janku.tom@seznam.cz

Historie pohostinství v Liberci - 2.část

12.04.2021

Z MINULOSTI POHOSTINSTVÍ NA LIBERECKU

Horský hotel Ještěd, Liberec XIX čp. 153, tel. č. 340 21 Počátky pohostinství na Ještědu spadají do roku 1844. Původní hotel na Ještědu měl podobu jakéhosi hradu s vyhlídkovou věží. Byl polodřevěný a byl postaven za brigádnické pomoci členů Německého horského spolku v Liberci v letech 1906—-1907 V roce 1963 vyhořel a na jeho místě byl postaven moderní objekt. Autorem projektu je ing. arch. K. Hubáček, který za tento projekt dostal od Mezinárodní unie architektů jako čtvrtý architekt na světě Perretovu cenu. Objekt slouží zároveň pohostinství, rozhlasu a televizi. Hotel A* má 11 dvoulůžkových pokojů a 1 apartmá, ve II. skupině restauraci pro 150 osob a v hotelové hale „U jezírka“ 16 míst, v I. skupině bar pro 20 osob, cukrárnu = kavárnu pro 50 osob a bílý salónek pro 12 osob. Z vycházkového ochozu je přístupno rychlé občerstvení, zařazené do Ill. skupiny. Nadmořská výška je 1012 m. Kabinová lanovka dopraví denně 5000 až 8000 osob, z nichž třetina navštíví restauraci. Horský hotel Ještěd je pro svou atraktivnost hojně vyhledáván domácími i zahraničními návštěvníky, plní funkci zařízení cestovního ruchu a byl v roce 1982 vyznamenán vládním výborern pro cestovní ruch udělením titulu „Vzorná provozovna cestovního ruchu“.
Horský hotel Ještěd, Liberec XIX čp. 153, tel. č. 340 21 Počátky pohostinství na Ještědu spadají do roku 1844. Původní hotel na Ještědu měl podobu jakéhosi hradu s vyhlídkovou věží. Byl polodřevěný a byl postaven za brigádnické pomoci členů Německého horského spolku v Liberci v letech 1906—-1907 V roce 1963 vyhořel a na jeho místě byl postaven moderní objekt. Autorem projektu je ing. arch. K. Hubáček, který za tento projekt dostal od Mezinárodní unie architektů jako čtvrtý architekt na světě Perretovu cenu. Objekt slouží zároveň pohostinství, rozhlasu a televizi. Hotel A* má 11 dvoulůžkových pokojů a 1 apartmá, ve II. skupině restauraci pro 150 osob a v hotelové hale „U jezírka“ 16 míst, v I. skupině bar pro 20 osob, cukrárnu = kavárnu pro 50 osob a bílý salónek pro 12 osob. Z vycházkového ochozu je přístupno rychlé občerstvení, zařazené do Ill. skupiny. Nadmořská výška je 1012 m. Kabinová lanovka dopraví denně 5000 až 8000 osob, z nichž třetina navštíví restauraci. Horský hotel Ještěd je pro svou atraktivnost hojně vyhledáván domácími i zahraničními návštěvníky, plní funkci zařízení cestovního ruchu a byl v roce 1982 vyznamenán vládním výborern pro cestovní ruch udělením titulu „Vzorná provozovna cestovního ruchu“.
hotelová restaurace
hotelová restaurace
Ještědka, Liberec XIX — sedlo Ještědu, tel č. 340 27 Tato výletní restaurace II. skupiny se stylovým zařízením pro 40 návštěvníků a s turistickou ubytovnou o kapacitě 23 lůžek byla postavena v sedle Ještědu původně jako ubytovna dělníků, kteří stavěli hotel Ještěd. Restaurační provoz v ní byl zahájen v roce 1974.
Ještědka, Liberec XIX — sedlo Ještědu, tel č. 340 27 Tato výletní restaurace II. skupiny se stylovým zařízením pro 40 návštěvníků a s turistickou ubytovnou o kapacitě 23 lůžek byla postavena v sedle Ještědu původně jako ubytovna dělníků, kteří stavěli hotel Ještěd. Restaurační provoz v ní byl zahájen v roce 1974.
interier
interier
Centrum, Liberec V - Králův háj čp. 388, tel. č. 205 88 Tato restaurace je součástí stejnojmenného obchodního a kulturního střediska na sídlišti Králův háj, uvedeného do provozu v roce 1973. jméno sídliště Králův háj je odvozeno od krále střelců (vítěze střeleckých závodů), který mohl v tomto háji těžit dřevo pro vlastní potřebu. | V kavárně — restauraci II. skupiny se 170 místy je příjemné posezení, pořádají se zde pravidelné taneční zábavy a jazzové večery.
Centrum, Liberec V - Králův háj čp. 388, tel. č. 205 88 Tato restaurace je součástí stejnojmenného obchodního a kulturního střediska na sídlišti Králův háj, uvedeného do provozu v roce 1973. jméno sídliště Králův háj je odvozeno od krále střelců (vítěze střeleckých závodů), který mohl v tomto háji těžit dřevo pro vlastní potřebu. | V kavárně — restauraci II. skupiny se 170 místy je příjemné posezení, pořádají se zde pravidelné taneční zábavy a jazzové večery.
Koloseum, Liberec XII, tř. gen. Svobody č. 83/47, tel. č. 258 50 Budova Kolosea byla postavena jako zájezdní hostinec na silnici do Lužice v roce 1877 na místě vyhořelé pavlovické krčmy, která měla název Luční výšina. Za druhé světové války budova začala chátrat. Nakonec byla jako památné místo dělnického hnutí opravena a dne 11. března 1981 slavnostně otevřena. V budově je restaurace Ill. skupiny s kapacitou 100 míst, společenskou místností se 100 místy, se 2 reprezentačními salónky a sálem pro 400 osob k pořádání politických, kulturních a společenských akcí, koncertů a plesů.
Koloseum, Liberec XII, tř. gen. Svobody č. 83/47, tel. č. 258 50 Budova Kolosea byla postavena jako zájezdní hostinec na silnici do Lužice v roce 1877 na místě vyhořelé pavlovické krčmy, která měla název Luční výšina. Za druhé světové války budova začala chátrat. Nakonec byla jako památné místo dělnického hnutí opravena a dne 11. března 1981 slavnostně otevřena. V budově je restaurace Ill. skupiny s kapacitou 100 míst, společenskou místností se 100 místy, se 2 reprezentačními salónky a sálem pro 400 osob k pořádání politických, kulturních a společenských akcí, koncertů a plesů.
Jizerská huť, Liberec I, Leninova tř. čp. 1325, tel. č. 208 39 Stylová restaurace W. skupiny s kapacitou 85 míst v areálu výstaviště byla vybudována v roce 1968 jako letní restaurace pro návštěvníky LVT. V roce 1976 bylo provedeno zateplení a vybudováno ústřední vytápění. Od té doby slouží k celoročnímu provozu.
Jizerská huť, Liberec I, Leninova tř. čp. 1325, tel. č. 208 39 Stylová restaurace W. skupiny s kapacitou 85 míst v areálu výstaviště byla vybudována v roce 1968 jako letní restaurace pro návštěvníky LVT. V roce 1976 bylo provedeno zateplení a vybudováno ústřední vytápění. Od té doby slouží k celoročnímu provozu.
interier
interier
Liberecká výšina, Liberec XV čp. 251, tel. č. 23621 Tato hradní restaurace byla postavena v letech 1900 až 1901 na tzv. Kovářově kameni v Liberci - Starém Harcově podle vzoru středověkých rytířských hradů. Má vyhlídkovou věž vysokou 25 m, z které je jeden z nejkrásnějších pohledů na Liberec. Po roce 1945 tato restaurace pozvolna chátrala, byla však rekonstruována a v roce 1969 znovu otevřena. Restaurace II. skupiny s barem a salónkem má kapacitu 75 míst a je využívána pro svatby, promoce a podobné oslavy.
Liberecká výšina, Liberec XV čp. 251, tel. č. 23621 Tato hradní restaurace byla postavena v letech 1900 až 1901 na tzv. Kovářově kameni v Liberci - Starém Harcově podle vzoru středověkých rytířských hradů. Má vyhlídkovou věž vysokou 25 m, z které je jeden z nejkrásnějších pohledů na Liberec. Po roce 1945 tato restaurace pozvolna chátrala, byla však rekonstruována a v roce 1969 znovu otevřena. Restaurace II. skupiny s barem a salónkem má kapacitu 75 míst a je využívána pro svatby, promoce a podobné oslavy.
Merkur, Liberec XIII, Vrchlického ul. čp. 338, tel. č. 208 23 Restaurace ll. skupiny s kapacitou 80 míst, s terasou pro 100 osob, salónkem o kapacitě 30 míst a sálem pro 120 osob byla otevřena v roce 1978 na sídlišti v Liberci - Nových Pavlovicích v obchodním středisku téhož jména.
Merkur, Liberec XIII, Vrchlického ul. čp. 338, tel. č. 208 23 Restaurace ll. skupiny s kapacitou 80 míst, s terasou pro 100 osob, salónkem o kapacitě 30 míst a sálem pro 120 osob byla otevřena v roce 1978 na sídlišti v Liberci - Nových Pavlovicích v obchodním středisku téhož jména.
Kavárna Nisa, Liberec Ill, Gottwaldovo nám. č, 26/7, tel. č. 233 08 Budova, ve které je umístěna kavárna, stojí na místě zbořeného mlýna, který poháněla voda Harcovského potoka. Dnešní dům byl vystaven v roce 1929. V přízemí je umístěna kavárna II. skupiny s kapacitou 100 míst, která je převážně využívána mladými návštěvníky, v I. patře je v polední době restaurace II. skupiny rovněž s kapacitou 100 míst. Provozovna je řešena balkónovým způsobem, takže přízemí i I. patro má vzájemný kontakt s hudbou i tanečním parketem. Večer jsou prostory využívány k diskotékám a tanečním zábavám. V suterénu budovy vinárna Balkángril ve II. skupině s kapacitou 52 míst poskytuje příjemné večerní posezení při hudbě s možností tance.
Kavárna Nisa, Liberec Ill, Gottwaldovo nám. č, 26/7, tel. č. 233 08 Budova, ve které je umístěna kavárna, stojí na místě zbořeného mlýna, který poháněla voda Harcovského potoka. Dnešní dům byl vystaven v roce 1929. V přízemí je umístěna kavárna II. skupiny s kapacitou 100 míst, která je převážně využívána mladými návštěvníky, v I. patře je v polední době restaurace II. skupiny rovněž s kapacitou 100 míst. Provozovna je řešena balkónovým způsobem, takže přízemí i I. patro má vzájemný kontakt s hudbou i tanečním parketem. Večer jsou prostory využívány k diskotékám a tanečním zábavám. V suterénu budovy vinárna Balkángril ve II. skupině s kapacitou 52 míst poskytuje příjemné večerní posezení při hudbě s možností tance.
interier kavárny
interier kavárny
Obchodní dům Ještěd, Liberec I, Gottwaldovo náměstí čp. 586, tel. č. 201 38 Tato provozovna je umístěna v pavilónu A obchodního domu Ještěd (vchod z Gottwaldova náměstí). V 16. a 17. století zde stával městský pivovar; při hloubení základů se přišlo na dřevěné potrubí, kterým do něj byla přiváděna voda. Objekt byl uveden do provozu dne 16. 7. 1979. Provozovna Obchodní dům Ještěd zahrnuje restauraci II. skupiny s kapacitou 42 míst, snack bar s 32 místy, korálkový bar o kapacitě 36 míst, kavárnu s 32 místy a bufet s 12 místy. Slouží k rychlému občerstvení zejména pro návštěvníky obchodního domu. Na snímku korálkový bar.
Obchodní dům Ještěd, Liberec I, Gottwaldovo náměstí čp. 586, tel. č. 201 38 Tato provozovna je umístěna v pavilónu A obchodního domu Ještěd (vchod z Gottwaldova náměstí). V 16. a 17. století zde stával městský pivovar; při hloubení základů se přišlo na dřevěné potrubí, kterým do něj byla přiváděna voda. Objekt byl uveden do provozu dne 16. 7. 1979. Provozovna Obchodní dům Ještěd zahrnuje restauraci II. skupiny s kapacitou 42 míst, snack bar s 32 místy, korálkový bar o kapacitě 36 míst, kavárnu s 32 místy a bufet s 12 místy. Slouží k rychlému občerstvení zejména pro návštěvníky obchodního domu. Na snímku korálkový bar.
kavárna
kavárna
Nádražní restaurace, Liberec Ill, Nákladní ul., tel. č. 228 69 Restaurace je umístěna v hlavní nádražní budově, postavené v létech 1856—1859, K restauraci patřil kdysi také velký taneční sál zvaný „Na ostrově“, ve kterém se hrávala i ochotnická představení. Dnes je tam Kulturní středisko ČSD. Restaurace Ill. skupiny s kapacitou 100 míst má samoobslužnou linku. Součástí restaurace jsou 3 bufety a vlakový kiosek — rychlé služby pro cestujicí.
Nádražní restaurace, Liberec Ill, Nákladní ul., tel. č. 228 69 Restaurace je umístěna v hlavní nádražní budově, postavené v létech 1856—1859, K restauraci patřil kdysi také velký taneční sál zvaný „Na ostrově“, ve kterém se hrávala i ochotnická představení. Dnes je tam Kulturní středisko ČSD. Restaurace Ill. skupiny s kapacitou 100 míst má samoobslužnou linku. Součástí restaurace jsou 3 bufety a vlakový kiosek — rychlé služby pro cestujicí.
Postilion, Liberec I, Mariánská ul. č. 369/4, tel. č, 222 61 Nachází se v místech, kde liberečtí dělníci v roce 1890 oslavovali Svátek práce. Je v centru města pod kavárnou Pošta, v samé blízkosti radnice a Státního divadla F. X. Šaldy. Výběrový restaurant | skupiny s bohatým výběrem specialit má 42 míst a v Primátorském salónku s krbem je 12 míst.
Postilion, Liberec I, Mariánská ul. č. 369/4, tel. č, 222 61 Nachází se v místech, kde liberečtí dělníci v roce 1890 oslavovali Svátek práce. Je v centru města pod kavárnou Pošta, v samé blízkosti radnice a Státního divadla F. X. Šaldy. Výběrový restaurant | skupiny s bohatým výběrem specialit má 42 míst a v Primátorském salónku s krbem je 12 míst.
Radniční sklep, Liberec I, náměstí Bojovníků za mír č. 1/1, tel. č. 237 33 Restaurace W. skupiny je v suterénu městské radnice postavené koncem XIX. století s kapacitou 110 míst, s 2 stylově zařízenými salónky pro 30 a 40 osob, vhodnými pro recepce a svatby. Jeden salónek má název „U města Pori“ podle družebního města ve Finsku. Součástí provozovny je pivnice II. skupiny „Parlament“.
Radniční sklep, Liberec I, náměstí Bojovníků za mír č. 1/1, tel. č. 237 33 Restaurace W. skupiny je v suterénu městské radnice postavené koncem XIX. století s kapacitou 110 míst, s 2 stylově zařízenými salónky pro 30 a 40 osob, vhodnými pro recepce a svatby. Jeden salónek má název „U města Pori“ podle družebního města ve Finsku. Součástí provozovny je pivnice II. skupiny „Parlament“.
salonek U města Pori
salonek U města Pori
Reprezentační dům, Liberec XIV, nám, Míru č. 464/8, tel. č. 206 4 Restaurace Ill. skupiny se 48 místy a stylová vinárna s 28 místy jsou v budově Postavené původně jako kulturní středisko této městské čtvrti, která byla až do roku 1939 samostatným městečkem.
Reprezentační dům, Liberec XIV, nám, Míru č. 464/8, tel. č. 206 4 Restaurace Ill. skupiny se 48 místy a stylová vinárna s 28 místy jsou v budově Postavené původně jako kulturní středisko této městské čtvrti, která byla až do roku 1939 samostatným městečkem.
zdroj: Zprávy České besedy - restaurace 1953 - 1983
VÝVOJ POHOSTINSTVÍ VŽDY SOUVISEL S HOSPODÁŘským vývojem společnosti. To platí o všech zemích na světě i o našem Liberecku. Ke vzniku Liberce a četných obcí v okolí dala podnět zemská cesta, která probíhala od nepaměti ze středu Čech od Prahy na sever do tehdy vedlejších zemí Českého království, do Horní a Dolní Lužice. Hlavní cesta, tzv. cesta Záhvozdská, nevedla ovšem přes Liberec, ale přes Mimoň a Jablonné v Podještědí na Žitavu. Protože však kupci, kteří projížděli po této cestě, museli velmi často platit poplatek, tzv. clo (vlastně mýto), volili raději cestování vedlejšími cestami. A jedna z těchto vedlejších cest vedla přes Liberecko.

V Doubí a Vesci vstupovala na území dnešního Liberce, potom pokračovala k brodu přes Nisu v Rochlici a starou cestou přes kopec do Liberce. Dále vedla tato cesta dnešní ulicí Na Perštýně dolů k dalšímu brodu přes Harcovský potok na území dnešního vnitřního města, nedaleko městského autobusového nádraží. Zde vznikla malá vesnička jménem Habersdorf, která je uváděna v archívních pramenech ještě na počátku 15. století. Protože však bývala často zatopena velkou vodou Harcovského potoka a řeky Nisy, byla někdy kolem roku 1300 postavena na nedalekém návrší nová ves, o které se předpokládalo, že to bude "bohatá vesnice na kopci". Proto jí němečtí zakladatelé dali jméno Reichenberg.

Stará vesnička splynula s Libercem, ale rozložení jejích domků je možno rekonstruovat ještě podle prvních úředních dokladů v polovině 16. století. Můžeme předpokládat, že měla kostelík, který se stal později kaplí Redernského špitálu. Při zemské cestě byla i jakási hospoda, asi v místě dnešního Klubu důchodců v Revoluční ulici. Je to bývalý hostinec u Zeleného stromu K vesnici patřil asi také mlýn na potoce v místech dnešní kavárny Nisa.

Uprostřed obce na návrší bylo tržiště, na kterém odpočívali koně těžkých kupeckých vozů, když projeli hustým pohraničním hvozdem od Frýdlantu k Liberci. Aby byli jisti před přepadem loupežníků, brali si kupci na tuto cestu v Liberci nebo ve Frýdlantě ozbrojený doprovod. Nedaleko tržiště byl postaven dřevěný kostelík zasvěcený sv. Antonínovi.

Pro další vývoj pohostinství bylo důležité, že obyvatelé z domků okolo tržiště poskytovali kupcům nocleh a stravu, jejíž součástí bylo i tmavé ječné nebo bílé pšeničné pivo. Kupci jim za tyto služby dávali peníze nebo část zboží, které měli na voze. Majitelé domků toto zboží prodávali sousedům | obyvatelům okolních vesniček a pomalu, ale jistě bohatli.

Postupem doby se dohodli na pořadí, v jakém budou po domácku vařit a čepovat pivo. Stali se z nich tzv. právováreční měšťané, jejichž práva potvrdil roku 1560 pergamenovou listinou nový majitel libereckého a frýdlantského panství Bedřich z Redernů. Tento vývoj byl ovlivněn tzv. cenovou revolucí na přelomu 15. a 16. století. Po objevení Ameriky bylo z Nového světa dovezeno na evropské trhy tolik stříbra, že došlo k poklesu jeho ceny včetně stříbra u nás vydolovaného. Tím také došlo k poklesu hodnoty peněz, protože jejich kupní hodnota se řídila obsahem stříbra v každém stříbrném groši.

Šlechtě nezbývalo nic jiného než získat nové peníze zvýšením produktivity panství. Byly zakládány nové vesnice pojmenované po členech panujícího rodu (např. Kateřinky), byly budovány rybníky, doly na vzácné i obyčejné kovy a sklářské hutě. Vzrostla i výroba zemědělských plodin, které byly prodávány na tržištích, zprvu neorganizovaně a od roku 1577 na výročních trzích čili jarmarcích.

Na jarmarcích byly také prodávány přebytky obilí, které byly buď ve mlýně rozemílány na mouku nebo byly zpracovány na pivní slad. Sladovna stávala na počátku dnešní Široké ulice za kavárnou Nisa. V letech 1560 až 1562 byla výroba piva čtyřiceti právovárečných měšťanů soustředěna do malého městského pivovaru. Stával na dnešním Gottwaldově náměstí na místě obchodního domu Ještěd na břehu Harcovského potoka. Z této vodoteče byla odebírána voda na vaření piva, ale protože potok občas vyschl, byl na něm vybudován rybník, který zároveň sloužil jako zásobník vody pro mlýn. Když ani to nestačilo, byla do potoku přivedena voda z řeky Nisy od dnešního Státního výzkumného ústavu textilního. Náhon vedl pozdější ulicí U splavu, která zanikla výstavbou obchodního domu eštěd. Do roku 1592 stoupl počet právovárečných domů na 63. Právováreční měšťané čepovali střídavě vždy po osmi dnech pivo, které jim vyrobil zkušený sládek. Dům, kde se čepovalo pivo, byl zevně označen štítem nebo věncem z dubového listí. V roce 1595 byl postaven nový pivovar na rohu dnešní Náchodské ulice a starý pivovar byl zbourán.

Když byla roku 1603 otevřena tehdy nová renesanční radnice, byly v ní i prostorné sklepy na uložení vína a piva právovárečných měšťanů. V přízemí budovy byl výčep piva a v prvním patře sálek, který se používal k tanečním zábavám, k vystoupení různých herců a kejklířů a také k zasedání městského soudu. Právo várečné bylo Liberci potvrzeno roku 1612 jak Kryštofem z Redernů, tak českým králem Matyášem. Výnosy z várek tvořily asi tři čtvrtiny městských příjmů a měly být používány na vydržování školy a kostela i obecních budov. Podobným vývojem procházelo | pohostinství ve Frýdlantě. Vesničtí rychtáři z redernských panství, kteří měli právo čepovat pivo, museli ho povinně odebírat z městských pivovarů v Liberci a Frýdlantě. Nová hospodářská politika vrchnosti se projevovala i v pěstování umění i ve výstavbě města a zámku jak libereckého, tak frýdlantského. Aby zabránili příliš nevázanému životu širokých vrstev poddaných, vydali Redernové přísné předpisy, které řídily oblékání a chování obyvatelstva vůbec. Zvláštní nařízení vrchnosti z roku 1603 umožňovalo trestat opilé výtržníky v hospodách i na ulicích. Proto bylo zřízeno ve městě jedno vězení pro obyčejné lidi a druhé, lepší, v radniční věži pro měšťany.

Přišel však květen roku 1618, pražská defenestrace a roku 1620 bitva na Bílé hoře, které se účastnil Kryštof z Redernů na straně proticísařské. Aby zachránil život, odešel do vyhnanství zprvu na své lužické panství Závidov a později dále do Německa. Téměř celé severovýchodní Čechy získal různými cestami císařský generál Albrecht z Valdštejna, který ze svého vévodství zřídil velkou zásobárnu pro své armády.

Pro své vojenské podnikání a nakupování panství hledal stále nové zdroje příjmů. Když zjistil, že jeho poddanská města bohatnou z práva várečného, rozhodl se, že výsady vařit pivo měšťanům odebere. Dne 3. listopadu 1622 zabavil právo várečné Liberci a 19. ledna 1623 Frýdlantu.

Poddaní se však nechtěli svého výnosného práva vzdát. Libereckým poslům dal vzkázat u svého dvora v Jičíně, že jestliže ihned nepřestanou žádat o navrácení práva várečného, že je "pošle domů sice na voze, ale bez hlav'", Aby zamezil Frýdlantským další tajné vaření piva, dal jim zabavit pivovarské pánve a používal i městskou sladovnu. Později však bylo zařízení pivovaru prodáno a Valdštejn si dal postavit nový pivovar nedaleko libereckého zámku, kde stojí nyní kino Moskva. Je vidět i na nejstarším pohledu na Liberec z roku 1763.

Za rok 1633 bylo uvařeno na jeho frýdlantském panství včetně Liberce 15 000 sudů piva v ceně 70 538 zlatých. Aby si Liberečtí nestěžovali, že nemají peníze na údržbu obecních budov a cest, dal jim Valdštejn právo čepovat víno, prodávat sůl a vybírat na týdenních trzích zvláštní poplatky na údržbu ulic. Po násilné smrti Albrechta z Valdštejna v Chebu roku 1634 dostal panství Frýdlant a Liberec za odměnu císařský generál hrabě Matyáš Gallas, jehož potomci zde sídlili až do konce druhé světové války. Část obyvatel obou panství odešla pro sociální a náboženský útisk za hranice do saské Lužice. Zbylí liberečtí měšťané, kteří přestoupili na katolickou víru, začali bojovat za navrácení várek městu, ale marně. Dlouholetý spor město prohrálo, protože hrabě Gallas jim vzkázal, že bojovali s Kryštofem z Redernů proti císaři a že jejich výsady "byly pohřbeny na Bílé hoře!". Liberec dostal pouze právo čepovat kořalku. V roce 1680 obnovil Liberec opět svůj spor o várky, ale prohrál a spor skončil uvězněním libereckého purkmistra Kryštofa Tugemanna, který prý vedením sporu připravil obec o velká peníze.

Za Albrechta z Valdštejna musely být domy, kde se čepovalo pivo, označeny vývěsními štíty, na kterých byl napsán název hostince. Hlavní hostince byly: U zlatého gryfa, U zlatého Iva a U červeného orla. Nesmíme si tyto hostince představovat jako nějaké prostorné domy. Byly obráceny úzkým průčelím do ulice. V chodbě bylo ohniště, do dvora světnice a do ulice komora. Světnice do dvora sloužila jako šenkovna; v jejím rohu stál výčepní stůl, u kachlových kamen dlouhé lavice a další byly okolo stěn. Před nimi stoly a několik dubových židlí. Místnost byla osvětlována olejovou lampou nebo svíčkami na stolech. Pivo se čepovalo do cínových konvic, později do sklenic s víčky. Podlaha byla často jen udusaná hlína. Vážení přespolní hosté byli ubytováni v komorách, chudší spali na seníku nebo v šenkovně na otepích slámy.

Hostinec U zlatého gryfa je znám od roku 1560. Stával mezi dnešní novou radnicí a budovou knihovny Václava Kopeckého. Roku 1686 vyhořel a byl znovu přestavěn z hrázděného zdiva. Od roku 1834 se nazýval U zlaté koruny a byl zbořen roku 1881, aby uvolnil místo pro stavbu nové radnice.

Hostinec U zlatého Iva na místě dnešní radnice stál na počátku 17. století 1100 kop míšeňských grošů. Měl v patře dvě komory pro hosty a ve dvoře stáje pro koně cestujících kupců. Od roku 1682 patřil obci, a proto měl nad dveřmi nejen štít s novým názvem Obecní dům, ale také znak hraběte Gallase. V roce 1780 byl přestavěn a roku 1794 byly k němu přistavěny do zahrady sál a stáje. Koncem 18. století v tomto sále účinkovala herecká společnost známých pražských divadelních herců Václava Tháma a Václava Svobody. Počátkem 19. století byl přejmenován na hostinec U města Vídně a vyjížděly od něj dostavníky na celodenní cestu do Prahy. Vnitřní život v tomto hostinci hezky popsal ve svém fejetonu J. K. Tyl v cestopisném seriálu Strasti a slasti cestujícího Čecha, který vycházel roku 1837 v časopise Česká včela. Také tento hostinec byl zbourán před stavbou nové radnice. Starý název hostince Zlatý lev byl přenesen na nový hotel Kajetána Špičky v dnešní ulici 8. března. Jeho budova stojí dodnes; je v ní jídelna základní devítileté školy v Oblačné ulici. Dnešní Interhotel Zlatý lev byl postaven teprve v letech 1903—1905 v secesním slohu.

Třetí významný hostinec U červeného orla byl postaven roku 1632 v zadní části dnešního Sokolovského náměstí pod č. 12. Roku 1863 v něm byla zřízena první liberecká kavárna. Dočasně zde byly také uloženy sbírky Severočeského muzea. Hostinec byl počátkem 20. století přestavěn na obytný dům s krejčovským salónem, který je zde dodnes a patří Textilkombinátu.

Poddaní byli nuceni kupovat pivo vyrobené v pivovarech vlastní vrchnosti, která své právo přísně hlídala. Roku 1665 uspořádali liberečtí soukeníci se svými tovaryši výlet do dnešního Ostašova, jehož část za potokem se jmenovala Horní Suchá a patřila k panství Grabštejn. Liberečtí výletníci se zastavili v hospodě za potokem a popíjeli grabštejnské pivo. Doneslo se to vrchnosti na liberecký zámek, a ta za tuto "nekázeň" vyměřila cechu citelnou pokutu 100 kop grošů do panské pokladny. Nucený odběr panského piva byl v letech 1784—1788 poněkud uvolněn a v roce 1790 zcela zrušen. Zato byla uzavírací hodina zkrácena na 22—23 hodin a bylo zakázáno hrát v hostincích o peníze.

V 18. století již máme také zprávy o podávání čaje a kávy. První kávu vařil v Liberci pro labužníky Daniel Hartich v domě č. 3 (čp. 2/IV) na dnešním náměstí Bojovníků za mír vedle radnice, kde bývala prodejna porcelánu. Po něm roku 1770 lékárník Arnošt Schárf v domě č. 16 na dnešním Sokolovském náměstí (čp. 261/1), kde je prodejna firmy Sigma.

K novému rozkvětu libereckého pohostinství došlo koncem 18. století v souvislosti s růstem manufakturní velkovýroby látek i města Liberce. Kolem roku 1800 žilo v Liberci 7763, roku 1857 18 854 a roku 1900 již 34 099 obyvatel. Spolu s Libercem rostly i předměstské obce, patřící dnes k Liberci. Na území dnešního velkého Liberce žilo roku 1869 52 334 a roku 1900 již 81 874 obyvatel často ve velmi nuzných bytech v dřevěných domcích. Toho si všiml roku 1865 také český novinář a básník Jan Neruda.

První manufaktura Gottfrieda Móllera v Moskevské ulici při Harcovském potoku byla postavena na dubových pilotech hned v sousedství dříve zmíněného hostince U zeleného stromu. Hotel Zlatý lev byl postaven nedaleko rozrůstající se manufaktury j. G. Bergera a záhy se stal místem, kde se scházela liberecká honorace. Roku 1830 vznikla ve Starém Harcově strojírna Angličanů Thomase a Bracegirdla, která měla vliv na vybavení manufaktur novými stroji s parním pohonem.

Roku 1792 bylo v Liberci již 38 oprávněných výčepníků, ale vedle nich zde žila řada pokoutních výčepníků, kteří těžili z toho, že pivo mohli nakupovat volně v panském pivovaře nebo dokonce na trhu. Roku 1794 si stěžovali výčepníci, že se pivo tajně čepuje v každém třetím domě a že tím ucházejí jak obci, tak vrchnosti velké poplatky. Pivo bylo odebíráno nejen z pivovaru v Liberci, ale také z Nové Vsi u Chrastavy, z Frýdlantu a ze sousedních panství hraběte Clam-Gallase Grabštejna a Lemberku. Cizí pivovary dávaly v zájmu odbytu pivo laciněji a platily i dovoz do Liberce. Výčepníci poukazovali na to, že liberecké a novoveské pivo bývá zejména v létě špatné jakosti a kazí se.

Roku 1797 bylo nařízeno prodávat pivo stejného stupně z různých pivovarů za stejné ceny a roku 1805 byla zavedena daň z pití piva. Roku 1815 byla zaznamenána stížnost, že výčepníci nemají cejchované nádoby a že pivo ředí vodou nebo prodávají za vyšší ceny.

Aby byl zaveden do čepování nápojů pořádek, bylo roku 1828 podle pražského vzoru založeno grémium výčepníků piva. Jeho členové však špatně platili příspěvky a tak toto grémium nemělo dlouhého trvání. Roku 1831 obnovilo boj proti pokoutnímu čepování piva.

Aby hostinští přilákali zákazníky do svých hostinců, zavedli v nich různé hudební produkce. Při bálech na Střelnici nedaleko dnešního krematoria hrávalo až čtyřicet hudebníků. V roce 1835 byly dohodnuty poplatky za povolení hudby v hostincích: za hraní na kolovrátek se platilo úřadu 20 krejcarů, totéž za harfu, která doprovázela jedny nebo dvoje housle, či za dvě harfy. Za produkci 4—6 hudebníků se platil jeden zlatý a od 16 hudebníků výše tři zlaté.

Roku 1839 se grémium výčepníků rozešlo; zvítězila volná kapitalistická konkurence. Protože však po několika letech cítili výčepníci, že by se měli organizovat, bylo znovu roku 1852 založeno společenstvo hostinských. Mělo 123 členy. V jeho čele stál výbor, který měl 24 členy. Nemocní čle. nové dostávali příspěvky v době nemoci a jejich pozůstalí příspěvek na pohřeb.

Roku 1873 povstal panským pivovarům nový konkurent. Nejbohatší liberečtí měšťané a továrníci založili na pozemcích mezi Libercem a Vratislavicemi pivovar, vybavený moderním zařízením, který koncem minulého století vyráběl ročně již 134 162 hektolitrů piva. Také společenstvo hostinských začalo pracovat na kapitalistickém základě. Roku 1871 založili společnost pro výrobu a prodej kořalky. Roku 1891 vystavěli společný sklad ledu, který rozvážel zvlášť upravený vůz do hostinců. Od roku 1913 začal vratislavický pivovar dodávat hostincům umělý led. Roku 1897 byl zakoupen v Jihlavě přístroj na čištění pivních trubek.

Aby byla zaručena odborná výchova personálu pro hostince, byla roku 1898 otevřena v Liberci odborná škola pro číšníky. První světová válka znamenala pokles úrovně poskytovaných služeb zejména v těch hostincích, jejichž majitelé museli narukovat na vojnu.

V roce 1922 bylo zakázáno podávat alkoholické nápoje osobám mladším 16 let pod pokutou až 10000 Kč. V roce 1924 vyšlo nařízení, aby jídelní lístky v hostincích byly česko-německé a aby v každém hostinci ovláda některý zaměstnanec i český jazyk. Proti tomuto příkazu protestoval liberecké společenstvo u ministerstva obchodu. Když zde nepochodilo. obrátilo se k nejvyššímu správnímu soudu, který jazykové nařízení zrušil.

V roce 1927 vyšel zákon č. 112/1927 Sb., který předepisoval podmínky potřebné ke zřízení hostinců. To znamenalo vítězství v boji proti pokoutním šenkýřům.

Roku 1831 došlo úřadu oznámení, že se v některých hostincích scházejí různé "podezřelé živly". Byli to příslušníci továrního proletariátu, kteří si zakládali při jednotlivých manufakturách a továrnách malé podpůrné spolky, čili "pokladny". Poskytovaly podporu dělníkům hledajícím práci a nemocným. Pozůstalým příslušníkům rodiny zemřelých členů spolku dávaly malé příspěvky na vypravení pohřbu. Dokonce některé podpůrné spolky měly i své legitimace s obrázkem továrny, u které spolek působil.

Příslušníci těchto spolků se scházeli v malých hospodách v Liberci i na předměstí na své schůze i na sklenici piva, která byla součástí dělníkovy stravy. Alkohol mu dával zapomenout na celodenní dřinu i na těžké pracovní podmínky v továrnách. Toho využili i další podnikavci a zakládali podél ulic, kudy chodili dělníci z továrny, ve sklepních místnostech výčepy kořalky. Na počátku světové hospodářské krize bylo v tehdejším Liberci 10 hotelů a celkem 130 hostinců a výčepů. Na území dnešního velkého Liberce, který má 35 městských čtvrtí, působilo celkem 411 hostinských podniků různé velikosti.

Mnohé tyto hospůdky vešly do dějin dělnického hnutí na Liberecku jako místo, kde se dělníci radili o svém společném postupu proti kapitalistům. Nejlépe je to vidět na založení Všeobecného dělnického spolku v Liberci roku 1869. Od roku 1863 působil v Liberci Průmyslový a vzdělávací spolek, jehož členy byli průmyslníci i dělníci. Funkci vzdělavatele převzal frýdlantský rodák Josef Krosch, který se za svého vandrování po západní Evropě stal členem První internacionály.

Začal okolo sebe soustřeďovat známé dělníky. Scházeli se v přírodě, za ošklivého počasí vždy v některé hospodě. Ovšem nebyli vítanými hosty a byli proto z hostinců vypovídáni. Proto se jednou odebrali do Zlatého Iva, kde obsadili všechna místa libereckých hodnostářů. Ti jim nabídli, aby sí vybrali pro své schůzky některý hostinec, odkud nebudou vyhazováni. Výběr padl na malý hostinec U polního zámečku za libereckou nemocnicí, kde také v létě roku 1869 založili první sociálně demokratickou organizaci v severních Čechách "Všeobecný dělnický spolek". Tento hostinec na dnešní Husově třídě byl koncem první republiky zbourán. jeho existenci připomíná pomníček s pamětní deskou.

Aby Průmyslový vzdělávací spolek přilákal dělníky zpět pod dohled buržoazie, zakoupil v roce 1871 v samém sousedství Zámečku dům č. 35, který přestavěl na restauraci nazvanou "Wereinshalle" (Spolková místnost). V této budově se konala později řada dělnických schůzí, mimo jiné i část Hladového kongresu nezaměstnaných v roce 1933, která však byla záhy rozpuštěna. Po roce 1945 byla tato budova použita k rozšíření nemocnice. V době počátků dělnického hnutí proslulo více hospod dělnickými Schůzemi, které úřady často rozháněly.

V letech 1825—1830 byla postavena tzv. císařská silnice z Prahy přes Liberec až na zemské hranice. V úseku z Rochlice do Liberce byla vedena po břehu řeky Nisy, který byl zbaven porostu a nákladně zpevněn; je to dnešní třída Zdeňka Nejedlého. Vybudování této ulice umožnilo, aby na řece Nise bylo zřízeno několik textilních továren na území Rochlice, Horního Růžodolu i Liberce. Na této příjezdové silnici od Prahy vzniklo také záhy několik hostinců, z nichž do dějin dělnického hnutí vstoupila hospůdka U města Norimberka (tř. Zd. Nejedlého č. 5) postavená roku 1837. Stala se sídlem různých německých i českých dělnických spolků. Byla zbořena po roce 1945. Na jejím místě vyrostla výšková budova gene. rálního ředitelství Elitexu.

Dalším shromaždištěm dělníků byl hostinec U jelena v ulici Na svahu č. 15, jehož nájemcem byl po roce 1870 vždy některý spolehlivý stoupenec socialismu. V srpnu roku 1878 se tu měl sejít tajný sjezd rakouské sociálně demokratické strany, ale protože zde policie vykonala prohlídku, byl sjezd přeložen na kopec Javorník a do hostince U loterie v Dlouhém Mostě, kde je dnes sídlo místního národního výboru.

Tyto malé hospůdky stačily pojmout členy socialistických nebo odborových spolků, ale potíže byly s najmutím sálu pro větší veřejné schůze. Z libereckých sálů se nejsnáze dala za Rakouska získat Střelnice ležící na samém okraji města. Byla postavena roku 1830 jako shromaždiště a spolková budova libereckých ostrostřelců. Roku 1841 byla uzavřena dohoda, že rozejde-li se spolek, připadne tato budova městu. Roku 1844 zde oslavovali liberečtí ostrostřelci své vítězství nad vzbouřenými dělníky, kteří v červenci toho roku rozbíjeli na Liberecku stroje. Důležité schůze se zde konaly v době zrodu první republiky a liberecké sociálně demokratické levice, i v pozdějších letech. Dne 2. června 1938 zde hovořil soudruh Klement Gottwald o boji na obranu republiky.

Snad nejslavnějším hostincem bylo pavlovické Koloseum, ležící na dnešní třídě generála Svobody. V přízemí budovy byl prostorný lokál a kuchyně. Celé první patro budovy zaujímal sál s galerií okolo tří stěn; byl považován za největší sál své doby v severních Čechách. Byla to typická výletní restaurace české menšiny, vesměs libereckých služek a dělníků, která zde pořádala české poutě a taneční zábavy. V roce 1912 tu měl 11. srpna projev dr. Karel Liebknecht o boji proti nebezpečí světové války. Dne 25. listopadu 1917 příslušníci liberecké levice pozdravili v Koloseu Velkou říjnovou socialistickou revoluci v Rusku. Ve dnech 12.—15. března 1921 se zde konal ustavující sjezd německého oddělení KSČ. Desáté oslavy Říjnové revoluce byly zde oslaveny 6. listopadu 1927 veřejnou schůzí, kterou policie rozpustila. Oba řečníci, soudruzi Gustav Beuer a Rudolf Richter, byli potrestáni vězením v délce pět a šest měsíců. Dne 21. listopadu 1936 zde promluvil Klement Gottwald o boji proti španělskému a evropskému fašismu. Za druhé světové války tu byli ubytováni francouzští váleční zajatci a budova začala chátrat. Nakonec byla jako památné místo dělnického hnutí opravena a 11. března roku 1981 slavnostně otevřena.

Koncem 19. století sehrály významnou úlohu v dělnickém hnutí oslavy Svátku práce dne 1. května. První oslavy v Liberci se konaly roku 1890 ve staré tělocvičně, postavené roku 1865 na místě dnešní kavárny Pošta, která je významnou památkou secesního slohu. Odpolední veselice se konala u výletní restaurace Městský lesík za dnešní zoologickou zahradou. Tato restaurace, ležící v Ruprechticích, patřila od roku 1893 městu Liberci a po roce 1945 byla zbořena.

Protože koncem 19. století již byla sociálně demokratická strana stranou legální, která měla své vzdělávací i družstevní organizace, začali dělníci uvažovat o stavbě vlastních spolkových místností — tzv. dělnických domů. Na přelomu 19. a 20. století jich vznikla celá řada. Do dějin dělnického hnutí se zapsaly zejména dělnické domy ve Vratislavicích nad Nisou a v Novém Městě pod Smrkem, kde se konala řada povolených i tajných dělnických schůzí, které měly často dozvuky u soudu. Liberecký dělnický dům tzv. Prátr ve Zhořelecké ulici č. 5 (čp. 344/1) se stal sídlem českých sociálně demokratických organizací; dnes je zde Klub pracovníků Státního divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Začátkem 20. století, když se začalo masově rozvíjet české i německé turistické hnutí, vznikla v libereckém okolí řada výletních restaurací. Nejpopulárnější a největší byl horský hotel na Ještědu v podobě jakéhosi hrádku s vyhlídkovou věží. Podobný objekt, ale v menším provedení, byl postaven na tzv. Kovářově kameni v Harcově v letech 1900—1901. Tato restaurace byla po roce 1945 pojmenována Liberecká výšina.

Také v Lužických a Jizerských horách byla většinou za pomoci turistických spolků postavena řada výletních restaurací a turistických chat, které dnes již z největší části neslouží svému účelu. Stavebně byly pozoruhodné dvě restaurace v podobě obřích dřevěných sudů. První byl převezen z vídeňské výstavy roku 1898 a po roce otevřen na kopci Javorník u Dlouhého Mostu. Sloužil jako výletní restaurace až do roku 1974, kdy vyhořel a nebyl již obnoven. Druhý podobný obří sud byl postaven jako výletní restaurace lázeňských hostí nedaleko Lázní Libverda.

Zcela výjimečné postavení měla chata Německého spolku přátel přírody na Královce u Bedřichova, která dříve patřila k okresu Liberec. Byla postavena brigádami dělníků komunistické a sociálně demokratické strany v letech 1928—1929. V letech ohrožení ČSR se stávala útočištěm ně meckých antifašistů a místem četných dělnických slavností. Dnes patří jako rekreační středisko pracovníkům Kanceláře prezidenta republiky.

Závěrem se podívejme na dějiny některých významných libereckých restaurací. V životě českých obyvatel Liberce měl významné místo dnešní hotel Česká beseda (čp. 143/IIl) v ulici Na rybníčku č. 14. První dům na tomto místě byl postaven roku 1810. Krajanský spolek Česká beseda ho zakoupil roku 1884 a několikrát ho stavebně upravoval. V letech 1904 až 1905 byl přestavěn přibližně do dnešní podoby. Pro hornorůžodolské Čechy měl význam hostinec Josefa Votočka v Hradební ulici č. 15 (čp. 196 VII). Josef Votoček byl v letech 1923—1932 hornorůžodolským starostou. Dnes slouží tento hostinec kulturním účelům.

Na kraji rozsáhlého parku na kraji Jizerských hor vznikla roku 1874 vyletní pavilónová restaurace Belveder. Protože stála na výhodném místě u konečné stanice tramvajové linky, byla v letech 1900—1901 pře. stavěna a pojmenována na Lidové sady. Po roce 1945 byla opět důkladně renovována, při čemž byla plocha sálu zmenšena a zvětšeno jeviště i šatny. Slouží dodnes k pořádání schůzí, koncertů a tanečních zábav.

Zajimavé osudy měl hotel U dubu v dnešní Moskevské ulici č. 18. Byl postaven asi roku 1832 na místě starého domu a později byl k němu přistavěn prostorný sál. Hotel počátkem 20. století zakoupilo město a otevřelo v něm roku 1909 veřejnou knihovnu a přírodovědecké muzeum. Později dokonce tu bylo první studio libereckého rozhlasového vysílače. Do přízemního sálu byly umístěny varhany a konaly se v něm koncerty vážné hudby. V roce 1964 sem byla přeložena z Revoluční ulice Krajská loutková scéna, z které vzniklo roku 1968 Naivní divadlo.

O několik domů níže v Moskevské ulici č. 22 byl roku 1856 postaven velký hotel s tanečním sálem a několika klubovnami. Měl tehdy moderní francouzský název Ressource (Utočiště). Byl sídlem různých měšťanských a jiných spolků liberecké buržoazie až do roku 1882, kdy se společnost, které patřil, rozešla. V roce 1906 koupil dům Ludvík Edelstein, přistavěl k němu křídlo se skladištními místnostmi a zřídil v něm obchodní dům látkami. Dnes je tento dům sídlem závodu a učňovského střediska podniku Textil Liberec.

V Moskevské ulici, která byla součástí zemské cesty z Prahy do Zhořelce, stály ještě dva významné hostince. Již dříve zmíněný hostinec U zeleného stromu, který byl roku 1797 přestavěn stavitelem Karlem Kunzem. Nad jeho vchodem bylo umístěno domovní znamení hostince. Byl vyhlášen svou kuchyní. Měl i vlastní nádrž, v níž měl stálou zásobu živých ryb. V roce 1959 byl zde zřízen první klub důchodců v Liberci.

V roce 1800 byl přestavěn v empírovém slohu dům č. 4 v Moskevské ulici. Protože měl velké sklepy na pivo, byl v něm zřízen ve druhé polovině 19. století hostinec. Od konce 19. století se zde čepuje výhradně plzeňské pivo; je to dnešní Plzeňská restaurace.

Ze starých libereckých hostinců se zmiňme ještě o dvou, které jse zapsaly do libereckých dějin. Na místě dnešního paláce Dunaj na Gottwaldově náměstí stával hostinec Německý dům. Byl postaven v empírovém slohu v letech 1797—1802 a měl dokonce barevnou fasádu. Byla to burza libereckých soukeníků, kteří se scházeli v hostinci i před ním, aby pohovořili o cenách sukna. Od počátku 20. století byla před ním umístěna zastávka tramvajové tratě Rochlice - Růžodol I. Po velkém sporu správy města se Státním památkovým úřadem byl roku 1928 zbourán a na jeho místě postaven palác pojišťovny Dunaj.

V Železné ulici pod č. 20 stával hostinec U černého jelena. Koncem 18. století v něm bydlel nástrojař Josef Thiel, známý svými zlepšovacími návrhy textilních strojů. Všeobecnou pozornost vzbudil svými nezdařenými leteckými pokusy s použitím jakéhosi "rogalova křídla". Thiel také v tomto domě zřídil pokoutní výčep piva a měl proto často s libereckou obcí mrzutosti. V době vystavění Nového města za vévody Albrechta z Valdštejna stávalo v těchto místech "obchodní středisko" nové čtvrti.

Mezi známé liberecké hostince patřil i Radniční sklep. Před vystavěním staré renesanční radnice byla obecní správa soustředěna do staré rychty. Stávala v Pražské ulici, asi v místech domu č. 10, kde je nyní nový "Snack bar Postilion". Když byla dokončena roku 1603 stavba staré radnice uprostřed tržiště, bylo právo čepovat pivo přeneseno do ní. Stará radnice sloužila až do konce 19. století, kdy byla po vystavění nové radnice zbořena. Mezi stavebními podmínkami pro projektanta nové radnice bylo i zřízení restaurace v suterénu budovy. Tak se také stalo.

Restaurace a hostince na okrese Liberec zůstaly v majetku soukromníků až do konce druhé světové války. Po roce 1945 došlo k silnému zmenšení počtu provozoven. Drobné, nevyhovující a zdravotně závadné hospůdky byly zrušeny a část jich byla demolována. Provozuschopné hostince a restaurace převzaly většinou do správy komunální podnik a Severočeské konzumní družstvo (SKD). Po rozdělení tohoto družstva na okresní družstvo Jednota zůstaly v jeho správě až na výjimky jen hostince a restaurace na vesnicích. Podnik ONV Restaurace a jídelny, zřízený roku 1953, převzal do správy téměř všechny provozovny v Liberci, Frýdlantě, Hrádku nad Nisou a Chrastavě. Vytvořením tohoto podniku začala nová kapitola vývoje pohostinství na Liberecku.

autor článku Vladimír Ruda, 1983

Výstavní klub, Liberec I, Leninova tř., tel. č. 20591. Byl otevřen v roce 1978 v pavilónu „A“ libereckého výstaviště; zahrnuje restauraci II. skupiny s kapacitou 80 míst, barem a kavárnou o 30 místech. Při konferencích, plesech, koncertech a jiných akcích poskytuje služby v dolním přilehlém malém sále pro 300 osob a velkém sále v I. patře pro 500 osob.
Výstavní klub, Liberec I, Leninova tř., tel. č. 20591. Byl otevřen v roce 1978 v pavilónu „A“ libereckého výstaviště; zahrnuje restauraci II. skupiny s kapacitou 80 míst, barem a kavárnou o 30 místech. Při konferencích, plesech, koncertech a jiných akcích poskytuje služby v dolním přilehlém malém sále pro 300 osob a velkém sále v I. patře pro 500 osob.
Snack bar Postilion, Liberec I, Pražská ul. č. 135/10, tel. č. 236 91 Byl otevřen v roce 1982 v místech, kde se již v XVI. století ve staré rychtě čepovalo pivo. je zařazen do Ill. skupiny s 12 místy u barového pultu a poskytuje rychlé občerstvení 2 speciální pokrmy včetně italské pizzy.
Snack bar Postilion, Liberec I, Pražská ul. č. 135/10, tel. č. 236 91 Byl otevřen v roce 1982 v místech, kde se již v XVI. století ve staré rychtě čepovalo pivo. je zařazen do Ill. skupiny s 12 místy u barového pultu a poskytuje rychlé občerstvení 2 speciální pokrmy včetně italské pizzy.
Zlatý džbán, Liberec II, Lazebnický vrch č. 132/2, tel. č. 202 00 Patří k nejstarším libereckým restauracím. Dům zde stával již v polovině XVI. století Za třicetileté války byl vypálen a zpustl, ale záhy byl obnoven. Ve druhé polovině XVIII. století byl přestavěn. Po jeho další rekonstrukci v něm byla v roce 1973 zřízena dnešní restaurace Zlatý džbán, zařazena do Il. skupiny s celkovou kapacitou 75 míst ve dvou podlažích a terasou se 40 místy.
Zlatý džbán, Liberec II, Lazebnický vrch č. 132/2, tel. č. 202 00 Patří k nejstarším libereckým restauracím. Dům zde stával již v polovině XVI. století Za třicetileté války byl vypálen a zpustl, ale záhy byl obnoven. Ve druhé polovině XVIII. století byl přestavěn. Po jeho další rekonstrukci v něm byla v roce 1973 zřízena dnešní restaurace Zlatý džbán, zařazena do Il. skupiny s celkovou kapacitou 75 míst ve dvou podlažích a terasou se 40 místy.
Hotel U jezírka, Liberec I, Leninova tř. č. 438/44, tel. č. 206 04 Byl otevřen v roce 1929 ve výletní čtvrti města Liberce nedaleko zoologické a botanické zahrady. Je to hotel,, B“ s kapacitou 48 lůžek, restaurací II. skupiny pro 85 osob a vinárnou „U sedláka“ o 30 místech, které jsou vyhledávány návštěvníky zoologické | botanické zahrady; každou z nich navštíví ročně více než 350 tisíc lidí.
Hotel U jezírka, Liberec I, Leninova tř. č. 438/44, tel. č. 206 04 Byl otevřen v roce 1929 ve výletní čtvrti města Liberce nedaleko zoologické a botanické zahrady. Je to hotel,, B“ s kapacitou 48 lůžek, restaurací II. skupiny pro 85 osob a vinárnou „U sedláka“ o 30 místech, které jsou vyhledávány návštěvníky zoologické | botanické zahrady; každou z nich navštíví ročně více než 350 tisíc lidí.
Hotel Ještěd před požárem v roce 1963
Hotel Ještěd před požárem v roce 1963

Kde se Česi scházívali

LIBEREC NEBYL NIKDY TAK RYZE NĚMECKÝ,

 JAK BY si bývali tehdejší němečtí liberečtí občané přáli. Se vzrůstajícím průmys. lem přicházeli do města občané z vnitrozemí, vesměs Češi, kteří tu hledali obživu. Byli to jednak dělníci, řemeslníci nejrůznějších povolání, jednak ženy hledající v zámožnějších rodinách místo kuchařky anebo pomocnica v domácnosti.

Z nejbližšího okolí, zejména z druhé strany Ještědu, říkávalo se "ze zakopce", chodili pravidelně na týdenní trh zemědělci, kteří tu prodávali ovoce, zeleninu, drůbež, máslo, vejce, brambory a jiné plodiny. A tak jsme slýchali česky mluvit nejen o trzích, ale denně na ulicích i v obchodech. Zmiňuje se o tom již Božena Němcová, která pobývala v Liberci v roce 1850 se svou rodinou. Píše o tom v dopise z 27. května 1850: "Po české řeči nebude se Vám stýskat, tu uslyšíte ve všech ulicích, řemeslníků je zde mnoho Čechů, dělníci skoro veskrz Češi a služky též, a na trh přijdou jen Češi."

Veřejný život tehdejších českých libereckých občanů nebyl žádný. Jen mužové se občas sešli, aby si v některém z hostinců pohovořili. Píše o tom opět Božena Němcová: "Společenský život není zde žádný; já nejdu nikam jinam než k vrchní komisařce Dusbabové; můj muž jde mimo to v neděli a v pátek do hospody, kde se obyčejně ouředníci Češi scházejí, aby si v bázni Boží v karty zahráli."

Společenský život Čechů ožil teprve vznikem českých spolků, které zde byly založeny. Nejstarší z nich byla Česká beseda, založená roku 1863. Trvá dosud. Letos oslaví 120. výročí svého založení. Druhým spolkem byl spolek "Dobročin", jehož původní název byl "První řemeslnicko-dělnický podporovací spolek Dobročin v Liberci". Dobročin byl založen roku 1866. Třetím nejstarším spolkem byl spolek "Mírumil". Vznikl roku 1878. Všechny tyto nejstarší spolky v Liberci měly podporovat a udržovat národní vědomí libereckých českých občanů, pomáhat jim v nemoci i v životních nesnázích. Nebylo lehké najít pro ně vhodné spolkové místnosti, když v tehdejších letech české hospody nebyly. České spolky byly v německém hostinci jen trpěny.

První zmínka o českých setkáních je z roku 1844, kdy se obyčejně v neděli po bohoslužbách scházívali čeští občané v hostinci "U řetězu", a to v místech, kde byl dnešní Stavoprojekt, v Železné ulici. První český ples se konal na Střelnici dne 9. února 1862. Pro svůj zdařilý průběh — vynesl tehdy 110 zlatých — uspořádali dne 9. března téhož roku čeští občané taneční zábavu v hostinci "Teichmúhle" ve Vesci a pojmenovali ji "Česká beseda". Rok nato byl první český spolek podle této zábavy nazván Česká beseda.

Sledujeme-li vývoj českého společenského dění v Liberci, nacházíme jejich spolkové místnosti v hostincích, o nichž je řeč již v předcházejícím pojednání o vývoji pohostinství na Liberecku. Proto ve stručnosti několik dalších údajů. V místnosti hostince "U zlaté lodě" byl založen řemeslnický spolek Dobročin, kdežto kolébkou spolku Česká beseda byl hostinec "U řetězu". Dělníci z továrny firmy Liebieg ve Vesci, většinou textilní tiskaři, scházeli se v rochlickém hostinci "U města Lipska". Ti tvořili s úředníky tehdejší pardubicko-liberecké dráhy základ prvního českého spolku v Liberci. Dnes bychom ovšem marně hledali v Liberci budovy oněch restaurací a sálů, které poskytovaly přístřeší českým lidem pro jejich zábavy a schůze. O jednom z nich se zmiňuje ve svém památném fejetonu "Liberec" Jan Neruda. Je z roku 1865. Je to hostinec "Zum Ungar" ve Frýdlantské ulici. Dům dosud stojí, ale hospoda tam už není. Neruda o tom píše: "Ani nikoho nenapadne, kdo kráčí strmou třídou Friedlantskou, že zde v tom domě, na kterém je německý nápis »Weinstube zum Ungar«, mohl by být asyl libereckých Čechů. Černá tabule s oznámeními u vchodu, české časopisy na stolech, Přecechtělovy a Farského obrazy po stěnách ovšem pak hned po domácku na tebe působí. Člověk je brzy doma a mezi svými."

Další hostince, které poskytly útulek českým občanům, byly hostinec "U anděla", vhodný sál pro uspořádání českých tanečních zábav i divadelních představení byl "U Paulusů", pozdější Vereinshalle, kde se dne 22. června 1863 důstojně oslavilo založení České besedy. Jiná hospoda se jmenovala "U císaře rakouského", kde byly pronajaty dvě komůrky pro uložení spolkového nábytku. Dne 9. února 1868 byl uspořádán Českou besedou zdařilý ples v sále hostince "U města Vídně". Téhož roku dne 19. dubna byla zde provozována první divadelní hra, Tylova Tvrdohlavá žena.

Zakoupením domu v ulici Na rybníčku popisné číslo 143/1 v Liberci roku 1884 měli čeští občané konečně vlastní střechu nad hlavou. A již v roce 1887 podává Česká beseda žádost libereckému magistrátu o povolení rozšířit spolkové místnosti. Když pak obdržela i koncesi hostinskou, našly české spolky v místnostech její budovy Na rybníčku přístřeší a nemusely se již doprošovat německých hostinských. Na začátku tohoto století po dokončení novostavby České besedy, jejíž název byl pozměněn na "Národní dům" a jenž byl otevřen dne 25. března 1905, rozvíjely pod krovem této nové budovy svoji spolkovou činnost: tělocvičná jednota Sokol, odbor Národní jednoty severočeské, spolek Svatá Ludmila, ženský spolek Karolina Světlá, spolek Dobročin, podporovací spolek Mírumil, spolek Českých vojenských vysloužilců, klub Českých velocipedistů, odbor Klubu českých turistů a další.

Kromě Národního domu s hostinskou koncesí byly tu ještě české hostince "U Rudkovských" na Vavřincově vrchu, Dělnický dům zv. Prátr ve Zhořelecké ulici, restaurace "U Votočků" v Horním Růžodole, jmenujeme-li ty nejnavštěvovanější. Z okolních hostinských objektů třeba uvést památné Koloseum v Nových Pavlovicích, kde oslavoval spolek Dobročin dne 15. srpna 1891 své 25. výročí trvání a kde byl uspořádán v roce 1895 koncert českých spolků ve prospěch českého školství v Liberci. V neděli dne 2. července 1899 konaly zde sdružené české spolky první českou pouť za koncertování Hokešovy hudby. Byla tu zřízena střelnice, kolo štěstí, stánek s dětskými hračkami, pro děti se pořádaly zábavné hry, šplhací bidlo a kousání do koláče, do něhož kousal tehdy také osmiletý Vlasta Burian. Tato česká slavnost byla projevem obětavosti našich českých občanů k české škole a jejich dětem. Stala se tradicí. Poslední česká pout se konala dne 11. září 1938 v době už velmi pohnuté. Byla to XXXIX česká pouť.

Názvy jednotlivých hostinců, v nichž dočasně v dobách minulých našli svůj útulek čeští lidé sdružení v českých spolcích, už jen málokterým našim dnešním lidem připomenou chvíle zábavy, radosti i svízelů, chvilky odpočinku po celotýdenním lopocení. Snad jen ti nejstarší rodáci z vypravování svých drahých zesnulých si vzpomenou, že v Liberci byly tyto hospody. kde se Češi scházeli: U města Vídně (dnes tu stojí radnice), U města Norimberka (dnes tu je výšková budova generálního ředitelství Elitex).  Zum Feldschlósschen (Polní zámeček), U zlatého kříže, U kanónu (v Orlí ulici), U velryby (Zum Wallfisch), U Paulusů, později Vereinshalle (dům je v areálu nemocnice), Zum Kronprinz (dnešní budova podniku Textil na Sokolovském náměstí), Zum schwarzen Báren (U černého medvěda Tovaryšském vrchu), dnes je již dům zbourán, U města Lipska v Rochlici atd.

Pamětníci těchto hospod a hospůdek, roztroušených tehdy po celé Liberci, se už nenajdou. A tak pro nás, jejich potomky, pro osvěžení paměť při vzpomínkách na léta dávno minulá jsme ze spousty hospod uvedli některé, v nichž se naši předkové scházeli před vznikem českých pohostinství na Liberecku.

autor příspěvku: Jaroslav Tomsa, 1983

Předmluva

V LETOŠNÍM ROCE (1983) SI PŘIPOMÍNÁME 30. VÝROČÍ ZAložení podníku Restaurace Liberec. Vznikl nedlouho po únorovém vítězství pracujícího lidu v našem státě. Třicetiletá historie podniku je úzce spjata s budováním socialistické společnosti pod vedením Komunistické strany Československa za plné podpory dělnické třídy. Přes všechny strukturální změny, které byly odrazem celkového vývoje u nás, byla podstata podniku zachována.

Z velmi zaostalé materiálně technické základny podniku, poznamenané a vyčerpané kapitalistickým podnikáním minulé doby, podařilo se vybudovat zejména v posledním desetiletí podnik s dobrou úrovní služeb. Přispělo k tomu několik desítek modernizovaných a rekonstruovaných i nově vybudovaných provozoven, které velmi výrazně zlepšily celkovou síť podniku a vytvořily vcelku dobré pracovní podmínky.

Za účinné podpory nadřízeného ONV Liberec jsou v posledních letech vynakládány na údržbu budov, modernizaci a rekonstrukci mnohamiliónové částky ročně. Předpokládáme další rozvoj restauračního a ubytovacího zařízení v okrese. Ještě do konce této pětiletky budou otevřeny nové a modernizované provozovny — kavárna Pošta, občerstvení Plavecký bazén, Zámecká restaurace Vratislavice n. N., restaurace Horizont, restaurace Praha, specializovaná střediska včetně asijské restaurace na náměstí Bojovníků za mír, vesměs v Liberci a restaurace Beseda ve Frýdlantě v Č.; výstavbou 10 chat bude zvýšena lůžková kapacita Motorestu v Albrechticích. Dále se v Liberci připravuje výstavba restaurace v sídlišti Kunratická, Československo-sovětského přátelství, Na bídě a v areálu zoo.

Liberecký okres je velmi vyhledávaným místem turistů z Československa i NDR a jeho přirozeným centrem soustředěného cestovního ruchu je samotné město Liberec. Atraktivní botanickou zahradu navštíví ročně přes 320 tisíc lidí a více než 350 tisíc návštěvníků zoologickou zahradu. Liberecké výstavní trhy, které mají již téměř třicetiletou tradici a jsou celostátní přehlídkou módy a odívání, navštěvuje každoročně 250 až 300 tisíc návštěvníků a nakoupí zde různého zboží za 100 miliónů Kčs.

Velmi vyhledávanou turistickou oblastí jsou Frýdlant, Hejnice, Lázně Libverda a Sychrov. Návštěvnost frýdlantského zámku dosahuje 100 tisíc osob ročně. Většina turistů neopomene zhlédnout Obří sud v Lázních Libverda, jediný toho druhu v naší republice.

Nezapomínáme však ani na pracující v Liberci, pro které zabezpečujeme závodní stravování v řadě provozoven, kde jsou pro to podmínky a ve spolupráci s Okresním národním výborem a Okresní odborovou radou v Liberci chceme dále počet podávaných jídel v závodním stravování zvy. šovat pro ty pracovníky, kteří nemají vlastní závodní jídelnu.

Ve spolupráci se ZV ROH organizujeme socialistickou soutěž, která dosahuje dobrých výsledků. V minulosti bylo toto úsilí včetně dobrých hospodářských výsledků oceněno diplomy, čestnými uznáními a dvakrát podnik obdržel rudý prapor KNV a KVOS.

V posledních letech se zvyšuje počet kolektivů, jimž byl udělen titul BSP i počet těch, které o něj soutěží. Tyto kolektivy se tím dostávají do čela pracovníků, kteří usilují o stálé zlepšování úrovně služeb, pracovního a životního prostředí.

Velká péče byla věnována výchově mladé generace, bylo docíleno dobrých výsledků v soutěžích a v kádrovém složení provozních pracovníků. V této oblasti činnosti však čeká ještě hodně práce, neboť podnik byl pověřen funkcí provozovatele středního odborného učiliště s více než 900 uční a studenty a dosavadní zařízení je nevyhovující.

Přesto, že řada pracovníků krátce po vyučení z podniku odchází, daří se výrazně zlepšovat věkovou strukturu pracovníků, a to jak v provoze, tak obsazováním funkcí vedoucích provozoven mladými lidmi.

V rámci péče o pracující se spolu se ZV ROH staráme o stabilizaci pracovníků poskytováním půjček na bytovou výstavbu, na získání družstevního bytu, na úpravy bytů a nákup nábytku. Nemalou měrou stabilizaci pomáhá i rekreace pracovníků, kterou účinně organizuje a zabezpečuje závodní výbor doma i v zahraničí.

Pod vedením základní organizace KSČ dosáhl podnik v uplynulých Jetech dobrých výsledků. Chtěl bych proto poděkovat u příležitosti 30. výročí vzniku podniku za podporu ZO KSČ Restaurací, ZV ROH, ZO SSM, dalším společenským organizacím a také všem pracujícím podniku, kteří pomáhali budovat podnik a usilovali o dobré služby i o dobré jméno podniku Restaurace Liberec.

LADISLAV ŠMIKA

ředitel podniku

nositel státního vyznamenání " "Za obětavou práci pro socialismus


Restaurace Liberec

DŮLEŽITÝM MEZNÍKEM V ROZVOJI SOCIALISTICKÉHO pohostinství v libereckém okrese bylo vytvoření samostatného podniku Restaurace a jídelny se sídlem v Liberci dne 1. července 1953. Od jeho vzniku uplynulo v roce 1983 již 30 let. Jeho původní majetkovou podstatu tvořily komunální restaurace a hotely a dále závody bývalého podniku Severočeské hotely a restaurace se sídlem v Teplicích, situované v okresech Liberec-město, Liberec-venkov, Frýdlant v Č., Mnichovo Hradiště a Turnov. Dodatečně byly do uvedeného podniku začleněny nádražní restaurace a stravovací a ubytovací provozovny podniku Turista.

Podnik Restaurace Liberec, který se až do roku 1960 nazýval Restaurace a jídelny, prošel mnoha dalšími delimitacemi, po jejichž provedení zůstala jeho územní působnost omezena na významnější místa nynějšího okresu Liberec, zahrnujícího i bývalý okres Frýdlant v Čechách.

Od 1. dubna 1959 se podnik Restaurace a jídelny stal na krátkou dobu vedoucím podnikem s pobočnými podniky v České Lípě, v Jablonci m. N., v Turnově a ve Varnsdorfu. Tuto funkci plnil až do 30. června 1960, kdy byla jeho majetková podstata převedena na nově zřízený podnik Restaurace Liberec řízený Okresním národním výborem v Liberci.

Z pozdějších delimitací si zaslouží zmínku delimitace k 1. dubnu 1964, kdy byly dva největší hotely — Zlatý lev a Imperiál v Liberci — převedeny na nově zřízený podnik Interhotel Liberec, když hotel Zlatý lev byl krátce před touto delimitací rekonstruován nákladem cca 10 mil. Kčs. Tím došlo k podstatnému úbytku maloobchodního obratu o více než 12 mil. Kčs, 176 pracovníků a 380 lůžek.

Za dobu své existence prošel podnik Restaurace Liberec bouřlivým rozvojem, jak je patrno z následujícího porovnání výsledků, kterých dosáhl v hlavních ukazatelích v roce 1954, to je v prvním roce své existence, s úkoly, které mu stanovil prováděcí plán na rok 1982:

                                                                                 r.1954.                                r. 1982.                           1982/1954 

počet provozoven                                                       121                                  109                                  90,1 

maloobchodní obrat v mil. Kčs                                    63                                   163                                 258,7 

počet pracovníků                                                        826                                  1 048                               126,9 

průměrná mzda v Kčs                                                990                                   2109                                213,0

produktivita práce v Kčs                                        72988                               155706                                213,3

Z tohoto porovnání je patrno, že podnik Restaurace Liberec při menším počtu provozoven (cca o 10 %) a jen o málo vyšším počtu pracovníků (cca o 25 %) realizuje dvaapůlkrát vyšší obrat než v roce 1954 při produktivitě práce a při průměrné mzdě zvýšených zhruba na dvojnásobek.

Významných úspěchů podnik dosáhl zejména na úseku výroby a prodeje polotovarů, jejichž výrobu a prodej zahájil jako první podnik v bývalém Libereckém kraji už v r. 1956. V letech 1959—1960, kdy byla tržba a polotovary zvlášť sledována, jich prodal za více než 10 mil. Kčs. polotovarů pak ještě dále stoupal až do roku 1962. V následujících letech, kdy polotovary začaly vyrábět i jiné obchodní systémy, prodej polotovarů se přechodně snížil. V současné době se však jejich prodej pohybuje nad hranicí 9 mil. Kčs ročně.

Podnik Restaurace Liberec má 3 centrální výrobny jídel a polotovarů, které provozuje v nevyhovujících výrobních podmínkách a usiluje proto o výstavbu nové moderní centrální výrobny, která by zabezpečila celou potřebu podniku.

Těchto dobrých výsledků mohlo být dosaženo jen díky tomu, že se podnik Restaurace Liberec pro zabezpečení svého dalšího rozvoje zaměřoval — zejména v posledních letech — na plnění těchto hlavních úkolů:

na rekonstrukci dosavadní materiálně technické základny, 

na rozšiřování a zkvalitňování provozní sítě, 

na zvyšování kvalifikace pracovníků, 

na výchovu mladé generace a 

na rozvoj iniciativy pracujících.

Rekonstrukce materiálně technické základny

Naléhavost tohoto úkolu byla dána tím, že materiálně technická » kladna byla v dezolátním stavu, budovy z velké části byly dožité a provoz v nich se mohl provádět jen za velmi ztížených provozních a zdravotních podmínek.

Prakticky až do roku 1960 byla tato rekonstrukce téměř nemožná pro nedostatek finančních prostředků. Teprve po podřízení podniku Okresnímu národnímu výboru v Liberci se situace částečně zlepšila a podnik Restaurace Liberec byl schopen zabezpečovat rekonstrukci budov a zařízení alespoň v nejnaléhavějších případech.

V letech 1960—1982 vynaložil podnik Restaurace Liberec na rekonstrukci budov, nákup strojů a zařízení a na jejich údržbu 126 541 tis. Kčs a na vybavení provozních jednotek 44 432 tis. Kčs. Ve stejném období byly rekonstruovány zejména dále uvedené provozovny (přičemž podstatná část těchto rekonstrukcí byla provedena v posledních 10 letech):

V šedesátých letech byly provedeny rekonstrukce: Balkangril, Liberecká výšina, Milán, Pod kaštany, hotel Radnice včetně Celestýna (před požárem), vesměs v Liberci, Bílý kůň ve Frýdlantě v Č., Městská kavárna Chrastava.

V sedmdesátých letech byly rekonstruovány a modernizovány: v Liberci hotel Česká beseda, vinárna Gastronom, přebudovaná na dietní jídelnu, Jizerská huť, kavárna Nisa, Růžový palouček, samoobsluha Nákladní ul.. U města Žitavy, Zlatý bažant, Zlatý beránek; dále to byl hotel Valdštýn ve Frýdlantě v Č., hotel Perun v Hejnicích, Národní dům a kavárna Astra v Hrádku n. N., Obří sud a dependance Wolker v Lázních Libverda a Dělnický dům v Novém Městě pod Smrkem.

V osmdesátých letech byly rekonstruovány a modernizovány: v Liberci Březová alej, Dům svobody, Labský zámek, Nádražní restaurace, Na výstavišti, Nová kuželna, restaurant Postilion, Radniční sklep, Reprezentační dům, Střelnice, hotel U jezírka, U potůčku; dále pak Koruna a Národní dům ve Frýdlantě v Č. a U jelena v Hrádku n. N.

V současné době se provádějí ještě tyto rozsáhlé rekonstrukce:

— rekonstrukce a modernizace kavárny Pošta v Liberci (rozpočtový náklad 3,5 mil. Kčs) s dokončením v r. 1983; :

— přebudování objektu "Konírna" na "Zámeckou restauraci" v Liberci - Vratislavicích nákladem 2,5 mil. Kčs s dokončením v r. 1983;

— rekonstrukce restaurace Beseda ve Frýdlantě v Č. (včetně vybudování sálu) s rozpočtovým nákladem cca 7,5 mil. Kčs s termínem dokončení v roce 1985.

Zejména v posledních letech byly vynaloženy značné částky na různá zlepšení vzhledu, provozních a pracovních podmínek v řadě provozoven. Mimořádná pozornost byla věnována rozsáhlé údržbě vlastních objektů a budov, kterých podnik má ve správě celkem 79. Šlo především o nové | střešní krytiny, rekonstrukce i budování ústředního vytápění, přístavby kuchyní, hygienických zařízení, výměny oken apod. Jenom za poslední dva roky (1981 a 1982) bylo vynaloženo na stavební úpravy a údržbu provozních jednotek 19 074 tis. Kčs a na jejich vybavení 8 544 tis. Kčs.

Rozšiřování a zkvalitňování provozní sítě

Rozvoj měst okresu Liberec, především samotného města Liberce, projevil se výraznou výstavbou nových bytů, čímž vznikla rozsáhlá sídlily Králův háj, Ruprechtice, Pavlovice, Františkov, Broumovská a Kunratická, Obdobně tomu bylo | v ostatních městech našeho okresu.

V rámci těchto sídlišť byla budována nová obchodní síť včetně restau. račních zařízení. Tato rozsáhlá přestavba znamenala velké změny v sít restauračních provozoven našeho podniku. Spolu s některými dalšími zásahy — delimitace, odprodej některých zařízení — došlo k podstatným změnám v síti podniku Restaurace Liberec, neboť některé objekty musely uvolnit prostory nové výstavbě.

V šedesátých letech došlo k těmto změnám v síti provozoven: Horský hotel Ještěd (požár v roce 1963), Zlatá hvězda Nové Město p. S., Zlatá vyhlídka Lázně Libverda (administrativní převod správy), ubytovací zařízení Praha a Švýcarská vila v Lázních Libverda (odprodej), v Liberd pak v roce 1964 hotely Zlatý lev a Imperiál (delimitace na Interhotel Liberec), restaurace Zelený strom (klub důchodců), U splavu (demolice), Benátky a Stará hospoda (demolice). Naproti tomu byla síť rozšířena sezónní provozovnu Jizerskou huť (1968) v areálu LVT a o provozovnu U Kozla (náhradou za zrušenou provozovnu Benátky).

V sedmdesátých letech došlo k těmto změnám v síti: hotel Radnice (požár v listopadu 1971), Hvězda Liberec (demolice), Černý medvěd (demolice), samoobsluha Blažkova ul. (demolice), Střelnice Chrastava (určeno k demolici).

Přes tyto úbytky v síti došlo v tomto desetiletí k výraznému rozvoji provozoven veřejného stravování. Poprvé v historii podniku byly otevřeny zcela nově vybudované provozovny v takovém počtu. Navíc byly některé další provozovny převzaty od jiných organizací.

Nově byly vybudovány: Horský hotel Ještěd (červenec 1973), restaurace Centrum Králův háj (srpen 1973), restaurant Zlatý džbán (srpen 1973), Rybářská bašta (1974), chata Ještědka (srpen 1974), restaurace Merkur (1975), snack bar, kavárna a cukrárna v obchodním domě Ještěd (1979), vesměs v Liberci. Kromě toho byl v Novém Městě p. S. v r. 1976 zahájen provoz v nově zřízené restauraci Jizeran.

Na základě delimitace získal podnik tyto další provozovny: restaurací Vinný hrozen a turistickou ubytovnu v Hejnicích (1974), restauraci Městský stadión v Liberci (1974) a Motorest Hoření Paseky (1977).

Kromě toho podnik započal budovat rychlé občerstvení a doplňkový prodej formou kiosků.

Byla vybudována tato zařízení: Trojka - Nisa, občerstvení Nádražní restaurace (hlavní nádraží ČSD), prodejna polotovarů Rochlice, cukrárna Rochlice, občerstvení Fignerova ul., Šaldovo náměstí a Františkov (to vše v Liberci); dále občerstvení na autobusovém nádraží ve Frýdlantě v Č., v rekreační oblasti Kristýna v Hrádku n. N., u zámku ve Frýdlantě v Č., v Hejnicích a v Lázních Libverda (u Obřího sudu). Mimoto byly v Liberci zřízeny kantýny ve Státním výzkumném ústavu textilním, Libereckých vzduchotechnických závodech, Elitexu, Teplárně a Geodézii.

I po roce 1980 pokračuje úsilí vedení podniku Restaurace Liberec o další rozšiřování sítě restauračního stravování a rychlého občerstvení. Tak v tomto poměrně krátkém období do dnešního dne byla uvedena do provozu tato zařízení: občerstvení v Kostelní ulici v Liberci (1980), kantýna Kolora Liberec - Vesec (1980), restaurace a zahradní občerstvení Koloseum Liberec (1981), restaurant Postilion Liberec (1981), další občerstvení na Saldově náměstí v Liberci (1981), Snack bar Postilion Liberec Pražská ulice (1982), občerstvení a cukrářská výrobna Liberec Kovrovská ulice (1982), kantýna Likov Liberec - Doubí (1982) a Snack bar na náměstí ve Frýdlantě v Č. (1983).

Kromě toho byly převzaty další provozní jednotky a to: v roce 1981 Fruitbar v Liberci a v roce 1982 Motorest v Albrechticích, občerstvení Liberec, Moskevská ulice a kiosky: na Výpřeži, u lanovky, u botanické zahrady, všechny v Liberci, dále pak kiosek na Maliníku, ve Frýdlantě v Č. a na Kristýně v Hrádku n. N.

Zároveň byl v roce 1982 zahájen provoz v chatové osadě Kristýna v Hrádku n. N. a v dobudovaném autokempu pod zámkem ve Frýdlantě v Č,

V souvislosti s tím stojí za zmínku, že podnik náhradou za nevyhovující najaté garáže v hotelu Imperiál (pro 5 osobních a dodávkových aut) a zcela nevyhovující skladovací prostory Na kovárně zakoupil další dva objekty, z nichž jeden byl určen pro středisko dopravy v Janově Dole a druhý pro sklad DKP a pomocného materiálu v Doubí.

V roce 1981 byly rozšířeny skladovací prostory výstavbou moderní skladovací haly vedle dosavadního skladu v Doubí nákladem 750 tis. Kčs a v roce 1982 zakoupením domku a pozemku od bývalého majitele skladu byly vytvořeny podmínky pro vybudování celého skladového areálu, který plně pokryje potřebu podniku.

Koncem roku 1982 byl z převážné části dobudován areál střediska dopravy v objektu zakoupeném od Svazarmu Liberec - Ostašov včetně zařízení kotelny a ústředního vytápění garáží, kanceláře i sociálního zařízení.

Uspokojit rostoucí požadavky na veřejné stravování však nebylo možné jen výstavbou a otevíráním nových provozoven, nýbrž v nemalé míře i růstem produktivity práce a dalším zkvalitňováním služeb. Vytvořit předpoklady pro tento trend, a to i pro budoucnost, pomohlo zavádění nových forem prodeje, modernizace kuchyní a výrobního zařízení, realizace Souboru opatření k ochraně spotřebitele (zavedení propisovacích účtenek, účtování prodeje přes kontrolní pokladnu) i zavádění a využívání výpočetní techniky.

Pro uspokojování potřeb návštěvníků libereckého okresu má podnik Restaurace Liberec 15 ubytovacích zařízení, ve kterých je celkem 738 stálých lůžek. Z tohoto počtu je 270 lůžek v Liberci, 170 lůžek ve Frýdlantě v Č., 170 lůžek v Hejnicích, 48 lůžek v Lázních Libverda, 58 lůžek v Hrádku n. N. a 22 lůžek v Chrastavě.

Tento počet je z hlediska potřeby ubytovací kapacity, zejména v městě Liberci, naprosto nedostatečný.

O snaze podniku Restaurace Liberec zmírnit tento nedostatek svědčí skutečnost, že se mu podařilo z celkového nynějšího počtu 738 stálých lůžek za posledních 10 let uvést do provozu 391 nových stálých lůžek V 8 ubytovacích zařízeních.

Zvyšování kvalifikace 

V souvislosti s rychlým technickým rozvojem vzrůstá význam kvalifikace pracovníků jako spoluurčujícího činitele pro plnění úkolů podniku.

Z celkového počtu 1048 pracovníků podniku je 813 obchodně provozních pracovníků (77,6 %), 127 technicko-hospodářských pracovníků (12,1 %) a 108 ostatních pracovníků (10,3 %). V podniku pracuje 59,3% žen.

V posledních 5 letech získalo výuční list 52 obchodně provozních pra covníků a 53 jich složilo zkoušku na vedoucího závodu veřejného stravo vání. Za stejnou dobu si doplnilo vzdělání studiem při zaměstnání 50 pracovníků.

V posledních 10 letech došlo ke zvýšení podílu mladých obchodně provozních pracovníků, a tím ke snížení věkového průměru. Z celkového počtu je podíl obchodně provozních pracovníků do 30 let 32,2 % a podil obchodně provozních pracovníků od 30 do 40 let je 39,3%. To znamená, že více než 2/3 obchodně provozních pracovníků je mladších 40 let.

Výchova mladé generace

V souladu s usneseními ÚV KSČ považovalo vedení podniku Restaurace Liberec po celou dobu činnosti za jeden z nejzávažnějších úkolů výchovu mladé generace.

Mladým pracovníkům věnovalo vždy velkou pozornost, především po stránce výuky, a to jak teoretické, tak i praktické a nebylo opcmíjeno ani využívání jejich volného času. Toto úsilí bylo korunováno dosažením velmi dobrých, někdy i vynikajících úspěchů v řadě soutěží.

Toto učňovské středisko bylo dnem 1. 9. 1979 v rámci přestavby československé vzdělávací soustavy zrušeno a převedeno na středisko praktického vyučování, které bylo od 1. 9. 1980 začleněno do středního odborného učiliště; jeho provozovatelem se stal z pověření SKNV Ústí n. L podnik Restaurace Liberec. V rámci tohoto odborného učiliště byl zřízen dnem 1. 9. 1979 čtyřletý studijní učební obor číšník s maturitou.

V roce 1981 se podniku podařilo získat v Nové Vsi u Chrastavy objekt, který byl upraven nákladem cca 1 mil. Kčs a slouží pro internátní ubytování 68 mimolibereckých učňů.

V současné době střední odborné učiliště podniku Restaurace Liberec zajišťuje výuku pro 919 žáků a učňů pro okresy Liberec, Jablonec n. N., Česká Lípa, Semily a 4letý studijní obor s maturitou pro celý Severočeský kraj. Kromě oboru veřejného stravování zajišťuje výuku i pro:

obor oděvní,

obor kadeřnice,

obor biochemik.

V oboru veřejného stravování zajišťuje podnik prostřednictvím střed. ního odborného učiliště výchovu učňů pro všechny organizace veřejného stravování v okresech Liberec, Jablonec n. N. a Česká Lípa v počtu 560 učňů včetně Interhotelu Liberec. Od roku 1963 do roku 1983 bylo v uvedených zařízeních pro podnik Restaurace Liberec vyučeno celkem 516 učňů, z toho 311 kuchařů a 205 číšníků.

Tato soustavná péče o výchovu mladé generace přinesla velmi dobré výsledky v soutěži odborné tvořivosti mládeže (SOTMO).

V letech 1966 až 1975 se družstva kuchařů - učňů podniku Restaurace Liberec umístila Zkrát na 1. místě (1krát na 3. a 2krát na 4. místě) a družstva číšníků - učňů z téhož podniku 8krát na 1. místě (1krát na 4. a krát na 5. místě) v Severočeském kraji. Od r. 1976 byla soutěž podnikových družstev zrušena.

V národních kolech nesoutěžila celá družstva podniků, ale družstva složená ze 6 nejlepších jednotlivců z kraje. Největším úspěchem bylo 1. místo v národním kole v roce 1969 v Klatovech, kdy v družstvu Severočeského kraje bylo 5 číšníků - učňů z podniku Restaurace Liberec. Toto družstvo se na celostátní soutěži v Popradu umístilo na 2. místě. Z dalších úspěchů si zaslouží zmínku umístění v národním kole v roce 1971 v Prostějově, kde se družstvo číšníků - učňů ze Severočeského kraje, ve kterém byli 4 učni z podniku Restaurace Liberec, umístilo na 3. místě.

Nejvýznamnějšími akcemi zájmové činnosti jsou resortní olympiády učňů, které jsou pořádány od roku 1971 každoročně. Učni z podniku Restaurace Liberec získali na nich v krajských kolech v kulturní části 6 prvních, 2 druhá a 4 třetí místa a ve sportovní části (především v lehké atletice) 31 prvních, 27 druhých a 18 třetích míst.

V národních kolech, která-se konají ve dvouletých intervalech, dosáhla významných úspěchů vokální skupina v roce 1973, kdy se umístila v Ostravě na 3. místě a učeň Jan Vóroš v roce 1979 v Kladně, kde vyhrál své 3 disciplíny (dálku, trojskok a běh na 1500 m) a reprezentoval resort obchodu na olympiádě učňovského dorostu.

Od roku 1978 organizuje Institut obchodní výchovy oborová kola soutěží podniků Restaurací, pořádaných na závěr politického vzdělávání SSM (Učňovská akademie, nyní Malá společenská akademie). V roce 1978 bylo družstvo podniku Restaurace Liberec nejúspěšnější: krajské oborové kolo vyhrálo a v národním kole v Praze obsadilo 2. místo. V dalších krajských kolech bylo družstvo podniku Restaurace Liberec méně úspěšné: w roce 1979 se umístilo na 3. místě, v roce 1980 na 4. místě, v roce 1981 na 5. místě a v roce 1982 na 3. místě.

Rozvoj iniciativy pracujících 

Významných úspěchů dosahuje podnik Restaurace i v rozvoji iniciativy pracujících.

V roce 1982 bylo do socialistické soutěže zapojen o ků soutěže. pojeno 81,3% pracovníků soutěže.

Soutěží se v těchto vyhlášených kategoriích: 

— o putovní Rudou standartu ředitele podniku a ZV ROH, 

— o titul "Provozovna vzorných služeb", 

— o titul "Nejlepší kuchař podniku", 

— o titul "Nejlepší kolektiv BSP" a 

— o titul "Vzorná provozovna cestovního ruchu"

V současné době vyvíjí v podniku činnost 14 kolektivů brigád socialistické práce, z čehož 1 kolektiv je mládežnický. Z tohoto počtu 8 kolektivů soutěží o titul BSP a 6 kolektivů je nositelem titulu; z celkového počtu 93 pracovníků zapojených do hnutí BSP je 31 pracovníků nositelem bronzového odznaku BSP. Kromě toho všechny kolektivy BSP soutěží o titu "Nejlepší kolektiv BSP".

Tomuto zapojení odpovídají i tyto výsledky: Za dobu své existence získal podnik Restaurace Liberec dvakrát Rudý prapor SKNV a KOR v Ustí n. L. (v roce 1965 a v roce 1975).

Kromě toho získali: 

a) Státní vyznamenání: 

Za vynikající práci 1 pracovník 

Za obětavou práci pro socialismus 2 pracovníci 

b) Resortní vyznamenání: 

Průkopník socialistické práce 1 pracovník 

Zasloužilý pracovník státního obchodu 3 pracovníci 

Vzorný pracovník státního obchodu 6 pracovníků 

Mistr kuchař 5 pracovníků 

c) Oborová vyznamenání: 

Vzorný pracovník Restaurací Severočeského kraje 40 pracovníků 

d) Podniková vyznamenání: 

Vzorný pracovník podniku Restaurace Liberec 53 pracovníků 

e) Pamětní medaile, odznaky a diplomy: 

Pamětní medaile k 50. výročí KSČ 5 pracovníků 

Stříbrný odznak "Za dlouholetou odborářskou práci" 2 pracovníci

Bronzový odznak "Za odborářskou práci" 1 pracovník

Diplom ÚV KSČ a ÚRO , "Čestné uznání k XV. sjezdu KSČ" 1 pracovník

f) Vyhodnocení v oborových soutěžích: 

"Vítěz v socialistické soutěži" 2 pracovníci : 1 kolektiv BSP 

"Čestný odznak za socialistickou soutěž" 4 pracovníci

Pracovníci podniku se pravidelně zúčastňují soutěží odbornosti v oboru kuchař, číšník, cukrář, které se konají ve dvouletých intervalech a docilují vždy dobrého umístění zejména v krajských soutěžích. Tak např. kuchař s. Josef Votrubec se umístil několikrát v krajské soutěži na 1. místě a další pracovníci soudruzi Oto Petráček, Jiří Polák a František Vojtík na druhých místech.

Obzvláště výrazného úspěchu bylo dosaženo v roce 1981, kdy pracovníci podniku Restaurace Liberec získali ve všech soutěžních oborech první místo.

Družstvo bylo ve složení: 

obor kuchař — Jiří Kučera — Radniční sklep Liberec 

obor číšník — Ladislav Jáč — Bílý kůň Frýdlant v Č. 

obor cukrář — Miroslav Fejtek — hotel Ještěd Liberec 

obor barman — Eduard Kretschman — hotel Ještěd Liberec

V tomto roce se konal IX. ročník národní soutěže odbornosti v Liberci a celé družstvo libereckého podniku Restaurace reprezentovalo Severočeský kraj v této náročné soutěži. Soutěže se zúčastnilo celkem 16 družstev, kromě krajských družstev Restaurací také družstva Státních lázní, Rekreační péče a 3 družstva Interhotelů (Praha, Brno a Ostrava).

Umístění s. Kretschmana na 7. místě s. Jáče na 8. místě s. Kučery a Fejtka na 9. místě bylo nesporně úspěchem v tak silně obsazené soutěži a lze říci, že absolutní vítězství družstva v krajské soutěži a umístění v národní soutěži v historii podniku nemělo obdoby a patří k nejlepším.

V rámci mezinárodní soutěže odbornosti Gastroprag 82 byl podnik Restaurace Liberec pověřen už podruhé za Severočeský kraj vyslat družstvo, které by po celou dobu této akce připravovalo krajová jídla a reprezentovalo severočeské Restaurace.

V určeném závodě Národní dům na Vinohradech podniku Hotely a restaurace Praha 2 se družstvo zhostilo tohoto úkolu velmi dobře, a to ve složení:

kuchaři 

— Karel Čermák — mistr kuchař, vedoucí družstva 

— Josef Votrubec 

— Josef Bílý 

— Miroslav Vaníček 

číšníci 

— Milan Brabenec

 — Jaroslav Bošek 

— Petr Křenek 

— Vasil Slavík

Přímo v areálu výstavy Gastroprag předváděl výrobu pizzy ve specializovaném restauračním zařízení Restaurací Praha 7 kuchař a vedoucí Snack baru Postilion s. František Vojtík s velmi dobrým úspěchem.

Na tabuli cti Gastroprag 82 vystavoval své výrobky kuchař Jiří Kučera a získal stříbrnou medaili.

Péče o pracující 

Významnou složkou péče podniku o pracovníky jsou půjčky podniku z Fondu kulturních a sociálních potřeb na družstevní a bytovou výstavbu, které byly v posledních 10 letech poskytnuty 123 pracovníkům podniku ve výši 1 587 900 Kčs, z toho 249 200 Kčs jako nenávratná část.

V letech 1972—1982 byly kromě toho vyplaceny 409 pracovníkům pod. niku u příležitosti jejich významných životních a pracovních jubilel peně. žité odměny ve výší 486 350 Kčs a poskytnuty nepeněžní odměny v hod notě 68 743 Kčs.

Podnik Restaurace Liberec pomáhá svým pracovníkům i při ubytování, zejména v případech, kdy by byli jinak bez bytu nebo mají byt v jiné obci, kam se nemohou denně vracet.

Celkem bydlí v personálních ubytovnách podniku 50 pracovníků, z toho 36 pracovníků v Liberci a zbytek 14 pracovníků v ostatních obcích okresu.

Po dokončení rekonstrukce ubytovny podniku ve Votočkově ulici se kapacita personálního ubytování v Liberci zvýší o dalších 5 až 7 lůžek.

Pro ubytování rodin svých pracovníků má podnik Restaurace Liberec k dispozici 58 podnikových bytů, zčásti v novostavbách, z nichž je 44 v Liberci (včetně Vratislavic n. N.) a zbytek je v ostatních obcích okresu.

Součástí péče o pracující je rekreace, kterou pro pracovníky podniku, jejich rodinné příslušníky a bývalé pracovníky podniku — důchodce — organizuje odborová organizace podniku Restaurace; a to nejen po linii řízené rekreace ROH, ale i ve formě účasti na zahraniční rekreaci (Jugoslávie, Bulharsko, SSSR, Itálie, účast na zájezdech vlaků družby), ve formě výměnné rekreace v NDR a pionýrské rekreace tuzemské i zahraniční.

Kromě toho má odborová organizace vlastní rekreační základnu — chatovou osadu v Dachové (15 chat se 42 lůžky). Leží uprostřed lesů a je proto zvlášť vhodná pro rodinnou rekreaci.

Vážení čtenáři! 

V předcházející části tohoto sborníku jsme Vás seznámili s počátky pohostinství v libereckém okrese a s důležitou etapou rozvoje socialistického pohostinství v letech 1953 až 1958 v obvodu působnosti podniku Restaurace Liberec. V  obrazové části jsme se Vám pokusili představit slovem i obrazem současný stav rozhodujících provozoven našeho podniku. Věříme, že i ty provozovny, které ještě neznáte, osobně navštívíte a že se tam budete i v budoucnu rádi vracet. Všechny provozovny se upřímně těší na Vaši návštěvu a jejich pracovníci učiní vše pro to, abyste s jejich službami byli plně spokojeni. Vedení podniku Restaurace Liberec

zdroj: Zprávy České besedy - restaurace 1953 - 1983

Je pátek večer, tak aspoň na chvilku do hospůdky. Kde to bude lepší, U Celestýna nebo v Casinu? (Brožura V Liberci jako doma) (archiv Všichni Čermáci)
Je pátek večer, tak aspoň na chvilku do hospůdky. Kde to bude lepší, U Celestýna nebo v Casinu? (Brožura V Liberci jako doma) (archiv Všichni Čermáci)

Socialistický Liberec a jeho pohostinství

přednáška Marka Řeháčka

fotogalerii vytvořil Pav Karel

Share