Liberecké valchy

13.10.2021

Stará soukenická valcha

Místo staré dřevěné valchy, postavené vrchností brzy po příchodu prvních vyučených mistrů do Liberce (1580), byla roku 1632 vybudována zděná patrová budova s novým vybavením, jež pak po dlouhou dobu sloužila libereckému soukenickému cechu (čp.99-IV). Výše položený rybníček poskytoval dostatek vody i za suchých období. Pro vrchnost, která ji postavila, představovala valcha nový zdroj příjmů: soukeníci platili nejprve od kusu (4 - 8 grošů), od roku 1625 odváděl cech pravidelný roční úrok 120 kop grošů, který byl po postavení kamenné valchy zvyšován , až dosáhl koncem 17.století 1000 zlatých. Stála na levém břehu Nisy a přijíždělo se k ní Rochlickou ulicí, pozdější císařskou silnicí (Dr.M.Horákové), kterou vidíme probíhat za ní. Vzadu na obzoru vystupuje střecha Střelnice. Původní valcha byla 22.3.1764 stržena a do 5.dubna téhož roku vybudována znovu, tentokrát z kamenného zdiva. Roku 1857 byl přistaven třetí sál a o tři toky později proběhla další přestavba. Když se vedle ní zastavily koleje dolního nákladového nádraží, prodal ji roku 1899 soukenický cech ředitelství ústecko - teplické dráhy. Z výnosu tohoto výhodného prodeje byly uhrazeny nejen všechny cechovní dluhy, ale v roce 1901 mohla být oprávněným členům vyplacena dividenda 20 K. Mistrovská slavnost na počest prodeje se konala také následujícího roku. Číslo popisné 99-IV sice dodnes existuje, ale jedná se o novodobou stavbu, takže jedinou upomínkou zůstalo jméno uličky U Valchy. (zdroj Kniha o Liberci)

Valcha U Věže

Tato valcha byla vybudována libereckým soukenickým cechem v roce 1827 a později dostala nástavbu (1890). Za první republiky byla vykoupena městem jako zbořeniště a později upravena na knihovnu (čp.327-II). Nyní je součástí komplexu Energomontáží, zahrnujícího i dvě další letité budovy, původně barvírnu: čp. 159-II - Ernsta Hoffmanna a parní barvírnu čp.338-II firmy Hermann Kaiser a syn (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Růžodolská valcha

Růžodolská valchárna na sukno. První část nechal budovat roku 1732 Hrabě Filip Josef Gallas. Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 2606 (archiv J.Peterka)
Růžodolská valchárna na sukno. První část nechal budovat roku 1732 Hrabě Filip Josef Gallas. Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 2606 (archiv J.Peterka)
1883 (zdroj: Die Heimatkunde des kreiles Reichenberg, Sudetenland, 1938)
1883 (zdroj: Die Heimatkunde des kreiles Reichenberg, Sudetenland, 1938)

V roce 1732 byla hrabětem Gallasem vybudována v údolí Nisy ( za dnes už bývalou mlékárnou ) nová růžodolská valcha (čp.32-XI). Jedna ze dvou dosud existujících valch, umístěna v tzv. Špitálském mlýně v Mlýnské ulici (čp.216-IV), totiž trpěla nedostatkem vody a byla později přeměněna na obilní mlýn. K nové valše byla voda priváděna z Nisy od jezu stojícího dosud u hřiště Slovanu pomocí náhonu, jehož zbytky jsou dodnes dobře patrny zejména pod mlékárnou. Rok po výstavbě byl zaveden holandský způsob valchování, o němž nevíme nic bližšího, můžeme však předpokládat, že znamenal zdokonalení práce. Cech začal od té doby také zaměstnávat valchařské mistry. Roku 1802 přešla budova do majetku cechu. Původní dílnu se stoupou (8 děr, 16 tlouků ) nahradil po rozšíření (1830) rychloválec s dalšími stroji a valcha se stala natolik vynosnou, že nájemné se vyšplhalo na 3400 zlatých ročně (1871). Valchovat se přestalo roku 1893, kdy ji nový majitel Ferdinand A. Klinger z Liberce změnil na trhárnu. Ješte v 90.letech 20. stoleti využívaly mnohokrát přepracovaný objekt Prádelny a čistírny. Dnes je v tomto místě parkoviště (Norská čp. 32)

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

70.léta 19.století
70.léta 19.století
* Nisa u mlýna * velikonoce 1960 - takový je popisek na rubu fotky 😉 z alba Adolfa Odrážky st. (dědeček Kateřiny Odrážkové)
* Nisa u mlýna * velikonoce 1960 - takový je popisek na rubu fotky 😉 z alba Adolfa Odrážky st. (dědeček Kateřiny Odrážkové)