Tržnice v Liberci

25.08.2022

Trh na Novoměstském (Sokolovském) náměstí počátkem 20.století

Zeleninový trh Na Bídě na konci 30.let 20.století

Trh na Bídě

14.9.1909

(litografie Richard Teschner)

V Liberci se konalo několik druhů pravidelných trhů, jež se řídily převzatým pražským řádem.
Až od 6.5. 1851 byl zaveden vlastní tržní pořádek pro malé trhy a 1.5. 1854 I pro ostatní. Malý trh se konal denně, týdenní a obilní každý týden v pondělí a ve čtvrtek a termíny jarmarků stanovovala privilegia a okresní nařízení (bylo jich celkem pět:
1.od pondělí po Bílé neděli,
2.od pondělí před Vítem,
3.po svátku Marie,
4.v pondělí a úterý po třetí neděli v říjnu
5.v ponděli a úterý před adventem, 2. a 3. trvaly 8 dní).
Pak se přidaly dva trhy s vlnou na Staroměstském náměstí a dva s dobytkem, pro něž bylo určeno místo u Frýdlantské ulice, zvané Hvězda. Od roku 1873 byly trhy na vlnu a také dobytčí s koňským sloučeny s jarmarkem, ale trvaly jen jeden den. Zároveň bylo prodeji dobytka vykázáno místo na Gründlu, odkud se musel po zahájení stavby divadla (1881) přemístit do dnešní Šamánkovy ulice, odkud ho vytlačila nová škola (obchodní akademie) na Bídu a nakonec skončil v Pastýřské ulici (1892).Obilní trh se odbýval na Staroměstském a Novoměstském náměstí, a když se kryl s jarmarkem, byl přesunut na Soukenné náměstí a do Široké ulice. Jeho trvání označovaly prapory v Pražské a Moskevské ulici. Jakmile byly staženy, muselo se přestat s prodejem. Kamenické a keramické zboží bylo nabízeno na hrnčířském trhu na Hrnčířském, dnes v místech Nerudovém náměstí.
Doba velkých jarmarků, jež byly událostí pro celé široké okolí, ale nenávratně končila. Nové poměry signalizoval i příkaz o přechodu měr a vah na metrickou soustavu (1876). Tradiční způsob obchodování se surovinami se natolik přežil, že se to promítlo i do nového tržního pořádku, platného od roku 1891: trhy na vlnu a obilí byly zrušeny a z výročních zůstal jen první a čtvrtý, ale zkráceny na dva dny.
Také dobytek se prodával jen dvakrát do roka. Poplatky byly zvýšeny, ale u výročních trhů byli místní obchodníci zvýhodněni nižší sazbou. Od roku 1895 se uvažovalo o zrušení zbývajících dvou jarmarků, které se ale pořádaly dál, i když ztratily svůj původní význam.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Trh na Novoměstském náměstí počátkem 20.století

Dnešní Sokolovské náměstí bylo tradičním místem konání všech druhů trhů. Před gymnáziem nabízeli zboží ševci, kteří sem přišli z Malého náměstí, které uvolnili obchodníkům s drůbeží (26.6.1890) prodávajícím dosud na Hrnčířském náměstí. Zároveň byl do Větrné uličky přesunut prodej salátu. Počet sánků a bud stoupl během let natolik, že vchod do kostela sv. Antonína i školy byl úplně zastaven a také k mnoha domům se nedalo zajet. Situaci se musela zabývat městská rada (9.3.1899), která při novém rozdělování zjistila, že je k dispozici pouze 186 míst, takže 48 žádostí muselo být odmítnuto.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Jarmark na Tržním náměstí 28.4.1924

Od roku 1871 byly výroční trhy omezeny jen na dva v roce, a to v pondělí a úterý po Bílé sobotě a po třetí sobotě v říjnu. Sloužilo jim i dnešní Tržní, tehdy Lipské náměstí. Nabídka drobných výrobců, prodávajících textil, odevní a módní doplňky, hračky, sklo, bižuterii a různé potřeby pro domácnost, byla vítaným zpestřením pro obyvatele města. Na své si přišly i děti, jimž se nabízely rozmanité sladkosti, hlavně oblíbený turecký med. K pochoutkám patřily okurky-rychlokvašky, prodávané s lákem přímo ze sudu, zdejší specialitu představovala houska naplněná zavináčem či jinou kyselou rybou.
V roce 1928 se na radnici diskutovalo o tom, mají-li být trhy zachovány, ale návrh neprošel. První výroční trh po osvobození se na náměstí pojmenovaném po Rudé armádě konal ve dnech 29.-30.dubna 1946. Později byly ale přece jen zrušeny.
Stálá městská tržnice (Markthalle), kde se nabízelo hlavně ovoce a zelenina, byla od roku 1918 v labyrintu zadních traktů domů mezi ulicemi 5.května a Palachovou, v místech dnešních vodotrysků a bývalé Blumenstockovy továrny. Provoz byl celoroční od 17 do 19 hodin. Na prostranství při ulici Na Bídě prodávali ovoce a zeleninu převážně trhovci z obcí za Ještědem.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Na trhu v sedmdesátých letech.

(zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)

Městská tržnice

v roce 1992

V květnu 1946 byly obnoveny týdenní trhy na Tržním náměstí (vždy ve středu a v sobotu) a do roku 1965 fungovala tržnice okolo tzv.blumenštoku. prodávalo se i jinde a v paměti máme ještě tržnici v Kostelní uličce, zrušenou počátkem 90.let. (a v posledních letech obnovenou). Tzv. zimní tržnice byla otevřena v pavilonu G na LVT (1982). Od roku 1984 sloužila zobrazená tržnice, projektovaná městským stavebním úřadem, vklíněná za dlouhý panelový dům v Revoluční ulici. S uvolněním soukromého podnikání vzrostl i počet nejrůznějších stánků ve všech koutech města.
Do zboření staré továrny v Blažkově ulici existoval vedle obchodního domu tři roky doslova pravý asijský bazar vietnamských prodejců. Stánky městské tržnice, zbudované koncem osmdesátých let při Františkovské ulici, se na podzim 1995 přesunuly blíž, na plochy po bývalém autobusové nádraží Na Rybníčku, kde je dnes Billa. Na ústřední krytou tržnici Liberec dosud čeká.
V současné době máme tržnici každý čtvrtek opět v prostoru u " vodotrysků " a samozřejmě v hlavné kromě neděle též v prostoru u OC Forum.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)