkým strojírenským podnikům monarchie patřila firma Esser & Schneider (později Paul Schneider) působící od roku 1883 v Mrštíkově ulici v objektu čp. 404 - III se slévárnou až do roku 1945.

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

část tovární čtvrti z pohledu z nádraží mezi ulicemi Děvínskou a Nitranskou, na volné ploše se dnes rozkládá areál Dopravního podniku města Liberec a Jablonec (1899)
část tovární čtvrti z pohledu z nádraží mezi ulicemi Děvínskou a Nitranskou, na volné ploše se dnes rozkládá areál Dopravního podniku města Liberec a Jablonec (1899)

Pohled z věže plynárny na křižovatku dnešní Děvínské a Mrštíkovy ulice před sto lety.

Vlevo přízemní objekty tramvajových garáží a za nimi část elektrárny, uprostřed budovy továrny na koberce Aubin Protzen (čp.287, 526-III). V okolních ulicích se nacházelo více než deset dalších továren a řada menších dílen. Největším podnikem byly textilky C.Neumann a Herminghaus a spol (Zdroj Liberec III - Jeřáb)

nová tramvajová vozovna


V Liberci byla v roce 1908 postavena nová tramvajová vozovna s odstavnou halou pro 36 vozů, dílenskou a montážní halou a dalšími podivnými prostorami. V roce 1913 byla rozšířena o další odstavnou halu. Vzadu vidíme vystupovat objekt plynárny s věží.

(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

Hedva - pohled z Nitranské ulice
Hedva - pohled z Nitranské ulice
Košická ulice - dříve Hedva, nyní Babylon (foto M.Gergelčík)
Košická ulice - dříve Hedva, nyní Babylon (foto M.Gergelčík)
textilní továrna se zaměřením na výrobu lehkých, převážně hedvábných a později klotových tkanin „Carl Neumann a synové“ v roce 1917...dnes je zde Centrum Babylon 😉
textilní továrna se zaměřením na výrobu lehkých, převážně hedvábných a později klotových tkanin „Carl Neumann a synové“ v roce 1917...dnes je zde Centrum Babylon 😉
archiv Čestmír Ježek
archiv Čestmír Ježek
• 1.pol. 19.století - německý průmyslník Carl Neumann založil textilní továrnu se zaměřením na výrobu lehkých, převážně hedvábných a později klotových tkanin (továrna prosperovala, později pod jménem "Carl Neumann a synové" až do konce 2. světové války)
• 1946 - znárodnění - Tkalcovny hedvábí n.p.
• 1949 - Silka n.p.
• 1965 - Hedva n.p., závod 05 (podnikové ředitelství Moravská Třebová)
Po roce 1965 byla provedena rekonstrukce a modernizace provozu a výrobní program byl zaměřen na výrobu lehkých tkanin, převážně podšívkových.
• 1990 - privatizace
• 1996 - zánik společnosti Hedva Liberec, státní podnik
• 1997 - změna vlastníka a začátek revitalizace
• 1998 - revitalizovaná zóna - otevření CENTRUM BABYLON. a.s.

(zdroj Centrum Babylon)

archiv Tomáš Macháček
archiv Tomáš Macháček
ulice Milady Horákové na křižovatce s Košickou ulicí (M.Gergelčík)
ulice Milady Horákové na křižovatce s Košickou ulicí (M.Gergelčík)

Benzínové čerpací stanice (30.léta)

Neustále rostoucí automobilový provoz vyžadoval další služby. Od druhé poloviny dvacátých let rostl v Liberci počet nové zřizovaných benzínových čerpacích stanic. Jedna z prvních byla postavena roku 1926 v Horním Růžodole firmou American Petroleum Company of Czechoslovakia, od níž převzala veškeré benzínové obchody a projekty firma Vacuum Oil Company, a.s., Praha. V roce 1929 zřídila a.s. Fistag Praha před harcovským hostincem U slunce v dnešní ulici Svobody další pumpu, postavenou libereckou firmou Robert a Ernst Peukerovi. Tatáž společnost zřídila čerpací stanici ve Starých Pracovnících (22.1.1930). Roku 1931 začala prodávat benzin firma Naphtacompanie, a.s. Praha, v Harcově nedaleko hostince U města Zhořelci. Služby nabízela i řada dalších stanic. Jednu z nich, na rohu dnešních ulic M.Horákové A Košické, vidíme na snímku.
Na dolní fotografii je čerpací a servisní stanice na libereckém veletrhu 1934.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Žitavská ulice

Děkuji Michal Bednář za bleskurychlé určení a přikládám srovnávací aktuální foto!!! Měl bych tu opět jednu fotografii od americké fotožurnalistky Margaret Bourke-White (první fotografka známého časopisu LIFE). Jedná se o méně známé foto z její velké série fotografií, které pořídila roku 1938 při své návštěvě Liberce. Popisek k fotografii ve volném překladu zní: "* Obyvatelé Liberce stojí na nákladním voze, tak aby dobře viděli příjezd A.H. do města dne 2.12.1938*". Poznal by někdo kde tato fotografie byla pořízena? Ještě bych rád poprosil místní lidové politology, aby se zdrželi svých fundovaných komentářů, ale raději nám pomohli určit přesnou lokaci místa. (autor článku Hans Oldskull)

Scéna z trhu před nádražím (cca 1866)  Tato grafika nám přes značnou stylizaci (stromy před nádražím nejsou na žádné dochované fotografii) přibližuje příjezd pruského vojska do Liberce. V pozadí je část nádražní budovy, která byla až do roku 1945 v majetku saské dráhy.
Scéna z trhu před nádražím (cca 1866) Tato grafika nám přes značnou stylizaci (stromy před nádražím nejsou na žádné dochované fotografii) přibližuje příjezd pruského vojska do Liberce. V pozadí je část nádražní budovy, která byla až do roku 1945 v majetku saské dráhy.
Nádraží (M.Gergelčík)
Nádraží (M.Gergelčík)
Nádraží (foto V.Víšek)
Nádraží (foto V.Víšek)
nádraží začátkem minulého století a 8.3.2020
nádraží začátkem minulého století a 8.3.2020
archiv Václava Exnera
archiv Václava Exnera
Pohled na nádraží z míst motorestu #Liberec #Reichenberg
Pohled na nádraží z míst motorestu #Liberec #Reichenberg
Nádraží (foto V.Víšek)
Nádraží (foto V.Víšek)
archiv Václava Exnera
archiv Václava Exnera
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
nádraží před cca 40 lety a 28.6.2020
nádraží před cca 40 lety a 28.6.2020
Čarověník Egona Wienera
Čarověník Egona Wienera
K fotce je jen poznámka Reichenberg, nejspíš podle razítka na druhé straně. (zdroj: eBay) Ivan Tukan - Liberec lze odvodit opravdu jen podle razítka na 2. straně neprošlé pohlednice. Dobu lze stanovit přesněji - podle označení lokomotivy půjde o začátek 40. let, kdy byl Liberec součástí Říše.
K fotce je jen poznámka Reichenberg, nejspíš podle razítka na druhé straně. (zdroj: eBay) Ivan Tukan - Liberec lze odvodit opravdu jen podle razítka na 2. straně neprošlé pohlednice. Dobu lze stanovit přesněji - podle označení lokomotivy půjde o začátek 40. let, kdy byl Liberec součástí Říše.
Kamenný viadukt v Novině je ozdobou trati Česká Lípa - Liberec, překonávají v těchto místech Ještědský hřbet čtyřmi tunely. Čtrnáctiobloukový most je 27 metrů vysoký a 202 metrů dlouhý. První zkušební vlak se v Kryštofově Údolí objevil 8.7.1900 dopoledne. Pro veřejnost otevřela Ústecko-teplická dráha tento poslední, bezmála šedesátikilometrový úsek svých tratí slavnostně 16.9.1900 a provozovala ho až do zestátnění v roce 1923. Sloužil hlavně dopravě uhlí , a přestože měl charakter místní dráhy, patří vybavením a hustotou provozu stále k významným tratím. K zaústění do libereckého nádraží došlo ale až po třech letech dne 1.10.1903. Do té doby končily vlaky Ústecko-teplické dráhy na nádraží v Horním Růžodolu. (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)
Kamenný viadukt v Novině je ozdobou trati Česká Lípa - Liberec, překonávají v těchto místech Ještědský hřbet čtyřmi tunely. Čtrnáctiobloukový most je 27 metrů vysoký a 202 metrů dlouhý. První zkušební vlak se v Kryštofově Údolí objevil 8.7.1900 dopoledne. Pro veřejnost otevřela Ústecko-teplická dráha tento poslední, bezmála šedesátikilometrový úsek svých tratí slavnostně 16.9.1900 a provozovala ho až do zestátnění v roce 1923. Sloužil hlavně dopravě uhlí , a přestože měl charakter místní dráhy, patří vybavením a hustotou provozu stále k významným tratím. K zaústění do libereckého nádraží došlo ale až po třech letech dne 1.10.1903. Do té doby končily vlaky Ústecko-teplické dráhy na nádraží v Horním Růžodolu. (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)

Liberecké nádraží začátkem minulého století

Původní vzhled nádraží, postavené roku 1859 pro Pardubicko-libereckou a Žitavsko-libereckou dráhu je na poslednicích jen vzácně. Častější záběry na průčelí jsou až po přestavbě v roce 1906. Vzácné jsou rovněž pohlednice zachycující interiéry, nástupiště či kolejiště s vlakovými soupravami.
Trať z Pardubic do Liberec byla zprovozněna 1.května 1859.
Náklady na výstavbu nádraží částečně hradila i saská železnice, a to částkou 48 tisíc tolarů .
První vlak této společnosti přijel z Žitavy do Liberce 1.prosince téhož roku.
V roce 1875 přibylo spojení do Černous a v roce 1888 následovala trať do Jablonce nad Nisou.
Poslední trať z České Lípy do Liberce, postavená významnou společností Ústecko-teplické dráhy, byla zaústěna do nádraží až v roce 1903,přestože byla zprovozněna už v roce 1900.
Téměř 3 roky totiž končila bývalé stanici Růžodol a po spojení s centrem města sloužila tramvajová trať do Rochlice.
Železniční uzel i nádraží prodělaly celou řadu přestaveb, z nichž nejrozsáhlejší byla dokončena při příležitosti Výstavy českých Němců 1906.
Tehdy bylo nádraží rozšířeno, řada budov stržena a nahrazena novými.
Původní návrh vybudovat tunel pod tělesem dráhy, který by propojoval část tehdy ještě samostatných obcí jihozápadně od města, nebyl realizován.
Spojení musela i nadále postačit lávka pro pěší, která však byla úplně přestavěna a sloužila až do roku 1990.
Při přestavbě,na níž se podílely všechny železniční společnosti a která stála tehdy 5,6 miliónů korun, bylo zřízeno nové kolejiště a nástupiště . Vznikla nová budova, tzv.Ostrov, s rozsáhlým zázemím pro cestující, s dopravní kanceláří a restaurací s velkým sálem. Stavební úpravy neminuly ani původní budovu, kde byly zbudovány nové pokladny, úřední místnosti, policejní stanice, služební byty, obchody, holičství a prosperující restaurace s hostinskými pokoji.
Nádražní hostinec byl ve své době jedním z významných center kulturního i společenského života ve městě.
K nástupištím vedly podchody ,které slouží dodnes.
Severní křídlo budovy patřilo až do roku 1945 saské dráze, provozující na našem území jednu že svých tří železničních tras, s to dost frekventovanou trať z Žitavy do Liberce. 

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

lazaret na nádraží (Ebay)
lazaret na nádraží (Ebay)
nádražní restaurace
nádražní restaurace
Mašinky v roce 1973 (archiv Fandíme Liberci)
Mašinky v roce 1973 (archiv Fandíme Liberci)
Liberec 1980 - tehdy ČSD Severozápadní dráha Praha Lokomotivní depo Liberec (Miroslav Stolín)
Liberec 1980 - tehdy ČSD Severozápadní dráha Praha Lokomotivní depo Liberec (Miroslav Stolín)
Liberec 1980 - tehdy ČSD Severozápadní dráha Praha Lokomotivní depo Liberec (Miroslav Stolín)
Liberec 1980 - tehdy ČSD Severozápadní dráha Praha Lokomotivní depo Liberec (Miroslav Stolín)
Cca 1982 nebo 1983. (Leoš Kobr)
Cca 1982 nebo 1983. (Leoš Kobr)
foto Václav Kaděra 2020
foto Václav Kaděra 2020
foto Václav Kaděra 2020
foto Václav Kaděra 2020

Stěhování ,,Adolfa" z depa k technickému muzeu

(Foto Václav Kaděra)

Na foto uprostřed vyvýšené drážní těleso, za ním pohled do centra. V popředí domy městské části Jeřáb, vpravo dole ulice Americká.
Na foto uprostřed vyvýšené drážní těleso, za ním pohled do centra. V popředí domy městské části Jeřáb, vpravo dole ulice Americká.

Dvůr liberecké mlékárny

(čp.392), která stávala na rohu dnešní Žitavské a Matoušovy ulice (rok 1895)

(Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Město nechalo opravit dům u autobusáku. Vznikly tu sociální byty

V zrekonstruovaném domě vzniklo jedenáct bytů. "Projekt je jedním ze souboru dílčích projektů, jejichž společným výstupem je zvýšení počtu bytů sociálního určení, jimiž statutární město Liberec v současné době disponuje," uvedl Jan Král z tiskové kanceláře radnice.

Byty jsou různých velikostí od 1+kk až po 4+kk a budou využívány pro zajištění dostupného bydlení pro osoby v aktuální bytové nouzi v ekonomicky aktivním věku, které buď nemají žádné, nebo mají pouze nevyhovující bydlení. "Jedná se o rozmanitou cílovou skupinu, která může zahrnovat absolventy, matky samoživitelky, rodiny i jednotlivce," dodal Král.

Aby zájemci na pronájem sociálního bytu dosáhli, nesmí jejich příjem po dobu dvanácti měsíců přesáhnout 0,6násobek průměrné mzdy. (zdroj Liberecká drbna)


oprava domu na Žitavské ul. (M.Gergelčík)
oprava domu na Žitavské ul. (M.Gergelčík)

autobusové nádraží a okolí - Vaňurova ulice a třída 1.máje v roce 1988 a 2020.

(archiv Milda Domino)
1964 (foto Vilém Boháč)
1964 (foto Vilém Boháč)
autobusové nádraží dříve a dnes
autobusové nádraží dříve a dnes
Staré autobusové nádraží s ještě stojícími domy mezi Matoušovou a Františkovskou ulicí (60.léta 20.století)  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Staré autobusové nádraží s ještě stojícími domy mezi Matoušovou a Františkovskou ulicí (60.léta 20.století) (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Autobusové nádraží
Autobusové nádraží
zdroj Kniha o Liberci
zdroj Kniha o Liberci
kolorováno (Starý Liberec)
kolorováno (Starý Liberec)
mapy.cz
mapy.cz
Totex
Totex

Bourání v Žitavské ulici

(archiv Boveraclubu)
Hanychovká ulice
Hanychovká ulice
Hanychovská x Krkonošská ulice (M.Gergelčík)
Hanychovská x Krkonošská ulice (M.Gergelčík)
Staré pekárny, Hanychovská ulice (M.Gergelčík)
Staré pekárny, Hanychovská ulice (M.Gergelčík)
Františkovská a Metelková ulice
Františkovská a Metelková ulice
 Hanychovská ulice (M.Gergelčík)
Hanychovská ulice (M.Gergelčík)
Hanychovská ulice (M.Gergelčík)
Hanychovská ulice (M.Gergelčík)
Hanychovská ulice kolem roku 1941, vlevo budova hostince "Zum stillen Zecher".
V 50. letech 20. stol. sloužila budova zdravotnickým účelům.
Zdroj: repro z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby
Hanychovská ulice "zezadu" - rybník v blízkosti továrny Licolor
Foto: Zuzana Chudá, 2015

Dělnické pekárny v Liberci

Postavené v roce 1911 podle projektu vídeňských architektů Huba a Gessnera, byly družstevním podnikem pekařských dělníků. Snímek ji zachytil před podstatným rozšířením, které si koncem války vynutily dodávky chleba do zajateckého tábora. Za první republiky o ně sváděli boj komunisté se sociálními demokraty..

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Pohled na Hanychovskou ulici s nezastavěným okolím.


Druhý dům zleva je objekt budoucí hospody "Gross Reichenberg" (dnes restaurace "Velký Liberec"). Vpravo nahoře na kopečku osamocená budova hostince "Zur Stadt Florenz" (dnes již bývala restaurace zvaná "U jatek" nebo "Na porážce")
Zdroj: repro z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby

Luční" mlýn, předchůdce Hirschmannova mlýna

Mlýn patřil ke starým průmyslovým objektům, který v roce 1857 získal pekař Anton Hirschmann.
V roce 1876 ho přestavěl na parní pohon (Dampfmühle) a provozoval v něm do roku 1893 pekárnu. Po jejím zrušení byla budova zvýšena o dvě poschodí, přibyla k ní vodní turbína a v roce 1897 sklad.
Po požáru v roce 1909 byl mlýn nově přestavěn.
Mlýn firmy A. Hirschmann si udržel po celou první republiku postavení největšího ze čtyř mlýnů na mouku na Liberecku. Potomci A. Hirschmanna a jejich příbuzní drželi firmu až do roku 1945.
(citace z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby).

Dnes objekty patří společnosti Brookdale s.r.o. V citlivě zrekonstruovaném bývalém mlýně se nachází mimo jiné také restaurace.

archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht
Původní škola Na Jeřábu (Kranichschule)  byla provizorně umístěna na Hanychovské ulici v čp.596 (foto 1909) (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb
Původní škola Na Jeřábu (Kranichschule) byla provizorně umístěna na Hanychovské ulici v čp.596 (foto 1909) (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb
 nové postavená škola v ulici Na Bojišti (foto 20.léta 20.století)  (Zdroj J. Bock - Liberec III - Jeřáb)
nové postavená škola v ulici Na Bojišti (foto 20.léta 20.století) (Zdroj J. Bock - Liberec III - Jeřáb)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla

škola Na Jeřábu (Kranichschule)

Žáci, učitelé a další personál na schodech hlavního vchodu školy Na Jeřábu kolem roku 1918.  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Žáci, učitelé a další personál na schodech hlavního vchodu školy Na Jeřábu kolem roku 1918. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Obě školy s hřištěm v průběhu stavby tělocvičny v Beskydské ulici (rok 1933)  (zdroj. J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Obě školy s hřištěm v průběhu stavby tělocvičny v Beskydské ulici (rok 1933) (zdroj. J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Učebna se studenty v živnostenské pokračovací škole před rokem 1935  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Učebna se studenty v živnostenské pokračovací škole před rokem 1935 (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Hospodářská škola v Beskydské ulici  (30 léta 20.století) (zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Hospodářská škola v Beskydské ulici (30 léta 20.století) (zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Americká (zdroj deutschboehmen.de)
Americká (zdroj deutschboehmen.de)
ulice Arne Nováka (M.Gergelčík)
ulice Arne Nováka (M.Gergelčík)
Americká ulice (M.Gergelčík)
Americká ulice (M.Gergelčík)
Americká ulice (foto M.Gergelčík)
Americká ulice (foto M.Gergelčík)
Americká ulice (M:Gergelčík)
Americká ulice (M:Gergelčík)
Americká ulice před rokem 1918, v pozadí městská jatka. Zdroj repro z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb – městská čtvrť v proměnách doby
Americká ulice před rokem 1918, v pozadí městská jatka. Zdroj repro z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb – městská čtvrť v proměnách doby
Ulice Americká – uprostřed objekt jatek, zcela vpravo bílý dům částečně schovaný za stromy je objekt nyní již zavřené hospody zvané „U jatek“ či  „Na Porážce“, v době vzniku této foto nesl hostinec jméno „Zur Stadt Florenz“.
Ulice Americká – uprostřed objekt jatek, zcela vpravo bílý dům částečně schovaný za stromy je objekt nyní již zavřené hospody zvané „U jatek“ či „Na Porážce“, v době vzniku této foto nesl hostinec jméno „Zur Stadt Florenz“.
Městská jatka, rok 1909
Městská jatka, rok 1909
Liberecká jatka v roce 1911. Zdroj repro z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb – městská čtvrť v proměnách doby
Liberecká jatka v roce 1911. Zdroj repro z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb – městská čtvrť v proměnách doby
6. 6. 2003 Autor foto: Michal Stahl
6. 6. 2003 Autor foto: Michal Stahl
28. 10. 2003 Autor foto: Michal Stahl
28. 10. 2003 Autor foto: Michal Stahl

Liberecké jatky

v roce 1909

Za starých časů se prováděla v Liberci se souhlasem městské správy pouze soukromá porážka dobytka. Až roku 1878 podalo společenství řezníků žádost o zřízení veřejných městských jatek. Město poskytlo pro tyto účely objekty zrušené slévárny čp.420 - I ve Zhořelecké ulici (později Městský dvůr). Následujícího roku se tu porazilo 774 kusů velkého a 6108 kusů drobného dobytka. Prostory se ale zanedlouho ukázaly nevyhovující po stránce hygienické i provozní. Bylo proto rozhodnuto postavit nové specializované budovy jatek na nejižnějším cípu tehdejšího katastru Liberce, Na Jeřábu. Podle projektu R. Simona a Adolfa Kaulferse je v letech 1890-97 postavil Adolf Bürger. Závod zahrnuje osm objektů rozmístěných na obdélníkové parcele podél dnešní Americké ulice. Celému komplexu vévodí uprostřed věžovitá budova kotelny s vodojemem na vrcholu. Zajímavou ukázkou secesní architektury je také druhá základní stavba, objekt porážky a chladíren. K východní straně závodu byla přivedena železniční vlečka z nádraží Janův Důl. Vybavení bylo v době zahájení provozu jedno z nejlepších v Čechách. Kapacita jatek stačila dlouho pokrýt potřeby širokého okolí Liberce.
Na konci minulého století využíval značně zrekobstruované objekty Liberecký masný podnik, a.s. Provedl modernizaci, při níž bylo vzácně dbáno na zachování původní secesní architektury. Výhledově se uvažovalo o přebudování celého závodu tak, aby zabezpečoval komplexní masnou výrobu od porážky až po prodej vlastních výrobků.

Pozn. Članek byl psán v roce 1996 a bohužel dnes je situace úplně jiná, než se tehdy plánovalo.

(zdroj Kniha o Liberci)

Autor foto: Michal Stahl
Autor foto: Michal Stahl
28. 10. 2003 Autor foto: Michal Stahl
28. 10. 2003 Autor foto: Michal Stahl
12. 6. 2005 Autor foto: Michal Stahl
12. 6. 2005 Autor foto: Michal Stahl
5. 2. 2005 Autor foto: Michal Stahl
5. 2. 2005 Autor foto: Michal Stahl

"Masarykův dům" (Masarykhaus)


V letech 1938 - 1939 proběhla v dnešní Domažlické ulici stavba nájemného domu pro chudé nazývaného "Masarykův dům" (Masarykhaus) přejmenovaného v jejím průběhu na "Kleinstwohnungshaus" čp. 785 (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)