Liberec III - Jeřáb - část 4. (Košická ulice, hlavní nádraží, Žitavská, Hanychovská, Americká ulice)



Dva pohledy od nádraží do dnešní třídy 1.máje
v době, kdy ještě nestála budova Skloexportu, která byla postavena před dům s reklamou
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)















Budova státních úřadů....později Skloexport v roce 1930
Rozložitá budova na třídě 1.máje přímo na proti nádraží, upoutá každého, kdo přijede do Liberce.
V zámku vytvořil jednu z největších vzorkoven skla na světě.
Dnes je již bohužel vše jinak 😢
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)








Budova státních úřadů v Liberci
Někdejší sídlo okresního úřadu čp. 750-III (bývalá budova Skloexportu) představovalo největší státní zakázku v meziválečném Liberci. Poněvadž se po roce 1918 v Liberci nenašla vhodná budova, československé úřady hledaly pozemek pro novostavbu. Zakoupit se ho podařilo pro obstrukce ze strany místních nacionalistů až v roce 1925 od firmy Liebieg. Zpracováním projektu na rohové parcele v místech styku Žitavské ulice a třídy 1. máje byl v roce 1928 pověřen František Vahala. Výslednou stavbu provedlo konsorcium, složené ze dvou německých (Josef Bayer & Co., Karl Hocke) a dvou českých (Otakar Pavlů, František Zejdl) stavebních firem, zvolených tak, aby se zamezilo případným výtkám, že stát podporuje pouze české stavitele a naopak. Pětipodlažní puristický objekt s nepřehlédnutelnými klasicizujícími reminiscencemi má hlavní vchod z třídy 1. máje. Vahala ho umístil do nápaditě koncipovaného uskakujícího nároží s předsazeným schodištěm a výrazným arkýřem. V celkové koncepci budovy byl kladen důraz na monumentalitu a reprezentativní účin, neboť měla deklarovat silné postavení centrální vlády mladé republiky v "německém" městě. Význam objektu potrhuje i jeho umístění na lukrativní parcele naproti nádraží, při ústí hlavní urbanistické osy města. Nápadným prvkem prosté fasády je parter, zdůrazněný pilastry s překladem a upravený coby podnož (čímž bylo docíleno vyrovnání svažujícího se pozemku s novostavbou), sloužící k obchodním účelům. V suterénu se nacházelo vedle provozních prostorů (kotelna, uhelné sklepy) rozsáhlé skladiště celní správy, obchody, v přízemí byl situován poštovní a celní úřad a skladiště firmy Liebieg. První patro pak bylo vyhrazeno finančnímu ředitelství, druhé úřadovně okresní správy politické, třetí berní správě, čtvrté živnostenskému inspektorátu a v podkroví prádelna, žehlírna, půdy k bytům a archívy úřadů, sídlících v budově. Zadní trakt obrácený k dnešní pobočce magistrátu a autobusovému náměstí obsahovalo byty určené pro zaměstnance jednotlivých úřadů. Centrální prostor budovy tvoří prosklená dvorana. Technickým unikátem je dochovaný (a stále funkční) prvorepublikový výtah typu páternoster.











Průmyslová čtvrť pod nádražím v druhé polovině 19.století
Po napojení Liberce na železniční síť se stal Liberec - III Jeřáb nejen nejprůmyslovější části města, ale i jeho vstupní branou. Z dopravního hlediska si uchoval svoji důležitost dodnes. Podívejme se, jak se zejména rozmach průmyslového podnikání odrazil ve druhé polovině 19. století ve stavebním rozvoji v různých částech této čtvrti. Nejvíce budov výrobního charakteru vzniklo v místě, kde se nacházely podmáčené plochy po tzv. starém rybníku. Tyto plochy byly z hlediska zakládání staveb méně vhodné. Město zde po roce 1850 získalo od Clam-Gallasů část pozemků, které byly od roku 1856 rozparcelovány na stavební místa. V roce 1861 byl pro tuto část povolen regulační plán a od roku 1870 se začalo stavět. Postupným odprodejem další půdy různým podnikatelům tady vyrostlo do devadesátých let 19.století dolní průmyslové centrum zvané "Fabriksviertel" (tovární čtvrť), které se stalo postupně od osmdesátých let trvale součástí Liberce III. Čnělo v ní k nebi nejvíce komínů v Liberci a připomínalo anglický "Manchester". Na starý název této části "Teich ", upomínal až do roku 1945 hostinec "Zum alten Teiche" zřízený mezi lety 1882/1887 v čp. 374 - III na konci dnešní Tatranské ulice. V roce 1890 byl se založením dnešní Košické ulice postaven přes Nisu nový dřevěný most. Zahájením provozu nové trati Česká Lípa - Liberec byla v roce 1900 dána v užívání odbočka z dnešních libereckého vnějšího nádraží do nákladního nádraží Ústecko-Teplické dráhy (čp.411 - IV), které bylo umístěno v blízkosti hranic s touto částí Liberce III. Byl po něm nazván i nedaleký hostinec "Zum Aussig Teplitzer Bahnhof" (čp. 418 - III).
Prvním z několika velkých průmyslových podniků byla plynárna v dnešní Nitranské ulici čp. 348 - III, která sloužila až do roku 1958. Byla postavena v letech 1858 - 1859 a uvedena do provozu krátce před zavedením železniční dopravy v Liberci, kdy dodala první plyn do 214 pouličních lamp. Později k ní přibyly objekty čp. 381 (zbourán, dnes v tomto místě nová stavba v areálu firmy RWE), čp.560, v roce 1912 nově přestavěná budova čp. 603 a roku 1913 vodárenská věž, zbořená v roce 1980. Od roku 1909 patřila plynárna městu.
pokračování příště.........
(zdroj Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)





Průmyslová čtvrť pod nádražím v druhé polovině 19.století a v první polovině 20.století .....2.část
V této části Liberce III postupně přibývaly další objekty, většinou záměřené na textilní výrobu. Nejstarší byla továrna Ferdinanda Felgenhauera v dnešní Kladenské ulici (čp. 372 - III) postavena kolem roku 1870, kterou jeho potomci provozovali do konce první světové války. Textilní výrobou se zabývala od roku 1901 firma Ludwig Back v čp. 407 - III v dnešní Mrštíkově ulici, v níž byla od roku 1884 původně koželužna. Patřil k ní objekt čp. 380 a později roku 1901 tovární budova čp. 555. V roce 1909 ji koupil Emil Deutsch a zřídil v ní mechanickou tkalcovnu, kterou vlastnil do roku 1921. Továrnu na sukno (čp.471 a čp.472 - III) v dnešní Košické ulici postavili v roce 1890 bratří Robert a Heinrich Grunerové a firma Robert Gruner zde působila patrně do roku 1918. K nejvýznamnějším průmyslovým zařízením patřila firma Neumann & Bürren, od r. 1902 C. Neumann & Söhne, která si nechala v Nitranské ulici podle projektu z roku 1885 postavil mechanickou tkalcovnu (čp. 415 - III, dnes po přestavbě Babylon). V roce 1884 si postavil v dnešní ulici U Nisy Wenzel Jantsch přádelnu a apretovnu v čp. 410 a v čp 411 - III barvírnu na sukno. Budovy koupila roku 1909 firma Wenzel F. Tschörner a provozovala v nich výrobu sukna až do roku 1945. V čp. 398 - III v dnešní Nitranské ulici a v čp. 244 U Nisy měla tkalcovny od roku 1886 do roku 1945 firma Herminghaus & Co. (dnes součást Babylonu). Známá byla firma Aubin, Protzen & Co, která si krátce po roce 1882 postavila továrnu na koberce v Mrštíkově ulici (čp. 399). V roce 1912 se rozšířila o objekt čp 638 - III a roku 1913 o čp. 579. Výroba koberců zde trvala až do počátku druhé světové války. Továrnu na výrobu mýdla si vystavěla dnešní Tatranské ulici (čp. 391 - III) před rokem 1882 firma Josef C. Meissner a vlastnila ji do roku 1945. K velkým strojírenským podnikům monarchie patřila firma Esser & Schneider (později Paul Schneider) působící od roku 1883 v Mrštíkově ulici v objektu čp. 404 - III se slévárnou až do roku 1945.
(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)


Pohled z věže plynárny na křižovatku dnešní Děvínské a Mrštíkovy ulice před sto lety.
Vlevo přízemní objekty tramvajových garáží a za nimi část elektrárny,
uprostřed budovy továrny na koberce Aubin Protzen (čp.287, 526-III). V
okolních ulicích se nacházelo více než deset dalších továren a řada
menších dílen. Největším podnikem byly textilky C.Neumann a Herminghaus a
spol (Zdroj Liberec III - Jeřáb)

nová tramvajová vozovna
V Liberci byla v roce 1908 postavena nová tramvajová vozovna s odstavnou
halou pro 36 vozů, dílenskou a montážní halou a dalšími podivnými
prostorami. V roce 1913 byla rozšířena o další odstavnou halu. Vzadu
vidíme vystupovat objekt plynárny s věží.
(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)















FIRMA C. NEUMANN (Nitranská čp. 415 - III)
(Neumann & Bürren, od r. 1902 C. Neumann & Söhne)
Tato firma se zabývala výrobou polovlněných podšívkových látek. Ta byla na začátku 19. století anglickým monopolem a teprve po mnoha těžkostech se výrobcům a upravovačům z porýnského Wuppertalu podařilo napodobit hedvábný lesk anglických látek. Začali je pak vyrábět a rozšiřovat pod obchodními názvy Zanela nebo Italiaklot. V Liberci začal s výrobou podšívkových látek tzv. listrů na třiceti stavech Peter Carl Neumann (1864), který si pronajal halu a zřídil pobočku mateřského podniku v Porýní. Od počátku roku 1866 přizval za společníka Carla Bůhrera, a když zjistili, že monarchie poskytuje dobré podmínky pro odbyt, založili v květnu 1869 firmu. Začínali s padesáti stavy v bývalé Hirschmannově továrně v Nákladní ulici, po třech letech už měli první stovku stavů. Roku 1882 přešel podnik pod firmu C. Neumann a synové a přestěhoval se do vlastních objektů v dnešní Nitranské ulici čp. 7' III. Velký rozvoj výroby zaznamenal začátkem století, kdy počet stavů dosáhl jednoho tisíce. V roce 1920 byla zakoupena místní soukenka firmy Gruner a její stavy přemístěny do hlavního závodu. Protože liberecký podnik nevlastnil barevnu a úpravnu, byla roku 1931 zakoupena vlnařská barevna firmy E. A. Hůbner a přeměněna na hedvábnickou barevnu, jež ovšem kapacitně stále nedostačovala. Tuzemský export a vývoz z poboček v Maďarsku a na Balkáně zajišťoval liberecký závod. Obchodovalo se hlavně s přízemi, dalším artiklem zůstaly polovlněné podšívkové látky (Serge), mohérové a listrové látky na pláště do deště. V roce 1932 měl liberecký závod 1100 zaměstnanců a barevna dalších 100. Byla to jedna z největších specializovaných továren na tyto látky na kontinentě. Měla kompletní výrobu tkanin z umělého hedvábí, speciální pánské podšívky se vyráběly na 730 stavech. Zhotovovaly se zde i krejčovské žíněnky a v provozu bylo i 30 soukenických stavů. V roce 1923 byly k dvěma obytným domům továrny s 20 byty na Monstrančním vrchu přikoupeny 4 další domy podle návrhu švýcarského architekta Pfitznera pro 20 rodin a roku 1928 bylo započato se stavbou dalších dvou domů podle návrhu žitavských architektů Löweho a Wentiga. Ještě v roce 1944 dala firma k dispozici výrobní plochu 4000 m² pro válečnou výrobu.
Po prvním znárodnění (1946) vznikl n. p. Tkalcovny hedvábí a potom n. p. Henap s ředitelstvím v Praze, pod nějž přešla kromě firmy C. Neumann a synové i sousední firma Herminghaus & Co., která měla tkalcovny od roku 1886 do roku 1945 v čp. 398 - III v dnešní Nitranské ulici a v čp. 244 - III v ulici U Nisy.
Pro
velký nedostatek surovin se výroba zaměřovala především na kvantitu,
méně již na kvalitu. Do roku 1948 nebyla v závodě instalována žádná nová
technika. Teprve když vznikl n. p. Silka (1949), byl po roce závod
modernizován 320 nástavnými tkacími automaty Hrdina. V šedesátých letech
se zde vyráběly nitě mirlan. V roce 1965 se liberecký závod stal
součástí n. p. Hedva Moravská Třebová a po několika letech byla zahájena
modernizace tkalcovny stavy Růti, kterých bylo do roku 1973
nainstalováno na 330.
V roce 1990 proběhla privatizace. V roce1996 došlo k zániku společnosti Hedva Liberec, v roce 1997 proběhla změna vlastníka a začátek revitalizace a v roce 1998 bylo slavnostně otevřeno CENTRUM BABYLON. a.s.
(zdroj: R Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, Jiří Bock - Liberec III - Městská ctvrť v proměnách doby, 2016, Centrum Babylon)

• 1946 - znárodnění - Tkalcovny hedvábí n.p.
• 1949 - Silka n.p.
• 1965 - Hedva n.p., závod 05 (podnikové ředitelství Moravská Třebová)
Po roce 1965 byla provedena rekonstrukce a modernizace provozu a výrobní program byl zaměřen na výrobu lehkých tkanin, převážně podšívkových.
• 1990 - privatizace
• 1996 - zánik společnosti Hedva Liberec, státní podnik
• 1997 - změna vlastníka a začátek revitalizace
(zdroj Centrum Babylon)






Myšlenka vybudování jedinečného zábavního komplexu vznikla už v roce 1996. K její realizaci se nabízela textilní továrna Hedva, v té době opuštěná a zchátralá budova o rozloze více než 30 000 m2. Díky její lokalizaci a pěší dostupnosti z centra města byla jasnou volbou pro přestavbu v "továrnu na zážitky" pro mládež i rodiny s dětmi, návštěvníky místní i zahraniční. Během tří let vznikala hrubá stavba nové liberecké dominanty, která byla postupně utvářena do finální podoby.
Babylon odstartoval svoji éru slavnostním otevřením nákupního městečka v roce 1998. Během krátké doby byla otevřena diskotéka, gastronomické provozy a Lunapark - pouťové atrakce s dětským hradem pro nejmenší. Během následujících dvou let po nutných stavebních úpravách zahájil svůj provoz Aquapark - vodní svět se čtyřmi tobogány, skluzavkami, romantickými jeskyněmi i divokou řekou, to vše ve stylu antických lázní. Pro pohodlí a klid návštěvníků byl vybudován čtyřhvězdičkový WELLNESS HOTEL BABYLON s přímým vstupem do zábavní části, konání firemních a kulturních akcí přispěla výstavba sálu EXPO.
Ruku v ruce se zábavou přichází i nezbytná relaxace. Od roku 2007 nabízí CENTRUM BABYLON možnost odpočinku a péče o duši i tělo ve Wellness centru. Nový rozměr zábavy přineslo otevření zábavně naučného science centra iQPARK. Se svým heslem "Co si vyzkoušíš, tomu porozumíš" nabízí desítky nejrůznějších exponátů z oblasti fyziky či matematiky. Tím se okamžitě stal bodem zájmu pro nejrůznější školní výlety a exkurze.
Během několika následujících let prošla střediska inovací a modernizací. S rostoucím zájmem firemní klientely byla přistavěna kongresová část hotelu, která disponuje sály různých typů i velikostí. V současnosti hotel nabízí kapacitu téměř 1000 lůžek. Plocha více než 1000 m2 - nový kongresový prostor? Nikoliv, tak rozlehlé je nyní Wellness centrum, kde si můžete užít sauny, tepidárum, masáže, zábaly, vířivky, Sauna klub Afrikána pro soukromé akce... Co by mohlo být lepší pro fyzickou i duševní pohodu. Chtělo by to něco " více extra"? Co takhle 4D KINO, Laser shot, Bowling, Laser game, zrekonstruovaný Aquapark do stylu příběhů Julese Verna a k tomu jedinečná laserová show, první svého druhu v České republice... Na to jeden den stačit nebude...
Stejně jako je jméno Babylon spojeno se směsicí jazyků a národností, i pro ten liberecký je specifická všestrannost a pestrost, kterou jedni vítají a druzí zavrhují. Stále však bude Babylon místem, kam se lidé rádi vracejí pro jeho originalitu a nevšední atmosféru.
(zdroj: https://www.centrumbabylon.cz/ )



MENŠINOVÝ DŮM
Moderně
zařízená loutková scéna zahájila činnost 9. 4. 1927 Jiráskovým Panem
Johanesem a úspěšně pokračovala až do roku 1938, kdy svou existenci
zakončla Malíkovým Míčkem Flíčkem. Divadlo se proslavilo i představeními
pro dospělé, oblíbené byly především kabarety a operetní představená
(Offenbach - Orfeus v podsvětí, 1929; Lecocg - Giroflé-Girofla, 1930). O
činnosti scény psal podrobně a pochvalně tehdejší časopis Loutkář,
divadlo navštívil v roce 1929 Jindřich Veselý, předseda Loutkářského
soustředění a prezident UNIMY. O liberecké sokolské loutkové scéně je
zmínka i v Dějinách českého divadla (IV. díl). Nejznámějšími sokolskými
loutkáři se v té době stali Josef Hanousek, Karel Slezák, Jaroslav Wünš,
Emil Pospišil a Jan Durych, který zahynul v koncentračním táboře, Pod
Ještěd zajiždělo i tradiční divadlo Matěje Kopeckého, které hrávalo v
rochlické hospodě U Vávrů.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


Benzínové čerpací stanice (30.léta)
Neustále rostoucí
automobilový provoz vyžadoval další služby. Od druhé poloviny dvacátých
let rostl v Liberci počet nové zřizovaných benzínových čerpacích stanic.
Jedna z prvních byla postavena roku 1926 v Horním Růžodole firmou
American Petroleum Company of Czechoslovakia, od níž převzala veškeré
benzínové obchody a projekty firma Vacuum Oil Company, a.s., Praha. V
roce 1929 zřídila a.s. Fistag Praha před harcovským hostincem U slunce v
dnešní ulici Svobody další pumpu,
postavenou libereckou firmou Robert a Ernst Peukerovi. Tatáž společnost
zřídila čerpací stanici ve Starých Pracovnících (22.1.1930). Roku 1931
začala prodávat benzin firma Naphtacompanie, a.s. Praha, v Harcově
nedaleko hostince U města Zhořelci. Služby nabízela i řada dalších
stanic. Jednu z nich, na rohu dnešních ulic M.Horákové A Košické, vidíme
na snímku.
Na dolní fotografii je čerpací a servisní stanice na libereckém veletrhu 1934.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)





Nákladní ulice
Děkuji Michal Bednář za bleskurychlé určení a přikládám srovnávací aktuální foto!!!
Měl bych tu opět jednu fotografii od americké fotožurnalistky Margaret
Bourke-White (první fotografka známého časopisu LIFE). Jedná se o méně
známé foto z její velké série fotografií, které pořídila roku 1938 při
své návštěvě Liberce. Popisek k fotografii ve volném překladu zní: "*
Obyvatelé Liberce stojí na nákladním voze, tak aby dobře viděli příjezd
A.H. do města dne 2.12.1938*". Poznal by někdo kde tato fotografie byla
pořízena? Ještě bych rád poprosil místní lidové politology, aby se
zdrželi svých fundovaných komentářů, ale raději nám pomohli určit
přesnou lokaci místa. (autor článku Hans Oldskull)













































Liberecké nádraží začátkem minulého století
Původní vzhled nádraží, postavené roku 1859 pro Pardubicko-libereckou a
Žitavsko-libereckou dráhu je na poslednicích jen vzácně. Častější
záběry na průčelí jsou až po přestavbě v roce 1906. Vzácné jsou rovněž
pohlednice zachycující interiéry, nástupiště či kolejiště s vlakovými
soupravami.
Trať z Pardubic do Liberec byla zprovozněna 1.května 1859.
Náklady na výstavbu nádraží částečně hradila i saská železnice, a to částkou 48 tisíc tolarů .
První vlak této společnosti přijel z Žitavy do Liberce 1.prosince téhož roku.
V roce 1875 přibylo spojení do Černous a v roce 1888 následovala trať do Jablonce nad Nisou.
Poslední trať z České Lípy do Liberce, postavená významnou společností
Ústecko-teplické dráhy, byla zaústěna do nádraží až v roce 1903,přestože
byla zprovozněna už v roce 1900.
Téměř 3 roky totiž končila bývalé stanici Růžodol a po spojení s centrem města sloužila tramvajová trať do Rochlice.
Železniční uzel i nádraží prodělaly celou řadu přestaveb, z nichž
nejrozsáhlejší byla dokončena při příležitosti Výstavy českých Němců
1906.
Tehdy bylo nádraží rozšířeno, řada budov stržena a nahrazena novými.
Původní návrh vybudovat tunel pod tělesem dráhy, který by propojoval
část tehdy ještě samostatných obcí jihozápadně od města, nebyl
realizován.
Spojení musela i nadále postačit lávka pro pěší, která však byla úplně přestavěna a sloužila až do roku 1990.
Při přestavbě,na níž se podílely všechny železniční společnosti a která
stála tehdy 5,6 miliónů korun, bylo zřízeno nové kolejiště a nástupiště
. Vznikla nová budova, tzv.Ostrov, s rozsáhlým zázemím pro cestující, s
dopravní kanceláří a restaurací s velkým sálem. Stavební úpravy
neminuly ani původní budovu, kde byly zbudovány nové pokladny, úřední
místnosti, policejní stanice, služební byty, obchody, holičství a
prosperující restaurace s hostinskými pokoji.
Nádražní hostinec byl ve své době jedním z významných center kulturního i společenského života ve městě.
K nástupištím vedly podchody ,které slouží dodnes.
Severní křídlo budovy patřilo až do roku 1945 saské dráze, provozující
na našem území jednu že svých tří železničních tras, s to dost
frekventovanou trať z Žitavy do Liberce.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)













































Stěhování ,,Adolfa" z depa k technickému muzeu
(Foto Václav Kaděra)



Čtvrt
století staré zátiší z libereckého pátého nástupiště jsem již před
časem zveřejnil v "železniční" skupině, ale tu patrně většina z vás
nesleduje...
Schválně - kdo si pamatuje na legendární nápis "PŘECHOD
POUZE PRO ZAMĚSTNANCE STANICE ČSD A POŠTY" (a na příslušníky OSOŽ
vybírající pokuty)? (autor Miroslav Fogl)

Vždy
odpoledne přijížděl na liberecké nádraží nákl. vlak z NDR. Kromě
zemědělských strojů vozil třeba Robury, Barkasy, či Multikáry.
30.5.1982. "jely" Volva. (archiv Jíří Holeček)



Točny (foto Pav Karel)











26. -27.10.2008.
Když tady řešíte lávku/podchod, tak se musím vyjádřit. Každopádně se měla postavit náhrada před zbouráním a ne nás nechat chodit téměř 20 let přes koleje! Nebýt toho povedeného MS, tak by asi žádná náhrada nebyla. Podchod se stavěl na poslední chvíli, protože snílkové na radnici očekávali davy návštěvníků od vlaků z Polska a Německa, jak proudí k pekárnám, kde na ně měly čekat autobusy, které je dovezou až k můstkům. (jiří Holeček)




























Tunely
V roce 1899 byl plánován tunel pod nádražím. Měl být dlouhý 559 m (podzemní část 318 m), začínat u tramvajové vozovny, a končit v Husitské ulici. Návrh byl zamítnut. V roce 1905 se návrh opakoval. Tunel pro pěší, tramvaje i automobily měl být veden v ose nádražní lávky (stržena 1990). Ještě před přestavbou v roce 1906 se objevil návrh se dvěma tunely v osách příjezdové a odjezdové haly. Výsledkem veškerého snažení bylo pouze proražení příjezdového podchodu v roce 2008...V letech 1939-1941 byl plánován dálniční tunel pod Ještědským hřbetem coby součást nacisty připravovaných dálnic (Štětín-Liberec-Hradec Králové, Liberec-Vratislav, Cheb-Liberec). Podle ing. Hubera měl být dlouhý asi 1500 m, a vedl by z Panského lomu do Padouchova. Z projektů ale nakonec sešlo, a prakticky jediným důkazem jsou fotografie ze slavnostního "výkopu" dálnice v místech známého jako Spáleniště v Horním Hanychově.Sokolovský tunel (cca 203 m) byl plánován z Frýdlantské ulice za dnešní ZUŠ do místa styku ulic Lucemburská a U Stoky. Od počátku války do roku 1944 byla vyražena pouze páteřní štola. V roce 1944 byl navíc podán návrh na přestavbu na protiletecký kryt. Stavitelé stihli vyrazit ještě část s názvem "Knappenstollen" s východem do Tovaryšské ulice. Chystaná ražba na Malé náměstí nebyla nikdy dokončena. Další práce na krytu pokračovaly až v roce 1953. (Na snímku níže plán podzemí pod Sokolovským náměstí přiložený na dnešní mapu.)Pozn. Průtah I/35 Libercem skončil zprovozněním tunelu v srpnu 1993 (autobusové nádraží v provozu až 1995).
(archiv Petr Ruprecht)
Mlékárnu v Žitavské ulici
čp. 392 vlastnil od roku 1924 do konce války Anton Bittner. (Pro účely mlékárny sloužila do roku 1964.) (Zdroj: Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)





Město nechalo opravit dům u autobusáku. Vznikly tu sociální byty
V zrekonstruovaném domě vzniklo jedenáct bytů. "Projekt je jedním ze
souboru dílčích projektů, jejichž společným výstupem je zvýšení počtu
bytů sociálního určení, jimiž statutární město Liberec v současné době
disponuje," uvedl Jan Král z tiskové kanceláře radnice.
Byty jsou různých velikostí od 1+kk až po 4+kk a budou využívány pro zajištění dostupného bydlení pro osoby v aktuální bytové nouzi v ekonomicky aktivním věku, které buď nemají žádné, nebo mají pouze nevyhovující bydlení. "Jedná se o rozmanitou cílovou skupinu, která může zahrnovat absolventy, matky samoživitelky, rodiny i jednotlivce," dodal Král.
Aby
zájemci na pronájem sociálního bytu dosáhli, nesmí jejich příjem po
dobu dvanácti měsíců přesáhnout 0,6násobek průměrné mzdy. (zdroj Liberecká drbna)




autobusové nádraží a okolí - Vaňurova ulice a třída 1.máje v roce 1988 a 2020.
(archiv Milda Domino)



V sedmdesátých letech měla Preciosa reklamu v podobě KOČKY na domě ve Františkovské ulici .
(zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)






Autobusové nádraží ČSAD ve Vaňurově ulici v roce 1970.
Tehdy denně vyjíždělo přes 200 spojů na 28 linkách, z toho 7 dálkových.
(zdroj Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)










Matoušova ulice
tam stal dům, ve kterém bydleli mi prarodiče... kvůli tunelu byl zbourán, stejně, jako spousty dalších....(archiv Peťula Matějková)














Bourání v Žitavské ulici
(archiv Boveraclubu)
















Linka 4 končila v 50. letech na hanychovské trati v různou denní dobu na několika místech. Na snímku z 12.6.1953 končil vůz 10" ve výhybně Engelsova ulice (též Nádražní lávka), dnes přibližně zastávka Krkonošská směr Hanychov. (foto Erwin Cettineo, sbírka Gisbert Jäkl)




V 50. letech 20. stol. sloužila budova zdravotnickým účelům.
Zdroj: repro z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby

Foto: Zuzana Chudá, 2015



Liberecká dělnická pekárna
Liberec III-Jeřáb, čp. 622 Hanychovská, Křižíkova
Družstvo Liberecké dělnické pekárny (Reichenberger Arbeiterbäckerei)
bylo založeno již v roce 1902, nejprve provozovalo pekárnu v
pronajatých budovách v Růžovodole a od roku 1905 v Nákladní ulici. Na
počátku roku 1910 schválilo jeho představenstvo stavbu nové továrny na chléb a oslovilo proto vídeňskou projekční kancelář architektů Huberta
(1871-1934) a Franze Gessnera (1879-1975). První návrh vytvořili 25.
května 1910, liberecký stavitel Adolf Horn (†1918) však budovy nakonec
provedl podle nového, odlišného projektu, a to od září 1910 do prosince
1911. Na slavnosti zahájení provozu neděli 21. ledna 1912 promluvil Benno Karpeles.
Soubor jedno- a dvoupodlažních železobetonových podsklepených staveb s
ocelovými krovy je rozvinut podél dnešní Křižíkovy ulice, která vznikla
ustoupením budov od stavební čáry. Na rohu to byla strojní mísírna s
vysokým krovem a přípravny, na které směrem dovnitř bloku navazovala
vlastní pekárna s komínem od firmy Pohl & Kutsche, hala expedice a
řada stájí, jež vytvářela zaoblené nároží. Za dnešním průjezdem, včetně
jeho přemostění, se nacházejí budovy, které v roce 1919 navrhl
varnsdorfský architekt Julius Richter
(1886-1974) - dominuje jim čtyřpodlažní obytný dům na protějším rohu
parcely.
Pekárna byla družstevním podnikem pekařských dělníků. Snímek ji zachytil před podstatným rozšířením, které si koncem války vynutily dodávky chleba do zajateckého tábora. Za první republiky o ni sváděli boj komunisté se sociálními demokraty..
Na začátku roku 1931 byla pekárna prodána soukromníkovi, další
úpravy provedl roku 1934 Josef Zeppler. Po znárodnění se pekárna stala
součástí n. p. Severočeské pekárny a cukrárny, provoz byl ukončen v roce
1992. Budovy jsou pronajímány, původní zařízení je z velké části
zničeno.
(Zdroj: Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997 a https://www.industrialnitopografie.cz )


1938



Pohled na Hanychovskou ulici s nezastavěným okolím.
Druhý dům zleva je
objekt budoucí hospody "Gross Reichenberg" (dnes restaurace "Velký
Liberec"). Vpravo nahoře na kopečku osamocená budova hostince "Zur Stadt
Florenz" (dnes již bývala restaurace zvaná "U jatek" nebo "Na porážce")
Zdroj: repro z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby




Luční" mlýn, předchůdce Hirschmannova mlýna
Mlýn patřil ke starým průmyslovým objektům, který v roce 1857 získal pekař Anton Hirschmann.
V roce 1876 ho přestavěl na parní pohon (Dampfmühle) a provozoval v něm
do roku 1893 pekárnu. Po jejím zrušení byla budova zvýšena o dvě
poschodí, přibyla k ní vodní turbína a v roce 1897 sklad.
Po požáru v roce 1909 byl mlýn nově přestavěn.
Mlýn firmy A. Hirschmann si udržel po celou první republiku postavení
největšího ze čtyř mlýnů na mouku na Liberecku. Potomci A. Hirschmanna a
jejich příbuzní drželi firmu až do roku 1945.
(citace z knihy Jiřího Bocka: Liberec III Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby).
Dnes objekty patří společnosti Brookdale s.r.o. V citlivě zrekonstruovaném bývalém mlýně se nachází mimo jiné také restaurace.









škola Na Jeřábu (Kranichschule)


























Liberecké jatky
v roce 1909
Za starých časů se prováděla v
Liberci se souhlasem městské správy pouze soukromá porážka dobytka. Až
roku 1878 podalo společenství řezníků žádost o zřízení veřejných
městských jatek. Město poskytlo pro tyto účely objekty zrušené slévárny
čp.420 - I ve Zhořelecké ulici (později Městský dvůr). Následujícího
roku se tu porazilo 774 kusů velkého a 6108 kusů drobného dobytka.
Prostory se ale zanedlouho ukázaly nevyhovující po stránce hygienické i
provozní. Bylo proto rozhodnuto postavit
nové specializované budovy jatek na nejižnějším cípu tehdejšího
katastru Liberce, Na Jeřábu. Podle projektu R. Simona a Adolfa
Kaulferse je v letech 1890-97 postavil Adolf Bürger. Závod zahrnuje osm
objektů rozmístěných na obdélníkové parcele podél dnešní Americké ulice.
Celému komplexu vévodí uprostřed věžovitá budova kotelny s vodojemem na
vrcholu. Zajímavou ukázkou secesní architektury je také druhá základní
stavba, objekt porážky a chladíren. K východní straně závodu byla
přivedena železniční vlečka z nádraží Janův Důl. Vybavení bylo v době
zahájení provozu jedno z nejlepších v Čechách. Kapacita jatek stačila
dlouho pokrýt potřeby širokého okolí Liberce.
Na konci minulého
století využíval značně zrekobstruované objekty Liberecký masný podnik,
a.s. Provedl modernizaci, při níž bylo vzácně dbáno na zachování původní
secesní architektury. Výhledově se uvažovalo o přebudování celého
závodu tak, aby zabezpečoval komplexní masnou výrobu od porážky až po
prodej vlastních výrobků.
Pozn. Članek byl psán v roce 1996 a bohužel dnes je situace úplně jiná, než se tehdy plánovalo.
(zdroj Kniha o Liberci)










"Masarykův dům" (Masarykhaus)
V letech 1938 - 1939 proběhla v dnešní Domažlické ulici stavba
nájemného domu pro chudé nazývaného "Masarykův dům" (Masarykhaus)
přejmenovaného v jejím průběhu na "Kleinstwohnungshaus" čp. 785 (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

To
mi připomíná jeden polský film, kdy rodina chce ze socialistického
Polska poslat fotku příbuzným do USA, kam před válkou emigrovali. Tak
také fotí barák, a do oken dají všechno, co mají, aby demonstrovali jak
se mají dobře, i na televizor se najde místo .(Leoš Kobr)
Zlínská ulice 630/3 v roce 1922 a 2020
(archiv Jaroslav Hůlka )
